Lucas 10
Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs ARA
1 Tʉ́ttimah, Jerusalén tʉ́tchina bejna, Jesús setenta y dos ãjeéh péenitdih ñíonit, ãt wahap wʉt jĩ. Pánih wahna, ã bejat pínah tʉ́tchinadih ã jã́tih ĩ naóh waáwát pínah niijná, chénewã míic ãt wahap wʉt jĩ.
1 Depois disto, o Senhor designou outros setenta; e os enviou de dois em dois, para que o precedessem em cada cidade e lugar aonde ele estava para ir.
2 Queétdih ã wahat pínah jã́tih, nin pah ãt niíj naáwáp wʉt jĩ: “Wĩ́ih doonádih jepahnit pínah dawá ĩ jʉmna yʉh caá. Obohjeéhtih, daocánnit naóhnit ĩ jʉmʉchah, queét jepahíhnit ĩ joi jwʉ́hcan caá. Pánihna, yeébboó Diosdih ñi ʉʉ́bʉ́, chah dawá naóhnit pínahdih ã wahat pínah niijná.
2 E lhes fez a seguinte advertência: A seara é grande, mas os trabalhadores são poucos. Rogai, pois, ao Senhor da seara que mande trabalhadores para a sua seara.
3 Pánihna, naáwádih ñi bejeé. Bejnit, nin pah ñi tʉ́i jenah joyoó: Diosdih jepahcannit, jiowã́ cãtíh ovejawãdih wahat pah, yeebdíh wã wahna caá.
3 Ide! Eis que eu vos envio como cordeiros para o meio de lobos.
4 Pánih bejna, dinerodih ʉbcan, wʉh wʉʉ́hdihbʉt ʉbcan, biíh zapatosdihbʉt ʉbcanjeh, wẽpép ñi bejeé. Dawá cã́acwãdih tʉ́i naáwát tʉ́ʉt niijná, deddih jwãáh ʉʉ́bhna, chãocánjeh, bejat caá náahap.
4 Não leveis bolsa, nem alforje, nem sandálias; e a ninguém saudeis pelo caminho.
5 Ded ñi jwíih waadní mʉʉdíh moondíh ‘Dios ã tʉ́yat ñijeéh ã jʉmʉ naáh’, ñi niijí.
5 Ao entrardes numa casa, dizei antes de tudo: Paz seja nesta casa!
6 Tʉ́init jʉmna, páant ñi niijíchah joinít, ĩ tʉ́i jepahbipna caá. Obohjeéhtih, tʉ́icannit jʉmna, páant ñi niijíchah yʉhna, ĩ jepahcan niít. Páant ĩ jepahcah, caán mʉʉdíh moondíh Dios ã tʉ́yat ã wihcan niít.
6 Se houver ali um filho da paz, repousará sobre ele a vossa paz; se não houver, ela voltará sobre vós.
7 Yeebdíh jwíih jepahnitjeéh ñi jʉm jwʉhʉʉ́p. Queét yeebdíh jeémát, babhbatdihbʉt ĩ wʉ̃hʉchah, ñi tʉ́i jeémp babhbaá. Yeéb queétdih teo wáacnit bohénachah, queétboó ñi teo wáacat jíib jeémát babhbat ĩ wʉ̃hʉchah, ã tʉ́ina caá. Caán tʉ́tchidih moondíh ñi bohé jwʉhna, ñi jwíih jʉibíni mʉʉdíhjeh ñi jʉm jwʉhʉʉ́p.
7 Permanecei na mesma casa, comendo e bebendo do que eles tiverem; porque digno é o trabalhador do seu salário. Não andeis a mudar de casa em casa.
8 Ded tʉ́tchidih ñi jʉibínachah, yeebdíh jepahnit, dedé jeémátdih ĩ wʉ̃hʉchah, ñi tʉ́i jeémé.
8 Quando entrardes numa cidade e ali vos receberem, comei do que vos for oferecido.
9 Caán tʉ́tchidih moón wʉnnitdih booanit, queétdih nin pah ñi niijí: ‘Dios yeebdíh bʉ́dí caá ã bidip, ã́ihwã ñi jʉmat pínah niijná. Wʉnnitdih ã booana, Maáh jʉmna ã wẽpatdih yeebdíh ã jʉ́ʉtna caá. Páant ã wẽpatdih jéihnit, ñi yéejatdih cádahna, tʉ́iniboodíh tʉ́ʉt nʉʉmnít, caandíh ñi jepahaá’, queétdih ñi niijí.
