Marcos 2

Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs ARA

Sair da comparação
ARA Almeida Revista e Atualizada 1993
1 Daocánni yeó jáap tʉ́ttimah, Jesúswã Capernaum tʉ́tchiboó ĩt jwʉ́ʉb jʉibínap wʉt jĩ. Ãpĩ́ jʉibíni mʉʉdíh ã jwʉ́ʉb jʉibínachah, ã jʉmat doonádih joinít, cã́acwã ĩt míic naáwáp wʉt jĩ.
1 Dias depois, entrou Jesus de novo em Cafarnaum, e logo correu que ele estava em casa.
2 Pánih caán doonádih joinít, dawá caán ã jʉmni mʉʉná ĩt jʉibínap wʉt jĩ. Jẽc yehmant ĩt ñʉh péenap wʉt jĩ. Pánih jʉibínitdih Jesús Dioíh tʉ́ini doonádih ãt naáwáp wʉt jĩ.
2 Muitos afluíram para ali, tantos que nem mesmo junto à porta eles achavam lugar; e anunciava-lhes a palavra.
3 Jesús queétdih ã naáwát pónih, chénena míic neoná jéih yoocannidih ĩt beo jʉibínap wʉt yʉh jĩ.
3 Alguns foram ter com ele, conduzindo um paralítico, levado por quatro homens.
4 Obohjeéhtih, Jesús ã jʉmni mʉʉná jʉibínit, dawá ĩ jʉmʉchah enna, Jesús pebh ĩt jéih waád jʉibícap wʉt jĩ. Pánih jéih waadcán, jéih yoocannidih mʉʉ́ chah bóo coahna beo pʉ́ʉh laab béjnit, ĩt íit chãjap wʉt jĩ. Pánih íit chãj péanit, jéih yoocannidih ã ñajni chóojĩh Jesús pebh ĩt cádah deya bojop wʉt jĩ.
4 E, não podendo aproximar-se dele, por causa da multidão, descobriram o eirado no ponto correspondente ao em que ele estava e, fazendo uma abertura, baixaram o leito em que jazia o doente.
5 Ĩ cádah deya bojochah ennit, “Jesús jwĩ chéendih ã booabipna caá”, ĩ niíj jenah joyátdih jéihnit, nin pah jéih yoocannidih Jesús ãt niijíp wʉt jĩ:
5 Vendo-lhes a fé, Jesus disse ao paralítico: Filho, os teus pecados estão perdoados.
6 Páant ã niijíchah joinít, caanjĩ́h chʉ́ʉdnit Moisés ã wʉtatjidih bohénitboó ĩ́ih caolihjĩhjeh nin pah ĩt niíj jenah joyóp wʉt yʉh jĩ:
6 Mas alguns dos escribas estavam assentados ali e arrazoavam em seu coração:
7 “Diosjeh yéejatdih ã jéih yohna caá. Nin cã́acjeh páant niijná, ‘Dios wã jʉmna caá’, niíj yeena caá ã chãjap”, ĩt niíj jenah joyóp wʉt jĩ.
7 Por que fala ele deste modo? Isto é blasfêmia! Quem pode perdoar pecados, senão um, que é Deus?
8 Queét páant ĩ niíj jenah joyóchah jéihnit, Jesúsboó nin pah queétdih ãt niijíp wʉt jĩ:
8 E Jesus, percebendo logo por seu espírito que eles assim arrazoavam, disse-lhes: Por que arrazoais sobre estas coisas em vosso coração?
9 ‘Ma yéejatdih wã yohna caá’, wã niijíchah joinít, weemdíh jéihcan yʉhna, ‘Yeeni caá’, ñi niíj jenah joiná caá. Obohjeéhtih, ‘Ma ñah ñʉhʉʉ́. Ma ñajatdih ʉbnit, ma yáac chʉ̃i bejeé’, wã niijíchah, caán ã bejechah ennit, wã niiját yoobópdih ã jʉmatdih ñi jéihbipna caá. Pánih jéihna, yéejat yohat wẽpat wã bíbohatdihbʉt ñi jéihbipna caá.
9 Qual é mais fácil? Dizer ao paralítico: Estão perdoados os teus pecados, ou dizer: Levanta-te, toma o teu leito e anda?
10 Weém nihat cã́acwã ʉ́ʉd jeñé, nin baácdih moondíh jéih booanit, ĩ yéej chãjatdihbʉt wã jéih yohna caá. Páant wã jéih yohatdih yeéb ñi jéihyat pínah niijná, nin pah wã chãj jʉ́ʉtbipna caá, ãt niijíp wʉt jĩ.
