João 4

Bayịburu Izii (IZZ) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Tọbudu iya bụ; Nnajịuphu bya amaru lẹ ndu ọgbo Fárisii nụmawaru lẹ ndu yẹbedua, bụ Jizọsu meru baputizimu; ẹphe nọdu etso iya kawaa shii eme lẹ ndu ọphu Jiọnu meru baputizimu; ẹphe nọdu etso yẹbedua.
1 Os fariseus ouviram dizer que Jesus estava ganhando mais discípulos e batizava mais pessoas do que João.
2 Ọle ọ tọ dụkpodaanu onye Jizọsu gude ẹka iya mee baputizimu; gbahaa ndu etsoje iya nụ emeje iya.
2 (De fato, não era Jesus quem batizava, e sim os seus discípulos.)
3 Ọ gbẹshi lẹ Jiudiya; ọ bụru iya alaphu azụ lẹ Gálili.
3 Quando Jesus ficou sabendo disso, saiu da Judeia e voltou para a Galileia.
4 Ụzo ono, o shiru eje Gálili ono bẹ ọo-ghaja Samériya.
4 No caminho, ele tinha de passar pela região da Samaria.
5 No iya; Jizọsu jenyaa bya ejerwua mkpụkpu lanụ, eekuje Sayika lẹ Samériya. Mkpụkpu ono nọ-kube ẹgu ono, Jiékọpu nụru nwa iya, bụ Jiósẹfu.
5 Ele chegou a uma cidade da Samaria, chamada Sicar, que ficava perto das terras que Jacó tinha dado ao seu filho José.
6 O nwekwarụpho wẹlu, Jiékọpu tụru, dụ l'ẹka ono. Jizọsu rwuẹpho l'ẹka ono g'ẹnyanwu alwawaa l'ishi; ike ije bvụchawa iya ree. Ọ je anọdu anọo l'agụga wẹlu ono.
6 Ali ficava o poço de Jacó. Era mais ou menos meio-dia quando Jesus, cansado da viagem, sentou-se perto do poço.
7 O nweru nwanyị, byaru eseta mini lẹ wẹlu ono. Nwanyị ono bụ onye Samériya. Jizọsu sụ iya: “Nwanyị; kenaa mu mini gẹ mu ngụa.”
7 Uma mulher samaritana veio tirar água, e Jesus lhe disse:
8 Teke ono bẹ ndu etsoje Jizọsu jeshiwaru l'ime mkpụkpu je azụta nri, ẹphe e-ri.
8 (Os discípulos de Jesus tinham ido até a cidade comprar comida.)
9 Tọbudu iya bụ; nwanyị Samériya ono sụ iya: “?Ọ nwụru ịnwu-agha bẹ ọ bụ gụbe onye Jiu gbẹ sụ mụbe nwanyị Samériya gẹ mu kee ngu mini g'ị ngụa?” Iphe, nwanyị ono gude pfua nno bẹ bụ lẹ ndu Jiu bẹ ẹphe lẹ ndu Samériya te erigbadu.
9 A mulher respondeu: — O senhor é judeu, e eu sou samaritana. Então como é que o senhor me pede água? (Ela disse isso porque os judeus não se dão com os samaritanos.)
10 Jizọsu sụ nwanyị ono: “Ha! Ọ -bụ l'ị maru iphe-ọma, Chileke emejeru nemadzụ; mbụ-a; ọ -bụ l'ị makpọoru onye sụru g'i kee ya mini-a amama ophu mẹ ọ gbẹ bụru gụbedua gege arwọ iya mẹ ọ nụ ngu mini, l'anụje ndzụ g'ị ngụa.”
10 Então Jesus disse:
11 Nwanyị ono sụ iya: “Nwoke-a! ?G'ọodukwanu iphe, i gude, ii-gude seta mini-a-e? Tẹme wẹlu-a bẹ ị maru l'ọ dụ omi. ?Bụhunu awe bẹ mini, anụje ndzụ ọbu shi ngu?
