Marcos 4
Ụ́ꞌdụ́kọ́ Múké Múngú vé rị (KBO) vs NAA
1 Yẹ́sụ̃ gõ íꞌdó ꞌbá rĩ pi ímbá yị̃ị́ bãlãlã Gãlĩláyã tị gé ꞌdãá dị̃ị́. ꞌBá kárákará úmúkí ĩ Yẹ́sụ̃ ã gãrã gá, sẽ Yẹ́sụ̃ tụ mụụ́ úrí kũlúmgba agá yị̃ị́ agá ꞌdãá. ꞌBá rĩ pi tukí pá kuú yị̃ị́ rĩ tị gé.
1 Jesus começou a ensinar outra vez à beira-mar. E uma numerosa multidão se reuniu em volta dele, de modo que entrou num barco, onde se assentou, afastando-se da praia. E todo o povo estava à beira-mar, na praia.
2 Yẹ́sụ̃ ímbá ꞌbá rĩ pi ní tã kárákará nãpí sĩ. Tã ĩri ní ímbá rĩ pi ꞌdíni kĩnĩ,
2 Assim, ensinava-lhes muitas coisas por parábolas e, durante o seu ensino, dizia:
3 “Ĩmi yịkí drĩ ká! Ágó ãzi mụ úri rií ívé ọ́mvụ́ agá.
3 — Escutem! Eis que o semeador saiu a semear.
4 Kã rií úri rĩ rií, úri rĩ pi ã ụrụkọ uꞌdekí lẹ́tị drị̃gé, ãríŋá rĩ pi tekí kộpi rá.
4 E, ao semear, uma parte caiu à beira do caminho, e vieram as aves e a comeram.
5 Úri rĩ pi ã ụrụkọ uꞌdekí nyọ̃ọ́kụ́ írã drị̃gé ni agá, úri rĩ pi ĩfũkí mbẽlẽŋá, ãꞌdiãtãsĩyã nyọ̃ọ́kụ́ rĩ ní adrií nyetele rĩ sĩ.
5 Outra parte caiu em solo rochoso, onde a terra era pouca, e logo nasceu, visto não ser profunda a terra.
6 ꞌBo ụ̃tụ́ rĩ kã koó gbírílí, úri ĩfũꞌbá rĩ pi ꞌwikí ũdrãá céré, ãꞌdiãtãsĩyã úlá ni pi ní fií vũgá ꞌdãá kuyé rĩ sĩ.
6 Saindo, porém, o sol, a queimou; e, porque não tinha raiz, secou-se.
7 Úri rĩ pi ã ụrụkọ uꞌdekí ũcékúcé ãsámvú gé, ũcékúcé rĩ dụ amuú, ọ̃zụ̃ úri ĩfũꞌbá dụꞌbá rĩ pi rá, sẽ úri ĩfũꞌbá rĩ pi ꞌakí kuyé.
7 Outra parte caiu entre os espinhos; e os espinhos cresceram e a sufocaram, e não deu fruto.
8 Úri rĩ pi ã ụrụkọ uꞌdekí nyọ̃ọ́kụ́ múké múké ni agá, dụkí ꞌaá mị be gbálígbálí. Ụrụkọ ni pi ꞌakí caá mị be pụ̃kụ́ na, ụrụkọ ni pi pụ̃kụ́ ázíyá, ụrụkọ ni pi mụ̃dụ̃rụ̃lụ̃ ãlu.”
8 Outra, enfim, caiu em boa terra e deu fruto; a semente brotou, cresceu e produziu a trinta, a sessenta e a cem por um.
9 Yẹ́sụ̃ ní kúru ꞌyozú ꞌbá rĩ pi ní kĩnĩ, “ꞌBá bị́ be rĩ, ã yị ꞌí ní tã ꞌdĩri.”
9 E Jesus acrescentou:
10 Kâ Yẹ́sụ̃ ri kuú ọ́ꞌdụ́kụ́lẹgúsĩ, ĩrivé ꞌbá áyúãyũ mụdrị́ drị̃ ni ị̃rị̃ rĩ pi, ꞌbá ụrụkọ ĩ traꞌbá ĩri ã gãrã gá rĩ pi be, kộpi ní Yẹ́sụ̃ rĩ zịzú kínĩ, “Nãpí mí ní ũlũú ꞌdĩri vé ífífí ãꞌdi?”
10 Quando Jesus ficou só, os que estavam junto dele com os doze começaram a lhe fazer perguntas a respeito das parábolas.
