Atos 27
Ụ́ꞌdụ́kọ́ Múké Múngú vé rị (KBO) vs VC
1 Ãgị̃rị́pã kã ꞌyoó ꞌbâ ꞌdekí mụụ́ kũlúmgba sĩ Ĩtálĩyã gá, ĩ ní Páũlũ pi ẹzịzú ꞌbá ụrụkọ ĩ ní ũꞌyĩí rĩ pi be kú ũgalaku Jụ́lị̃yãsĩ drị́gé. Jụ́lị̃yãsĩ ri ũgalaku ãngáráwá ĩ ní zịị́ ngúlúmũ ꞌbãgú ãmbúgú Rómã vé rĩ pi vé ni.
1 Logo que foi determinado que embarcássemos para a Itália, Paulo foi entregue com outros presos a um centurião da coorte Augusta, chamado Júlio.
2 ꞌBá ní tụzú kũlúmgba íbípi íngápi Ãdrãmãtíyõ gá rĩ agá, kũlúmgba rĩ lẽ ẹ́cị́ mụzú vũrã ĩri ní pá tuzú rĩ pi gé sĩ, ãngũ Ẹ́zị̃yã vé rĩ agá. ꞌBá tụkí Mãkẽdõníyãgú be trụ́, ágó rĩ ã rụ́ Ãrĩsĩtãrúkõ ꞌi, íbí íngá Tẽsãlõníkẽ gá.
2 Embarcamos num navio de Adramito que devia costear as terras da Ásia, e levantamos âncora. Em nossa companhia estava Aristarco, macedônio de Tessalônica.
3 Kã mụụ́ adrií drụ̃ ꞌdíni, ꞌbá ní cazú kụ̃rụ́ Sĩdónã vé rĩ gé, Jụ́lị̃yãsĩ ꞌbã ẹ́sị́ múké Páũlũ ní, ãꞌyĩ Páũlũ ri mụụ́ ívé ũndĩ rĩ pi vú, kộpi ã sẽkí rí ĩri ní ngá ĩri ní lẽé rĩ.
3 No dia seguinte, fazendo escala em Sidônia, Júlio, usando de bondade com Paulo, permitiu-lhe ir ver os seus amigos e prover-se do que havia de necessário.
4 ꞌDãgá ꞌbá gõkí fií kũlúmgba agá dị̃ị́, ũlí ní ívị́zú ꞌbá vúgá nõlé ũkpõ be, ꞌbá ní kúru ꞌdezú mụzú, ꞌbá agakí ãngũ ꞌi lịị́pi kú ngụ Sáyípũrãsĩ vé rĩ ã gãrã gá sĩ, ũlí vịị́pi ũkpõ be ꞌdĩri ã ꞌo rí ꞌbâ ũnjí ku.
4 Dali, fazendo-nos ao mar, fomos navegando perto das costas de Chipre, por nos serem contrários os ventos.
5 ꞌBá mụkí yị̃ị́ tafu rĩ agásĩ, ꞌbá agakí ãngũ Kĩlĩkíyã vé rĩ ã gãrã gá sĩ, ãzini ꞌbá agakí ãngũ Pãmĩfĩlíyã vé rĩ ã gãrã gá sĩ, ꞌbá ní kúru cazú kụ̃rụ́ Mírã vé rĩ gé, ãngũ Lísĩyã vé rĩ agá.
5 Tendo atravessado o mar da Cilícia e da Panfília, chegamos a Mira, cidade da Lícia.
6 Ũgalaku rĩ ị́sụ́ kũlúmgba ãzi íbí íngá Ãlẽkĩzãndãríyã gá, lẽ mụụ́ Ĩtálĩyã gá, ĩri ní ꞌyozú kĩnĩ, ꞌbâ tụkí kũlúmgba rĩ agá.
6 O centurião encontrou ali um navio de Alexandria, que rumava para a Itália, e fez-nos passar para ele.
7 ꞌBá rikí mụụ́ kũlúmgba rĩ sĩ mãdã, ꞌdụ ụ́ꞌdụ́ kárákará, ꞌbá nyakí ĩzãngã ambamba. ꞌBá kã rií ꞌbãá caá ĩnyiŋá Kĩnídõ gé, ũlí rĩ vé vịngárá sẽ ꞌbá útrúkí ꞌbâ mụzú drị̃drị̃ kuyé. Kúru ꞌbá ní ꞌbâ újázú mụzú wọ̃ọ́kọ̃ ándrélé rú rĩ gé, cazú ãngũ ꞌi lịị́pi kú ngụ yị̃ị́ agá Kũrétẽ vé rĩ gé. ꞌBá agakí kụ̃rụ́ Sãlĩmónẽ vé rĩ ã gãrã gá sĩ.