11 Ela respondeu: — O senhor não tem balde para tirar água, e o poço é fundo. Como é que vai conseguir essa água da vida?
12 ?Bụ iphe, iipfu bụ l'ị byaru akawanụ ochochoroche anyi Jiékọpu shii, bụ iya tụru anyi wẹlu-a; tụchaa ya bya angụa ya mini; ụnwu iya ngụa ya mini; iphe, bụ anụ, o nweru enweru ngụkwaa ya phọ mini?”
12 Nosso antepassado Jacó nos deu este poço. Ele, os seus filhos e os seus animais beberam água daqui. Será que o senhor é mais importante do que Jacó?
13 Jizọsu sụ iya: “Ọ tọ dụkwa onye ngụru mini wẹlu-a gẹ mini ta agụ iya ọzo.
13 Então Jesus disse:
14 Obenu l'onye ngụru mini ọphu mbẹdua nụru iya bẹ mini ta ayịdu gụbaa jasụ lẹ tuutuutuu lẹ mịimiimii. Noo lẹ mini ọphu mu a-nụ onye ono a-dụwa iya rọ l'ẹhu bụru iya ishi nggele, a-nọduje anwụshi mini, anụje ndzụ ojejoje.”
14 mas a pessoa que beber da água que eu lhe der nunca mais terá sede. Porque a água que eu lhe der se tornará nela uma fonte de água que dará vida eterna.
15 Nwanyị ono sụ iya: “Jiko nụnu mu ẹgube mini ono gẹ mu ngụa; k'ọphu bụ: mu -ngụchaa ya; mini ta abyadụ agụbaa mu ọzo; mu ahakwanaa k'abyajẹ ekuta mini l'ẹka-a.”
15 Então a mulher pediu: — Por favor, me dê dessa água! Assim eu nunca mais terei sede e não precisarei mais vir aqui buscar água.
16 Jizọsu sụ iya: “Lànụ je ekua ji ngu gẹ gụ l'iya swịru bya l'ẹka-a.”
16 — Vá chamar o seu marido e volte aqui! — ordenou Jesus.
17 Nwanyị ono sụ iya: “Mu ta alụkwa ji.”
17 — Eu não tenho marido! — respondeu a mulher. Então Jesus disse:
18 Kẹle ị lụwaru unwoke ise; tẹmanu onye ọphu gụ l'iya bu nta-a ta abụdu ji ngu. Ọo ire-lanụ bẹ i pfuru ono.”
18 pois já teve cinco, e este que você tem agora não é, de fato, seu marido. Sim, você falou a verdade.
19 Nwanyị ono sụ iya: “Nta-a bẹ mu maru l'ị bụ onye mpfuchiru Chileke.
19 A mulher respondeu: — Agora eu sei que o senhor é um
20 Nna anyi oche phẹ bẹ bụ l'úbvú-a bẹ ẹphe shi anọduje abarụ Chileke ẹja. Nta-a bẹ unubẹ ndu Jiu byaru bya asụ l'ọ bụepho lẹ Jierúsalẹmu bẹ aanọduje abarụ Chileke ẹja.”
20 Os nossos antepassados adoravam a Deus neste monte , mas vocês, judeus, dizem que Jerusalém é o lugar onde devemos adorá-lo.
21 Jizọsu sụ iya: “Nwanyị-a; kwetaẹle-a iphe-a, mu epfuru ngu-a; l'ọogbabeakwa teke adụedu onye byaru anọdu l'úbvú-a baarụ Chileke, bụ Nna ẹja; ọphu aabadụru iya ya lẹ Jierúsalẹmu.
21 Jesus disse:
22 Unubẹ ndu Samériya abarụ iphe, unu amadụ ẹja; anyịbedua, bụ ndu Jiu bụ iphe, anyi maru bẹ anyi abarụ ẹja; kẹle ọo l'ẹka ndu Jiu bẹ ndzọta e-shi.
