Mateus 21
Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs NAA
1 Jerusalén tʉ́tchina tóah jʉibínit, Olivo wʉ̃t jʉmni pácahi jʉmni jeéboó jwĩ jʉibínap jĩ. Pánih jʉibí, pʉ́ʉh laab béjna, Betfagé wʉ̃t jʉmni tʉ́tchibitdih jwĩ tóah jʉibínap jĩ. Caanná jʉibínit, Jesús chénewã jwĩjeéh jʉmnitdih caán tʉ́tchina ã wahap jĩ.
1 Quando se aproximaram de Jerusalém e chegaram a Betfagé, ao monte das Oliveiras, Jesus enviou dois discípulos,
2 Pánih wahnit, nin pah queétdih ã niíj wʉtʉp jĩ:
2 dizendo-lhes:
3 Páant ñi ʉb jʉ̃ʉ́wʉ́chah ennit, cã́acwã yeebdíh ĩ ʉʉ́bh joyóchah, nin pah ñi niíj jepahaá: ‘Jwĩ maáh queétdih ã náah jwʉhʉp be. Péanit, queétdih ã jwʉ́ʉbabipna caá’, ñi niijí, Jesús ã niijíp jĩ.
3 E, se alguém disser alguma coisa, respondam: “O Senhor precisa deles.” E logo ele deixará que vocês tragam os animais.
4 Páant ã yapat pínahdih Dios naáwátdih naóh yapani Zacaríasji nin pah ãt niíj daacáp tajĩ:
4 Ora, isto aconteceu para se cumprir o que foi dito por meio do profeta:
5 “Jerusalén tʉ́tchidih moondíh nin pah ma niíj naáwá: ‘Dios weemdíh nin pah ã niiját tʉ́ʉtʉp be: “Ñi eneé, ñi Maáh ñi pebhna ã jʉ̃óhna caá. Caán oboh jʉmni pah burro wʉ̃ʉ́hjih chʉ́ʉdni ã jʉ̃óhbipna caá”, Jerusalén tʉ́tchidih moondíh ma niijí’, weemdíh ã niijíp be”, Zacarías ãt niíj daacáp tajĩ. (Zac 9.9)
5 “Digam à filha de Sião: Eis que o seu Rei vem até você, humilde, montado em jumenta, e num jumentinho, cria de animal de carga.”
6 Jesús ã wahnitboó bejnit, ã niijátji pah ĩt chãjap wʉt jĩ.
6 Indo os discípulos e tendo feito como Jesus lhes havia ordenado,
7 Burroma, mi wʉ̃ʉ́h biícdih ĩ ʉb jʉyʉ́chah, jwĩ́ih jih bóo yéguehdih tóo dʉgnit, burromajih mi wʉ̃ʉ́hjihbʉt jwĩ cáagap jĩ. Páant jwĩ cáagat tʉ́ttimah, Jesús caán burro wʉ̃ʉ́hjih ã pʉ́ʉh laáb chʉ́ʉdʉp jĩ.
7 trouxeram a jumenta e o jumentinho. Então puseram em cima deles as suas capas, e sobre elas Jesus montou.
8 Pánih chʉ́ʉdnit, Jerusalén tʉ́tchina jwiítdih ã nʉmah bejep jĩ. Páant ã bejechah ennit, dawá cã́acwã ĩ́ih jih bóo yéguehdih tóo dʉgnit, Jesúsdih wẽina, namáboó ĩ jwej waáwáp jĩ. Bitaboó ĩ bóodniji táam nʉ́onadih ʉbnit, queétbʉt Jesúsdih wẽina, namáboó ĩ jwej waáwáp jĩ. Páant ĩ jwejniji chóona, nʉ́onajih Jesús ã bejep jĩ.
8 E a maior parte da multidão estendeu as suas capas no caminho, e outros cortavam ramos de árvores, espalhando-os pelo caminho.