7 Por muitos dias navegamos lentamente e com dificuldade até diante de Cnido, onde o vento não nos permitiu aportar.
8 ꞌBá agakí mụzú Kũrétẽ ã gãrã gá sĩ, ꞌbá nyakí ĩzãngã ambamba, ꞌbá ní kúru cazú vũrã kũlúmgba rĩ pi ní pá tuzú rĩ gé, ĩnyiŋáŋá kụ̃rụ́ Lásĩyã vé rĩ gé.
8 Fomos então costeando ao sul da ilha de Creta, junto ao cabo Salmona. Navegando com dificuldade ao longo da costa, chegamos afinal a um lugar, a que chamam Bons Portos, perto do qual está a cidade de Lasaia.
9 ꞌBá izakí sâ ambamba, ãꞌdiãtãsĩyã sâ kílóngóro vé rĩ gé, úlí rĩ vị ũkpõ be ambamba, kũlúmgba rĩ ícó mụụ́ ãní bã ku, ãꞌdiãtãsĩyã Ụ́ꞌdụ́ ĩ ní rizú Ãnyãngã Aꞌbizú rĩ aga gí. Páũlũ ní ꞌyozú ũgalaku kũlúmgba agá rĩ pi ní kĩnĩ,
9 Passara o tempo - já havia passado a época do jejum - e a navegação se tornava perigosa. Paulo advertiu-os:
10 “Ãgõ ꞌdĩꞌbée, á nị̃ rá ꞌbá útrúkí dõ ꞌbâ mụzú kũlúmgba rĩ sĩ drị̃drị̃, ꞌbávé kũlúmgba, ꞌbávé ọgụ kũlúmgba agá rĩ pi, ꞌbâ ngúlú be céré, ꞌbâ drị̃lé ũnjí ị́sụ́ rá.”
10 Amigos, vejo que a navegação não se fará sem perigo e sem graves danos, não somente ao navio e à sua carga, mas ainda às nossas vidas.
11 ꞌBo ũgalaku rĩ ãꞌyĩ tã Páũlũ ní ꞌyoó rĩ kuyé, ãꞌyĩ tã kũlúmgba ẹ́ꞌdị́pa ní ꞌyoó rĩ, ãzini ágó kũlúmgba újị́pi rĩ ní ꞌyoó rĩ áyu.
11 O centurião, porém, dava mais crédito ao piloto e ao mestre do que ao que Paulo dizia.
12 Vũrã ꞌdĩri kũlúmgba rĩ pi ní rizú pá tuzú rĩ, ĩri vũrã ũnjí, ãꞌdiãtãsĩyã lókí kílóngóro vé rĩ ũnjí, ꞌbá ícókí adrií ꞌdãgá bã ku, ꞌbá kárákará pi ụ̃sụ̃kí kínĩ, lẽ ꞌbâ ꞌdekí mụzú kũlúmgba rĩ sĩ Fõyĩníkẽ gé, ãꞌdiãtãsĩyã ĩri vũrã múké kũlúmgba rĩ pi ní mụzú pá tuzú ni, lókí kílóngóro vé rĩ gé ꞌbâ mụkí rí adrií ꞌdãgá. Vũrã kũlúmgba rĩ pi ní pá tuzú ꞌdĩri Kũrétẽ gá, ĩri vũrã ụ̃tụ́ ní ꞌdengárá gálé rú rĩ gé, vũrã ꞌdãri gé, ꞌbá rĩ pi ícó ãngũ ndre ándrélé rú, ãzini ụ́rụ́lé rú.
12 O porto era impróprio para passar o inverno, pelo que a maior parte deles foi de parecer que se retornasse ao mar, na esperança de chegar a Fenice, para passar ali o inverno, por ser esse um porto de Creta, abrigado dos ventos do sudeste e do nordeste.
13 Ũlí rĩ kã íꞌdó vịị́ ũkpõ be mãdã ándrélésĩla, ꞌbá kũlúmgba újị́ꞌbá rĩ pi ụ̃sụ̃kí kínĩ, ĩ ícó mụ rá. Kộpi ni ụ̃mgbụ̃ rĩ ísézú yị̃ị́ agá ꞌdãásĩ, kộpi ní mụzú ãngũ ꞌi lịị́pi kú ngụ yị̃ị́ agá Kũrétẽ vé rĩ ã gãrã gá sĩ.
