Mateus 20
Ụ́ꞌdụ́kọ́ Múké Múngú vé rị (KBO) vs ARIB
1 Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú kĩnĩ, “Mãlũngã ꞌbụ̃ vé rĩ vé tã adri sụ̃ ágó ọ́mvụ́ ꞌãápi, mụụ́pi ụ̃ꞌbụ́tị ꞌbá ẹ̃zị́ vé ni ndãápi ꞌî ũfẽ rí kộpi ũfẽfẽ rĩ tị́nị.
1 Porque o reino dos céus é semelhante a um homem, proprietário, que saiu de madrugada a contratar trabalhadores para a sua vinha.
2 Ágó rĩ ãꞌyĩ ꞌbá ẹ̃zị́ vé rĩ pi ũfẽé mũfẽngã fífí ẹ̃njị̃ị́pi ẹ̃njị̃ẹ̃njị̃ ãlu ĩ ní rizú ãngũ ũfẽzú ãní ụ́ꞌdụ́ ãlu vé rĩ sĩ, ĩri ní kúru kộpi pẽzú mụzú ọ́mvụ́ agá ꞌdãá.
2 Ajustou com os trabalhadores o salário de um denário por dia, e mandou-os para a sua vinha.
3 “Kã mụụ́ adrií sâ úrõmĩ ụ̃ꞌbụ́tịŋá vé rĩ gé, ĩri ní ꞌdezú mụzú jọ̃kọ́nị̃ gé, kã mụụ́ caá jọ̃kọ́nị̃ gé ꞌdãá, ị́sụ́ ꞌbá ụrụkọ tukí pá kuú jọ̃kọ́nị̃ agá ꞌdãá, ẹ̃zị́ kộpi ní ngaánga ni ꞌdãáyo.
3 Cerca da hora terceira saiu, e viu que estavam outros, ociosos, na praça,
4 Ĩri ní ꞌyozú kộpi ní kĩnĩ, ‘Ĩmi mụkí ẹ̃zị́ ngaá mávé ọ́mvụ́ agá, ma ícó ĩmi ũfẽ múké rá.’
4 e disse-lhes: Ide também vós para a vinha, e dar-vos-ei o que for justo. E eles foram.
5 Kúru kộpi ní ꞌdezú mụzú.
5 Outra vez saiu, cerca da hora sexta e da nona, e fez o mesmo.
6 Sâ tọ̃wụ́ ũndréŋá vé rĩ gé, gõ kpá mụụ́ jọ̃kọ́nị̃ gé ꞌdãá dị̃ị́. Ị́sụ́ kpá ꞌbá ụrụkọ tukí pá kú jọ̃kọ́nị̃ agá ꞌdãá, ẹ̃zị́ kộpi ní ngaánga ni ꞌdãáyo. Ĩri ní kộpi zịzú kĩnĩ, ‘Ngá ĩmi ní pá tuzú kuú jọ̃kọ́nị̃ agá nõgó ụ̃tụ́ njị̃ị́ ẹ̃zị́ ãkó rĩ ãꞌdi?’
6 Responderam-lhe eles: Porque ninguém nos contratou. Disse-lhes ele: Ide também vós para a vinha.
7 “Kộpi ní újázú ĩri ní kínĩ, ‘ꞌBá ãzi zị ꞌbâ ẹ̃zị́ gé kuyé.’
7 Responderam-lhe eles: Porque ninguém nos contratou. Disse-lhes ele: Ide também vós para a vinha.
8 “Ụ̃tụ́ rĩ kã mụụ́ ꞌdeé, ọ́mvụ́ ꞌdị́pa ní ágó ĩ ní ꞌbãá drị̃koma rú rĩ zịzú ímụ́zú ꞌí vúgá nõó, ĩri ní ꞌyozú ágó rĩ ní kĩnĩ, ‘ꞌÍ zị ꞌbá ẹ̃zị́ ngaꞌbá rĩ pi, mî ũfẽ kộpivé mũfẽngã, mí íꞌdó ꞌbá ímụ́ꞌbá vúlé rú rĩ pi ũfẽé drị̃drị̃, mí ũfẽ ꞌbá rĩ pi mụzú cĩmgbá cazú ímụ́ꞌbá drị̃drị̃ rĩ pi vúgá.’
8 Ao anoitecer, disse o senhor da vinha ao seu mordomo: Chama os trabalhadores, e paga-lhes o salário, começando pelos últimos até os primeiros.
