Romanos 10
Ɛkáti Nku Nkɔ (KENNT) vs VC
1 Bɔ̌ma, ɛnyɨŋ ɛnɛ mɛ̌yaŋ nɛ ntɨ ɛna nɛnkɛm, nnɨ́k nɔkɔ mmʉɛt ɛ̌ti bo ɛtɔk Israɛl chi bɛ Mandɛm ampɛmɛ bhɔ.
1 Irmãos, o desejo do meu coração e a súplica que dirijo a Deus por eles são para que se salvem.
2 Nchí kway bɛte bhɔ ntísiɛ bɛ bɔ báfyɛ̀ bɛtaŋ bɛkoŋo Mandɛm, kɛ bábhɨ́kɨ́ rɨŋɨ mbɔ̌ŋ mbi anɛ tɛtɛp.
2 Pois lhes dou testemunho de que têm zelo por Deus, mas um zelo sem discernimento.
3 Bábhɨ́kɨ́ rɨŋɨ ɛnyu Mandɛm ákʉ̀ bo mámbák chak bɛsí bhi. Mánù chi bɛkʉ wap mbi anɛ bɔ babhak chak bɛsí bhi. Ɛ́kʉ bábhɨ́kɨ́ ka mbi anɛ yi ákʉ̀ bo mambak chak bɛsí bhi.
3 Desconhecendo a justiça de Deus e procurando estabelecer a sua própria justiça, não se sujeitaram à justiça de Deus.
4 Kristo ákʉ bɛ bɛbhé ɛbhɛn Mandɛm áchyɛ́ nyaka ntá Moses bɛkɛpɛrɛ bhɔŋ bɛtaŋ, bɛ́ yɛ̌ntɨkɨ mmu anɛ ánókó ɛnyɨŋ ɛnɛ Kristo akʉ ntá yi ámbák chak bɛsí Mandɛm.
4 Porque Cristo é o fim da lei, para justificar todo aquele que crê.
5 Moses asɨŋ nyaka bɛ mmu anɛ áyàŋ bɛbhʉrɛ bɛbhé Mandɛm bɛ ambak chak abhɔŋ bɛbhʉrɛ bɛbhé mɛnkɛm kɛ ambɔ́ŋ nɛpɛ́m.
5 Ora, Moisés escreve da justiça que vem da lei: O homem que a praticar viverá por ela {Lv 18,5}.
6 Kɛ ɛnyɨŋ ɛnɛ Ɛkáti Mandɛm ɛ́rɛ̀m ɛ̌ti ɛnyǔ mmu anɛ ábhàk chak bɛsí Mandɛm ndǔ yi ásɨ́kɨ́ ntɨ nɛ Yesu chi bɛ, “Kɛ́ bhɛ́p mmʉɛt bɛ, ‘Chɔŋ agha ankó amfay?’” [Nɔ chi bɛ mmu abhɔŋ chɔŋ bɛko amfay, ansɔt Kristo, ansɛp fá amɨk nɛ yi.]
6 Mas a justiça que vem da fé diz assim: Não digas em teu coração: Quem subirá ao céu? Isto é, para trazer do alto o Cristo;
7 Kɛ́ bhɛ́p yɛ mmʉɛt bɛ, “Chɔŋ agha ansɛp amɨk ndu ɛtɔkɔ́ bawú?” [Nɔ chi bɛ, “Mmu abhɔŋ chɔŋ bɛsɛp andɔk amɨk ndǔ ɛtɔkɔ́ bawú bɛkʉ Kristo ampɛtnsɛm ndǔ nɛpɛ́m.”]
7 ou: Quem descerá ao abismo? Isto é, para fazer voltar Cristo dentre os mortos.
