Mateus 25

Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs NAA

Sair da comparação
NAA Nova Almeida Atualizada 2017
1 “Péeni yeó jáapdih Dios ã maáh jʉmat nin pah ã jʉmbipna caá: Chénat pah téihya japata yaádh biíc chei ĩ́ih jiiát páhanadih ʉbnit, téihya chéoni pínahdih enat tʉ́ʉt niijná, ã jʉ̃óhni pínah horadih jéihcanjeh, caandíh páñadih ĩ bac bejep be.
1 — Então o Reino dos Céus será semelhante a dez virgens que, pegando as suas lamparinas, saíram a encontrar-se com o noivo.
2 Biícjĩh bóo téihya jenah joicánnit yaádh ĩ jʉmʉp be. Bita biícjĩh bóo téihya tʉ́i jenah joinít yaádh ĩ jʉmʉp be.
2 Cinco delas eram imprudentes, e cinco, prudentes.
3 Pánihna, jenah joicánnit yaádh ĩ́ih jiiát páhanadihjeh pohba ĩ ʉbʉp yʉh be. Obohjeéhtih, caán jiiát páhana ã yíi beedát pínahdih jenah joicánjeh, ĩ jwʉ́ʉb pʉhwat pínahboodíh ĩ ʉb bejcap be.
3 As imprudentes, ao pegar as suas lamparinas, não levaram óleo consigo,
4 Bita tʉ́i jenah joinít yaádhboó ĩ́ih jiiát páhana ã yíi beedéchah, ĩ jwʉ́ʉb pʉhwat pínah yíidihbʉt ĩ ʉbʉp be.
4 mas as prudentes, além das lamparinas, levaram óleo nas vasilhas.
5 Téihya chéoni pínah ã jígohcah enna, quíib chei ã jʉ̃ʉ́wʉ́chah, queét nihat ĩ ʉ̃wah bejep be.
5 E, como o noivo estava demorando, todas ficaram sonolentas e adormeceram.
6 Tʉ́ttimah, chei tac yoób téihya chéoni pínah ã jʉ̃ʉ́wʉ́chah, ãjeéh jʉ̃óhnit ĩ wẽi ejat ã yáanap be: ‘¡Ñi joyoó, téihya chéoni pínah ã jʉ̃óhna caá! ¡Caandíh wẽi jwãáádih ñi jʉ̃ʉ́wʉ́!’ ĩ niíj wẽi ejep be.
6 Mas, à meia-noite, ouviu-se um grito: “Eis o noivo! Saiam ao encontro dele!”
7 Páant ĩ niíj wẽi ejechah joiná, tʉ́i jenah joinít yaádh ĩ́ih jiiát páhanadih ĩ jwʉ́ʉb yíi pʉhwʉp be, ã tʉ́i iigát pínah niijná.
7 — Então todas aquelas virgens se levantaram e prepararam as suas lamparinas.
8 Obohjeéhtih, jenah joicánnit yaádhboó tʉ́i jenah joinítdih nin pah ĩ niíj ʉʉ́bʉ́p yʉh be: ‘Jwĩ́ih jiiát páhana dʉbna caá ã chãjap. Pánihna, ñíih yíidih jwiítdihbʉt ñi wʉ̃hʉʉ́’, ĩ niijíp yʉh be.
8 E as imprudentes disseram às prudentes: “Deem a nós um pouco do óleo que vocês trouxeram, porque as nossas lamparinas estão se apagando.”
9 ‘Jwĩ́ih yíi nihatdih ã jʉibícan niít. Yíi bíbohnitdih yeebjéh jíib chãjadih ñi bejeé’, tʉ́i jenah joinít queétdih ĩ niíj jepahap be.
9 Mas as prudentes responderam: “Não! Porque então vai faltar tanto para nós como para vocês! Vão aos que o vendem e comprem óleo para vocês.”
10 Páant ĩ niijíchah joinít, yíi jíib chãjadih ĩ bejep be. Páant ĩ bejat pónih, téihya chéoni pínahboó ã jʉyʉ́p be. Páant ã jʉyʉ́chah ennit, ĩ́ih jiiát páhanadih jiinít, tʉ́i jenah joinít yaádh caandíh jwãáádih ĩ bejep be. Caandíh jwãáhnit, ã téihya chéona nʉmah jeémátdih jeémát tʉ́ʉt niijná, ãjeéh ĩ waad béjep be. Nihat ĩ waád beedéchah ennit, teo wʉ̃hnitboó jẽcdih ĩ nemep be.