11 Ĩri ní újázú kộpi ní kĩnĩ, “Má iꞌda ĩmi ní mãlũngã Múngú vé ĩ ní tã ni ũzụ̃ụ́zụ̃ rĩ ãmvé gí. ꞌBo ma ꞌbá ụrụkọ ní tã rĩ átá nãpí sĩ,
11 Jesus disse a eles:
12 tã ĩ ní sĩí Búkũ Múngú vé rĩ agá rĩ ã nga rí ꞌi fũú tị ni gé bẽsĩnĩ kĩnĩ,
12 para que, vendo, vejam e não percebam; e, ouvindo, ouçam e não entendam; para que não venham a converter-se e sejam perdoados.
13 Yẹ́sụ̃ ní kúru kộpi zịzú kĩnĩ, “Nãpí má ní ũlũú ꞌdĩri, ĩmi nị̃kí nyo ífífí ni kuyé? Má átá dõ ĩmi ní nãpí rĩ ãzi, ĩri ícó fi ĩmi drị̃gé íngóni?
13 Então Jesus lhes perguntou:
14 ꞌBá úri riípi rĩ, ĩri ꞌbá Múngú vé tị ũlũúpi rĩ.
14 O semeador semeia a palavra.
15 Úri uꞌdeꞌbá lẹ́tị drị̃gé rĩ pi vé ífífí, ĩri ꞌbá Múngú vé tị yịꞌbá rá rĩ pi, vụ́drị̃ ni gé, koro Sãtánã ri ímụ́ Múngú vé tị kộpi ní yịị́ ꞌdĩri iza kộpi ẽ ẹ́sị́ agásĩ rá.
15 Estes são os da beira do caminho, onde a palavra é semeada: quando a ouvem, logo Satanás vem e tira a palavra semeada neles.
16 Úri uꞌdeꞌbá nyọ̃ọ́kụ́ írã drị̃gé rĩ agá rĩ vé ífífí, ĩri ꞌbá Múngú vé tị̃ yịꞌbá ãyĩkõ sĩ rĩ pi.
16 E estes são os semeados em solo rochoso, os quais, ouvindo a palavra, logo a recebem com alegria.
17 ꞌBo kộpi kádõ tị Múngú vé rĩ yịị́, tị Múngú vé rĩ ní vũrã ị́sụ́ úrízú kộpi ẽ ẹ́sị́ agá ꞌdãlé kuyé rĩ sĩ, tã ãzi ũkpó ũkpó kãdõ kộpi ayaá, tị Múngú vé rĩ gõ ãvĩ kộpi ẽ ẹ́sị́ agásĩ rá.
17 Mas eles não têm raiz em si mesmos, sendo de pouca duração. Quando chega a angústia ou a perseguição por causa da palavra, logo se escandalizam.
18 Úri uꞌdeꞌbá ũcékúcé ãsámvú gé sĩ rĩ pi, ĩri ꞌbá Múngú vé tị yịꞌbá, ẹ̃ꞌyị̃ꞌbá rá rĩ pi.
18 Os outros, os semeados entre os espinhos, são os que ouvem a palavra,
19 ꞌBo kộpi ní rií tã rụ́ꞌbá nõri vé rĩ ụ̃sụ̃ụ́ áyu rĩ sĩ, ãzini kộpi ní rií ãꞌbú vé tã ꞌdụụ́ ꞌbãá ãmbúgú rĩ sĩ, ãzini kộpi ní rií ẹ́sị́ ꞌbãá ngá ụrụkọꞌbée drị̃gé rĩ sĩ, sẽ kộpi ꞌbãkí ẹ́sị́ tị Múngú vé rĩ yịzú ku, ĩri sẽ kộpi adri sụ̃ pẹtị ꞌaápi ku rĩ tị́nị.
19 mas as preocupações deste mundo, a fascinação da riqueza e outras ambições aparecem e sufocam a palavra, e ela fica infrutífera.
20 Úri uꞌdeꞌbá nyọ̃ọ́kụ́ múké agá rĩ pi, kộpi ꞌbá Múngú vé tã yịꞌbá rá, ꞌbãꞌbée ĩ ẹ́sị́ agá tị́tị́ rĩ pi. Kộpivé tã ꞌoó múké rĩ índré sụ̃ ãnyá ꞌaápi mị be gbálígbálí rĩ tị́nị, drị̃ ni ãlu rĩ gé, ꞌa caá pụ̃kụ́ na, pụ̃kụ́ ázíyá, dõku mụ̃dụ̃rụ̃lụ̃ ãlu.”
20 Os que foram semeados em boa terra são aqueles que ouvem a palavra e a recebem, frutificando a trinta, a sessenta e a cem por um.
21 Yẹ́sụ̃ ní gõzú kộpi ní nãpí ãzi ũlũzú kĩnĩ, “ꞌBá ãzi ri nyo ícó lámbã ꞌyũ su gbọ́lọ́ ã ndụ́gé, dõku ũdrí íꞌdụ́ lámbã dị̃ị́pi ãngũ ĩmgbẽrẽépi rĩ ẽ drị̃ ako ãní cí rá? Ícó ꞌoó ꞌdíni ku, ĩri lámbã rĩ ꞌyũ ꞌbã mísá drị̃gé, vũrã ĩri ní ícózú ãngũ ĩmgbẽrẽzú jó agásĩ céré rĩ gé.
