Marcos 12

Ɛkáti Nku Nkɔ (KENNT) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Yesu abho bɛ́tɛm bɔ́ nɛkay nɛ́chák bɛ, “Mmǔfú achí nyaka. Atɨ́ nkɨ apɨ mɛnɔk vain arɛ́. Atɛp ɛbhá ɛnɛ ɛghabhɛri nkɨ ankɛm. Atɛ́m mbok aghoko nɛbhʉɛt anɛ báyàt kɛpɛm váin, bɛ nnok ywi ámfu, mánsɔt, máná mmɛm. Ate mɔ́kɛrɛ́mfay amɛm nkɨ wu bɛ́ ámbák nɛbhʉɛt anɛ mmu áchɔ̀kɔ ndǔ bɛ́bhábhɛ́ri nkɨ. Afyɛ́ yɛ bo arɛ́ bɛ mánkʉ bɛtɨk mánkɔrɛ nsáy nɛ yi. Arɔ, arɔk nɛkɔ ɛtɔk ɛchak.
1 Depois Jesus começou a falar por meio de parábolas . Ele disse:
2 Mpok bɛkɔk kɛpɛmɛ́nɔk ákwáy nɔ́kɔ́, mbɔŋɔ́nkɨ ató nkʉbɛtɨk ywi bɛ ándɔ́k ánsɔ́t aywi ákɔ́rɛ́ mbwɔt.
2 Quando chegou o tempo da colheita, o dono enviou um empregado para receber a sua parte.
3 Kɛ bǒ bɛtɨk bhɔ kɛchyɛ. Bákɛ́m yi bádɛ́n, báfɛ́n apɛtnsɛm amɔ́ apay.
3 Mas os lavradores agarraram o empregado, bateram nele e o mandaram de volta sem nada.
4 Mbɔŋɔ́nkɨ ató mmɔ̌-bɛtɨk achak. Bákɛ́m awu nkwɔ bádɛ́n báfyɛ́ yi bɛfʉɛt anti nɛ báchyɛ yi ntíánwɔ́p.
4 O dono mandou mais um empregado, mas eles bateram na cabeça dele e o trataram de um modo vergonhoso.
5 Ató anɛfu anɛ akʉ́ batí arat. Yí wu, bákɛ́m báwáy. Arɔk ambɨ bɛ́tó bakʉ̌ bɛtɨk abhɛnɛfu. Bákʉ ɛnyumɔt nɛ bhɔ́. Bádɛn mbɔk, báwáy abhɛnɛfu.
5 E ainda outro foi mandado para lá, mas os lavradores o mataram. E o mesmo aconteceu com muitos mais — uns foram surrados, e outros foram mortos.
6 Ɛ́rɔp chi njaŋa-mɔ̌ ywi anɛ yi are kɔŋ. Ndǔ ngwɛnti, mbɔŋɔ́nkɨ arɛm nɛ mmʉɛt yi bɛ, ‘Chɔŋ ntó mbɔ̌ŋ mɔ́wa. Yɛ̌ yí, bábhɔŋ bɛ́chyɛ yi kɛnókó.’ Afɛrɛ yɛ mɔ́ywi ató.
6 E agora a única pessoa que o dono da plantação tinha para mandar lá era o seu querido filho. Finalmente ele o mandou, pensando assim: “O meu filho eles vão respeitar.”
7 Kɛ bǒ bɛtɨk bhɔ bághɔ nɔkɔ yi, bábho bɛrɛm nɛ batɨ bɛ, ‘Yɨŋɨ́ mbɔ̌ŋ mɔ́ywi nɛ́, nɛ yí kɛ ábhɔ́ŋɔ́ mɛnyiɛ nɛwú ɛtayi. Twɔ́ ká sɛ́nkɛm yi sɛngway bɛ́ ɛtayi ánáŋ ángú mɛnyɨŋ ɛbhi mɛ́ndɔp chi ɛbhɛsɛ.’
7 Mas os lavradores disseram uns aos outros: “Este é o filho do dono; ele vai herdar a plantação. Vamos matá-lo, e a plantação será nossa.”
8 Mɔ́ywi wu áchwé nɔkɔ amɛm nkɨ, bákɛ́m báwáy báfɛ́mɛri ansɛm ɛbhá.
8 — Então agarraram o filho, e o mataram, e jogaram o corpo para fora da plantação.
