Atos 16
Ɨ nyúucarij tɨ jájcua tɨ aꞌɨj́na áꞌxaj ɨ Tavástaraꞌ ɨ Jesús tɨ Cɨríistuꞌ pueꞌeen ajta Salmos (COK) vs NAA
1 Aꞌɨ́jna ɨ Pablo, ajta ɨ Silas, aꞌáa mu joꞌréꞌnyej a Derbe, majta aꞌájna a Listra, aꞌáa mu séej joꞌtyoo tɨ tyáꞌtzaahuatyeꞌ, tɨ aꞌyan ántyapuaj tɨjɨn Timoteo, ajta ɨ náanajraꞌ Israel pu jitze ajtyámaꞌcan, ajta ɨ táatajraꞌ griego pu puéꞌeen.
1 Paulo chegou também a Derbe e a Listra. Havia ali um discípulo chamado Timóteo, filho de uma judia crente, mas de pai grego.
2 Tyámuaꞌ mu yóꞌmuaꞌrajcaꞌaj aꞌɨ́jcɨ ɨ Timoteo aꞌɨ́ɨmaj ɨ maj tyáꞌtzaahuatyeꞌ ɨ Listra maj jáꞌmaꞌcan, majta ɨ Iconio maj jáꞌmaꞌcan.
2 Os irmãos em Listra e Icônio davam bom testemunho dele.
3 Aꞌɨ́jna ɨ Pablo, aꞌyaa pu tyáꞌxɨeꞌvaꞌcaꞌaj tɨ ɨ Timoteo ujóꞌmeꞌen huaꞌ jamuán, aꞌɨ́j pu jɨn jaataꞌíjtacaꞌ maj jaꞌantyisíjchej ɨ navíiraꞌ mej mij quee jeꞌej tyáꞌmuaꞌtziireꞌej aꞌɨ́ɨmaj ɨ maj Israel jitze ajtyámaꞌcan, jiꞌnye néijmiꞌi mu jamuaꞌreeriacaꞌaj tɨ griego puéꞌeenyeꞌej ɨ táatajraꞌ aꞌɨ́jcɨ ɨ Timoteo.
3 Paulo queria que Timóteo fosse em sua companhia e, por isso, circuncidou-o por causa dos judeus daqueles lugares; pois todos sabiam que o pai dele era grego.
4 Néijmiꞌqueꞌ joꞌmaj joꞌréꞌnyinyiicaꞌaj tɨꞌɨj naꞌaj tyeꞌchájtaꞌnajmee, aꞌáa mu huóꞌixaaj ɨ tyeɨ́tyee jeꞌej maj tyaaxáꞌpuɨꞌɨntarej ɨ maj tamuáamuataꞌ japuan huaꞌpuaj aráꞌasej, majta ɨ huáasij ɨ tyeyúuj tzajtaꞌ maj tyíꞌhuɨɨreꞌ a Jerusalén.
4 Ao passar pelas cidades, entregavam aos irmãos as decisões tomadas pelos apóstolos e presbíteros de Jerusalém, para que as observassem.
5 Aꞌɨ́ɨmaj ɨ maj jusɨꞌrihuaꞌaj, aꞌɨ́ɨ mu caꞌnyíjraꞌaj tóoaꞌcareꞌej ɨ maj jitzán tyáꞌtzaahuatyeꞌ, aꞌɨ́j mu jɨn támuiꞌrisimaꞌaj ɨ maj tyáꞌtzaahuatyeꞌ.
5 Assim, as igrejas eram fortalecidas na fé e, dia a dia, aumentavam em número.
6 Ajta ɨ júuricamaꞌraꞌ ɨ Dios, capu huoꞌtaꞌ maj huóꞌixaatyeꞌen ɨ nyúucarij aꞌájna a Asia, aꞌáa mu huatyéenyej a Frigia majta aꞌájna a Galacia,
6 E percorreram a região frígio-gálata, tendo sido impedidos pelo Espírito Santo de pregar a palavra na província da Ásia.
