Lucas 22
Ụ́ꞌdụ́kọ́ Múké Múngú vé rị (KBO) vs NTLH
1 Ụ̃mụ̃ ĩ ní Pánga ni ꞌBãá Údrá ku rĩ vé Ụ́ꞌdụ́ Múngú ní Ẹlịzú Jó rĩ pi tị gé sĩ rĩ nyazú rĩ kã ícá ĩnyiŋá gí,
1 Faltava pouco tempo para a Festa dos Pães sem Fermento , chamada Páscoa .
2 atala atala rĩ pi drị̃gé rĩ pi, ꞌbá tãị́mbị́ ímbáꞌbá rĩ pi be, rikí lẹ́tị ndãá lẽzú Yẹ́sụ̃ ri rụzú kíri, ĩri ꞌdịzú drãzú rá, ãꞌdiãtãsĩyã kộpi ꞌokí ụ̃rị̃ sĩ ꞌbá rĩ pi sĩ.
2 Os chefes dos sacerdotes e os mestres da Lei procuravam um jeito para matar Jesus em segredo porque tinham medo do povo.
3 Kúru Sãtánã ní fizú Yụ́dã ĩ ní zịị́ Ĩsĩkãrĩyótã ẽ ẹ́sị́ agá. Yụ́dã ri Yẹ́sụ̃ vé ꞌbá áyúãyũ mụdrị́ drị̃ ni ị̃rị̃ rĩ pi vé ãzi.
3 Então Satanás entrou em Judas, chamado Iscariotes, que era um dos doze discípulos.
4 Yụ́dã ní ngazú mụzú atala atala rĩ pi drị̃gé rĩ pi vúgá, ãzini ũgalaku Jó Múngú vé rĩ ũtẽꞌbá rĩ pi vúgá ꞌdãá, ĩri ní rizú lẹ́tị ꞌí ní lẽzú Yẹ́sụ̃ ã ũli ꞌbézú rĩ átázú kộpi ní.
4 Judas foi falar com os chefes dos sacerdotes e com os oficiais da guarda do Templo para combinar a maneira como ele ia lhes entregar Jesus.
5 Atala atala rĩ pi drị̃gé rĩ pi ũgalaku rĩ pi be adrikí ãyĩkõ sĩ, kộpi kínĩ, ĩ mũfẽngã sẽ Yụ́dã ní rá.
5 Eles ficaram muito contentes e prometeram dar dinheiro a ele.
6 Yụ́dã ãꞌyĩ rá, ĩri ní íꞌdózú lẹ́tị ndãzú, ꞌî sẽ rí Yẹ́sụ̃ ri kộpi drị́gé, ãkũdẽ ꞌbá bị́trị́ká rĩ pi ꞌdãáyo.
6 Judas aceitou e começou a procurar uma oportunidade para entregar Jesus a eles, sem que o povo ficasse sabendo.
7 Ụ̃mụ̃ ĩ ní Pánga ni ꞌBãá Údrá ku, ĩ ní rizú kãbĩlõ mvá úlị́zú Ụ́ꞌdụ́ Múngú ní Ẹlịzú Jó rĩ pi tị gé sĩ rĩ vé rĩ nyazú rĩ kã ícá,
7 Chegou o dia da Festa dos Pães sem Fermento , dia em que os judeus matavam carneirinhos para comemorar a Páscoa .
8 Yẹ́sụ̃ ní Pétẽró pi pẽzú mụzú Yũwánĩ be drị̃drị̃, ĩri ní ꞌyozú kĩnĩ, “Ĩmi mụkí ꞌbá ní ãnyãngã Ụ́ꞌdụ́ Múngú ní Ẹlịzú Jó rĩ pi tị gé sĩ rĩ vé rĩ áꞌdí, ꞌbâ mụkí rí nyaá.”
8 Então Jesus deu a Pedro e a João a seguinte ordem:
9 Kộpi ní ĩri zịzú kínĩ, “ꞌÍ lẽ ꞌbâ mụkí áꞌdí íngũgá?”
9 Eles perguntaram: — Onde o senhor quer que a gente prepare o jantar?
10 Ĩri ní újázú kộpi ní kĩnĩ, “Ĩmi kádõ caá kụ̃rụ́ rĩ agá ꞌdãlé, ĩmi ágó ãzi ị́sụ́ ĩri yị̃ị́ ꞌdụ mụzú ũdrí sĩ. Ĩmi ꞌdekí mụụ́ ĩri ã vụ́drị̃ gé sĩ, cĩmgbá jó ĩri ní mụzú fizú rĩ agá ꞌdãá.
