Mateus 21

Ụ́ꞌdụ́kọ́ Múké Múngú vé rị (KBO) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Yẹ́sụ̃ pi ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi be, kộpi kâ rií mụụ́ Yẹ̃rụ́sãlémã gá ꞌdãá, drị̃drị̃ ni, kộpi cakí kụ̃rụ́ mãdãŋá Bẽtẽfágẽ vé rĩ gé, Írã Õlívẽ vé rĩ drị̃gé, kụ̃rụ́ rĩ ĩnyiŋá Yẹ̃rụ́sãlémã ã jẽlé gá. Yẹ́sụ̃ ní ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi pẽzú ị̃rị̃,
1 Quando Jesus e os discípulos estavam chegando a Jerusalém, pararam no povoado de Betfagé, que fica perto do monte das Oliveiras. Dali Jesus enviou dois discípulos na frente,
2 ĩri ní ꞌyozú kộpi ní kĩnĩ, “Ĩmi mụkí kụ̃rụ́ mãdãŋá ĩmî drị̃lé gá ꞌdãri agá, ĩmi ca mụ dõngí ị́sụ́ ꞌyĩkí kuú ꞌdãlé mvọ́pị be trụ́, ĩmi ĩtrũkí kộpi íjị́ má vúgá nõó.
2 com a seguinte ordem:
3 ꞌBá ãzi zị dõ ĩmi, ngá ĩmi ní rií ꞌoó ꞌdíni rĩ ãꞌdi, ĩmi ꞌyokí ĩri ní kínĩ, ‘Úpí lẽ kộpi nĩ,’ ꞌbá ꞌdãri ícó dõngí rĩ pi ĩpẽ ímụ́zú rá.”
3 Se alguém falar alguma coisa, digam que o Mestre precisa deles. Assim deixarão vocês trazerem logo os animais.
4 Tã ꞌdĩri nga ꞌi ꞌdíni, tã nẹ́bị̃ ní ꞌyoó rĩ ã nga rí ꞌi fũú tị́nị gé bẽnĩ,
4 Isso aconteceu para se cumprir o que o profeta tinha dito:
5 “ꞌÍ lũ ꞌbá Sĩónã vé rĩ pi ní kínĩ,
5 “Digam ao povo de Jerusalém: Agora o seu rei está chegando. Ele é humilde e está montado num jumento e num jumentinho, filho de jumenta.”
6 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ã pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ꞌdụkí tã rĩ ngaá sụ̃ Yẹ́sụ̃ ní lũú ĩ ní rĩ tị́nị.
6 Então os discípulos foram e fizeram o que Jesus havia mandado.
7 Kộpi íjị́kí dõngí rĩ pi mvọ́pị be ị̃rị̃trọ́, kộpi ũtrũkí ĩvé bõngó akoó rụ̃kụ̃ rĩ pi ũꞌbãá dõngí rĩ pi ã úgóró gá, Yẹ́sụ̃ úrí bõngó rĩ drị̃gé.
7 Levaram a jumenta e o jumentinho, jogaram as suas capas sobre eles, e Jesus montou.
8 ꞌBá kárákará ũtrũkí ĩvé bõngó akoó rụ̃kụ̃ rĩ pi ũꞌbãá lẹ́tị drị̃gé, ụrụkọꞌbée mụkí ị̃bị́bị́ vãá ũꞌbãá mụzú lẹ́tị rĩ drị̃gé sĩ.
8 Da grande multidão que ia com eles, alguns estendiam as suas capas no chão, e outros espalhavam no chão ramos que tinham cortado das árvores.
9 ꞌBá bị́trị́ká ꞌdeꞌbá Yẹ́sụ̃ ẽ ẹndrẹtị gé drị̃drị̃ rĩ pi, ꞌdeꞌbá ĩri ã vụ́drị̃ gé rĩ pi be, kộpi ní rizú ọ́ꞌụ́zú mụzú kínĩ,
9 Tanto os que iam na frente como os que vinham atrás começaram a gritar: — Que Deus abençoe aquele que vem em nome do Senhor! Hosana a Deus nas alturas do céu!