21 Jesus também lhes disse:
22 Ụ́ꞌdụ́ ãzi ri ímụ́ ꞌdĩíꞌdĩ, tã ꞌbá rĩ pi ní ũzụ̃ụ́zụ̃ rĩ, ĩ ímụ́ iꞌda ãmvé, tã ĩ ní ũzụ̃ụ́zụ̃ rĩ pi ãrẽvú céré, ĩ ímụ́ iꞌda ãmvé.
22 Porque não há nada oculto, senão para ser manifesto; e nada escondido, senão para ser revelado.
23 ꞌBá rĩ dõ bị́ be, ã yị ꞌí ní tã ꞌdĩri.”
23 Se alguém tem ouvidos para ouvir, ouça.
24 Yẹ́sụ̃ gõ kpá ꞌyoó kộpi ní kĩnĩ, “Ĩmi ꞌbãkí bị́ rizú tã má ní ũlũú ĩmi ní ꞌdĩꞌbée yịzú múké múké. Múngú ri ĩmi ní úmĩ sẽ ĩmi ní ẹ̃bị́rị́ ꞌbãá lẽzú ĩrivé tã nị̃zú rĩ sĩ. Ádarú Múngú ri ĩmi ní tã nị̃ngárá sẽ ambamba.
24 Então lhes disse:
25 ꞌBá ẹ́sị́ ꞌbãápi tã má ní ímbá rĩ drị̃gé rĩ, ma ĩri ní tã nị̃ngárá sẽ ãmbúgú, ꞌbo ꞌbá mávé tã yịị́pi ku rĩ, ma ĩrivé tã nị̃ngárá ꞌdụ úmĩ ni gé sĩ rá.”
25 Pois ao que tem, mais será dado; e, ao que não tem, até o que tem lhe será tirado.
26 Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú kĩnĩ, “Mãlũngã Múngú vé rĩ adri sụ̃ ágó úri riípi ívé ọ́mvụ́ agá rĩ tị́nị.
26 Jesus disse ainda:
27 Kãdõ adrií ị́nị́ sĩ, dõku ụ̃tụ́ sĩ, ágó rĩ dõ ụ́ꞌdụ́ ko yã, dõ ko ụ́ꞌdụ́ ku yã, úri rĩ ĩfũ, ĩri dụ mụzú dụdụ, ágó rĩ nị̃ kuyé dõ úri ĩfũúpi rĩ ri dụ ngóni ngóni.
27 Ele dorme e acorda, de noite e de dia, e a semente germina e cresce, sem que ele saiba como.
28 Nyọ̃ọ́kụ́ rĩ sẽ úri rĩ ĩfũ dụ múké, drị̃drị̃ ni, bị́ ni ri íꞌdó ĩfũ, ãnyá rĩ ẽ drị̃ ri kúru íꞌdó ayi, ụ̃dụ̃ ni gé, ĩri kúru ꞌa mị be gbálígbálí.
28 A terra por si mesma frutifica: primeiro aparece a planta, depois, a espiga, e, por fim, o grão cheio na espiga.
29 Ãnyãngã rĩ ka dõ gí, ọ́mvụ́ ꞌdị́pa ri méngẽlẽsĩ íꞌdụ́ ãnyãngã rĩ lịzú ãní, ãꞌdiãtãsĩyã sâ ãnyãngã ĩkũnãzú rĩ ícá gí.”
29 E, quando o fruto já está maduro, logo manda cortar com a foice, porque chegou a colheita.
30 Yẹ́sụ̃ ní gõzú ꞌyozú dị̃ị́ kĩnĩ, “Mãlũngã Múngú vé rĩ adri sụ̃ ãꞌdi tị́nị? Dõku Mâ áyú rí nãpí ngóni ni mãlũngã Múngú vé rĩ ã tã ũlũzú ãní?
30 Disse mais:
31 Mãlũngã Múngú vé rĩ índré sụ̃ marígó fí be mãdãŋáŋá rĩ tị́nị.
31 Ele é como um grão de mostarda, que, quando semeado, é a menor de todas as sementes sobre a terra;
32 Kádõ ĩri saá, ĩri ĩfũ dụ mba ãmbúgú, ĩri pẹtị ọ́mvụ́ agá rĩ pi ndẽ céré, drị́tị ni pi ĩgãrã ãcoco, ãríŋá rĩ pi ímụ́ jó sị sị́ ni gé.”
32 mas, uma vez semeada, cresce e se torna maior do que todas as hortaliças; cria ramos tão grandes, que as aves do céu podem se aninhar à sua sombra.