9 “ꞌBá ẹ̃zị́ ngaꞌbá rĩ pi kâ ẹ̃zị́ rĩ ngaá caá sâ tọ̃wụ́ ũndréŋá vé rĩ gé gí, ĩ ní ꞌbá ãlu ãlu ní mũfẽngã fífí ẹ̃njị̃ị́pi ẹ̃njị̃ẹ̃njị̃ ãlu ni sẽzú ụ́ꞌdụ́ ãlu vé ni.
9 Chegando, pois, os que tinham ido cerca da hora undécima, receberam um denário cada um.
10 ꞌBá ĩ ní ꞌbãá ẹ̃zị́ rĩ ngaá drị̃drị̃ rĩ pi kâ ícá, kộpi ụ̃sụ̃kí déna ĩ mũfẽngã rĩ sẽ ĩ ní aga rá. ꞌBo kộpi ị́sụ́kí céré trõtrõ.
10 Vindo, então, os primeiros, pensaram que haviam de receber mais; mas do mesmo modo receberam um denário cada um.
11 Kộpi kâ mũfẽngã rĩ ị́sụ́, kộpi ꞌdekí rií unuú ọ́mvụ́ ꞌdị́pa ẹndrẹtị gé.
11 E ao recebê-lo, murmuravam contra o proprietário, dizendo:
12 Kộpi ní ꞌyozú kínĩ, ‘ꞌBá ĩ ní íjị́ ẹ̃zị́ ngaá vúlé rú nõꞌbée ngakí ẹ̃zị́ rĩ ꞌyéŋá sâ ãlu, mí ũfẽ ꞌbâ kộpi be céré trõtrõ, ị́sụ́zú ꞌbá ngakí ẹ̃zị́ rĩ ụ̃tụ́ njị̃ị́, ụ̃tụ́ ri ꞌbâ zãá ọ́mvụ́ rĩ agá ꞌdãá.
12 Estes últimos trabalharam somente uma hora, e os igualastes a nós, que suportamos a fadiga do dia inteiro e o forte calor.
13 “ꞌBo ọ́mvụ́ ꞌdị́pa ní újázú ãlu ni ní kĩnĩ, ‘Mâ ũndĩ, á ꞌo mi ũnjí kuyé. ꞌBá yịkí ꞌbâ mi be, mí ẹ̃ꞌyị̃ rá ꞌyozú kínĩ, ụ́ꞌdụ́ ãlu, mâ ũfẽ mi mũfẽngã fífí ẹ̃njị̃ị́pi ẹ̃njị̃ẹ̃njị̃ ãlu ni sĩ ꞌdíni kuyé?
13 Mas ele, respondendo, disse a um deles: Amigo, não te faço injustiça; não ajustaste comigo um denário?
14 Mí ẹ́ꞌyị́ mívé mũfẽngã, ꞌí ꞌde mụụ́ ꞌbẹ̃tị́. Á lẽ mũfẽngã rĩ sẽé ágó ẹ̃zị́ ngaápi vúlé rú nõri ní gbã má ní sẽé mí ní rĩ pí.
14 Toma o que é teu, e vai-te; eu quero dar a este último tanto como a ti.
15 Mũfẽngã mávé rĩ sĩ, ma ícó tã má ní lẽé ꞌoó rĩ ꞌo ãní rá. Ngá mí ní ẹ́sị́ ũnjí ꞌbãzú tã má ní ꞌoó múké ꞌbá rĩ pi ní rĩ sĩ rĩ ãꞌdi?’
15 Não me é lícito fazer o que quero do que é meu? Ou é mau o teu olho porque eu sou bom?
16 “ꞌBá adriꞌbá ụ̃dụ̃mbị́tã rĩ pi, kộpi ímụ́ adri drị̃drị̃, ꞌbá adriꞌbá drị̃drị̃ rĩ pi, kộpi ímụ́ adri ụ̃dụ̃mbị́tã.”
16 Assim os últimos serão primeiros, e os primeiros serão últimos.
17 Yẹ́sụ̃ kã rií ꞌdeé mụụ́ Yẹ̃rụ́sãlémã gá ꞌdãá, ĩri ní ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá mụdrị́ drị̃ ị̃rị̃ rĩ pi zịzú gãrã gá, ĩri ní ꞌyozú kộpi ní kĩnĩ,
17 Estando Jesus para subir a Jerusalém, chamou à parte os doze e no caminho lhes disse:
18 “ꞌBá kãdõ caá Yẹ̃rụ́sãlémã gá ꞌdãá, atala atala rĩ pi drị̃gé rĩ pi ꞌbá tãị́mbị́ ímbáꞌbá rĩ pi be, kộpi ímụ́ ꞌBá Mvá ã ũli ꞌbe rá. Kộpi ímụ́ ꞌyo, ã ꞌdịkí ĩri drãá ꞌdĩísĩ rá.
