Marcos 6
Ụ́ꞌdụ́kọ́ Múké Múngú vé rị (KBO) vs NAA
1 Yẹ́sụ̃ ní ngazú ꞌdãásĩ, ĩri ní ꞌdezú mụzú Nãzẽrétã gá, kụ̃rụ́ ĩri ní mbazú rĩ gé. Kộpi mụkí ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi be trụ́.
1 Tendo saído dali, Jesus foi para a sua terra, e os seus discípulos o acompanharam.
2 Ụ́ꞌdụ́ Sãbátã vé rĩ kã ícá, Yẹ́sụ̃ íꞌdó rií ꞌbá rĩ pi ímbá Jó Múngú ri Zịzú rĩ agá ꞌdãá. ꞌBá kárákará ĩrivé tã yịꞌbá rĩ pi ãyãkí tã ĩri ní átá ꞌdĩri sĩ ãyãyã.
2 Chegando o sábado, começou a ensinar na sinagoga, e muitos, ouvindo-o, se maravilhavam, dizendo: — De onde lhe vem tudo isso? Que sabedoria é esta que lhe foi dada? E como se fazem tais maravilhas por suas mãos?
3 Ágó ꞌdĩri adri nyo Mãríyã mvọ́pị ándúrú riípi párángi faápi ꞌdĩgé rĩ ꞌi kuyé? Yõkóbũ pi Yósẽ be, Yụ́dã be, Sị̃mọ́nã sĩ, adrikí ĩri ẹ́drị́pị kuyé? Ĩrivé ọ́mvụ́pị́ị riꞌbá adriꞌbée ꞌbá be kụ̃rụ́ ꞌbávé rĩ agá nõꞌbée kuyé?” Tã ándúrú Yẹ́sụ̃ ní ꞌoó ꞌdĩꞌbée sĩ, ꞌbá rĩ pi gãkí ĩri sĩ.
3 Não é este o carpinteiro, o filho de Maria e irmão de Tiago, José, Judas e Simão? As suas irmãs não vivem aqui entre nós? E escandalizavam-se por causa dele.
4 Yẹ́sụ̃ ní újázú kộpi ní kĩnĩ, “Ĩ nẹ́bị̃ rĩ pi ị̃njị̃ vũrã ụrụkọ agásĩ ị̃njị̃njị̃, ꞌbo kụ̃rụ́ ĩrivé rĩ agá, ị̃njị̃kí ĩri ku, ꞌbá ĩrivé ꞌbẹ̃tị́ ãsámvú gé rĩ pi, ĩrivé máríté rĩ pi be, kộpi ị̃njị̃kí ĩri ku.”
4 Jesus, porém, lhes disse:
5 Yẹ́sụ̃ gõ tã ãyãzú ãyãyã ni ꞌoó ãngũ ꞌdãri gé dị̃ị́ kuyé, tã ĩri ní ꞌoó rá rĩ, Yẹ́sụ̃ tị̃ drị́ ꞌbá drã be ni pi drị̃gé, kộpi ídríkí rá, ꞌbá ĩri ní drị́ tị̃ị́ kộpi drị̃gé rĩ pi vé kãlãfe mãdãŋá.
5 Não pôde fazer ali nenhum milagre, a não ser curar uns poucos doentes, impondo-lhes as mãos.
6 Tã ꞌdĩri sẽ Yẹ́sụ̃ ní ãyãngárá, ꞌbá rĩ pi ní gãá ꞌi ẹ̃ꞌyị̃gá sĩ rĩ sĩ.
6 E admirava-se da incredulidade deles. Jesus percorria as aldeias vizinhas, ensinando.
7 Yẹ́sụ̃ ní ívé ꞌbá áyúãyũ mụdrị́ drị̃ ni ị̃rị̃ rĩ pi zịzú ímụ́zú vũrã ãlu gé, pẽ kộpi mụzú ị̃rị̃ ị̃rị̃, sẽ kộpi ní ũkpõ índrí ũnjí rĩ pi údrózú.