9 Bǎkaysi bɛ chɔŋ mbɔŋɔ́nkɨ wu ankʉ yi ntá bo bhɔ? Chɔŋ antwɔ́ angwáy bhɔ anchyɛ nkɨ wu ntá bo bachak.
9 Aí Jesus perguntou:
10 Bǎbhɨkɨ re pay ɛnyɨŋ ɛnɛ́ basɨŋɨ ndǔ Ɛkáti Mandɛm bɛ́:
10 Vocês não leram o que as
11 Chi Mandɛm Acha kɛ akʉ ɛ́mbak nɔ,
11 Isso foi feito pelo Senhor
12 Yesu átɛ́m nɔ́kɔ́ nɛkay ɛnɛn, bárɨŋɨ bɛ atɛ̌m nɛkay ɛnɔ chi ɛ̌ti yap. Báre yaŋ bɛkɛm yi, kɛ ndu báchày bɛyǎ bo abhɛn báchi arɛ, bárɔ́ yi bárɔ́k.
12 Os líderes judeus sabiam que a parábola era contra eles e quiseram prender Jesus, mas tinham medo do povo. Por isso deixaram Jesus em paz e foram embora.
13 Bátó mbɔk bǒnkwɔ Fárisi nɛ mbɔk bo Israɛl abhɛn báté ansɛm Hɛ́rɔd ntá Yesu ndu bɛbhɛp yi mɛnyɨŋ mbɔ ntá ndu bɛkʉ yi ankwɛn anyu.
13 Depois mandaram que alguns fariseus e alguns membros do partido de Herodes fossem falar com Jesus a fim de conseguirem alguma prova contra ele.
14 Bárɔŋ nɔkɔ ntá Yesu bárɛm bɛ, “Ntɔŋ, sɛ́rɨŋɨ bɛ ɔchí mmu tɛtɛp, nɛ ɔpú tɔŋ kɛ́rɨ́ŋámík. Sɛ́rɨ́ŋɨ́ bɛ́ ɔpú yɨŋɨ mmu ndǔ bɛsí ɔ́ncháy yi, kɛ ɔ̌tɔ̀ŋ tɛtɛp ɛ̌ti mɛnyɨŋ ɛbhɛn Mandɛm áyàŋ bo mánkʉ. Ghatí bhɛsɛ, ɛbhé yɛsɛ ɛ́ka bɛ sɛ́nchíɛ nkábhɛ́nti ntá Mfɔ Rom kɛ ɛ́bhɨ́kɨ́ ka?”
14 Eles chegaram e disseram: — Mestre, sabemos que o senhor é honesto e não se importa com a opinião dos outros. O senhor não julga pela aparência, mas ensina a verdade sobre a maneira de viver que Deus exige. Diga: é ou não é contra a nossa
15 Yesu arɨŋɨ bapu amap, abhɛ́p bhɔ bɛ, “Ndaká yí mǎmɔ̀ mɛ? Tɔ́ŋ ká mɛ ɛbhɔ́kɔ́ nkáp.”
15 Mas Jesus percebeu a malícia deles e respondeu:
16 Bátwɔ́ yi nɛ ɛbhɔkɔ nkáp. Abhɛ́p bhɔ bɛ, “Ntí ághá nɛ́ arɛ́? Nɛ nnyɛ́n chi ɛnɛn ághá?” Bákɛ́mɛ yi bɛ, “Chí ntí Sísa, Mfɔ Rom. Nɛ nnyɛ́n, chi ɛni.”
16 Eles trouxeram, e ele perguntou: Eles responderam: — São do Imperador.
17 Yesu arɛm ntá yap bɛ, “Chiɛ́ yɛ́ ka Mfɔ Rom yɛ̌ntɨkɨ ɛnyɨŋ ɛnɛ ɛchi ɛyi, mǎnchyɛ Mandɛm yɛ̌ntɨkɨ ɛnyɨŋ ɛnɛ ɛchi ɛnɛ Mandɛm.” Bághókó nɔ́kɔ́ ɛnyɨŋ ɛnɛ Yesu arɛmɛ, bápɔ́p!
17 Então Jesus disse: E eles ficaram admirados com Jesus.
18 Mbɔk bǒnkwɔ Sádusi bárɔ́k ntá Yesu babhɛp yi ɛ̌ti nɛpɛrɛ́nsɛm ndǔ nɛpɛ́m. Bǒnkwɔ Sádusi bábhɨ́kɨ́ noko nyaka bɛ chɔŋ bawú mámpɛtnsɛm ndǔ nɛpɛ́m. Babhɛp yi bɛ,
18 Alguns saduceus , os quais afirmam que ninguém ressuscita, chegaram perto de Jesus e disseram:
19 “Ntɔŋ, Moses asɨŋ ndǔ ɛbhé ɛyɛsɛ bɛ mbák mmu ángú ándɔ́ ngɔrɛ́ kɛbhɔ́ŋ yɛ̌ mmɔ́, mɔ́mayi abhɔŋ bɛsɔt ngɔrɛ́ wu bɛ́ ámbé bɔ nɛ yi ndǔ nnyɛ́n manɔ anɛ ágú.