10 Yẹ́sụ̃ ka fií caá Yẹ̃rụ́sãlémã gá ꞌdãá, sẽ ꞌbá kụ̃rụ́ agá rĩ pi ní céré ãyãngárá. Kộpi ní zịzú kínĩ, “ꞌBá ꞌdĩri ãꞌdi ꞌi?”
10 Quando Jesus entrou em Jerusalém, toda a cidade ficou agitada, e o povo perguntava: — Quem é ele?
11 ꞌBá bị́trị́ká rĩ pi ní újázú kínĩ, “Ágó ꞌdĩri Yẹ́sụ̃ ꞌi, ĩri nẹ́bị̃, íbí íngá Nãzẽrétã gálésĩ, ãngũ Gãlĩláyã vé rĩ agá.”
11 A multidão respondia: — Este é o
12 Yẹ́sụ̃ ní fizú Jó Múngú vé rĩ ã bóró gá ꞌdãá, údró ꞌbá riꞌbá ngá jeꞌbá, ãzini ꞌbá riꞌbá ngá ụzịꞌbá rĩ pi céré. Uze mísá ꞌbá riꞌbá mũfẽngã ufuꞌbá, ãzini ãmámũ ụzịꞌbá rĩ pi vé rĩ céré uꞌdeé ụ̃lị̃ rú vũgá.
12 Jesus entrou no pátio do Templo e expulsou todos os que compravam e vendiam naquele lugar. Derrubou as mesas dos que trocavam dinheiro e as cadeiras dos que vendiam pombas.
13 Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú kộpi ní kĩnĩ, “Múngú ꞌyo ívé búkũ agá kĩnĩ, ‘Jó mávé rĩ ĩ zị jó rizú ma zịzú ni,’ ꞌbo ĩmi újákí jó rĩ ícá vũrã ụ̃gụ́ꞌbá rĩ pi ní rizú adrizú ni.”
13 Ele lhes disse:
14 ꞌBá mị be ẹ̃sị̃ꞌbá gí rĩ pi, ꞌbá pá be ábáꞌbá gí rĩ pi be, kộpi ní ímụ́zú Yẹ́sụ̃ vúgá Jó Múngú vé rĩ ã bóró gá nõó, ĩri ní kộpi ídrízú.
14 Cegos e coxos iam encontrar Jesus no pátio do Templo, e ele os curava.
15 ꞌBo atala atala rĩ pi drị̃gé rĩ pi ꞌbá tãị́mbị́ ímbáꞌbá rĩ pi be, kộpi kâ tã ãyãzú ãyãyã Yẹ́sụ̃ ní ꞌoó ꞌdĩri ndreé, ãzini kộpi kâ yịị́ anjiŋá rĩ pi ri útré Jó Múngú vé rĩ ã bóró gá ꞌdãá, “Hõsánã Mvá Dãwụ́dị̃ vé rĩ,” tã Yẹ́sụ̃ ní ꞌoó ꞌdĩri sĩ, sẽ kộpi ã ꞌa ve ũnjí ũnjí.
15 Os chefes dos sacerdotes e os mestres da Lei ficaram zangados quando viram as coisas maravilhosas que ele fazia e ouviram as crianças gritando no pátio do Templo: —