7 Chamou os doze e passou a enviá-los de dois em dois, dando-lhes autoridade sobre os espíritos imundos.
8 Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú kộpi ní kĩnĩ, “Lẽ ĩmi ꞌdụkí ngá ãzi mụzú ĩmi drị́gé sĩ ĩndĩ ku, ꞌyéŋá ĩmi ꞌdụkí túré ẹ̃cị̃ tuzú ni áyu. Ĩmi kádõ rií mụụ́, lẽ ĩmi ꞌdụkí kũmvũ mụzú ĩndĩ ku, ĩmi ꞌdụkí ãnyãngã dõku mũfẽngã mụzú ĩndĩ ku.
8 Ordenou-lhes que não levassem nada para o caminho, exceto um bordão; nem pão, nem sacola, nem dinheiro;
9 Ĩmi úsúkí ngá pá gá ni pi mụzú, ꞌbo ã ꞌdụkí bõngó ãzi ãndõ rú mụzú ĩndĩ ku.
9 e que fossem calçados de sandálias e não usassem duas túnicas.
10 Kụ̃rụ́ ãlu ãlu ĩmi ní cazú rĩ agá, ꞌbẹ̃tị́ ĩ ní ĩmi ẹ́ꞌyị́zú drị̃drị̃ rĩ, ĩmi áwíkí adrií ꞌdãgá, cĩmgbá ĩmi ní fũzú kụ̃rụ́ rĩ agásĩ rĩ gé.
10 E recomendou-lhes:
11 Vũrã ãlu ãlu ĩmi ní fizú cazú rĩ agá, ꞌbá rĩ pi gãkí dõ ĩmi ẹ́ꞌyị́gá sĩ, ãzini gãkí dõ ụ́ꞌdụ́kọ́ múké ĩmi ní ũlũú rĩ yịgá sĩ, ĩmi kádõ ngaá mụụ́, ĩmi wekí nyọ̃ọ́kụ́ ĩmî pá ágélé gá rĩ kú ꞌdĩgé. Ĩri lũ ꞌyozú kínĩ, ĩmi gãkí ꞌbá gụ́rụ́ ꞌdãri agá rĩ pi sĩ.”
11 Se em algum lugar não quiserem recebê-los nem ouvi-los, ao saírem dali sacudam o pó dos pés, em testemunho contra eles.
12 Yẹ́sụ̃ vé ꞌbá áyúãyũ rĩ pi ní kúru ꞌdezú mụzú ụ́ꞌdụ́kọ́ múké rĩ ũlũngárá gá kínĩ, lẽ ꞌbá rĩ pi ã újákí ẹ́sị́, kộpi ã kukí ũnjĩkãnyã ãní.
12 Então, saindo eles, pregavam ao povo que se arrependesse.
13 Kộpi údrókí índrí ũnjí kárákará ũfũú ꞌbá rĩ pi drị̃gé sĩ, ũbẽkí ũdu ꞌbá drã be rĩ pi rụ́ꞌbá gá sĩ, kộpivé drã dẹ ãní rá.
13 Expulsavam muitos demônios e curavam numerosos enfermos, ungindo-os com óleo.
14 ꞌBãgú Ẽródẽ yị ꞌbá rĩ pi ãrẽvú céré rikí átá Yẹ́sụ̃ vé tã sĩ. ꞌBá rĩ pi ụrụkọ rikí átá kínĩ, “Yũwánĩ Bãtízĩmũ sẽépi rĩ ingakí ĩri gõó ídri rú drãngárá gálésĩ gí, ĩri ní rizú tã ãyãzú ãyãyã ꞌdĩꞌbée ꞌozú ũkpõ be ꞌdíni ãní.”
14 Isto chegou aos ouvidos do rei Herodes, porque o nome de Jesus havia se tornado conhecido. E alguns diziam: “João Batista ressuscitou dentre os mortos e, por isso, forças miraculosas operam nele.”
15 ꞌBá ụrụkọꞌbée rikí ꞌyoó kínĩ, “ꞌBá rĩ Ẽlíyã ꞌi.”