22 Vocês, samaritanos, não sabem o que adoram, mas nós sabemos o que adoramos porque a salvação vem dos judeus.
23 Ọle ọogbabeakwa; mbụ l'o rwuakwaru teke ndu l'abarụ Chileke, bụ Nna ẹja ọkpobe abarụ e-gude Unme-dụ-Nsọ mẹ obu phẹ g'ọ ha abarụ iya ya g'ọ gbarụ. Noo ẹgube ndu dụ Chileke, bụ Nna ree g'ẹphe barụ iya ẹja bụ onoya.
23 Mas virá o tempo, e, de fato, já chegou, em que os verdadeiros adoradores vão adorar o Pai em espírito e em verdade. Pois são esses que o Pai quer que o adorem.
24 Chileke bụ Unme. Ọo ya bụ lẹ ndu abarụ iya ẹja gudefụtaje Unme-dụ-Nsọ yẹle ire-lanụ abarụ iya ẹja ọkpobe abarụ.”
24 Deus é Espírito, e por isso os que o adoram devem adorá-lo em espírito e em verdade.
25 Nwanyị ono sụ iya: “Mu makwarụ-a lẹ Mezaya ọbu, bụ iya bụ onye eekuje Kéreshi l'a-bya. L'ọ -byaẹpho bẹ ọo-tụko iphemiphe kọkotaru anyi.”
25 A mulher respondeu: — Eu sei que o
26 Jizọsu sụ iya: “Ọo mbẹdua, epfu anụ ngu nụ-a bụ mu bụ Kéreshi ọbu.”
26 Então Jesus afirmou:
27 Ẹphe gudekwadaa nno epfu; ndu etsoje iya nụ phọ lwa. Ọ tụfu phẹ ẹhu g'ẹphe byaru ahụma gẹ Jizọsu yẹle nwanyị abọ ụja. Ẹbe ọ dụekwanu onye ọphu jịru nwanyị sụ iya: “?Bụ gụnu bẹ ịicho?” Ọzoo jịkpoonu Jizọsu sụ iya: “?Ọ nwụru ịnwuagha bẹ gụ lẹ nwanyị epfu?”
27 Naquele momento chegaram os seus discípulos e ficaram admirados, pois ele estava conversando com uma mulher. Mas nenhum deles perguntou à mulher o que ela queria. E também não perguntaram a Jesus por que motivo ele estava falando com ela.
28 Noo ya; nwanyị ono gbado ite ono, o gude bya ekuta mini ono l'ẹka ono; gbagbụa gbaba l'ime mkpụkpu ono je echiaru ndu ọzo mkpu sụ phẹ:
28 Em seguida, a mulher deixou ali o seu pote, voltou até a cidade e disse a todas as pessoas:
29 “Unu byakpọdapho bya ahụma nwoke, tụkoru iphe, bụkpoo iphe, mu mejeru kọshiaru mu. Mu ta amakwa ?tọ bụdu iya nụ bụ Kéreshi ọbu tọo?”
29 — Venham ver o homem que disse tudo o que eu tenho feito. Será que ele é o Messias?
30 Ẹphe wụfuta l'ime mkpụkpu ono wụ-pfuta Jizọsu.
30 Muitas pessoas saíram da cidade e foram para o lugar onde Jesus estava.
31 Teke ono, nwanyị ono tụgburu ono bẹ ndu etsoje Jizọsu rwọru iya sụ iya g'ọ kabẹro ria nri.
31 Enquanto isso, os discípulos pediam a Jesus: — Mestre, coma alguma coisa!
32 Ọ sụ phẹ: “Mu nweru-a nri ọphu mu e-ri, unu ta amadụ.”
32 Jesus respondeu:
33 Ọ bụru iya bụ lẹ ndu etsoje iya nụ pfuahaa l'ime onwophẹ sụ: “?Ọ dụru onye kabẹ wotawaru iya nri tọo?”
33 Então os discípulos começaram a perguntar uns aos outros: — Será que alguém já trouxe comida para ele?
34 Jizọsu sụ phẹ: “Iphe, bụ nri mu bụ gẹ mu mee iphe, dụ onye ono, ziru mu gẹ mu bya ono ree l'obu; wafụa gẹ mu jekọta ozi, o ziru mu g'ọ ha jefu iya l'ishi.