10 Jesus respondeu:
11 Ĩmi ꞌyokí jó ꞌdị́pa ní, ‘Ímbápi zị kĩnĩ, ꞌBâ mụ ụ̃mụ̃ Ụ́ꞌdụ́ Múngú ní Ẹlịzú Jó rĩ pi tị gé sĩ rĩ nya mávé ꞌbá mâ pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi be íngũgá?’
11 e digam ao dono dela: “O Mestre mandou perguntar a você onde fica a sala em que ele e os seus discípulos vão comer o jantar da Páscoa.”
12 Ĩri ĩmi ní jó ã ꞌa ãmbúgú ụrụlésĩla rĩ lũ, údékí ꞌa ni kú múké múké. Ĩmi áꞌdíkí ꞌbá ní ínyá rĩ ꞌdãlé.”
12 Então ele mostrará a vocês uma grande sala mobiliada, no andar de cima. Preparem ali o jantar.
13 Kộpi ní ꞌdezú mụzú kụ̃rụ́ rĩ gé ꞌdãlé, kộpi ị́sụ́kí ngá rĩ pi ãrẽvú céré sụ̃ Yẹ́sụ̃ ní ꞌyoó rĩ tị́nị. Kộpi ní ínyá ụ̃mụ̃ Ụ́ꞌdụ́ Múngú ní Ẹlịzú Jó rĩ pi tị gé sĩ rĩ vé rĩ áꞌdízú ꞌdãlé.
13 Os dois discípulos foram até a cidade e encontraram tudo como Jesus tinha dito. Então prepararam o jantar da Páscoa.
14 Sâ ụ̃mụ̃ rĩ nyazú rĩ kã ícó, Yẹ́sụ̃ pi ní úrízú ívé ꞌbá áyúãyũ rĩ pi be mísá ínyá nyazú rĩ ã jẽlé gá.
14 Quando chegou a hora, Jesus sentou-se à mesa com os apóstolos
15 Ĩri ní ꞌyozú kộpi ní kĩnĩ, “Ma úvá be, á lẽ Ụ́ꞌdụ́ Múngú ní Ẹlịzú Jó rĩ pi tị gé sĩ rĩ vé ụ̃mụ̃ nyaá ĩmi be trụ́, ị́sụ́zú á nya drĩ ĩzãngã rĩ kuyé.
15 e lhes disse:
16 Á lẽ ꞌyoó ĩmi ní, á gõ ụ̃mụ̃ nõri ãzi nyaá ĩmi pi be dị̃ị́ ku, cĩmgbá Múngú ní ꞌbá rĩ pi ọyụzú fizú ívé mãlũngã agá rĩ gé.”
16 Pois eu digo a vocês que nunca comerei este jantar até que eu coma o verdadeiro jantar que haverá no
17 Ĩri ní kópõ rĩ íꞌdụ́zú, ĩri ní õwõꞌdĩfô sẽzú Múngú ní, ĩri ní ꞌyozú kĩnĩ, “Ĩmi ẹ́ꞌyị́kí, ĩmi ãlẽkí mvụụ́ ĩmi ãsámvú gé sĩ.
17 Então Jesus pegou o cálice de vinho, deu graças a Deus e disse:
18 Á lẽ ꞌyoó ĩmi ní ꞌdíni, íꞌdózú ãndrũ mụzú drị̃drị̃, á gõ vị́nyọ̃ mvụụ́ dị̃ị́ ku, cĩmgbá mãlũngã Múngú vé rĩ ní ímụ́zú rĩ gé.”
18 Pois eu afirmo a vocês que nunca mais beberei deste vinho até que chegue o Reino de Deus.
19 Ĩri ní kpá pánga íꞌdụ́zú, ĩri ní õwõꞌdĩfô sẽzú Múngú ní, ĩri ní pánga rĩ ãndĩzú, ĩri ní sẽzú kộpi ní, ĩri ní ꞌyozú kĩnĩ, “ꞌDĩri mávé rụ́ꞌbá má ní sẽé ĩmi tã sĩ rĩ, ĩmi ꞌokí ꞌdíni mâ tã ígázú ãní.”
