Marcos 12

Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs NAA

Sair da comparação
NAA Nova Almeida Atualizada 2017
1 Páant niíj péanit, Jesús nin ã jenah joiní naáwátjĩh cã́acwãdih ãt niíj bohénap wʉt jĩ: “Biíc newé jiwá iguíhdih ã momop be. Mom péanit, wáihyat jʉ́dʉdih chãj péa, caán iguíhdih ĩ bʉ́ʉh chʉñat pínah mʉʉdíhbʉt ã chãjap be. Pánih chãj péa, jap bóo mʉʉdíhbʉt ã chãjap be, caán iguíh wáapdih ĩ en dawát pínah niijná. Caandíh chãj péa, bitadih en dawát tʉ́ʉtnit, caán biíh baácboó jib jwʉhʉdih ã bejep be.
1 Depois Jesus começou a falar-lhes por parábola:
2 Tʉ́ttimah, iguíh ei láa caandíh teo wʉ̃hnidih ã́ih iguíh wáapna ã wah bojop yʉh be, ã́ih iguíh jíibdih ã ʉʉ́bát pínah niijná.
2 No tempo da colheita, mandou um servo para que recebesse dos lavradores a sua parte dos frutos da vinha.
3 Obohjeéhtih, caanná ã jʉibínachah, iguíhadih en daonítboó caandíh teonit, ĩ maáhdih jíib wahcanjeh, ĩ pʉ̃i ñʉʉn yóh jwʉ́ʉba bojop be.
3 Mas os lavradores o agarraram, espancaram e o despacharam de mãos vazias.
4 Tʉ́ttimah, iguíha mínah biíh caandíh teo wʉ̃hnidih ã jwʉ́ʉb wahap yʉh be, páant mʉntih. Obohjeéhtih, ã jʉibínachah, caandíhbʉt yeejép niijnít, ã́ih wao dáhdih ĩ dʉ́ʉc mawap be.
4 De novo, enviou-lhes outro servo, e eles bateram na cabeça dele e o insultaram.
5 Páant ĩ chãjat tʉ́ttimah, biíhdih ã wah bojochah, wápchi en daonít caandíh ĩ mao yohop be. Dawá bitadihbʉt ã wahachah, biquínadih mao yohnit, bitadih ĩ yeejép chãjap be.
5 Mandou ainda outro servo, e a este mataram. Muitos outros lhes enviou, dos quais espancaram uns e mataram outros.
6 “Caán iguíha mínahdih ã wʉ̃ʉ́h, bʉ́dí ã oinijeh ã jʉdhdʉp be. Pánihna, ã wʉ̃ʉ́h ã oinidih ã wahap be, bʉca. Pánih wahnit, nin pah ã niíj jenah joyóp yʉh be: ‘Wã wʉ̃ʉ́hboodíh ĩ tʉ́i chãjbipna caá’, ã niijíp be.
6 — Restava-lhe ainda um: o seu filho amado. Por fim, mandou o filho, pensando: “O meu filho eles respeitarão.”
7 Obohjeéhtih, wápchi en daonítboó queétjeh nin pah ĩ míic niíj wéhenap be: ‘Nin wápchi mínah wʉ̃ʉ́h caá. Caandíh jwĩ mao yoh jĩíh, behe ã wʉnat tʉ́ttimah, nin jwĩ́ih wáap ã jʉmat pínah niijná’, queétjeh ĩ míic niijíp yʉh be.
7 Mas os tais lavradores disseram entre si: “Este é o herdeiro; venham, vamos matá-lo, e a herança será nossa.”
8 Páant niijná, caandíh mao yohnit, wápchi jwẽ́ejboó ã́ih bácahjidih ĩ yohop be.
8 E, agarrando o filho, mataram-no e o lançaram fora da vinha.
9 “¿Wápchi mínah jwʉ́ʉb jʉibínit, ded pah tigaá caán wápchidih en daonítdih ã chãjbi? Nin pah queétdih ã chãjbipna caá: Queétdih mao yohnit, bitaboodíh caán wápchidih ã en dawát tʉ́ʉtbipna caá.
9 — Que fará, pois, o dono da vinha? Virá, exterminará aqueles lavradores e entregará a vinha a outros.
10 — ausente —
10 Vocês ainda não leram este trecho da Escritura:
11 — ausente —
11 Isto procede do Senhor
12 Páant ã niijíchah joinít, sacerdotewã ĩ maáta, Moisés ã wʉtatjidih bohénit, jwiít judíowã jwĩ maáta biícdih nin pah ĩt niíj jenah joyóp wʉt jĩ: “Jesús iguíhadih en daonít naáwátjĩh jwiítdih jʉ̃ihna caá ã chãjap”, ĩt niijíp wʉt jĩ. Páant niíj jenah joinít, Jesúsdih ĩt tewíhip wʉt yʉh jĩ. Obohjeéhtih, cã́acwãdih ʉ́ʉmnit, caandíh teocanjeh, ĩt bejep wʉt jĩ.