34 — A minha comida — disse Jesus — é fazer a vontade daquele que me enviou e terminar o trabalho que ele me deu para fazer.
35 Sụ-a; ?tọ bụdu unu anmajẹ ẹtu sụ: ‘Tọfukwaa ọnwa ẹno nta-a l'o rwua teke eewolatajẹ iphe, e meberu l'alị.’ Ọle mu sụru g'unu palikpọdapho ẹnya legbabẹ l'opfu, a kọru akọko; gbua ya igo hụma l'iphe, e meberu l'alị kachawarụ akaka dụchawaa k'ewolata unuphu!
35 Vocês costumam dizer: “Daqui a quatro meses teremos a colheita.” Mas olhem e vejam bem os campos: o que foi plantado já está maduro e pronto para a colheita.
36 Onye akpata iphe ono, e meberu l'alị ono bẹ aapfụje ụgwo ozi iya. Onye ono achịkobe mebyi iphe, l'a-nọdu l'ẹka lanụ kwabẹru ndzụ ojejoje. Ọo ya bụ gẹ ndu akụ akụku; mẹ ndu akpata akpata atụko tee ẹswa.
36 Quem colhe recebe o seu salário, e o resultado do seu trabalho é a vida eterna para as pessoas. E assim tanto o que semeia como o que colhe se alegrarão juntos.
37 Noo ẹka iphe ono, e pfuru ono gude bụru ọkpobe-opfu; a sụru: ‘L'onye lanụ emebeje iphe l'alị; onye ọzo eje akpata iya akpata.’
37 Porque é verdade o que dizem: “Um semeia, e outro colhe.”
38 Mu yewaru unu g'unu je akpata iphe, e meberu l'ẹgu, unu ejeduru ozi iya. Ọo ndu ọzo jeru ozi l'ẹgu ono; ọ l'ọo unubẹdua bẹ unu l'ẹphe gbawaa mgba eri urwu iphe, ẹphe seru akanya iya.”
38 Eu mandei vocês colherem onde não trabalharam; outros trabalharam ali, e vocês aproveitaram o trabalho deles.
39 Igwerigwe ndu Samériya, shi lẹ mkpụkpu ono bya ekweta kẹ Jizọsu; opfu lẹ nwanyị ono sụru phẹ l'ọ tụkoru iphe, bụkpoo iphe, ya mejeru kọshiaru iya.
39 Muitos samaritanos daquela cidade creram em Jesus porque a mulher tinha dito: “Ele me disse tudo o que eu tenho feito.”
40 Tọbudu iya bụ; ndu Samériya ono byapfutaẹpho Jizọsu; ẹphe rwọo ya g'ẹphe l'iya nọtabaa. O kwe; ẹphe l'iya nọo ujiku labọ lẹ mkpụkpu ono.
40 Quando os samaritanos chegaram ao lugar onde Jesus estava, pediram a ele que ficasse com eles, e Jesus ficou ali dois dias.
41 A dụbakpoo igwerigwe gude k'iphe shi iya l'ọnu kweta.
41 E muitos outros creram por causa da mensagem dele.
42 Ẹphe sụ nwanyị ono: “Ọ tọ bụkwaa olu-opfu ngu kparụ iphe, anyi kwetarụ. Iphe, anyi kwetarụ bụkwa l'anyi gudewaa nchị anyi nụma iya l'onwanyi; maru l'ọo ọkpobe-opfu: l'ọo onye-a bụkpoo Kéreshi ọbu eviya, bụ iya bụ Onye-Ndzọta kẹ mgboko-a.”
42 Eles diziam à mulher: — Agora não é mais por causa do que você disse que nós cremos, mas porque nós mesmos o ouvimos falar. E sabemos que ele é, de fato, o Salvador do mundo.