19 Depois pegou o pão e deu graças a Deus. Em seguida partiu o pão e o deu aos apóstolos, dizendo:
20 Kộpi kâ ínyá rĩ nyaá dẹẹ́ gí, ĩri ní kpá kópõ rĩ íꞌdụ́zú, ĩri ní ꞌyozú kĩnĩ, “Kópõ ꞌdĩri, ĩri mávé ãrí dãápi ĩmi tã sĩ, Múngú ní ũndĩ úꞌdí rụzú rĩ.
20 Depois do jantar, do mesmo modo deu a eles o cálice de vinho, dizendo:
21 Ágó ímụ́pi mâ ũli ꞌbeépi rĩ, ꞌbâ ri nga nya ĩri be mísá drị̃gé trụ́.
21 Mas vejam: o traidor está aqui sentado comigo à mesa!
22 Ma ꞌBá Mvá ꞌi, ma ímụ́ drã sụ̃ ĩ ní tã ni ụ̃tị̃ị́ gí rĩ tị́nị, ꞌbo ĩzãngã rĩ ímụ́ adri ꞌbá mâ ũli ꞌbeépi rĩ vé ni.”
22 Pois o
23 Yẹ́sụ̃ vé ꞌbá áyúãyũ rĩ pi ní íꞌdózú ĩ uzịzú ĩ ãsámvú gé sĩ kínĩ, ꞌbá ĩ ãsámvú gé lẽépi tã ꞌdĩri ꞌoópi rĩ ãꞌdi ꞌi.
23 Então os apóstolos começaram a perguntar uns aos outros quem seria o traidor.
24 Yẹ́sụ̃ vé ꞌbá áyúãyũ rĩ pi ní íꞌdózú ãgátá gãzú ĩ ãsámvú gé sĩ kộpi kínĩ, “Mãlũngã úmvúlésĩ ímụ́pi rĩ gé, ãꞌdi ri adri ꞌbá ãmbúgú rú nĩ?”
24 Os apóstolos tiveram uma forte discussão sobre qual deles deveria ser considerado o mais importante.
25 Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú kộpi ní kĩnĩ, “ꞌBãgú sụ́rụ́ rĩ pi agásĩ rĩ pi ũkpõ be tãị́mbị́ sẽzú ĩvé ꞌbá rĩ pi ní, drị̃koma ũkpõ be rĩ pi ri ꞌyo ĩ ũndĩ ꞌbá rĩ pi vé ni.
25 Então Jesus disse:
26 ꞌBo lẽ ĩmi adrikí sụ̃ ꞌbá ꞌdĩꞌbée tị́nị ku, ꞌbá lẽépi adriípi ãmbúgú rú rĩ, lẽ ã adri sụ̃ mváŋá mãdãŋá rĩ tị́nị, lẽ ꞌbá ãngũ rụụ́pi rĩ ã adri sụ̃ ãtíꞌbá tị́nị.
26 Mas entre vocês não pode ser assim. Pelo contrário, o mais importante deve ser como o menos importante; e o que manda deve ser como o que é mandado.
27 ꞌBá úrípi mísá gãrã gá ínyá nyaápi rĩ pi ꞌbá ínyá rĩ sẽépi ĩri ní rĩ be, ꞌbá ngõri ãmbúgú nĩ? Adri ꞌbá úrípi mísá gãrã gá ínyá nyaápi rĩ ꞌi kuyé? ꞌBo ma ĩmi ãsámvú gé nõgó, má adri sụ̃ ꞌbá riípi ngá sẽépi rĩ tị́nị.
27 Quem é o mais importante? É o que está sentado à mesa para comer ou é o que está servindo? Claro que é o que está sentado à mesa. Mas entre vocês eu sou como aquele que serve.
28 Sâ tã ũkpó ũkpó ní ma ụ̃ꞌbị̃zú rĩ gé, ꞌbá pá tuꞌbá tị́tị́ má be trụ́ rĩ ĩmi ꞌi.
28 — Vocês têm estado sempre comigo nos meus sofrimentos.
29 Ma ĩmi ní ũkpõ sẽ ãngũ rụzú sụ̃ ꞌbãgú rĩ pi ní rụụ́ rĩ tị́nị, sụ̃ má Ẹ́tẹ́pị ní ma ꞌbãá ꞌbãgú rú ãngũ rụụ́ rĩ tị́nị.
29 Por isso, assim como o meu Pai me deu o direito de governar, eu também dou o mesmo direito a vocês.
30 Kúru ꞌbâ ímụ́ ngá nya ĩmi be, ãzini ngá mvụ ĩmi be trụ́ mávé mãlũngã má ní ímụ́ rụụ́ rĩ gé ꞌdãá, ꞌbá ãlu ãlu ri ímụ́ úrí lúpá drị̃gé, tã lị sụ́rụ́ Ĩsẽrélẽ vé mụdrị́ drị̃ ni ị̃rị̃ rĩ pi drị̃gé.”
