Lucas 11

Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs ARA

Sair da comparação
ARA Almeida Revista e Atualizada 1993
1 Biíh yeó jáap Jesús ã íipdih ã ʉʉ́bʉ́chah, ã bohénitbʉt ĩt jʉmʉp wʉt jĩ. Páant ã ʉʉ́bh péanachah ennit,
1 De uma feita, estava Jesus orando em certo lugar; quando terminou, um dos seus discípulos lhe pediu: Senhor, ensina-nos a orar como também João ensinou aos seus discípulos.
2 Páant ĩ niijíchah joinít, nin pah queétdih ãt niíj jepahap wʉt jĩ:
2 Então, ele os ensinou: Quando orardes, dizei:
3 Yeó jáap jʉmat pah jwĩ jeémát pínahdih ma wʉ̃hʉʉ́.
3 o pão nosso cotidiano dá-nos de dia em dia;
4 Bita jwiítdih ĩ yéej chãjatdih jwĩ yohat pah, meembʉ́t jwiít jwĩ yéej chãjatdih ma yohoó. Nemépwã ĩ maáh jwiítdih ã yéejaíhichah, ma teo wáacá, jwĩ yéej chãjcat pínah niijná’,
4 perdoa-nos os nossos pecados, pois também nós perdoamos a todo o que nos deve;
5 Páant niijnít, ded pah ĩ ʉʉ́bát pínahdih nin pahbʉt ãt niíj naóh bohénap wʉt jĩ:
5 Disse-lhes ainda Jesus: Qual dentre vós, tendo um amigo, e este for procurá-lo à meia-noite e lhe disser: Amigo, empresta-me três pães,
6 Wã chéen yʉʉ́p jʉ̃óhni ã jʉyʉ́chah, caandíh wã wʉ̃hat pínah jeémát wã bíbohcan caá’, ã niijíchah,
6 pois um meu amigo, chegando de viagem, procurou-me, e eu nada tenho que lhe oferecer.
7 ã dée mʉʉ́ diítmant nin pah ã niíj jepah bacacan niít. ‘Weemdíh tac bʉʉgáca bojoó. Jáantjeh jẽc nem péanit, wã wehdih wãát nʉmah ʉ̃wʉp be. Meemdíh jeémát wʉ̃hat déedih, queétdih wã wʉquíhcan caá’, ã dée ʉʉ́bhnidih ã niíj jepahcan niít.
7 E o outro lhe responda lá de dentro, dizendo: Não me importunes; a porta já está fechada, e os meus filhos comigo também já estão deitados. Não posso levantar-me para tos dar;
8 Yeebdíh wã naóhna caá. Ã dée tíiccanjeh ã ʉʉ́bʉ́chah, jáanit dedé ã náahatdih ã wʉ̃hbipna caá.
8 digo-vos que, se não se levantar para dar-lhos por ser seu amigo, todavia, o fará por causa da importunação e lhe dará tudo o de que tiver necessidade.
9 Pánihna, nindih ñi tʉ́i náhninaá: Tíiccanjeh ñi ʉʉ́bʉ́chah, ded pah ñi ʉʉ́bátdih Dios yeebdíh ã wʉ̃hbipna caá. Ded pah ñi náahatdih bidna, ñi bid cádahcah, ded pah ñi bidatdih yeebdíh ã wʉ̃hbipna caá. Jẽc panihnidih wʉʉ́mp mao cádahcah, Dios ã wãtbipna caá.
9 Por isso, vos digo: Pedi, e dar-se-vos-á; buscai, e achareis; batei, e abrir-se-vos-á.
10 Det Diosdih tʉ́i ʉʉ́bhnit, ĩ ʉʉ́bátjidih ĩ bíbohbipna caá. Det Diosdih bidnit, caandíh ĩ jwãáhbipna caá. Det ĩ wʉʉ́mp mawachah joinít, jẽc panihnidih Dios queétdih ã wãtbipna caá.
10 Pois todo o que pede recebe; o que busca encontra; e a quem bate, abrir-se-lhe-á.
11 ¿Ñi wʉ̃ʉ́h yeebdíh queejdíh ã ʉʉ́bʉ́chah, bʉcdih ñita wʉ̃h taniít? Ñita wʉ̃hcan tagaá.
11 Qual dentre vós é o pai que, se o filho lhe pedir [pão, lhe dará uma pedra? Ou se pedir] um peixe, lhe dará em lugar de peixe uma cobra?
