Gênesis 45

Bayịburu Izii (IZZ) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Noo ya; ọphu Jiósẹfu adụedu ike sede onwiya ọzo l'atatiphu iphe, bụ ndu-ozi iya, pfụ-kuberu iya nụ. O chia mkpu; sụ: “Unu mee g'onyemonye tụgbua lụfu l'atatiphu mu!” A tụko wụfu; ọphu ọ dụedu onye ẹphe l'iya nọkwadu l'ẹka ono. Tọbudu iya bụ; Jiósẹfu gbẹ teke ono bya emee g'ụnwunna iya maru onye ya bụ.
1 José não conseguiu mais se conter. Havia muita gente na sala, e ele disse a seus assistentes: “Saiam todos daqui!”. Assim, ficou a sós com seus irmãos e lhes revelou sua identidade.
2 Ọ bya arashịkpo ẹkwa ike k'ọphu ndu Ijiputu nụmaru iya; tẹme ndibe Fero nụmakwa iya phọ.
2 José se emocionou e começou a chorar. Chorou tão alto que os egípcios o ouviram, e logo a notícia chegou ao palácio do faraó.
3 Jiósẹfu sụ ụnwunna iya ono: “Ọ kwa mbẹdua bụ Jiósẹfu ọbu! Mbụ-a; ?nna mu nọkwadu ndzụ tọo?” Ọphu ụnwunna iya adụdu ike ye ọnu yeru iya; noo kẹle ndzụ rwupyabẹru phẹ l'atatiphu iya.
3 “Sou eu, José!”, disse a seus irmãos. “Meu pai ainda está vivo?” Mas seus irmãos ficaram espantados ao se dar conta de que o homem diante deles era José e perderam a fala.
4 Noo ya; Jiósẹfu sụ ụnwunna iya: “Unu jiko kpịritaru mu ntse!” Ẹphe kwe hm bya akpịritaru iya ntse. Ọ sụ phẹ: “Ọ kwa mbẹdua bụ nwanna unu, bụ Jiósẹfu; onye ọphu unu reru; e gude iya lashịa alị Ijiputu-a.
4 “Cheguem mais perto”, disse José. Quando eles se aproximaram, José continuou: “Eu sou José, o irmão que vocês venderam como escravo ao Egito.
5 Ọle g'aphụ te jishi unu obu; ọphu ẹhu anọdushi eghu unu eghu l'unu reru mu; noo kẹle ọo gẹ mu dzọo unu ndzụ meru g'o gude Chileke zia mu gẹ mu vuru unu ụzo.
5 Agora, não fiquem aflitos ou furiosos uns com os outros por terem me vendido para cá. Foi Deus quem me enviou adiante de vocês para lhes preservar a vida.
6 Ọkpa-nri mewaru apha labọ l'alị-a; tẹme l'ime apha ise, abya nụ bẹ ọ tọ dụdu onye a-kọbe iphe l'alị; ọphu ọ bụro k'akpata iphe, shi iya nụ.
6 A fome que assola a terra há dois anos continuará por mais cinco anos, e não haverá plantio nem colheita.
7 Obenu lẹ Chileke ziru mu gẹ mu vuru unu ụzo; k'ọphu mu e-me g'awa unu phọdu lẹ mgboko; waa gẹ mu a-dzọta ndzụ unu l'ụzo, dụ biribiri.
7 Deus me enviou adiante para salvar a vida de vocês e de suas famílias, e para salvar muitas vidas.
8 “Ọo ya bụ lẹ-a; ọ tọ bụkwa unubẹdua ziru mu gẹ mu bya l'ẹka-a; ọ kwa Chileke. Tẹme ọ bụru iya meru mu onye akpọ-zijeru Fero ụzo; bya emee mu onye elekọta ibe iya l'ophu; waa onye-ishi ndu Ijiputu l'ophu.
8 Portanto, foi Deus quem me mandou para cá, e não vocês! E foi ele quem me fez conselheiro do faraó, administrador de todo o seu palácio e governador de todo o Egito.
