Lucas 6

Ụ́ꞌdụ́kọ́ Múké Múngú vé rị (KBO) vs ARA

Sair da comparação
ARA Almeida Revista e Atualizada 1993
1 Ụ́ꞌdụ́ ãlu Sãbátã sĩ, Yẹ́sụ̃ pi rikí ẹlịị́ mụzú ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi be ọ́mvụ́ ãnyá vé ni agásĩ, ĩrivé ꞌbá ĩri ã pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ã ụrụkọ ní ãnyá rĩ pi ẽ drị̃ ucezú anyizú cizú.
1 Aconteceu que, num sábado, passando Jesus pelas searas, os seus discípulos colhiam e comiam espigas, debulhando-as com as mãos.
2 Fãrụ́sị̃ rĩ pi ní Yẹ́sụ̃ ri zịzú kínĩ, “ꞌBávé tãị́mbị́ kĩnĩ, ã ngakí ẹ̃zị́ ụ́ꞌdụ́ Sãbátã vé rĩ gé ku pírí, ngá ĩmi ní tãị́mbị́ rĩ ŋõzú, ãnyá ẽ drị̃ ucezú anyizú cizú ụ́ꞌdụ́ Sãbátã vé rĩ gé rĩ ãꞌdi?”
2 E alguns dos fariseus lhes disseram: Por que fazeis o que não é lícito aos sábados?
3 Yẹ́sụ̃ ní újázú kộpi ní kĩnĩ, “Ĩmi lãkí tã ꞌbãgú Dãwụ́dị̃ ní ꞌoó ívé ꞌbá rĩ pi be sâ ẹ̃bị́rị́ ní kộpi fụzú rĩ gé rĩ kuyé?
3 Respondeu-lhes Jesus: Nem ao menos tendes lido o que fez Davi, quando teve fome, ele e seus companheiros?
4 ꞌBãgú Dãwụ́dị̃ nga fií Jó Múngú vé rĩ agá ꞌdãá, íꞌdụ́ pánga ĩ ní údé ꞌbãá kuú Múngú ẹndrẹtị gé tã be uletere ꞌyéŋá atala rĩ pi ní rií nyaá nĩ rĩ nyaá, sẽ ụrụkọ ni nyaá ívé ꞌbá rĩ pi ní.”
4 Como entrou na casa de Deus, tomou, e comeu os pães da proposição, e os deu aos que com ele estavam, pães que não lhes era lícito comer, mas exclusivamente aos sacerdotes?
5 Yẹ́sụ̃ ní kúru ꞌyozú kộpi ní kĩnĩ, “Ma ꞌBá Mvá ꞌi, ma Úpí ụ́ꞌdụ́ Sãbátã vé rĩ drị̃gé ãmbúgú nĩ.”
5 E acrescentou-lhes: O Filho do Homem é senhor do sábado.
6 Ụ́ꞌdụ́ Sãbátã vé rĩ ãzi gé, Yẹ́sụ̃ ní mụzú fizú Jó Múngú ri Zịzú rĩ agá ꞌdãá, ĩri ní rizú ꞌbá rĩ pi ímbázú, ị́sụ́ ágó ãzi drị́ ẹ̃ndẹ́pị be ꞌbẽléꞌbéle ni jó rĩ agá ꞌdãáꞌdã.
6 Sucedeu que, em outro sábado, entrou ele na sinagoga e ensinava. Ora, achava-se ali um homem cuja mão direita estava ressequida.
7 Fãrụ́sị̃ rĩ pi ꞌbá tãị́mbị́ ímbáꞌbá rĩ pi be, rikí lẹ́tị ndãá, ĩ tõkí rí Yẹ́sụ̃ ri ãní bẽnĩ, kộpi tẽkí nyo rií Yẹ́sụ̃ ri ndreé, dõ tãnâ ĩri ágó ꞌdĩri ídrí ụ́ꞌdụ́ Sãbátã vé rĩ gé rá.
7 Os escribas e os fariseus observavam-no, procurando ver se ele faria uma cura no sábado, a fim de acharem de que o acusar.
8 ꞌBo Yẹ́sụ̃ nị̃ tã kộpi ní rií ụ̃sụ̃ụ́ rĩ rá, ĩri ní ꞌyozú ágó drị́ be ꞌbẽléꞌbéle rĩ ní kĩnĩ, “ꞌÍ nga ụrụ, mí ímụ́ pá tuú ꞌbá rĩ pi ẹndrẹtị gé ꞌdĩgé.” Ágó rĩ ní íngázú ímụ́zú.
