Lucas 6

Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Biíc chooát yeó jáapdih Jesús ã bohénitdih bohé bejna, trigo wáapdih ãt nʉmah chóop yap bejep wʉt jĩ. Pánih bejna, ã bohénit trigodih ʉ́ʉcnit, ã́ih chóodih jẽqué yohnit, ĩt jeémp bejep wʉt jĩ.
1 Em dia de sábado, Jesus atravessava umas plantações; seus discípulos iam colhendo espigas {de trigo}, as debulhavam na mão e comiam.
2 Páant ĩ chãjachah ennit, biquína ĩjeéh bejnit fariseowã íijnit, Jesúsdih nin pah ĩt niíj jʉ̃ihñʉp wʉt jĩ:
2 Alguns dos fariseus lhes diziam: Por que fazeis o que não é permitido no sábado?
3 — ausente —
3 Jesus respondeu: Acaso não tendes lido o que fez Davi, quando teve fome, ele e os seus companheiros;
4 — ausente —
4 como entrou na casa de Deus e tomou os pães da proposição e deles comeu e deu de comer aos seus companheiros, se bem que só aos sacerdotes era permitido comê-los?
5 Weém, nihat cã́acwã ʉ́ʉd jeñé, chooát yeó jáapdih ded pah ĩ chãjat pínahdih wã jéih wʉtna caá, Jesús queétdih ãt niijíp wʉt jĩ.
5 E ajuntou: O Filho do Homem é senhor também do sábado.
6 Biíh chooát yeó jáapdih Jesús judíowã ĩ míic wáacat mʉʉná waadnít, ã bohénachah, caandíh joinít cã́acwã cãtíh téihya ágahni ãt jʉmʉp wʉt jĩ. Ã́ih jéihyepmant bóo mʉj nah ãt ágahap wʉt jĩ.
6 Em outro dia de sábado, Jesus entrou na sinagoga e ensinava. Achava-se ali um homem que tinha a mão direita seca.
7 Moisés ã wʉtatjidih bohénit, fariseowãbʉt Jesúsdih ĩt en ñʉʉnʉ́p wʉt jĩ. Chooát yeó jáapdih yʉhna, Jesús téihya ágahnidih ã booanachah, caandíh naóh yacat tʉ́ʉt niijná, eníhna ĩt chãjap wʉt jĩ.
7 Ora, os escribas e os fariseus observavam Jesus para ver se ele curaria no dia de sábado. Eles teriam então pretexto para acusá-lo.
8 Obohjeéhtih, Jesús páant ĩ jenah joyátdih jéihnit, téihya ágahnidih nin pah ãt niijíp wʉt jĩ:
8 Mas Jesus conhecia os pensamentos deles e disse ao homem que tinha a mão seca: Levanta-te e põe-te em pé, aqui no meio. Ele se levantou e ficou em pé.
9 Pánihna, caandíh naóh yaquíhnitdih nin pah ãt niíj ʉʉ́bh joyóp wʉt jĩ:
9 Disse-lhes Jesus: Pergunto-vos se no sábado é permitido fazer o bem ou o mal; salvar a vida, ou deixá-la perecer.
10 Páant niijnít, ĩ jepahatdih pã́ina, Jesús queét nihatdih ãt en behep wʉt jĩ. Ĩ jepahcah ennit, téihya ágahniboodíh nin pah ãt niijíp wʉt jĩ:
10 E relanceando os olhos sobre todos, disse ao homem: Estende tua mão. Ele a estendeu, e foi-lhe restabelecida a mão.
11 Obohjeéhtih, queét Jesúsdih naóh yaquíhnitboó caandíh ã booaatdih ennit, bʉ́dí ĩt íijip wʉt jĩ. Pánih íijnit, nin pah ĩt míic niíj ʉʉ́bh joyóp wʉt jĩ: “¿Ded pah tigaá caandíh chãjat náah?” ĩt míic niijíp wʉt jĩ.