10 E, saindo elas para comprar, chegou o noivo, e as que estavam preparadas entraram com ele para a festa do casamento. E fechou-se a porta.
11 Páant ĩ nemat tʉ́ttimah, jenah joicánnit yaádhboó jwʉ́ʉb jʉinít, ‘¡Maá, jwiítdihbʉt ma wãt jʉ̃ʉ́wʉ́!’ ĩ niíj ejep yʉh be.
11 Mais tarde, chegaram as virgens imprudentes, dizendo: “Senhor, senhor, abra a porta para nós!”
12 Obohjeéhtih, ‘Yeebdíh wã jéihcan caá’, téihya chéoni queét yaádhdih ã niíj jepahap be.
12 Mas o noivo respondeu: “Em verdade lhes digo que não as conheço.”
13 “Yeebbʉ́t queét tʉ́i jenah joinít yaádh panihnit ñi jʉmʉʉ́. Wã jwʉ́ʉb dei jʉ̃óhni yeó jáapdih, caán horadihbʉt jéihcan, ĩ́ih jiiát páhanadih tʉ́i ámohnit, yíidihbʉt tʉ́i bíbohnit, ĩ páñat pah, yeebbʉ́t tʉ́i jenah joinít, tʉ́inijeh chãjnit, weemdíh ñi páñaá”, Jesús jwiítdih ã niijíp jĩ.
13 Portanto, vigiem, porque vocês não sabem o dia nem a hora.
14 “Dios ã maáh jʉmat nin pahbʉt ã jʉmbipna caá: Biíc newé biáboó jibidih ã bejat pínah jã́tih, caandíh teo wʉ̃hnitdih ã bid wáacap be. Páant ĩ wáac jʉyʉ́chah, dinero jʉ́dʉnadih queétdih ã wʉ̃hʉp be, ĩ jíib tewat pínah niijná.
14 — Pois será como um homem que, ausentando-se do país, chamou os seus servos e lhes confiou os seus bens.
15 Pánih wʉ̃hna, biícdih biícjĩh bóo téihya jʉ́dʉ ã wʉ̃hʉp be. Biíhdih chéne jʉ́dʉ ã wʉ̃hʉp be. Biíhboodíh biíc jʉ́dʉjeh ã wʉ̃hʉp be. Pánih wʉ̃hna, chah jéihnidih chah ã wʉ̃hʉp be. Pánih queétdih wʉ̃h péanit, biíh baácboó jibidih ã bejep be.
15 A um deu cinco talentos, a outro deu dois e a outro deu um, de acordo com a capacidade de cada um deles; e então partiu.
16 Páant ã bejat tʉ́ttimah, biícjĩh bóo téihya jʉ́dʉ bíbohni jíib chãjadih ã bejep be. Pánih jíib chãjna, biíh biícjĩh bóo téihya jʉ́dʉ ã jwʉ́ʉb jíib tewep be.
16 O servo que tinha recebido cinco talentos saiu imediatamente a negociar com eles e ganhou outros cinco.
17 Chéne jʉ́dʉ bíbohnibʉt jíib chãjnit, biíh chéne jʉ́dʉ ã jwʉ́ʉb jíib tewep be.
17 Do mesmo modo, o que tinha recebido dois ganhou outros dois.
18 Obohjeéhtih, biíc jʉ́dʉ ã wʉ̃hniboó caán jʉ́dʉdih páantjeh ã baad jwéjep be.
18 Mas o servo que tinha recebido um talento, saindo, fez um buraco na terra e escondeu o dinheiro do seu senhor.
19 “Ĩ maáh bejniji maatápdih jígohcan, biíh yeó jáap ã́ih mʉʉná ã jwʉ́ʉb jʉyʉ́p be. Pánih jwʉ́ʉb jʉinít, ded pah ĩ jíib tewatjidih queétdih ã ʉʉ́bh joyóp be.
19 — Depois de muito tempo, o senhor daqueles servos voltou e fez um ajuste de contas com eles.
20 Páant ã ʉʉ́bh joyóchah joinít, biícjĩh bóo téihya jʉ́dʉ ã wʉ̃hniji ã jíib tewatjidih ʉb wʉ̃hnit, nin pah ã maáhdih ã niijíp be: ‘Maá, ma eneé. Weemdíh biícjĩh bóo téihya jʉ́dʉ ma wʉ̃hnijĩh jíib chãjnit, biíh biícjĩh bóo téihya jʉ́dʉ wã jwʉ́ʉb jíib tewep be’, ã niijíp be.
20 Aproximando-se o que tinha recebido cinco talentos, entregou outros cinco, dizendo: “O senhor me confiou cinco talentos; eis aqui outros cinco que ganhei.”