16 Kộpi ní Yẹ́sụ̃ ri zịzú kínĩ, “ꞌÍ yị nyo tã anjiŋá rĩ pi ní rií átá ꞌdĩri rá?”
16 E eles disseram a Jesus: — Você está ouvindo o que estão dizendo? Jesus respondeu:
17 Kúru Yẹ́sụ̃ ní kộpi kuzú, ĩri ní ngazú mụzú kụ̃rụ́ Bẽtẽníyã vé rĩ gé, adri ꞌdãlé ị́nị́ be rã.
17 Então Jesus os deixou, saiu da cidade e foi para o povoado de Betânia. E passou a noite ali.
18 Kã mụụ́ adrií ụ̃ꞌbụ́tị, Yẹ́sụ̃ ní ꞌi újázú gõzú kụ̃rụ́ Yẹ̃rụ́sãlémã vé rĩ agá ꞌdãá, ẹ̃bị́rị́ fụ ĩri káyĩ.
18 No dia seguinte, quando estava voltando para a cidade, Jesus teve fome.
19 Yẹ́sụ̃ kã rií ꞌdeé mụzú lẹ́tị gé sĩ, ĩri ní pẹtị ĩ ní zịị́ fị́gị̃ rĩ ndrezú, ĩri ní ꞌi útrúzú ĩnyiŋáŋá pẹtị rĩ ã gãrã gá ꞌdãá, ị́sụ́ pẹtị rĩ ꞌa ãluŋáni kuyé, ꞌyéŋá bị́ ni amu kú nĩ. Ĩri ní ꞌyozú pẹtị rĩ ní kĩnĩ, “Mî gõ ꞌaá dị̃ị́ ãluŋáni ku!” Koro pẹtị rĩ ní ꞌwizú.
19 Ele viu uma figueira na beira da estrada e foi até lá, mas não encontrou nada; só folhas. Aí disse para a figueira: E na mesma hora a figueira secou.
20 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ã pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi kâ pẹtị rĩ ndreé, sẽ kộpi ní ãyãngárá. Kộpi ní zịzú kínĩ, “Pẹtị nõri ꞌwi mbẽlẽŋá ngóni ngóni?”
20 Os discípulos viram isso, ficaram muito admirados e disseram: — Como a figueira secou depressa!
21 Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú kộpi ní kĩnĩ, “Ádarú á ꞌyo ĩmi ní ꞌdíni, ĩmi dõ ẹ̃ꞌyị̃ngárá be, ãzini ĩmivé yị̃kị̂ awa dõ ꞌi ị̃rị̃ kuyé, ĩmi ícó tã má ní ꞌoó pẹtị ꞌdĩri ã rụ́ꞌbá gá rĩ ꞌo rá, ĩmi ícó tã ụrụkọꞌbée ꞌo rá. Ĩmi dõ ẹ̃ꞌyị̃ngárá be, ĩmi ícó ꞌyo írã ꞌdĩri ní, ‘ꞌÍ njị̃ mi ngaá mụụ́ ꞌdeé yị̃ị́ tafu rĩ agá ꞌdãá,’ ĩri ícó ꞌi nga rá.
21 Então Jesus disse:
22 Ĩmi dõ ẹ̃ꞌyị̃ngárá be, ngá ĩmi ní zịị́ Múngú vúgá rĩ, ĩmi ícó ị́sụ́ rá.”
22 Se crerem, receberão tudo o que pedirem em oração.
23 Yẹ́sụ̃ kã fií mụzú Jó Múngú vé rĩ ã bóró gá ꞌdãá, kã íꞌdó ꞌbá rĩ pi ímbá, atala atala rĩ pi drị̃gé rĩ pi, drị̃koma rĩ pi be, kộpi ní ímụ́zú Yẹ́sụ̃ vúgá nõó, kộpi ní ĩri zịzú kínĩ, “Mí ị́sụ́ ũkpõ mí ní rizú tã ꞌdĩꞌbée ꞌozú rĩ ãꞌdi vúgá? Ãꞌdi sẽ mí ní ũkpõ rizú tã ꞌdĩꞌbée ꞌozú rĩ nĩ?”
23 Jesus chegou ao Templo, e, quando já estava ensinando, alguns chefes dos sacerdotes e alguns líderes judeus chegaram perto dele e perguntaram: — Com que autoridade você faz essas coisas? Quem lhe deu essa autoridade?
24 Yẹ́sụ̃ ní újázú kộpi ní kĩnĩ, “Á lẽ ĩmi zịị́ tã ãlu sĩ, ĩmi újákí dõ má ní gí, ma ícó ĩmi ní ũkpõ má ní rizú tã ꞌdĩꞌbée ꞌozú rĩ lũ rá.