9 Páant Jesús ã bejechah, ã waáwápmant moón, ã méimant péenitbʉt caandíh wẽinit, biícdih nin pah ĩ niíj ñaacáp jĩ:
9 E as multidões, tanto as que iam adiante dele como as que o seguiam, clamavam: “Hosana ao Filho de Davi! Bendito o que vem em nome do Senhor! Hosana nas maiores alturas!”
10 Pánih bejnit, Jerusalén tʉ́tchina jwĩ waadáchah, caanjĩ́h jʉmnitboó en wʉ́hi bejnit, nin pah ĩ niíj míic ʉʉ́bh joyóp jĩ:
10 E, quando Jesus entrou em Jerusalém, toda a cidade se alvoroçou. E perguntavam: — Quem é este?
11 —Nin Jesús, Galilea baác, Nazaret tʉ́tchidih bóo, Dios naáwátdih naóh yapani caá, bita queétdih ĩ niíj jepahap jĩ.
11 E as multidões respondiam: — Este é o profeta Jesus, de Nazaré da Galileia!
12 Jerusalén tʉ́tchina waadnít, Dioíh mʉʉ jóocmant bóo jʉʉ́hdih Jesús jwiítdih ã nʉmah waad béjep jĩ. Pánih waad béjnit, caánboó jíib chãjnitdih ã ñʉʉn yóh bacanap jĩ. Dinerodih tʉ́ʉt nʉʉmnít ĩ cáagat naanádih ʉb yoh ã́acanit, jopwãdih jíib chãjnitíh chʉ́ʉdat naanádihbʉt ã ʉb yoh ã́acanap jĩ.
12 Jesus entrou no templo e expulsou todos os que ali vendiam e compravam. Derrubou as mesas dos cambistas e as cadeiras dos que vendiam pombas.
13 Pánih ʉb yoh ã́acanit, Jesús nin pah queétdih ã niíj jʉ̃ihñʉp jĩ:
13 E disse-lhes:
14 Páant Dioíh mʉʉdíh Jesús ã jʉmat pónih, dawá jéih encannit, wʉ́ʉat nahjĩh bejnitbʉt ã pebhna ĩ jʉyʉ́p jĩ. Páant ĩ jʉyʉ́chah ennit, queétdih ã booanap jĩ.
14 Cegos e coxos se aproximaram de Jesus, no templo, e ele os curou.
15 Obohjeéhtih, queétdih ã booanachah ennit, caanjĩ́h jʉmnit sacerdotewã ĩ maáta, Moisés ã wʉtatjidih bohénitbʉt Jesúsdih bʉ́dí ĩ íijip jĩ. Jwĩjeéh péenit wébítboó “¡David jʉima, Dios ã wahni, jwiítdih tʉ́i ʉbni pínah, meemdíh bʉ́dí jwĩ wẽina caá!” ĩ niíj ñaác cádahcah joiná, chah ĩ íijip jĩ.
15 Mas, quando os principais sacerdotes e os escribas viram as maravilhas que Jesus fazia e as crianças que gritavam no templo: “Hosana ao Filho de Davi!”, ficaram indignados e perguntaram a Jesus:
16 Pánih íijnit, Jesúsdih nin pah ĩ niíj jʉ̃ihñʉp jĩ:
16 — Você está ouvindo o que estão dizendo? Jesus respondeu:
17 Páant niíj péanit, queétdih cádahnit, caán tʉ́tchimant Jesús jwiítdih ã nʉmah bac bejep jĩ. Pánih bac bejna, Betania tʉ́tchidih jʉibínit, caan chéi caanjĩ́h jwĩ ʉ̃wʉp jĩ.
17 E, deixando-os, saiu da cidade e foi para Betânia, onde passou a noite.
18 Cheibit bóo yeó jáapdih, Betania tʉ́tchiboó ʉ̃onitji Jerusalén tʉ́tchina jwʉ́ʉb bejna, Jesúsboó ãt nʉʉgʉ́p wʉnʉp tajĩ.