13 Soprava então brandamente o vento sul. Julgavam poder executar os seus planos. Levantaram a âncora e foram costeando de perto a ilha de Creta.
14 Kã mụụ́ adrií mãdã, ũlí ní ívị́zú ímụ́zú ꞌbá vúgá nõlé ũkpõ be, ũlí rĩ íbí ívị́ ãngũ ꞌi lịị́pi kú ngụ yị̃ị́ agá rĩ gé ꞌdãásĩ, ãsámvú ãngũ ụ́rụ́lé rĩ pi vé ụ̃tụ́ ní ĩfũzú rĩ be rĩ gélésĩla.
14 Mas, não muito depois, veio do lado da ilha um tufão chamado Euroaquilão.
15 Ũlí rĩ vị ũkpõ be, sẽ ꞌbá ícókí kũlúmgba rĩ jịị́ bã ku. ꞌBá kukí ũlí rĩ ri kũlúmgba rĩ vịị́ mụzú nĩ.
15 Sem poder resistir à ventania, o navio foi arrebatado e deixamo-nos arrastar.
16 ꞌBá agakí ãngũ ꞌi lịị́pi kú ngụ yị̃ị́ agá ĩ ní zịị́ Kãwụ́dã rĩ ã gãrã gá sĩ, vũrã ꞌdãri gé, ũlí ícó vịị́ ũkpõ sĩ ku. ꞌBá ụ̃ꞌbị̃kí kũlúmgba ídri pazú rĩ ísé, ꞌbá ị́sụ́kí ĩzãngã ãní ambamba.
16 Impelidos rapidamente para uma pequena ilha chamada Cauda, conseguimos, com muito esforço, recolher o batel.
17 ꞌBo ꞌbá ísékí kũlúmgba ídri pazú rĩ kũlúmgba ãmbúgú rĩ agá nõó rá. ꞌBá kũlúmgba újị́ꞌbá rĩ pi ũꞌyĩkí bãákú kũlúmgba rĩ ã rụ́ꞌbá gá sĩ kụ́rụ̃, kũlúmgba rĩ úmbézú, ã adri rí ãní ũkpó ũkpó. Kộpi ꞌokí ụ̃rị̃ sĩ, ũlí rĩ ní lẽé kộpi vịị́ mụzú ãngũ cínyáfã rú ĩ ní zịị́ Sãrãtísĩ rĩ gé rĩ sĩ, kộpi uꞌdụkí ngá ĩ ní úmbé kũlúmgba rụ́ꞌbá gá bãákú sĩ rĩ pi úꞌbé yị̃ị́ agá, kũlúmgba rĩ ã mụ rí ãní mãdã. Ũlí rĩ ri kũlúmgba rĩ vịị́ mụzú nĩ.
17 Içaram-no e, depois, como meio de segurança, cingiram o navio com cabos. Então, temendo encalhar em Sirte, arriaram as velas e entregaram-se à mercê dos ventos.
18 Ũlí rĩ vị ũkpõ be, kã mụụ́ adri drụ̃ ꞌdíni, kộpi uꞌdụkí ngá kũlúmgba agá rĩ pi úꞌbé yị̃ị́ agá.
18 No dia seguinte, sendo a tempestade ainda mais violenta, atiraram fora a carga.
19 Kã mụụ́ caá ụ́ꞌdụ́ na ni gé, kộpi uꞌdụkí ngá ẹ̃zị́ ngazú kũlúmgba agá rĩ pi úꞌbé céré yị̃ị́ agá.
19 No terceiro dia, atiramos para fora com as nossas próprias mãos os acessórios do navio.
20 Ũlí vịị́pi ũkpõ be ꞌdĩri vị caá ụ́ꞌdụ́ be kárákará, ọ̃zụ̃ ụ̃tụ́ rĩ ẽ mị, ãzini ọ̃zụ̃ línyã rĩ pi, sẽ kộpi índrékí ku, ꞌbá ụ̃sụ̃kí ꞌbá ícókí ídrí ku.
20 Ora, não aparecendo por muitos dias nem sol nem estrelas e sendo batidos por forte tempestade, tínhamos por fim perdido toda a esperança de sermos salvos.