18 Eis que subimos a Jerusalém, e o Filho do homem será entregue aos principais sacerdotes e aos escribas, e eles o condenarão à morte,
19 Kộpi ímụ́ ĩri sẽ ꞌbá adriꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku rĩ pi drị́gé, ꞌbá adriꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku rĩ pi ímụ́ gụ ĩri sĩ gụgụ, kộpi ĩri ũgbã, kộpi ĩri gbã pẹtị alambaku sị́gé. ꞌBo ụ́ꞌdụ́ na ni gé, ĩri gõ íngá ídri rú drãngárá gálésĩ rá!”
19 e o entregarão aos gentios para que dele escarneçam, e o açoitem e crucifiquem; e ao terceiro dia ressuscitará.
20 Kúru Zẽbẽdáyõ ũkú ni ní ímụ́zú Yẹ́sụ̃ vúgá ívé anji ãgõ ị̃rị̃ rĩ pi be, ĩri ní kũmũcí ũtị̃zú vũgá, ĩri ní Yẹ́sụ̃ ri zịzú Yẹ́sụ̃ ã ꞌo ꞌí ní tã múké.
20 Aproximou-se dele, então, a mãe dos filhos de Zebedeu, com seus filhos, ajoelhando-se e fazendo-lhe um pedido.
21 Yẹ́sụ̃ ní ĩri zịzú kĩnĩ, “Ngá mí ní lẽé mâ ꞌo mí ní rĩ ãꞌdi?”
21 Perguntou-lhe Jesus: Que queres? Ela lhe respondeu: Concede que estes meus dois filhos se sentem, um à tua direita e outro à tua esquerda, no teu reino.
22 Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú kĩnĩ, “Ĩmi nị̃kí tã zịbe kuyé, ĩmi nyo ícó ãꞌyĩ ĩzãngã nya sụ̃ má ní nyaá rĩ tị́nị rá?”
22 Jesus, porém, replicou: Não sabeis o que pedis; podeis beber o cálice que eu estou para beber? Responderam-lhe: Podemos.
23 Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú kộpi ní kĩnĩ, “Ĩmi ímụ́ ĩzãngã nya sụ̃ má ní nyaá rĩ tị́nị, ꞌbo má ícó ĩmi ní vũrã sẽé mụzú úrízú mâ drị́ ẹ̃ndẹ́pị gé, dõku mâ drị́ ị̃jị́ gé ꞌdíni ku, má Ẹ́tẹ́pị údé vũrã rĩ pi ꞌbá ꞌí ní ũpẽé kuú ị́nọ́gọ́sị́ gí rĩ pi ní, kộpi ã mụkí rí adrií vũrã rĩ pi agá.”
23 Então lhes disse: O meu cálice certamente haveis de beber; mas o sentar-se à minha direita e à minha esquerda, não me pertence concedê-lo; mas isso é para aqueles para quem está preparado por meu Pai.
24 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ã pámvú ũbĩꞌbá mụdrị́ rĩ pi kâ tã ꞌdĩri yịị́, kộpi ẽ ẹ́sị́ ve ꞌbá ị̃rị̃ adriꞌbée ẹ́drị́pị́ị rú ꞌdĩꞌbée ní ũnjí ũnjí.
24 E ouvindo isso os dez, indignaram-se contra os dois irmãos.
25 ꞌBo Yẹ́sụ̃ ní ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi zịzú ímụ́zú ꞌí vúgá nõlé, ĩri ní ꞌyozú kộpi ní kĩnĩ, “Ĩmi nị̃kí rá, ꞌbãgú ꞌbá adriꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku rĩ pi vé rĩ pi ri ĩvé ũkpõ iꞌda rizú tã ẹ̃njị̃ẹ̃njị̃ ꞌbãzú ꞌbá adriꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku rĩ pi drị̃gé, kộpivé ũgalaku rĩ pi kpá ri tã ẹ̃njị̃ꞌbá ẹ̃njị̃ẹ̃njị̃ ni pi ũꞌbã ꞌbá adriꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku rĩ pi drị̃gé.