21 ‘Ma tʉ́i teona beé. Wã náahat pah mat chãjap taga. Páant bainí meemdíh wã wʉ̃hʉchah yʉhna, mat tʉ́i jíib tewep taga. Páant ma tʉ́i tewat jíib, dawá wĩ́ih bií déedih en daoní maáh pínah wã waadábipna caá, wãjeéh ma tʉ́i weñat pínah niijná’, ã maáh caandíh ã niijíp be.
21 O senhor disse: “Muito bem, servo bom e fiel; você foi fiel no pouco, sobre o muito o colocarei; venha participar da alegria do seu senhor.”
22 Pánihat tʉ́ttimah, chéne jʉ́dʉ ã wʉ̃hnijiboó ã maáhdih nin pah ã niijíp be: ‘Maá, ma eneé. Weemdíh chéne jʉ́dʉ ma wʉ̃hnijĩh jíib teonit, biíh chéne jʉ́dʉ wã jwʉ́ʉb jíib tewep be’, ã maáhdih ã niijíp be.
22 — E, aproximando-se também o que tinha recebido dois talentos, disse: “O senhor me confiou dois talentos; eis aqui outros dois que ganhei.”
23 ‘Ma tʉ́i teona beé. Wã náahat pah mat chãjap taga. Páant bainí meemdíh wã wʉ̃hʉchah yʉhna, mat tʉ́i jíib tewep taga. Páant ma tʉ́i tewat jíib, meemdíh dawá wĩ́ih bií déedih en daoní maáh pínah wã waadábipna caá, wãjeéh ma tʉ́i weñat pínah niijná’, ã maáh caandíhbʉt ã niijíp be.
23 Então o senhor disse: “Muito bem, servo bom e fiel; você foi fiel no pouco, sobre o muito o colocarei; venha participar da alegria do seu senhor.”
24 Pánihat tʉ́ttimah, biíc jʉ́dʉ ã wʉ̃hnijiboó ã maáhdih nin pah ã niijíp be: ‘Maá, meém ʉ́ʉm náah jʉmni ma jʉmatdih wã jéihna caá. Meemjéh teocan, bitadih wʉtnitjeh, ĩ tewat jíib mapĩ́ bíbohna caá.
24 — Chegando, por fim, o que tinha recebido um talento, disse: “Sabendo que o senhor é um homem severo, que colhe onde não plantou e ajunta onde não espalhou,
25 Páant ma jʉmatdih jéihnit, meemdíh ʉ́ʉmna, ma wʉ̃hni jʉ́dʉdih páantjeh wã baad jwéjep be. Dáa, nin míih pínahdih ma bíbohoó’, ã maáhdih ã niijíp yʉh be.
25 fiquei com medo e escondi o seu talento na terra; aqui está o que é seu.”
26 ‘Meém yeejép tewíhcanni ma jʉmna caá. Weemjéh teocan, bitadih wʉtnitjeh ĩ tewat jíib wã bíbohatdih ¿ma jéihnit beé?
26 Mas o senhor respondeu: “Servo mau e preguiçoso! Você sabia que eu colho onde não plantei e ajunto onde não espalhei?
27 Pánih jéihna, cã́acwã ĩ́ih nʉ́o ámohopboó ma jwejechah, ãta tʉ́i tagaá. Páant ma jwejechah, chah ã jíib aab béjechah, chah wãta bíboh tagaá’, ã maáh caandíh ã niijíp be.
27 Então você devia ter entregado o meu dinheiro aos banqueiros, e eu, ao voltar, receberia com juros o que é meu.”
28 Páant caandíh jʉ̃ih péanit, bitadih nin pah ã niijíp be: ‘Caán ã bíbohni jʉ́dʉdih dʉ́ʉc wáinit, chénat pah téihya jʉ́dʉ bíbohniboodíh ñi wʉ̃hʉʉ́.
28 — “Portanto, tirem dele o talento e deem ao que tem dez.
29 Ded ã bíbohatjĩh ã tʉ́i chãjachah ennit, caandíh chah ĩ wʉ̃hʉchah, chah bʉ́dí bíbohni ã jʉmbipna caá. Obohjeéhtih, ded bainí bíbohni “Weém wã bíbohcan caá”, niijníboodíh ã bíbohatdih ĩ dʉ́ʉc wáibipna caá.