30 Vocês vão comer e beber à minha mesa no meu
31 Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú kĩnĩ, “Sị̃mọ́nã, Sị̃mọ́nã, ꞌí ndre drĩ ká! Sãtánã zị kĩnĩ, ꞌí lẽ ĩmi yaá sụ̃ ĩ ní ãnyá yaá rĩ tị́nị.
31 Jesus continuou:
32 ꞌBo Sị̃mọ́nã, á zị mí ní Múngú ri, ã sẽ rí mívé ẹ̃ꞌyị̃ngárá ã adri rí ũkpó ũkpó. Mí újá dõ mívé ẹ́sị́ ĩgõzú má vúgá gí, ꞌí ko mî ọ̃gụ̃pị́ị ẽ ĩzã, kộpi ã adrikí rí ũkpó ũkpó ĩvé ẹ̃ꞌyị̃ngárá agá.”
32 Mas eu tenho orado por você, Simão, para que não lhe falte fé. E, quando você voltar para mim, anime os seus irmãos.
33 ꞌBo Pétẽró ní újázú kĩnĩ, “Úpí, má ãꞌyĩ rá, ꞌbâ mụ mí be trụ́ jó ãngũ ũꞌyĩzú rĩ agá ꞌdãá, ꞌbâ ũdrã mí be trụ́.”
33 Então Pedro disse a Jesus: — Estou pronto para ser preso e morrer com o senhor!
34 Yẹ́sụ̃ ní újázú kĩnĩ, “Pétẽró, á ꞌyo mí ní ꞌdíni, mi ímụ́ ma gã ca vú be na, mi ꞌyo, ꞌí nị̃ ma kuyé, lõgúlõgú ri kúru cẽré ꞌbe.”
34 Então Jesus afirmou:
35 Kúru Yẹ́sụ̃ ní kộpi zịzú kĩnĩ, “Má ní ándúrú ĩmi pẽzú mụzú ụ́ꞌdụ́kọ́ múké rĩ ũlũngárá gá mũfẽngã ãkó, kũmvũ ãkó, dõku ngá pá gá ãkó rĩ gé, ĩmi unukí ngá ãkõ sĩ rá?”
35 Depois Jesus perguntou aos discípulos: — Não faltou nada! — responderam eles.
36 Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú kộpi ní kĩnĩ, “ꞌBo nóni ĩmi mũfẽngã jị jũrú be rá. Ĩmi dõ ị́lị́ ãco ãkó, ĩmi ụzịkí ĩmivé bõngó akoó rụ̃kụ̃ rĩ pi, ĩmi jekí ị́lị́ ãco ãní.
36 Então Jesus disse:
37 Á ꞌyo ĩmi ní ꞌdíni, sĩkí Búkũ Múngú vé rĩ agá kínĩ, ‘ꞌDụkí ĩrivé tã ꞌbãá sụ̃ ꞌbá tã ũnjí ꞌoópi rĩ tị́nị.’ Tã ꞌdĩri ímụ́ ꞌi nga mâ rụ́ꞌbá gá rá. Ádarú tã ĩ ní sĩí Búkũ Múngú vé rĩ agá mâ tã sĩ rĩ, ĩri nóni ri ꞌi nga fũ tị ni gé.”
37 Pois as
38 Yẹ́sụ̃ vé ꞌbá áyúãyũ rĩ pi ní ꞌyozú kínĩ, “Úpí, ꞌí ndre drĩ ká, ꞌbâ ị́lị́ ãco be ị̃rị̃ kú nõ.”
38 Aí os seus discípulos disseram: — Senhor, aqui estão duas espadas.
39 Yẹ́sụ̃ ní ꞌdezú mụzú Írã Õlívẽ vé rĩ drị̃gé ꞌdãá, sụ̃ ándúrú rĩ tị́nị, ĩrivé ꞌbá ĩri ã pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi ꞌdekí mụụ́ vú ni gé sĩ ĩndĩ.
