Atos 9

Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Páant Felipe ã chãjat pónih, Sauloboó Jesúíhwãdih en jʉ̃ihna, “Queétdih maomi caá”, niijnít, sacerdotewã ĩ maáh pebhna ãt bejep wʉt jĩ.
1 Enquanto isso, Saulo só respirava ameaças e morte contra os discípulos do Senhor. Apresentou-se ao príncipe dos sacerdotes,
2 Caanná jʉibínit, mawat pínah papélahdih caandíh ãt ʉʉ́bʉ́p wʉt jĩ. “Damasco tʉ́tchiboó judíowã ĩ míic wáacat mʉʉnádih moón ĩ maátadih ñi daacá. Weém Jesúíhwãdih bid jʉinít, queétdih chéonit, nin Jerusalén tʉ́tchiboó wã jwʉ́ʉb ʉb jʉ̃óhmi caá. Pánihna, wã tewat pínah papélahdih weemdíh ñi wʉ̃hʉʉ́”, Saulo ãt niijíp wʉt jĩ.
2 e pediu-lhe cartas para as sinagogas de Damasco, com o fim de levar presos a Jerusalém todos os homens e mulheres que achasse seguindo essa doutrina.
3 Páant ã niijíchah joinít, caán nʉ́odih ĩ wʉ̃hʉchah, Damasco tʉ́tchina ĩt bejep wʉt jĩ. Damasco tʉ́tchina ĩ tóah jʉibínachah, japmant iíg jéenaat caandíh ãt jígohop wʉt jĩ.
3 Durante a viagem, estando já perto de Damasco, subitamente o cercou uma luz resplandecente vinda do céu.
4 Páant ã iíg jéenanachah, Sauloboó ãt bʉʉg ñájap wʉt jĩ. Pánih bʉʉg ñájnit, Jesús ã wéhenachah, ãt joyóp wʉt jĩ. “¿Saulo, dépanihna meém weemdíh yeejép ma chãj?” ãt niijíp wʉt jĩ.
4 Caindo por terra, ouviu uma voz que lhe dizia: Saulo, Saulo, por que me persegues?
5 “¿Maá, meém déhe tigaá?” Saulo ãt niijíp wʉt jĩ. “Weém Jesús, yeejép ma chãjni caá. Weemdíh íijnit jepahcan, meemjéh tigaá ma míic yéejana caá.
5 Saulo disse: Quem és, Senhor? Respondeu ele: Eu sou Jesus, a quem tu persegues. {Duro te é recalcitrar contra o aguilhão.
6 Ma ñah ñʉhʉʉ́. Tʉ́tchidih waad béjnit, ma jʉmʉʉ́. Ma chãjat pínahdih meemdíh naóhni pínah ã jʉibíbipna caá”, Jesús Saulodih ãt niijíp wʉt jĩ.
6 Então, trêmulo e atônito, disse ele: Senhor, que queres que eu faça? Respondeu-lhe o Senhor:} Levanta-te, entra na cidade. Aí te será dito o que deves fazer.
7 Páant ã wéheatdih joiná yʉhna, Saulo ã pej jʉmnitboó cã́acdih encan, ĩt joí wʉ́hi bejep wʉt jĩ.
7 Os homens que o acompanhavam enchiam-se de espanto, pois ouviam perfeitamente a voz, mas não viam ninguém.
8 Saulo ñah ñʉhnit, ã jéih encah, ã pej jʉmnit ã́ih mʉj nahmant teonit, Damasco tʉ́tchina caandíh ĩt wái waad béjep wʉt jĩ.
8 Saulo levantou-se do chão. Abrindo, porém, os olhos, não via nada. Tomaram-no pela mão e o introduziram em Damasco,
9 Pánihna, Saulo biíc peihcanni yeó jáap jéih encan, jeémpcan, babhcan, Diosdih bʉ́dí ʉʉ́bhna ãt chãjap wʉt jĩ.
9 onde esteve três dias sem ver, sem comer nem beber.