9 Curai os enfermos que nela houver e anunciai-lhes: A vós outros está próximo o reino de Deus.
10 Obohjeéhtih, ded tʉ́tchidih jʉibí, bohéna, wʉnnitdih ñi booanachah yʉhna, ĩ jepahcah, ĩ́ih namádih bejnit, nin pah queétdih ñi niijí:
10 Quando, porém, entrardes numa cidade e não vos receberem, saí pelas ruas e clamai:
11 ‘Dios maáh jʉmna, ã wẽpat yeebdíh ã jʉ́ʉtʉchah yʉhna, yeébboó caandíh ñi jepahcap jĩ. Pánihna, ñíih tʉ́tchi becchídih jwĩ́ih jítchamant jwĩ pit yohna caá. Páant jwĩ chãjat pah, ñi jepahcatji jíib Dios yeebdíhbʉt ã yohbipna caá’, ñi niijí.
11 Até o pó da vossa cidade, que se nos pegou aos pés, sacudimos contra vós outros. Não obstante, sabei que está próximo o reino de Deus.
12 Yeébboó nin pah wã niijátdih ñi tʉ́i náhninaá: Sodoma tʉ́tchidih moonjí tʉbit yeejép chãjnit ĩt jʉmʉp wʉt jĩ. Obohjeéhtih, queétdih Dios ã peéh chãjat chah, ã peéh chãjat pínah yeó jáapdih ñi bohéátdih jepahcannitboodíh ã peéh chãjbipna caá”, Jesús queétdih ãt niijíp wʉt jĩ.
12 Digo-vos que, naquele dia, haverá menos rigor para Sodoma do que para aquela cidade.
13 “¡Yeéb Corazín tʉ́tchidih moón, Betsaida tʉ́tchidih moondíhbʉt Dios bʉ́dí ã peéh chãjbipna caá! Weém ñíih tʉ́tchinadih jʉmna, Dios ã wẽpatjĩh bʉ́dí wã teo wáacachah yʉhna, ñi jepahcap jĩ. Tiro tʉ́tchidih moón, Sidón tʉ́tchidih moondíhbʉt Dios ã wẽpatjĩh páant wã teo wáacachah nihna, queétboó jáantjeh ĩ yéejatdih bʉ́dí jʉ̃inít, ĩta tʉ́ʉt nʉʉm tágaá.
13 Ai de ti, Corazim! Ai de ti, Betsaida! Porque, se em Tiro e em Sidom, se tivessem operado os milagres que em vós se fizeram, há muito que elas se teriam arrependido, assentadas em pano de saco e cinza.
14 Pánihna, Tiro tʉ́tchidih moón, Sidón tʉ́tchidih moondíhbʉt Dios ã peéh chãj láa, Corazín tʉ́tchidih moón, Betsaida tʉ́tchidih moondíhbʉt chah ã peéh chãjbipna caá.
14 Contudo, no Juízo, haverá menos rigor para Tiro e Sidom do que para vós outras.
15 Yeéb Capernaum tʉ́tchidih moondíhbʉt peéh chãjna, maáta panihnit chãjcanjeh, yeebdíh moh yéejnit Dios ã chãjbipna caá.
15 Tu, Cafarnaum, elevar-te-ás, porventura, até ao céu? Descerás até ao inferno.
16 “Ded yeebdíh joí jepahni, weemdíhbʉt jepahni caá. Obohjeéhtih, ded yeebdíh jepahcanni, weemdíhbʉt jepahcanni caá. Weemdíh jepahcanni, wã íip weemdíh wahnidihbʉt jepahcanni caá”, ãt niijíp wʉt jĩ. Páant ã niíj péanachah joinít, ã wahnitboó ĩt bejep wʉt jĩ.
16 Quem vos der ouvidos ouve-me a mim; e quem vos rejeitar a mim me rejeita; quem, porém, me rejeitar rejeita aquele que me enviou.