29 Porque a todo o que tem, mais será dado, e terá em abundância; mas ao que não tem, até o que tem lhe será tirado.
30 Pánih dʉ́ʉc wái péanit, caán yabh teonidih ʉb bac bejnit, dʉpʉ́napboó ñi yohoó. Caanná jʉmnit, ĩ́ih maonádih ĩ míic néeh chãác jʉ̃ibípna caá’, ĩ maáh ã niijíp be”, Jesús jwiítdih ã niijíp jĩ.
30 Quanto ao servo inútil, lancem-no para fora, nas trevas. Ali haverá choro e ranger de dentes.”
31 “Weém nihat cã́acwã ʉ́ʉd jeñé, tʉ́i yeh iigátjĩh nihat ángelwã biícdih wã jwʉ́ʉb dei jʉ̃óhbipna caá. Pánih jʉ̃óhnit, maáh waadná, tʉ́i yeh iiguípboó chʉ́ʉdnit, wã wʉtbipna caá.
31 — Quando o Filho do Homem vier na sua majestade e todos os anjos com ele, então se assentará no trono da sua glória.
32 Páant wã chʉ́ʉdʉchah, ángelwã nihat cã́acwãdih wã pebhna ĩ ʉb jʉ̃óhbipna caá, ded pah ĩ chãjatji jíib wã naáwát pínah niijná. Páant ĩ ʉb jʉyʉ́chah ennit, chéne poómp queétdih wã ñíobipna caá. Ovejawãdih en daoní ã́ih ovejawã cabrawã biícdih ĩ jʉmʉchah ennit, queétdih ã ñíwat pahjeh weembʉ́t cã́acwãdih wã ñíobipna caá.
32 Todas as nações serão reunidas em sua presença, e ele separará uns dos outros, como o pastor separa as ovelhas dos cabritos:
33 Pánih ñíona, ovejawã panihnit tʉ́initdih wã jéihyepmant bóo bʉwámant wã ñʉhat tʉ́ʉtbipna caá. Cabrawã panihnit yéejnitdih wã wáyámant bóo bʉwámant wã ñʉhat tʉ́ʉtbipna caá.
33 porá as ovelhas à sua direita e os cabritos, à sua esquerda.
34 Pánih ñío péanit, weém nihat cã́acwã ĩ maáh wã jéihyepmant bóo bʉwámant ñʉhnitdih nin pah wã niíj naóhbipna caá: ‘Yeéb wã íip ã wẽi ennit ñi jʉ̃ʉ́wʉ́. Nin baácdih ã chãj láa ãjeéh wʉtnit ñi jʉmat pínahdih jenah joinít, bʉʉ láa yeebdíh maáta ã waadána caá.
34 — Então o Rei dirá aos que estiverem à sua direita: “Venham, benditos de meu Pai! Venham herdar o Reino que está preparado para vocês desde a fundação do mundo.
35 Weém wã nʉʉgʉ́p wʉnʉchah, yeébboó weemdíh jeémát ñi wʉ̃hʉp jĩ. Weemdíh ã taca jootóchah, babhbat ñi wʉ̃hʉp jĩ. Ñi pebh wã jib bejechah, weemdíh jéihcan yʉhna, ñi tʉ́i wẽi jwãááp jĩ.
35 Porque tive fome, e vocês me deram de comer; tive sede, e vocês me deram de beber; eu era forasteiro, e vocês me hospedaram;
36 Yégueh wihcanni wã jʉmʉchah enna, weemdíh ñi yégueh yacap jĩ. Tʉbʉ́p chʉ̃ʉ́hni wã jʉmʉchah enna, weemdíh ñi en dawáp jĩ. Nemat mʉʉ́boó wã jʉmʉchah, weemdíh enedih ñi jʉyʉ́p jĩ’, tʉ́initdih wã niijbípna caá.
36 eu estava nu, e vocês me vestiram; enfermo, e me visitaram; preso, e foram me ver.”
37 Páant wã niíj naáwáchah joinít, queét weemdíh nin pah ĩ niíj ʉʉ́bh joibípna caá: ‘¿Maá, débólih tijĩí meém ma nʉʉgʉ́p wʉnʉchah, jeémát jwĩ wʉ̃h? ¿Débólih tijĩí meemdíh ã taca jootóchah, babhbat jwĩ wʉ̃h?
37 — Então os justos perguntarão: “Quando foi que vimos o senhor com fome e lhe demos de comer? Ou com sede e lhe demos de beber?
38 ¿Débólih tijĩí meemdíh beh encan yʉhna, jwĩ tʉ́i wẽi jwãáh? ¿Débólih tijĩí yégueh ma wihcah enna, jwĩ yégueh yac?