21 ꞌBá adrikí ụ́ꞌdụ́ be kárákará, ꞌbá nyakí ngá kuyé. Páũlũ ní ngazú pá tuzú ụrụ sĩ, ĩri ní ꞌyozú kĩnĩ, “Ãgõ ꞌdĩꞌbée, ĩmi yịkí té dõ tã má ní ꞌyoó rĩ rá, ꞌbá ícókí té ĩfũú Kũrétẽ agá ꞌdãásĩ ku, ngá ꞌdĩꞌbée ícókí té ábá ku.
21 Desde muito tempo ninguém havia comido nada. Paulo levantou-se no meio deles e disse: Amigos, deveras devíeis ter-me atendido e não ter saído de Creta, e assim evitar esse perigo e essas perdas.
22 ꞌBo á lẽ nóni ꞌyoó ĩmi ní kínĩ, lẽ ĩmî ẹ́sị́ ã adri ũkpó ũkpõ, ãꞌdiãtãsĩyã ĩmi ãsámvú gé ꞌdĩgé, ꞌbá ãzi ícó drãá ãluŋáni ku, kũlúmgba rĩ ꞌyéŋá ábá nĩ.
22 Agora, porém, vos admoesto a que tenhais coragem, pois não perecerá nenhum de vós, mas somente o navio.
23 “Ma ꞌbá Múngú vé ni, ma ri Múngú ri ị̃njị̃. Ị́nị́ŋá ájée rĩ sĩ, ĩpẽ ívé mãlãyíkã ímụ́ pá tuú mâ gãrã gá,
23 Esta noite apareceu-me um anjo de Deus, a quem pertenço e a quem sirvo, o qual me disse:
24 ĩri ní ꞌyozú má ní kĩnĩ, ‘Páũlũ, mî ꞌo ụ̃rị̃ sĩ ku, mi mụ pá tu ꞌbãgú ãmbúgú Rómã vé rĩ ẹndrẹtị gé rá. Mî tã sĩ, Múngú vé ẹ́sị́ múké rĩ sĩ, ĩri ꞌbá kũlúmgba agá rĩ pi ídrí céré rá.’
24 Não temas, Paulo. É necessário que compareças diante de César. Deus deu-te todos os que navegam contigo.
25 Ãgõ ꞌdĩꞌbée, ĩmi ꞌokí ụ̃rị̃ sĩ ku, má ẹ̃ꞌyị̃ tã Múngú ní ꞌyoó rĩ rá, tã rĩ ímụ́ ꞌi nga sụ̃ ĩri ní ꞌyoó má ní ꞌdĩri tị́nị.
25 Por isso, amigos, coragem! Eu confio em Deus que há de acontecer como me foi dito.
26 Ũlí rĩ ímụ́ kũlúmgba rĩ vị mụ pá tu ãngũ ꞌi lịị́pi kú ngụ yị̃ị́ agá ꞌdãri gé.”
26 Vamos dar a uma ilha.
27 Ũlí vị yị̃ị́ tafu rĩ drị̃gé sĩ ụ̃tụ́ŋá pi ị́nị́ŋá be, caá ụ́ꞌdụ́ mụdrị́ drị̃ ni sụ, kã mụụ́ caá ị́nị́ ágágá, ꞌbá kũlúmgba rĩ újị́ꞌbá rĩ pi ní nị̃zú ámázú ꞌyozú kínĩ, ĩ ꞌbãkí caá yị̃ị́ tafu Ádĩrĩyã vé rĩ tị gé ãngũ nyọ̃ọ́kụ́ rú rĩ gé gí.
27 Já estávamos na décima quarta noite, pelo mar Adriático, quando, pela meia-noite, os marinheiros pressentiram que estavam perto de alguma terra.
28 Kộpi ní aya ãzi íꞌdụ́zú ꞌyĩzú bãá sĩ, ꞌbezú yị̃ị́ agá ꞌdãá, yị̃ị́ rĩ vé kụngárá ámázú ãní, Kộpi ị́sụ́kí nị̃ị́, yị̃ị́ rĩ vé kụngárá ca pá ágélé mụ̃dụ̃rụ̃lụ̃ ãlu pụ̃kụ́ ị̃rị̃ (120). Kộpi kâ ĩ útrú mụzú drị̃drị̃, kộpi ị́sụ́kí nị̃ị́, yị̃ị́ rĩ vé kụngárá ca pá ágélé pụ̃kụ́ úrõmĩ (90).
28 Então, atirando a sonda, perceberam que a profundidade era de vinte braças. Depois, um pouco mais adiante, viram que era de quinze braças.
