Atos 7

Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs NAA

Sair da comparação
NAA Nova Almeida Atualizada 2017
1 Sacerdotewã ĩ maáh nin pah Estebandih ãt niíj ʉʉ́bh joyóp wʉt jĩ: “¿Nit ĩ niiját yoobópdih niít?” ãt niijíp wʉt jĩ.
1 Então o sumo sacerdote perguntou a Estêvão: — Isso de fato é assim?
2 Páant ã niijíchah joinít, Estebanboó nin pah caandíh ãt niíj jepahap wʉt jĩ: “Wã déewãá, behnitbʉt ñi joyoó. Weemdíh ĩ naóh yacat yoobópdih nihcan caá. Ded pah Moisés ã chãjatjidih yeéb ñi jenah joyát pah weembʉ́t biíc yoobó wã jenah joiná caá. Ded pah jwĩ nʉowã ĩ chãjatjidihbʉt biíc yoobó wã jenah joiná caá. Jwĩ nʉo Abrahamji Mesopotamia baácdih ã jʉmʉchah, Harán baácboó ã bejat pínah jã́tih, Dios nihat jéihni jʉmna, caandíh ãt jígohop wʉt jĩ.
2 Estêvão respondeu: — Irmãos e pais, escutem. O Deus da glória apareceu a Abraão, nosso pai, quando este estava na Mesopotâmia, antes de morar em Harã,
3 ‘Meém míih baácdih ma déewãdihbʉt ma cádah bejeé. Páant ma bejechah, wã ñíoni baácna meemdíh wã waóhbipna caá’, Abrahamjidih Dios ãt niijíp wʉt jĩ.
3 e lhe disse: “Saia da sua terra e do meio da sua parentela e vá para a terra que eu lhe mostrarei.”
4 Páant ã niijíchah joinít, Abrahamji Caldea baácmant ãt nʉmah jʉ̃ʉ́wʉ́p wʉt yʉh jĩ. Pánih yʉʉ́p jʉ̃óhnit, Harán baácna jʉinít, ĩt chão jwʉ́ʉhʉp wʉt jĩ. Behe ã wʉnat tʉ́ttimah, nin jwĩ jʉmni baácdih Dios Abrahamwãjidih ãt jʉ̃ʉ́wát tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ.
4 Então Abraão saiu da terra dos caldeus e foi morar em Harã. E dali, com a morte de seu pai, Deus o trouxe para esta terra em que vocês agora estão morando.
5 Obohjeéhtih, Abrahamji Dios ã naóhni baácdih ã jʉyʉ́chah yʉhna, ã́ih baác pínahdih caandíh ãt wʉ̃h jwʉhcap wʉt jĩ. Jibnitjeh ĩt jʉmʉp wʉt jĩ. Abrahamji ã weh wih jwʉhcah, Dios caandíh nin pah ãt niíj naáwáp wʉt jĩ: ‘Meemdíh, ma jʉimenádihbʉt nin baácdih wã wʉ̃hbipna caá’, ãt niijíp wʉt jĩ.
5 Nela, não lhe deu herança, nem sequer o espaço de um pé; mas prometeu dar-lhe a posse dela e, depois dele, à sua descendência, embora Abraão ainda não tivesse filhos.
6 ‘Tʉ́ttimah, ma jʉimená biíh baácna bejnit, caán baácdih moónjeéh jʉmna, queétdih teo wʉ̃hnit ĩ jʉmbipna caá. Pánihna, cuatrocientos jópchi ma jʉimenádih yeejép ĩ chãjbipna caá.
6 E Deus falou que a descendência dele seria peregrina em terra estrangeira, onde seriam escravizados e maltratados durante quatrocentos anos.
7 Obohjeéhtih, páant ĩ chãjat jíib, weém caán baácdih moondíh wã peéh chãjbipna caá. Páant wã peéh chãjat tʉ́ttimah, ma jʉimená nin baácna ĩ jwʉ́ʉb jʉibípna caá, páant mʉntih. Pánih jwʉ́ʉb jʉinít, weemdíh jepahnit, ĩ wẽi ʉʉ́bhbipna caá’, Abrahamdih Dios ãt niijíp wʉt jĩ.
7 — Deus disse ainda: “Castigarei a nação da qual forem escravos; e, depois disso, sairão daí e me servirão neste lugar.”