18 Cedo de manhã, ao voltar para a cidade, Jesus teve fome.
19 Pánih nʉʉgʉ́p wʉnna, namá jwẽ́ejdih lajni higuera nahdih ennit, ã́ih quehedih jeémíhna, caan náh pebh enedih ã bejep yʉh jĩ. Obohjeéhtih, caan náhboó quehcan, tʉ́ini wawájeh pohba ã jʉmʉp jĩ. Páant ã quehcatdih enna,
19 E, vendo uma figueira à beira do caminho, aproximou-se dela, mas não encontrou nada, a não ser folhas. Então Jesus disse à figueira: E a figueira secou imediatamente.
20 Páant ã wʉnʉchah ennit, jwiít ã bohénitboó jwĩ en wʉ́hi bejep jĩ.
20 Quando os discípulos viram isso, ficaram admirados e disseram: — Como a figueira secou depressa!
21 —Yoobópdih yeebdíh wã naóhna caá. Dios ã wẽpatdih tʉ́i jenah joiná, nin nahdih wã chãjat pahjeh mʉntih yeebbʉ́t ñi jéih chãjbipna caá. Páant wã chãjat chahbʉt ñi jéih chãjbipna caá. Con jeedíh ‘Conmant bejnit, bʉ́dí mʉjna ma bʉʉ́g báahá’, ñi niijíchah, ñi wʉtat pah ã yapbipna caá.
21 Ao que Jesus lhes disse:
22 Diosdih tʉ́i jenah joinít, ded pah caandíh ñi ʉʉ́bát pah ã chãjbipna caá, Jesús jwiítdih ã niíj jepahap jĩ.
22 E tudo o que pedirem em oração, crendo, vocês receberão.
23 Pánih bejna, Jerusalén tʉ́tchina jʉibí, Dioíh mʉʉdíh waad béjnit, Jesús cã́acwãdih ã jwʉ́ʉb bohénap jĩ. Páant ã bohéát pónih, sacerdotewã ĩ maáta, jwiít judíowã jwĩ maátabʉt ã pebh jʉinít, nin pah caandíh ĩ niíj ʉʉ́bh joyóp jĩ:
23 Jesus entrou no templo e, quando já estava ensinando, os principais sacerdotes e os anciãos do povo se aproximaram dele e perguntaram: — Com que autoridade você faz estas coisas? E quem lhe deu esta autoridade?
24 —Yeebdíh wã jwíih ʉʉ́bh joibípna caá. Weemdíh ñi tʉ́i jepahachah, weembʉ́t yeebdíh wã jepahbipna caá.
24 Jesus respondeu:
25 Juan Daabánidih ¿déhe tigaá ãt wʉtji? ñi jenah joyóchah. ¿Dios ãt wʉtjican taniít? ¿Cã́acwãboó niít caandíh ĩt daabáát tʉ́ʉtjip? yeéb ñi jenah joyóchah, Jesús queétdih ã niíj ʉʉ́bh joyóp jĩ.
25 De onde era o batismo de João: do céu ou dos homens? E eles discutiam entre si: — Se dissermos: “Do céu”, ele nos dirá: “Então por que não acreditaram nele?”
26 Obohjeéhtih, nitboó ‘Juan Dios naáwátdih naóh yapani yoobát ã jʉmʉp jĩ’, ĩ niíj jenah joiná caá. Páant ĩ niíj jenah joyóchah, ‘Cã́acwãjeh caandíh ĩt daabáát tʉ́ʉtjip taga’, jwĩ niíj jepahachah, jwiítdih bʉ́dí ĩ íijbipna caá”, ĩt míic niijíp wʉt jĩ.
26 Mas, se dissermos: “Dos homens”, é de temer o povo. Porque todos consideram João um profeta.
27 Pánih míic wéhe péanit, nin pah Jesúsdih ĩ niíj jepahap jĩ:
27 Então responderam a Jesus: — Não sabemos. E ele, por sua vez, lhes disse:
28 Páant niíj péanit, jwĩ maátadih Jesús nin pah ã jwʉ́ʉb niíj naáwáp jĩ:
28 — O que vocês acham? Um homem tinha dois filhos. Chegando-se ao primeiro, disse: “Filho, vá hoje trabalhar na vinha.”
