Gálatas 2
Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs BKJ
1 — ausente —
1 Então, catorze anos depois, eu subi outra vez a Jerusalém com Barnabé, levando também Tito comigo.
2 — ausente —
2 E subi por causa de uma revelação, e comuniquei-lhes o evangelho que prego entre os gentios, porém particularmente aos que eram de reputação, a fim de eu não correr ou de não ter corrido em vão.
3 Páant wã naáwáchah wẽi joiná, Tito bóodcanni ã jʉmʉchah yʉhna, “Meembʉ́t ma bóodat tʉ́ʉtʉ́”, caandíh ĩ niijcáp jĩ.
3 Mas nem Tito, que estava comigo, sendo grego, foi obrigado a circuncidar-se;
4 Queét maáta biícdih jwĩ míic wéhe láa, jwiít Jesúíhwã nihat biícdih jwĩ míic wáacachah, biquína “Jesúsdih jepahnit jwĩ jʉmna caá”, niíj yeenitbʉt ĩt waadáp jĩ. Pánih waadnít, judíowã nihcannitdihbʉt ĩ bóodat tʉ́ʉtʉp yʉh jĩ. Obohjeéhtih, bʉʉ Jesúíhwã jʉmna, jwĩ nʉowã ĩ naáwátjidih jepahcan, Jesúsdihjeh jwĩ tʉ́i jenah joiná caá. “Páant jwĩ chãjachah, jwĩ íipboó jwiítdih ã tʉ́i enna caá”, jwĩ niíj jéihna caá. Páant niíj jéihnit jwĩ jʉmʉchah enna, jwiítdih jʉ̃ihñat tʉ́ʉt niijná, ded pah jwĩ chãjatdih jéihíhna, queét jwĩjeéh ĩt waadáp tajĩ. Pánih waadnít, jwĩ nʉowã ĩ naáwátji biíc yoobó jwiítdih ĩ jepah beedáát tʉ́ʉtʉp yʉh jĩ, páant mʉntih.
4 e isso por causa da presença dos falsos irmãos, desconhecedores, que secretamente introduziram-se entre nós para espionar a liberdade que temos em Cristo Jesus, a fim de nos escravizar;
5 Páant ĩ wʉtʉchah yʉhna, tʉ́ini doonádih ñi jéihyat pínah niijná, jwiítboó queétdih jwĩ jepahcap jĩ.
5 aos quais não nos sujeitamos nem por uma hora; a fim de que a verdade do evangelho permanecesse convosco.
6 Pánihna, Jesúíhwã ĩ maáta tʉ́ini doonádih ded pah wã bohéátdih joinít, “Ma bohéát pahjeh tih judíowã nihcannitdih ma bohénaá”, niíj naóhnit, weemdíh biíh wʉtatdih ĩ bohéát tʉ́ʉtcap jĩ. Queét Jesúíhwã ĩ maátadih “Queétboó chah jéihnit caá”, biquína ĩ niíj jenah joyóchah yʉhna, dedé pínah weemdíh nihcan caá. Diosboó nihatdih biíc yoobó ã jenah joiná caá.
6 Mas quanto aos que pareciam ser alguma coisa, (o que quer que eles fossem, nenhuma diferença faz para mim: nada me importa; Deus não se deixa levar pela aparência do homem) pois aqueles que pareciam ser alguma coisa quando reunidos nada me acrescentaram,
7 Queét ded pah wã bohéátdih tʉ́i wẽinit, “Pedrodih jwiít judíowãdih ã bohéát pínah niijná, Dios ãt ñíojip taga. Pánihat pah, Pablodihbʉt judíowã nihcannitboodíh ãt bohé jibat tʉ́ʉtʉp taga”, ĩ míic niijíp jĩ.