8 Mas ele, conhecendo-lhes os pensamentos, disse ao homem da mão ressequida: Levanta-te e vem para o meio; e ele, levantando-se, permaneceu de pé.
9 Yẹ́sụ̃ ní kúru ꞌyozú Fãrụ́sị̃ rĩ pi ní ꞌbá tãị́mbị́ ímbáꞌbá rĩ be kĩnĩ, “Á lẽ drĩ ĩmi zịị́, ngá ĩ ní lẽé ã ꞌokí ụ́ꞌdụ́ Sãbátã vé rĩ gé rĩ ãꞌdi? Ã ꞌokí tã múké yã, dõku ã ꞌokí tã ũnjí? Ẽ ídríkí ꞌbá rĩ pi yã, dõku ã úꞌdị́kí ꞌbá rĩ pi?”
9 Então, disse Jesus a eles: Que vos parece? É lícito, no sábado, fazer o bem ou o mal? Salvar a vida ou deixá-la perecer?
10 Yẹ́sụ̃ ní ꞌbá rĩ pi úndrézú ꞌí gãrã gá sĩ kụ́rụ̃, ĩri ní ꞌyozú ágó rĩ ní kĩnĩ, “Mí ũjũ mî drị́.” Ágó rĩ ní ꞌî drị́ ũjũzú. Ágó rĩ ẽ drị́ gõ ícá múké.
10 E, fitando todos ao redor, disse ao homem: Estende a mão. Ele assim o fez, e a mão lhe foi restaurada.
11 ꞌBo ꞌbá tãị́mbị́ ímbáꞌbá rĩ pi Fãrụ́sị̃ rĩ pi be, kộpi ã ꞌa ve Yẹ́sụ̃ ní ũnjí ũnjí. Kộpi ꞌbãkí rií Yẹ́sụ̃ ã tã lií, lẽzú ĩri ꞌdịzú drãzú ꞌdĩísĩ rá.
11 Mas eles se encheram de furor e discutiam entre si quanto ao que fariam a Jesus.
12 Ụ́ꞌdụ́ ãzi sĩ, Yẹ́sụ̃ nga tụụ́ mụụ́ írã drị̃gé Múngú ri zịị́, zị Múngú ri ꞌdãlé ị́nị́ be rã.
12 Naqueles dias, retirou-se para o monte, a fim de orar, e passou a noite orando a Deus.
13 Ãngũ rĩ kã ọ́wụ́, ĩri ní ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi zịzú ímụ́zú ꞌí vúgá nõlé, ũpẽ ꞌbá mụdrị́ drị̃ ni ị̃rị̃ adrií ívé ꞌbá áyúãyũ ni pi rú.
13 E, quando amanheceu, chamou a si os seus discípulos e escolheu doze dentre eles, aos quais deu também o nome de apóstolos:
14 ꞌBá ĩri ní ũpẽé rĩ pi ã rụ́ ꞌdĩ, Sị̃mọ́nã (ĩri ní zịị́ Pétẽró rĩ ꞌi), ẹ́drị́pị Ãndẽréyã ꞌi, Yũwánĩ ꞌi, Yũwánĩ ẹ́drị́pị Yõkóbũ ꞌi, Pĩlípũ ꞌi, Bãtĩlĩmáyõ ꞌi,
