Rute 2
Bayịburu Ikwo (IQW) vs NVT
1 Ya ndono; yo nweru nwoke lanụ, Naomi nweru, bụ abụbu nji iya. Nwoke ono shi l'eri Elimẹleku phẹ; bya abụru onye nweru iphe nshinu. Ẹpha iya bụ Bówazu.
1 Havia em Belém um homem rico e respeitado chamado Boaz. Ele era parente de Elimeleque, o marido de Noemi.
2 Yo be ujiku lanụ; Rutu; mbụ nwanyi Móabu phụ asụ Naomi: “Byiko tẹ ya jenu je amaru; ?m'o nweru onye ya a-tụba l'ẹnya tẹ ya kpaa mkpakwa iphe l'ụkabyi iya.”
2 Certo dia, Rute, a moabita, disse a Noemi: “Deixe-me ir ao campo ver se alguém, em sua bondade, me permite recolher as espigas de cereal que sobrarem”. Noemi respondeu: “Está bem, minha filha, pode ir”.
3 Yọ tụgbua jeshia ẹke aakpata iphe l'alị; l'etso ẹphe l'azụ akpa mkpakwa iya. Yọ bụleruphu l'ẹke Bówazu ono, bụ abụbu Elimẹleku ono kọru b'o jeru.
3 Rute saiu para colher espigas após os ceifeiros. Aconteceu de ela ir trabalhar num campo que pertencia a Boaz, parente de seu sogro, Elimeleque.
4 A bya ele ẹnya; Bówazu eshiwa lẹ Bẹ́tulehemu bya. Yọ bya ekele ndu ono, aakparu iya iphe ono; sụ ẹphe: “Tẹ Ojejoje swikwaru unu!”
4 Enquanto Rute estava ali, Boaz chegou de Belém e saudou os ceifeiros: “O S enhor esteja com vocês!”. “O S
5 Tọ dụ iya bụ; Bówazu abya ajị nwozi iya, bụ onye ishi ndu akparu iya iphe l'ẹgu; sụ iya: “?Bụ onye alụ nwamgbọko ọwaa?”
5 Então Boaz perguntou a seu capataz: “Quem é aquela moça? A quem ela pertence?”.
6 Onye ozi iya, bụ onye ishi ndu akpa iphe l'ẹgu ono asụ iya: “L'ọ kwa nwamgbọko ono, shi Móabu, tso Naomi lata ono.
6 O capataz respondeu: “É a moça que veio de Moabe com Noemi.
7 L'ọ rọkwaru mu tẹ ya tsoru ndu ebu balị l'azụ; l'akpa mkpakwa iya ọphu dashịru nụ. Keshinu ụtsu b'o tsoru ndu ono, ebu balị ono jee ozi jeye nta-a. Ọ bụphu ugbo lanụ b'o jeru ja atụta ume nwanshị l'ụlo-ẹgu.”
7 Hoje de manhã ela me pediu permissão para colher espigas após os ceifeiros. Desde que chegou, não parou de trabalhar um instante sequer, a não ser por alguns minutos de descanso no abrigo”.
8 Ya ndono; Bówazu asụ Rutu: “Ngabe nchị nwa mu; ba dụkwa mbọku, ii-je mkpakwa balị l'ẹge ndu ọdo; a gụfu ẹke-a. Nọpyabelekwaphu l'ẹke-a nggu l'ụnwu-mgbọko-ọ, ejeru mu ozi-a.
8 Boaz foi até Rute e disse: “Ouça, minha filha. Quando for colher espigas, fique conosco; não vá a nenhum outro campo. Acompanhe as moças que trabalham para mim.
9 Lepyabekwa ẹnya l'ẹke, ẹphe akpata iphe-a; nggu etsoje ụnwu-mgbọko-a l'azụ. Mu kfuakwaru ụnwu-okorọbya ono t'ẹ b'ọ dụkwa onye a-chọ ngu okfu. Teke mini gụtajeru ngu; nggu eje angụta mini, unwoke ono kutaru ye l'ite-mini, nọ l'ẹke ono.”
9 Observe em que parte do campo estão colhendo e vá atrás delas. Avisei os homens para não a tratarem mal. E, quando tiver sede, sirva-se da água que os servos tiram do poço”.
10 Ya ndono; Rutu adaa; kpube ifu l'alị; sụ iya: “?Nanụ ẹge e meru; bẹ ya tụbaru ngu l'ẹnya; kẹ t'ị nyata yẹbe onye ọhodo?”
10 Rute se curvou diante dele, com o rosto no chão, e disse: “O que fiz para merecer tanta bondade? Sou apenas uma estrangeira!”.
11 Bówazu asụ iya: “A kọkotawaru iya iphe, i meru nne nji ngu; keshinu nji ngu nwụhuru; mẹ ẹge ị haru nne ngu; haa nna ngu; haa alị ẹke, a mụru ngu; bya tẹ nggu lẹ ndu ẹ tị mahaadụa buru.
11 “Eu sei”, respondeu Boaz. “Mas também sei de tudo que você fez por sua sogra desde a morte de seu marido. Ouvi falar de como você deixou seu pai, sua mãe e sua própria terra para viver aqui no meio de desconhecidos.
12 Tẹ Ojejoje kfụkwaa ngu ụgwo iphe-ọma ono, i meru ono. Tẹ Ojejoje, bụ Nchileke kẹ ndu Ízurẹlu, bụ onye, ị gbabataru bya ekpuru l'ẹhu; kfụkwaa ngu ụgwo iya nkfụ-ngo k'ọma.”