7 aꞌáa mu véjriꞌ tanyéj joꞌtɨj jaꞌváꞌasej sɨ́ɨj ɨ chuéj tɨ aꞌyan tyajaꞌrájtyapuaj tɨjɨn Misia. Aꞌyaa mu tyíꞌmuaꞌajcaa maj utyájrutyej aꞌájna chuéj japua tɨ aꞌyan tyajaꞌrájtyapuaj tɨjɨn Bitinia, ajta capu huoꞌtaꞌ ɨ júuricamaꞌraꞌ ɨ Dios.
7 Chegando perto de Mísia, tentaram ir para Bitínia, mas o Espírito de Jesus não o permitiu.
8 Matɨꞌɨj mij antacɨ́j után jitze pujmuaꞌ a Bitinia, matɨꞌɨj mij aꞌáa jeꞌcáanyej chájtaꞌ tɨ aꞌyan tyajaꞌrájtyapuaj tɨjɨn Troas.
8 E, tendo contornado Mísia, foram a Trôade.
9 Tɨ́caꞌ pu ɨ Pablo tyiꞌtɨ́j huaséj, tɨ aꞌáa joꞌtyávaacaꞌaj után jitze pujmuaꞌ, aꞌtɨ́j tɨ séej chuéj japua jáꞌmaꞌcan tɨ aꞌyan tyajaꞌrájtyapuaj tɨjɨn Macedonia, jéehua pu jaatáhuaviiriꞌ aꞌyan tɨjɨn: “Eetáraꞌ yu jitze pujmuaꞌ pataꞌaj taatáhuɨɨreꞌen.”
9 À noite, Paulo teve uma visão na qual um homem da Macedônia estava em pé e lhe rogava, dizendo: — Passe à Macedônia e ajude-nos.
10 Tɨꞌɨj aꞌyan tyuꞌséeraj aꞌɨ́jna ɨ Pablo, jiyeꞌtzín tu tyámuaꞌ huátaruuj tyej tyij antácɨɨnyej aꞌájna a Macedonia, jiꞌnye aꞌyaa tu tyáꞌmuaꞌreeriacaꞌaj tɨ ɨ Dios taatajé tyej tyij huoꞌtéꞌexaatyeꞌen ɨ nyúucarij tɨ jɨn Dios hueꞌrátoosij.
10 Assim que Paulo teve a visão, imediatamente procuramos partir para aquele destino, concluindo que Deus nos havia chamado para lhes anunciar o evangelho.
11 Aꞌájna a Troas aꞌáa tu ɨ báarcuj jitze atyáacɨj, tyatɨꞌɨj tyij joꞌcɨ́j aꞌájna a Samotracia joꞌtɨj chuéj jáꞌajnyeej a jáataꞌ, yaa ariáꞌpuaꞌaj tutyij aráꞌaj aꞌájna chájtaꞌ tɨ aꞌyan tyajaꞌrájtyapuaj tɨjɨn Neápolis.
11 Tendo, pois, navegado de Trôade, fomos diretamente para Samotrácia e, no dia seguinte, a Neápolis.
12 Tyajta jeꞌen aꞌáa joꞌcɨ́j, aj tu tyij aꞌáa jaꞌráꞌaj séej ɨ chájtaꞌnaj jitze tɨ aꞌyan tyajaꞌrájtyapuaj tɨjɨn Filipos. Aꞌáa mu jáꞌchajcaꞌaj aꞌɨ́ɨmaj ɨ maj Roma jitze ajtyámaꞌcan, aꞌíi pu aꞌɨ́ɨn puéꞌeen ɨ chájtaꞌnaj tɨ jéetzeꞌ juxɨeꞌveꞌ aꞌáa tɨ huatacaꞌaj a Macedonia. Aꞌáa tu áꞌtyeej aꞌchu puaꞌan xɨcáj.
12 Dali fomos a Filipos, cidade da Macedônia, primeira do distrito e colônia romana. Nesta cidade, permanecemos alguns dias.