12 E procuravam prender Jesus, porque entenderam que ele havia contado essa parábola contra eles; mas temiam o povo. Então eles o deixaram e foram embora.
13 Pánih bejnitji fariseowã ĩ maátaboó biquína ĩjeéh moondíh Herodesjeéh moondíhbʉt, Jesús pebhna wahna, caandíh ĩt ʉʉ́bh joyát tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ, Jesús mácah ã jepahachah, caandíh naóh yacat tʉ́ʉt niijná.
13 E enviaram a Jesus alguns dos fariseus e dos herodianos, para que o apanhassem em alguma palavra.
14 Pánihna, Jesús pebhna jʉibínit, queét yeenitboó caandíh nin pah ĩt niíj ʉʉ́bh joyóp wʉt yʉh jĩ:
14 Chegando, disseram-lhe: — Mestre, sabemos que o senhor é verdadeiro e não se importa com a opinião dos outros, porque não olha a aparência das pessoas, mas, segundo a verdade, ensina o caminho de Deus; é lícito pagar imposto a César ou não? Devemos ou não devemos pagar?
15 Páant ĩ niíj ʉʉ́bh joyóchah, ĩ yeeatdih jéihnit, nin pah Jesús queétdih ãt niíj jepahap wʉt jĩ:
15 Mas Jesus, percebendo a hipocrisia deles, respondeu:
16 Páant ã niijíchah joinít, caandíh biíc jʉ́dʉ ĩt wʉ̃hʉp wʉt jĩ. Páant ĩ wʉ̃hʉchah, caán jʉ́dʉdih ennit,
16 Eles trouxeram. E Jesus lhes perguntou: Eles responderam: — De César.
17 —Caán láa bácah nin jʉ́dʉ Césaríh pínah caá. Pánihna, ã́ih pínah ã jʉmʉchah, caandíh wʉ̃hat caá náahap. Obohjeéhtih, Dioíh pínah mácah ã jʉmʉchah, Diosboodíh ñi wʉ̃hʉʉ́, Jesús queétdih ãt niijíp wʉt jĩ.
17 Então Jesus disse: E muito se admiraram dele.
18 Páant queétdih ã jepahat tʉ́ttimah, biquína saduceowã jwʉh Jesús pebh ĩt jʉibínap wʉt jĩ. Queét saduceowã “Cã́acwã wʉnna, ĩ jwʉ́ʉb boo pʉd jʉ̃óhcan niít”, niijnít ĩ jʉmʉp jĩ.
18 Então alguns saduceus, que dizem não haver ressurreição, aproximaram-se de Jesus e lhe perguntaram:
19 Páant niíj jenah joinít, nin pah Jesúsdih ĩt niijíp wʉt jĩ:
19 — Mestre, Moisés nos deixou escrito que, se um homem morrer e deixar mulher sem filhos, o irmão desse homem deve casar com a viúva e gerar descendentes para o falecido.
20 Biíc weh sietewã ĩ jʉmʉp be. Weép jeñéboó áa jʉm, weh wihcanjeh ã wʉnʉp be.
20 Havia sete irmãos. O primeiro casou e morreu sem deixar filhos;
21 Ã ʉ́ʉdboó weép jeñé áajidih ã jwʉ́ʉb áa jʉmʉp yʉh be. Páant áa jʉmat tʉ́ttimah, weép jeñé pahjeh mʉntih, weh wihcanjeh caanbʉ́t ã wʉnʉp be. Tʉ́ttimah bóobʉt weép jeñé áajidih jwʉ́ʉb áa jʉmna yʉhna, caanbʉ́t weh wihcanjeh ã wʉnʉp be.
21 o segundo casou com a viúva e morreu, também sem deixar descendência; e o terceiro, da mesma forma.
22 Páant míicjeh queét nihat ĩ bʉʉ́d beedép be. Páant mi weha mána ĩ wʉn beedát tʉ́ttimah, ĩ áajibʉt mi wʉnʉp be.
22 E, assim, os sete não deixaram descendência. Por fim, depois de todos, morreu também a mulher.
23 Pánihna, queét nihat siete ĩ áaji, nihat ĩ jwʉ́ʉb boo pʉd jʉ̃ʉ́wʉ́chah, ¿ded áa tigaá mi jʉmbi? Jesúsdih ĩt niíj ʉʉ́bh joyóp wʉt jĩ.