24 Jesus respondeu:
25 Ũkpõ Yũwánĩ ní bãtízĩmũ sẽzú rĩ íbí íngá ꞌbụ̃ gélésĩ, dõku íbí íngá ꞌbá áda vúgá?”
25 Respondam: quem deu autoridade a João para batizar? Foi Deus ou foram pessoas? Aí eles começaram a dizer uns aos outros: — Se dissermos que foi Deus, ele vai perguntar: “Então por que vocês não creram em João?”
26 ꞌBo ꞌbá ꞌyokí dõ, ‘Ũkpõ ꞌdĩri íngá ꞌbá áda vúgálésĩ,’ ꞌbá rĩ pi íngá ꞌbá drị̃gé ũnjí ũnjí, ãꞌdiãtãsĩyã ꞌbá ꞌdĩꞌbée ụ̃sụ̃kí kínĩ, Yũwánĩ ri nẹ́bị̃.”
26 Mas, se dissermos que foram pessoas, temos medo do que o povo pode fazer, pois todos acham que João era profeta .
27 Kúru kộpi ní újázú Yẹ́sụ̃ ní kínĩ, “ꞌBá nị̃kí kuyé.”
27 Por isso responderam: — Não sabemos.
28 Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú kĩnĩ, “Á lẽ ĩmi ní úꞌdógúꞌdógú ãnji ãgõ ị̃rị̃ pi vé ni ũlũú, ĩmi kúru tã ĩmi ní ụ̃sụ̃ụ́ rĩ lũ má ní. Ágó ãzi anji ãgõ be ị̃rị̃, ágó ri ꞌde mụụ́ ívé mvá kãyú rĩ vúgá ꞌdãá, ĩri ní ꞌyozú kĩnĩ, ‘Mâ mvá rĩ, ãndrũ sĩ lẽ mî mụ ẹ̃zị́ ngaá ọ́mvụ́ agá.’
28 Jesus continuou:
29 “Mvá rĩ ní újázú ẹ́tẹ́pị ní kĩnĩ, ‘Á mụ ku!’ ꞌBo gõ ꞌî úmĩ újá, ꞌdeé mụụ́ rá.
29 — Ele respondeu: “Eu não quero ir.” Mas depois mudou de ideia e foi.
30 “Ẹ́tẹ́pị gõ ꞌdeé mụụ́ ívé mvá ãzi rĩ vúgá, ꞌyo kpá ĩri ní tã rĩ sụ̃ ĩri ní ꞌyoó mvá kãyú rĩ ní rĩ tị́nị. Mvá rĩ újá ẹ́tẹ́pị ní kĩnĩ, ‘Bãbá, ma mụ rá,’ ꞌbo mụ kuyé.”
30 — O pai foi e deu ao outro filho a mesma ordem. E este disse: “Sim, senhor.” Mas depois não foi.
31 Yẹ́sụ̃ ní kộpi zịzú kĩnĩ, “Anji ị̃rị̃ ꞌdĩꞌbée ãsámvú gé, mvá ẹ́tẹ́pị vé tã ꞌdụụ́pi ngaápi rá rĩ, ĩri mvá ngõri?”
31 — Qual deles fez o que o pai queria? — perguntou Jesus. E eles responderam: — O filho mais velho. Então Jesus disse a eles:
32 Yũwánĩ ímụ́ ĩmi ní lẹ́tị pịrị Múngú vé rĩ ũlũú, ꞌbo ĩmi ẹ̃ꞌyị̃kí ĩri kuyé, ꞌbá mũfẽngã umbe jezú rĩ uꞌdụꞌbá rĩ pi, ãzini ũkú ọ̃wụ́ rú riꞌbá ĩ rụ́ꞌbá ụzịꞌbá rĩ pi ẹ̃ꞌyị̃kí ĩri rá. Ĩmi ndrekí drĩ ká, ꞌbá mũfẽngã uꞌdụꞌbá rĩ pi, ãzini ũkú ọ̃wụ́ rú ĩ rụ́ꞌbá ụzịꞌbá rĩ pi újákí ẹ́sị́ ụ́ꞌdụ́kọ́ ĩri ní ũlũú rĩ sĩ rá, ꞌbo ĩmi újákí ẹ́sị́ ĩri ẹ̃ꞌyị̃zú kuyé.”