14 Simão, a quem acrescentou o nome de Pedro, e André, seu irmão; Tiago e João; Filipe e Bartolomeu;
15 Mãtáyo ꞌi, Tómã ꞌi, Yõkóbũ Ãlãfáyõ mvọ́pị ꞌi, Sị̃mọ́nã úvá ꞌbãápi ꞌbá ívé rĩ pi ẽ ị́sụ́kí rí drị̃wãlã rĩ ꞌi,
15 Mateus e Tomé; Tiago, filho de Alfeu, e Simão, chamado Zelote;
16 Yụ́dã Yõkóbũ mvọ́pị ꞌi, ãzini Yụ́dã Ĩsĩkãrĩyótã gõópi Yẹ́sụ̃ ã ũli ꞌbeépi rĩ ꞌi.
16 Judas, filho de Tiago, e Judas Iscariotes, que se tornou traidor.
17 Yẹ́sụ̃ pi ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi be, kộpi kâ ísị́ ímụ́zú írã drị̃gé ꞌdãásĩ, kộpi ímụ́kí áwí adrií kuú ãngũ kpãkpã ni gé. Ĩrivé ꞌbá ĩri ã pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ã ụrụkọ kárákará tukí pá kuú ꞌdãá. Ãzini ꞌbá bị́trị́ká íngáꞌbá ãngũ Yụ̃dáyã vé rĩ gé, kụ̃rụ́ Yẹ̃rụ́sãlémã vé rĩ gé, kụ̃rụ́ Táyã vé rĩ gé, ãzini kụ̃rụ́ Sĩdónã vé rĩ gé rĩ pi be úmúkí ĩ céré kuú ꞌdãá.
17 E, descendo com eles, parou numa planura onde se encontravam muitos discípulos seus e grande multidão do povo, de toda a Judeia, de Jerusalém e do litoral de Tiro e de Sidom,
18 Kộpi ímụ́kí tã Yẹ́sụ̃ tị gé rĩ yịị́, kộpi lẽkí Yẹ́sụ̃ ẽ ídrí ĩ. ꞌBá riꞌbá ĩzãngã nyaꞌbá índrí ũnjí rĩ pi drị́gé rĩ pi, Yẹ́sụ̃ ídrí kộpi rá.
18 que vieram para o ouvirem e serem curados de suas enfermidades; também os atormentados por espíritos imundos eram curados.
19 ꞌBá ãlu ãlu lẽ Yẹ́sụ̃ ã rụ́ꞌbá úló, ãꞌdiãtãsĩyã ũkpõ ꞌbá ídrízú rĩ íbí ĩfũú rụ́ꞌbá ni gélésĩ, ídrí ꞌbá rĩ pi ãrẽvú céré.
19 E todos da multidão procuravam tocá-lo, porque dele saía poder; e curava todos.
20 Yẹ́sụ̃ ní ꞌi újázú ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ndrezú, ĩri ní ꞌyozú kĩnĩ,
20 Então, olhando ele para os seus discípulos, disse-lhes:
21 Ĩmi ꞌbá ẹ̃bị́rị́ ní rií fụụ́ rĩ pi, ĩmi ímụ́ tãkíri ị́sụ́ rá,
21 Bem-aventurados vós, os que agora tendes fome, porque sereis fartos.
22 ꞌBá rĩ pi ndrekí dõ ĩmi ũnjí,
22 Bem-aventurados sois quando os homens vos odiarem e quando vos expulsarem da sua companhia, vos injuriarem e rejeitarem o vosso nome como indigno, por causa do Filho do Homem.
23 “Ọ́tụ́ kộpivé ẹ́tẹ́pị́ị ꞌokí nyo nẹ́bị̃ rĩ pi ꞌdíni. Kúru tã ꞌdĩꞌbée kãdõ ímụ́ ĩ ꞌoó, lẽ ĩmi adrikí ãyĩkõ sĩ, ãꞌdiãtãsĩyã Múngú ri ímụ́ ĩmi ũfẽ ꞌbụ̃ gé ꞌdãlé rá.
23 Regozijai-vos naquele dia e exultai, porque grande é o vosso galardão no céu; pois dessa forma procederam seus pais com os profetas.
24 “ꞌBo ĩzãngã rĩ úmvúlésĩ ímụ́ adri ĩmivé ni, ĩmi adriꞌbá ãꞌbú be ambamba ꞌdĩꞌbée,
24 Mas ai de vós, os ricos! Porque tendes a vossa consolação.
25 Ĩzãngã rĩ úmvúlésĩ ímụ́ adri ĩmivé ni, ĩmi ꞌbá adriꞌbée ãnyãngã be kárákará ꞌdĩꞌbée,
25 Ai de vós, os que estais agora fartos! Porque vireis a ter fome.
26 Ĩzãngã rĩ úmvúlésĩ ímụ́ adri ĩmivé ni, ĩmi ꞌbá ĩ ní rií íngúngũ ꞌdĩꞌbée,
26 Ai de vós, quando todos vos louvarem! Porque assim procederam seus pais com os falsos profetas.
27 “ꞌBo ĩmi riꞌbá ma yịꞌbá ꞌdĩꞌbée, á lẽ ꞌyoó ĩmi ní ꞌdíni, lẽ ĩmi lẽkí ĩmivé ariꞌba rĩ pi lẽlẽ, lẽ ĩmi ꞌokí tã múké ꞌbá ĩmi ndreꞌbá ũnjí rĩ pi ní.