13 Aꞌnáj matɨꞌɨj puaꞌaj jusoꞌpihuaꞌaj, aj tu tyij iiráacɨj a jéjreꞌ chájtaꞌ, aꞌáa tu joꞌréꞌnyej véjriꞌ játyeꞌ, tyej tyij jáahuoonyij joꞌtɨj jáaɨꞌrij tyaj huatyényuunyij ɨ Dios jimi. Aꞌáa tu ooráꞌsacaꞌ, tyatɨꞌɨj tyij huoꞌtéꞌexaa ɨ nyúucariaꞌraꞌ ɨ Dios aꞌɨ́ɨjma ɨ úucaa maj tyúusɨɨriaꞌcaꞌaj.
13 No sábado, saímos da cidade para a beira do rio, onde nos pareceu haver um lugar de oração; e, assentando-nos, falamos às mulheres que haviam se reunido ali.
14 Sɨ́ɨj ɨ íitɨꞌ, aꞌyaa pu ántyapuaacaꞌaj tɨjɨn Lidia, Tiatira pu jáꞌmaꞌcan aꞌɨ́jna, cáanarij pu tyíꞌtoꞌracariaꞌaj tɨ tyíꞌnacamuaa. Aꞌɨ́ɨ pu ajta tyáꞌtzaahuatyaꞌcaꞌaj ɨ Dios jimi, aj puꞌij Dios jaatáꞌ tɨꞌij tyámuaꞌ tyáanamuaj jeꞌej tɨ tyíꞌxajtacaꞌaj aꞌɨ́jna ɨ Pablo.
14 Certa mulher, chamada Lídia, da cidade de Tiatira, vendedora de púrpura, temente a Deus, nos escutava; o Senhor lhe abriu o coração para que estivesse atenta ao que Paulo dizia.
15 Aj puꞌij huáɨꞌhuacaꞌ, majta néijmiꞌi ɨ ihuáamuaꞌmuaꞌ, ajta aꞌyan tyitaatajé aꞌɨ́jna ɨ Lidia tɨjɨn:
15 Depois de ser batizada, ela e toda a sua casa, nos fez este pedido: — Se julgam que eu sou fiel ao Senhor, venham ficar na minha casa. E nos constrangeu a isso.
16 Séej pu aꞌyan tyuꞌrɨ́j, tyatɨꞌɨj aꞌáa joojúꞌcaj joꞌtyaj tyiyeꞌixaꞌtyehuaꞌaj ɨ Dios, aꞌáa tu íjmueꞌestaj jaꞌantyinájchacaꞌ tɨ tyiyáaruꞌ tzajtaꞌ séjriaꞌcaꞌaj tɨ támuaꞌrej. Séecan pu jimi ajtyávaacaꞌaj tɨꞌij jéehua túmii huoꞌmuéꞌtɨsteꞌen.
16 Aconteceu que, indo nós para o lugar de oração, veio ao nosso encontro uma jovem possuída de espírito adivinhador, a qual, adivinhando, dava grande lucro aos seus donos.
17 Tɨꞌquij aꞌɨ́jna ɨ íitɨꞌ taatavén, aꞌáa pu jaꞌvéꞌjijhuasimaꞌaj tacújtaꞌ aꞌyan tɨjɨn:
17 Seguindo a Paulo e a nós, gritava, dizendo: — Estes homens são servos do Deus Altíssimo e anunciam a vocês o caminho da salvação.
18 Áꞌtyeej tɨ aꞌyan tyihuojóꞌvajran, ꞌasta naꞌaj quee ɨ Pablo jatyúnaꞌvej, aj puꞌij ooréꞌnyeeriacaꞌ, tɨꞌquij aꞌyan tyaatajé aꞌɨ́jcɨ ɨ tyiyáaruꞌ tɨjɨn:
18 Isto se repetiu por muitos dias. Então Paulo, já indignado, voltando-se, disse ao espírito: — Em nome de Jesus Cristo, eu ordeno que você saia dela. E, na mesma hora, o espírito saiu.