29 ꞌBá kũlúmgba újị́ꞌbá rĩ pi ꞌokí ụ̃rị̃ sĩ, kộpi ụ̃sụ̃kí kínĩ, ꞌbâ mụ ꞌbâ ẹ̃sị̃ írã rụ́ꞌbá gá, kộpi uꞌdụkí ụ̃mgbụ̃ ĩ ní ũꞌyĩí sụ kũlúmgba rụ́ꞌbá gá rĩ pi úꞌbé yị̃ị́ agá, kộpi zịkí Múngú ri kínĩ, lẽ ãngũ rĩ ọ́wụ́ ĩ ní mbẽlẽ mbẽlẽ.
29 Temendo que déssemos em algum recife, lançaram quatro âncoras da popa, esperando ansiosos que amanhecesse o dia.
30 ꞌBá kũlúmgba rĩ újị́ꞌbá rĩ pi lẽkí kõdô ngaá ápá kũlúmgba rĩ agásĩ rá, kộpi íꞌdụ́kí kũlúmgba ídri pazú rĩ suú yị̃ị́ agá ꞌdãá, ꞌbá rĩ pi ã ụ̃sụ̃kí rí kínĩ ĩ ri ụ̃mgbụ̃ úꞌbé yị̃ị́ agá ꞌdãá, kũlúmgba rĩ ẹndrẹtị gé.
30 Imediatamente, os marinheiros procuraram fugir e, sob o pretexto de largar as âncoras da proa, lançaram o bote ao mar.
31 Páũlũ ní ꞌyozú ũgalaku rĩ ní, ãzini ãngáráwá rĩ pi ní kĩnĩ, “ꞌBá kũlúmgba rĩ újị́ꞌbá rĩ pi dõ kũlúmgba rĩ agá nõó ꞌdãáyo, ĩmi ícókí ídrí ku.”
31 Paulo disse ao centurião e aos soldados: Se estes homens não permanecerem no navio, não podereis salvar-vos.
32 Kúru ãngáráwá rĩ pi ní bãákú kũlúmgba ídri pazú rĩ ũꞌyĩzú rĩ pi úlị́zú, kộpi ní kũlúmgba rĩ kuzú ꞌdezú yị̃ị́ agá ꞌdãá.
32 Os soldados cortaram, então, os cabos do bote e deixaram-no cair.
33 Ãngũ rĩ kã ꞌbãá rií ọ́wụ́, Páũlũ ní kộpi mãzú, lẽ kộpi ã nyakí ínyá. Ĩri ní ꞌyozú kĩnĩ, “Ụ́ꞌdụ́ mụdrị́ drị̃ ni sụ ꞌdĩꞌbée agá, ĩmi rikí adrií ĩzãngã sĩ, ĩmi nyakí ngá kuyé.
33 Enquanto ia amanhecendo, Paulo encorajou a todos que comessem alguma coisa, e disse: Já faz hoje catorze dias que estais em jejum, sem comer nada.
34 Á mã ĩmi, lẽ ĩmi nyakí ngá, ĩmi adrikí rí ídri rú. Ĩmi ꞌokí dõ ꞌdíni, ꞌbá ãzi ícó ádrá ĩmi ãsámvú gé ꞌdĩgé ku.”
34 Rogo-vos que comais alguma coisa, no interesse de vossa vida, porque nem um cabelo da cabeça de alguém de vós perecerá.
35 Páũlũ kã tã rĩ átá ꞌdíni, ĩri ní pánga íꞌdụ́zú, ĩri ní õwõꞌdĩfô sẽzú Múngú ní ꞌbá rĩ pi ẹndrẹtị gé ꞌdĩgé. Ĩri ní pánga rĩ ãndĩzú, ĩri ní íꞌdózú nyazú.
35 Tendo dito isso, tomou do pão, pronunciou uma bênção na presença de todos e, depois de parti-lo, começou a comer.
36 Tã ꞌdĩri ímbá kộpi ẽ ẹ́sị́, kộpi gõkí ngá nyaá rá.
36 Com isso, todos cobraram ânimo e puseram-se igualmente a comer.
37 ꞌBávé kãlãfe mụ̃dụ̃rụ̃lụ̃ ị̃rị̃ pụ̃kụ́ ẹ́zị̂rị̃ drị̃ ni ázíyá (276) kũlúmgba agá ꞌdãá.