27 Digo-vos, porém, a vós outros que me ouvis: amai os vossos inimigos, fazei o bem aos que vos odeiam;
28 Ĩmi zịkí Múngú ri, ã sẽ rí tãkíri ꞌbá ĩmi wãꞌbá rĩ pi ní, ãzini ꞌbá ĩmi ꞌoꞌbá ũnjí rĩ pi ní.
28 bendizei aos que vos maldizem, orai pelos que vos caluniam.
29 ꞌBá ãzi sa dõ mî gbángírí, mí újá ĩri ní ãzi rĩ, ã sa. ꞌBá ãzi ꞌdụ dõ mívé bõngó akoóko rĩ, ꞌí sẽ ĩri ní mívé bõngó ágá vé rĩ ĩndĩ.
29 Ao que te bate numa face, oferece-lhe também a outra; e, ao que tirar a tua capa, deixa-o levar também a túnica;
30 ꞌBá ãzi zị dõ ngá mí vúgá, ꞌí sẽ ĩri ní ngá ĩri ní zịị́ rĩ. ꞌBá ãzi ꞌdụ dõ ngá mívé ni, lẽ mî zị gõó vúlé ku.
30 dá a todo o que te pede; e, se alguém levar o que é teu, não entres em demanda.
31 Lẽ ĩmi ꞌokí tã múké ꞌbá ụrụkọꞌbée ní, sụ̃ ĩmi ní lẽé kộpi ã ꞌokí ĩmi ní rĩ tị́nị.
31 Como quereis que os homens vos façam, assim fazei-o vós também a eles.
32 “Ĩmi lẽkí dõ ꞌyéŋá ꞌbá ĩmi lẽꞌbá rĩ pi áyu, Múngú ri nyo ícó ĩmi ní tãkíri sẽ rá? Ị́sụ́zú ꞌbá ũnjĩkãnyã ꞌoꞌbá rĩ pi lẽkí kpá ꞌbá ĩ lẽꞌbá rĩ pi ĩndĩ.
32 Se amais os que vos amam, qual é a vossa recompensa? Porque até os pecadores amam aos que os amam.
33 Ĩmi ꞌokí dõ tã múké rĩ ꞌyéŋá ꞌbá ĩmi ꞌoꞌbá múké rĩ pi ní, ĩmi tãkíri ị́sụ́ íngóni? Ị́sụ́zú ꞌbá ũnjĩkãnyã ꞌoꞌbá rĩ pi ri ẹ́sị́ múké ꞌbã ꞌbá ĩ ꞌoꞌbá múké rĩ pi ní.
33 Se fizerdes o bem aos que vos fazem o bem, qual é a vossa recompensa? Até os pecadores fazem isso.
34 Ĩmi dõ ꞌyéŋá ri ngá sẽ mẹ̃rị́ rú ꞌbá ícóꞌbá mẹ̃rị́ rĩ ũfẽꞌbá rá rĩ pi ní, ngá múké ĩmi ní ị́sụ́ ꞌa ni gé ꞌdĩgé rĩ ãꞌdi? ꞌBá ũnjĩkãnyã ꞌoꞌbá rĩ pi kpá ri ngá sẽ ꞌbá ũnjĩkãnyã ꞌoꞌbá rĩ pi ní mẹ̃rị́ rú ĩndĩ, ãꞌdiãtãsĩyã kộpi ụ̃sụ̃kí kínĩ, ngá ĩ ní sẽé rĩ, ĩ ícó ũfẽ gõ ĩ ní vúlé rá.
34 E, se emprestais àqueles de quem esperais receber, qual é a vossa recompensa? Também os pecadores emprestam aos pecadores, para receberem outro tanto.
