Mateus 27
Ụ́ꞌdụ́kọ́ Múké Múngú vé rị (KBO) vs NAA
1 Ụ̃bụ́tị kụ̃nị̃kụ̃nị̃, atala atala rĩ pi drị̃gé rĩ pi, ꞌbá ambugu rĩ pi be céré, úmúkí tị trụ́, kộpi lẽkí ã ꞌdịkí Yẹ́sụ̃ ri drãá rá.
1 Ao romper o dia, todos os principais sacerdotes e os anciãos do povo entraram em conselho contra Jesus, para o matarem;
2 Kộpi ũdrõkí ĩri, jịkí ĩri mụzú Pĩlátõ ẹndrẹtị gé, Pĩlátõ ri gávãnã.
2 e, amarrando-o, levaram-no e o entregaram ao governador Pilatos.
3 Yụ́dã Yẹ́sụ̃ ã ũli ꞌbeépi rĩ kã ndreé lịkí Yẹ́sụ̃ vé tã, lẽkí ĩri ꞌdịị́ꞌdị, tã rĩ sẽ ĩri ní ĩzãngã ãmbúgú, ĩri ní mũfẽngã fífí pụ̃kụ́ na rĩ újázú gõzú atala atala rĩ pi drị̃gé rĩ pi ní ꞌbá ambugu rĩ pi be.
3 Então Judas, que o traiu, vendo que Jesus havia sido condenado, tocado de remorso, devolveu as trinta moedas de prata aos principais sacerdotes e aos anciãos, dizendo:
4 Ĩri ní ꞌyozú kĩnĩ, “Á ꞌo ũnjĩkãnyã ꞌbá tã ũnjí ꞌoópi kuyé ni ã ũli ꞌbezú.”
4 — Pequei, traindo sangue inocente. Eles, porém, responderam: — Que nos importa? Isso é com você.
5 Yụ́dã ní mũfẽngã rĩ ꞌbezú ꞌí drị́gé sĩ Jó Múngú vé rĩ agá ꞌdãá, ĩri ní ꞌdezú mụzú ꞌi ꞌyĩzú bãákú sĩ.
5 Então Judas, atirando as moedas de prata para dentro do templo, retirou-se e se enforcou.
6 Atala atala rĩ pi drị̃gé rĩ pi ní mũfẽngã fífí rĩ pi uꞌdụzú, kộpi ní ꞌyozú kínĩ, “Tãị́mbị́ ãꞌyĩ ku ĩ ní mũfẽngã ꞌdĩri ꞌbãzú jó ĩ ní rizú mũfẽngã ꞌbãzú rĩ agá, ãꞌdiãtãsĩyã mũfẽngã ꞌdĩri dãkí ãní ãrí gí.”
6 E os principais sacerdotes, pegando as moedas, disseram: — Não é lícito colocá-las no cofre das ofertas, porque é preço de sangue.
7 Kộpi ụ̃sụ̃kí kínĩ, mũfẽngã ꞌdĩri sĩ, lẽ ã jekí vũrã ãní, ꞌbá ímụ́ꞌbá jãkã rú rĩ pi kádõ ũdrãá, ã sị̃kí rí kộpivé ãvũ ãní.
7 E, tendo deliberado, compraram com elas o campo do oleiro, para cemitério de forasteiros.
8 Cĩmgbá ãndrũ sĩ, zịkí vũrã rĩ ã rụ́, Vũrã Ãrí vé ni.
8 Por isso, aquele campo é chamado, até o dia de hoje, Campo de Sangue.
9 Tã ọ́tụ́ nẹ́bị̃ Yẽrẽmíyã ní ꞌyoó rĩ, nga ꞌi fũú tị ni gé gí kĩnĩ, “Kộpi ꞌdụkí mũfẽngã fífí pụ̃kụ́ na, ꞌbá Ĩsẽrélẽ vé rĩ pi kínĩ ꞌbá rĩ rụ dõ ĩri gí, ĩ mũfẽngã ꞌdĩri sẽ ĩri ní.
9 Então se cumpriu o que foi dito por meio do profeta Jeremias: “Pegaram as trinta moedas de prata, preço em que foi estimado aquele a quem alguns dos filhos de Israel avaliaram,
10 Mũfẽngã rĩ sĩ, kộpi jekí vũrã ꞌbá riípi ụ̃rụ́tẹ́ ũdrí gbizú ni vé ni ãní, sụ̃ Úpí ní ẹzịị́ má ní rĩ tị́nị.”
10 e as deram pelo campo do oleiro, assim como me ordenou o Senhor.”