8 Páant niijnít, Dios nin pah caandíh ãt jwʉ́ʉb niíj naáwáp wʉt jĩ: ‘Weém wã niijátjidih wã náhniat pínah, yeebbʉ́t ñi náhniat pínah niijná, nin pah ñi chãjaá: Quehli nah yapat chóodih ñi bóod yohoó. Meém míicjeh, ma jʉimenábʉt biíc yoobó bóodnit ñi jʉmʉʉ́’, ãt niijíp wʉt jĩ. Pánihna, Abraham áa Isaacdih mi weép jʉmʉchah, ocho yeó jáap tʉ́ttimah, ã́ih quehli nah yapat chóodih Abraham ãt bóod yohop wʉt jĩ. Tʉ́ttimah, Isaac Jacob pínahdih ãt weh jʉmʉp wʉt jĩ. Pánihna, Jacobboó docewã ãt weh jʉmʉp wʉt jĩ. Queét doceboó jwĩ nʉowã pínah ĩt jʉmʉp wʉt jĩ.
8 Então lhe deu a aliança da circuncisão. Assim, Abraão gerou Isaque e o circuncidou no oitavo dia; e Isaque gerou Jacó, e Jacó gerou os doze patriarcas.
9 “Queét jwĩ nʉowã ĩ ʉ́ʉd Josédih íijnit, caandíh yohna, Egipto baácna bejnitdih ĩt jíib chãj wʉ̃hʉp wʉt jĩ. Páant ĩ jíib chãj wʉ̃hniji ã moh yéejechah enna, Dios Josédih ãt tʉ́i teo wáacap wʉt jĩ.
9 — Os patriarcas, invejosos de José, venderam-no para ser levado para o Egito. Mas Deus estava com ele
10 Páant ã teo wáacachah, José tʉ́i jenah joiní ã jʉmʉchah, Faraón Egipto baácdih moón ĩ maáhboó Josédih ãt wẽi enep wʉt jĩ. Diosboó caandíh páant ãt wẽi enat tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ. Pánih wẽi ennit, Faraón Josédih nihat Egipto baácdih moondíh tewat wʉtni maáh pínah ãt waadánap wʉt jĩ. Ã pebh moondíhbʉt maáh ãt waadánap wʉt jĩ.
10 e o livrou de todas as suas aflições, concedendo-lhe também graça e sabedoria diante de Faraó, rei do Egito, que o constituiu governador daquela nação e de toda a casa real.
11 “Caán láa Egipto baácboó Canaán baácboobʉ́t mah ã bʉʉgcáh, caán baácnadih moón tʉbit ĩt moh yéejep wʉt jĩ. Pánihna, jwĩ nʉowãbʉt jeémát ĩt jéih bid jʉicáp wʉt jĩ.
11 Depois houve fome e grande sofrimento em todo o Egito e em Canaã, e nossos pais não achavam o que comer.
12 Egipto baácboó jeémát jʉmat doonádih joinít, Jacob ã wehdih neoh ãt jwíih wah bojop wʉt jĩ.
12 Mas, quando Jacó ouviu que no Egito havia trigo, mandou, pela primeira vez, os nossos pais até lá.
13 Tʉ́ttimah ã jwʉ́ʉb wahachah, Egipto baácboó ĩ jʉibínachah, ‘Weém ñi ʉ́ʉd tigaá’, José ã ʉ́ʉd jeñénadih ãt niijíp wʉt jĩ. Pánihna, Joséboó ã déewãdih ã maáh Faraóndih ãt jʉ́ʉtʉp wʉt jĩ.
13 Na segunda vez, José se fez reconhecer pelos seus irmãos, e o Faraó veio a conhecer a família de José.
14 Tʉ́ttimah, José ã íip Jacobdih ã déewãdihbʉt ãt bidip wʉt jĩ. Ã déewã setenta y cinco cã́acwãjeh ĩt jʉm jwʉhʉp wʉt jĩ.
14 Então José mandou chamar Jacó, seu pai, e toda a sua parentela, isto é, setenta e cinco pessoas.
15 Ã wʉ̃ʉ́h ã bid bojochah joinít, Jacobwã ã wʉ̃ʉ́h pebhna Egipto baácboó ĩt bejep wʉt jĩ. Caanná jʉibínitji ĩt bʉʉdʉ́p wʉt jĩ.