15 Outros diziam: “É Elias.” Ainda outros diziam: “É profeta como um dos antigos profetas.”
16 Ẽródẽ kã tã ꞌdĩri yịị́, ĩri ní ꞌyozú kĩnĩ, “Índrézú ꞌbá ꞌdĩri Yũwánĩ má ní ọ́tụ́ drị̃ ni lịị́ ꞌdãri íngá gõó ídri rú drãngárá gálésĩ nĩ!”
16 Herodes, porém, ouvindo isto, disse: — É João, a quem eu mandei decapitar, que ressuscitou.
17 Ọ́tụ́ Ẽródẽ sẽ tãị́mbị́ kĩnĩ, ã rụkí Yũwánĩ ri, ã ꞌbekí ĩri jó ãngũ ũꞌyĩzú rĩ agá. Ẽródẽ ꞌo tã ꞌdĩri ꞌdíni, ãꞌdiãtãsĩyã ꞌí ní ẹ́drị́pị Pĩlípũ vé ũkú Ẽrõdíyã ri jeé ꞌí ní ũkú rú rĩ sĩ.
17 Porque o próprio Herodes havia mandado prender João e amarrá-lo na prisão, por causa de Herodias, mulher do seu irmão Filipe, com a qual Herodes havia casado.
18 Ãꞌdiãtãsĩyã Yũwánĩ ri ꞌyoó Ẽródẽ ní kĩnĩ, “Tãị́mbị́ ãꞌyĩ kuyé ꞌyozú kínĩ, mí ní mí ẹ́drị́pị vé ũkú jezú.”
18 Pois João lhe dizia: “Você não tem o direito de viver com a mulher do seu irmão.”
19 Ãní sẽ Ẽrõdíyã ꞌbã ẹ́sị́ ũnjí Yũwánĩ ní, lẽ ĩri ꞌdịị́ drãá ꞌdĩísĩ rá. ꞌBo Ẽródẽ ní ãꞌyĩí kuyé rĩ sĩ, Yũwánĩ vé ꞌdịngárá ã tã mba Ẽrõdíyã ní mbamba.
19 Herodias odiava João Batista e queria matá-lo, mas não conseguia fazer isso.
20 Ẽródẽ ru Yũwánĩ ri ruru, nị̃ ámá rá ꞌyozú kínĩ, Yũwánĩ ri ꞌbá tã be pịrị ni, ãzini ꞌbá uletere ni, sẽ Ẽródẽ ri Yũwánĩ ã tã mbaá múké. Ẽródẽ kã tã Yũwánĩ ní átá rĩ yịị́, sẽ drị̃ ni ábá ãní céré céré, ꞌbo ꞌbã úvá rizú Yũwánĩ vé tã yịzú.
20 Porque Herodes temia João, sabendo que era homem justo e santo, e o mantinha em segurança. E, quando o ouvia, ficava perplexo, embora gostasse de escutá-lo.
21 Kúru Ẽródẽ ní ụ̃mụ̃ údézú ívé ụ́ꞌdụ́ ĩ ní ꞌi tịzú rĩ ị̃njị̃zú ãní. Ĩri ní ũgalaku ambugu rĩ pi zịzú ũgalaku ambugu ãngáráwá rĩ pi vé rĩ pi be, ãzini drị̃koma ãngũ Gãlĩláyã vé rĩ agá rĩ pi be ímụ́zú ụ̃mụ̃ rĩ gé. Ụ̃mụ̃ ꞌdĩri zị̃ nóni lẹ́tị Ẽrõdíyã ní Yũwánĩ ri ꞌdịzú drãzú ãní.
21 Chegando uma ocasião favorável, em que Herodes, no dia do seu aniversário, deu um banquete às autoridades, aos oficiais militares e às pessoas importantes da Galileia,
22 Ẽrõdíyã vé mvá ũkúŋá rĩ ní ífízú úngó tuzú ꞌbá rĩ pi ẹndrẹtị gé ꞌdĩgé, sẽ ãyĩkõ fụ Ẽródẽ pi ívé ụ̃mụ́ rĩ pi be ambamba.
22 a filha de Herodias entrou no salão e, dançando, agradou a Herodes e aos seus convidados. Então o rei disse à jovem: — Peça o que quiser, e eu lhe darei.