19 — Mestre, Moisés escreveu para nós a seguinte lei : “Se um homem morrer e deixar a esposa sem filhos, o irmão dele deve casar com a viúva, para terem filhos, que serão considerados filhos do irmão que morreu.”
20 Bɔ̌ chi amɔt bati tándrámɔt báchí nyaka. Anɛ mbɨ abháy ngɔrɛ́, agú kɛbhɔ́ŋ yɛ̌ mmɔ́.
20 Acontece que havia sete irmãos. O mais velho casou e morreu sem deixar filhos.
21 Anɛ ákòŋo asɔt kɛ́nkwɛ́sɛ́ wu ndǔ nɛbhay. Yí nkwɔ agú kɛrɔ mmɔ. Ɛ́fákári ɛnyumɔ́t nɛ anɛ ajwi bati arat.
21 O segundo casou com a viúva e morreu sem deixar filhos. Aconteceu a mesma coisa com o terceiro.
22 Ɛnyu yɔ ɛnyu yɔ kpát mankɛm bati tándrámɔt bágú kɛrɔ yɛ̌ mɔ amɔt. Ndǔ ngwɛnti, ngɔrɛ́ wu nkwɔ agú.
22 Afinal, os sete irmãos casaram com a mesma mulher e morreram sem deixar filhos. Depois de todos eles, a mulher também morreu.
23 Ndu ɛchi nɔ, mpok Mandɛm ákʉ̀ bawú mámpɛ́tnsɛm ndǔ nɛpɛ́m, ngɔrɛ́ wu ǎbhák anɛ agha? Ndu bɔ́ mankɛm, batí tándrámɔt, yɛ̌ntɨkɨ mmǔ wap abhǎy nyaka yi.”
23 Portanto, no dia da ressurreição, quando todos os mortos tornarem a viver, de qual dos sete a mulher vai ser esposa? Pois todos eles casaram com ela!
24 Yesu akɛmɛ bhɔ bɛ, “Bɛkwɛ́nɛ́ bɛ́chí nɛ bhe mbɔnyunɛ bǎbhɨ́kɨ́ rɨŋɨ yɛ̌ chi Ɛyɔŋ Mandɛm nɛ yɛ̌ chi bɛtaŋ Mandɛm.
24 Jesus respondeu:
25 Mpok Mandɛm ákú bawú mámpɛ́tnsɛm ndǔ nɛpɛ́m, bo bábhak mbɔ bɔángɛl awu amfay. Bápú pɛrɛ bháy nɛbhay.
25 Pois, quando os mortos ressuscitarem, serão como os anjos do céu, e ninguém casará.
26 Nɛ bɛyɨŋɨ nɛpɛrɛ́nsɛm ndǔ nɛpɛ́m, bǎbhɨ́kɨ́ re pay amɛm ɛkáti Moses ɛ̌ti mɔ́nɔk anɛ ágò ɛbhɨ ndu ádù nyaka kɛsɔŋɔ? Bǎbhɨ́kɨ́ pay ndu Mandɛm ághátí Moses bɛ, ‘Mɛ nchí Mandɛm Ábraham, Mandɛm Áisek nɛ Mandɛm Jekɔ́p’?
26 Vocês nunca leram no
27 Ndɛm nɔ mbɔnyunɛ yɛ̌ndu Ábraham nɛ Áisek nɛ Jekɔ́p bárɔ mmɨkɨ nɛ, báchí nɛpɛ́m, nɛ Mandɛm achi nɛ bhɔ. Mandɛm achí Mandɛm bo abhɛn bachi nɛpɛ́m. Apú Mandɛm bawú. Bě bo Sádusi bǎchi ndǔ bɛkwɛ́nɛ́ tontó!”
27 E Deus não é Deus dos mortos e sim dos vivos. Vocês estão completamente errados!
28 Ntɔŋ ɛbhé Moses amɔt achi nyaka arɛ. Aghók ndu Yesu árɛmɛ nɛ bǒ nkwɔ Sádusi. Nɛ ághókó nɔkɔ ndu Yesu ákɛ́mɛ́ bɛbhɛp ɛbhap nɛ bɛyǎ kɛboŋ abhɛ́p yi bɛ, “Ɛbhé Mandɛm ɛnɛ́ ɛ́chá bɛchak mɛnkɛm chi ɛnɛ́?”