12 ¿Mʉjbai tíipdih ã ʉʉ́bʉ́chah, dʉ́odih ñita wʉ̃h taniít? Ñita wʉ̃hcan tagaá.
12 Ou, se lhe pedir um ovo lhe dará um escorpião?
13 Yeéb cã́acwã yéejnit jʉmna yʉhna, ñi wehdih tʉ́inidih ñipĩ́ wʉ̃hna caá. Pánihna, Diosboó tʉ́ini yoobát jʉmna, det Tʉ́ini Espíritu ã waadát pínahdih ĩ ʉʉ́bʉ́chah, ñi íip jeáboó jʉmni caandíh ã waadát tʉ́ʉtbipna caá, Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
13 Ora, se vós, que sois maus, sabeis dar boas dádivas aos vossos filhos, quanto mais o Pai celestial dará o Espírito Santo àqueles que lho pedirem?
14 Biíh yeó jáap biíc newé wéheat tʉ́ʉtcanni nemép jʉmni Jesús pebh ãt jʉibínap wʉt jĩ. Páant ã jʉibínachah, Jesús caán nemépdih ã́ih bácahmant ãt bacat tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ. Páant ã bacat tʉ́ʉtʉchah, caán newé ãt jwʉ́ʉb wéhenap wʉt jĩ, páant mʉntih. Páant ã jwʉ́ʉb wéhenachah joinít, nihat en wʉ́hi bejnit, bʉ́dí ĩt jenah joyóp wʉt jĩ.
14 De outra feita, estava Jesus expelindo um demônio que era mudo. E aconteceu que, ao sair o demônio, o mudo passou a falar; e as multidões se admiravam.
15 Obohjeéhtih, bita nin pah ĩt niíj naáwáp wʉt jĩ: “Nemépwã ĩ maáh, Beelzebú wʉ̃t jʉmni, ã wẽpatjĩh caá Jesús nemépwãdih ãpĩ́ bacat tʉ́ʉtʉp”, ĩt niijíp wʉt yʉh jĩ.
15 Mas alguns dentre eles diziam: Ora, ele expele os demônios pelo poder de Belzebu, o maioral dos demônios.
16 Bitaboó, “Dios ã wẽpatjĩhjeh nit ã yoób chãjap”, niijná, biíh ã wẽp chãj jʉ́ʉtatdih ĩtih bidip wʉt yʉh jĩ.
16 E outros, tentando-o, pediam dele um sinal do céu.
17 Obohjeéhtih, “Beelzebú ã wẽpatjĩh nemépwãdih ã bacat tʉ́ʉtna caá”, ĩ niíj jenah joyóchah jéihnit, Jesúsboó nin pah queétdih ãt niíj naáwáp wʉt jĩ:
17 E, sabendo ele o que se lhes passava pelo espírito, disse-lhes: Todo reino dividido contra si mesmo ficará deserto, e casa sobre casa cairá.
18 Pánihna, Satanás, nemépwã ĩ maáh ã́ihwãdih ã bacanachah, biíc yoobó mʉntih ãta yap tagaá. Weém Satanáíh jʉmna nihna, ã́ihwãdih wãta bacacan tagaá. Ñi naóh yacat yoobópdih nihcan caá.
18 Se também Satanás estiver dividido contra si mesmo, como subsistirá o seu reino? Isto, porque dizeis que eu expulso os demônios por Belzebu.
19 Nemépwãdih bacanit, ĩ maáh Beelzebú ã wẽpatjĩh wã wʉtʉchah nihna, ñijeéh jʉmnitboó ¿déhe ã wẽpatjĩh tigaá ĩpĩ́ baca? Páant ĩ bacat tʉ́ʉtʉchah ennit, ‘Ĩ tʉ́i chãjna caá’, ñipĩ́ niijná caá. Pánihna, weém páant wã bacanachah ennit, ‘Ã tʉ́i chãjcan caá’, ñi jéih niijcán caá.
19 E, se eu expulso os demônios por Belzebu, por quem os expulsam vossos filhos? Por isso, eles mesmos serão os vossos juízes.