23 Ẽródẽ ní ũyõ sõzú kĩnĩ, “Ngá mí ní lẽé rĩ, ma ícó sẽ mí ní rá, mãlũngã má ní rụụ́ nõri, ma ĩgélé ni ãmbúgú rĩ sẽ mí ní rá.”
23 E fez este juramento: — O que você me pedir eu lhe darei, mesmo que seja a metade do meu reino.
24 Mvá ũkúŋá rĩ ní fũzú mụzú ẹ́ndrẹ́pị ri zịzú kĩnĩ, “Mâ zị ngá íngóni ni?”
24 Ela saiu e foi perguntar à mãe: — O que pedirei? A mãe respondeu: — A cabeça de João Batista.
25 Mvá ũkúŋá rĩ ní gõzú ꞌi újázú mụzú rụ́ꞌbá sĩ Ẽródẽ vúgá ꞌdãá, ꞌyozú ĩri ní kĩnĩ, “Ngá má ní lẽé mî sẽ má ní úꞌdíkírĩŋá nõgó rĩ, ã lịkí Yũwánĩ Bãtízĩmũ sẽépi rĩ ẽ drị̃ ꞌbãá ĩgã agá.”
25 No mesmo instante, voltando apressadamente para junto do rei, disse: — Quero que, sem demora, o senhor me dê num prato a cabeça de João Batista.
26 Tã ꞌdĩri sẽ ꞌbãgú rĩ ní ĩzãngã ambamba, ꞌbo lẽ ũyõ ꞌí ní sõó ụ̃mụ́ rĩ pi ẹndrẹtị gé ꞌdĩri ŋõó ku.
26 O rei ficou muito triste, mas, por causa do juramento e dos que estavam com ele à mesa, não quis negar o pedido da jovem.
27 Koro ĩri ní ãngáráwá ãlu pẽzú mụzú jó ãngũ ũꞌyĩzú rĩ agá ꞌdãá, ꞌyozú ĩri ní kĩnĩ, ã lị Yũwánĩ ẽ drị̃ íjị́ ꞌí vú nõó. Ãngáráwá rĩ ní kúru mụzú jó ãngũ ũꞌyĩzú rĩ agá ꞌdãá, ĩri ní Yũwánĩ ẽ drị̃ lịzú.
27 E, enviando logo o executor, mandou que lhe trouxessem a cabeça de João. Ele foi e o decapitou na prisão,
28 Ĩri ní Yũwánĩ ẽ drị̃ ꞌbãzú ĩgã agá, íjị́zú sẽzú mvá ũkúŋá rĩ ní. Mvá ũkúŋá rĩ ní kúru Yũwánĩ ẽ drị̃ jịzú mụzú sẽzú ẹ́ndrẹ́pị drị́gé.
28 e, trazendo a cabeça num prato, a entregou à jovem, e esta, por sua vez, a entregou à sua mãe.
29 Yũwánĩ vé ꞌbá ĩri ã pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi kâ tã ꞌdĩri yịị́, kộpi ní mụzú Yũwánĩ vé ãvũ ꞌdụzú jịzú mụzú sị̃zú vũrã ĩ ní rizú ãvũ sị̃zú rĩ agá ꞌdãá.
29 Os discípulos de João, logo que souberam disto, vieram, levaram o corpo dele e o colocaram num túmulo.
30 Yẹ́sụ̃ vé ꞌbá áyúãyũ rĩ pi kâ ímví ĩgõó vúlé nõó, kộpi ꞌdekí rií ẹ̃zị́ ĩ ní ngaá, ãzini tã ĩ ní ímbá rĩ vé tã ũlũú Yẹ́sụ̃ ní.
30 Os apóstolos voltaram à presença de Jesus e lhe relataram tudo o que tinham feito e ensinado.
31 ꞌBá bị́trị́ká riꞌbá ẹ́cị́ꞌbá rĩ pi, ụrụkọꞌbée dị̃ ífí be, ụrụkọꞌbée dị̃ fũ be mụzú, sẽ Yẹ́sụ̃ pi ívé ꞌbá áyúãyũ rĩ pi be ị́sụ́kí sâ ãnyãngã nyazú ni kuyé. Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú ívé ꞌbá áyúãyũ rĩ pi ní kĩnĩ, “Ĩmi ngakí, ꞌbâ mụkí uvuú vũrã kíri ni gé.”