12 Que o S enhor , o Deus de Israel, sob cujas asas você veio se refugiar, a recompense ricamente pelo que você fez.”
13 Rutu asụ iya: “Onye nwe mu nụ; tẹ mu tụbajelekwa ngu phụ l'obu ẹge ono mu tụbaru ngu iya ono; kẹ l'i gudewa olu-ọma ngu mee t'obu shihu mụbe nwozi ngu ike; lẹ mu ba adụkponu l'ọ bụ ẹke onye lanụ l'ụnwu-mgbọko-ọ, ejeru ngu ozi dzụru ọkpa.”
13 Ela respondeu: “Espero que eu continue a receber sua bondade, meu senhor, pois me animou com suas palavras gentis, embora eu nem seja uma de suas servas”.
14 Yọ gbaa l'ori nri; Bówazu asụ iya t'ọ bya anọdu l'ẹke ẹphe nọ wota buredi tsutaje lẹ vinega taa. Tọ dụ iya bụ; yọ bya anọnyabe ndu ono, akpata iphe ono; Bówazu eworu balị, a hụru ahụhu nụ iya; yọ taa ya tajia ẹpho; taphodo iya ataphodo.
14 Na hora da refeição, Boaz lhe disse: “Venha cá e sirva-se de comida; também pode molhar o pão no vinagre”. Rute sentou-se junto aos ceifeiros, e Boaz lhe deu grãos tostados. Ela comeu até ficar satisfeita, e ainda sobrou alimento.
15 L'o meeberu jeshia mkpakwa balị ono ọdo; bẹ Bówazu sụru ndu ono, eburu iya balị ono; t'ẹ b'ọ dụkwa onye a-baru iya mba; m'o -ruhuru; ọ chịkolahaa ndu ọphu e bukoberu ebukobe.
15 Quando Rute voltou ao trabalho, Boaz ordenou a seus servos: “Permitam que ela colha espigas entre os feixes e não a incomodem.
16 “Iphe, unu e-gbe meje bụ t'unu lebezije ẹnya haru shije l'ọphu unu sweru esweswe mịfutatsua balị wụshiru iya t'ọ tụtua; ọphu unu abakwaru iya mba.”
16 Tirem dos feixes algumas espigas de cevada e deixem-nas cair para que ela as recolha. Não a atrapalhem!”.
17 Ya ndono; Rutu akpaa mkpakwa balị ono jeye l'urẹnyashi; bya echishia ya; yo ji ashanga lanụ.
17 Assim, Rute colheu cevada o dia todo e, à tarde, quando debulhou o cereal, encheu quase um cesto inteiro.
18 Yo vuta iya vulata l'ufu; nne nji iya aphụ ẹge ọ ha; mbụ ọphu ọ kpataru. Rutu abya ewofutafua iphe, o riphoduru eriphodo l'ẹke ono.
18 Carregou tudo para a cidade e mostrou à sua sogra. Também lhe deu o que havia sobrado da refeição.
19 Nne nji iya ono ajị iya: “?Bụ awe b'i jeru mkpakwa kẹ ntanụ? ?Bụ awe b'i jeru iya? T'ọ dụkwaru onye ono, gụ-vutaru ngu nụ ono lẹ mma!”
19 “Onde você colheu todo esse cereal?”, perguntou Noemi. “Onde você trabalhou hoje? Que seja abençoado quem a ajudou!” Então Rute contou à sogra com quem havia trabalhado: “O homem com quem trabalhei hoje se chama Boaz”.
20 Naomi asụ nyee nwa iya ono: “Tẹ Ojejoje gọkwaru ọnu-ọma nụ onye ono! Ojejoje, bụ onye ta ahajẹdu okoshi ndu nọ ndzụ mẹ ndu nwụhuwaru anwụhu lẹ ya yeru ẹphe obu.” Yọ sụ Rutu: “Lẹ nwoke ono bẹ ayi l'iya bụkwa mee lanụ; mbụ onye lanụ lẹ ndu ọgbaru oleta ayi ẹnya.”
20 “O S enhor o abençoe!”, disse Noemi à nora. “O S enhor não deixou de lado sua bondade tanto pelos vivos como pelos mortos. Esse homem é um de nossos parentes mais próximos, o resgatador de nossa família.”
21 Rutu; bụ onye Móabu-wa asụ iya: “L'ọphu katsụkpo nụ kwa l'ọ sụru tẹ ya byajẹkpelephu bya etsoru ndu eburu iya balị ono jeye teke ee-buge nk'iya.”
21 Rute, a moabita, acrescentou: “Boaz disse que devo voltar e trabalhar com seus ceifeiros até que terminem toda a colheita”.
22 Naomi asụ Rutu; mbụ nyee nwa iya: “Ọ kakwaru ngu mma; nwa mu; t'i tsojeru ụnwu-mgbọko, ejeru iya ozi; kẹ l'i -jee ẹke ọdo bẹ oo-nwekwaru ẹge ọ dụ; a chọo ngu okfu.”
22 “Muito bom!”, exclamou Noemi. “Faça o que ele disse, minha filha. Fique com as servas dele até o final da colheita. Em outros campos, poderiam maltratá-la.”
23 Tọ dụ iya bụ; Rutu etsolahaa ụnwu-mgbọko, ejeru Bówazu ozi l'akpa akpa balị jeye teke e bueberu balị; mẹ witu. Ya ndono yẹle nne nji iya ono achịko buru.
23 Assim, Rute trabalhou com as servas nos campos de Boaz e recolheu espigas com elas até o final das colheitas da cevada e do trigo. Nesse tempo, ficou morando com sua sogra.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Rute 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.