19 Majta aꞌɨ́ɨmaj ɨ maj tyéꞌijtyaꞌcaꞌaj ɨ íjmueꞌestaj, matɨꞌɨj jáamuaꞌreeriꞌ tɨquee cheꞌ jeꞌej tyíɨꞌriitacaꞌaj maj jaamuéꞌtɨn ɨ túmii aꞌɨ́jcɨ jimi, aj mu mij huoꞌvíviꞌ aꞌɨ́ɨjma ɨ Pablo majta ɨ Silas. Matɨꞌɨj mij huojoꞌvíꞌtɨj aꞌɨ́ɨjma jimi ɨ maj tyíꞌijta aꞌájna joꞌtɨj jaꞌrájtaꞌcuaj.
19 Quando os donos da jovem viram que se havia desfeito a esperança do lucro, agarraram Paulo e Silas e os arrastaram para a praça, à presença das autoridades.
20 Matɨꞌɨj mij aꞌyan tyihuoꞌtéꞌexaaj ɨ juéesij tɨjɨn:
20 E, levando-os aos magistrados, disseram: — Estes homens, sendo judeus, perturbam a nossa cidade,
21 Yiꞌráj mu tamuaꞌtyej tɨquee jeꞌej tyíɨꞌrij tyaj jaꞌantzaahuatyeꞌen, naꞌríij tyaj aꞌyan huárɨnyij ityáj ɨ tyaj Roma jitze ajtyámaꞌcan.
21 propagando costumes que não podemos aceitar, nem praticar, porque somos romanos.
22 Matɨꞌɨj mij ɨ tyeɨ́tyee huoꞌtájaaxɨejviꞌriꞌ aꞌɨ́jcɨ ɨ Pablo, majta ɨ Silas, aj mu mij ɨ juéesij tyuꞌtaꞌíjtacaꞌ maj tyihuaꞌcáaꞌriꞌraxɨꞌɨn ɨ tyihuáꞌcaanaa, majta hueꞌriáꞌvaxɨꞌɨn.
22 Então a multidão se levantou unida contra eles, e os magistrados, rasgando-lhes as roupas, mandaram açoitá-los com varas.
23 Matɨꞌɨj jéehua huoꞌtyaváaxɨꞌɨj, aj mu mij hueꞌtyáanaj, majta jaataꞌíj ɨ tɨ tyíꞌchaꞌɨj tɨ huóꞌchaꞌɨɨn tyámuaꞌ naa.
23 E, depois de lhes darem muitos açoites, os lançaram na prisão, ordenando ao carcereiro que os guardasse com toda a segurança.
24 Aj puꞌij aꞌɨ́jna ɨ maj tyéechaꞌɨɨraj, aꞌɨ́ɨ pu aꞌúun huojoꞌtyájto joꞌtɨj quee jáꞌɨꞌrij maj iiráꞌcɨɨnyej, ajta ɨ huáꞌɨɨcaj, aꞌáan pu aꞌnárujtyaꞌxɨj ɨ táabla jitze.
24 Este, recebendo tal ordem, levou-os para o cárcere interior e prendeu os pés deles no tronco.
25 Aꞌtzáaj jéꞌtaꞌ tɨ́caꞌ, aꞌɨ́jna ɨ Pablo ajta ɨ Silas, móocheꞌ mu tyenyúusimaꞌcaj ɨ Dios jimi, majta tyíꞌchuiicacaꞌaj, majta ɨ séecan ɨ maj namiꞌhuacaꞌaj huaꞌ jamuán, aꞌɨ́ɨ mu huáꞌnamuajracaꞌaj,
25 Por volta da meia-noite, Paulo e Silas oravam e cantavam louvores a Deus, e os demais companheiros de prisão escutavam.