37 No navio éramos ao todo duzentas e setenta e seis pessoas.
38 ꞌBá rĩ pi kâ ngá rĩ nyaá ẹ́pị́zú gí, kộpi uꞌdụkí ãnyãngã rĩ ẽ ị̃mbị́tã úꞌbé yị̃ị́ agá, kũlúmgba rĩ ẽ ẹ̃njị̃ rí ku.
38 Depois de terem comido à vontade, aliviaram o navio, atirando o trigo ao mar.
39 Ãngũ rĩ kã ọ́wụ́, kộpi nị̃kí ãngũ nyọ̃ọ́kụ́ rú rĩ ámá kuyé, ꞌbo kộpi ní ãngũ cínyáfã rú ni ndrezú yị̃ị́ gãrã gá ꞌdãá, kộpi ní ụ̃sụ̃zú, ĩ lẽkí kũlúmgba rĩ jịị́ mụzú ãngũ cínyáfã rú rĩ gé ꞌdãá.
39 Afinal, clareou o dia. Os marinheiros não reconheceram a terra, mas viram uma enseada com uma praia, na qual tencionavam encalhar o navio, caso o pudessem.
40 Kúru kộpi ní bãákú ĩ ní ụ̃mgbụ̃ rĩ pi úmbézú rĩ pi úlị́zú, ụ̃mgbụ̃ rĩ pi ní uꞌdezú yị̃ị́ ã ndụ́gé ꞌdãá, kộpi ní kpá ngá kũlúmgba rĩ újị́zú rĩ ọyụzú. Kộpi ní bõngó kũlúmgba rĩ ẹndrẹtị gé ũlí ní rií vịị́ anigé kũlúmgba rĩ vịị́pi mụzú rĩ sezú ụrụ, ũlí ní kũlúmgba rĩ vịzú mụzú yị̃ị́ tị gé ꞌdãá.
40 Levantaram as âncoras e largaram ao mesmo tempo as amarras dos lemes. Desfraldaram ao vento a vela mestra e rumaram para a praia.
41 ꞌBo kũlúmgba rĩ mụ ꞌi ẹ̃sị̃ị́ ãngũ cínyáfã rú rĩ gé ꞌdãá, áwí ateé ãngũ nyọ̃ọ́kụ́ rú rĩ gé. Kũlúmgba rĩ vé ụ̃mvụ tĩ ateé mgbé, ícó mụụ́ bã ku. Ũlí ũkpõ be ni ní íngázú, ĩri ní yị̃ị́ rĩ vịzú úvázú ngũyá ngũyá, úlí rĩ vé ũkpõ ũŋõ kũlúmgba rĩ vé só kpélékpélé.
41 Mas deram numa língua de terra, e o navio encalhou aí. A proa, encalhada, permanecia imóvel, ao mesmo tempo que a popa se abria com a força do mar.
42 Ãngáráwá rĩ pi lẽkí ꞌbá ĩ ní ũꞌyĩí rĩ pi úꞌdị́ ꞌdĩísĩ rá, ãꞌdiãtãsĩyã kộpi ã gbãkí rí yị̃ị́ rĩ ápá mụzú ku.
42 Os soldados tencionavam matar os presos, por temerem que algum deles fugisse a nado.
43 ꞌBo ũgalaku ãngáráwá rĩ pi vé rĩ lẽ ã ꞌdịkí Páũlũ ri ku, ãꞌyĩ tã ãngáráwá rĩ pi ní lẽé ꞌoó ꞌdĩri kuyé. Ĩri ní átázú kĩnĩ, ꞌbá nị̃ꞌbá yị̃ị́ gbãꞌbée ĩndĩ rĩ pi ã úwákí kũlúmgba rĩ agásĩ drị̃drị̃, kộpi ã mụkí ãngũ nyọ̃ọ́kụ́ rú rĩ gé.
43 O centurião, porém, querendo salvar Paulo, impediu que o fizessem e ordenou que aqueles que pudessem nadar fossem os primeiros a lançar-se ao mar e alcançar a terra.
44 Ĩri ní ꞌyozú ụrụkọꞌbée ní kĩnĩ, kộpi ã útụ́kí úrí kũlúmgba rĩ vé ị́rị́kọ́ ũŋõópi gí ꞌdĩri drị̃gé. Kúru ꞌbá rĩ pi ãrẽvú céré cakí ãngũ nyọ̃ọ́kụ́ rú rĩ gé ꞌdãlé múké.
44 Os demais, uns atingiram a terra em tábuas, outros em cima dos destroços do navio. Desse modo, todos conseguiram chegar à terra, sãos e salvos.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 27, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.