23 Na ressurreição, quando eles ressuscitarem, de qual deles ela será a esposa? Porque os sete casaram com ela.
24 Páant ĩ niijíchah joinít, Jesús queétdih nin pah ãt niíj jepahap wʉt jĩ:
24 Jesus respondeu:
25 Wʉnnitji ĩ jwʉ́ʉb boo pʉd jʉ̃ʉ́wát tʉ́ttimah, jeáboó jʉmna, ángelwã pah áa wihcannit ĩ jʉmbipna caá.
25 Pois, quando ressuscitarem dentre os mortos, nem casarão, nem se darão em casamento, mas serão como os anjos nos céus.
26 Obohjeéhtih, wʉnnitji ĩ boo pʉd jʉ̃ʉ́wát pínahdih yeéb ñi jéihyatdih náah yacna, nin pah wã naóhna caá: Moisésji iigní chálihdih ã enatjidih nin pah ãt niíj daacáp tajĩ: ‘Dios nin pah weemdíh ã niijíp jĩ: “Weém Abraham, Isaac, Jacob ĩ Maáh caá”, ã niijíp jĩ’, Moisés ãt niíj daacáp tajĩ.
26 Quanto aos mortos, que eles de fato ressuscitam, vocês nunca leram no Livro de Moisés, no trecho referente à sarça, como Deus lhe falou: “Eu sou o Deus de Abraão, o Deus de Isaque e o Deus de Jacó”?
27 Ĩ wʉnat tʉ́ttimah yʉhna, ‘Ĩ Maáh caá’, Dios ãt niijíp wʉt jĩ. ‘Ĩ Maáh caá’, ã niijátjidih joinít, báadhnit ĩ jʉmatdih jwĩ jéihna caá. ¡Dios báadhnitdihjeh maáh ã jʉmna caá! Pánihna, ‘Wʉnnitji ĩ jwʉ́ʉb boo pʉd jʉ̃óhcan niít’, niíj jenah joiná, yoobópdih ñi jenah joicán caá, ãt niijíp wʉt jĩ.
27 Ele não é Deus de mortos, e sim de vivos. Vocês estão completamente enganados.
28 Moisés ã wʉtatjidih bohénitjeéh jʉmni Jesúswã pebh jʉibínit, ĩ míic wéhenachah, ãt joyóp wʉt jĩ. Jesús ã tʉ́i jepahachah joinít, nin pah caandíh ãt niijíp wʉt jĩ:
28 Chegando um dos escribas, que ouviu a discussão entre eles e viu que Jesus tinha dado uma boa resposta, perguntou-lhe: — Qual é o principal de todos os mandamentos?
29 —Nin wʉtat caá chah ã jʉmʉp: ‘Yeéb judíowã nindih ñi joyoó: Dios ñi Maáh, biícjeh tigaá ã jʉmʉp.
29 Jesus respondeu:
30 Páant ã jʉmʉchah, chah jenah joí, tʉ́i jepahnit, wẽinit, caandíh bʉ́dí ñi oyoó’, Moisés ãt niíj daacáp tajĩ.
30 Ame o Senhor, seu Deus, de todo o seu coração, de toda a sua alma, de todo o seu entendimento e com toda a sua força.”
31 Caán wʉtat nʉmp, nin biíh wʉtat ã jʉmna caá. ‘Meemjéh ma míic oyat pah mʉntih, bitadihbʉt bʉ́dí ma oyoó’, ãt niíj daacáp tajĩ.Caán chéne wʉtatna nihat biíh wʉtatnadih chah jenah joyát pínah ã jʉmna caá, Jesús caandíh ãt niijíp wʉt jĩ.
31 O segundo é: “Ame o seu próximo como você ama a si mesmo.” Não há outro mandamento maior do que estes.
32 —Páant tigaá Bohéní. Yoobópdih tigaá ma niijíp. Dios biícjeh tigaá báadhni. Biíh wihcan caá.
32 Então o escriba disse: — Muito bem, Mestre! E com verdade o senhor disse que ele é o único, e não há outro além dele,
33 Páant ã jʉmʉchah, caandíh chah jenah joí, tʉ́i jepahnit, wẽinit, oyat caá jwiítdih náahap. Jwĩ míic oyat pahjeh bitadihbʉt oyat caá náahap. Nʉñʉ́pdih mao cáonit, Diosdih jwĩ weñechah, ã tʉ́ina caá. Páant ã tʉ́yʉchah yʉhna, Diosdih, cã́acwãdihbʉt jwĩ oyat caá chah ã náahap. Meém páant ma niiját yoobópdih tigaá, Jesúsdih ãt niijíp wʉt jĩ.
33 e que amar a Deus de todo o coração e de todo o entendimento e com todas as forças e amar o próximo como a si mesmo é mais do que todos os holocaustos e sacrifícios.