11 Mas eles encheram-se de furor e indagavam uns aos outros o que fariam a Jesus.
12 Pánihat tʉ́ttimah, biíh yeó jáap Jesús jeéboó Diosdih ʉʉ́bʉ́dih ãt bejep wʉt jĩ. Nihat chei ãt ʉʉ́bh daa jʉ̃ʉ́wʉ́p wʉt jĩ.
12 Naqueles dias, Jesus retirou-se a uma montanha para rezar, e passou aí toda a noite orando a Deus.
13 Daanachah, ã naáwátdih joí péenitdih bid bojnit, doce ã bohé bejnit pínahdih ãt ñíwip wʉt jĩ, ã́ih doonádih naóhnit ĩ jʉmat pínah niijná.
13 Ao amanhecer, chamou os seus discípulos e escolheu doze dentre eles que chamou de apóstolos:
14 Nit wʉt jĩ ã ñíonit: Simóndih ñíonit, Pedro ã wʉ̃t ãt bʉ́ʉdhdʉp wʉt jĩ. Simón ʉ́ʉd Andrésdihbʉt ãt ñíwip wʉt jĩ. Santiago, Juan, Felipe, Bartolomé,
14 Simão, a quem deu o sobrenome de Pedro; André, seu irmão; Tiago, João, Filipe, Bartolomeu,
15 Mateo, Tomásdihbʉt ãt ñíwip wʉt jĩ. Biíh Santiago Alfeo wʉ̃ʉ́hdih ñío, biíh Simón Celote poómpdih bóodih ñío,
15 Mateus, Tomé, Tiago, filho de Alfeu; Simão, chamado Zelador;
16 Judas biíh Santiago wʉ̃ʉ́hdih ñío, Judas Iscariote Jesúsdih eníhcannitdih dʉó wáini pínahdihbʉt ãt ñíwip wʉt jĩ.
16 Judas, irmão de Tiago; e Judas Iscariotes, aquele que foi o traidor.
17 Pánih ñío péa jwʉ́ʉb dei jʉ̃óhnit, jeé ñaj yacapboó ãt chão ñʉ́hʉp wʉt jĩ. Páant ã chão ñʉ́hʉpboó ã naáwátdih dawá joí péenit jʉm, dawá bitabʉt ĩt jʉmʉp wʉt jĩ. Queét jʉmnit Judea baácdih moón, Jerusalén tʉ́tchidih moón, bʉ́dí mʉj jwẽ́ejdih jʉmni Tiro tʉ́tchi, Sidón tʉ́tchidih moonbʉ́t ĩt jʉibínap wʉt jĩ,
17 Descendo com eles, parou numa planície. Aí se achava um grande número de seus discípulos e uma grande multidão de pessoas vindas da Judéia, de Jerusalém, da região marítima, de Tiro e Sidônia, que tinham vindo para ouvi-lo e ser curadas das suas enfermidades.
18 Jesús ã bohénachah joyát tʉ́ʉt niijná, ĩ wʉnatnadihbʉt ã booaat pínah niijná. Nemép jʉmnitbʉt ĩt jʉibínap wʉt jĩ, nemépwãdih ã bacat tʉ́ʉtat pínah niijná.
18 E os que eram atormentados dos espíritos imundos ficavam livres.
19 Booat tʉ́ʉt niijná, queét nihat Jesúsdih ĩt jʉibí tewíhip wʉt jĩ. Caandíh ĩ jʉibí teonitdih ã wẽpat ã chʉ̃ʉ́ʉ́chah, nihat ĩt boonap wʉt jĩ. Pánihna, wʉnnitjibʉt, nemép jʉmnitjibʉt ĩt tʉ́i jʉmʉp wʉt jĩ, bʉca.
19 Todo o povo procurava tocá-lo, pois saía dele uma força que os curava a todos.
20 Jesús ã bohénitdih ennit, nin pah queétdih ãt niíj bohénap wʉt jĩ:
20 Então ele ergueu os olhos para os seus discípulos e disse: Bem-aventurados vós que sois pobres, porque vosso é o Reino de Deus!