39 Jesus saiu e foi, como de costume, ao monte das Oliveiras; e os seus discípulos foram com ele.
40 Kộpi kâ mụụ́ caá írã drị̃gé ꞌdãlé, ĩri ní ꞌyozú kộpi ní kĩnĩ, “Ĩmi zịkí Múngú ri ũkpõ sĩ, ĩmi ꞌdekí rí tã ũnjí agá ku.”
40 Quando chegou ao lugar escolhido, Jesus disse:
41 Yẹ́sụ̃ ní kộpi kuzú, ĩri ní ꞌi útrúzú vụ̃ụ́ mãdã, ĩri ní kũmũcí ũtị̃zú Múngú ri zịzú kĩnĩ,
41 Então se afastou a uma distância de mais ou menos trinta metros. Ajoelhou-se e começou a orar,
42 “Má Ẹ́tẹ́pị, mí ãꞌyĩ dõ rá, ꞌí ꞌdụ kópõ ĩzãngã vé ꞌdĩri má rụ́ꞌbá gá sĩ rá. ꞌBo ã adri má ní lẽé rĩ tị́nị ku, ã adri mí ní lẽé ꞌoó rĩ tị́nị.”
42 dizendo:
43 Mãlãyíkã ãlu íngá ꞌbụ̃ gé ꞌdãásĩ, ímụ́ ꞌi iꞌdaá ẹndrẹtị ni gé, ĩri ní ũkpõ sẽé.
43 [Então um anjo do céu apareceu e o animava.
44 Yẹ́sụ̃ ẽ ẹ́sị́ ị́sụ́ ĩzãngã ambamba, ĩri ní Múngú ri zịzú ẹ́sị́ be céré, ĩrivé ụ́rụ́ndẹ ra nyọ̃ọ́kụ́ gé ꞌdãá, sụ̃ ãrí ní raá rĩ tị́nị.
44 Cheio de uma grande aflição, Jesus orava com mais força ainda. O seu suor era como gotas de sangue caindo no chão.]
45 Yẹ́sụ̃ kã Múngú ri zịị́ dẹẹ́ gí, ĩri ní íngázú ụrụ, ĩri ní ꞌi újázú gõzú ívé ꞌbá ꞌî pámvú ũbĩꞌbá rĩ pi vúgá ꞌdãlé, ị́sụ́ kộpi ri ụ́ꞌdụ́ ko, kộpi ãndẽkí káyĩ, kộpi adrikí kuú ĩzãngã sĩ.
45 Depois de orar, ele se levantou, voltou para o lugar onde os discípulos estavam e os encontrou dormindo, pois a tristeza deles era muito grande.
46 Ĩri ní kộpi zịzú kĩnĩ, “Ngá ĩmi ní rizú ụ́ꞌdụ́ kozú ꞌdíni rĩ ãꞌdi? Ĩmi ngakí ụrụ, ĩmi zịkí Múngú ri, tã ũnjí ã ụ̃ꞌbị̃ rí ĩmi ku.”
46 E disse:
47 Yẹ́sụ̃ kã rií átá ívé ꞌbá áyúãyũ rĩ pi be, ꞌbá bị́trị́ká pi ní ícázú, Yẹ́sụ̃ vé ꞌbá áyúãyũ mụdrị́ drị̃ ni ị̃rị̃ rĩ pi vé ãzi, Yụ́dã íkó kộpi ẽ drị̃ ímụ́zú nĩ. Ĩri ní mụzú Yẹ́sụ̃ ri uꞌdezú ẹzịzú bẹ̃drị̃ sĩ.
47 Jesus ainda estava falando, quando chegou uma multidão. Judas, um dos doze discípulos, que era quem guiava aquela gente, chegou perto de Jesus para beijá-lo.
48 Yẹ́sụ̃ ní ĩri zịzú kĩnĩ, “Yụ́dã, ma ꞌBá Mvá ꞌi, ꞌí lẽ ma ẹzị bẹ̃drị̃ sĩ lũzú kínĩ, ꞌí lẽ mâ ũli ꞌbeé?”
48 Mas Jesus disse:
49 Yẹ́sụ̃ vé ꞌbá áyúãyũ rĩ pi kâ tã riípi ꞌi ngaápi ꞌdĩri ndreé, kộpi ní Yẹ́sụ̃ ri zịzú kínĩ, “Úpí, ꞌbâ fụkí ũmbã kộpi be ị́lị́ ãco rĩ sĩ ĩyí?”