26 tɨꞌɨj jiyeꞌtzín jɨmeꞌ huatóocaꞌtzɨj ɨ chuéj, ajta ɨ chiꞌij joꞌmaj jeꞌtyánamiꞌhuacaꞌaj, caꞌnyíin pu huatóocaꞌtzɨj. Aj puꞌij tyaꞌantácuunyixɨj joꞌmaj jeꞌtyánamiꞌhuacaꞌaj, ajta tyíꞌijtzaanyixɨj ɨ cadéenaj ɨ maj jɨn anajɨ́ꞌquiꞌhuajmaꞌcaaj ɨ maj námiꞌ.
26 De repente, sobreveio tamanho terremoto, que sacudiu os alicerces da prisão; todas as portas se abriram e as correntes de todos os presos se soltaram.
27 Ajta aꞌɨ́jna ɨ tɨ tyíꞌchaꞌɨɨcaꞌaj, tɨꞌɨj huájɨj, aj puꞌij jaaséej tɨ arí tyaꞌantacúunyiꞌhuajmaꞌcaj joꞌtɨj tyejeꞌtyanámiꞌhuajmaꞌcaa, tɨꞌquij juchúun íjcutacaꞌ tɨꞌij huóojeꞌcaj, jiꞌnye aꞌyaa pu jaataꞌaj maj meríj iiráacɨj ɨ maj namiꞌhuacaꞌaj.
27 O carcereiro despertou do sono e, vendo abertas as portas da prisão, puxando da espada, ia suicidar-se, pois pensou que os presos tinham fugido.
28 Ajta ɨ Pablo, aꞌyaa pu tyaatajé caꞌnyíin jɨmeꞌ tɨjɨn:
28 Mas Paulo gritou bem alto: — Não faça nenhum mal a si mesmo! Estamos todos aqui.
29 Aj puꞌij tɨéj huáhuo ɨ tɨ tyíꞌchaꞌɨɨcaꞌaj, tɨꞌquij huatéechisimaꞌaj ujoꞌtyájrupij joꞌmaj jáꞌnamiꞌhuacaꞌaj, aj puꞌij tyítunutacaꞌ aꞌájna véjriꞌ joꞌmaj joꞌtyúꞌuucaꞌaj aꞌɨ́jna ɨ Pablo, ajta ɨ Silas.
29 Então o carcereiro, tendo pedido uma luz, entrou correndo e, trêmulo, prostrou-se diante de Paulo e Silas.
30 Tɨꞌquij huiꞌráaviꞌtɨj, aj puꞌij aꞌyan tyihuoꞌtaꞌíhuoꞌriꞌ tɨjɨn:
30 Depois, trazendo-os para fora, disse: — Senhores, que devo fazer para que seja salvo?
31 Matɨꞌɨj mij aꞌyan tyaatéꞌexaa tɨjɨn:
31 Eles responderam: — Creia no Senhor Jesus e você será salvo — você e toda a sua casa.
32 Matɨꞌɨj mij jáaꞌixaa ɨ nyúucariaꞌraꞌ ɨ tavástaraꞌ aꞌɨ́jcɨ ɨ aꞌtɨ́j, majta aꞌɨ́ɨjma ɨ maj jamuán ajaꞌchej.
32 E pregaram a palavra de Deus ao carcereiro e a todos os que faziam parte da casa dele.
33 Aꞌáa puꞌuj tánaꞌaj aꞌtzáaj tɨ́caꞌ aꞌɨ́jna ɨ tɨ tyíꞌchaꞌɨɨcaꞌaj, aꞌɨ́ɨ pu huoꞌjóꞌsij ɨ maj tyíꞌpuejtyiꞌhuacaꞌaj, ajta jeꞌen huáɨꞌhuacaꞌ aꞌɨ́jna ɨ tɨ tyíꞌchaꞌɨɨcaꞌaj, majta ɨ maj jamuán ajaꞌchej.
33 Naquela mesma hora da noite, cuidando deles, lavou-lhes as feridas dos açoites. Logo a seguir, ele e todos os membros da casa dele foram batizados.