7 antes, pelo contrário, quando viram que o evangelho da incircuncisão me foi confiado, assim como o evangelho da circuncisão foi confiado a Pedro;
8 Judíowãdih Pedro ã bohénachah, Dios bʉ́dí ãt teo wáacap wʉt jĩ. Weembʉ́t judíowã nihcannitdih wã bohénachah, Dios biíc yoobó ã teo wáacachah, queétbʉt ĩ tʉ́i jepahap jĩ.
8 (porque aquele que operou eficazmente em Pedro para o apostolado da circuncisão, o mesmo operou também em mim para com os gentios);
9 Pánihna, Santiago, Pedro, Juanjĩh, Jesúíhwã ĩ maáta yoobát, Dios weemdíh bʉ́dí ã teo wáacatjidih jéihnit, “Dios yoobópdih ãt ñío wahap taga, jwĩ déewã nihcannitdih ã naáwát pínah niijná”, ĩ míic niijíp jĩ. Páant niijnít, weemdíh Bernabédihbʉt bʉ́dí wẽinit, “Jwĩ tʉ́i míic teo wáac jĩíh”, niijná, jwĩ míic mʉj tewep jĩ. Pánih mʉj teonit, “Yeéb jwĩ déewã nihcannitdih ñi bohéátji pah ñi tʉ́i naáwá. Jwiítboó jwĩ déewãdihjeh jwĩ naóhbipna caá”, Santiagowã jwiítdih ĩ niijíp jĩ. “Páant tií ã jʉmʉ nah”, jwĩ míic niijíp jĩ.
9 e quando Tiago, Cefas e João, que pareciam ser os pilares, perceberam a graça que me foi dada, deram a mim e a Barnabé suas mãos direitas em sinal de comunhão; nós iríamos aos gentios e eles aos circuncidados.
10 Páant niijná, Jesúíhwã moh yéejnitdih jwiítdih ĩ teo wáacat tʉ́ʉtʉp jĩ. Weembʉ́t moh yéejnitdih bʉ́dí jĩ́gah ennit, wãpĩ́ teo wáacna caá. Páant niíj míic wéhe péanit, jwiít Antioquía tʉ́tchina jwĩ jwʉ́ʉb bejep jĩ.
10 Recomendaram-nos apenas que nos lembrássemos dos pobres; justamente o que eu também estava determinado a fazer.
11 Tʉ́ttimah, Pedrobʉt Antioquía tʉ́tchiboó ã jʉibínap jĩ. Obohjeéhtih, jwĩ pebhna jʉibíniji, yoobópdih ã chãjcat peéh caandíh wã jʉ̃ihñʉp jĩ.
11 Quando, porém, Pedro foi para Antioquia, me opus a ele face a face, porque ele era reprovável.
12 Nin pah ã chãjap jĩ: Jwĩ nʉowã “Jwiít judíowã bóodcannit biícdih jwĩ jeéméchah ã tʉ́ican caá”, ĩ niijátji ã jʉmʉchah yʉhna, Pedroboó jwĩ pebh jwíih jʉibína, jwĩ déewã nihcannit biícdih ã tʉ́i míic wẽp jwʉhʉp jĩ. Obohjeéhtih, biquína jwĩ déewã, Santiago ã chéenwãboó ĩ jʉibínachah ennit, jwĩ déewã nihcannitdih cádahnit, Pedroboó “Bʉʉ jʉinít bóodat tʉ́ʉtnit weemdíh jʉ̃ihná”, niijná, ĩjeéh ã jwʉ́ʉb míic wẽpcap jĩ.
12 Porque, antes de chegarem alguns da parte de Tiago, ele comia com os gentios; mas, quando aqueles vieram, ele retirou-se e separou-se deles, temendo os que eram da circuncisão.
13 Páant ã yee bʉʉgʉ́chah ennit, bita jwĩ déewãbʉt caandíh míic jéih ennit, queétbʉt biíc yoobó ĩ cádahap jĩ. Bernabé yʉh bʉca tʉ́i jéihni jʉmna yʉhna, queét ĩ chãjat biíc yoobó caanbʉ́t ã cádahap jĩ.
