Rute 1
Bayịburu Izii (IZZ) vs NTLH
1 Teke ndu-ikpe shi abụjekwaduru ndu-ishi ndu Ízurẹlu bẹ ọkpa-nri byaru l'alị ono. Ọ dụru nwoke lanụ, shi lẹ mkpụkpu Bẹtulehemu, nọ l'alị Jiuda; yẹe nyee ya; mẹ ụnwu iya unwoke ẹphenebo gbẹshi lashịa alị Mówabu.
1 No tempo em que Israel era governado por juízes, houve uma grande fome naquele país. Por isso um homem de Belém, cidade da região de Judá, foi com a sua mulher e os seus dois filhos morar por algum tempo num país chamado Moabe.
2 Ẹpha nwoke ono bụ Elimẹleku; ẹpha nyee ya bụru Nawomi. Ẹpha unwoke labọ, ọ nwụtaru bụru Mahụlonu waa Kiliyọnu. Ẹphe bụ ndu mkpụkpu Bẹtulehemu, nọ lẹ Ifurata, l'alị Jiuda. Ẹphe gweta lashịa alị Mówabu je eburu.
2 O nome desse homem era Elimeleque, e o da sua mulher, Noemi. Os dois filhos se chamavam Malom e Quiliom. Essa família era de Efrata, um povoado que ficava perto de Belém de Judá. Eles foram para Moabe e ficaram morando ali.
3 Ẹphe bunyaa l'ẹka ono; Elimẹleku, bụ iya bụ ji Nawomi nwụhu; gbado nwanyị ono yẹe ụnwu iya unwoke labọ phọ.
3 Algum tempo depois, Elimeleque morreu, e Noemi ficou com os dois filhos,
4 Ẹphe bya alụchaa ụnwanyi Mówabu. Unyomu phẹ ono bẹ onye lanụ aza Ọpa; onye ọphuu bụru Rutu. Ẹphe buẹpho l'ẹka ono iphe, rwuru apha iri;
4 que casaram com moças moabitas. O nome de uma delas era Orfa, e o da outra, Rute. Quando já fazia quase dez anos que estavam morando ali,
5 Mahụlonu yẹe Kiliyọnu bya anwụshihukotakwapho. Ọo ya bụ; ẹphenebo gbado Nawomi ẹgube ono, ji iya gbadokwaru iya phọ ono.
5 Malom e Quiliom também morreram. E Noemi ficou só, sem os filhos e sem o marido.
6 A nọnyaa ọ nụma lẹ Chipfu byawarụ agbaarụ ndibe iya mkpu; mee g'ẹphe nweru nri eriri; Nawomi; yẹe unyomu ụnwu iya ẹphenebo jịkobe shi l'ẹka ono lashịa ibe phẹ.
6 Um dia Noemi soube que o Senhor tinha ajudado o seu povo, dando-lhe boas colheitas. Então ela se aprontou para sair de Moabe com as suas noras.
7 Noo ya; yẹe unyomu ụnwu iya ono ẹphenebo tụko shi l'alị ono, ẹphe shi buru ono gbẹshi; kwasẹru ụzo, shiru lashịa alị Jiuda.
7 Elas saíram a fim de voltar para Judá, mas no caminho
8 Nawomi bya epfuaru unyomu ụnwu iya ono ẹphenebo sụ: “Unu tụgbukwaa la azụ lapfuchaa ne unu l'ụlo phẹ. Gẹ Chipfu mekwaaru unu ree g'unu meru iya ndu ọphu nwụhuwaru nụ-a; waa mbẹdua.
8 Noemi disse às noras: — Voltem para casa e fiquem com as suas mães. Que o
9 Mbụ; gẹ Chipfu mekwaa gẹ meji nmapfuru unu l'ibe onye unu a-lụcharu l'ẹhu l'ẹhu.”
9 O Senhor permita que vocês casem de novo e cada uma tenha o seu lar! Então Noemi se despediu das suas noras com um beijo. Porém elas começaram a chorar alto
10 sụ iya: “Waawaa-o! Anyi a-tụko swịru lapfu ndibe unu.”
10 e disseram: — Não! Nós não voltaremos. Nós iremos com a senhora e ficaremos com o seu povo.
11 Ọle Nawomi sụru phẹ: “Ụnwada mu; ọphu g'unu laphu azụ. ?Bụ k'ishi gụnu bẹ unu e-gude tsoru mu? ?Bụ gẹ mu a-nwụtakwadu ụnwu; k'ọphu aa-sụ l'ọo g'ẹphe alụru unu?
11 Mas Noemi respondeu: — Voltem, minhas filhas. Por que querem ir comigo? Vocês acham que eu ainda poderei ter filhos para casarem com vocês?
