Mateus 17
Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs NAA
1 Seis yeó jáap tʉ́ttimah, Pedro, Santiago, ã ʉ́ʉd Juan queét biíc peihcannitdihjeh jap bóo jeená Jesús ã nʉmah pʉ́ʉh laab béjep jĩ.
1 Seis dias depois, Jesus tomou consigo Pedro e os irmãos Tiago e João e os levou, em particular, a um alto monte.
2 Caanná ĩ pʉ́ʉh laáb jʉibíát tʉ́ttimah, ĩ enechah, ã jígohat ãt tʉ́ʉt nʉʉmʉ́p wʉt jĩ. Ã́ih móot yeó ã yeh iigát pah yeh iíg, ã́ih yéguehbʉt biíc yoobó tʉ́i baabní ãt yeh iiguíp wʉt jĩ.
2 E Jesus foi transfigurado diante deles. O seu rosto resplandecia como o sol, e as suas roupas se tornaram brancas como a luz.
3 Páant ã yeh iiguíchahjeh, Moisés, Elíasji biícdih Jesús pebh jígohnit, caandíh ĩt míic wéhenap wʉt jĩ.
3 E eis que lhes apareceram Moisés e Elias, falando com Jesus.
4 Páant ã yapachah ennit, Pedroboó Jesúsdih nin pah ãt niijíp wʉt yʉh jĩ:
4 Então Pedro, tomando a palavra, disse a Jesus: — Senhor, bom é estarmos aqui. Se o senhor quiser, farei aqui três tendas: uma para o senhor, outra para Moisés e outra para Elias.
5 Obohjeéhtih, páant ã niijíchahjeh, tʉ́i yeh iigní mah põh panihni queétdih ãt dei jʉyʉ́p wʉt jĩ. Páant ã dei jʉyʉ́chah, caán chawat yoób nin pah Dios ãt niijíp wʉt jĩ: “Nin wã wʉ̃ʉ́h wã oini caá. Caandíh bʉ́dí wã wẽina caá. Pánihna, ã naáwáchah, caandíh ñi tʉ́i joyoó”, ãt niijíp wʉt jĩ.
5 Falava ele ainda, quando uma nuvem luminosa os envolveu; e eis, vindo da nuvem, uma voz que dizia: — Este é o meu Filho amado, em quem me agrado; escutem o que ele diz!
6 Páant ã niíj wéhenachah joinít, ʉ́ʉmna, ã bohénit ĩt páah yoh ñajap wʉt jĩ.
6 Ao ouvirem aquela voz, os discípulos caíram de bruços, tomados de grande medo.
7 Páant ĩ páah yoh ñajachah ennit, Jesús ĩ pebhna jʉí, queétdih teo jã́hanit,
7 Jesus aproximou-se e tocou neles, dizendo:
8 Páant ã niijíchah joinít, ñah ñʉhna, Jesúsdihjeh ĩt enep wʉt jĩ. Bita ĩ ennitjiboó ĩt wihcap wʉt jĩ.
8 Então eles, levantando os olhos, não viram mais ninguém, a não ser Jesus.
9 Tʉ́ttimah, jeemánt dei jʉ̃óhna, Jesús queétdih nin pah ãt niíj wʉtʉp wʉt jĩ:
9 Ao descerem do monte, Jesus lhes ordenou:
10 Páant ã niijíchah joinít, queét biíc peihcannit caandíh nin pah ĩt niíj ʉʉ́bh joí enep wʉt jĩ:
10 Mas os discípulos perguntaram a Jesus: — Por que, então, os escribas dizem ser necessário que Elias venha primeiro?
11 —Yoobópdih tigaá ĩ niíj naáwáp. Elíasdih Dios ã jwíih jʉ̃ʉ́wát tʉ́ʉtʉp jĩ, nihatdih ã ámohat pínah niijná.
11 Jesus respondeu:
12 Páant niijnít, nin pah yeebdíh niijná caá wã chãjap. Elías wãát jʉí péanap be. Páant ã jʉyʉ́chah yʉhna, yeebdíh bohénit caandíh ĩt beh encap jĩ. Pánih beh encan, ded pah ĩ náahat pahjeh caandíh ĩt chãjap taga. Páant ĩ chãjat pahjeh mʉntih, weemdíhbʉt ĩ chãjbipna caá. Páant ĩ chãjachah, weém nihat cã́acwã ʉ́ʉd jeñé, yeejép wã yapbipna caá, Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
12 Eu, porém, lhes digo que Elias já veio, e não o reconheceram; pelo contrário, fizeram com ele tudo o que quiseram. Assim também o Filho do Homem irá sofrer nas mãos deles.
13 Páant ã niíj naáwáchah joinít, “ ‘Elías’, niijná, Juan Daabánidih naóhna caá ã chãjap”, niijnít, queét ĩt beh joyóp wʉt jĩ.
13 Então os discípulos entenderam que ele estava se referindo a João Batista.
14 Pánih míic wéhe dei jʉ̃óhnit, jeé ñaj deyepboó Jesús biíc peihcannit ã pej jʉmnit biícdih ã jwʉ́ʉb dei jʉyʉ́p jĩ. Páant ĩ jwʉ́ʉb dei jʉyʉ́chah, dawá cã́acwã cãtíh jʉ̃óhnit, biíc newé Jesús pebh jʉinít, ã bódicha caj yoh ñajap jĩ. Pánih bódicha caj yoh ñajnit, nin pah Jesúsdih ã niíj naáwáp jĩ:
14 Quando eles chegaram para junto da multidão, um homem se aproximou de Jesus, ajoelhou-se e disse:
15 —Maá, wã wʉ̃ʉ́hdih ma jĩ́gah eneé. Caandíh wãá wʉnat ã ñahachah, yeejép ãpĩ́ yapna caá. Dawá láa tʉʉ cʉ́ʉtboó ãpĩ́ bʉʉ́g cáona caá. Biíh láa mʉjboó ãpĩ́ daab yóh bejna caá.