13 Os demais judeus se afastaram como ele, de modo que mesmo Barnabé foi levado por eles a essa dissimulação.
14 Pánih cádahnit, “Nihat Jesúsdihjeh jepahnitdih Dios biíc yoobó ã wẽi enna caá”, ĩpĩ́ niíj bohéát pah queét ĩ cádahap jĩ. Páant ĩ cádahachah ennit, nihat Jesúíhwã ĩ joyóchah, nin pah Pedrodih wã niíj jʉ̃ihñʉp jĩ: “Meém judío jʉmna yʉhna, Jesucristodih jepahna, jwĩ nʉowã ĩ naáwátjidih ma tʉ́i jenah joí cádahap jĩ. Pánih cádahnit, judíowã nihcannit ĩ chãjat pah queét biícdih ma tʉ́i jeémp jwʉhʉp be. Obohjeéhtih, bʉʉ queétdih cádahnit, jwĩ nʉowã ĩ naáwátjidih ma jwʉ́ʉb jepahachah ennit, queét jwĩ déewã nihcannit nin pah ĩ niíj jenah joiná nacaá: ‘Pedro páant ã jwʉ́ʉb jenah joyóchah, queét judíowã ĩ nʉowã ĩ naáwátjidih jwiítdihbʉt jepahat caá náahap’, ĩ niíj jenah joiná nacaá. Páant ma chãjat ã tʉ́ican caá”, Pedrodih wã niijíp jĩ.
14 Mas, quando vi que eles não andavam corretamente segundo a verdade do evangelho, eu disse a Pedro diante de todos eles: Se tu, sendo judeu, vives como os gentios, e não como os judeus, como obrigas os gentios a viverem como os judeus?
15 Jwĩ nʉowã judíowãjeh ĩtát jʉmʉp tajĩ. Pánihna, jwiítbʉt ĩ jʉimená judíowãjeh mʉntih jwĩ jʉmna caá. Pánih jʉmnit, Dios ã wʉtatdih jéihnit jwĩ jʉmna caá. Obohjeéhtih, queét judíowã nihcannit Diosdih ĩ jéihcan caá.
15 Nós que somos naturalmente judeus, e não pecadores dentre os gentios;
16 Pánihna judíowã jʉmna yʉhna, caán wʉtatdih jwĩ jéih jepah beedácatdih jwĩ jéihna caá. Caandíh jepahcat jíib “Queét tʉ́init caá”, jwiítdih Dios ã niíj encatdihbʉt jwĩ jéihna caá. Obohjeéhtih, Jesucristodihjeh tʉ́i jenah joinít jwĩ jepahat jíib, “Queét tʉ́init caá”, Dios jwiítdih ã niíj enna caá. Pánih jéihnit, jwiít judíowã yʉhna, Jesucristodihjeh tʉ́i jenah joinít, jwĩ jepahap jĩ, “Queét tʉ́init caá”, Dios jwiítdih ã niíj enat pínah niijná. Jwiít cã́acwã Moisés ã wʉtatjidih jéih jepah beedácannit míic jwĩ jʉmna caá. Pánihna, caandíh jwĩ jepahcat jíib, “Queét tʉ́init caá”, Dios ã niíj encan niít. Caandíh jéihnit, “Caán wʉtatdih joí waadánachah, Dios jwiítdih ã tʉ́i wẽi enna caá”, jwĩ niíj jenah joicán caá.
16 sabemos que um homem não é justificado pelas obras da lei, mas pela fé de Jesus Cristo, nós também cremos em Jesus Cristo, para que pudéssemos ser justificados pela fé de Cristo, e não pelas obras da lei, porque pelas obras da lei nenhuma carne será justificada.