8 Ɛkáti Mandɛm ɛ́rɛ̀m chi bɛ Ɛyɔŋ Mandɛm chi ɛnyɨŋ ɛnɛ bǎkway bɛrɨŋɨ. Chi ɛnyɨŋ ɛnɛ mǎnáŋ bǎrɛ́mɛ́ nɛ ɛchi amɛm batɨ yɛka. Bǎkway mɛnoko yɔ ndu yɔ́ ɛchí amɛm manyu yɛka nɛ chi nkúbhɛ́ Ɛyɔŋ ɛ́rɛ kɛ sɛ́ghàti bho.
8 Que diz ela, afinal? A palavra está perto de ti, na tua boca e no teu coração {Dt 30,14}. Essa é a palavra da fé, que pregamos.
9 Mbɔnyunɛ mbák mmu andɛm kpoŋoroŋ bɛ Yesu achi Acha, nɛ anoko amɛm ntɨ ɛni bɛ Mandɛm akʉ nyaka yi áfú ndǔ nɛwú apɛtnsɛm ndǔ nɛpɛ́m, Mandɛm ǎpɛmɛ yi.
9 Portanto, se com tua boca confessares que Jesus é o Senhor, e se em teu coração creres que Deus o ressuscitou dentre os mortos, serás salvo.
10 Ɛchi nɔ mbɔnyunɛ, mmu anɛ ánókó Yesu Kristo nɛ ntɨ ɛni, Mandɛm ǎkʉ̀ yi ámbák chak bɛsí bhi. Nɛ mbák ándɛm kpoŋoroŋ bɛ Yesu Kristo achi Acha, Mandɛm ǎpɛmɛ yi.
10 É crendo de coração que se obtém a justiça, e é professando com palavras que se chega à salvação.
11 Ɛchi mbɔ ɛnyu Ɛkáti Mandɛm ɛ́rɛ̀m bɛ, “Apú rɔ yɛ̌ mmu anɛ ánókó yi ambɔŋ ntíánwɔ́p.”
11 A Escritura diz: Todo o que nele crer não será confundido {Is 28,16}.
12 Yɛ̌ mmu achi chi mmu Israɛl, yɛ apú mmu Israɛl, ɛwupsi ɛ́pú arɛ́. Nkúbhɛ́ Acha árɛ amɔt kɛ achi Acha bǒ mankɛm. Nɛ yi ǎchyɛ̀ bɛyǎ áfɔ́k ntá yɛ̌ntɨkɨ mmu anɛ ǎnɨ̀kmʉɛt ntá yi.
12 Pois não há distinção entre judeu e grego, porque todos têm um mesmo Senhor, rico para com todos os que o invocam,
13 Ɛ́chí mbɔ ɛnyǔ Ɛkáti Mandɛm ɛ́rɛ̀m bɛ, “Yɛ̌ agha anɛ ǎnɨ̀kmʉɛt ntá Mandɛm Acha bɛ ankwak yi, Mandɛm ǎpɛmɛ yi.”
13 porque todo aquele que invocar o nome do Senhor será salvo {Jl 3,5}.
14 Kɛ ná bo bákway mɛnɨkmʉɛt ntá mmu anɛ bɔ́ bábhɨ́kɨ́ noko? Nɛ ná bákway mɛnoko mmǔ anɛ babhɨkɨre ghók ɛ̌ti yi? Nɛ ná bɔ bákway bɛghok ɛ̌ti mmu wu mbák yɛ̌ mmu abhɨ́kɨ́ ghati bhɔ mɛnyɨŋ ɛ̌ti yi?
14 Porém, como invocarão aquele em quem não têm fé? E como crerão naquele de quem não ouviram falar? E como ouvirão falar, se não houver quem pregue?
15 Nɛ ná bo bákway bɛghati Mbok Ndɨ́ndɨ́ mbák bábhɨ́kɨ́ to bhɔ? Ɛchi mbɔ ɛnyǔ Ɛkáti Mandɛm ɛ́rɛ̀m bɛ, “Maŋák ǎya ɛ̌ti bo abhɛn bɛkak ɛbhap bɛ́pɔ̀kɔ bɔ bɛ mándɔk mángati bho Mbok Ndɨ́ndɨ́!”