9 Nta-a bụkwa g'unu tụgbua ẹgwegwa lapfu nna mu je asụ iya lẹ mụbe nwa iya, bụ Jiósẹfu sụkwaru lẹ Chileke mewaru mu nnajịuphu ndu Ijiputu l'ophu. G'ọ lwatashikwa lwapfuta mu; g'o to jekwa akpọ ụpfu;
9 “Agora, voltem depressa a meu pai e digam-lhe: ‘Assim diz seu filho José: Deus me fez senhor de toda a terra do Egito. Venha para cá sem demora!
10 l'ẹka oo-buru bụ l'alị Goshẹnu; l'ẹka ọo-nọ-kube mu ntse; yẹbedua yẹe ụnwegirima ibe iya; waa ụnwu nwanwa iya; waa atụru iya; waa eswi iya; mẹwaro iphemiphe, o nwekpọru enweru g'ọ ha.
10 O senhor poderá viver na região de Gósen, onde estará perto de mim com todos os seus filhos e netos, rebanhos e gado, e todos os seus bens.
11 L'oo-buru l'ẹka ono; mu a-zụ iya; noo kẹle apha ise, ẹgu e-mefụa nọkwadu l'iphu. Ọdumeka bẹ ọkpa-nri a-dapfukwa yẹbedua yẹe ndibe iya l'ophu; waa iphemiphe, o nwekpọru enweru g'ọ ha.
11 Ali eu cuidarei do senhor, pois ainda haverá cinco anos de escassez. Do contrário, o senhor e toda a sua família perderão tudo que têm’”.
12 “Unubẹdua hụmawaru l'onwunu; tẹme nwune mu Benjiaminu hụmakwapho l'ọo mbẹdua epfu opfu eyeru unu eviya.
12 José acrescentou: “Vejam! Vocês podem comprovar com seus próprios olhos, e também meu irmão Benjamim, que sou eu mesmo, José, que falo com vocês!
13 Unu kọkotaru nna mu k'ẹgube ùbvù, a kwabẹru mu l'alị Ijiputu; tẹme waa k'iphemiphe, unu hụmakotaru l'onwunu. Unu je ẹgwegwa je edutaru mu nna mu!”
13 Contem a meu pai a posição de honra que ocupo aqui no Egito. Descrevam para ele tudo que viram e tragam-no para cá o mais rápido possível”.
14 Noo ya; ọ gbakụa nwune iya, bụ Benjiaminu ẹka l'olu bya awaa ẹkwa; Benjiaminu bya azụkobe iya wata ara ẹkwa nkiya.
14 Chorando de alegria, ele abraçou Benjamim, e Benjamim também o abraçou e chorou.
15 Ọ bya etsutsua unwune iya ono ọnu g'ẹphe ha; bya araru ẹkwa kpua phẹ. E mechaa; ẹphe l'unwune iya ono wata abọ ụja.
15 Então José beijou cada um de seus irmãos e chorou com eles; depois os irmãos conversaram à vontade com ele.
16 Noo ya; nzi ono rwuẹpho l'ibe Fero l'ụnwunna Jiósẹfu byaru; ẹhu tsọo Fero yẹe ndu-ozi iya g'ẹphe ha ụtso.
16 A notícia não demorou a chegar ao palácio do faraó: “Os irmãos de José estão aqui!”. O faraó e seus oficiais se alegraram muito quando souberam disso.
17 Fero sụ Jiósẹfu: “Pfuaru ụnwunna ngu sụ phẹ g'ẹphe wota ivu phẹ tukobe l'eli anụ phẹ gude lashịa alị Kénanu
17 O faraó disse a José: “Diga a seus irmãos: ‘Coloquem as cargas em seus animais e voltem depressa à terra de Canaã.
18 je eduta nna phẹ; waa ndibe phẹ l'ophu gude lwapfuta iya. Mu a-nụ phẹ alị Ijiputu ẹka kachaa ree. Mbụ l'ọo ẹguru iphe, shi l'alị ono bẹ ẹphe a-nọdu eri.