35 “ꞌBo lẽ ĩmi lẽkí ĩmivé ariꞌba rĩ pi lẽlẽ, lẽ ĩmi ꞌokí kộpi múké. Lẽ ĩmi sẽkí mẹ̃rị́ kộpi ní, lẽ ĩmi ꞌbãkí ẹ́sị́ ꞌyozú kínĩ, kộpi ã újákí ngá ĩmi ní sẽé mẹ̃rị́ rú rĩ gõó vúlé ꞌdíni ku. Kúru ĩmi ímụ́ ãndẽma ị́sụ́ ãmbúgú. ꞌBụ̃ gé ꞌdãlé, ĩmi ímụ́ adri anji Múngú Ũkpõ ꞌDị́pa vé ni, ãꞌdiãtãsĩyã ĩrivé ẹ́sị́ múké ꞌbá õwõꞌdĩfô sẽꞌbá ku rĩ pi ní, ãzini ꞌbá ũnjĩkãnyã ꞌoꞌbá rĩ pi ní.
35 Amai, porém, os vossos inimigos, fazei o bem e emprestai, sem esperar nenhuma paga; será grande o vosso galardão, e sereis filhos do Altíssimo. Pois ele é benigno até para com os ingratos e maus.
36 Lẽ ĩmî ẹ́sị́ ã adri ĩdríkídri ꞌbá ụrụkọꞌbée ní, sụ̃ ĩmi Ẹ́tẹ́pị ꞌbụ̃ gé rĩ ẽ ẹ́sị́ ní adrií ĩdríkídri ĩmi ní rĩ tị́nị.
36 Sede misericordiosos, como também é misericordioso vosso Pai.
37 “Lẽ ĩmi lịkí tã ꞌbá ãzi drị̃gé ku, ã lịkí rí kpá tã ĩmi drị̃gé ku. Lẽ ĩmi ꞌyokí ꞌbá ãzi ní ĩri ꞌbá ũnjí ꞌdíni ku, ã ꞌyokí rí kpá ĩmi ꞌbá ũnjí ku. Lẽ ĩmi trũkí ꞌbá ụrụkọꞌbée ĩvé ũnjĩkãnyã agásĩ rá, Múngú ã trũ rí ĩmi ĩmivé ũnjĩkãnyã agásĩ bẽsĩnĩ.
37 Não julgueis e não sereis julgados; não condeneis e não sereis condenados; perdoai e sereis perdoados;
38 Ĩmi sẽkí dõ ngá ꞌbá ãzi ní, ĩ kpá újá sẽ ĩmi ní ãmbúgú. Ĩ ngá rĩ ụ̃ꞌbị̃ ĩmi ní ãmbúgú, ĩ ũmĩmĩ, ĩ ya, drị̃ ni ri ayi vũgá sĩ, ĩ kúru dã ĩmivé ngá agá. Ngá ĩmi ní ngá ụ̃ꞌbị̃zú rĩ, ĩ kpá gõ ngá ụ̃ꞌbị̃ sẽ ĩmi ní ãní.”
38 dai, e dar-se-vos-á; boa medida, recalcada, sacudida, transbordante, generosamente vos darão; porque com a medida com que tiverdes medido vos medirão também.
39 Yẹ́sụ̃ gõ ꞌbá rĩ pi ní nãpí ãzi ũlũú kĩnĩ, “ꞌBá mị be ẹ̃sị̃ị́pi gí rĩ nyo ícó ọ́gụ́pị mị be ẹ̃sị̃ị́pi gí rĩ se mụzú ꞌí vúgá sĩ rá? Kộpi ícókí nyo uꞌdeé ị̃rị̃trọ́ ꞌbụ́ agá ku?
39 Propôs-lhes também uma parábola: Pode, porventura, um cego guiar a outro cego? Não cairão ambos no barranco?
40 ꞌBá ĩ ní rií ímbá rĩ ícó ꞌbá ĩ ímbápi rĩ ndẽé ku, ꞌbo ímbákí dõ ꞌbá rĩ gí, ĩri ímụ́ adri sụ̃ ꞌbá ꞌi ímbápi rĩ tị́nị.”
40 O discípulo não está acima do seu mestre; todo aquele, porém, que for bem-instruído será como o seu mestre.
41 “Mi ngá mãdãŋá ꞌdeépi mí ọ́gụ́pị mị gé rĩ ndre rá pírí, ꞌbo ngá ꞌdeépi mí mị gé usegúgú ꞌdĩri, ꞌí ndre ku ãsĩ?