20 Obohjeéhtih, Dios ã wẽpatjĩh nemépwãdih wã bacanachah, Dios ã maáh wẽpat ñi cãtíh ã jʉmna caá.
20 Se, porém, eu expulso os demônios pelo dedo de Deus, certamente, é chegado o reino de Deus sobre vós.
21 “Wẽpép newé nihat ã́ih tʉa nah déenadih bíbohni ã́ih mʉʉdíh ã wapachah, nihat ã́ih bií dée ã tʉ́i jʉmbipna caá.
21 Quando o valente, bem-armado, guarda a sua própria casa, ficam em segurança todos os seus bens.
22 Obohjeéhtih, biíh caán chah wẽpniboó jʉí míic mao yap yohnit, nihat ã wẽp ñʉhat tʉa nah déenadih dʉ́ʉc wái, bií déedihbʉt dʉ́ʉc wáinit, ã pej jʉmnitdih ã pãáhbipna caá. Pánihat pah weém chah wẽpni jʉmna, nemépwã ĩ maáhdih wã jéih yap yohna caá. Yap yohnit, ã́ihwãdih wã dʉ́ʉc wáibipna caá, wĩ́ihwã ĩ jʉmat pínah niijná.
22 Sobrevindo, porém, um mais valente do que ele, vence-o, tira-lhe a armadura em que confiava e lhe divide os despojos.
23 “Ded wãjeéh teocanni, weemdíh en jʉ̃ihni, nemépwã ĩ maáhjeéh ã jʉmna caá. Pánih jʉmna, weemdíh jepahíhnitdih ã ñʉʉn yóhna caá”, Jesús queétdih ãt niijíp wʉt jĩ.
23 Quem não é por mim é contra mim; e quem comigo não ajunta espalha.
24 “Nemép ĩ bacaniji mʉʉ́ wihcapboó jibna, ã jʉmat pínah biíh mʉʉ pánihnidih ã táoh bidna caá. Pánih bidna yʉhna, jéih bid jʉicán, ‘Weemdíh ĩ bacaniji mʉʉná wã jwʉ́ʉb bejbipna caá, páant mʉntih’, ã míic niíj jenah joiná caá.
24 Quando o espírito imundo sai do homem, anda por lugares áridos, procurando repouso; e, não o achando, diz: Voltarei para minha casa, donde saí.
25 Páant niíj jenah joinít, ã jwʉ́ʉb jʉí enechah, ã́ih mʉʉjí tʉ́i tóodh ámohni panihni ã jʉmna caá. Obohjeéhtih, caán cã́acboó ã tʉ́ʉt nʉʉmcáh, ã́ih jẽc páantjeh pãa lajni panihni ã jʉmna caá.
25 E, tendo voltado, a encontra varrida e ornamentada.
26 Páant ã jʉmʉchah ennit, nemépboó bita siete ã chéenwã chah yeejép wʉtnitdih bid wáacnit, queétdih ã nʉmah waadná caá. Páant yeejép ĩ wʉtʉchah, ĩ waadní chah yeejép ã jʉmbipna caá”, Jesús queétdih ãt niijíp wʉt jĩ.
26 Então, vai e leva consigo outros sete espíritos, piores do que ele, e, entrando, habitam ali; e o último estado daquele homem se torna pior do que o primeiro.
27 Jesús páant ã niiját pónih, cã́acwã cãtíh jʉmnih nin pah mit niíj ejep wʉt yʉh jĩ:
27 Ora, aconteceu que, ao dizer Jesus estas palavras, uma mulher, que estava entre a multidão, exclamou e disse-lhe: Bem-aventurada aquela que te concebeu, e os seios que te amamentaram!
28 —Obohjeéhtih, Dios naáwátdih joí jepahnitboó mi weñat chah ĩ wẽina caá, Jesús caántdih ãt niijíp wʉt jĩ.
28 Ele, porém, respondeu: Antes, bem-aventurados são os que ouvem a palavra de Deus e a guardam!
29 Páant ã bohénachah, chah dawá cã́acwã Jesús pebh ĩ míic wáac jʉibínachah, nin pah queétdih ãt niíj naóh bohénap wʉt jĩ: “Yeéb bʉʉ láa moón tʉbit yeejépwã ñi jʉmna caá. Pánihnit jʉmna, Dios ã wẽpatjĩh ñipĩ́ chãj jʉ́ʉtat tʉ́ʉtna yʉh caá. Obohjeéhtih, yeebdíh páant wã chãj jʉ́ʉtcan niít. Jonásjidih Dios ã wẽp chãjat pahjeh mʉntih weemdíhbʉt chãjnit, ã wẽpat yeebdíh ã jʉ́ʉtbipna caá. Páant bóojeh ã wẽpat jʉ́ʉtat ã jʉmbipna caá.