21 “Yeéb bʉʉ nʉʉgʉ́p wʉnnit panihnitdih Dios ã wẽi enna caá. Pánih wẽi ennit, yeebdíh ã teo wáacbipna caá, wʉd jʉmnit pah ñi tʉ́i jʉmat pínah niijná.
21 Bem-aventurados vós que agora tendes fome, porque sereis fartos! Bem-aventurados vós que agora chorais, porque vos alegrareis!
22 “Weém nihat cã́acwã ʉ́ʉd jeñédih ñi jepahat jíib bita yeebdíh eníhcan, yeejép naóhnit, ĩ́ih poómpmant ĩ bacanachah, Diosboó yeebdíh wẽi ennit, ã teo wáacbipna caá.
22 Bem-aventurados sereis quando os homens vos odiarem, vos expulsarem, vos ultrajarem, e quando repelirem o vosso nome como infame por causa do Filho do Homem!
23 Páant ñi yapachah yʉhna, caandíh ñi cádahcatji jíib Dios pebhboó ñi jʉibínachah, tʉ́inidih ã wʉ̃hat pínahdih jenah joinít, ñaáp ñahnit, bʉ́dí ñi weñeé. Pánih chãjnit ĩ nʉowãbʉt Dios naáwátdih naóh yapanitjidih biíc yoobó yeejép ĩt chãjap wʉt jĩ. Páant queétdih ã yapat pahjeh mʉntih yeebdíhbʉt yeejép ã yapachah yʉhna, ñi weñeé.
23 Alegrai-vos naquele dia e exultai, porque grande é o vosso galardão no céu. Era assim que os pais deles tratavam os profetas.
24 “Obohjeéhtih, yeéb dawá bií dée bíbohnit, Dios ã teo wáacatdih bidcannit, bʉʉ nin baácboó jʉmna pohba ñi wẽina yʉh caá. Tʉ́ttimah, Dios ã peéh chãjachah, bʉ́dí moh yéejnit ñi jʉmbipna caá.
24 Mas ai de vós, ricos, porque tendes a vossa consolação!
25 “Bita yeebbʉ́t bʉʉ dedé ñi náahatdih bíbohnit, wʉd jʉmnit panihnit ñi jʉmna caá. Obohjeéhtih, tʉ́ttimah, Dios ã peéh chãjachah, tʉb nʉʉgʉ́p wʉnnit panihnit, bʉ́dí moh yéejnit ñi jʉmbipna caá.
25 Ai de vós, que estais fartos, porque vireis a ter fome! Ai de vós, que agora rides, porque gemereis e chorareis!
26 “Diosdih jepahcannitboó yeebdíh ĩ tʉ́i wẽi naáwáchah, ¡ñi tʉ́i chãja chaáh! Pánihat dée pah jon jã́tih ĩ nʉowãbʉt ‘Dios naáwátdih naóh yapanit caá’, niijná yʉhna, yee naóhnitboodíh ĩpĩ́ tʉ́i wẽi naáwáp wʉt jĩ. Pánihna, ñi tʉ́ʉt nʉʉmcáh, Dios yeebdíhbʉt ã peéh chãjbipna caá”, Jesús queétdih ãt niijíp wʉt jĩ.
26 Ai de vós, quando vos louvarem os homens, porque assim faziam os pais deles aos falsos profetas!
27 “Obohjeéhtih, yeéb weemdíh joinítdih nin pah wã naóhna caá: Yeebdíh eníhcannitdih oinit, ñi tʉ́i chãjaá.
27 Digo-vos a vós que me ouvis: amai os vossos inimigos, fazei bem aos que vos odeiam,
28 ‘Meemdíh yeejép ã yapa naáh’, yeebdíh niijnítdih, ‘Dios meemdíh ã tʉ́i chãja naáh’, ñi niíj jwʉ́ʉbanaá. Yeebdíh yeejép chãjnitdih, Diosdih ñi ʉʉ́bʉ́, queétdih ã teo wáacat pínah niijná.