38 E quando foi que vimos o senhor como forasteiro e o hospedamos? Ou nu e o vestimos?
39 ¿Débólih tijĩí ma tʉbʉ́p chʉ̃ʉ́ʉ́chah, meemdíh enedih jwĩ jʉibí?’ weemdíh ĩ niíj ʉʉ́bh joibípna caá.
39 E quando foi que vimos o senhor enfermo ou preso e fomos visitá-lo?”
40 Páant ĩ niíj ʉʉ́bh joyóchah joinít, weém queétdih nin pah wã niíj jepahbipna caá: ‘Yoobópdih yeebdíh wã naóhna caá. Nin wĩ́ih cã́acwãjeéh jʉmni, oboh jʉmni ã jʉmʉchah yʉhna, caandíh yeéb pánih chãjna, weemdíh tijĩí páant ñi chãjap’, queétdih wã niijbípna caá.
40 — O Rei, respondendo, lhes dirá: “Em verdade lhes digo que, sempre que o fizeram a um destes meus pequeninos irmãos, foi a mim que o fizeram.”
41 “Páant tʉ́initdih niíj péanit, wã wáyámant bóo bʉwámant ñʉhnitboodíh nin pah wã niijbípna caá: ‘Dios ã peéh chãjnit pínah caá yeéb ñi jʉmʉp. Wã pebh chãocánjeh, iiguípna ñi bejeé. Nemépwã ĩ maáh biícdih caán iiguípboó ĩ jʉmat pínahdih Dios ã chãjap jĩ. Pánihna, caandíh jepahnitbʉt ãjeéh ĩ bejbipna caá. Caánboó jʉmni iigát ã noón dʉbcan niít.
41 — Então o Rei dirá também aos que estiverem à sua esquerda: “Afastem-se de mim, malditos, para o fogo eterno, preparado para o diabo e seus anjos.
42 Weém wã nʉʉgʉ́p wʉnʉchah, yeébboó jeémát ñi wʉ̃hcap jĩ. Weemdíh ã taca jootóchah, babhbat ñi wʉ̃hcap jĩ.
42 Porque tive fome, e vocês não me deram de comer; tive sede, e vocês não me deram de beber;
43 Weemdíh jéihcannit, wẽi jwãáhcan, páantjeh ñi enah bojop jĩ. Yégueh moh yéejni wã jʉmʉchah enna yʉhna, weemdíh ñi yégueh yaccap jĩ. Wã tʉbʉ́p chʉ̃ʉ́ʉ́chah, nemat mʉʉ́boó wã jʉmʉchah, weemdíh ñi en daocáp jĩ’, yeejépwãdih wã niijbípna caá.
43 sendo forasteiro, vocês não me hospedaram; estando nu, vocês não me vestiram; achando-me enfermo e preso, vocês não foram me ver.”
44 Páant wã niijíchah joinít, queét weemdíh nin pah ĩ niíj ʉʉ́bh joibípna caá: ‘Maá, ma nʉʉgʉ́p wʉnʉchah, meemdíh ã taca jootóchah, jwĩ jéihcanni ma jʉmʉchah, yégueh ma moh yéejechah, ma tʉbʉ́p chʉ̃ʉ́ʉ́chah, nemat mʉʉ́boó ma jʉmʉchah, ¿débólih tijĩí jwiítboó meemdíh jwĩ teo wáaccan?’ weemdíh ĩ niíj ʉʉ́bh joibípna caá.
44 — E eles lhe perguntarão: “Quando foi que vimos o senhor com fome, com sede, forasteiro, nu, enfermo ou preso e não o socorremos?”
45 Páant ĩ niíj ʉʉ́bh joyóchah joinít, nin pah queétdih wã niíj jepahbipna caá: ‘Yoobópdih yeebdíh wã naóhna caá. Nin wĩ́ih cã́acwãjeéh jʉmni, oboh jʉmnidih yeéb ñi teo wáaccan, weemdíh tijĩí páant ñi teo wáaccap jĩ’, queét yeejépwãdih wã niijbípna caá.
45 — Então o Rei responderá: “Em verdade lhes digo que, sempre que o deixaram de fazer a um destes mais pequeninos, foi a mim que o deixaram de fazer.”
46 Queétdih Dios ã peéh chãjachah, iiguípboó páantjeh ĩ jʉmbipna caá. Queét tʉ́initboó wã íip biícdih ã pebhboó páantjeh ĩ jʉmbipna caá”, Jesús jwiítdih ã niijíp jĩ.
46 E estes irão para o castigo eterno, porém os justos irão para a vida eterna.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 25, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.