49 Quando os discípulos que estavam com Jesus viram o que ia acontecer, disseram: — Senhor, devemos atacar essa gente com as nossas espadas?
50 Kộpivé ꞌbá ãlu ní átálágú ãmbúgú rĩ vé ãtíꞌbá ẽ bị́ drị́ ẹ̃ndẹ́pị gé rĩ gazú ị́lị́ ãco rĩ sĩ mvọ́rụ́ ꞌdezú vũgá ꞌdãá.
50 Um deles feriu com a espada o empregado do Grande Sacerdote , cortando a sua orelha direita.
51 Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú kĩnĩ, “ꞌDíni kuyé!” Ĩri ní ágó rĩ ẽ bị́ úlózú, ágó rĩ ẽ bị́ ní ícázú múké.
51 Mas Jesus ordenou: Aí tocou na orelha do homem e o curou.
52 Kúru Yẹ́sụ̃ ní ꞌyozú atala atala rĩ pi drị̃gé rĩ pi ní, ũgalaku Jó Múngú vé rĩ ũtẽꞌbá rĩ pi ní, ãzini ꞌbá ambugu ímụ́ꞌbá ꞌi rụꞌbá rĩ pi ní kĩnĩ, “Ĩmi ri ímụ́ ị́lị́ ãco ãco ni pi be, túré be ĩmi drị́gé sĩ, ĩmi ụ̃sụ̃kí ma ꞌbá riípi ꞌbá waꞌbá ãríꞌbá rú rĩ pi ẽ drị̃ koópi ni?
52 Em seguida disse aos chefes dos sacerdotes, aos oficiais da guarda do Templo e aos líderes judeus que tinham vindo para prendê-lo:
53 Ụ́ꞌdụ́ céré á ri adrií ĩmi be trụ́ Jó Múngú vé rĩ ã bóró gá ꞌdãá, ĩmi rụkí ma kuyé. ꞌBo sâ nõri ĩmivé ni, ãdróko ní ívé ẹ̃zị́ ngazú ãní rĩ.”
53 Eu estava com vocês todos os dias no pátio do Templo, e vocês não tentaram me prender. Mas esta é a hora de vocês e também a hora do poder da escuridão.
54 Kộpi ní Yẹ́sụ̃ ri rụzú jịzú mụzú átálágú ãmbúgú rĩ vé kání agá ꞌdãlé. Pétẽró se ꞌi gõzú vúlé rú.
54 Eles prenderam Jesus e o levaram até a casa do Grande Sacerdote . E Pedro os seguia de longe.
55 ꞌBá ãngũ ũtẽꞌbá rĩ pi ũdẽkí ãcí bóró rĩ agá ꞌdãá, kộpi úríkí ãcí rĩ ã gãrã gá, Pétẽró ní fizú úrízú kộpi ãsámvú gé.
55 Quando acenderam uma fogueira no meio do pátio, Pedro foi e sentou-se com os que estavam em volta do fogo.
56 Tụ́gẹ̃rị̃ŋá ãzi ũkú rú ni ní Pétẽró ri ndrezú úrí kuú ãcí rĩ tị gé ꞌdãá. Ĩri ní Pétẽró ri ndrezú gõgõ, ĩri ní ꞌyozú ꞌbá rĩ pi ní kĩnĩ, “Ágó nõri, kộpi rikí ándúrú adrií Yẹ́sụ̃ be trụ́.”
56 Uma das empregadas o viu sentado ali perto da fogueira, olhou bem para ele e disse: — Este homem também estava com Jesus!
57 ꞌBo Pétẽró gã tã ĩri ní ꞌyoó ꞌdĩri rá kínĩ, “Ũkú ꞌdĩri, á nị̃ ágó ꞌdĩri kuyé.”
57 Mas Pedro negou, dizendo: — Mulher, eu nem conheço esse homem!
58 Vụ́drị̃ ni kã vụ̃ụ́ mãdã, ágó ãzi ní kpá Pétẽró ri ndrezú, ĩri ní ꞌyozú kĩnĩ, “Mi ágó ĩ ní rụụ́ ꞌdĩri vé ọ́gụ́pị.”
58 Pouco tempo depois, um homem o viu ali e disse: — Você também é um deles! Mas Pedro respondeu: — Homem, eu não sou um deles.
