Gênesis 32

Ụ́ꞌdụ́kọ́ Múké Múngú vé rị (KBO) vs ARC

Sair da comparação
ARC Almeida Revista e Corrigida 2009
1 Yõkóbũ ní kpá ngazú ẹ̃cị̃ drị̃gé, mãlãyíkã Múngú vé rĩ pi ní ímụ́zú ĩri ị́sụ́zú.
1 E foi também Jacó o seu caminho, e encontraram-no os anjos de Deus.
2 Yõkóbũ kã kộpi ndreé, ĩri ní ꞌyozú kĩnĩ, “Vũrã nõri Múngú vé ni.” Ĩri ní vũrã rĩ ã rụ́ ꞌdazú Mãhãnãyímũ.
2 E Jacó disse, quando os viu: Este é o exército de Deus. E chamou o nome daquele lugar Maanaim.
3 Yõkóbũ ní ꞌbá ụrụkọ pẽzú mụzú drị̃drị̃ ꞌí ẹ́drị́pị Ị́sọ̃wụ̃ vúgá Sẽyírĩ gé, ãngũ Ẽdómã vé rĩ gé.
3 E enviou Jacó mensageiros diante da sua face a Esaú, seu irmão, à terra de Seir, território de Edom.
4 Ĩri ní ꞌyozú kộpi ní kĩnĩ, “Ĩmi lũkí mávé ãmbúgú Ị́sọ̃wụ̃ ní ꞌdíni, ‘Ma mívé ãtíꞌbá, má adri Lãbánã vúgá ꞌdãlé cĩmgbá ícázú ãndrũ sĩ.
4 E ordenou-lhes, dizendo: Assim direis a meu senhor Esaú: Assim diz Jacó, teu servo: Como peregrino morei com Labão e me detive lá até agora.
5 Ma tị́ be, dõngí be, kãbĩlõ be, ndrị̃ị́ be, ãtíꞌbá ãgõ rú ni pi be, ãtíꞌbá ũkú rú ni pi be. Ãmbúgú mávé rĩ, á pẽ ꞌbá ꞌdĩꞌbée mụzú mí vúgá, lẽ mî ꞌbã ẹ́sị́ múké má ní.’ ”
5 E tenho bois, e jumentos, e ovelhas, e servos, e servas; e enviei para o anunciar a meu senhor, para que ache graça a teus olhos.
6 ꞌBá Yõkóbũ ní pẽé rĩ pi kâ ĩ újá ĩgõó Yõkóbũ vúgá nõlé, kộpi ní ꞌyozú ĩri ní kínĩ, “ꞌBá cakí mí ẹ́drị́pị Ị́sọ̃wụ̃ vúgá ꞌdãlé rá, nóni ĩri ri ímụ́ mí vúgá nõlé, kộpi ri ímụ́ ãgõ mụ̃dụ̃rụ̃lụ̃ sụ pi be.”
6 E os mensageiros tornaram a Jacó, dizendo: Fomos a teu irmão Esaú; e também ele vem a encontrar-te, e quatrocentos varões com ele.
7 Yõkóbũ kã tã ꞌdĩri yịị́, ụ̃rị̃ fụ ĩri ambamba. Ĩri ní ꞌbá ívé rĩ pi awazú vũrã sĩ ị̃rị̃, awa kpá kãbĩlõ rĩ pi, ndrị̃ị́ rĩ pi, tị́ rĩ pi, kámĩlõ rĩ pi be vũrã sĩ ị̃rị̃ ị̃rị̃.
7 Então, Jacó temeu muito e angustiou-se; e repartiu em dois bandos o povo que com ele estava, e as ovelhas, e as vacas, e os camelos.
8 Yõkóbũ ụ̃sụ̃ kĩnĩ, “Ị́sọ̃wụ̃ ímụ́ dõ ẹ̃ꞌdị́ ꞌdịị́ ngúlúmũ ãlu rĩ be, ngúlúmũ ãzi rĩ ã ápá rí rá.”
8 Porque dizia: Se Esaú vier a um bando e o ferir, o outro bando escapará.
9 Kúru Yõkóbũ ní Múngú ri zịzú kĩnĩ, “Á, Múngú má ẹ́tẹ́pị Ãbũrámã vé rĩ, Múngú má ẹ́tẹ́pị Ĩsákã vé rĩ, Úpí Múngú ꞌyoópi má ní, ‘ꞌÍ mvi gõó vúlé ĩmivé ãngũ gé, mívé máríté rĩ pi vúgá, ma ímụ́ sẽ mi adri ngá be ambamba rĩ.’
