Mateus 20

Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 “Dios ã maáh jʉmat nin pah ã jʉmna caá: Iguíha mínah cheibitjeh ã́ih iguíhadih teo wʉ̃hnit pínahdih bididih ã bejep be.
1 Jesus disse:
2 Pánih bejnit, jwãáhna, queétdih nin pah ã niijíp be: ‘Wĩ́ih iguíhadih ñi teo wʉ̃hat jíib jwĩpĩ́ jíib chãjat pah yeebdíh wã wʉ̃hbipna caá’, ã niijíp be. Páant ã niijíchah joinít, tewedih ĩ bejep be.
2 Ele combinou com eles o salário de costume, isto é, uma moeda de prata por dia, e mandou que fossem trabalhar na sua plantação.
3 Las nueve dée, jíib chãjat tólihna pebhboó ã bejep be. Pánih bejnit, bita caanjĩ́h ñʉhnitdih ã enep be.
3 Às nove horas, saiu outra vez, foi até a praça do mercado e viu ali alguns homens que não estavam fazendo nada.
4 Pánih ennit, queétdihbʉt nin pah ã niijíp be: ‘Yeebbʉ́t wĩ́ih iguíhaboó tewedih ñi bejeé. Teo cádahat horadih ñi tewat jíib wã wʉ̃hbipna caá’, queétdih ã niijíp be.
4 Então disse: “Vão vocês também trabalhar na minha plantação de uvas, e eu pagarei o que for justo.”
5 Páant ã niijíchah joinít, queétbʉt tewedih ĩ bejep be. Yeó jáap tac yoób bejna, bita ñʉhnitdih jwãáhnit, biíc yoobó queétdihbʉt ã niijíp be. Las tres dée bita ñʉhnitdih jwãáhnit, biíc yoobó queétdihbʉt ã niijíp be.
5 — E eles foram. Ao meio-dia e às três horas da tarde o dono da plantação fez a mesma coisa com outros trabalhadores.
6 Las cinco dée bita ñʉhnitdih jwãáhnit, nin pah queétdih ã niíj ʉʉ́bh joyóp be: ‘¿Dépanihna nihat yeó jáap teocan, ñʉh tigaá ñi chãj?’ ã niijíp be.
6 Eram quase cinco horas da tarde quando ele voltou à praça. Viu outros homens que ainda estavam ali e perguntou: “Por que vocês estão o dia todo aqui sem fazer nada?”
7 ‘Jwiítdih tewat wʉtni ã wihcan caá’, ĩ niíj jepahap be. Páant ĩ niijíchah joinít, iguíha mínah queétdih nin pah ã niijíp be: ‘Wĩ́ih iguíhana bejnit, ñi teobi jwʉhʉʉ́’, queétdih ã niijíp be.
7 — “É porque ninguém nos contratou!” — responderam eles.
8 “Cheyeh caán iguíha mínah caandíh teo wʉ̃hni maáhdih nin pah ã niijíp be: ‘Queét teonitdih jʉ̃ʉ́wát tʉ́ʉtnit, ĩ tewat jíib ma wʉ̃hʉʉ́.Pée jʉinítdih ĩ tewat jíib ma jwíih wʉ̃hʉʉ́. Páant queétdih ma wʉ̃hat tʉ́ttimah, ĩ jã́tih jʉinítdih ma wʉ̃hʉʉ́. Pánih queétdih jíib chãj péa, bita ĩ jã́tih jʉinítdih ma wʉ̃hʉʉ́. Queétdih wʉ̃h péa, bita ĩ jã́tih jʉinítdihbʉt ma wʉ̃hʉʉ́. Queétdih wʉ̃h péa, waóh jʉinítdih ma jíib wʉ̃hʉʉ́’, ã niijíp be. Pánihna, ã niiját pah queétdih ã jíib chãjap be.
8 — No fim do dia, ele disse ao administrador: “Chame os trabalhadores e faça o pagamento, começando com os que foram contratados por último e terminando pelos primeiros.”
9 Las cinco dée tewedih jʉinítdih nihat yeó jáap ĩ tewat jíib pah bóo ã wʉ̃hʉp be.
9 — Os homens que começaram a trabalhar às cinco horas da tarde receberam uma moeda de prata cada um.
10 Queét nihat teonitdih biíc yoobó ã wʉ̃hʉp be. Queét waóh tewedih jʉinítboó ‘Jwiítdih chah ã jíib wʉ̃hbipna caá’, ĩ niíj jenah joyóp yʉh be. Obohjeéhtih, queétdihbʉt biíc yoobó ã wʉ̃hʉp be.
10 Então os primeiros que tinham sido contratados pensaram que iam receber mais; porém eles também receberam uma moeda de prata cada um.