31 E ele lhes disse: Isto porque eles não tinham tempo nem para comer, visto serem muitos os que iam e vinham.
32 Kúru Yẹ́sụ̃ pi ní tụzú ívé ꞌbá áyúãyũ rĩ pi be kũlúmgba agá, kộpi ní mụzú adrizú vũrã kíri ꞌbá ãkó ni gé.
32 Então foram de barco para um lugar deserto, à parte.
33 ꞌBo ꞌbá rĩ pi kâ ndreé Yẹ́sụ̃ pi ꞌdekí mụzú gí, ꞌbá rĩ pi ngakí njuú mụzú ọ́ngụ́ sĩ, íngázú kụ̃rụ́ ãndíãndí ni pi agásĩ, kộpi njukí caá vũrã Yẹ́sụ̃ pi ní lẽzú mụzú uvuzú rĩ gé ꞌdãá drị̃drị̃.
33 Muitos, porém, os viram sair e, reconhecendo-os, correram para lá, a pé, de todas as cidades, e chegaram antes deles.
34 Yẹ́sụ̃ ísị́ kũlúmgba rĩ agásĩ, kã ꞌbá bị́trị́ká rĩ pi ndreé, kộpivé tã fi ẹ́sị́ ni gé ĩzãngã rú, ãꞌdiãtãsĩyã kộpi índrékí sụ̃ kãbĩlõ ꞌbá úcépi ni ní adrií ꞌdãáyo rĩ tị́nị. Yẹ́sụ̃ ní kúru íꞌdózú kộpi ímbázú, ímbá kộpi ní tã kárákará.
34 Ao desembarcar, Jesus viu uma grande multidão e compadeceu-se dela, porque eram como ovelhas que não têm pastor. E começou a ensinar-lhes muitas coisas.
35 Ụ̃tụ́ rĩ kã ꞌdeé, Yẹ́sụ̃ vé ꞌbá ĩri ã pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ní ímụ́zú ꞌyozú Yẹ́sụ̃ ní kínĩ, “ꞌBá ímụ́kí kuú rárá rú ãngũ ꞌbá ãkó ni gé, ụ̃tụ́ rĩ ꞌde nóni gí.
35 Como já era bastante tarde, os discípulos se aproximaram de Jesus e disseram: — Este lugar é deserto, e já é bastante tarde.
36 Lẽ mî pẽ ꞌbá rĩ pi mụzú, kộpi ã mụkí rí ĩ ní ãnyãngã ndãá gụ́rụ́ ĩnyiŋá rĩ pi agásĩ.”
36 Mande essas pessoas embora, para que, indo pelos campos ao redor e pelas aldeias, comprem para si o que comer.
37 ꞌBo Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú kộpi ní kĩnĩ, “Ĩmi sẽkí kộpi ní ngá nyanya, kộpi ã nyakí.”
37 Jesus, porém, lhes disse: Mas eles disseram: — Iremos comprar duzentos denários de pão para lhes dar de comer?
38 Yẹ́sụ̃ ní kộpi zịzú kĩnĩ, “Pánga ĩmi vúgá ꞌdĩlé ngõpí? Ĩmi mụkí ndreé.”
38 E Jesus lhes disse: Eles foram se informar e responderam: — Cinco pães e dois peixes.
39 Yẹ́sụ̃ ní kúru ꞌyozú kộpi ní kĩnĩ, ĩmi lũkí ꞌbá rĩ pi ã úríkí vũgá ngúlúmũ rú ngúlúmũ rú ásé drị̃gé.
39 Então Jesus lhes ordenou que todos se assentassem, em grupos, sobre a relva verde.
40 Kộpi ní kúru ꞌbá rĩ pi trazú úrízú ngúlúmũ rú ngúlúmũ rú. Ngúlúmũ ụrụkọ agá, ꞌbá rĩ pi úríkí mụ̃dụ̃rụ̃lụ̃ ãlu ãlu, ụrụkọ ni agá, ꞌbá rĩ pi úríkí pụ̃kụ́ tọ̃wụ́ tọ̃wụ́.