10 Damasco tʉ́tchidih bóo Jesúsdih jéihni Ananías wʉ̃t jʉmni oo jʉ́mat dée pah Jesúsdih ãt enep wʉt jĩ. Páant ã enechah, Jesús caandíh ãt ejep wʉt jĩ: “¡Ananías!” ãt niijíp wʉt jĩ. “Jʉ́ʉ́, wã jʉmna caá”, ãt niíj jepahap wʉt jĩ.
10 Havia em Damasco um discípulo chamado Ananias. O Senhor, numa visão, lhe disse: Ananias! Eis-me aqui, Senhor, respondeu ele.
11 “Yoobópdih wʉ̃t jʉmni namádih, Judáíh mʉʉná bejnit, Tarsodih bóo Saulo wʉ̃t jʉmnidih ma bidií. Caán Diosdih ʉʉ́bhna caá ã chãjap.
11 O Senhor lhe ordenou: Levanta-te e vai à rua Direita, e pergunta em casa de Judas por um homem de Tarso, chamado Saulo; ele está orando.
12 Caanbʉ́t oo jʉ́mat dée jígohatdih enna caá ã chãjap. Ã jwʉ́ʉb enat pínah niijná, meém jʉibínit, caandíh teo jã́hanit, ʉʉ́bát panihatdih ã enep be”, Jesús Ananíasdih ãt niijíp wʉt jĩ.
12 {Este via numa visão um homem, chamado Ananias, entrar e impor-lhe as mãos para recobrar a vista.}
13 “Maá, caán míihwã tʉ́init, Jerusalén tʉ́tchidih moondíh yeejép ãt chãjap wʉt be. Dawá cã́acwã weemdíh páant ĩ niíj naáwáp be.
13 Ananias respondeu: Senhor, muitos já me falaram deste homem, quantos males fez aos teus fiéis em Jerusalém.
14 Nin Damasco tʉ́tchiboó caán nihat míihwãdih teo nemat tʉ́ʉt niijná, sacerdotewã ĩ maátadih papélahdih daacát tʉ́ʉtnit, caán nʉ́o ã wẽpatjĩh ãt jʉ̃ʉ́wʉ́p wʉt be”, Jesúsdih Ananías ãt niíj jepahap wʉt jĩ.
14 E aqui ele tem poder dos príncipes dos sacerdotes para prender a todos aqueles que invocam o teu nome.
15 “Caán Sauloboó wã ñíoni jʉmna, judíowã nihcannitdih, ĩ maátadih, judíowãdihbʉt wã naáwátdih ã naóhbipna caá. Pánihna, ã pebhna ʉ́ʉmcanjeh ma bejeé.
15 Mas o Senhor lhe disse: Vai, porque este homem é para mim um instrumento escolhido, que levará o meu nome diante das nações, dos reis e dos filhos de Israel.
16 Tʉ́ttimah, wĩ́ih ã jʉmat jíib, dawá láa yeejép ã yapat pínahdih caandíh wã jéihyabipna caá”, Jesús Ananíasdih ãt niijíp wʉt jĩ.
16 Eu lhe mostrarei tudo o que terá de padecer pelo meu nome.
17 Páant ã niijíchah joinít, Ananías Saulo pebhna jʉibí, caandíh teo jã́ha ʉʉ́bhnit,
17 Ananias foi. Entrou na casa e, impondo-lhe as mãos, disse: Saulo, meu irmão, o Senhor, esse Jesus que te apareceu no caminho, enviou-me para que recobres a vista e fiques cheio do Espírito Santo.
18 Páant ã niijíchahjeh, ã́ih quíib dahdih queéj chã́a pah jígohni ã bʉʉ́g jéenechah, Saulo ãt jwʉ́ʉb enep wʉt jĩ, páant mʉntih. Pánihna, ñah ñʉh bac bejnit, ãt daabáát tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ.
18 No mesmo instante caíram dos olhos de Saulo umas como escamas, e recuperou a vista. Levantou-se e foi batizado.
19 Páant caandíh ĩ daabáát tʉ́ttimah, jwʉ́ʉb bid jeémpna, ã nʉʉgʉ́p wʉnatji ãt boonap wʉt jĩ. Pánihna, Saulo Damasco tʉ́tchidih Jesúíhwãjeéh maátcanjeh ãt jʉmʉp wʉt jĩ.