17 Pánih bejnitji wẽinit, queét setenta y dos Jesús ã wahnitji ã pebhna ĩt jwʉ́ʉb jʉibínap wʉt jĩ. Pánih jwʉ́ʉb jʉibínit, nin pah Jesúsdih ĩt niijíp wʉt jĩ:
17 Então, regressaram os setenta, possuídos de alegria, dizendo: Senhor, os próprios demônios se nos submetem pelo teu nome!
18 —Japmant wedóát pah ã bejechah, nemépwã ĩ maáh ã bʉʉ́g jéen jʉ̃ʉ́wʉ́chah, wã enep jĩ.
18 Mas ele lhes disse: Eu via Satanás caindo do céu como um relâmpago.
19 ¡Ñi joyoó! Wã wẽpat yeebdíh wãát wʉ̃hʉp be, maiwãdih, dʉ́owãdihbʉt jwãáhnit, ñi jéih chʉñat pínah niijná. Nemépwã ĩ maáh ã wẽpatjĩh yeejép ã chãjat déedih jãhat wẽpat wã wʉ̃hʉp be. Páant wã wʉ̃hʉchah, ã́ih nemépwã yeebdíh ĩ jéih yéejacan niít.
19 Eis aí vos dei autoridade para pisardes serpentes e escorpiões e sobre todo o poder do inimigo, e nada, absolutamente, vos causará dano.
20 Pánihna, nemépwãdih yeéb ñi wʉtʉchah, ĩ jepahatdih ennit, bʉ́dí ñi wẽina yʉh caá. Obohjeéhtih, nin caá chah bʉ́dí ñi weñat pínah pohba: Yeéb Dioíhwã ã pebhboó bejnit pínah ñi jʉmʉchah, ã́ih papélah tólih panihniboó ñi wʉ̃tna daácni ã jʉmna caá, Jesús queétdih ãt niijíp wʉt jĩ.
20 Não obstante, alegrai-vos, não porque os espíritos se vos submetem, e sim porque o vosso nome está arrolado nos céus.
21 Páant niíj naóh péanit, Jesús Tʉ́ini Espíritu ã wẽpatjĩh bʉ́dí wẽinit, Diosdih nin pah ãt niijíp wʉt jĩ: “Paá, meém nihat baácdih moón ĩ maáh, nihat jeádih moonbʉ́t ĩ maáh ma jʉmʉchah, meemdíh bʉ́dí wã wẽina caá. ‘Jwiít tʉ́i jéihnit caá’, niijnítdih wã bohéátdih ma beh joyát tʉ́ʉtcap be. Obohjeéhtih, jéih jwʉhcannitboodíh mapĩ́ jéihyanap be. Páant mapĩ́ wẽi chãjna caá”, ã íipdih ãt niijíp wʉt jĩ.
21 Naquela hora, exultou Jesus no Espírito Santo e exclamou: Graças te dou, ó Pai, Senhor do céu e da terra, porque ocultaste estas coisas aos sábios e instruídos e as revelaste aos pequeninos. Sim, ó Pai, porque assim foi do teu agrado.
22 Páant ã íipdih niíj ʉʉ́bh péanit, ã pébh joi ñʉ́hnitdih nin pah ãt jwʉ́ʉb niíj naáwáp wʉt jĩ: “Dios, wã íip nihat ã wẽpat biíc yoobó weemdíhbʉt ã wʉ̃hʉp be. Ded pah wã jʉmatdih wã íipjeh caá ã jéihyep. Biíh páant jéihni ã wihcan caá. Ded pah wã íip ã jʉmatdihbʉt weemjéh caá wã jéihyep. Det wã ñíonitdihbʉt caandíh wãpĩ́ bohéna caá. Pánihna, jwiítjeh caá caandíh jwĩ jéihyep”, ãt niijíp wʉt jĩ.
22 Tudo me foi entregue por meu Pai. Ninguém sabe quem é o Filho, senão o Pai; e também ninguém sabe quem é o Pai, senão o Filho, e aquele a quem o Filho o quiser revelar.
23 Páant cã́acwãdih naóh péanit, ã bohénitdih tac pʉ́ʉd ennit, queétdihjeh nin pah ãt niijíp wʉt jĩ: “Yeéb wã wẽpatdih ennit, Dios weemdíh ã wahatjidih ñi tʉ́i jéihna caá. Pánihna, bitabʉt páant wã jʉmatdih jéihnit, queétbʉt tʉ́i wẽinit ĩ jʉmna caá.