10 Ora, para que saibais que o Filho do Homem tem sobre a terra autoridade para perdoar pecados — disse ao paralítico:
11 —Ma ñah ñʉhʉʉ́. Ma ñajat chóodih ʉbnit, míih mʉʉ́boó ma jwʉ́ʉb bejeé, ãt niijíp wʉt jĩ.
11 Eu te mando: Levanta-te, toma o teu leito e vai para tua casa.
12 Jesús páant ã niijíchahjeh, caán newé ãt ñah ñʉhʉp wʉt jĩ, bʉca. Ñah ñʉhnit, ã ñajat chóodih ʉbnit, ãt bac bejep wʉt jĩ. Páant ã bac bejechah, nihat ĩt en wʉ́hi bejep wʉt jĩ. En wʉ́hi bejnit, Diosdih bʉ́dí wẽinit, nin pah queétjeh ĩt míic niijíp wʉt jĩ:
12 Então, ele se levantou e, no mesmo instante, tomando o leito, retirou-se à vista de todos, a ponto de se admirarem todos e darem glória a Deus, dizendo: Jamais vimos coisa assim!
13 Tʉ́ttimah, íim jwẽ́ejdih Jesúswã ĩt jwʉ́ʉb bejep wʉt jĩ. Pánih bejnit, dawá caan pébh ĩ míic wáac jʉyʉ́chah ennit, queétdih Jesús ãt bohé bejep wʉt jĩ.
13 De novo, saiu Jesus para junto do mar, e toda a multidão vinha ao seu encontro, e ele os ensinava.
14 Pánih bohé bejna, Leví Alfeo wʉ̃ʉ́hdih ã tewat tólihdih ã chʉ́ʉdʉchah, ãt enep wʉt jĩ. Leví, jwĩ dée jʉmna yʉhna, Romanowã maáta ĩ ʉʉ́bát tʉ́ʉtni dinerodih ʉʉ́bh wʉ̃hni ãt jʉmʉp wʉt jĩ. Caandíh ennit, Jesús nin pah ãt niijíp wʉt jĩ:
14 Quando ia passando, viu a Levi, filho de Alfeu, sentado na coletoria e disse-lhe: Segue-me! Ele se levantou e o seguiu.
15 Tʉ́ttimah, Levíboó ã́ih mʉʉná nʉmah bejnit, Jesúswãdih ãt nʉmah jeémép wʉt jĩ. Páant ã nʉmah jeéméchah, caán ã nihat pah dawá dinerodih ʉʉ́bh wʉ̃hnit, bita “Yeejépwã caá”, ĩ niijnítbʉt, Jesúswãjeéh bejnit, queét biícdih ĩt jeémép wʉt jĩ.
15 Achando-se Jesus à mesa na casa de Levi, estavam juntamente com ele e com seus discípulos muitos publicanos e pecadores; porque estes eram em grande número e também o seguiam.
16 Páant queét biícdih Jesúswã ĩ jeémp chʉ́ʉdʉchah, Moisés ã wʉtatjidih bohénit fariseowã queétdih ĩt enep wʉt jĩ.
16 Os escribas dos fariseus, vendo-o comer em companhia dos pecadores e publicanos, perguntavam aos discípulos dele: Por que come [e bebe] ele com os publicanos e pecadores?
17 —Tʉbʉ́p chʉ̃ʉ́hcannit cohnidih ĩpĩ́ bidcan caá. Wʉnnitjeh caandíh ĩ bidna caá. Pánihat dée ‘Weém yéejat wihcanni caá’, niíj jenah joinít, teo wáacni pínahdih ĩpĩ́ bidcan caá. Obohjeéhtih, ‘Wã yéejatdih cádahnit, wã tʉ́ʉt nʉʉ́míhna caá’, niíj jenah joinítboó teo wáacni pínahdih ĩ bidna caá. Pánihna, ‘Yeejépwã caá jwiít’, niíj jenah joinítdihjeh teo wáacadih wã jʉ̃ʉ́wʉ́p be, ĩ yéej chãjatdih cádahnit, tʉ́iniboodíh ĩ tʉ́ʉt nʉʉmát pínah niijná, Jesús queétdih ãt niijíp wʉt jĩ.
17 Tendo Jesus ouvido isto, respondeu-lhes: Os sãos não precisam de médico, e sim os doentes; não vim chamar justos, e sim pecadores.
18 Caán láa Juan ã bohénit, fariseowãbʉt jwĩ nʉowã ĩ wʉtat pah ĩt jeémp jwʉhcap wʉt jĩ. Obohjeéhtih, queét ĩ jeémp jwʉhcah yʉhna, Jesúswã páantjeh ĩt jeémép wʉt jĩ. Páant ĩ jeéméchah ennit, biquína Jesúsdih nin pah ĩt niíj ʉʉ́bh joyóp wʉt jĩ:
18 Ora, os discípulos de João e os fariseus estavam jejuando. Vieram alguns e lhe perguntaram: Por que motivo jejuam os discípulos de João e os dos fariseus, mas os teus discípulos não jejuam?
