Lucas 20

Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs NAA

Sair da comparação
NAA Nova Almeida Atualizada 2017
1 Biíh yeó jáap Jesús Dioíh mʉʉ́ jóocmant bóo jʉʉ́hboó cã́acwãdih ãt bohénap wʉt jĩ. Páant ã bohénachah, sacerdotewã ĩ maáta, Moisés ã wʉtatjidih bohénit, bita maátabʉt caandíh nin pah ĩt niíj ʉʉ́bh joyóp wʉt jĩ:
1 Aconteceu que, num daqueles dias, estando Jesus a ensinar o povo no templo e a evangelizar, chegaram os principais sacerdotes e os escribas, juntamente com os anciãos,
2 —Jwiítdih ma naáwá. ¿Deíh wẽpatjĩh tibeé jwíin páant ma chãj? ¿Déhe tibeé meemdíh páant ã wʉt? ĩt niijíp wʉt jĩ.
2 e lhe perguntaram: — Diga-nos com que autoridade você faz estas coisas? Ou quem lhe deu esta autoridade?
3 Páant ĩ niijíchah joinít, Jesúsbʉt nin pah ãt niíj ʉʉ́bh joí jwʉ́ʉbanap wʉt jĩ:
3 Jesus respondeu:
4 ¿Juan Daabánidih déhe tigaá ãt daabáát tʉ́ʉtji? yeéb ñi jenah joyóchah. ¿Dios ãt wʉtjican taniít? ¿Cã́acwãjeh niít ĩt daabáát tʉ́ʉtjip? Jesús queétdih ãt niijíp wʉt jĩ.
4 O batismo de João era do céu ou dos homens?
5 Páant ã niijíchah joinít, queétjeh nin pah ĩt míic niijíp wʉt jĩ: “¿Ded pah tigaá jwĩ niíj jepah bií? ‘Dios caandíh ãt wʉtʉp taga’, jwĩ niíj jepahachah, caánboó ‘Páant ã jʉmʉchah yʉhna, ¿dépanih tií caandíh ñi jepahcan?’ jwiítdih ã niíj jʉ̃ihbipna caá.
5 Então discutiram entre si: — Se dissermos: “Do céu”, ele dirá: “Por que não acreditaram nele?”
6 Obohjeéhtih, ‘Juan Dios naáwátdih naóh yapani yoobát ã jʉmʉp jĩ’, nihat cã́acwã ĩ niíj jenah joiná caá. Páant ĩ niíj jenah joyóchah, jwiítboó ‘Cã́acwãjeh caandíh ĩt daabáát tʉ́ʉtjip taga’, jwĩ niíj jepahachah, queét jee dáhnajĩh yohnit, jwiítdih ĩ maobipna caá”, ĩt niijíp wʉt jĩ.
6 Mas, se dissermos: “Dos homens”, o povo todo nos apedrejará, porque está convicto de que João era profeta.
7 Pánih míic wéhe péanit,
7 Por fim, responderam que não sabiam de onde era.
8 —Caán láa bácah weemdíh wʉtnidih weembʉ́t yeebdíh wã naóhcan niít, Jesús queétdih ãt niijíp wʉt jĩ.
8 E Jesus lhes disse:
9 Páant niíj péanit, nin naáwátjĩh cã́acwãdih ãt bohénap wʉt jĩ: “Biíc newé jiwá iguíhdih ã momop be. Mom péanit, bitadih ã́ih iguíhadih en dawá tʉ́ʉtnit, biíh baácboó jib jwʉhʉdih ã bejep be. Pánih bejniji maatápdih ã jígohcap be.
9 A seguir, Jesus passou a contar ao povo esta parábola:
10 Tʉ́ttimah, iguíh ei láa, ã́ih iguíh jíibdih náahna, caandíh teo wʉ̃hnidih ã́ih iguíhana ã wah bojop yʉh be. Obohjeéhtih, caanná ã jʉibínachah, iguíhadih en daonítboó caandíh teonit, ĩ maáíh pínahdih wʉ̃hcanjeh, ĩ pʉ̃i ñʉʉn yóh jwʉ́ʉba bojop be.
10 No devido tempo, mandou um servo aos lavradores para que lhe dessem do fruto da vinha. Mas os lavradores, depois de espancá-lo, o despacharam de mãos vazias.
11 Tʉ́ttimah, iguíha mínah biíh caandíh teo wʉ̃hnidih ã jwʉ́ʉb wahap yʉh be. Obohjeéhtih, ã jʉibínachah enna, caandíhbʉt biíc yoobó yeejép niijnít, jíib wʉ̃hcanjeh, ĩ mao ñʉʉn yóh jwʉ́ʉba bojop be.
11 Em vista disso, enviou-lhes outro servo, mas também a este espancaram e, depois de insultá-lo, despacharam de mãos vazias.