41 Por que vês tu o argueiro no olho de teu irmão, porém não reparas na trave que está no teu próprio?
42 Mi ícó ꞌyo mívé ũndĩ ní, ꞌí sẽ mâ ĩpẽ ngá ꞌdeépi mí mị gé ꞌdĩri ãmvé, ꞌbo ngá ꞌdeépi mí mị gé usegúgú ꞌdĩri, ꞌí ndre ku ãsĩ? Mi ꞌbá riípi mi ꞌbãápi kú tã bẽ pịrị ꞌdĩri, lẽ mî ĩpẽ ngá ꞌdeépi mí mị gé usegúgú ꞌdĩri ũgbále, mí íbí rí ngá ꞌdeépi mí ọ́gụ́pị mị gé rĩ ĩpẽé ndõ.
42 Como poderás dizer a teu irmão: Deixa, irmão, que eu tire o argueiro do teu olho, não vendo tu mesmo a trave que está no teu? Hipócrita, tira primeiro a trave do teu olho e, então, verás claramente para tirar o argueiro que está no olho de teu irmão.
43 “Pẹtị múké rĩ, ícó ꞌaá ũꞌa be ũnjí ku, pẹtị ũnjí rĩ, ícó ꞌaá ũꞌa be múké ku.
43 Não há árvore boa que dê mau fruto; nem tampouco árvore má que dê bom fruto.
44 Ĩ pẹtị rĩ nị̃ ámá ĩrivé ũꞌa sĩ. ꞌBá ãzi ícó pẹtị ĩ ní zịị́ fị́gị̃ ꞌdĩri vé ũꞌa ĩtĩí pẹtị ũcékúcé be ni sị́gé ku, dõku ꞌbá ãzi ícó vị́nyọ̃ vé ũꞌa ĩtĩí pẹtị túngú ni sị́gé ku.
44 Porquanto cada árvore é conhecida pelo seu próprio fruto. Porque não se colhem figos de espinheiros, nem dos abrolhos se vindimam uvas.
45 ꞌBá múké rĩ, ĩri tã múké ꞌo, ãꞌdiãtãsĩyã ĩrivé ẹ́sị́ múké. ꞌBá ũnjí rĩ, ĩri tã ũnjí ꞌo, ãꞌdiãtãsĩyã ĩrivé ẹ́sị́ ũnjí. Átángá ĩri ní átá rĩ, ĩri íbí íngá ĩri ẹ́sị́ agá.”
45 O homem bom do bom tesouro do coração tira o bem, e o mau do mau tesouro tira o mal; porque a boca fala do que está cheio o coração.
46 Kúru Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú kĩnĩ, “Ĩmi ri ma zị ‘Úpí, Úpí’, tã má ní lũú ĩmi ní rĩ, ĩmi ꞌdụkí ngaá ku ãsĩ?
46 Por que me chamais Senhor, Senhor, e não fazeis o que vos mando?
47 ꞌBá mávé tã yịị́pi rá, tã ni ꞌdụụ́pi ngaápi rá rĩ,
47 Todo aquele que vem a mim, e ouve as minhas palavras, e as pratica, eu vos mostrarei a quem é semelhante.
48 ĩri adri sụ̃ ꞌbá jó sịị́pi írã drị̃gé, ꞌbụ́ ni gaápi kụụ́pi vũgá ꞌdãá rĩ tị́nị. Yị̃ị́ kã tị̃ị́ jó rĩ ĩmũlũú lẽé jó rĩ ayaá íꞌdé vũgá, jó rĩ árí kuyé, ãꞌdiãtãsĩyã sịkí jó rĩ ũkpó ũkpó.
48 É semelhante a um homem que, edificando uma casa, cavou, abriu profunda vala e lançou o alicerce sobre a rocha; e, vindo a enchente, arrojou-se o rio contra aquela casa e não a pôde abalar, por ter sido bem-construída.
49 ꞌBo ꞌbá mávé tã yịị́pi rá, tã ni ꞌdụụ́pi ngaápi ku rĩ, índré sụ̃ ꞌbá jó sịị́pi nyọ̃ọ́kụ́ agá, ndụ̃ụ́ ni ãꞌbãápi ũkpó ũkpó kuyé rĩ tị́nị. Yị̃ị́ kã tị̃ị́ jó rĩ ĩmũlũú, ze jó rĩ ũŋõó íꞌdé vũgá.”
49 Mas o que ouve e não pratica é semelhante a um homem que edificou uma casa sobre a terra sem alicerces, e, arrojando-se o rio contra ela, logo desabou; e aconteceu que foi grande a ruína daquela casa.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.