19 Depois tomou alimento e sentiu-se fortalecido. Demorou-se por alguns dias com os discípulos que se achavam em Damasco.
20 Saulo ã tʉ́ʉt nʉʉmát tʉ́ttimahbitjeh, judíowã ĩ míic wáacat mʉʉnáboó Jesúíh tʉ́ini doonádih ãt naáwáp wʉt jĩ.
20 Imediatamente começou a proclamar pelas sinagogas que Jesus é o Filho de Deus.
21 Páant ã niíj naáwáchah joinít, nihat ĩt joí wʉ́hi bejep wʉt jĩ.
21 Todos os seus ouvintes pasmavam e diziam: Este não é aquele que perseguia em Jerusalém os que invocam o nome de Jesus? Não veio cá só para levá-los presos aos sumos sacerdotes?
22 Obohjeéhtih, Saulo ʉ́ʉmcanjeh, chah ãt bohénap wʉt jĩ. Pánih bohénit, “Yoobópdih tigaá Jesús Dios ã wahni Cristo caá”, ã niijíchah joinít, bita Damasco tʉ́tchidih moón judíowãboó ĩt beh joicáp wʉt jĩ.
22 Saulo, porém, sentia crescer o seu poder e confundia os judeus de Damasco, demonstrando que Jesus é o Cristo.
23 Maátcanjeh ã jʉmat tʉ́ttimah, judíowã caandíh mawíhna, queétjeh ĩt míic wéhenap wʉt jĩ.
23 Decorridos alguns dias, os judeus deliberaram, em conselho, matá-lo.
24 Pánih míic wéhenit, caán tʉ́tchidih bóo jẽcnadih yeó jáap jʉmat pah, chei jʉmat pahbʉt ĩt páñap wʉt yʉh jĩ. Obohjeéhtih, Sauloboó ĩ mawíhat doonádih ãt joyóp wʉt jĩ.
24 Estas intenções chegaram ao conhecimento de Saulo. Guardavam eles as portas de dia e de noite, para matá-lo.
25 Caán doonádih joinít, Saulo ã chéenwã caandíh bʉ́dí wʉhdih yacnit, chei caán tʉ́tchi wáihyat jʉ́dʉ tã́ahmant ĩt cádah deya bojop wʉt jĩ. Páant ĩ chãjat tʉ́ttimah, Jerusalén tʉ́tchiboó ãt bejep wʉt jĩ.
25 Mas os discípulos, tomando-o de noite, fizeram-no descer pela muralha dentro de um cesto.
26 Jerusalén tʉ́tchidih jʉibínit, Jesúíhwã biícdih Saulo ãtih jʉmíhip wʉt yʉh jĩ. Obohjeéhtih, “Jesúsdih jepahni nihcan caá”, niíj jenah joinít, caandíh ĩt ʉ́ʉmʉp wʉt jĩ.
26 Chegando a Jerusalém, tentava ajuntar-se aos discípulos, mas todos o temiam, não querendo crer que se tivesse tornado discípulo.
27 Páant ĩ ʉ́ʉmʉchah yʉhna, Bernabéboó Jesús ã naáwát tʉ́ʉtnit pebhna caandíh ãt nʉmah bejep wʉt jĩ. Pánihna, Saulo ded pah ã yapatjidih Bernabé queétdih ãt naáwáp wʉt jĩ: “Nin Saulo Damasco tʉ́tchiboó bejnit, Jesúsdih ãt enep wʉt jĩ. Ã enechah, Jesúsboó caandíh ãt wéhenap wʉt jĩ. Tʉ́ttimah, Damasco tʉ́tchidih moondíh ʉ́ʉmcanjeh, Jesúíh doonádih ãt naáwáp wʉt jĩ”, Bernabé ãt niijíp wʉt jĩ.
27 Então Barnabé, levando-o consigo, apresentou-o aos apóstolos e contou-lhes como Saulo vira o Senhor no caminho, e que lhe havia falado, e como em Damasco pregara, com desassombro, o nome de Jesus.