15 Jacó foi para o Egito, e ali morreu ele e também os nossos pais.
16 Jacob ã nʉo Abraham Hamor báadhda wehdih Siquem wʉ̃t jʉmni baácboó ĩ wʉnʉchah ĩ yohat pínahdih ãtát jíib chãjap wʉt jĩ. Pánihna, Abraham ã jíib chãjniji baácboó Jacobíh bácahjidih ʉb bejnit, ã wehboó ĩt yohop wʉt jĩ.
16 Depois eles foram transportados para Siquém e postos no túmulo que Abraão tinha comprado dos filhos de Hamor, em Siquém, pagando um certo preço.
17 “Tʉ́ttimah, ‘Nin baácdih yeebdíh wã wʉ̃hbipna caá’, Dios Abrahamdih ã niijátji pah tóah jʉ̃ʉ́wʉ́chah, Egipto baácboó jwĩ déewã ĩt cã́ac poonap wʉt jĩ.
17 — E, quando já estava próximo o tempo em que Deus cumpriria a promessa feita a Abraão, o povo cresceu e se multiplicou no Egito,
18 Egipto baácdih ĩ jʉmʉchah, biíh maáh Faraón ĩ niijní, ãt tʉ́ʉt nʉʉmʉ́p wʉt jĩ. Caán Faraónboó ded pah José ã chãjatjidih ãt jéihcap wʉt jĩ.
18 até que se levantou ali outro rei, que não conhecia José.
19 Pánih jéihcan, jwĩ nʉowãdih yeejép chãjna, ĩ weh jáap tʉ́ʉhnitdih ãt mao yohat tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ.
19 Este outro rei tratou com astúcia a nossa gente e torturou os nossos pais, a ponto de forçá-los a abandonar seus meninos recém-nascidos, para que não sobrevivessem.
20 Páant ã yapat cãtíh, Moisés pínah ã cã́ac jʉmʉchah, Dios caandíh ãt tʉ́i wẽi enep wʉt jĩ. Pánihna, ã mána tres widh caanbítdih jʉ́ʉtcanjeh, ĩ́ih mʉʉ́boó ĩt tʉ́i bih bíbohop wʉt jĩ.
20 Por esse tempo nasceu Moisés, que era formoso aos olhos de Deus. Durante três meses ele foi mantido na casa de seu pai.
21 Pánihat tʉ́ttimah, Moisésdih mʉʉ́boó jéih bíbohcan, ã mána caandíh mʉjboó ĩt pahanap wʉt jĩ. Páant ĩ pahanidih Faraón nʉʉ́m bid jʉí, ʉb aab béjnit, mi wʉ̃ʉ́h pah mit behanap wʉt jĩ.
21 Quando tiveram de abandoná-lo, a filha de Faraó o recolheu e criou como seu próprio filho.
22 Egipto baácdih moón tʉ́i jéihnitíhdih Moisésdih ĩt bohénap wʉt jĩ. Pánihna, caán maáh wʉ̃ʉ́h pah ãt jʉmʉp wʉt jĩ.
22 E Moisés foi educado em toda a ciência dos egípcios e era poderoso em palavras e obras.
23 “Tʉ́ttimah, caán cuarenta jópchi bíbohnit, ã déewã judíowãdih enedih ãt bejep wʉt jĩ.
23 — Quando completou quarenta anos, Moisés teve a ideia de visitar os seus irmãos, os filhos de Israel.
24 Pánih enedih jʉibína, Egipto baácdih bóo judíodih yeejép ã chãjachah, Moisés ãt enep wʉt jĩ. Páant ã chãjachah ennit, ã déedih teo wáacadih bejna, Egipto baácdih bóodih ãt mao yohop wʉt jĩ.
24 Vendo um homem ser maltratado, saiu em defesa dele e vingou o oprimido, matando o egípcio.
25 Pánih chãjna, ‘Wã déewã ĩ déedih wã teo wáacachah enna, “Dios jwiítdih tʉ́i ʉbni pínah ãt wahap taga”, ĩ niíj jenah joibípna caá’, Moisés ãt niíj jenah joyóp wʉt yʉh jĩ. Obohjeéhtih, queétboó páant ĩt niíj jenah joicáp wʉt jĩ.