23 E, voltando-se para os seus discípulos, disse-lhes particularmente: Bem-aventurados os olhos que veem as coisas que vós vedes.
24 Ñi jenah joyoó. Jon jã́tih Dios naáwátdih dawá naóh yapanitji, dawá maátajibʉt yeéb ñi ennidih bʉ́dí eníhna yʉhna, ĩt encap wʉt jĩ. Ñi joinídihbʉt bʉ́dí joííhna yʉhna, ĩt joicáp wʉt jĩ”, ãt niijíp wʉt jĩ.
24 Pois eu vos afirmo que muitos profetas e reis quiseram ver o que vedes e não viram; e ouvir o que ouvis e não o ouviram.
25 Biíh láa, Moisés ã wʉtatjidih bohénit poómpdih bóo Jesús pebh ãt jʉibínap wʉt jĩ. Pánih jʉibínit, nin pah ãt niíj ʉʉ́bh joyóp wʉt jĩ:
25 E eis que certo homem, intérprete da Lei, se levantou com o intuito de pôr Jesus à prova e disse-lhe: Mestre, que farei para herdar a vida eterna?
26 —¿Moisés ded pah tigaá ãt niijjí? Caandíh enna, ¿dépah tií mapĩ́ niíj jenah joí? Jesús ãt niijíp wʉt jĩ.
26 Então, Jesus lhe perguntou: Que está escrito na Lei? Como interpretas?
27 —‘Diosdih chah jenah joí, tʉ́i jepahnit, wẽina, caandíh bʉ́dí ñi oyoó. Meemjéh ma míic oyat pah mʉntih, bitadihbʉt bʉ́dí ma oyoó’, Moisés ãt niíj daacáp tajĩ, ãt niijíp wʉt jĩ.
27 A isto ele respondeu: Amarás o Senhor, teu Deus, de todo o teu coração, de toda a tua alma, de todas as tuas forças e de todo o teu entendimento; e: Amarás o teu próximo como a ti mesmo.
28 —Yoobópdih ma jepahna caá. Pánih chãjnit, wʉnna, Dios pebhna ma bejbipna caá, Jesús caandíh ãt niijíp wʉt jĩ.
28 Então, Jesus lhe disse: Respondeste corretamente; faze isto e viverás.
29 Páant ã niijíchah joinít, Moisés ã wʉtatjidih bohéni ã tʉ́i chãjatdih jʉ́ʉtat tʉ́ʉt niijná, nin pah ãt jwʉ́ʉb niíj ʉʉ́bh joyóp wʉt jĩ:
29 Ele, porém, querendo justificar-se, perguntou a Jesus: Quem é o meu próximo?
30 Páant ã niijíchah joinít, nin ã jenah joiní naáwátjĩh Jesús ãt niíj naóh bohénap wʉt jĩ:
30 Jesus prosseguiu, dizendo: Certo homem descia de Jerusalém para Jericó e veio a cair em mãos de salteadores, os quais, depois de tudo lhe roubarem e lhe causarem muitos ferimentos, retiraram-se, deixando-o semimorto.
31 Páant ĩ chãjat tʉ́ttimah, biíc sacerdote caán namádih dei bejna, ĩ wʉn mao jwejnijidih ã enep yʉh be. Obohjeéhtih, enna yʉhna, chãocánjeh, ã bóod pʉ́ʉd yap bejep be.
31 Casualmente, descia um sacerdote por aquele mesmo caminho e, vendo-o, passou de largo.
32 Tʉ́ttimah, Leví ã jʉimená poómpdih bóobʉt ã bejep be. Caán ñajni pebh jʉibí ennit, chãocánjeh, caanbʉ́t ã bóod pʉ́ʉd yap bejep be.
32 Semelhantemente, um levita descia por aquele lugar e, vendo-o, também passou de largo.
33 Obohjeéhtih, páant ĩ yap bejat tʉ́ttimah, ñi eníhcanni Samaria baácdih bóo caán namádihjeh mʉntih ã dei bejep be. Pánih dei bejna, caán ñajnidih jʉibí ennit, caandíh ã jĩ́gah enep be.