32 Pois João Batista veio para mostrar a vocês o caminho certo, e vocês não creram nele; mas os cobradores de impostos e as prostitutas creram. Porém, mesmo tendo visto isso, vocês não se arrependeram e não creram nele.
33 Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú atala atala rĩ pi drị̃gé rĩ pi ní, ãzini Fãrụ́sị̃ rĩ pi ní kĩnĩ, “Nãpí ãzi ꞌdĩ, ĩmi yịkí drĩ ká, ágó ãzi ꞌã ọ́mvụ́, sa pẹtị vị́nyọ̃ vé rĩ pi ọ́mvụ́ rĩ agá, sị ãbi ọ́mvụ́ rĩ ã gãrã gá sĩ kụ́rụ̃, ga ꞌbụ́ rizú ũꞌa rĩ zozú vị́nyọ̃ rú. Sị lágáráka ụrụ ꞌdãá rizú ọ́mvụ́ rĩ ũtẽzú ãní. Kúru ĩri ní ꞌbá ꞌbãzú rizú ẹ̃zị́ ngazú ívé ọ́mvụ́ rĩ agá, ĩri ní ꞌdezú mụzú ãngũ ãzi gé.
33 Jesus disse:
34 Lókí ĩ ní vị́nyọ̃ ã ũꞌa ĩkũnãzú rĩ kã ícó, ĩri ní ívé ãtíꞌbá rĩ pi pẽzú mụzú ívé vị́nyọ̃ ã vúgú ĩ ní ĩkũnãá rĩ íjị́zú.
34 Quando chegou o tempo da colheita, o dono mandou alguns empregados a fim de receber a parte dele.
35 “ꞌBá ẹ̃zị́ ngaꞌbá rĩ pi ní ĩrivé ãtíꞌbá ãlu ni rụzú fụzú, kộpi ꞌdịkí ãlu ni drãá rá, kộpi úvị́kí ãzi rĩ írã sĩ.
35 Mas os lavradores agarraram os empregados, bateram num, assassinaram outro e mataram ainda outro a pedradas.
36 Kúru ọ́mvụ́ ꞌdị́pa ní ívé ãtíꞌbá ụrụkọꞌbée pẽzú mụzú kárákará kộpi vúgá ꞌdãá, kãlãfe ni aga ĩri ní pẽé drị̃drị̃ ꞌdãꞌbée rá. ꞌBo ꞌbá ẹ̃zị́ ngaꞌbá rĩ pi ꞌokí ãtíꞌbá rĩ pi ũnjí, sụ̃ ĩ ní drị̃drị̃ ꞌdãꞌbée ꞌoó ũnjí rĩ tị́nị.
36 Aí o dono mandou mais empregados do que da primeira vez. E os lavradores fizeram a mesma coisa.
37 Ụ̃dụ̃ ni gé, pẽ ívé mvá mụzú kộpi vúgá ꞌdãá, ụ̃sụ̃ ꞌí ẹ́sị́ agá ꞌdãlé kĩnĩ, ‘Kộpi ícó mávé mvá ị̃njị̃ rá.’
37 Depois de tudo isso, ele mandou o seu próprio filho, pensando: “O meu filho eles vão respeitar.”
38 “ꞌBo ꞌbá ẹ̃zị́ ngaꞌbá rĩ pi kâ ágó rĩ vé mvá ágó rĩ ndreé, kộpi ní átázú ĩ ãsámvú gé sĩ kínĩ, ‘Mvá ꞌdĩri ímụ́ úrí ẹ́tẹ́pị vé ãꞌbú tị gé nĩ. Lẽ ꞌbâ ꞌdịkí ĩri rá, ꞌbâ úríkí rí ãꞌbú rĩ tị gé nĩ.’