28 abençoai os que vos maldizem e orai pelos que vos injuriam.
29 Yeebdíh íijnit, biíc bʉwá pʉ́o tíibdih maonidih, biíh bʉwámantbʉt ñi jʉ́ʉtʉ́, mawíhna, ã jwʉ́ʉb mawat pínah niijná. Ñíih cʉ́bʉh jweyát chóodih dʉ́ʉc wáinidih, ã náahachah, ñíih japih bóo chóodihbʉt ñi wʉ̃hʉʉ́.
29 Ao que te ferir numa face, oferece-lhe também a outra. E ao que te tirar a capa, não impeças de levar também a túnica.
30 Ded moh yéejni ã náahatdih ã ʉʉ́bʉ́chah, ñi wʉ̃hʉʉ́. Ded ñíih bií déedih dʉ́ʉc wáinidih, ñi jwʉ́ʉbaat tʉ́ʉtca bojoó.
30 Dá a todo o que te pedir; e ao que tomar o que é teu, não lho reclames.
31 Bita yeebdíh ĩ tʉ́i chãjat pínahdih ñi náahat pah, yeebbʉ́t bitadih ñi tʉ́i chãjaá. Queét yeebdíh ĩ tʉ́i chãjcah yʉhna, yeébboó queétdih ñi tʉ́i chãjaá.
31 O que quereis que os homens vos façam, fazei-o também a eles.
32 “Yeebdíh oinitdihjeh ñi oi jwʉ́ʉbanachah, dedé pínah nihcan caá. Diosdih jéihcannitboó queétdih oinitdihjeh ĩpĩ́ oi jwʉ́ʉbana caá. Pánihna, queét ĩ oyat chah yeébboodíh bitadih oyat caá náahap.
32 Se amais os que vos amam, que recompensa mereceis? Também os pecadores amam aqueles que os amam.
33 Yeebdíh tʉ́i chãjnitdihjeh ñi tʉ́i chãj jwʉ́ʉbanachah, dedé pínah nihcan caá. Diosdih jéihcannit biíc yoobó ĩ chãjna caá.
33 E se fazeis bem aos que vos fazem bem, que recompensa mereceis? Pois o mesmo fazem também os pecadores.
34 ‘Wã wayát pah bóo ã jwʉ́ʉbabipna caá’, niíj jenah joinít, nʉ́odih ñi wayáchah, dedé pínah nihcan caá. Yeejépwã yʉhna, bitadih páant ĩpĩ́ wainá caá.
34 Se emprestais àqueles de quem esperais receber, que recompensa mereceis? Também os pecadores emprestam aos pecadores, para receberem outro tanto.
35 Obohjeéhtih, yeebdíh eníhcannitdih ñi oyoó. Ĩ tʉ́i chãj jwʉ́ʉbaat pínahdih bidcanjeh, tʉ́inidih ñi chãjaá. Nʉ́odih náahnit ĩ ʉʉ́bʉ́chah, ĩ jwʉ́ʉbaat pínahdih bidcanjeh, ñi wayaá. Pánih chãjna, Dios weh ñi jʉmʉchah, ‘Ma tʉ́i chãjna beé’, niijnít, caánboó yeebdíh tʉ́ini ã wʉ̃hbipna caá. Caandíh ‘Tʉ́ina caá’, niijcánnitdih, yeejép chãjnitdihbʉt Diosboó ã tʉ́i chãjna caá. Páant ã chãjat pah biíc yoobó ñi chãjat pínahdih yeebdíh ã wʉtna caá.
35 Pelo contrário, amai os vossos inimigos, fazei bem e emprestai, sem daí esperar nada. E grande será a vossa recompensa e sereis filhos do Altíssimo, porque ele é bom para com os ingratos e maus.