9 Disse mais Jacó: Deus de meu pai Abraão e Deus de meu pai Isaque, ó Senhor , que me disseste: Torna à tua terra e à tua parentela, e far-te-ei bem;
10 Ma ãtíꞌbá mívé ni, ẹ́sị́ múké mí ní ꞌbãá má ní, ãzini tã mí ní ꞌoó má ní ꞌdĩri, má ícó ãní bã ku. Má ní Yárídénĩ rĩ zongárá gá, ngá má drị́gé rĩ ꞌyéŋá túré, ꞌBo nóni ma ꞌbá be ngúlúmũ ị̃rị̃.
10 menor sou eu que todas as beneficências e que toda a fidelidade que tiveste com teu servo; porque com meu cajado passei este Jordão e, agora, me tornei em dois bandos.
11 Á Úpí, ꞌí pa ma má ẹ́drị́pị Ị́sọ̃wụ̃ drị́gé sĩ, ma ri ꞌo ĩri sĩ ụ̃rị̃ sĩ, ãꞌdiãtãsĩyã ĩri ri ímụ́ ẹ̃ꞌdị́ ꞌdị má be, mávé ũkú rĩ pi be, ãzini mávé anjiŋá rĩ pi be.
11 Livra-me, peço-te, da mão de meu irmão, da mão de Esaú, porque o temo, para que porventura não venha e me fira e a mãe com os filhos.
12 ꞌBo mí kĩnĩ, ádarú mi ímụ́ sẽ ma adri ngá be ambamba, ãzini mi ímụ́ sẽ mávé úyú ri ízú kárákará sụ̃ cínyáfã vũgá ꞌdĩri tị́nị, ícókí lãá bã ku.”
12 E tu o disseste: Certamente te farei bem e farei a tua semente como a areia do mar, que, pela multidão, não se pode contar.
13 Ị́nị́ŋá ꞌdãri sĩ, Yõkóbũ áwí laá ꞌdãlé, íꞌdụ́ ngá ívé rĩ pi ã ụrụkọ sẽé ẹ́drị́pị Ị́sọ̃wụ̃ ní fẽfẽ rú.
13 E passou ali aquela noite; e tomou, do que lhe veio à sua mão, um presente para seu irmão Esaú:
14 Ngá ĩri ní íꞌdụ́ sẽé rĩ pi, ndrị̃ị́ ũkú rĩ pi mụ̃dụ̃rụ̃lụ̃ ị̃rị̃ (200), ndrị̃ị́ ãgõ rĩ pi pụ̃kụ́ ị̃rị̃ (20), kãbĩlõ ũkú rĩ pi mụ̃dụ̃rụ̃lụ̃ ị̃rị̃ (200), kãbĩlõ ãgõ rĩ pi pụ̃kụ́ ị̃rị̃ (20),
14 duzentas cabras e vinte bodes; duzentas ovelhas e vinte carneiros;
15 kámĩlõ ũkú rĩ pi pụ̃kụ́ na (30) ẹnjịpị́ị be, tị́ ũkú rĩ pi pụ̃kụ́ sụ (40), tị́ ãgõ rĩ pi mụdrị́ (10), dõngí ũkú rĩ pi pụ̃kụ́ ị̃rị̃ (20), dõngí ãgõ rĩ pi mụdrị́ (10).
15 trinta camelas de leite com suas crias, quarenta vacas e dez novilhos; vinte jumentas e dez jumentinhos.
16 Yõkóbũ awa ívé ãnyãpá rĩ pi sẽé ívé ãtíꞌbá rĩ pi drị́gé, kộpi rikí úcé nĩ. Ĩri ní ꞌyozú ãtíꞌbá rĩ pi ní kĩnĩ, “Ĩmi ꞌdekí mụụ́ má ẹndrẹtị gé sĩ drị̃drị̃, ĩmi awakí ãnyãpá rĩ pi, kộpi ã adrikí ãsámvú sĩ.”
16 E deu-o na mão dos seus servos, cada rebanho à parte, e disse a seus servos: Passai adiante da minha face e ponde espaço entre rebanho e rebanho.