34 Tɨꞌɨj ij huojoꞌvíꞌtɨj ɨ juchéj, aj puꞌij tyihuoꞌcueꞌej, ajta ɨ maj jamuán ajaꞌchej, jéehua mu huatóotyamuaꞌvej aꞌɨ́jcɨ jɨmeꞌ maj jaꞌantzaahuaj ɨ Dios.
34 Então, levando-os para a sua própria casa, deu-lhes de comer; e, com todos os seus, manifestava grande alegria por ter crido em Deus.
35 Iiyaꞌ muꞌuj aꞌɨ́ɨmaj ɨ juéesij huoꞌtaꞌíj ɨ xantáaruꞌuj, aꞌyaa mu tyaatéꞌexaa aꞌɨ́jcɨ tɨ tyíꞌchaꞌɨɨcaꞌaj tɨ hueꞌrátoonyij aꞌɨ́jcɨ ɨ Pablo ajta Silas.
35 Quando amanheceu, os magistrados enviaram oficiais de justiça, com a seguinte ordem para o carcereiro: — Ponha aqueles homens em liberdade.
36 Aj puꞌij aꞌɨ́jna ɨ tɨ tyíꞌchaꞌɨj, aꞌyan tyaatéꞌexaa aꞌɨ́jcɨ ɨ Pablo tɨjɨn:
36 Então o carcereiro comunicou isso a Paulo, dizendo: — Os magistrados ordenaram que vocês fossem postos em liberdade. Portanto, vocês podem sair. Vão em paz.
37 Ajta aꞌɨ́jna ɨ Pablo, aꞌyaa pu tyihuoꞌtéꞌexaaj aꞌɨ́ɨjma ɨ maj tyíꞌchaꞌɨj tɨjɨn:
37 Paulo, porém, lhes disse: — Sem ter havido processo formal contra nós, nos açoitaram publicamente e nos jogaram na cadeia, sendo nós cidadãos romanos. Querem agora nos mandar embora sem maior alarde? Nada disso! Pelo contrário, que eles venham e, pessoalmente, nos ponham em liberdade.
38 Matɨꞌɨj mij ɨ xantáaruꞌuj aꞌyan tyihuoꞌtéꞌexaaj aꞌɨ́ɨjma ɨ juéesij jeꞌej tɨ tyuꞌtaxájtacaꞌ aꞌɨ́jna ɨ Pablo, aj mu mij tyámuaꞌ tyuꞌtátzɨɨn aꞌɨ́ɨmaj ɨ juéesij matɨꞌɨj jáamuaꞌreeriꞌ maj romanos jitze ajtyámaꞌcantacaꞌaj aꞌɨ́jna ɨ Pablo ajta ɨ Silas.
38 Os oficiais de justiça comunicaram isso aos magistrados. Quando estes souberam que Paulo e Silas eram cidadãos romanos, ficaram com medo.
39 Matɨꞌɨj mij ujóꞌjuꞌ aꞌɨ́ɨmaj ɨ juéesij mej mij utyojoꞌtúuꞌuunyiꞌ huaꞌ jimi ɨ maj huaꞌpuaj, aj mu mij hueꞌrájtoo, majta huoꞌtaꞌíj maj eerácɨɨnyej aꞌájna a chájtaꞌ.
39 Então foram até eles e lhes pediram desculpas; e, relaxando-lhes a prisão, pediram que se retirassem da cidade.
40 Majta aꞌɨ́ɨmaj ɨ maj huaꞌpuaj, aꞌɨ́ɨ mu iiráacɨj joꞌmaj jáꞌnamiꞌhuacaꞌaj, matɨꞌɨj mij aꞌáa jóꞌjuꞌ Lidia tɨ jaꞌchej, matɨꞌɨj huoꞌséeraj majta caꞌnyíjraꞌaj huoꞌtáꞌaj ɨ maj tyáꞌtzaahuatyeꞌ, aj mu mij joꞌcɨ́j.
40 Tendo saído da prisão, Paulo e Silas dirigiram-se para a casa de Lídia e, vendo os irmãos, os animaram. Depois partiram.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 16, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.