17 Pánihna, Cristodih jepahnit, “Queét tʉ́init caá”, Dios jwiítdih ã niíj enat pínah niijná, caán wʉtatdih cádahna caá jwĩ chãjap. Obohjeéhtih, páant jwĩ cádahachah ennit, bita jwĩ déewã caán wʉtatdih tʉ́i jepahat tʉ́ʉtnitboó “Queét jwĩ déewã nihcannit pah yéej chãjnit ĩ jʉmna caá”, jwiítdih ĩ niíj jenah joiná caá. Páant ĩ niíj jenah joyát pah jwiítbʉt jenah joinít, “Moisés ã wʉtatjidih cádahat tʉ́ʉtnit, Cristo jwiítdih ã yéej chãjat tʉ́ʉtna caá”, jwĩta niíj jenah joi tágaá. Obohjeéhtih, páant nihcan caá. Pánihna, “Jesucristodih jepahna, Moisés ã wʉtatjidih jwĩ cádahat jíib, yéejnit jwĩ jʉmna caá”, jwĩ niíj jenah joicán caá.
17 Porém, se enquanto procuramos ser justificados por Cristo, nós mesmos também formos achados pecadores, por acaso seria Cristo o ministro do pecado? De forma alguma.
18 Cã́acwãdih nin pah wãpĩ́ niíj naóh bohéna caá: “Diosjeéh tʉ́i jʉmíhna, jwĩ nʉowã ĩ naáwátjidih jenah joicán, Jesucristoboodíhjeh tʉ́i jenah joinít, jepahat caá náahap”, wã niijná caá. Obohjeéhtih, páant niíj bohéniji jwʉ́ʉb tʉ́ʉt nʉʉmnít, “Diosjeéh tʉ́i jʉmat tʉ́ʉt niijná, jwĩ nʉowã ĩ naáwátjidih tʉ́i jepahat caá náahap”, niíj naóh bohéna, yéej chãjni yoobát wãta jʉm tagaá.
18 Se torno a construir as coisas que eu destruí, eu faço de mim mesmo um transgressor.
19 Moisés ã wʉtatjidih weémboó tʉ́i jepahcanni jʉmna, caandíh yap yohni wã jʉmna caá. Pánih yap yohni wã jʉmatdih jéihna, “Caandíh wã jepahcat jíib, Dios weemdíh ã wẽi encan caá”, wã niíj jenah joiná caá. Páant niíj jenah joinít, Dios biícdih tʉ́i jʉmat tʉ́ʉt niijná, caán wʉtatdih jenah joí cádahnit, Jesucristoboodíhjeh tʉ́i jenah joinít, wã jepahna caá.
19 Porque eu, pela lei, estou morto para a lei, para que eu possa viver para Deus.
20 Caánboó weemdíh oinit, wã yap yohat peéh cruzboó ã wʉn wʉ̃hʉchah, weembʉ́t ãjeéh biícdih wʉnni pah wã jʉmna caá. Pánih wʉnni pah jʉmna, weém wã jenah joyátdihjeh chãj cádahnit, Cristoboodíh tʉ́i jenah joinít, jepahna caá wã chãjap.
20 Estou crucificado com Cristo, não obstante, eu vivo, porém, não eu, mas Cristo vive em mim. E a vida que agora vivo na carne, vivo-a pela fé do Filho de Deus, que me amou, e entregou-se a si mesmo por mim.
21 Pánihna, “Dios jwiítdih bʉ́dí ã oyochah, Cristo ã wʉn wʉ̃hat dedé pínah nihcan caá”, wã niijcán caá. Obohjeéhtih, Dios ã wʉtatdih jepahat jíibjeh ãjeéh jwĩ tʉ́i jʉmʉchah, Cristo ã wʉn wʉ̃hat dedé pínah ãta nihcan tagaá.
21 Não negligencio a graça de Deus, pois se a justiça vem pela lei, então Cristo morreu em vão.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Gálatas 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.