38 Mas, quando os lavradores viram o filho, disseram uns aos outros: “Este é o filho do dono; ele vai herdar a plantação. Vamos matá-lo, e a plantação será nossa.”
39 Kộpi ní mvá rĩ rụzú, kộpi sekí ĩri mụzú ọ́mvụ́ rĩ agásĩ ãmvé, kộpi ꞌdịkí ĩri drãá rá.”
39 — Então agarraram o filho, e o jogaram para fora da plantação, e o mataram.
40 Yẹ́sụ̃ ní kộpi zịzú kĩnĩ, “Kúru ọ́mvụ́ ꞌdị́pa kãdõ ícá, ĩri tã ngóni ni ꞌo ꞌbá ẹ̃zị́ ngaꞌbá rĩ pi ní?”
40 Aí Jesus perguntou:
41 Atala atala rĩ pi drị̃gé rĩ pi, Fãrụ́sị̃ rĩ pi be, kộpi ní ꞌyozú kínĩ, “Ágó rĩ ícó ꞌbá ẹ́sị́ be ũnjí ꞌdĩꞌbée úꞌdị́ ũdrã céré ꞌdĩísĩ rá. Kúru ĩri ímụ́ ꞌbá ụrụkọꞌbée ꞌbã ẹ̃zị́ nga ívé ọ́mvụ́ vị́nyọ̃ vé rĩ agá, ĩkũnãkí dõ vị́nyọ̃ rĩ gí, kộpi ã sẽkí rí ívé rĩ ã vúgú.”
41 Eles responderam: — Com certeza ele vai matar aqueles lavradores maus e vai arrendar a plantação a outros. E estes lhe darão a parte da colheita no tempo certo.
42 Yẹ́sụ̃ ní kộpi zịzú kĩnĩ, “Ĩmi lãkí tã ĩ ní sĩí Búkũ Múngú vé rĩ agá rĩ kuyé? Kĩnĩ,
42 Jesus então perguntou:
43 “Kúru á ꞌyoó ĩmi ní ꞌdíni, mãlũngã Múngú vé rĩ ĩ ímụ́ ꞌdụ ĩmi drị́gé sĩ rá, ĩ ímụ́ sẽ ꞌbá ĩrivé tã ꞌdụꞌbá ngaꞌbá rĩ pi ní.
43 E Jesus terminou:
44 ꞌBá ãzi íꞌdé dõ írã ꞌdĩri drị̃gé, ĩri ŋõ rá. Írã rĩ íꞌdé dõ ꞌbá rĩ drị̃gé, ĩri ꞌbá rĩ ínjí drã vũgá ꞌdãá.”
44 Quem cair em cima dessa pedra ficará em pedaços. E, se a pedra cair sobre alguém, essa pessoa vai virar pó.
45 Atala atala rĩ pi drị̃gé rĩ pi, Fãrụ́sị̃ rĩ pi be, kộpi kâ nãpí Yẹ́sụ̃ ní ũlũú ꞌdĩri yịị́, kộpi nị̃kí ámá rá ꞌyozú kínĩ, Yẹ́sụ̃ ri átá ĩvé tã sĩ.
45 Os chefes dos sacerdotes e os fariseus ouviram as parábolas que Jesus contou e sabiam que ele estava falando a respeito deles.
46 Kộpi lẽkí kõdô Yẹ́sụ̃ ri rụụ́, ꞌbo kộpi ꞌokí ụ̃rị̃ sĩ, ãꞌdiãtãsĩyã kộpi nị̃kí ámá rá ꞌyozú kínĩ, ꞌbá bị́trị́ká rĩ pi kínĩ, Yẹ́sụ̃ ri nẹ́bị̃.
46 Por isso queriam prendê-lo, mas tinham medo da multidão porque o povo achava que Jesus era profeta .

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 21, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.