29 Como afluíssem as multidões, passou Jesus a dizer: Esta é geração perversa! Pede sinal; mas nenhum sinal lhe será dado, senão o de Jonas.
30 Jonásjidih bʉ́dí queéj ã jeéméchah, biíc peihcanni yeó jáap tʉ́ttimah, Dios caandíh jwʉ́ʉb ʉb bacanit, Nínive tʉ́tchidih moondíh ãt wahap wʉt jĩ.Pánihna, ded pah caandíh ã yapatjidih ã naáwáchah joinít, Dios caandíh ã wahatjidih queét ĩt jéihyep wʉt jĩ. Páant ã yapatji pah mʉntih weém nihat cã́acwã ʉ́ʉd jeñé wʉnnit, biíc peihcanni yeó jáap tʉ́ttimah wã jwʉ́ʉb boo pʉd jʉ̃ʉ́wʉ́chah, Dios weemdíh ã wahatjidih yeebbʉ́t ñi jéihbipna caá.
30 Porque, assim como Jonas foi sinal para os ninivitas, o Filho do Homem o será para esta geração.
31 Jon jã́tih Salomónji ã tʉ́i jéihyat doonádih joinít, Sabá baácdih moón ĩ maáh wiliji, yʉʉ́p miíh baácmant ã naáwátdih joyódih mit jʉibínap wʉt jĩ. Obohjeéhtih, ninjĩh weém Salomón chah jéihni wã jʉmʉchah yʉhna, yeébboó weemdíh ñi joííhcan caá. Pánihna, Dios nihat cã́acwã ĩ yéejatji peéh chãjat pínah yeó jáapdih Dios pebh caántboó yeéb biícdih ñʉhnit, yeebdíh nin pah mi niíj naóh yacbipna caá: ‘Wã joiníji Salomóndih chah jéihni Jesús ã jʉmʉchah yʉhna, ¿dépanih tibeé yeébboó caandíh ñi jepahcan?’ mi niijbípna caá.
31 A rainha do Sul se levantará, no Juízo, com os homens desta geração e os condenará; porque veio dos confins da terra para ouvir a sabedoria de Salomão. E eis aqui está quem é maior do que Salomão.
32 Jonásji Nínive tʉ́tchidih moondíh Dios naáwátdih ã naóh yapanachah, queét ĩ yéejatdih bʉ́dí jʉ̃inít, ĩt tʉ́ʉt nʉʉmʉ́p wʉt jĩ. Obohjeéhtih, Jonás chah wẽpni ninjĩh wã jʉmʉchah yʉhna, weemdíh joííhcan, yeébboó ñi tʉ́ʉt nʉʉmcáp be. Pánihna, ñi tʉ́ʉt nʉʉmcátji jíib, peéh chãjat pínah yeó jáapdih Dios pebh Nínive tʉ́tchidih moonjí yeéb biícdih ñʉhnit, queétbʉt yeebdíh ĩ naóh yacbipna caá”, Jesús queétdih ãt niijíp wʉt jĩ.
32 Ninivitas se levantarão, no Juízo, com esta geração e a condenarão; porque se arrependeram com a pregação de Jonas. E eis aqui está quem é maior do que Jonas.
33 “Ded jiiátdih jiinít, jãh cáagcan, pamap dahjĩhbʉt ãpĩ́ páah jwejcan caá. Obohjeéhtih, caandíh japboó ãpĩ́ jií cáagna caá, nihat caán tólihboó waadnít ĩ tʉ́i enat pínah niijná.
33 Ninguém, depois de acender uma candeia, a põe em lugar escondido, nem debaixo do alqueire, mas no velador, a fim de que os que entram vejam a luz.
34 Ñíih quíib dahna ñíih jiiát dah panihni caá. Ã tʉ́i jʉmʉchah, ded pah ñi chãjatdih ñi tʉ́i enna caá. Obohjeéhtih, yeejép jʉmna, dʉpʉ́át dée ã jʉmʉchah, ded pah ñi chãjatdih ñi jéih encan caá.
34 São os teus olhos a lâmpada do teu corpo; se os teus olhos forem bons, todo o teu corpo será luminoso; mas, se forem maus, o teu corpo ficará em trevas.