11 Yẹ́sụ̃ kã pá tuú gávãnã Pĩlátõ ẹndrẹtị gé ꞌdãá, Pĩlátõ ní ĩri zịzú kĩnĩ, “Mi nyo ꞌbãgú Yãhụ́dị̃ rĩ pi vé rĩ?”
11 Jesus estava em pé diante do governador, e este o interrogou, dizendo: — Você é o rei dos judeus? Jesus respondeu:
12 Atala atala rĩ pi drị̃gé rĩ pi, ꞌbá ambugu rĩ pi be, kộpi kâ ĩri tõó, Yẹ́sụ̃ zị̃ ꞌî tị átángá ꞌyozú kuyé.
12 E, sendo acusado pelos principais sacerdotes e pelos anciãos, Jesus nada respondeu.
13 Pĩlátõ ní ĩri zịzú kĩnĩ, “ꞌÍ yị tã ꞌbá rĩ pi ní rií ꞌyoó mî rụ́ꞌbá gá ũnjí ꞌdĩri kuyé?”
13 Então Pilatos perguntou: — Não está ouvindo quantas acusações fazem contra você?
14 ꞌBo Yẹ́sụ̃ újá ĩri ní átángá ãluŋáni kuyé, sẽ gávãnã ní ãyãngárá.
14 Mas Jesus não respondeu nem uma palavra, a ponto de o governador ficar muito admirado.
15 Mẽrẽ gávãnã vé rĩ gé, kádõ rií Ụ̃mụ̃ Múngú ní Ẹlịzú Jó tị gé sĩ rĩ nyaá, ꞌbá bị́trị́ká rĩ pi ꞌbá ĩ ní ũꞌyĩí kuú jó ãngũ ũꞌyĩzú rĩ agá rĩ pi vé ãlu ĩpẽ, ĩ ĩri ọyụ ĩfũ ãmvé.
15 Ora, por ocasião da festa, o governador costumava soltar ao povo um preso, conforme eles quisessem.
16 Sâ ꞌdãri gé, ágó ãzi rụ́ be kụụ́pi tã ũnjí sĩ ni ꞌyĩkí ĩri kú jó ãngũ ũꞌyĩzú rĩ agá ꞌdãá, ágó rĩ ã rụ́ Bãrãbã ꞌi.
16 Naquela ocasião, eles tinham um preso muito conhecido, chamado Barrabás.
17 ꞌBá bị́trị́ká rĩ pi kâ ĩ úmú Pĩlátõ vé ãngá ꞌdãá, Pĩlátõ ní kộpi zịzú kĩnĩ, “Ĩmi lẽkí mâ ọyụ ĩmi ní ãꞌdi ri sẽé? Mâ ọyụ Bãrãbã ri sẽé, dõku mâ ọyụ Yẹ́sụ̃ ĩ ní zịị́ Kúrísítõ ri sẽé?”
17 Estando, pois, o povo reunido, Pilatos lhes perguntou: — Quem vocês querem que eu solte: Barrabás ou Jesus, chamado Cristo?
18 Pĩlátõ nị̃ rá ꞌyozú kínĩ, Yãhụ́dị̃ ambugu rĩ pi íjị́kí Yẹ́sụ̃ ri ꞌí ẹndrẹtị gé nõó, ãꞌdiãtãsĩyã kộpi ꞌbãkí ẹ́sị́ ũnjí Yẹ́sụ̃ drị̃gé.
18 Porque sabia que era por inveja que eles tinham entregado Jesus.
19 Pĩlátõ kã úrí ívé lúpá tã lịzú rĩ drị̃gé, ũkú ni ní ụ́ꞌdụ́kọ́ pẽzú vú ni gé ꞌdãá kĩnĩ, “Ágó tã ũnjí ꞌoópi kuyé ꞌdãri, ã ꞌokí ĩri ũnjí ku, ị́nị́ŋá ãndrũ rĩ sĩ, urobí ũbĩ ma ĩrivé tã sĩ, mâ ẹ́sị́ ị́sụ́ ãní ĩzãngã ambamba.”
19 E, estando Pilatos sentado no tribunal, a mulher dele mandou dizer-lhe: — Não se envolva com esse justo, porque hoje, em sonho, sofri muito por causa dele.