25 Ora, Moisés pensava que seus irmãos entenderiam que Deus queria salvá-los por meio dele; eles, porém, não entenderam.
26 Biíh yeó jáapdih chénewã ã déewã ĩ míic mawachah, Moisés ãt enep wʉt jĩ. Pánih enna, ‘¿Yeéb biícwãjeh dépanih míic mao tigaá ñi chãj?’ queétdih ãt niijíp wʉt yʉh jĩ.
26 No dia seguinte, Moisés aproximou-se de uns que brigavam e procurou reconduzi-los à paz, dizendo: “Homens, vocês são irmãos; por que estão maltratando um ao outro?”
27 Obohjeéhtih, páant ã niijíchah joinít, ã déedih yeejép chãjniboó Moisésdih ãt ʉb tóo yoh bojop wʉt jĩ. ‘Meém jwĩ maáh nihcan, jwiítdih wʉtni nihcan caá.
27 Mas o que agredia o seu próximo repeliu Moisés, dizendo: “Quem colocou você como chefe e juiz sobre nós?
28 ¿Jwíin Egipto baácdih bóodih ma mao yohatji pah weemdíhbʉt mao yohíh niít ma chãjap?’ ãt niíj jʉ̃ihñʉp wʉt jĩ.
28 Será que quer me matar, assim como ontem matou o egípcio?”
29 Páant ã niijíchah joí wʉ́hi bejnit, Moisés Madián baácboó ãt jweí béjep wʉt jĩ. Caanná jweí jʉibíniji áa jʉmnit, chénewã ãt weh jʉmʉp wʉt jĩ.
29 Ao ouvir isto, Moisés fugiu e se tornou peregrino na terra de Midiã, onde lhe nasceram dois filhos.
30 “Madián baácboó Moisés cuarenta jópchi jʉmna, mʉʉ́ wihcapboó Sinaí jee pébh jʉmnit, máa chálih iigní panihnidih ãt enep wʉt jĩ. Caán iigát panihat cãtíh ángelboó caandíh ãt jígohop wʉt jĩ.
30 — Passados quarenta anos, apareceu-lhe, no deserto do monte Sinai, um anjo, por entre as chamas de uma sarça que estava queimando.
31 Páant ã jígohochah, Moisés ãt en wʉ́hi bejep wʉt jĩ. Pánih en wʉ́hi bejna, caán máa chálih iigní panihni pebhbit enedih ã bejechah, Dios caandíh nin pah ãt niíj naáwáp wʉt jĩ:
31 Moisés ficou maravilhado diante daquela visão e, aproximando-se para contemplá-la, ouviu-se a voz do Senhor, que disse:
32 ‘Weém Dios caá. Weemdíhjeh caá ma nʉowã, Abraham, Isaac, Jacob ĩ tʉ́i wẽi ʉʉ́bʉ́p’, ãt niijíp wʉt jĩ. Páant ã niijíchah joinít, Moisésboó méménit, ʉ́ʉmna, ãt en ñahacap wʉt jĩ.
32 “Eu sou o Deus dos seus pais, o Deus de Abraão, de Isaque e de Jacó.” Moisés, tremendo de medo, não ousava contemplar a sarça.
33 Pánihna, Dios nin pah caandíh ãt jwʉ́ʉb niíj naáwáp wʉt jĩ: ‘Bʉʉ wã pebh ñʉhna, míih zapatosdih waícanjeh ma tóo dʉgʉʉ́.
33 Então o Senhor disse: “Tire as sandálias dos pés, porque o lugar em que você está é terra santa.
34 Wĩ́ih cã́acwã Egiptoboó jʉmnit, yeejép yapna, tʉbit moh yéejnit ĩ jʉñʉ́chah, wã joiná caá. Páant ĩ jʉñátdih joinít, queétdih teo wáacat náahna, Egipto baácboó meemdíh wahat tʉ́ʉt niijná, ma pebh wã dei jʉ̃ʉ́wʉ́p be. Pánihna, bʉʉ conboó ma jwʉ́ʉb bejeé’, Dios Moisésdih ãt niijíp wʉt jĩ.
34 Certamente vi o sofrimento do meu povo no Egito, ouvi o seu gemido e desci para libertá-lo. Venha, agora; vou mandar você para o Egito.”