35 — ausente —
35 Repara, pois, que a luz que há em ti não sejam trevas.
36 — ausente —
36 Se, portanto, todo o teu corpo for luminoso, sem ter qualquer parte em trevas, será todo resplandecente como a candeia quando te ilumina em plena luz.
37 Jesús queétdih ã naóh péanachah, biíc fariseo Jesúsdih ã́ih mʉʉ́boó nʉmah jeémédih ãt bejep wʉt jĩ. Caanná waád jʉibínit, ĩ jeémát tʉ́ʉt niijná, Jesúswã ĩt jʉibí chʉ́ʉdʉp wʉt jĩ.
37 Ao falar Jesus estas palavras, um fariseu o convidou para ir comer com ele; então, entrando, tomou lugar à mesa.
38 Dios queétdih ã tʉ́i wẽi enat pínah niijná, queét judíowã ĩ jeémát pínah jã́tih ĩ nʉowã ĩ wʉtatji pah ĩpĩ́ téih chocop wʉt jĩ. Obohjeéhtih, Jesúsboó waadnít, queét ĩ wʉtatji pah téih choccanjeh ã jeéméchah enna, caandíh nʉmah jeémpni fariseoboó bʉ́dí ãt en wʉ́hi bejep wʉt jĩ.
38 O fariseu, porém, admirou-se ao ver que Jesus não se lavara primeiro, antes de comer.
39 Páant ã en wʉ́hi bejechah ennit, Jesús nin pah caandíh ãt niíj naáwáp wʉt jĩ:
39 O Senhor, porém, lhe disse: Vós, fariseus, limpais o exterior do copo e do prato; mas o vosso interior está cheio de rapina e perversidade.
40 ¡Yeéb jenah joicánnit caá! ¿Pamap jiimant dée, Dios jwĩ́ih bácahdih chãjni, pamap diítboó dée, jwĩ́ih caolihdihbʉt chãjni nihcan niít? Pánih chãjnit, jwiítdih jéih beedáni caá.
40 Insensatos! Quem fez o exterior não é o mesmo que fez o interior?
41 Pánihna, pamap diítboobʉ́t chocat pah, ñíih caolihdih tʉ́ʉt nʉʉmnít, moh yéejnitdih ñi teo wáacá. Pánih chãjnit, pamap quei wíhcat pah, Dios ã enechah, ñi tʉ́i jʉmbipna caá.
41 Antes, dai esmola do que tiverdes, e tudo vos será limpo.
42 “¡Yeéb fariseowã bʉ́dí yeejép ñi yapbipna caá! Dios ã wʉtatdih jepahna, ded chénat pah téihya chej jʉmni nʉ́onadih bíbohnit, biíc nʉ́odih caandíh ñipĩ́ wʉ̃hna yʉh caá. Obohjeéhtih, pánih wʉ̃hna yʉhna, biíh ã wʉtatnadih ñipĩ́ joyáh bojna caá. Cã́acwãdih tʉ́i chãjatboodíh ñi jenah joicán caá. Diosdih ñi oyatdihbʉt ñipĩ́ jenah joicán caá. Dios ã wʉtat pah, chej jʉmni nʉ́onadih caandíh ñi wʉ̃hʉchah, ã tʉ́ina caá. Obohjeéhtih, biíh ã wʉtatdihbʉt jepahat caá náahap.
42 Mas ai de vós, fariseus! Porque dais o dízimo da hortelã, da arruda e de todas as hortaliças e desprezais a justiça e o amor de Deus; devíeis, porém, fazer estas coisas, sem omitir aquelas.
43 “¡Yeéb fariseowã bʉ́dí yeejép ñi yapbipna caá! Jwiít judíowã jwĩ míic wáacat mʉʉ́boó waád jʉibínit, waáwápna ñipĩ́ chʉ́ʉdna caá, nihat cã́acwã yeebdíh ĩ wẽi enat pínah niijná. Tʉ́tchi tacboó bií dée jíib chãjat jʉʉ́hna bejnit, cã́acwã yeebdíh ĩ wẽi jwãáátdih ñipĩ́ náahna caá.