18 Tragam seu pai e todas as suas famílias para cá. Eu lhes darei a melhor terra do Egito, e vocês comerão do que esta terra produz de melhor’”.
19 Tẹme l'ịisukwa phẹ phọ g'ẹphe pata ụgbo-ịnya ndu Ijiputu gude pata ụnwegirima phẹ; yẹe unyomu phẹ; waa nna phẹ gude bya.
19 O faraó prosseguiu: “Diga a seus irmãos: ‘Levem carruagens do Egito para transportar as crianças pequenas, as mulheres e também seu pai.
20 Sụ phẹ g'ẹphe ta ayọshi ọshi k'ẹku phẹ; noo kẹle iphe, kachaa ree l'alị Ijiputu bụ nkephẹ.”
20 Não se preocupem com seus pertences, pois o melhor de toda a terra do Egito será de vocês’”.
21 Ụnwu Ízurẹlu bya emee nno. Jiósẹfu bya anụ phẹ ụgbo-ịnya, dụ gẹ Fero pfuru; bya anụkwa phẹ phọ nri, ẹphe e-ri l'ije ono.
21 Os filhos de Jacó seguiram essas instruções. José providenciou carruagens, conforme o faraó havia ordenado, e lhes deu mantimentos para a viagem.
22 Ọ bya anụchaa phẹ uwe ọ̀phúú. O be lẹ Benjiaminu; ọ nụ iya ẹkpa mkpọla-ọchaa ẹto; waa ụzo uwe ise.
22 Também presenteou cada irmão com um traje novo, mas a Benjamim deu cinco roupas novas e trezentas peças de prata.
23 Iphe, ọ nụru g'a nụ nna iya bụ: Nkapfụ-ịgara iri, e dojiru iphe, kachaa ree lẹ Ijiputu edoji; tẹme waa ne nkapfụ-ịgara iri, e dojiru ereshi; waa buredi; mẹwaro iphe ọzo, bụ iphe, nna iya e-rije l'ụzo teke ọo-nọdu abya.
23 E, a seu pai, enviou dez jumentos carregados com os melhores produtos do Egito e dez jumentas carregadas com cereais, pães e outros mantimentos para a viagem.
24 Ọo ya bụ; o zia ụnwunna iya ono g'ẹphe tụgbua lashịa. Ọ sụ phẹ g'ẹphe ta swọkwa ụswo l'ụzo.
24 Depois, José se despediu de seus irmãos e, enquanto partiam, disse a eles: “Não briguem no caminho por causa do que aconteceu”.
25 Ọo ya bụ; ẹphe shi l'alị Ijiputu tụgbua lapfushia nna phẹ, bụ Jiékọpu l'alị Kénanu.
25 Eles saíram do Egito e voltaram a seu pai, Jacó, na terra de Canaã.
26 Ẹphe sụ iya: “Jiósẹfu nọkwa ndzụ! Mbụ l'ọo yẹbedua bụ onye-ishi ndu Ijiputu l'ophu.” Ọ tụfu Jiékọpu ẹhu; ọphu o kwetadụru l'ọo eviya.
26 “José ainda está vivo!”, eles disseram a seu pai. “É o governador de toda a terra do Egito!” Jacó ficou atônito com a notícia. Não podia acreditar.
27 Obenu l'ẹphe bya atụkoepho iphemiphe, Jiósẹfu pfuru phẹ pfushikọta; ọ hụmaepho ụgbo-ịnya, Jiósẹfu nụru g'e gude bya apata iya; unme lwa nna phẹ azụ l'ọru iya.
27 Quando, porém, repetiram para Jacó tudo que José lhes tinha dito, e quando ele viu as carruagens que José havia mandado para levá-lo, encheu-se de ânimo.
28 Ọ sụ: “Nta-a bẹ mu kwetawaru lẹ nwa mu Jiósẹfu nọkwadu ndzụ. Mu e-je ahụma iya ẹnya tẹme mu anwụhu.”
28 Então Jacó exclamou: “Deve ser verdade! Meu filho José está vivo! Preciso ir e vê-lo antes que eu morra!”.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Gênesis 45, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.