15 E como pregarão, se não forem enviados, como está escrito: Quão formosos são os pés daqueles que anunciam as boas novas {Is 52,7}?
16 Kɛ puyɛ̌ bǒ mankɛm abhɛn bághókó Mbok Ndɨ́ndɨ́ kɛ báká yɔ́. Ɛ́chí mbɔ ɛnyǔ Aisáya arɛmɛ bɛ, “Acha, agha ánókó ɛnyɨŋ ɛnɛ sɛ́ghátí bhɔ?”
16 Mas não são todos que prestaram ouvido à boa nova. É o que exclama Isaías: Senhor, quem acreditou na nossa pregação {Is 53,1}?
17 Ɛchi yɛ bɛ mmu ǎghok kɛ anoko, nɛ mpok bághàti bho ɛ̌ti Kristo, bo bághòk Mbok Ndɨ́ndɨ́.
17 Logo, a fé provém da pregação e a pregação se exerce em razão da palavra de Cristo.
18 Kɛ mbɔ̌ŋ ɛnyɨŋ bɛbhɛp. Bo Israɛl, bǎbhɨ́kɨ́ re ghók Mbok Ndɨ́ndɨ́ ɛ̌ti Kristo kɛ? Bǎghok. Ɛchi mbɔ ɛnyǔ Ɛkáti Mandɛm ɛ́rɛ̀m bɛ, “Ɛyɔŋ ɛnɛ básɔ́rɛ́ bɛ́ghátí bhɔ mbok, ɛ́kɔ ɛghaka yɛ̌ntɨkɨ nɛbhʉɛt fá amɨk, yɛ̌ chí ndǔ bɛbhak ɛbhɛn bɛ́sábhɛ́ nɛkɔ tontó.”
18 Pergunto, agora: Acaso não ouviram? Claro que sim! Por toda a terra correu a sua voz, e até os confins do mundo foram as suas palavras {Sl 18,5}.
19 Kɛ nchí bhɛp bɛ, bo Israɛl bábhɨ́kɨ́ jwi nyaka mmɛm kɛ? Bájwimɛm mbɔnyunɛ Mandɛm árɛ̀m mbɔ ɛnyǔ Moses ásɨ́ŋɨ́ bɛ, “Chɔŋ nkʉ mǎmbɔŋ mpabhamɨ́k nɛ bo abhɛn bábhɨ́kɨ́ bhɔŋ ɛtɔk. Chɔŋ nkʉ batɨ ámbe be amɛm ɛ̌ti bǒ bɛtɔk bɛchak abhɛn bachi bɛchɨŋtǐ bho.”
19 E pergunto ainda: Acaso Israel não o compreendeu? Já Moisés lhes havia dito: Eu vos despertarei ciúmes com um povo que não merece este nome; provocar-vos-ei a ira contra uma nação insensata {Dt 32,21}.
20 Nɛ Aisáya arɛm nyaka nkwɔ kɛbhɔ́ŋ bɛcháy bɛ, Mandɛm arɛm bɛ, “Bo abhɛn bápú yaŋ nyaka mɛ bághɔ́ mɛ. Ntɔ̌ŋ mmʉɛt ntá bo abhɛn bápú bhɛp mɛ.”
20 E Isaías se abalança a dizer: Fui achado pelos que não me buscavam; manifestei-me aos que não perguntavam por mim {Is 65,1}.
21 Kɛ ɛ̌ti bo Israɛl, Mandɛm arɛm bɛ, “Nywɔp nɛnkɛm, nsá amɔ, nnɨ́k nɔkɔ mmʉɛt bɛ mámpɛtnsɛm ntá ya, kɛ bɔ bátɔ̀ŋ chi nɛtaŋántɨ. Bǒbhɛn bákʉ̀ chi ɛyap ɛnyu.”
21 Ao passo que a respeito de Israel ele diz: Todo o dia estendi as minhas mãos a um povo desobediente e teimoso {Is 65,2}.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.