12 Páant ĩ chãjat tʉ́ttimah, biíhdih jwʉh ã jwʉ́ʉb wahap yʉh be, páant mʉntih. Obohjeéhtih, caandíhbʉt biíc yoobó ĩ mao ñʉʉn yóh jwʉ́ʉba bojop be.
12 Mandou ainda um terceiro; também a este, depois de feri-lo, expulsaram.
13 “Páant ĩ chãjatjidih ennit, iguíha mínah nin pah caanjéh ã niíj jenah joyóp be, ‘Bʉʉ biíc peihcanni láa wã wahnitjidih ĩt yeejép chãjap tagaá. ¿Bʉʉ ded pah tigaá wã chãjbi? Wã wʉ̃ʉ́h wã oinidih wã wahachah, caánboodíh yeejép chãjat ʉ́ʉmnit, ĩ jepahmi nacaá’, ã niíj jenah joyóp yʉh be.
13 Então o dono da vinha disse: “Que farei? Enviarei o meu filho amado; talvez o respeitem.”
14 Obohjeéhtih, iguíhadih teonitboó ĩ maáh wʉ̃ʉ́h ã jʉyʉ́chah ennit, nin pah ĩ míic niijíp be: ‘Jwĩ maáh ã wʉnʉchah, ninboó iguíha mínah ã jʉmbipna caá. Pánihna, nin iguíhadih jwiítjeh bíbohat tʉ́ʉt niijná, ¿caandíh jwĩ mao yoh jĩíh?’ ĩ míic niijíp be.
14 — Mas, quando os lavradores viram o filho, começaram a discutir entre si: “Este é o herdeiro; vamos matá-lo, para que a herança seja nossa.”
15 Páant niijnít, ĩ maáh wʉ̃ʉ́hdih teonit, iguíhamant ʉb bac bejnit, ĩ mao yohop be.
15 E, lançando-o fora da vinha, o mataram.
16 Ã́ih iguíhana jwʉ́ʉb jʉibínit, ã wʉ̃ʉ́hdih ĩ mawatji peéh queét teonitdih ã mao yohbipna caá. Queétdih mao yoh péanit, ã́ih iguíhadih bitaboodíh ã wʉ̃hbipna caá”, Jesús cã́acwãdih ãt niijíp wʉt jĩ.
16 Virá, exterminará aqueles lavradores e entregará a vinha a outros. Ao ouvir isto, disseram: — Que tal não aconteça!
17 Páant ĩ niijíchah joinít, Jesús queétdih ennit, nin pah ãt niijíp wʉt jĩ:
17 Mas Jesus, com o olhar fixo neles, disse:
18 Pánihna, ded jéih encanni dée pah caan dáhdih tóoc bʉʉgní ã́ih bácah dajni ã jʉmbipna caá. Obohjeéhtih, deddih caan dáh ã bʉʉ́g jéen néehnit, ã boto yoh bojbipna caá. Páant ã yapat dée, ded weém Dios ã wahnidih jepahcan, bʉʉdní ã jʉmbipna caá”, Jesús queétdih ãt niijíp wʉt jĩ.
18 Todo o que cair sobre esta pedra ficará em pedaços; e aquele sobre quem ela cair ficará reduzido a pó.
19 Jesús caán naáwátjĩh ã bohénachah joinít, “Jwiítdih niijná caá ã chãjap”, Moisés ã wʉtatjidih bohénit, sacerdotewã ĩ maátabʉt ĩt niíj jéihyep wʉt jĩ. Pánih jéihnit, Jesús ã naóh péanachahjeh, ĩtih tewíhip wʉt yʉh jĩ. Obohjeéhtih, cã́acwãboodíh ʉ́ʉmna, Jesúsdih ĩt jéih teo jwʉhcap wʉt jĩ.
19 Naquela mesma hora, os escribas e os principais sacerdotes procuravam prender Jesus, porque entenderam que ele havia contado essa parábola contra eles; mas temiam o povo.
20 Pánih jéih teo jwʉhcan, débólih teonit, ĩ maátadih wʉ̃hat tʉ́ʉt niijná, caandíh encanni pahjeh, ĩt en ñʉʉ́n péenap wʉt jĩ. Pánihna, bita tʉ́init pah jígohnitdihbʉt Jesús pebh ĩt wahap wʉt jĩ, mácah ã jepahachah, ĩ naóh yacat tʉ́ʉt niijná.
20 Eles passaram a vigiar Jesus. Enviaram espiões que se fingiam de justos para ver se o apanhavam em alguma palavra, a fim de entregá-lo à jurisdição e à autoridade do governador.