28 Páant ã niiját tʉ́ttimah, Saulo ĩjeéh waadnít, Jerusalén tʉ́tchidih moondíh ʉ́ʉmcanjeh, Jesúíh doonádih ãt wẽp naáwáp wʉt jĩ.
28 Daí por diante permaneceu com eles, saindo e entrando em Jerusalém, e pregando, destemidamente, o nome do Senhor.
29 Pánih naóhnit, biquína Grecia baácmant jʉ̃óhnit judíowãjeéh míic wéhenit, queétdih yehna ãt naáwáp wʉt jĩ. Páant Saulo chah ã wẽp naáwát peéh caandíh ĩt mawíhip wʉt yʉh jĩ.
29 Falava também e discutia com os helenistas. Mas estes procuravam matá-lo.
30 Páant ĩ mawíhat doonádih joinít, Saulojeéh jʉmnit Jesúíhwãboó caandíh Cesarea tʉ́tchina ĩt ʉb jwei déi bejep wʉt jĩ. Caanjĩ́h nʉmah jʉm jwʉhnit, Tarso tʉ́tchina caandíh ĩt wah bojop wʉt jĩ.
30 Os irmãos, informados disso, acompanharam-no até Cesaréia e dali o fizeram partir para Tarso.
31 Caán láa nihat Judea baác, Galilea baác, Samaria baácboó Jesúíhwã ĩt tʉ́i jʉmʉp wʉt jĩ. Dedé tac bʉʉgáát wihcah, ĩt tʉ́i míic bohénap wʉt jĩ. Queét Diosdih ʉ́ʉmnit, ĩ yéejatdih cádahachah, Tʉ́ini Espíritu queétdih bʉ́dí ãt teo wáacap wʉt jĩ. Pánihna, Jesúsdih jepahnit chah ĩt dao béjep wʉt jĩ.
31 A Igreja gozava então de paz por toda a Judéia, Galiléia e Samaria. Estabelecia-se ela caminhando no temor do Senhor, e a assistência do Espírito Santo a fazia crescer em número.
32 Saulodih ĩ wahat tʉ́ttimah, Pedro nihat tʉ́tchinaboó Jesúíhwãdih táoh en jib bejna, Lida tʉ́tchidih ãt jʉibínap wʉt jĩ.
32 Pedro, que caminhava por toda parte, de cidade em cidade, desceu também aos fiéis que habitavam em Lida.
33 Caanná jʉibínit, Eneas wʉ̃t jʉmnidih ãt enep wʉt jĩ. Ocho jópchi jã́tih Eneas tʉbʉ́p chʉ̃ʉ́hniji ãt jéih wʉ̃lícap wʉt jĩ.
33 Ali achou um homem chamado Enéias, que havia oito anos jazia paralítico num leito.
34 —Eneas, Jesucristo meemdíh ã booana caá. Ma ñah ñʉhʉʉ́. Ma lajatdih ma ʉb ámohoó, Pedro ãt niijíp wʉt jĩ.
34 Disse-lhe Pedro: Enéias, Jesus Cristo te cura: levanta-te e faze tua cama. E levantou-se imediatamente.
35 Pánihna, nihat Lida tʉ́tchidih moón, Sarón tʉ́tchidih moonbʉ́t caán doonádih joinít, ĩ yéej chãjatdih cádahnit, Jesúsdih ĩt jepahap wʉt jĩ.
35 Viram-no todos os que habitavam em Lida e em Sarona, e converteram-se ao Senhor.
36 Jope wʉ̃t jʉmni tʉ́tchidih Tabita wʉ̃t jʉmnih Jesúsdih tʉ́i jéihnih mit jʉmʉp wʉt jĩ. Mi wʉ̃t Tabita griego wéheatjĩh Dorcas ĩt niijíp wʉt jĩ. Caánt tʉ́i chãjnih, moh yéejnitdih mipĩ́ tʉ́i teo wáacap wʉt jĩ.