28 Um mestre da Lei que estava ali ouviu a discussão. Viu que Jesus tinha dado uma boa resposta e por isso perguntou: — Qual é o mais importante de todos os mandamentos da
29 Yesu akɛmɛ yi bɛ, “Ɛbhé ɛnɛ́ ɛ́chá bɛ́chák mɛnkɛm chi ɛnɛ́ ɛ́rɛ̀m bɛ, ‘Bo Israɛl, ghók ká. Mandɛm Acha anɛ ábhɔ́ŋɔ́ bhɛsɛ́ mankɛm achí amɔt.’
29 Jesus respondeu:
30 ‘Nɛ ɔbhɔŋ bɛkɔŋ Mandɛm Acha ywɛ nɛ ntɨ ɛnɛ nɛnkɛm, nɛ ɛfóŋó ɛyɛ ɛnkɛm, nɛ nkaysi yɛ nkɛm, nɛ bɛtaŋ ɛbhɛ mɛnkɛm.’
30 Ame o Senhor, seu Deus, com todo o coração, com toda a alma, com toda a mente e com todas as forças.”
31 Ɛnɛ́ ɛ́jwí bɛpay ɛ́chí mbɔ ɛyɔ nɛ ɛ́rɛ̀m bɛ, ‘Kɔ́ŋ ntɨ nkwǎ mbɔ ɛnyu ɔ́kɔ́ŋɔ́ mmʉɛt ɛyɛ.’ Ɛbhé ɛnɛ ɛ́cha ɛbhɛn bɛpay ɛpu.”
31 E o segundo mais importante é este: “Ame os outros como você ama a você mesmo.” Não existe outro mandamento mais importante do que esses dois.
32 Ntɔŋ ɛbhé arɛm ntá Yesu bɛ, “Ntɔŋ ɔrɛm sáyri! Ɛ́chi tɛtɛp mbɔnyu ɔ́rɛ́mɛ́ bɛ́ Mandɛm Acha achi amɔt, achák apú.
32 Então o mestre da Lei disse a Jesus: — Muito bem, Mestre! O senhor disse a verdade. Ele é o único Deus, e não existe outro além dele.
33 Nɛ bɛkɔŋ Mandɛm Acha ywɛ nɛ ntɨ ɛnɛ nɛnkɛm, nɛ nkaysi yɛ nkɛm, nɛ bɛtaŋ ɛbhɛ mɛnkɛm, nɛ bɛ́ nkɔŋ ntɨ nkwǎ mbɔ ɛnyu ɔ́kɔ́ŋɔ́ mmʉɛt ɛyɛ arɨ acha. Bɛsí Mandɛm, bɛbhʉrɛ bɛbhé ɛbhɛn bɛpay achá akabhɛ́ nya bɛsɔŋ ankɛm nɛ akap achak anɛ bo báchyɛ̀ ntá yi”
33 Devemos amar a Deus com todo o nosso coração, com toda a nossa mente e com todas as nossas forças e também devemos amar os outros como amamos a nós mesmos. Pois é melhor obedecer a estes dois mandamentos do que trazer animais para serem queimados no altar e oferecer outros sacrifícios a Deus.
34 Yesu aghɔ nɔkɔ bɛ ntɔŋ ɛbhé Mandɛm anɛ akɛmɛ yi sayri nɛ kɛboŋ, arɛm ntá yi bɛ, “Ɛ́rɔp wɔ chí mandú bɛ́rɔ Mandɛm ambak nɛ wɔ mbɔnyu Mfɔ ábhàk nɛ mmu anɛ áchí antɛn ɛyi.” Bɛbho mpok ɛyɔ, yɛ̌ mmu kɛpɛrɛ mɔ bɛbhɛp yi yɛ̌nyɨŋ.
34 Jesus viu que o mestre da Lei tinha respondido com sabedoria e disse: Depois disso ninguém tinha coragem de fazer mais perguntas a Jesus.
35 Ɛnɛ́ Yesu átɔ̀ŋ bo Ɛyɔŋ Mandɛm amɛm ɛkɛrákap abhɛ́p bɔ́ bɛ, “Ná batɔŋ ɛbhé Mandɛm bárɛ̀m bɛ Mpɛmɛ Mandɛm afyɛ́ nyaka bariɛp bɛ ǎtò chi ɛbhárɛ́mɔ Mfɔ Debhít?