19 —Nin pah caá ã jʉmʉp: Téihya chéoni ã nʉmah jeémpnit biícdih ã jʉm jwʉhʉchah, jĩ́gahcan, ĩpĩ́ tʉ́i wẽi jeémpna caá. Páant tigaá, wãjeéh jʉm jwʉhna, wã bohénit ĩ tʉ́i wẽi jeémpna caá.
19 Respondeu-lhes Jesus: Podem, porventura, jejuar os convidados para o casamento, enquanto o noivo está com eles? Durante o tempo em que estiver presente o noivo, não podem jejuar.
20 Obohjeéhtih, bita caandíh ĩ ʉb bejat tʉ́ttimah, ã chéenwã jĩ́gahnit, ĩ jeémp jwʉhcan niít. Pánihat pah bita weemdíh ĩ ʉb bejat tʉ́ttimah bácah, wã bohénitjeéh wã wihcah, queétbʉt ĩ jeémp jwʉhcan niít, Jesús ãt niíj jepahap wʉt jĩ.
20 Dias virão, contudo, em que lhes será tirado o noivo; e, nesse tempo, jejuarão.
21 Ded pah jwĩ nʉowã ĩ wʉtatji ã́ih jáap bohéátjĩh fariseowã ĩ widíhichah enna, Jesús queétdih nin pah ãt jwʉ́ʉb niíj bohénap wʉt jĩ: “Jáap yégueh chóo chocca naáh chóojĩh máa yégueh chóodih nah teo wai bʉ́ʉdhdat ã náahcan caá. Páant ñi chãjachah nihna, caandíh ñi chocat tʉ́ttimah, jiínt bejna, máa chóodih chah ãta yewa tagaá. Páant tigaá jwĩ nʉowã ĩ naáwátji wĩ́ih jáap bohéátjĩh widcat caá náahap.
21 Ninguém costura remendo de pano novo em veste velha; porque o remendo novo tira parte da veste velha, e fica maior a rotura.
22 Pánihat dée, pah jwʉhcanni iguíh macdih nʉñʉ́p chóojĩh ĩ chãjniji máa wʉh wʉʉ́hdih yáacat ã náahcan caá. Páant ñi yáacachah nihna, iguíh mac pahna, máa wʉh wʉʉ́h jéih yʉ́ʉhcan, ãta yewah bej tagaá. Páant ã yewechah, chénat pah ãta bʉʉd tágaá. Pánihna, jáap macdih jáap wʉh wʉʉ́hboó yáacat caá náahap. Páant ñi yáacachah, iguíh mac, caandíh yáacni chóobʉt ã tʉ́i jʉmbipna caá. Pánihat pah wĩ́ih jáap bohéát jwĩ nʉowã ĩ naáwátjijĩh widcat caá náahap”, Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
22 Ninguém põe vinho novo em odres velhos; do contrário, o vinho romperá os odres; e tanto se perde o vinho como os odres. Mas põe-se vinho novo em odres novos.
23 Biíc chooát yeó jáapdih Jesús ã bohénitdih bohé bejna, trigo wáapdih ãt nʉmah chóop yap bejep wʉt jĩ. Pánih bejna, ã bohénit trigodih ĩt ʉ́ʉc jeémp bejep wʉt jĩ.
23 Ora, aconteceu atravessar Jesus, em dia de sábado, as searas, e os discípulos, ao passarem, colhiam espigas.
24 Páant ĩ ʉ́ʉcʉchah enna, ĩjeéh bejnit fariseowã íijnit, nin pah Jesúsdih ĩt niíj jʉ̃ihñʉp wʉt jĩ:
24 Advertiram-no os fariseus: Vê! Por que fazem o que não é lícito aos sábados?
25 — ausente —
25 Mas ele lhes respondeu: Nunca lestes o que fez Davi, quando se viu em necessidade e teve fome, ele e os seus companheiros?
26 — ausente —
26 Como entrou na Casa de Deus, no tempo do sumo sacerdote Abiatar, e comeu os pães da proposição, os quais não é lícito comer, senão aos sacerdotes, e deu também aos que estavam com ele?
27 Páant niijnít, nin pah Jesús queétdih ãt jwʉ́ʉb niijíp wʉt jĩ:
27 E acrescentou: O sábado foi estabelecido por causa do homem, e não o homem por causa do sábado;
28 Pánihna, weém nihat cã́acwã ʉ́ʉd jeñé, chooát yeó jáapdih ded pah ĩ chãjat pínahdih wã jéih wʉtna caá, ãt niijíp wʉt jĩ.
28 de sorte que o Filho do Homem é senhor também do sábado.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.