20 ꞌBo atala atala rĩ pi drị̃gé rĩ pi, ꞌbá ambugu rĩ pi be, rikí ꞌbá bị́trị́ká rĩ pi ẽ drị̃ ụ́cị́ kínĩ, kộpi ã ꞌyokí, ã ọyụkí Bãrãbã ri áyu, ã ꞌdịkí Yẹ́sụ̃ ri drãá rá.
20 Mas os principais sacerdotes e os anciãos persuadiram o povo a que pedisse Barrabás e condenasse Jesus à morte.
21 Kúru gávãnã Pĩlátõ ní ꞌbá bị́trị́ká rĩ pi zịzú kĩnĩ, “ꞌBá ị̃rị̃ ꞌdĩꞌbée ãsámvú gé, ĩmi lẽkí mâ ọyụ ĩmi ní ãꞌdi ri sẽé?”
21 De novo, o governador perguntou: — Qual dos dois vocês querem que eu solte? Eles responderam: — Barrabás!
22 Pĩlátõ ní kộpi zịzú kĩnĩ, “Kúru Yẹ́sụ̃ ĩ ní zịị́ Kúrísítõ ꞌdĩri, mâ ꞌo ĩri ãꞌdi rú?”
22 Pilatos lhes perguntou: — Que farei, então, com Jesus, chamado Cristo? Todos responderam: — Que seja crucificado!
23 Pĩlátõ ní kộpi zịzú kĩnĩ, “Ãsĩ? Tã ũnjí ĩri ní ꞌoó rĩ ãꞌdi?”
23 Pilatos continuou: — Que mal ele fez? Porém eles gritavam cada vez mais: — Que seja crucificado!
24 Pĩlátõ kã ndreé tã ãzi ꞌí ní ícó ꞌoó ni ꞌdãáyo, ꞌbá rĩ pi lẽkí íngá mgbárãsĩ, ĩri ní yị̃ị́ íꞌdụ́zú ꞌî drị́ ũjĩzú ꞌbá bị́trị́ká rĩ pi ẹndrẹtị gé ꞌdĩgé. Ĩri ní ꞌyozú kĩnĩ, “Ágó nõri vé ãrí, tã ni adri má drị̃gé ku, tã ni ri adri ĩmi drị̃gé!”
24 Vendo Pilatos que nada conseguia e que, ao contrário, o tumulto aumentava, mandou trazer água e lavou as mãos diante do povo, dizendo: — Estou inocente do sangue deste homem; fique o caso com vocês!
25 ꞌBá rĩ pi ní céré újázú kínĩ, “Ĩrivé ãrí, tã ni ã adri ꞌbá drị̃gé, ãzini ꞌbávé anjiŋá rĩ pi drị̃gé!”
25 E o povo todo respondeu: — Que o sangue dele caia sobre nós e sobre os nossos filhos!
26 Kúru Pĩlátõ ní Bãrãbã ri ọyụzú. Ĩri ní tãị́mbị́ sẽzú ívé ãngáráwá rĩ pi ní, kộpi ã ũgbãkí Yẹ́sụ̃ ri, kộpi ã gbãkí ĩri pẹtị alambaku sị́gé.
26 Então Pilatos lhes soltou Barrabás. E, depois de mandar açoitar Jesus, entregou-o para ser crucificado.
27 Kúru gávãnã Pĩlátõ vé ãngáráwá rĩ pi ní Yẹ́sụ̃ ri jịzú mụzú vũrã ĩvé rĩ gé ꞌdãá, kộpi ní ãngáráwá rĩ pi úmúzú céré, kộpi trakí ĩ Yẹ́sụ̃ ã gãrã gá sĩ kụ́rụ̃.
27 Logo a seguir, os soldados do governador, levando Jesus para o Pretório, reuniram em torno dele toda a tropa.
28 Kộpi njekí ĩrivé bõngó akoóko rụ̃kụ̃ rĩ rụ́ꞌbá ni gé sĩ, kộpi sukí bõngó ika ãco ni rụ́ꞌbá ni gé,
28 Tiraram a roupa de Jesus e o vestiram com um manto escarlate.
29 kộpi údékí ũcékúcé suú drị̃ ni gé kụ̃lá rú. Kộpi ꞌbãkí túré ĩrivé drị́ ẹ̃ndẹ́pị gé, kộpi ũtị̃kí kũmũcí ĩri ẹndrẹtị gé, kộpi ní ĩri ẽ drị̃ ínjázú ꞌyozú kínĩ, “ꞌBãgú Yãhụ́dị̃ rĩ pi vé rĩ, ꞌbá ị̃njị̃kí mi rá!”