11 Queétdih biíc yoobó míic ã jíib chãjachah enna, caandíh bʉ́dí íijnit, nin pah ĩ niíj jʉ̃ihñʉp be:
11 Pegaram o dinheiro e começaram a resmungar contra o patrão,
12 ‘Jwiítboó nihat yeó jáap, tʉbit ã chãhachah, bʉ́dí jwĩ tewechah, queét pée jʉinítboó biíc horabitjeh ĩ tewechah yʉhna, jwiít nihatdih biíc yoobó ma jíib wʉ̃hat, ã tʉ́ican caá’, caandíh ĩ niijíp be.
12 dizendo: “Estes homens que foram contratados por último trabalharam somente uma hora, mas nós aguentamos o dia todo debaixo deste sol quente. No entanto, o pagamento deles foi igual ao nosso!”
13 Páant ĩ niíj jʉ̃ihñʉchah joinít, nin pah biíc ĩjeéh jʉmnidih ã niijíp be: ‘Meemdíh wã niijátji pah tigaá wã jíib chãjap. Ñi tewat jíib wʉ̃hnit, meemdíh wã yeecan caá.
13 — Aí o dono disse a um deles: “Escute, amigo! Eu não fui injusto com você. Você não concordou em trabalhar o dia todo por uma moeda de prata?
14 Ma tewat jíib ʉbnit, ma bejeé. Weém wã náahat pahjeh queét bainí teonitdihbʉt meemdíh wã wʉ̃hat biíc yoobó wã jíib wʉ̃hʉp be.
14 Pegue o seu pagamento e vá embora. Pois eu quero dar a este homem, que foi contratado por último, o mesmo que dei a você.
15 Ded pah wĩ́ih dinerojĩh chãjna, wĩ́ih pínahjeh caá. Weém queét moh yéejnitdih jĩ́gah ennit, bʉ́dí wã jíib wʉ̃hʉchah enna, ¿yeébboó íij niít, páant ñi niijíp?’ iguíha mínah queétdih ã niijíp be.
15 Por acaso não tenho o direito de fazer o que quero com o meu próprio dinheiro? Ou você está com inveja somente porque fui bom para ele?”
16 “Pánihat pah tigaá det waóhnitji péenit ĩ jʉmbipna caá. Péenitjiboó waóhnit ĩ jʉmbipna caá”, Jesús jwiítdih ã niijíp jĩ.
16 E Jesus terminou, dizendo:
17 Páant niíj péanit, dawá cã́acwã jwĩjeéh ĩ péenachah, Jerusalén tʉ́tchina bejni namádih jwĩ bejep jĩ. Pánih bejna, chibít yʉʉ́p jwiítdih nʉmah waóh bejnit, jwiítdihjeh nin pah Jesús ã niíj naáwáp jĩ:
17 Quando Jesus estava subindo para Jerusalém, chamou os discípulos para um lado e falou com eles em particular, enquanto caminhavam. Ele disse:
18 —Jerusalén tʉ́tchina bejna caá jwĩ chãjap. Caanná jwĩ jʉibíát tʉ́ttimah, weém nihat cã́acwã ʉ́ʉd jeñédih eníhcanniboó sacerdotewã ĩ maátadih, Moisés ã wʉtatjidih bohénitdihbʉt ã dʉó wáibipna caá. Páant ã dʉó wáyachah, weemdíh teonit, ĩ mawat tʉ́ʉtbipna caá.
18 — Escutem! Nós estamos indo para Jerusalém, onde o
19 Pánih mawat tʉ́ʉtnit, judíowã nihcannitdih ĩ jwʉ́ʉb wʉ̃h yapabipna caá. Queétboó weemdíh deohnit, ĩ pʉñat tʉ́ttimah, cruzboó ĩ péoh dodh mao yohbipna yʉh caá. Obohjeéhtih, biíc peihcanni yeó jáap tʉ́ttimah, wã íip weemdíh ã jwʉ́ʉb booabipna caá, ã niijíp jĩ.
19 e o entregarão aos não judeus. Estes vão zombar dele, bater nele e crucificá-lo; mas no terceiro dia ele será ressuscitado.
20 Pánihat tʉ́ttimah, Zebedeo ã weh íinboó mi weh biícdih Jesús pebh jʉinít, caandíh ʉʉ́bát tʉ́ʉt niijná, mi bódicha caj yoh ñajap jĩ.
20 Então a mãe dos filhos de Zebedeu chegou com os seus filhos perto de Jesus, curvou-se e pediu a ele um favor.
21 Páant mi bódicha caj yoh ñajachah ennit, Jesús nin pah ã niíj ʉʉ́bh joyóp jĩ:
21 — O que é que você quer? — perguntou Jesus. Ela respondeu: — Prometa que, quando o senhor se tornar Rei, estes meus dois filhos sentarão à sua direita e à sua esquerda.