36 Dios jwĩ íip yeebdíh jĩ́gah ennit, ã teo wáacat pahjeh mʉntih, yeebbʉ́t bitadih jĩ́gah ennit, ñi teo wáacá”, Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
36 Sede misericordiosos, como também vosso Pai é misericordioso.
37 “ ‘Meém yeejép caá’, bitadih ñi niijcá bojoó. Páant ñi niijcáh, Dios yeebdíhbʉt ‘Meém yeejép caá’, ã niijcán niít. Bita ĩ yéej chãjachah, ‘Meemdíh peéh chãjat caá náahap’, ñi niijcá bojoó. Páant ñi niijíchah nihna, Diosbʉt yeebdíh biíc yoobó ãta niij tágaá. Bita ĩ yéejatdih ñi náhnica bojoó. Páant ñi náhnicah, Diosbʉt ñi yéejatdih ã náhnican niít.
37 Não julgueis, e não sereis julgados; não condeneis, e não sereis condenados; perdoai, e sereis perdoados;
38 Bitadih ñi tʉ́i wʉ̃hʉʉ́. Ñi tʉ́i wʉ̃hʉchah, Diosbʉt yeebdíh ã tʉ́i wʉ̃hbipna caá. Bʉ́dí béguepdih becchidih jʉi cáj waó bíi chãjat dée ã wʉ̃hbipna caá. Ded pah yeéb bitadih ñi wʉ̃hat pah bóojeh mʉntih, Diosbʉt yeebdíh ã wʉ̃hbipna caá.
38 dai, e dar-se-vos-á. Colocar-vos-ão no regaço medida boa, cheia, recalcada e transbordante, porque, com a mesma medida com que medirdes, sereis medidos vós também.
39 “Jéih encanni biíh jéih encannidih ã dʉó wáyachah, íit jʉmʉpboó bejna, queét chénat pah biícdih ĩ bʉʉg yácbipna caá
39 Propôs-lhes também esta comparação: Pode acaso um cego guiar outro cego? Não cairão ambos na cova?
40 Jáap bohéni caandíh bohéni chah ã jéihcan caá. Obohjeéhtih, nihat ã jéihyat pínahdih ã bohé péanit, caandíh bohénidih biíc yoobó ã jéihbipna caá. Pánihna, yeéb bitadih dʉó wáiíhna, wã naáwátdih jwíih tʉ́i bohéát caá náahap, jéih encannit dée ñi jʉmcat pínah niijná. Pánihna, wã naáwátdih tʉ́i jéihnit, wã bohéát pah mʉntih bitadihbʉt ñi tʉ́i jéih bohébipna caá.
40 O discípulo não é superior ao mestre; mas todo discípulo perfeito será como o seu mestre.
41 “Nin pah yeéb ñipĩ́ chãjna caá: Ñi déedih bainí quíib becát ã jʉmʉchah, caanbítdih ñi tʉ́i enna caá. Caán bainí oj ã jʉmʉchah yʉhna, ñi enat pah, ñi dée ã yéejatbitdih ñipĩ́ enna caá. Obohjeéhtih, yeebdíh bʉ́dí quíib becát ã jʉmʉchah yʉhna, caandíh ñi jéih encan caá. Caandíh ñi jéih encat pah, bʉ́dí yeejép chãjna yʉhna, ñi míic jéih encan caá. ¿Dépanih tigaá páant ñi chãj?