59 Kã mụụ́ adri sâ ãlu ã vụ́drị̃ gé, ágó ãzi ní kpá rizú sizú kĩnĩ, “Ádarú ágó ꞌdĩri, kộpi rikí adrií ĩri be trụ́, ãꞌdiãtãsĩyã ĩri Gãlĩláyãgú.”
59 Mais ou menos uma hora depois, outro insistiu: — Você estava mesmo com ele porque também é galileu.
60 Pétẽró ní újázú kĩnĩ, “Ágó ꞌdĩri, á nị̃ tã mí ní rií átá ꞌdĩri kuyé.” Pétẽró kã rií tã ꞌdĩri ꞌyoó, koro lõgúlõgú ní cẽré ꞌbezú.
60 Mas Pedro respondeu: — Homem, eu não sei do que é que você está falando! Naquele instante, enquanto ele falava, o galo cantou.
61 Úpí Yẹ́sụ̃ ní ꞌi újázú Pétẽró ri ndrezú. Kúru Pétẽró ní tã Úpí ní ꞌyoó ꞌí ní, “Mi ímụ́ ma ga ca vú be na, lõgúlõgú ri kúru cẽré ꞌbe” ꞌdãri vé tã ígázú.
61 Então o Senhor virou-se e olhou firme para Pedro, e ele lembrou das palavras que o Senhor lhe tinha dito: “Hoje, antes que o galo cante, você dirá três vezes que não me conhece.”
62 Pétẽró ní ngazú fũzú ãmvé, ĩri ní íꞌdózú ãá ngozú mádrã mádrã rú.
62 Então Pedro saiu dali e chorou amargamente.
63 Ãngáráwá Yẹ́sụ̃ ri ũtẽꞌbá rĩ pi ní íꞌdózú Yẹ́sụ̃ ẽ drị̃ ínjázú, ãzini ĩri ũgbãzú.
63 Os homens que estavam guardando Jesus zombavam dele e batiam nele.
64 Kộpi úmbékí ĩri ẽ mị cí, kộpi ní ĩri zịzú kínĩ, “ꞌÍ lũ ꞌbá ní, ãꞌdi gbã mi nĩ?”
64 Taparam os olhos dele e perguntavam: — Quem foi que bateu em você? Adivinhe!
65 Kộpi rikí átángá ũnjí ũnjí ni pi átá, ĩri uꞌdazú.
65 E diziam muitas outras coisas para insultá-lo.
66 Kã mụụ́ adrií ụ̃ꞌbụ́tịŋá rĩ sĩ, ꞌbá ambugu rĩ pi, atala atala rĩ pi drị̃gé rĩ pi, ãzini ꞌbá tãị́mbị́ ímbáꞌbá rĩ pi be, kộpi ní ĩ úmúzú vũrã ãlu gé Yẹ́sụ̃ vé tã lịzú, ĩ ní Yẹ́sụ̃ ri íjị́zú ímụ́zú kộpi ẹndrẹtị gé.
66 Quando amanheceu, alguns líderes dos judeus, alguns chefes dos sacerdotes e alguns mestres da Lei se reuniram. Depois mandaram levar Jesus diante do Conselho Superior .
67 Kộpi ní ꞌyozú kínĩ, “Mi dõ Kúrísítõ ꞌi, ꞌí lũ ꞌbá ní.”
67 Então lhe disseram: — Diga para nós se você é o Ele respondeu:
68 Mâ zị dõ ĩmi tã sĩ, ĩmi ícókí újá má ní ku.
68 E, se eu fizer uma pergunta, vocês não vão responder.
69 ꞌBo íꞌdózú ãndrũ mụzú drị̃drị̃, ma ꞌBá Mvá ꞌi, ma mụ úrí Múngú Ũkpõ ꞌDị́pa vé drị́ ẹ̃ndẹ́pị gé.”
69 Mas de agora em diante o
70 Kộpi ní céré ĩri zịzú kínĩ, “Mi Mvá Múngú vé ni?”
70 Aí todos perguntaram: — Então você é o Filho de Deus? Jesus respondeu:
71 Kúru kộpi ní ꞌyozú kínĩ, “ꞌBá yịkí tã rĩ tị ni gé gí. Nga ꞌbá ní lẽzú ꞌbá ãzi ẽ ímụ́ tã rĩ átá nĩ rĩ ãꞌdi?”
71 E eles disseram: — Não precisamos mais de testemunhas. Nós mesmos ouvimos o que ele disse.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.