22 —Ded pah ñi ʉʉ́bátdih ñi jéihcan caá. Ded wã maáh jʉmʉpboó jʉmíhni, weemdíh yeejép ã yapat pínah, biíc yoobó caandíhbʉt ã yapachah yʉhna, weemdíh cádahcat caá náahap. Pánih cádahcan, wã maáh jʉmʉpboó wãjeéh ã wʉtbipna caá. ¿Yeebdíhbʉt páant yeejép ã yapachah yʉhna, ñi cádahbican naniít? mi wehdih Jesús ã niijíp jĩ.
22 Jesus disse aos dois filhos dela: — Podemos! — responderam eles.
23 —Yoobópdih yeebdíh wã naóhna caá. Yeejép wã yapat pah yeebbʉ́t biíc yoobó ñi yapbipna caá. Obohjeéhtih, wãjeéh wʉtnit pínahdih weémboó wã jéih ñíocan caá. Wã íipboó queétdih ãtát ñíwip taga, Jesús queétdih ã niijíp jĩ.
23 Então Jesus disse:
24 Páant ĩ niíj ʉʉ́bʉ́chah joinít, jwiít diezboó queétdih jwĩ íijip jĩ.
24 Quando os outros dez discípulos ouviram isso, ficaram zangados com os dois irmãos.
25 Páant jwĩ íijatdih ennit, Jesús jwiít nihatdih ã míic wáacat tʉ́ʉtʉp jĩ. Páant jwĩ míic wáacachah, nin pah jwiítdih ã niíj naáwáp jĩ:
25 Então Jesus chamou todos para perto de si e disse:
26 Obohjeéhtih, queét wʉtnit ĩ jʉmat pah yeéb ñi jʉmca bojoó. Yeébboó maáta jʉmíhna, bitadih tʉ́i teo wáacnit ñi jʉmʉʉ́.
26 Mas entre vocês não pode ser assim. Pelo contrário, quem quiser ser importante, que sirva os outros,
27 Waóhnit jʉmíhna, teo wʉ̃hnit pah jʉmat caá náahap.
27 e quem quiser ser o primeiro, que seja o escravo de vocês.
28 Weém nihat cã́acwã ʉ́ʉd jeñéboó cã́acwã weemdíh ĩ teo wáacat pínah niijná, nin baácboó wã jʉ̃óhcap jĩ. Obohjeéhtih, cã́acwãdih teo wáacat tʉ́ʉt niijná, queét iiguípna ĩ bejat déedih wʉn wʉ̃hʉdih wã jʉ̃ʉ́wʉ́p be, Jesús ã niijíp jĩ.
28 Porque até o
29 Jwiít Jerusalén tʉ́tchina bejna, Jericó tʉ́tchidih jwĩ chóop yap bejep jĩ. Páant jwĩ chóop yap bejechah, dawá cã́acwãbʉt jwiítdih ĩ péenap jĩ.
29 Quando Jesus e os discípulos estavam saindo de Jericó, uma grande multidão seguia Jesus.
30 Jericó wáihyat jʉ́dʉ jẽcdih bac bejnit, chénewã jéih encannit namá jwẽ́ejdih ĩ chʉ́ʉdʉchah, jwĩ enep jĩ. “Jesús, Nazaret tʉ́tchidih bóo caá ã yap bejep”, bita ĩ niijíchah joinít, nin pah ĩ niíj ñaác ejep jĩ:
30 Dois cegos, sentados na beira do caminho, ouviram alguém dizer que ele estava passando e começaram a gritar: — Senhor,
31 Páant ĩ niíj ñaacáchah joinít, cã́acwãboó queétdih jʉ̃ihnit,
31 A multidão os repreendeu e mandou que calassem a boca, mas eles gritaram ainda mais: — Senhor, Filho de Davi, tenha pena de nós!
32 Páant ĩ niíj ñaacáchah joinít, Jesús chão ñʉ́h, ã pebhna jʉ̃ʉ́wát tʉ́ʉtnit, queétdih nin pah ã niijíp jĩ:
32 Então Jesus parou, chamou os cegos e perguntou:
33 —Maá, jéih enatdih caá jwĩ náahap, ĩ niijíp jĩ.
33 — Senhor, queremos poder enxergar! — responderam eles.
34 Páant ĩ niijíchah joinít, Jesús queétdih jĩ́gah ennit, ĩ́ih quíibdih ã teo jã́hanap jĩ. Páant ã teo jã́hanachahjeh, ĩ yoób enep jĩ, bʉca. Pánih ennit, caandíh ĩ péenap jĩ.
34 Jesus teve pena dos cegos e tocou nos olhos deles. No mesmo instante eles puderam ver e então seguiram Jesus.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.