35 Quando Jesus estava ensinando no pátio do Templo, perguntou:
36 Ɛfóŋó Bɛdyɛrɛ akʉ nyaka mbɔ̌ŋ Mfɔ Debhít arɛm bɛ Mandɛm Acha arɛm nyaka ntá Acha wa bɛ, ‘Chɔkɔ́ fá ɛbhě awɔ́nɛm ɛya ndǔ ɛnɔkɔ́ kɛnókó, kpatɛ nkʉ bǒmpap abhɛ mámbak mbɔ ɛnɔk ɛnɛ ɔ́nyàŋa bɛkak arɛ́.’
36 Pois Davi, inspirado pelo Espírito Santo, escreveu:
37 Sɛ́ghɔ̀ fá bɛ mbɔ̌ŋ Debhít ǎbhɨ̀ŋɨ nyaka Mpɛmɛ́ bɛ Acha. Ná Achǎ-rɛ áyibhiri ambak ɛbhárɛ́mɔ ywi?” Bɛyǎ bo babhɔ̌ŋ maŋák bɛ́ghok mɛnyɨŋ ɛbhɛn Yesu átɔ̀ŋ.
37 O próprio Davi chama o Messias de Senhor. Portanto, como é que o Messias pode ser descendente de Davi? Uma grande multidão escutava com prazer o que Jesus ensinava.
38 Ɛnɛ́ Yesu átɔ̀ŋ arɛm bɛ, “Sɔt ka mpok nɛ batɔŋ ɛbhé Moses. Bákɔŋ bɛ́ghap, mǎnkó mansɛp nɛ bɛwubhɛ wubhɛ́ ndɛn amʉɛt nɛfísiɛ bɛ bo mánkaka nɔkɔ bhɔ nɛ kɛnókó.
38 Ele dizia ao povo:
39 Bákɔŋ nkwɔ́ bɛchɔkɔ ndǔ bɛbhaká kɛnókó amɛm bɛkɛrɛ́ nɛnɨkɨ́mʉɛt nɛ ndǔ bɛpa.
39 preferem os lugares de honra nas
40 Nɛ bɔ́ bhɛrɛ kɛ mányìɛ mɛnyɨŋ mánkwɛ́sɛ́ nɛ yɛ̌ chi bɛkɛt ɛbhap ndǔ mangwɔ, mánkʉ nɔkɔ bɛrɔ́rí nɛnɨkɨ́mʉɛt bapu bɛsí bho. Chɔŋ ntɛ́msi yap anjá ancha!”
40 Exploram as viúvas e roubam os seus bens; e, para disfarçarem, fazem orações compridas. Portanto, o castigo que eles vão sofrer será pior ainda!
41 Yesu achi nyaka kɛ́kwɔ́t ɛkʉbhɛ́ nkáp amɛm ɛkɛrákap Mandɛm anjɨŋɨ nɔkɔ ndu bo báfyɛ̀ bakáp amɛm. Aghɔ́ ndǔ bɛyǎ bǒ nkáp bátwɔ̀, yɛ̌ntɨkɨ mmu wap amfyɛ nɔkɔ bɛyǎ nkáp amɛm.
41 Jesus estava no pátio do Templo, sentado perto da caixa das ofertas, olhando com atenção as pessoas que punham dinheiro ali. Muitos ricos davam muito dinheiro.
42 Ɛ́tárɛ́ nɔ́kɔ́, aghɔ́ ndu kɛ́nkwɛ́sɛ́-ngɔrɛ anɛ ɛyi ɛ́pú átwɔ́, afyɛ́ bɔ̌bɛbhɔ́kɔ́ nkáp bapay abhɛn bapu yɛ̌nyɨŋ.
42 Então chegou uma viúva pobre e pôs na caixa duas moedinhas de pouco valor.
43 Yesu abhɨŋɨ bakoŋo bhi arɛm bɛ, “Nchí ghati bhe bɛ, akap kɛ́nkwɛ́sɛ́-nɛ ácha anɛ́ yɛ̌ntɨkɨ mmu.
43 Aí Jesus chamou os discípulos e disse:
44 Ndǔ bɛyǎ bakáp kɛ̌ yɛ̌ntɨkɨ mmu wap áfɛ́rɛ́ mandú achyɛ mbɔ akap, kɛ nchɛ́bhɛ ngɔrɛ́ nɛ achyɛ́ yɛ̌ntɨkɨ ɛnyɨŋ ɛnɛ yi ábhɔ́ŋɔ́.”
44 Porque os outros deram do que estava sobrando. Porém ela, que é tão pobre, deu tudo o que tinha para viver.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.