21 Queét yeenitboó Jesúsdih nin pah ĩt niíj ʉʉ́bh joyóp wʉt yʉh jĩ:
21 Então lhe perguntaram: — Mestre, sabemos que o senhor fala e ensina corretamente e não se deixa levar pela aparência das pessoas, mas ensina o caminho de Deus segundo a verdade.
22 ¿Roma baácdih moón ĩ maáh César ã ʉʉ́bát tʉ́ʉtni dinero jʉ́dʉdih caandíh jwĩ wʉ̃hʉchah, ã tʉ́i niít? ĩt niijíp wʉt jĩ.
22 É lícito pagar imposto a César ou não?
23 Páant ĩ niijíchah, ĩ yeeatdih jéihnit, nin pah queétdih Jesús ãt niíj ʉʉ́bh joí jwʉ́ʉbanap wʉt jĩ:
23 Mas Jesus, percebendo a artimanha deles, respondeu:
24 —Dinero jʉ́dʉdih weemdíh ñi jʉ́ʉtʉ́. ¿Caán jʉ́dʉdih deíh móot, deíh wʉ̃t tigaá ã jʉm? ãt niijíp wʉt jĩ.
24 — Mostrem-me um denário. De quem é a figura e a inscrição? Eles responderam: — De César. Então Jesus lhes disse:
25 —Caán láa bácah caán jʉ́dʉ Césaríh pínah caá. Pánihna, ã́ih pínah ã jʉmʉchah, caandíh wʉ̃hat caá náahap. Obohjeéhtih, Dioíh pínah mácah ã jʉmʉchah, Diosboodíh ñi wʉ̃hʉʉ́, Jesús queétdih ãt niijíp wʉt jĩ.
25 — Pois deem a César o que é de César e a Deus o que é de Deus.
26 Páant ã niíj jepahachah joinít, queét caandíh mácah jepahat tʉ́ʉtíhnitboó joí yai ñʉ́h bejnit, ĩt jéih jwʉ́ʉb yee ʉʉ́bh joicáp wʉt jĩ.
26 Não puderam apanhá-lo em palavra alguma diante do povo; e, admirados da sua resposta, calaram-se.
27 Páant queétdih ã jepahat tʉ́ttimah, biquína saduceowã jwʉh Jesús pebh ĩt jʉibínap wʉt jĩ. Queét saduceowã “Cã́acwã wʉnna, ĩ jwʉ́ʉb boo pʉd jʉ̃óhcan niít”, niijnít ĩt jʉmʉp wʉt jĩ.
27 Chegando alguns dos saduceus, que dizem não haver ressurreição,
28 Pánih jenah joinít, nin pah Jesúsdih ĩt niijíp wʉt jĩ:
28 perguntaram a Jesus: — Mestre, Moisés nos deixou escrito que, se um homem casado morrer sem deixar filhos, o irmão desse homem deve casar com a viúva e gerar descendentes para o falecido.
29 Biíc weh sietewã ĩ jʉmʉp be. Weép jeñéboó áa jʉm, weh wihcanjeh ã wʉnʉp be.
29 Ora, havia sete irmãos: o primeiro casou e morreu sem filhos;
30 Ã ʉ́ʉdboó weép jeñé áajidih ã jwʉ́ʉb áa jʉmʉp yʉh be. Páant áa jʉmat tʉ́ttimah, weép jeñé pahjeh mʉntih, weh wihcanjeh caanbʉ́t ã wʉnʉp be.
30 o segundo
31 Tʉ́ttimah bóobʉt weép jeñé áajidih jwʉ́ʉb áa jʉmna yʉhna, caanbʉ́t weh wihcanjeh ã wʉnʉp be. Páant míicjeh queét nihat ĩ bʉʉ́d beedép be.
31 e o terceiro também casaram com a viúva, e assim foi com os sete. Todos morreram sem deixar filhos.
32 Páant mi weha mána ĩ wʉn beedát tʉ́ttimah, ĩ áajibʉt mi wʉnʉp be.
32 Por fim, morreu também a mulher.
33 Pánihna, queét nihat ĩ áa jʉmnihji, nihat cã́acwã ĩ jwʉ́ʉb boo pʉd jʉ̃ʉ́wʉ́chah, ¿ded áa tigaá mi yoób jʉmbi? saduceowã Jesúsdih ĩt niíj ʉʉ́bh joyóp wʉt yʉh jĩ.
33 Portanto, na ressurreição, de qual deles a mulher será esposa? Porque os sete casaram com ela.
34 Páant ĩ niijíchah joinít, Jesús nin pah ãt niíj jepahap wʉt jĩ:
34 Jesus respondeu:
35 — ausente —
35 mas os que são considerados dignos de alcançar a era vindoura e a ressurreição dentre os mortos não casam, nem se dão em casamento.