25 Jesus, pois, chamou-os para junto de si e lhes disse: Sabeis que os governadores dos gentios os dominam, e os seus grandes exercem autoridades sobre eles.
26 Ĩmi ãsámvú gé ꞌdĩgé, lẽ tã rĩ ã adri sụ̃ ꞌdĩri tị́nị ku. Ĩmi ãsámvú gé ꞌdĩgé, ꞌbá rĩ lẽ dõ adrií ꞌbá ãmbúgú rú, lẽ ã ꞌbã ꞌi adrií ãtíꞌbá ĩmivé ni.
26 Não será assim entre vós; antes, qualquer que entre vós quiser tornar-se grande, será esse o que vos sirva;
27 ꞌBá rĩ lẽ dõ adrií ãmbúgú ꞌbá rĩ pi drị̃gé sĩ céré, lẽ ã ꞌbã ꞌi adrií tụ́gẹ̃rị̃ ĩmivé ni.
27 e qualquer que entre vós quiser ser o primeiro, será vosso servo;
28 Ma ꞌBá Mvá ꞌi, má ímụ́ adrií ꞌyozú kínĩ, ꞌbá rĩ pi ẽ ímụ́kí rí má ní ẹ̃zị́ ngaá yã ꞌdíni ku, má ímụ́ ẹ̃zị́ ngaá ꞌbá rĩ pi ẽ ĩzã kozú, má adi mávé ídri ꞌbá kárákará pi ẽ drị̃ jezú ãní.”
28 assim como o Filho do homem não veio para ser servido, mas para servir, e para dar a sua vida em resgate de muitos.
29 Yẹ́sụ̃ pi ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi be, kộpi kâ rií fũú mụzú Yẹ́rị̃kọ̃ agásĩ, ꞌbá bị́trị́ká ꞌdekí mụụ́ kộpi ã vụ́drị̃ gé sĩ.
29 Saindo eles de Jericó, seguiu-o uma grande multidão;
30 ꞌBá ị̃rị̃ mị be ẹ̃sị̃ꞌbá gí ni pi úríkí kuú lẹ́tị ã gãrã gá. Kộpi kâ yịị́ Yẹ́sụ̃ ri aga mụzú ĩ gãrã gá sĩ, kộpi ní trezú ụ́ꞌdụ́kọ́ be ụrụ ꞌdãá kínĩ, “Úpí, Dãwụ́dị̃ ã Mvá rĩ, ꞌí ndre ĩzãngã ꞌbávé rĩ fô!”
30 e eis que dois cegos, sentados junto do caminho, ouvindo que Jesus passava, clamaram, dizendo: Senhor, Filho de Davi, tem compaixão de nós.
31 ꞌBá bị́trị́ká rĩ pi trekí kộpi drị̃gé kínĩ, “Ĩmi újíkí kíri.” ꞌBo kộpi gõkí treé ụ́ꞌdụ́kọ́ be ụrụ ꞌdãá kínĩ, “Úpí, Dãwụ́dị̃ ã Mvá rĩ, ꞌí ndre ĩzãngã ꞌbávé rĩ fô!”
31 E a multidão os repreendeu, para que se calassem; eles, porém, clamaram ainda mais alto, dizendo: Senhor, Filho de Davi, tem compaixão de nós.
32 Yẹ́sụ̃ ní pá tuzú, ĩri ní kộpi zịzú kĩnĩ, “ꞌÍ lẽkí mâ ꞌo ĩmi ní ãꞌdi?”
32 E Jesus, parando, chamou-os e perguntou: Que quereis que vos faça?
33 Kộpi ní ꞌyozú Yẹ́sụ̃ ní kínĩ, “Úpí, ꞌbá lẽkí mî zị̃ ꞌbâ mị, ꞌbâ ndrekí rí ãngũ fô.”
33 Disseram-lhe eles: Senhor, que se nos abram os olhos.
34 Yẹ́sụ̃ ẽ ẹ́sị́ ị́sụ́ ĩzãngã kộpi sĩ, ĩri ní kộpi ẽ mị úlózú. Koro kộpi ẽ mị ní ꞌi zịzú ãngũ ndrezú, kộpi ní ꞌdezú mụzú Yẹ́sụ̃ vúgá sĩ.
34 E Jesus, movido de compaixão, tocou-lhes os olhos, e imediatamente recuperaram a vista, e o seguiram.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.