33 Certo samaritano, que seguia o seu caminho, passou-lhe perto e, vendo-o, compadeceu-se dele.
34 Pánih jĩ́gah ennit, ã pebh jʉibínit, yíi, iguíh mac biícdih ã́ih yahwítnadih ã cohop be. Coh péanit, yégueh chóojĩh ã chéwep be. Chéo péanit, caandíh dʉoníji burrodih ʉb tʉ́ʉh cáagnit, ʉ̃wat tólihna jʉmni mʉʉná ã nʉmah bejep be. Caanná ʉb jʉibínit, nihat chei ã en dao dáa jʉ̃ʉ́wʉ́p be.
34 E, chegando-se, pensou-lhe os ferimentos, aplicando-lhes óleo e vinho; e, colocando-o sobre o seu próprio animal, levou-o para uma hospedaria e tratou dele.
35 Cheibit, ʉ̃wat mʉʉ́ mínahdih caandíh ã en dawát pínah niijná, ã jíib chãjap be. Pánih jíib chãjnit, nin pah caandíh ã niijíp be: ‘Nindih ma tʉ́i en dao jwʉ́hʉʉ́. Caandíh ma en dawát pínah jíib wã wʉ̃hna caá. Pánihna, chah ma jwʉ́ʉb jíib náahachah, jwʉ́ʉb jʉinít, wã jwʉ́ʉb jíib chãj jã́habipna caá, páant mʉntih’, Samaria baácdih bóo mʉʉ́ mínahdih ã niíj naáwáp be, Jesús ãt niíj bohénap wʉt jĩ.
35 No dia seguinte, tirou dois denários e os entregou ao hospedeiro, dizendo: Cuida deste homem, e, se alguma coisa gastares a mais, eu to indenizarei quando voltar.
36 Páant niíj naóh bohé péanit, Moisés ã wʉtatjidih bohénidih nin pah ãt niíj ʉʉ́bh joyóp wʉt jĩ:
36 Qual destes três te parece ter sido o próximo do homem que caiu nas mãos dos salteadores?
37 —Caandíh jĩ́gah en teo wáacni ã tʉ́i oyop be, ãt niíj jepahap wʉt jĩ.
37 Respondeu-lhe o intérprete da Lei: O que usou de misericórdia para com ele. Então, lhe disse: Vai e procede tu de igual modo.
38 Tʉ́ttimah, Jesúswã Jerusalén tʉ́tchina bejnit, bainí tʉ́tchidih ĩt jʉibínap wʉt jĩ. Ĩ jʉibínachah, caán tʉ́tchidih bóli, Marta wʉ̃t jʉmnih, Jesúswãdih miíh mʉʉ́boó mit chão jwʉ́hat tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ.
38 Indo eles de caminho, entrou Jesus num povoado. E certa mulher, chamada Marta, hospedou-o na sua casa.
39 Mi jwan, María wʉ̃t jʉmnihbʉt mit jʉmʉp wʉt jĩ. Maríaboó Jesús ã bohénachah, ã pebh mit joí chʉ́ʉdʉp wʉt jĩ.
39 Tinha ela uma irmã, chamada Maria, e esta quedava-se assentada aos pés do Senhor a ouvir-lhe os ensinamentos.
40 Obohjeéhtih, Martaboó yójah jeémát teona, mit íijip wʉt jĩ. Pánih íijnit, Jesús pebh jʉibínit, nin pah mit niijíp wʉt yʉh jĩ:
40 Marta agitava-se de um lado para outro, ocupada em muitos serviços. Então, se aproximou de Jesus e disse: Senhor, não te importas de que minha irmã tenha deixado que eu fique a servir sozinha? Ordena-lhe, pois, que venha ajudar-me.
41 —¡Marta, Marta, ma joyoó! Dawá tewatnabitdih meém tʉbit jenah joinít, ma míic íijana caá.
41 Respondeu-lhe o Senhor: Marta! Marta! Andas inquieta e te preocupas com muitas coisas.
42 Obohjeéhtih, wã bohéátdih jenah joyát caá chah náahap. Pánihna, Maríaboó chah tʉ́inidih mi ñíwichah, caántdih ded mi joyátjidih ã jéih dʉ́ʉc wáican niít, Jesús Martadih ãt niijíp wʉt jĩ.
42 Entretanto, pouco é necessário ou mesmo uma só coisa; Maria, pois, escolheu a boa parte, e esta não lhe será tirada.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.