17 Ĩri ní ꞌyozú ꞌbá ãnyãpá jịꞌbá drị̃drị̃ rĩ pi ní kĩnĩ, “Má ẹ́drị́pị Ị́sọ̃wụ̃ ị́sụ́ dõ ĩmi, zị dõ ĩmi, ‘Ĩmi ꞌbá ãꞌdi vé ni pi,’ ãzini ꞌyo dõ ‘Ĩmi ri mụ ngõlé, ãnyãpá ĩmi ní rií jịị́ mụzú ĩmi ẹndrẹtị gé ꞌdĩꞌbée ãꞌdi vé ni?’
17 E ordenou ao primeiro, dizendo: Quando Esaú, meu irmão, te encontrar e te perguntar, dizendo: De quem és, para onde vais, de quem são estes diante da tua face?
18 Ĩmi ꞌyokí ĩri ní, ‘Ãnyãpá rĩ pi mívé ãtíꞌbá Yõkóbũ vé ni. Ĩsẽ ãnyãpá nõꞌbée ímụ́zú ívé ãmbúgú Ị́sọ̃wụ̃ ní fẽfẽ rú, ĩri ri ímụ́ ꞌbâ vụ́drị̃ gé vúlé ꞌdĩíꞌdĩ.’ ”
18 Então, dirás: São de teu servo Jacó, presente que envia a meu senhor, a Esaú; e eis que ele mesmo vem também atrás de nós.
19 Ĩri ní kpá ꞌyozú ꞌbá ãnyãpá jịꞌbá ꞌdeꞌbá drị̃drị̃ rĩ pi ã vụ́drị̃ gé rĩ pi ní, ãzini ꞌdeꞌbá ꞌdĩꞌbée ã vụ́drị̃ gé rĩ pi ní ụrụkọꞌbée be kĩnĩ, “Ĩmi ị́sụ́kí dõ Ị́sọ̃wụ̃ ri, ĩmi ꞌyokí ĩri ní tã ãlu ãlu má ní té ꞌyoó ĩmi ní rĩ.
19 E ordenou também ao segundo, e ao terceiro, e a todos os que vinham atrás dos rebanhos, dizendo: Conforme esta mesma palavra, falareis a Esaú, quando o achardes.
20 Ĩmi lũkí Ị́sọ̃wụ̃ ní ꞌyozú kínĩ, ádarú ĩrivé ãtíꞌbá Yõkóbũ ri ímụ́ ĩmi vụ́drị̃ gé vúlé ꞌdĩíꞌdĩ.” Yõkóbũ ụ̃sụ̃ ꞌí ẹ́sị́ agá ꞌdãá kĩnĩ, ngá ꞌí ní sẽé ꞌí ẹ́drị́pị Ị́sọ̃wụ̃ ní fẽfẽ rú ꞌdĩꞌbée, ĩri sẽ ẹ́sị́ ni ri adri ãní ꞌí ní múké. ꞌÍ kãdõ caá vú ni gé ꞌdãá, sâ ãzi sĩ, ĩri ícó ꞌi ẹ́ꞌyị́ rá.
20 E direis também: Eis que o teu servo Jacó vem atrás de nós. Porque dizia: Eu o aplacarei com o presente que vai diante de mim e, depois, verei a sua face; porventura aceitará a minha face.
21 Kúru Yõkóbũ pẽ ngá ꞌí ní lẽé sẽé fẽfẽ rú ẹ́drị́pị ní rĩ pi mụzú drị̃drị̃, ꞌBo ị́nị́ŋá ꞌdãri sĩ, áwí laá vũrã ꞌdãri gé.
21 Assim, passou o presente diante da sua face; ele, porém, passou aquela noite no arraial.
22 Ị́nị́ŋá ꞌdãri sĩ, Yõkóbũ ní ívé ũkú ị̃rị̃ ꞌdĩꞌbée ꞌdụzú, ívé ãtíꞌbá ũkú rú ị̃rị̃ rĩ pi be, ívé anji ãgõ mụdrị́ drị̃ ni ãlu rĩ pi be, ĩri ní yị̃ị́ Jãbókĩ rĩ zozú kộpi be.
22 E levantou-se aquela mesma noite, e tomou as suas duas mulheres, e as suas duas servas, e os seus onze filhos, e passou o vau de Jaboque.
23 Kộpi kâ yị̃ị́ rĩ zoó álé ꞌdãá, vụ́drị̃ ni gé, Yõkóbũ ní ꞌi újázú gõzú vúlé. Ĩri ní ívé ngá rĩ pi ãrẽvú pẽzú mụzú céré yị̃ị́ rĩ gé álésĩ.