29 ‘Wã bejcan caá’, ã niíj jepahap be. Páant niijná yʉhna, jwʉ́ʉb jenah joinít, tewedih ã bejep be.
29 Ele respondeu: “Não quero ir.” Mas depois, arrependido, foi.
30 Tʉ́ttimah, ã ʉ́ʉddihbʉt biíc yoobó ã niijíp be. ‘Wã bejmi caá’, ã niíj jepahap yʉh be. Obohjeéhtih, páant niijná yʉhna, ã bejcap be.
30 Dirigindo-se ao outro filho, o pai disse a mesma coisa. Ele respondeu: “Sim, senhor.” Mas não foi.
31 ¿Ded tigaá ã íipdih ã tʉ́i jepah? Jesús queétdih ã niijíp jĩ.
31 Qual dos dois fez a vontade do pai? Eles responderam: — O primeiro. Então Jesus disse:
32 Juan Daabáni cã́acwãdih bohénadih jʉiná, ded pah ñi tʉ́i chãjat pínahdih yeebdíh ãt naáwáp tajĩ. Páant ã naáwáchah yʉhna, yeébboó caandíh ñit jepahcap tajĩ. Obohjeéhtih, queét nʉ́o ʉʉ́bh wʉ̃hnit, deoh nah jʉmnit yaádhbʉt ĩt tʉ́i jepahap tajĩ. Páant ĩ jepahachah enna yʉhna, yeébboó tʉ́ʉt nʉʉ́míhcan, ñit jepahcap tajĩ, Jesús queétdih ã niijíp jĩ.
32 Porque João veio até vocês no caminho da justiça, e vocês não acreditaram nele; no entanto, os publicanos e as prostitutas acreditaram. Vocês, porém, mesmo vendo isso, não se arrependeram depois para acreditar nele.
33 “Nin biíh wã naáwát pínahdih ñi tʉ́i joyoó. Biíc newé jiwá iguíhdih ã momop be. Pánih mom péa, wáihyat jʉ́dʉdih chãj péa, iguíhdih ĩ bʉ́ʉh chʉñat pínah mʉʉdíhbʉt ã chãjap be. Pánih chãj péa, caán iguíhadih ĩ tʉ́i en dawát pínah niijná, jap bóo mʉʉdíhbʉt ã chãjap be. Páant nihatdih chãj péa, bitadih en dawát tʉ́ʉtnit, biáboó jib jwʉhʉdih ã bejep be.
33 — Escutem outra parábola. Havia um homem, dono de terras, que plantou uma vinha. Pôs uma cerca em volta dela, construiu nela um lagar, edificou uma torre e arrendou a vinha a uns lavradores. Depois, ausentou-se do país.
34 Tʉ́ttimah, iguíh ei láa, ã́ih iguíh jíibdih ĩ ʉʉ́bát pínah niijná, iguíha mínah caandíh teo wʉ̃hnitdih ã́ih iguíhana ã wah bojop yʉh be.
34 Quando chegou o tempo da colheita, o dono da vinha mandou os seus servos aos lavradores, para receber os frutos que cabiam a ele.
35 Obohjeéhtih, caandíh teo wʉ̃hnit caanná ĩ jʉibínachah, biícdih pʉ̃i, biíhdih mao yoh, biíhdih jeejĩ́h ĩ yoh mawap be.
35 Mas os lavradores, agarrando os servos, espancaram um, mataram outro e apedrejaram ainda outro.
36 Pánihat tʉ́ttimah, bita caandíh teo wʉ̃hnitdih ã́ih iguíhaboó ã jwʉ́ʉb wahap be, páant mʉntih. Chah dawá ã wahachah yʉhna, queét en daonít biíc yoobó mʉntih queétdihbʉt yeejép ĩ chãjap be.