29 E, tecendo uma coroa de espinhos, a puseram na cabeça dele, e colocaram um caniço na sua mão direita. E, ajoelhando-se diante dele, zombavam, dizendo: — Salve, rei dos judeus!
30 Kộpi úwékí tụ̃sụ́ rụ́ꞌbá ni gé, kộpi íꞌdụ́kí túré ĩri drị́gé rĩ, rikí ĩri ẽ drị̃ ũgbãá ãní.
30 E, cuspindo nele, pegaram o caniço e batiam na sua cabeça.
31 Kộpi kâ ĩri ẽ drị̃ ínjá, kộpi ní bõngó akoóko rụ̃kụ̃ rĩ njezú rụ́ꞌbá ni gé sĩ, kộpi gõkí ĩrivé bõngó suú ĩri rụ́ꞌbá gá ꞌdãá ũzi. Kúru kộpi ní ĩri jịzú mụzú, ã mụkí rí ĩri gbãá pẹtị alambaku sị́gé.
31 Depois de terem zombado dele, tiraram-lhe o manto e o vestiram com as suas próprias roupas. Então o levaram para ser crucificado.
32 Kộpi kâ rií ꞌdeé mụzú, kộpi cakí ágó ãzi ị́sụ́, ágó rĩ íbí ímụ́ Kũrénẽ gélésĩla, ágó rĩ ã rụ́ Sị̃mọ́nã ꞌi. Kộpi mĩkí ágó rĩ pẹtị alambaku Yẹ́sụ̃ vé rĩ ꞌdụụ́ mụzú.
32 Ao saírem, encontraram um cireneu, chamado Simão, a quem obrigaram a carregar a cruz de Jesus.
33 Kộpi ní cazú vũrã ĩ ní zịị́ Gõlõgótã rĩ gé ꞌdãá, (Gõlõgótã vé ífífí, vũrã drị̃ kọ́lọ̃mgbọ́ vé ni).
33 E, chegando a um lugar chamado Gólgota, que significa “Lugar da Caveira”,
34 Kộpi ní vị́nyọ̃ usazú ngá drãápi ụ̃kẹ́ngẹlị ni sĩ, sẽzú Yẹ́sụ̃ ní, ã mvụ, Yẹ́sụ̃ kã ngá rĩ ꞌbị̃ị́, gã mvụgá sĩ.
34 deram vinho com fel para Jesus beber; mas ele, provando-o, não quis beber.
35 Kộpi kâ ĩri gbãá pẹtị alambaku sị́gé ꞌdãá gí, kộpi ꞌbekí ĩrivé bõngó jẽké sĩ, awakí ĩ ní.
35 Depois de o crucificarem, repartiram entre si as roupas dele, tirando a sorte.
36 Kúru kộpi ní úrízú vũgá, kộpi tẽkí rií ĩri ndreé.
36 E, assentados ali, o guardavam.
37 Kộpi sĩkí tã ĩ ní ĩri tõzú rĩ gbãá ĩri drị̃lé gá ụrụ ꞌdãá, kộpi sĩkí tã rĩ ꞌdíni, ꞌDĨRI YẸ́SỤ̃, ꞌBÃGÚ YÃHỤ́DỊ̃ RĨ PI VÉ RĨ.
37 Por cima da cabeça de Jesus puseram por escrito a acusação contra ele: “ Este é Jesus, o Rei dos Judeus ”.
38 Gbãkí ụ̃gụ́ꞌbá ị̃rị̃ pẹtị alambaku sị́gé Yẹ́sụ̃ be trụ́, gbãkí ãzi rĩ ĩrivé drị́ ẹ̃ndẹ́pị gélésĩla, ãzi rĩ ĩrivé drị́ ị̃jị́ gélésĩla.