36 Em Jope havia uma discípula chamada Tabita - em grego, Dorcas. Esta era rica em boas obras e esmolas que dava.
37 Pánihna, caán láa wʉnat ñah jʉ̃ʉ́wʉ́chah, mit wʉnah bejep wʉt jĩ. Páant mi wʉnat tʉ́ttimah, queét miíh bácahjidih tʉ́i choc péanit, chah bóo tólihboó ĩt jwejep wʉt jĩ.
37 Aconteceu que adoecera naqueles dias e veio a falecer. Depois de a terem lavado, levaram-na para o quarto de cima.
38 Lida tʉ́tchi Jope tʉ́tchi tʉ́i pebh bʉʉgjéh ãt jʉmʉp wʉt jĩ. Pánihna, Jope tʉ́tchidih moón Jesúíhwã, Pedro Lida tʉ́tchiboó ã jʉmat doonádih jã́tih ĩtát joyóp wʉt jĩ. Pánih joinítji chénewãdih Pedro pebhna ĩt wah bojop wʉt jĩ. Ã pebhna jʉibínit, “Tabita mi wʉnah bejep be. Waícanjeh jwĩ jʉmʉpboó jwĩjeéh ma jʉ̃ʉ́wʉ́”, Pedrodih ĩt niijíp wʉt jĩ.
38 Ora, como Lida fica perto de Jope, os discípulos, ouvindo dizer que Pedro aí se encontrava, enviaram-lhe dois homens, rogando-lhe: Não te demores em vir ter conosco.
39 Páant ĩ niijíchah joinít, Pedro ĩjeéh ãt bejep wʉt jĩ. Caánboó ĩ jʉibínachah, caán mʉʉdíh jʉmnitboó Pedrodih chah bóo tólihna ĩt nʉmah pʉ́ʉh laab béjep wʉt jĩ. Tabita ĩjeéh jʉm jwʉhna, moh yéejnitdih wʉ̃hat tʉ́ʉt niijná, dawá yéguehdih mit chãjap wʉt jĩ. Pánihna, éemp wʉnnit yaádh Pedrodih ñʉh pʉ́ʉda bojnit, mi chãjniji yéguehnadih ĩt jʉ́ʉt jʉñʉ́p wʉt jĩ.
39 Pedro levantou-se imediatamente e foi com eles. Logo que chegou, conduziram-no ao quarto de cima. Cercavam-no todas as viúvas, chorando e mostrando-lhe as túnicas e os vestidos que Dorcas lhes fazia quando viva.
40 Obohjeéhtih, Pedro caán tólihboó jʉmnitdih ãt bac bejat tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ. Ĩ bac beedáát tʉ́ttimah, bódicha caj yoh ñajnit, Diosdih ãt ʉʉ́bʉ́p wʉt jĩ. Pánih ʉʉ́bh péanit, miíh bácahjidih tac pʉ́ʉd ennit,
40 Pedro então, tendo feito todos sair, pôs-se de joelhos e orou. Voltando-se para o corpo, disse: Tabita, levanta-te! Ela abriu os olhos e, vendo Pedro, sentou-se.
41 Páant mi pʉd chʉ́ʉdʉchah, Pedro miíh téihyadih teonit, caántdih ãt wái ñahanap wʉt jĩ. Pánihna, caanjĩ́h moón Jesúíhwãdih, éemp wʉnnit yaádhdihbʉt bid bojnit, “Eneé mi jwʉ́ʉb boonap be”, queétdih ãt niijíp wʉt jĩ.
41 Ele a fez levantar-se, estendendo-lhe a mão. Chamando os irmãos e as viúvas, entregou-lha viva.
42 Páant mi booat doonádih nihat Jope tʉ́tchidih moón ĩt joyóp wʉt jĩ. Pánih joinít, dawá Jesúsdih ĩt jepahap wʉt jĩ.
42 Este fato espalhou-se por toda Jope e muitos creram no Senhor.
43 Pánihna, nʉñʉ́pwã chóo teoni, Simón wʉ̃t jʉmnijeéh Jope tʉ́tchiboó maatápdih Pedro ãt jʉmʉp wʉt jĩ.
43 Pedro permaneceu ainda muitos dias em Jope, em casa dum curtidor, chamado Simão.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.