36 O dono enviou ainda outros servos em maior número; e os lavradores fizeram a mesma coisa com eles.
37 “Tʉ́ttimah, ‘Wã wʉ̃ʉ́hdih caá ĩ jepahmi dée caá’, niijnít, caandíh ã wahap be.
37 Por último, o dono da vinha enviou-lhes o seu próprio filho, pensando: “O meu filho eles respeitarão.”
38 Páant ã wahachah yʉhna, caandíh ennit, en daonítboó nin pah ĩ míic niijíp be: ‘Iguíha mínah ã wʉnat tʉ́ttimah, nin ã wʉ̃ʉ́hboó ã tʉ́ʉt nʉʉmbípna caá. Pánihna, caandíh jwĩ mao yohochah, iguíha jwĩ́ih ã jʉmbipna caá’, queétjeh ĩ míic niijíp be.
38 Mas os lavradores, vendo o filho, disseram uns aos outros: “Este é o herdeiro; venham, vamos matá-lo e ficar com a herança dele para nós.”
39 Páant niíj, ã wʉ̃ʉ́hdih teonit, iguíhamant ʉb bac bejnit, ĩ mao yohop be.
39 E, agarrando-o, lançaram-no fora da vinha e o mataram.
40 “Páant ĩ chãjat doonádih joinít, iguíha mínahboó ã́ih iguíhana jwʉ́ʉb jʉinít, ¿queétdih ded pah tigaá ã chãjbi?” Jesús queétdih ã niíj ʉʉ́bh joyóp jĩ.
40 Quando, pois, vier o dono da vinha, que fará àqueles lavradores?
41 Páant Jesús ã niijíchah joinít, queét caandíh nin pah ĩ niíj jepahap jĩ:
41 Eles responderam: — Fará perecer horrivelmente aqueles malvados e arrendará a vinha a outros lavradores que lhe entregarão os frutos no tempo certo.
42 Páant ĩ niijíchah joinít, Jesús nin pah ã jwʉ́ʉb niijíp jĩ:
42 Então Jesus perguntou:
43 Páant ã nihat pah tigaá yeebdíh yoobópdih wã naóhna caá. Dios ã́ihwã pínah yeebdíh ã jwíih ñíonitji ñi jʉmʉchah yʉhna, weém Dios ã wahnidih ñi náahcah, bita weemdíh tʉ́i jepahnit pínahboodíh ã ñíobipna caá, páantjeh ãjeéh ĩ jʉmat pínah niijná.
43 — Portanto, eu lhes digo que o Reino de Deus será tirado de vocês e entregue a um povo que lhe produza os respectivos frutos.
44 Pánihna, weemdíh jepahcannitboó caán jee dáhdih tóoc bʉʉgnít panihnit ĩ jʉmbipna caá. Weemdíh ĩ jepahcatji jíib caán jee dáh ã néehat pah, peéh chãjna, iiguípna Dios queétdih ã wahbipna caá, Jesús ã niijíp jĩ.
44 Todo o que cair sobre esta pedra ficará em pedaços; e aquele sobre quem ela cair ficará reduzido a pó.
45 Páant ã niijíchah joinít, sacerdotewã ĩ maáta, fariseowãbʉt “Jwiítdih niijná caá ã chãjap”, ĩt niíj jéihyep wʉt jĩ.
45 Os principais sacerdotes e os fariseus, ouvindo estas parábolas, entenderam que Jesus falava a respeito deles;
46 Páant niíj jéihnit, caandíh ded pah ĩ tewat pínahdih ĩt bidip wʉt yʉh jĩ. Obohjeéhtih, cã́acwã caandíh “Dios naáwátdih naóh yapani caá”, ĩ niíj jenah joyóchah jéihnit, queétdih ʉ́ʉmna, tewíhna yʉhna, ĩt jéih teo jwʉhcap wʉt jĩ.
46 e, embora quisessem prendê-lo, tinham medo das multidões, porque estas o consideravam como profeta.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 21, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.