38 E dois ladrões foram crucificados com ele, um à sua direita e outro à sua esquerda.
39 ꞌBá riꞌbá ẹlịꞌbá ẹlị ẹlị rĩ pi rikí ĩri uꞌdaá, kộpi rikí ĩ drị̃ yaá ĩri idezú ãní,
39 Os que iam passando blasfemavam contra ele, balançando a cabeça e dizendo:
40 kộpi rikí ꞌyoó kínĩ, “Mi ándúrú ꞌyoópi, mi Jó Múngú vé rĩ ĩŋãnyã, mi gõ sị̃ ụ́ꞌdụ́ na agá rĩ, mí dõ Mvá Múngú vé ni, ꞌí pa mi! Mí ísị́ pẹtị alambaku rĩ sị́gé sĩ vũgá nõó.”
40 — Ei, você que destrói o santuário e em três dias o reedifica! Salve a si mesmo, se você é o Filho de Deus, e desça da cruz!
41 Atala atala rĩ pi drị̃gé rĩ pi, ꞌbá tãị́mbị́ Mósẽ vé rĩ ímbáꞌbá rĩ pi, ãzini ꞌbá ambugu rĩ pi, rikí kpá Yẹ́sụ̃ ẽ drị̃ ínjá.
41 De igual modo, os principais sacerdotes com os escribas e anciãos, zombando, diziam:
42 Kộpi kínĩ, “Ídrí ꞌbá ụrụkọꞌbée rá pírí, ꞌbo ídrí ꞌi ngúlúpí ku ãsĩ? Ĩri dõ ꞌbãgú Ĩsẽrélẽ rĩ pi vé ni, ẽ ísị́ pẹtị alambaku rĩ sị́gé sĩ vũgá nõó, kúru ꞌbâ ĩri ẹ̃ꞌyị̃ rá.
42 — Salvou os outros, a si mesmo não pode salvar. É rei de Israel! Que ele desça da cruz, e então creremos nele.
43 ꞌBã ívé ẹ́sị́ céré Múngú drị̃gé. Lẽ Múngú ẽ ídrí ĩri, dõ Múngú lẽ ĩri rá, ãꞌdiãtãsĩyã ꞌyo ꞌdíni kĩnĩ, ‘Ma Mvá Múngú vé ni.’ ”
43 Confiou em Deus; pois que Deus venha livrá-lo agora, se, de fato, lhe quer bem; porque ele disse: “Sou Filho de Deus.”
44 Ụ̃gụ́ꞌbá ĩ ní gbãá ĩri be trụ́ rĩ pi rikí kpá ĩri ẽ drị̃ ínjá ĩndĩ.Gbãkí Yẹ́sụ̃ ri pẹtị alambaku sị́gé|src="lb00328c.tif" size="span" loc="27:32-44" copy="Knowles" ref="27:32-44"
44 Também os ladrões que haviam sido crucificados com ele o insultavam.
45 Íꞌdózú ụ̃tụ́ mgbímgbi gé ꞌdĩgé, cazú sâ na ũndréŋá vé rĩ gé, ãngũ rĩ bĩ nịị́ kuú cịcị.
45 A partir do meio-dia, houve trevas sobre toda a terra até as três horas da tarde.
46 Kã mụụ́ caá sâ na gá, Yẹ́sụ̃ ní trezú ụ́ꞌdụ́kọ́ be ụrụ ꞌdãá kĩnĩ, “Ẹ̃lọ́yị̃, Ẹ̃lọ́yị̃, lãmã sãbãkãtánĩ?” Ífífí ni kĩnĩ, “Múngú mávé rĩ, Múngú mávé rĩ, ngá mí ní ma adizú rĩ ãꞌdi?”
46 Por volta de três horas da tarde, Jesus clamou em alta voz, dizendo:
47 ꞌBá pá tuꞌbá ꞌdãlé rĩ pi kâ tã ĩri ní ꞌyoó rĩ yịị́, kộpi kínĩ, “Ĩri ri Ẽlíyã ri zị.”
47 Alguns dos que estavam ali, ouvindo isto, diziam: — Ele chama por Elias.
48 Koro kộpi ãsámvú gé ꞌdĩgé, ꞌbá ãlu ní njuzú lífã íꞌdụ́zú, ĩri ní suzú vị́nyọ̃ údrápi gí ni agá, ĩri ní suzú pẹtị sị́gé, ĩri ní suzú mụzú Yẹ́sụ̃ vúgá ụrụ ꞌdãá, Yẹ́sụ̃ ã mvụ.
48 E, logo, um deles correu a buscar uma esponja e, tendo-a embebido em vinagre e colocado na ponta de um caniço, deu-lhe de beber.