12 Unu laphu azụ ụnwada mu; kẹle mu kahụnukaakwaru k'alụ ji ọzo; ọle ọ -bụkpoorunu l'ọo gẹ mu sụ lẹ mu elekwadu ẹnya k'alụ ji; mbụ; mu -lụru ji l'ẹnyashi-a; bya anwụshia ụnwegirima unwoke;
12 Voltem para casa porque já estou muito velha para casar de novo. Pois, ainda que eu tivesse esperança de casar outra vez ou mesmo que casasse esta noite e chegasse a ter filhos,
13 ?unu a-nọdukpoepho kwabẹru phẹ g'ẹphe vutaada tọo? Mbụ-a; unu a-ha eje alụru ji; nọdukpoepho kwabẹru phẹ tọo? Waawaa; ụnwada mu; kẹle mbẹdua bẹ ọ kakwa abụru aphụ eme l'unubẹdua; noo kẹle Chipfu bẹ tụfuwaru ẹka byia mu l'ẹhu.”
13 será que vocês iriam esperar até que eles crescessem para vocês casarem com eles? É claro que não, minhas filhas! O Senhor está contra mim, e isso me deixa muito triste, pois vocês também estão sofrendo.
14 O pfuchaa nno; ẹphe tụko waa ẹkwa ọzo. No iya; Ọpa kwe bya etsutsua ne ji iya ono ọnu; ọ bụru iya ala azụ. Obenu l'onye ọphu bụ Rutu tụru Nawomi swịswi-a.
14 Aí elas começaram a chorar alto outra vez. Então Orfa se despediu da sua sogra com um beijo e voltou para o seu povo. Mas Rute ficou.
15 Nawomi sụ iya: “Lenu; nyee nwune ji ngu alapfuakwa ndibe phẹ; waa agwa phẹ. Tsokwaru iya la azụ.”
15 — Veja! — disse Noemi. — A sua cunhada voltou para o seu povo e para os seus deuses. Volte você também para casa com ela.
16 Rutu sụ iya: “Ta asụhe mu gẹ mu haa ngu; ọzoo gẹ mu laphu azụ; l'ọ kwa ẹka iije bẹ mu e-je. Ọ bụru ẹka ị kwarụ bẹ mu a-kwakwaphọ. Ndibe unu a-bụru ndibe nkemu; Chileke ngu abụkwarupho Chileke nkemu.
16 Porém Rute respondeu: — Não me proíba de ir com a senhora, nem me peça para abandoná-la! Onde a senhora for, eu irei; e onde morar, eu também morarei. O seu povo será o meu povo, e o seu Deus será o meu Deus.
17 Ẹka ị nwụhuru bẹ mu a-nwụhu. Ọ bụkwarupho ẹka e liru ngu bẹ ee-li mu. Gẹ Chileke mekwaa mu ọphu, ka njọ m'ọ bụdu anwụhu bụ iphe, e-kekaha mu lẹ ngu.”
17 Onde a senhora morrer, eu morrerei também e ali serei sepultada. Que o Senhor me castigue se qualquer coisa, a não ser a morte, me separar da senhora!
18 Nawomi maẹrupho lẹ Rutu pfuwaru iya obu iya; ọ parụ iya haa.
18 Como Noemi viu que Rute estava mesmo resolvida a ir com ela, não disse mais nada.
19 Tọbudu iya bụ; ụnwanyi labọ ono kpọchibe iya; jee gbiriri jasụ ẹphe rwua Bẹtulehemu. Ẹphe bahụepho Bẹtulehemu; mkpụkpu ono l'ophu swọngahu l'opfu ẹhu phẹ. Ụnwanyi nọdu ebu mkpu asụje: “?Mbụ; bụ Nawomi dụ ẹgube-a tọo?”
19 E elas continuaram a viagem até Belém. Quando chegaram lá, toda a cidade ficou agitada por causa delas. E as mulheres perguntavam: — Esta é a Noemi?
20 Ọ sụ phẹ: “Ndu mu; unu te ekuhẹkwa mu Nawomi. Unu kujechia mu ‘Mara’; kẹle Ọkalibe-kangokọtaru-nụ mewaru; ndzụ mu bụru nwa-ọtso-ilu.
20 Porém ela respondia: — Não me chamem de Noemi, a Feliz. Chamem de Mara , a Amargurada, porque o Deus Todo-Poderoso me deu muita amargura.
21 Teke mu eje ejeje bẹ mu vu l'ishi parụ l'ẹka. Ọle Chipfu mewaru gẹ mu gbaru ẹka lwatashịa. ?Bụ k'ishi gụnu bẹ unu a-nọdu eku mu Nawomi l'ẹka Chipfu nụwaru mu chịipfuu? Mbụ lẹ Ọkalibe-kangokọtaru-nụ meakwaru iphe-ẹhuka dapfuta mu.”
21 Quando saí daqui, eu tinha tudo, mas o Senhor me fez voltar sem nada. Então, por que me chamar de Feliz, se o Deus Todo-Poderoso me fez sofrer e me deu tanta aflição?
22 Ọo ya bụ; Nawomi yẹe nyee nwa iya, bụ Rutu, bụ onye Mówabu tụko swịru lwarwuta Bẹtulehemu lẹ g'aabahụ lẹ teke akpatajẹ balị.
22 E foi assim que Noemi voltou de Moabe, com Rute, a sua nora moabita. Elas chegaram a Belém quando a colheita de cevada estava começando.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Rute 1, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.