33 Yẹ́sụ̃ ímbá ꞌbá rĩ pi nãpí ãndíãndí ni pi sĩ, ãzini lẹ́tị ãndíãndí ni pi sĩ, kộpi ã ámákí rí tã rĩ ãní.
33 E com muitas parábolas semelhantes Jesus lhes expunha a palavra, conforme podiam compreendê-la.
34 Yẹ́sụ̃ kãdõ rií tị Múngú vé rĩ ũlũú ꞌbá rĩ pi ní, ĩri ũlũ mụzú nãpí sĩ. ꞌBo ĩri dõ ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi be ọ́ꞌdụ́kụ́lẹgúsĩ, ĩri tã rĩ vé ífífí ũlũ kộpi ní céré.
34 E sem parábolas não lhes falava; tudo, porém, explicava em particular aos seus próprios discípulos.
35 Ụ́ꞌdụ́ ãlu ãlu ꞌdãri sĩ ũndrésĩ, Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú ívé ꞌbá áyúãyũ rĩ pi ní kĩnĩ, “Lẽ ꞌbâ zokí mụụ́ yị̃ị́ bãlãlã rĩ agásĩ álé ꞌdãá.”
35 Naquele dia, sendo já tarde, Jesus disse aos discípulos:
36 Kộpi ní ꞌbá bị́trị́ká rĩ pi kuzú, Yẹ́sụ̃ vé ꞌbá áyúãyũ rĩ pi ní tụzú kũlúmgba Yẹ́sụ̃ ní tụzú rĩ agá, kộpi ní ꞌdezú zozú mụzú yị̃ị́ rĩ agásĩ. Kũlúmgba ã ụrụkọ anigé ꞌdekí mụụ́ kộpi ã vụ́drị̃ gé sĩ.
36 E eles, despedindo a multidão, o levaram assim como estava, no barco; e outros barcos o seguiam.
37 Kúru ũlí vịị́pi ũkpõ be ni ní íngázú vịzú yị̃ị́ bãlãlã rĩ drị́gé sĩ. Yị̃ị́ rĩ ní ꞌbãzú úvázú kũlúmgba rĩ úvị́zú ngẽlé ngẽlé. Yị̃ị́ ní íꞌdózú tị̃zú kũlúmgba rĩ agá ꞌdãá, sẽ kũlúmgba rĩ lẽ tĩí ãní yị̃ị́ ã ndụ́gé.
37 Ora, levantou-se grande temporal de vento, e as ondas se arremessavam contra o barco, de modo que o mesmo já estava se enchendo de água.
38 Ị́sụ́zú Yẹ́sụ̃ la ụ́ꞌdụ́ koó kũlúmgba rĩ agá vúlé ꞌdãá, ẹ̃tị̃ ꞌî drị̃ mãkádã sĩ. Yẹ́sụ̃ vé ꞌbá áyúãyũ rĩ pi ní Yẹ́sụ̃ ri zịzú ụ́ꞌdụ́kọ́ be ụrụ ꞌdãá kínĩ, “Ímbápi, ꞌbâ ri tĩ yị̃ị́ ã ndụ́gé, mí ásí ꞌbá sĩ ku ãsĩ?”
38 E Jesus estava na popa, dormindo sobre o travesseiro. Os discípulos o acordaram e lhe disseram: — Mestre, o senhor não se importa que pereçamos?
39 Yẹ́sụ̃ ní aruzú ụ́ꞌdụ́ gélésĩ, ĩri ní trezú ũlí vịị́pi ũkpõ be rĩ drị̃gé kĩnĩ, “ꞌÍ tu pá, ꞌdĩri ícó gí.” Koro ũlí vịị́pi ũkpõ be rĩ ní pá tuzú, ãngũ rĩ ní újízú kíri.
39 E ele, despertando, repreendeu o vento e disse ao mar: O vento se aquietou, e tudo ficou bem calmo.
40 Yẹ́sụ̃ ní ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi zịzú kĩnĩ, “Ngá ĩmi ní adrizú ụ̃rị̃ sĩ rĩ ãꞌdi? Ĩmi ẹ̃ꞌyị̃ngárá ãkó?”
40 Então Jesus lhes perguntou:
41 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ã pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi, ụ̃rị̃ fi kộpi ẽ ẹ́sị́ agá ambamba, kộpi ní ꞌdezú ĩ uzịzú ĩ ãsámvú gé sĩ kínĩ, “ꞌBá ꞌdĩri ꞌbá íngóni ni, átángá átápi ũlí vịị́pi ũkpõ be rĩ ní tị ni yịị́ ĩndĩ ꞌdĩri?”
41 E eles, possuídos de grande temor, diziam uns aos outros: — Quem é este que até o vento e o mar lhe obedecem?
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.