49 ꞌBá rĩ pi ụrụkọꞌbée kínĩ, “Ĩ kukí ĩri ọ́ꞌdụ́kụ́lẹ, Ẽlíyã ri dõ ímụ́ ĩri ídrí rá.”
49 Os outros, porém, diziam: — Espere! Vejamos se Elias vem salvá-lo.
50 Yẹ́sụ̃ gõ treé dị̃ị́ ụ́ꞌdụ́kọ́ be ụrụ ꞌdãá, ĩrivé índrí ní kúru fũzú.
50 E Jesus, clamando outra vez em alta voz, entregou o espírito.
51 Sâ ꞌdãri gé, bõngó ĩ ní Jó Múngú vé rĩ ã ꞌa ẹlịzú rĩ ãsĩ ꞌi ị̃rị̃, íꞌdózú ụrụ ꞌdãá, cĩmgbá vũgá nõó. Nyọ̃ọ́kụ́ rĩ aya ꞌi dĩngídĩngí, írã rĩ pi undakí ĩ kpélékpélé.
51 Eis que o véu do santuário se rasgou em duas partes, de alto a baixo; a terra tremeu e as rochas se partiram;
52 ꞌBụ́ ãvũ sị̃zú rĩ pi zịkí ĩ tị kú mgbọ, ꞌbá kárákará Múngú ri ẹ̃ꞌyị̃ꞌbá, ũdrãꞌbá gí rĩ pi, ingakí kộpi gõó ídri rú ũzi.
52 os túmulos se abriram, e muitos corpos de santos já falecidos ressuscitaram;
53 Kộpi ĩfũkí ꞌbụ́ rĩ pi agásĩ ãmvé. Yẹ́sụ̃ kã íngá gõó ídri rú gí, kộpi ꞌdekí mụzú kụ̃rụ́ uletere Yẹ̃rụ́sãlémã vé rĩ gé ꞌdãá, kộpi iꞌdakí ĩ ꞌbá kárákará pi ẹndrẹtị gé rá.
53 e, saindo dos túmulos depois da ressurreição de Jesus, entraram na cidade santa e apareceram a muitos.
54 Ũgalaku rĩ pi ívé ãngáráwá Yẹ́sụ̃ ri ũtẽꞌbá rĩ pi be, kộpi kâ ãngũ ꞌi ayaápi dĩngídĩngí ꞌdĩri ndreé, sẽ kộpi ní ụ̃rị̃ ambamba, kộpi kínĩ, “Ádarú ágó nõri Mvá Múngú vé ni!”
54 O centurião e os que com ele guardavam Jesus, vendo o terremoto e tudo o que se passava, ficaram possuídos de grande temor e disseram: — Verdadeiramente este era o Filho de Deus.
55 Ũkú kárákará tukí pá kuú rárá rú, kộpi tẽkí nyo rií ndreé. Ũkú ꞌdĩꞌbée íbíkí ímụ́ Yẹ́sụ̃ be trụ́ ãngũ Gãlĩláyã vé rĩ gálésĩla, kộpi lẽkí Yẹ́sụ̃ ẽ ĩzã koó.
55 Estavam ali muitas mulheres, observando de longe. Eram as que vinham seguindo Jesus desde a Galileia, para o servir.
56 Kộpi ãsámvú gé ꞌdãá, ꞌbá rĩ Mãríyã Mãgãdẽlénã ꞌi, Mãríyã Yõkóbũ pi vé ẹ́ndrẹ́pị Yõsépã be rĩ ꞌi, ãzini Zẽbẽdáyõ ẹnjịpị́ị vé ẹ́ndrẹ́pị sĩ.
56 Entre elas estavam Maria Madalena, Maria, mãe de Tiago e de José, e a mulher de Zebedeu.
57 Ũndréŋá ꞌdãri sĩ, Ãrĩmãtáyõgú ãzi ãꞌbú be ni, rụ́ ni Yõsépã ꞌi, ĩri ándúrú ꞌbá Yẹ́sụ̃ ã pámvú ũbĩípi ni.
57 Ao cair da tarde, veio um homem rico de Arimateia, chamado José, que era também discípulo de Jesus.
58 Ĩri ní ꞌdezú mụzú Pĩlátõ vúgá ꞌdãá, ĩri ní Yẹ́sụ̃ vé ãvũ ã tã zịzú Pĩlátõ tị gé, Pĩlátõ ní tãị́mbị́ sẽzú kĩnĩ, ã ọyụkí ãvũ rĩ sẽé ĩri ní.