43 Jizọsu nọchaepho ujiku labọ ono l'ẹka ono; ọ tụgbua jeshia Gálili.
43 Depois de ficar dois dias ali, Jesus foi para a região da Galileia.
44 Lẹ yẹbedua, bụ Jizọsu l'onwiya pfuhaakwaru sụ l'onye mpfuchiru Chileke bẹ a ta kwabẹjedu ùbvù l'alị iya.
44 Pois, como ele mesmo disse: “Um profeta não é respeitado na sua própria terra.”
45 Tọbudu iya bụ; o rwuẹpho Gálili; ndu Gálili nabata iya; kẹle ẹphe hụmakotaru iphemiphe, o meshiru lẹ Jierúsalẹmu teke ono, aabọ iphe l'ẹka ono; kẹle ẹphebedua jekwarụpho abọ iphe ono lẹ Jierúsalẹmu.
45 Quando chegou à Galileia, os moradores dali o receberam bem. É que eles tinham ido à Festa da Páscoa , em Jerusalém, e tinham visto tudo o que Jesus havia feito lá.
46 Ọo ya bụ; Jizọsu bya atụgbua laphushia azụ lẹ Kena kẹ Gálili, bụ iya bụ ẹka ono, o mejeru mini ọ ghọo mẹe phọ. Ọ dụru oke-amadụ lanụ, iphe eme nwa iya lẹ Kapaniyọmu.
46 Jesus voltou a Caná da Galileia, onde havia transformado água em vinho. Estava ali um alto funcionário público que morava em Cafarnaum. Ele tinha em casa um filho doente.
47 Nwoke ono nụmaepho lẹ Jizọsu shiwaa Jiudiya bya Gálili; o jepfu iya je arwọo ya sụ iya g'ọ bya emee gẹ nwa iya nwoke wekọrohu; kẹle ọonwuhu anwụhu.
47 Quando ouviu dizer que Jesus tinha vindo da Judeia para a Galileia, foi pedir a ele que fosse a Cafarnaum e curasse o seu filho, que estava morrendo.
48 Ọ bụru iya bụ; Jizọsu sụ iya: “Unu egudedu ẹnya unu hụma iphe-ọhumalenya, dụgbaa biribiri bẹ unu ta abyakwa ekweta.”
48 Jesus disse ao funcionário:
49 Oke-amadụ ono sụ iya: “Nnajịuphu; jiko byarọ g'anyi je; a -nọnyaa nwa mu ọbu nwụhu.”
49 Ele respondeu: — Senhor, venha depressa, antes que o meu filho morra!
50 Jizọsu sụ iya: “Tụgbua lashịa; lẹ nwa ngu a-nọduru ngu-a ndzụ.”
50 — Volte para casa! O seu filho vai viver! — disse Jesus. Ele creu nas palavras de Jesus e foi embora.
51 Nwoke ono nọdukwadua l'ụzo; ndu ejeru iya ozi gba iya ndzuta; sụ iya lẹ nwa iya ono gbakerehụakwaru.
51 No caminho encontrou-se com os seus empregados, que disseram: — O seu filho está vivo!
52 Ọ jịa phẹ sụ phẹ: “?Bụ ẹgube teke ole bẹ nwata ono beberu wata aka mma?” Ẹphe sụ iya: “Ọ kwa g'e rigbuẹrupho nri eswe ụnyaphu bẹ ẹhoku ono zebuhuru iya.”
52 Então ele perguntou a que horas o filho havia começado a melhorar. Os empregados responderam: — Ontem, à uma da tarde, a febre passou.
53 Nna nwata ono nyata l'ọo teke ono gẹdegede bẹ Jizọsu sụru iya gẹ ya la lẹ nwa iya a-nọduru iya-a ndzụ-a. Nwoke ono yẹe ndibe iya tụko kweta kẹ Jizọsu.
53 Aí o pai lembrou que havia sido naquela mesma hora que Jesus tinha dito: “O seu filho vai viver.” Então ele e toda a família creram em Jesus.
54 Ono bụru iphe-ọhumalenya k'ẹbo, Jizọsu meru g'o shi lẹ Jiudiya bya Gálili.
54 Esse foi o segundo milagre que Jesus fez depois de ter ido da Judeia para a Galileia.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.