43 Ai de vós, fariseus! Porque gostais da primeira cadeira nas sinagogas e das saudações nas praças.
44 “¡Yeéb fariseowã bʉ́dí yeejép ñi yapbipna caá! Yeéb cã́ac tacchiana panihnit ñi jʉmna caá. Cã́acwã baác diítboó jéih en waadácan, caán tacchianajih yáac chʉ̃i bejna, ĩ yohniji yagáp ã jʉmatdih ĩ jéih encan caá. Caan pánihat pah cã́acwã ñi bohéátdih joinít, ñíih caolihdih jéihcan, ñi jenah joyát yeejép ã jʉmatdih ĩ jéihcan caá”, Jesús queét fariseowãdih ãt niíj jʉ̃ihñʉp wʉt jĩ.
44 Ai de vós que sois como as sepulturas invisíveis, sobre as quais os homens passam sem o saber!
45 Páant fariseowãdih Jesús ã niíj jʉ̃ihñʉchah joinít, Moisés ã wʉtatjidih tʉ́i jéihni jwʉh nin pah Jesúsdih ãt niijíp wʉt jĩ:
45 Então, respondendo um dos intérpretes da Lei, disse a Jesus: Mestre, dizendo estas coisas, também nos ofendes a nós outros!
46 Páant ã niijíchah joinít, Jesús queét Moisés ã wʉtatjidih bohénitdih jwʉh nin pah ãt jwʉ́ʉb niíj jʉ̃ihñʉp wʉt jĩ:
46 Mas ele respondeu: Ai de vós também, intérpretes da Lei! Porque sobrecarregais os homens com fardos superiores às suas forças, mas vós mesmos nem com um dedo os tocais.
47 “¡Yeéb Moisés ã wʉtatjidih bohénit bʉ́dí yeejép ñi yapbipna caá! Dios naáwátdih naóh yapanitjidih ñi nʉowã ĩt mao yohop wʉt jĩ. Pánihna, queétdih ñi weñat jʉ́ʉtat tʉ́ʉt niijná, ĩ́ih tacchianadih ñi tʉ́i ámohna caá.
47 Ai de vós! Porque edificais os túmulos dos profetas que vossos pais assassinaram.
48 Obohjeéhtih, pánih chãjna yʉhna, ĩ bohéátjidih ñi jepahcan caá. Pánih jepahcan, ñi nʉowã ĩ chãjatji biíc yoobó ñi chãjna caá.
48 Assim, sois testemunhas e aprovais com cumplicidade as obras dos vossos pais; porque eles mataram os profetas, e vós lhes edificais os túmulos.
49 “Dios, nihat jéihni jʉmna, nin pah ãt niíj naáwáp wʉt jĩ: ‘Weém wã naáwátdih naóh yapanit pínahdih, wã naáwátdih bohénit pínahdihbʉt cã́acwãdih wã wahbipna yʉh caá. Obohjeéhtih, cã́acwãboó biquína queétdih ĩ mao yohbipna caá. Bitadihbʉt yeejép ĩ chãjbipna caá’, Dios ãt niijíp wʉt jĩ.
49 Por isso, também disse a sabedoria de Deus: Enviar-lhes-ei profetas e apóstolos, e a alguns deles matarão e a outros perseguirão,
50 — ausente —
50 para que desta geração se peçam contas do sangue dos profetas, derramado desde a fundação do mundo;
51 — ausente —
51 desde o sangue de Abel até ao de Zacarias, que foi assassinado entre o altar e a casa de Deus. Sim, eu vos afirmo, contas serão pedidas a esta geração.
52 “¡Yeéb Moisés ã wʉtatjidih bohénit bʉ́dí yeejép ñi yapbipna caá! ‘Jwiít Dios ã wʉtatdih bohénit caá’, niijná yʉhna, ã naáwátdih cã́acwã ĩ jéihyat déedih ñi jãhna caá. Pánih jãhna, Dios pebhboó ñi wãt waadát déedih bíbohna yʉhna, queétdih ñi wãt waadácan caá. Pánih chãjna, yeebbʉ́t waadcán, queétdihbʉt ñi waadát tʉ́ʉtcan caá”, Jesús queétdih ãt niíj jʉ̃ihñʉp wʉt jĩ.
52 Ai de vós, intérpretes da Lei! Porque tomastes a chave da ciência; contudo, vós mesmos não entrastes e impedistes os que estavam entrando.
53 — ausente —
53 Saindo Jesus dali, passaram os escribas e fariseus a argui-lo com veemência, procurando confundi-lo a respeito de muitos assuntos,
54 — ausente —
54 com o intuito de tirar das suas próprias palavras motivos para o acusar.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.