23 E tomou-os e fê-los passar o ribeiro; e fez passar tudo o que tinha.
24 Kukí ĩri kú vúlé ꞌdãlé ọ́ꞌdụ́kụ́lẹ. Ágó ãzi ímụ́ ũmbã fụụ́ ĩri be kúpé sĩ, kộpi fụkí ĩ ị́nị́ be rã cĩmgbá cazú ụ̃ꞌbụ́tịŋá gá.
24 Jacó, porém, ficou só; e lutou com ele um varão, até que a alva subia.
25 Ágó rĩ kã ndreé ꞌí ndẽ Yõkóbũ ã ũkpõ kuyé, ĩri ní Yõkóbũ ã ụ̃lụ́gbẹ́ sị̃zú ãtrũzú.
25 E, vendo que não prevalecia contra ele, tocou a juntura de sua coxa; e se deslocou a juntura da coxa de Jacó, lutando com ele.
26 Ágó rĩ ní ꞌyozú kĩnĩ, “ꞌÍ ku mâ mụ, ãꞌdiãtãsĩyã ãngũ rĩ ọ́wụ́ gí.” Yõkóbũ ní újázú ĩri ní kĩnĩ, “ꞌÍ sẽ dõ má ní tãkíri kuyé, á ku mi mụụ́ ku.”
26 E disse: Deixa-me ir, porque já a alva subiu. Porém ele disse: Não te deixarei ir, se me não abençoares.
27 Ágó rĩ ní ĩri zịzú kĩnĩ, “Mî rụ́ ãꞌdi ꞌi?” Ĩri ní újázú kĩnĩ, “Mâ rụ́ Yõkóbũ ꞌi.”
27 E disse-lhe: Qual é o teu nome? E ele disse: Jacó.
28 Ágó rĩ ní ꞌyozú kĩnĩ, “Zịkí nóni mî rụ́ Yõkóbũ ꞌi ku, ĩ mî rụ́ zị Ĩsẽrélẽ, ãꞌdiãtãsĩyã ꞌí fụ ũmbã kúpé sĩ Múngú be, ãzini ãgõ rĩ pi be, ꞌí ndẽ kộpi ã ũkpõ rá.”
28 Então, disse: Não se chamará mais o teu nome Jacó, mas Israel, pois, como príncipe, lutaste com Deus e com os homens e prevaleceste.
29 Yõkóbũ ní ꞌyozú ĩri ní kĩnĩ, “ꞌÍ lũ mî rụ́ má ní.” Ĩri ní újázú kĩnĩ, “Ngá mí ní lẽzú mâ rụ́ nị̃zú rĩ ãꞌdi?” Ĩri ní kúru tãkíri sẽzú Yõkóbũ ní.
29 E Jacó lhe perguntou e disse: Dá-me, peço-te, a saber o teu nome. E disse: Por que perguntas pelo meu nome? E abençoou-o ali.
30 Yõkóbũ ní vũrã rĩ ã rụ́ ꞌdazú Pẽnĩyélẽ, ĩri ní ꞌyozú kĩnĩ, “Á ndre Múngú ã rụ́ꞌbá gí, á drã kuyé, ma ídri rú.”
30 E chamou Jacó o nome daquele lugar Peniel, porque dizia: Tenho visto a Deus face a face, e a minha alma foi salva.
31 Ụ̃tụ́ rĩ kã rií ĩfũú, Yõkóbũ fũ Pẽnĩyélẽ agásĩ, ri mụụ́ ụ̃dụ́ ãlu drị̃gé, ãꞌdiãtãsĩyã ụ̃lụ́gbẹ́ ni ãtrũ ꞌi gí.
31 E saiu-lhe o sol, quando passou a Peniel; e manquejava da sua coxa.
32 Tã ꞌdĩri sẽ cĩmgbá ícázú ãndrũ sĩ, ꞌbá Ĩsẽrélẽ vé rĩ pi nyakí ị́sụ́bãá ụ̃lụ́gbẹ́ rụ́ꞌbá gá rĩ ku, ãꞌdiãtãsĩyã ĩ ní Yõkóbũ ã ụ̃lụ́gbẹ́ sị̃ị́ ãtrũú rĩ sĩ.
32 Por isso, os filhos de Israel não comem o nervo encolhido, que está sobre a juntura da coxa, até o dia de hoje, porquanto ele tocara a juntura da coxa de Jacó no nervo encolhido.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Gênesis 32, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.