40 E eles o fizeram, repartindo-se em grupos de cem e de cinquenta.
41 Yẹ́sụ̃ ní pánga tọ̃wụ́ ꞌdĩꞌbée íꞌdụzú ị̃ꞌbị́ ị̃rị̃ rĩ be, ĩri ní ingazú suzú ụrụ, ĩri ní ãngũ ndrezú ꞌbụ̃ gé ꞌdãá, ĩri ní õwõꞌdĩfô sẽzú Múngú ní, ĩri ní pánga rĩ ũndĩzú sẽzú ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi drị́gé, ĩri ní kpá ị̃ꞌbị́ ị̃rị̃ ꞌdĩꞌbée íꞌdụ́zú sẽzú kộpi drị́gé, kộpi ní kúru awazú mụzú ꞌbá rĩ pi ní.
41 Jesus, pegando os cinco pães e os dois peixes, erguendo os olhos para o céu, os abençoou. Depois partiu os pães e os deu aos seus discípulos para que os distribuíssem. E também repartiu os dois peixes entre todos.
42 ꞌBá ãlu ãlu ị́sụ́ ãnyãngã nyaá ẹ́pị́zú ãní rá.
42 Todos comeram e se fartaram,
43 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ã pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ĩkũnãkí pánga, ãzini ị̃ꞌbị́ ĩ ní awaá nyaá ꞌbá rĩ pi ní rĩ ẽ ị̃mbị́tã caá ũvú ã ꞌa mụdrị́ drị̃ ni ị̃rị̃.
43 e ainda recolheram doze cestos cheios de pedaços de pão e de peixe.
44 Ãgõ ãnyãngã rĩ nyaꞌbá rĩ pi vé kãlãfe ca élĩfũ tọ̃wụ́.
44 Os que comeram os pães eram cinco mil homens.
45 Koro Yẹ́sụ̃ ní ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi sẽzú tụzú kũlúmgba agá, kộpi ã ꞌdekí mụụ́ Bẽtẽsãyídã gá ꞌdãlé drị̃drị̃, ị́sụ́zú ĩri ri ꞌbá bị́trị́ká rĩ pi ayi vúlé nõó.
45 Logo a seguir, Jesus fez com que os seus discípulos entrassem no barco e fossem adiante dele para o outro lado, para Betsaida, enquanto ele despedia a multidão.
46 Yẹ́sụ̃ kã ꞌbá rĩ pi ayií gí, ĩri ní mụzú írã drị̃gé Múngú ri zịngárá gá.
46 E, tendo-os despedido, ele subiu ao monte para orar.
47 Kã mụụ́ caá ị́nị́ŋá sĩ, ị́sụ́ kũlúmgba rĩ fi caá Yẹ́sụ̃ vé ꞌbá áyúãyũ rĩ pi be yị̃ị́ bãlãlã rĩ agá bị̃lị́bị́lị ꞌdãá gí, kukí Yẹ́sụ̃ ri kú ọ́ꞌdụ́kụ́lẹgúsĩ ãmvé nõó.
47 Ao cair da tarde, o barco estava no meio do mar, e Jesus estava sozinho em terra.
48 Yẹ́sụ̃ ndre ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ri ĩzãngã ị́sụ́ ambamba kũlúmgba rĩ ã sõngárá gá, ãꞌdiãtãsĩyã ũlí rĩ ri kũlúmgba rĩ vịị́ ayaá ũkpõ sĩ. Ãngũ rĩ ní drĩ ọ́wụ́zú kuyé rĩ gé, Yẹ́sụ̃ ní rizú ímụ́zú kộpi vúgá nõó yị̃ị́ rĩ drị̃gé sĩ pá sĩ, lẽ kõdô agaá kộpi ã gãrã gá sĩ,
48 De madrugada, vendo que os discípulos remavam com dificuldade, porque o vento lhes era contrário, Jesus foi até onde eles estavam, andando sobre o mar; e queria passar adiante deles.