58 Este foi até Pilatos e lhe pediu o corpo de Jesus. Então Pilatos mandou que o corpo lhe fosse entregue.
59 Yõsépã ní ãvũ rĩ ꞌdụzú, ĩri ní ĩmũlũzú bõngó múké ule ni sĩ.
59 E José, levando o corpo, envolveu-o num lençol limpo de linho
60 Ĩri ní ãvũ rĩ jịzú sị̃zú ívé ꞌbụ́ ꞌí ní gaá lũú írã agá rĩ agá. Ĩri ní írã ãmbúgú ni gũzú ꞌbãzú ꞌbụ́ rĩ tị gé, ĩri ní kúru ꞌdezú mụzú.
60 e o depositou no seu túmulo novo, que ele tinha mandado abrir na rocha; e, rolando uma grande pedra para a entrada do túmulo, foi embora.
61 Mãríyã Mãgãdẽlénã pi Mãríyã ãzi rĩ be úríkí kuú ꞌbụ́rẹ̃drị̃ rĩ ã gãrã gá, kộpi tẽkí rií ndreé.
61 Estavam ali, sentadas em frente do túmulo, Maria Madalena e a outra Maria.
62 Kã mụụ́ adrií drụ̃ ꞌdíni, ụ́ꞌdụ́ Sãbátã vé rĩ gé, atala atala rĩ pi drị̃gé rĩ pi, Fãrụ́sị̃ rĩ pi be, kộpi ní ꞌdezú mụzú Pĩlátõ vúgá ꞌdãá.
62 No dia seguinte, que é o dia depois da preparação, os principais sacerdotes e os fariseus se reuniram com Pilatos
63 Kộpi ní ꞌyozú kínĩ, “Ãmbúgú ꞌbávé rĩ, ꞌbá ígákí tã ágó ũnjó rú rĩ ní ándúrú ꞌyoó lókí ĩri ní drĩ adrizú ídrí rú rĩ gé ꞌdãri gí kĩnĩ, ‘Ụ́ꞌdụ́ na ã vụ́drị̃ gé, ma gõ íngá ídri rú ũzi.’
63 e lhe disseram: — Senhor, nós lembramos que aquele enganador, enquanto vivia, disse: “Depois de três dias ressuscitarei.”
64 Kúru lẽ mî sẽ tãị́mbị́, ã ũtẽkí ꞌbụ́rẹ̃drị̃ rĩ caá ụ́ꞌdụ́ na. ꞌÍ ꞌo dõ ꞌdíni ku, ĩrivé ꞌbá ĩri ã pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ímụ́ ĩrivé ãvũ ụ̃gụ̃ rá, kộpi ímụ́ ꞌyo ꞌbá rĩ pi ní, íngá gõó ídri rú gí. Ũnjõ vúlé ꞌdĩri, ĩri ímụ́ drị̃drị̃ ꞌdãri aga rá.”
64 Portanto, mande que o túmulo seja guardado com segurança até o terceiro dia, para que não aconteça que, vindo os discípulos dele, o roubem e depois digam ao povo: “Ressuscitou dos mortos.” E este último engano será pior do que o primeiro.
65 Pĩlátõ ní ꞌyozú kĩnĩ, “Ĩmi pẽkí ãngáráwá rĩ pi mụụ́ ꞌbụ́rẹ̃drị̃ rĩ ũtẽé sụ̃ ĩmi ní nị̃ị́ gí rĩ tị́nị.”
65 Pilatos respondeu: — Uma escolta está à disposição de vocês. Vão e guardem o túmulo como bem entenderem.
66 Kúru kộpi ní ꞌdezú mụzú ꞌbụ́rẹ̃drị̃ rĩ ũtẽzú, kộpi ní írã rĩ gũzú ꞌbãzú ꞌbụ́ rĩ tị gé, kộpi ní mbĩzú ụ̃drị sĩ, kộpi ní ãngáráwá rĩ pi ꞌbãzú rizú ꞌbụ́rẹ̃drị̃ rĩ ũtẽzú.
66 Indo eles, montaram guarda ao túmulo, selando a pedra e deixando ali a escolta.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 27, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.