15 — Senhor, tenha pena do meu filho, porque ele tem convulsões e sofre muito; pois muitas vezes cai no fogo e outras tantas cai na água.
16 Pánihna, caandíh ĩ booaat pínah niijná, ma bohénit pebh caandíh wã ʉb jʉyʉ́p yʉh be. Obohjeéhtih, queét caandíh ĩ jéih booacap be, ã niijíp jĩ.
16 Apresentei-o aos seus discípulos, mas eles não puderam curá-lo.
17 Páant ã niijíchah joinít, Jesús nin pah ã niijíp jĩ:
17 Jesus exclamou:
18 Páant ã niijíchah joinít, Jesús pebh ã wʉ̃ʉ́hdih ĩ ʉb jʉyʉ́p jĩ. Páant ĩ ʉb jʉyʉ́chah, caandíh wʉnat tʉ́ʉtni nemépdih Jesús ã bacat tʉ́ʉtʉp jĩ. Páant ã wʉtʉchahjeh, ã bacachah, wʉnnijiboó ã tʉ́i boonap jĩ.
18 E Jesus repreendeu o demônio, e este saiu do menino; e, desde aquela hora, o menino ficou curado.
19 Páant ã yapat tʉ́ttimah, jwiít ã bohénit míicjeh jʉmna, Jesúsdih nin pah jwĩ niíj ʉʉ́bh joyóp jĩ:
19 Então os discípulos, aproximando-se de Jesus, perguntaram em particular: — Por que motivo nós não pudemos expulsá-lo?
20 —Wã wẽpatdih yeebdíh wã wʉ̃hʉchah yʉhna, caandíh náhnican, weemdíh ñit tʉ́i jenah joicáp taga. Yoobópdih yeebdíh wã naóhna caá. Mostaza tíbih ã jʉmat pah, yeéb Dios ã wẽpatdih bainíjeh ñi tʉ́i jenah joiná yʉhna, nin pah ñi jéih chãjbipna caá: Nin jeedíh ‘Conboó ma bejeé’, ñi niijíchah, ã bejbipna caá. Pánih tʉ́i jenah joiná, nihatdih ñi jéih chãjna caá.
20 Jesus respondeu:
21 Obohjeéhtih, pánihni nemépdih ñi bacaat tʉ́ʉt niijná, Diosdih bʉ́dí ʉʉ́bát caá náahap. Pánih ʉʉ́bhna, jeémp jwʉhcan, Dios ã wẽpatdih chah ñi tʉ́i jenah joibípna caá. Pánih chah jenah joinít jʉmna, pánihnit nemépwãdihbʉt ñi jéih bacat tʉ́ʉtbipna caá, jwiítdih Jesús ã niijíp jĩ.
21 [Mas esse tipo de demônio só pode ser expulso por meio de oração e jejum.]
22 Galilea baácboó Jesús biícdih jwĩ bejechah, caán jwiítdih nin pah ã jwʉ́ʉb niíj naáwáp jĩ:
22 Quando eles estavam reunidos na Galileia, Jesus lhes disse:
23 Páant ĩ wʉ̃hat tʉ́ttimah, queétboó weemdíh ĩ mao yohbipna caá. Páant ĩ maoniji biíc peihcanni yeó jáap tʉ́ttimah, wã jwʉ́ʉb boo pʉd jʉ̃óhbipna caá, ã niijíp jĩ.
23 e estes o matarão; mas, ao terceiro dia, ressuscitará. Então os discípulos ficaram muito tristes.
24 Capernaum tʉ́tchina jwĩ jʉibínachah, Dioíh mʉʉdíh ĩ en dawát jíib ʉbnitboó Pedro pebhna jʉibínit, caandíh nin pah ĩt niíj ʉʉ́bh joyóp wʉt jĩ:
24 Quando Jesus e os discípulos chegaram a Cafarnaum, os que cobravam o imposto das duas dracmas se dirigiram a Pedro e perguntaram: — O Mestre de vocês não paga as duas dracmas?
25 —Ã jíib chãjbipna caá, Pedro ãt niíj jepahap wʉt jĩ.
25 Pedro respondeu: — Claro que paga! Quando Pedro estava entrando em casa, Jesus se adiantou, dizendo:
26 —Biíh baácdih moondíh tigaá ĩpĩ́ jíib ʉbʉp, Pedro ã niíj jepahap jĩ.
26 Quando Pedro respondeu: “Dos estranhos”, Jesus lhe disse:
27 Páant ĩ jíib ʉbcah yʉhna, queét jíib ʉbnitdih íijaíhcan, jwĩ jíib chãjbipna caá. Íimboó queéj wáyadih ma bejeé. Caán jeémpni queejdíh ʉbnit, ã́ih jacna dinero jʉ́dʉdih ma bid jʉibípna caá. Caán jʉ́dʉ jwiít chénewãíh jíib pínahdih ʉbnit, jwĩ jíib bʉʉdáátdih jíib chãjadih ma bejeé, Jesús Pedrodih ã niijíp jĩ.
27 Mas, para que não os escandalizemos, vá ao mar, jogue o anzol e puxe o primeiro peixe que fisgar. Ao abrir a boca do peixe, você encontrará uma moeda. Pegue essa moeda e entregue aos cobradores, para pagar o meu imposto e o seu.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 17, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.