41 Por que vês tu o argueiro no olho de teu irmão e não reparas na trave que está no teu olho?
42 Yeebdíh bʉ́dí quíib becát panihni ã jʉmʉchah yʉhna, ‘Némé, ma quíib becátdih weémboó meemdíh wã póoj yohbipna caá’, ñipĩ́ niijná caá. Pánihat pah, bʉ́dí yéej chãjnit jʉmna yʉhna, ‘Némé, tʉbit yeejép chãjna caá ma chãjap. Caandíh ma cádahaá’, ñipĩ́ niijná caá. ¿Dépanih tigaá yeéb yeejép chãjnit jʉmna yʉhna, bʉ́dí ñi yéej chãjatdih jenah joicánjeh, bita bainí ĩ yéej chãjatdihjeh ñi jenah joí? Yeéb yeejépwãá, ñi yéej chãjatdih jwíih cádahat caá náahap. Páant ñi tʉ́ʉt nʉʉmát tʉ́ttimah, ñi dée ã yéejatdih ñi jéih cádahat tʉ́ʉtbipna caá”, Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
42 Ou como podes dizer a teu irmão: Deixa-me, irmão, tirar de teu olho o argueiro, quando tu não vês a trave no teu olho? Hipócrita, tira primeiro a trave do teu olho e depois enxergarás para tirar o argueiro do olho de teu irmão.
43 “Ded tʉ́ini nah yeejép dahna ã quehcah, yeejép nahbʉt tʉ́ini dahna ãpĩ́ quehcan caá
43 Uma árvore boa não dá frutos maus, uma árvore má não dá bom fruto.
44 Pánihna, ded pah máa nahna ã jʉmatdih jéihíhna, ã́ih quehe dahnadih enat caá náahap. Nemép óot nahdih higo wʉ̃t jʉmni dahnadih ñipĩ́ bidcan caá. Ei náhdih iguíh ñipĩ́ bidcan caá.
44 Porquanto cada árvore se conhece pelo seu fruto. Não se colhem figos dos espinheiros, nem se apanham uvas dos abrolhos.
45 Pánihat dée pah tʉ́ini cã́ac ã tʉ́i jenah joyát jíib, tʉ́inijeh ã naóhbipna caá. Obohjeéhtih, yeejép cã́ac yeejép ã jenah joyát jíib, yeejépjeh ã wéhebipna caá. Pánihna, cã́ac ded pah ã jenah joyát biíc yoobó ã naóhbipna caá”, Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
45 O homem bom tira coisas boas do bom tesouro do seu coração, e o homem mau tira coisas más do seu mau tesouro, porque a boca fala daquilo de que o coração está cheio.
46 “¿Dépanihna, ‘Maá’, weemdíh niijná yʉhna, wã wʉtatdih ñi jepahcan?
46 Por que me chamais: Senhor, Senhor... e não fazeis o que digo?
47 Ded wã bohéátdih joinít, jepahna, nin pah ã jʉmna caá:
47 Todo aquele que vem a mim ouve as minhas palavras e as pratica, eu vos mostrarei a quem é semelhante.
48 Mʉʉ́ chãj pooni panihni ã jʉmna caá. Tʉ́i jenah joiní jwʉmʉ́p baácdih nʉmah baád waadánit, ã́ih jagápdih ã tʉ́i dodhdop be. Pánih chãj péaat tʉ́ttimah, mʉj daabáchah yʉhna, ã́ih mʉʉ́ tʉ́i chãjni jʉmna, ã mónócap be.
48 É semelhante ao homem que, edificando uma casa, cavou bem fundo e pôs os alicerces sobre a rocha. As águas transbordaram, precipitaram-se as torrentes contra aquela casa e não a puderam abalar, porque ela estava bem construída.
49 Obohjeéhtih, ded wã bohéátdih joiná yʉhna, jepahcanni tʉ́i jenah joicánni mʉʉ́ chãjni panihni caá ã jʉmʉp. Caánboó óon jihbitjeh baád waadánit, ã́ih jagápdih ã dodhdop be. Pánihna, caán mʉʉdíh ã péaat tʉ́ttimah, mʉj ã jwíih daabáchah, ã́ih mʉʉ́ tʉ́i chãjni nihcah, chéwat boloh bejnit, ã́ac bejna, ã boto peetáh bejep be”, Jesús queétdih ãt niijíp wʉt jĩ.
49 Mas aquele que as ouve e não as observa é semelhante ao homem que construiu a sua casa sobre a terra movediça, sem alicerces. A torrente investiu contra ela, e ela logo ruiu; e grande foi a ruína daquela casa.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.