49 ꞌbo kộpi kâ ndreé Yẹ́sụ̃ ri ímụ́ yị̃ị́ rĩ drị̃gé sĩ pá sĩ, kộpi ngakí rií útré ụ̃rị̃ sĩ, kộpi ụ̃sụ̃kí kínĩ tãnâ ngá rĩ índrí.
49 Eles, porém, vendo-o andar sobre o mar, pensaram tratar-se de um fantasma e gritaram.
50 Kộpi kâ ndreé Yẹ́sụ̃ ri ímụ́ yị̃ị́ rĩ drị̃gé sĩ pá sĩ, kộpi adrikí céré ụ̃rị̃ sĩ.
50 Pois todos viram Jesus e ficaram apavorados. Mas Jesus imediatamente falou com eles e disse:
51 Yẹ́sụ̃ ní kúru tụzú kũlúmgba rĩ agá ꞌdãá, ũlí rĩ ní pá tuzú. Sẽ Yẹ́sụ̃ vé ꞌbá ĩri ã pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ní ãyãngárá.
51 Então subiu no barco para estar com eles, e o vento cessou. Ficaram totalmente perplexos,
52 Kộpi nị̃kí ãnyãngã Yẹ́sụ̃ ní sẽé vaápi ꞌdĩri vé ífífí kuyé, ọ̃zụ̃kí kộpivé úmĩ rá, sẽ kộpi nị̃kí tã ꞌdĩri ámá kuyé. Yẹ́sụ̃ mụ yị̃ị́ drị̃gé sĩ pá sĩ|src="cn01720B.tif" size="span" loc="6:45-52" copy="Cook" ref="6:45-52"
52 porque não haviam compreendido o milagre dos pães, pois o coração deles estava endurecido.
53 Yẹ́sụ̃ pi kâ yị̃ị́ bãlãlã rĩ zoó, kộpi ní mụzú ísị́zú Gẽnẽsãrétã gá, kộpi ũꞌyĩkí ụ̃mgbụ̃ aya rú ni pi bãákú sĩ, úꞌbé yị̃ị́ agá ꞌdãá, kũlúmgba rĩ ní pá tuzú ꞌdãgá.
53 Estando já no outro lado, chegaram à terra de Genesaré, onde atracaram.
54 Kộpi kâ ísị́ kũlúmgba rĩ agásĩ, ꞌbá rĩ pi nị̃kí Yẹ́sụ̃ ri ámá bá.
54 Saindo eles do barco, o povo logo reconheceu Jesus.
55 ꞌBá ãngũ ꞌdãri agá rĩ pi ní ínjúzú céré ímụ́zú Yẹ́sụ̃ vúgá nõó, kộpi ní ĩvé ꞌbá drã be rĩ pi uꞌdụzú íjị́zú ĩri vúgá nõó pọ́rọ̃sị̃ sĩ vũrã kộpi ní yịị́ ĩri ní adrizú rĩ gé.
55 E eles, percorrendo toda aquela região, começaram a trazer em leitos os enfermos e os levavam para onde ouviam que ele estava.
56 Yẹ́sụ̃ ri ẹ́cị́ mụzú gụ́rụ́ rĩ pi agásĩ, kụ̃rụ́ rĩ pi agásĩ, ãzini ꞌbẹ̃tị́ rĩ pi agásĩ. Vũrã ĩri ní ẹ́cị́zú ꞌdĩꞌbée agásĩ, ꞌbá rĩ pi rikí ĩvé ꞌbá drã be rĩ pi íjị́ ímụ́zú vũrã jọ̃kọ́nị̃ vé rĩ gé. ꞌBá rĩ pi rikí Yẹ́sụ̃ ri mãá kínĩ, ꞌbá drã be rĩ pi ã úlókí ĩrivé bõngó ẽ tị. ꞌBá céré Yẹ́sụ̃ vé bõngó akoóko rĩ ẽ tị úlóꞌbá rá rĩ pi, kộpivé drã dẹ kộpi ã rụ́ꞌbá gá sĩ rá.
56 Onde quer que ele entrasse, nas aldeias, cidades ou campos, punham os enfermos nas praças, pedindo-lhe que os deixasse tocar ao menos na borda da sua roupa. E todos os que tocavam nela ficavam curados.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.