34 —Dios ma maáh ã jʉmat pínah bainí caá meemdíh ã jʉdhdʉp, Moisés ã wʉtatjidih bohénidih Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
34 Vendo Jesus que o escriba havia respondido sabiamente, declarou-lhe: E ninguém mais ousava fazer perguntas a Jesus.
35 Dioíh mʉʉdíh waadnít, Jesús nin pah ãt niíj bohénap wʉt jĩ:
35 Jesus, ensinando no templo, perguntou:
36 Davidjijeh Tʉ́ini Espíritu ã wʉtʉchah, nin pah ãt niíj daacáp tajĩ:
36 O próprio Davi falou, pelo Espírito Santo:
37 Páant niíj daácnit, Davidji Cristodih ‘Maá’, ãt niijíp wʉt jĩ. Páant ã niijíchah yʉhna, ¿ded pah tigaá Cristo David jʉima ãt jʉmji? Jesús queétdih ãt niíj ʉʉ́bh joyóp wʉt jĩ.
37 — O próprio Davi chama o Cristo de Senhor; então como ele pode ser filho de Davi? E a grande multidão o ouvia com prazer.
38 Páant niíj péanit, Jesús nin pah queétdih ãt jwʉ́ʉb niíj naóh bohénap wʉt jĩ: “Moisés ã wʉtatjidih bohénit ĩ yéej chãjatdih ñi tʉ́i eneé. Páant queét ĩ chãjat pah ñi chãjca bojoó. Queét maátni yégueh tʉ́ini chóo dʉonít, cã́acwã ĩ enepdih ĩpĩ́ táoh jib bejna caá. Bií dée jíib chãjapboó bita queétdih tʉ́i wẽi jwãáh ʉʉ́bátdih ĩpĩ́ náahna caá.
38 E, ao ensinar, Jesus dizia:
39 Jwiít judíowã jwĩ bohéát mʉʉdíh waáwápboó ĩpĩ́ chʉ́ʉdna caá, nihat queétdih ĩ tʉ́i wẽi enat pínah niijná. Nʉmah jeémépboobʉ́t bejnit, waáwápboó míicjeh chʉ́ʉdna, ĩpĩ́ wẽina caá.
39 buscam as primeiras cadeiras nas sinagogas e os primeiros lugares nos banquetes;
40 Obohjeéhtih, queét éemp wʉnnit yaádíh mʉʉnádih ĩpĩ́ dʉ́ʉc wáina caá. Páant queét yaádhdih dʉ́ʉc wáina yʉhna, cã́acwã ĩ enepdih Diosdih maatápdih ĩpĩ́ ʉʉ́bhna caá, queétdih ĩ wẽi enat pínah niijná. Páant ĩ chãjat jíib Dios queétdih bʉ́dí ã peéh chãjbipna caá”, Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
40 devoram as casas das viúvas e, para o justificar, fazem longas orações. Estes sofrerão juízo muito mais severo.
41 Judíowã ĩ wʉ̃hni dinero ámohat paih pebh Jesús ãt chʉ́ʉdʉp wʉt jĩ. Pánih chʉ́ʉdna, cã́acwã caan páihdih dinero ĩ yacachah, ãt enep wʉt jĩ. Caán dinero Dioíh mʉʉdíh ĩ ámohochah, ĩ jíib chãjat pínah ãt jʉmʉp wʉt jĩ. Dawá bií dée bíbohnit caan páihdih bʉ́dí dinero ĩt yacap wʉt jĩ.
41 Sentado diante da caixa de ofertas, Jesus observava como o povo lançava ali o dinheiro. Ora, muitos ricos depositavam grandes quantias.
42 Obohjeéhtih, éemp wʉnnih moh yéejnihboó caan páih pebh jʉibínit, chéne jʉ́dʉna cobrejĩh ĩ chãjnijidih mit yacap wʉt jĩ. Caán jʉ́dʉna nʉmp bainí jíib jʉmni ãt jʉmʉp wʉt jĩ.
42 Vindo, porém, uma viúva pobre, lançou duas pequenas moedas correspondentes a um quadrante.
43 Caán jʉ́dʉnadih mi yacachah ennit, ã bohénitdih ã pebhna jʉ̃ʉ́wát tʉ́ʉtnit, nin pah Jesús queétdih ãt niijíp wʉt jĩ:
43 E, chamando os seus discípulos, Jesus disse:
44 Bita dawá bií dée bíbohnit, bʉ́dí ĩ wʉ̃hʉchah yʉhna, queétboó páantjeh bʉ́dí ĩ bíbohna caá. Obohjeéhtih, nint moh yéejnihboó nihat mi jeémát pínahdih mi jíib chãjat déejibitdih mi wʉ̃h beedánap be, ãt niijíp wʉt jĩ.
44 Porque todos eles deram daquilo que lhes sobrava; ela, porém, da sua pobreza deu tudo o que possuía, todo o seu sustento.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.