36 — ausente —
36 Pois não podem mais morrer, porque são iguais aos anjos e são filhos de Deus, sendo filhos da ressurreição.
37 Obohjeéhtih, wʉnnitji ĩ boo pʉd jʉ̃ʉ́wát pínahdih yeéb ñi jéihyatdih náah yacna, nin pah wã niíj naóhna caá: Moisésji iigní chálihdih ã enatjidih nin pah ãt niíj daacáp tajĩ: ‘Dios nin pah weemdíh ã niijíp jĩ: “Weém Abraham, Isaac, Jacob ĩ Maáh caá”, ã niijíp jĩ’, Moisés ãt niíj daacáp tajĩ.
37 E que os mortos ressuscitam, Moisés o indicou no trecho referente à sarça, quando afirma que o Senhor é o Deus de Abraão, o Deus de Isaque e o Deus de Jacó.
38 Ĩ wʉnat tʉ́ttimah yʉhna, ‘Ĩ Maáh caá’, Dios ãt niijíp wʉt jĩ. ‘Ĩ Maáh caá’, ã niijátjidih jéihnit, báadhnit ĩ jʉmatdih jwĩ jéihna caá. ¡Dios báadhnitdihjeh Maáh ã jʉmna caá! Pánihna, cã́acwãíh bácah ã wʉnʉchah yʉhna, ĩ́ih caolih páantjeh ã báadhna caá, Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
38 Ora, Deus não é Deus de mortos, e sim de vivos; porque para ele todos vivem.
39 Páant ã niijíchah joinít, bita Moisés ã wʉtatjidih bohénitboó,
39 Então alguns dos escribas disseram: — Boa resposta, Mestre!
40 Páant ã jepahachah joinít, ʉ́ʉmna, bitabʉt caandíh ĩt jwʉ́ʉb ʉʉ́bh joicáp wʉt jĩ.
40 E não ousaram mais fazer perguntas a Jesus.
41 Jesús queétdih nin pah ãt jwʉ́ʉb niíj ʉʉ́bh joyóp wʉt jĩ:
41 Mas Jesus lhes perguntou:
42 Davidjijeh Salmos ĩ niijní tólihdih nin pah ãt niíj daacáp tajĩ:
42 Pois o próprio Davi afirma no Livro dos Salmos:
43 Pánih chʉ́ʉdnit, nihatdih ma wʉtʉchah, meemdíh en jʉ̃ihnitdih wã yap yohat tʉ́ʉtbipna caá”, ã niijná caá’, Davidji ãt niíj daacáp tajĩ.(Sal 110.1)
43 até que eu ponha
44 Páant niíj daácnit, Davidji Cristodih ‘Maá’, ãt niijíp wʉt jĩ. Páant ã niijíchah yʉhna, ¿ded pah Cristo David jʉima ãt jʉmji? Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
44 — Portanto, Davi o chama de Senhor. Então como ele pode ser filho de Davi?
45 Páant niíj péanit, nihat ãjeéh péenit ĩ joyóchah, nin pah ã bohénitboodíh Jesús ãt niíj naáwáp wʉt jĩ:
45 Quando todo o povo estava ouvindo, Jesus disse aos seus discípulos:
46 “¡Moisés ã wʉtatjidih bohénitdih ñi tʉ́i chãja chaáh! Queét maátni yégueh tʉ́ini chóo dʉonít, cã́acwã ĩ enepdih ĩpĩ́ táoh jib bejna caá. Bií dée jíib chãjapboó bita queétdih tʉ́i wẽi jwãáh ʉʉ́bátdih ĩpĩ́ náahna caá. Jwiít judíowã jwĩ bohéát mʉʉdíh waáwápboó ĩpĩ́ chʉ́ʉdna caá, nihat cã́acwã queétdih ĩ tʉ́i wẽi enat pínah niijná. Nʉmah jeémépboobʉ́t bejnit, waáwápboó míicjeh chʉ́ʉdna, ĩpĩ́ wẽina caá.
46 — Cuidado com os escribas, que gostam de andar com vestes talares e muito apreciam as saudações nas praças, as primeiras cadeiras nas sinagogas e os primeiros lugares nos banquetes.
47 Obohjeéhtih, queét éemp wʉnnit yaádíh mʉʉnádih ĩpĩ́ dʉ́ʉc wáina caá. Páant queét yaádhdih ĩ dʉ́ʉc wáina yʉhna, cã́acwã ĩ enepdih Diosdih maatápdih ĩpĩ́ ʉʉ́bhna caá, queétdih ĩ wẽi enat pínah niijná. Páant ĩ chãjat jíib Dios queétdih bʉ́dí ã peéh chãjbipna caá”, Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
47 Eles devoram as casas das viúvas e, para o justificar, fazem longas orações. Estes sofrerão juízo muito mais severo.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.