35 “Ĩ náahcannijidih yʉhna, ĩ maáh pínah, queétdih tʉ́i ʉbni pínahdih Diosboó ãt wah jwʉ́ʉba bojop wʉt jĩ. ‘Meém jwĩ maáh nihcan, jwiítdih wʉtni nihcan caá’, ĩ jãh niijjéhnijidih Dios Egipto baácboó ãt wah bojop wʉt jĩ, queétdih ã nʉmah bac jʉ̃ʉ́wát pínah niijná. Pánih wahna, Moisésdih teo wáacni pínah máa chálih iigní panihni cãtíh jʉmni ángeldihbʉt Dios ãt wahap wʉt jĩ.
35 — A este Moisés, a quem tinham rejeitado, dizendo: “Quem colocou você como chefe e juiz?”, Deus enviou como chefe e libertador, com a assistência do anjo que lhe apareceu na sarça.
36 Pánihna, Egipto baácboó jʉmnitji judíowãdih Moisés ãt nʉmah jʉ̃ʉ́wʉ́p wʉt jĩ. Egipto baácboó caán Moisés Dios ã wẽpatdih ãt jwíih jʉ́ʉt waáwáp wʉt jĩ. Tʉ́ttimah, Mʉj Mac Dʉʉni wʉ̃t jʉmniboó ãt jwʉ́ʉb jʉ́ʉtʉp wʉt jĩ. Tʉ́ttimah, mʉʉ́ wihcapboobʉ́t cuarenta jópchi ĩ jʉmʉchah, Dios ã wẽpatdih páant ãpĩ́ jʉ́ʉtʉp wʉt jĩ.
36 Foi Moisés quem os tirou de lá, fazendo prodígios e sinais na terra do Egito, no mar Vermelho e no deserto, durante quarenta anos.
37 Caán Moisésboó judíowãdih nin pah ãt niíj naáwáp wʉt jĩ: ‘Weém wã nihat pah mʉntih Dios naáwátdih naóh yapani pínahdih yeebdíh ã wahbipna caá. Caán ñijeéh ã jʉmbipna caá’, Moisés queétdih ãt niijíp wʉt jĩ.
37 Foi ainda Moisés quem disse aos filhos de Israel: “Deus fará com que, do meio dos irmãos de vocês, se levante um profeta semelhante a mim.”
38 Moisés mʉʉ́ wihcapboó jwĩ nʉowã biícdih ãt jʉmʉp wʉt jĩ. Sinaí wʉ̃t jʉmni jeená caandíh naóhniji ángeljeéhbʉt ãt jʉmʉp wʉt jĩ. Ĩjeéh jʉmnit, Dios ã wʉtatdih Moisésboó ãt naóh yapanap wʉt jĩ, caandíh jepahnit, Diosjeéh ĩ tʉ́i jʉmat pínah niijná. Jwiítbʉt jwĩ joyát pínahdih ãt naáwáp wʉt jĩ.
38 É este Moisés quem esteve na congregação no deserto, com o anjo que lhe falava no monte Sinai e com os nossos pais. Foi ele quem recebeu palavras vivas para nos transmitir.
39 “Pánih jʉ̃óhnitji mʉʉ́ wihcapboó jʉmna, Egipto baácboó jwʉ́ʉb bejíhna, Moisésdih náahcan, jwĩ nʉowã ã wʉtatdih ĩt yap yohop wʉt jĩ.
39 — Nossos pais não quiseram obedecer a Moisés, mas o rejeitaram e, no seu coração, voltaram para o Egito,
40 Pánih yap yohna, Moisés ʉ́ʉd jeñé Aaróndih nin pah ĩt niijíp wʉt jĩ: ‘Jwiítdih waóhnit pínah Dios panihnitdih ma pãp wʉ̃hʉʉ́. ¿Egipto baácboó jwĩ jʉmʉchah, jwiítdih nʉmah jʉ̃óhni Moisés ded pah tigaá ãt bej?’ ĩt niijíp wʉt jĩ.
40 dizendo a Arão: “Faça para nós deuses que vão adiante de nós; porque, quanto a este Moisés, que nos tirou da terra do Egito, não sabemos o que lhe aconteceu.”
41 Páant niijnít, queét momo jiwi wʉ̃ʉ́h pah jígohnidih orojĩh ĩt pãpap wʉt jĩ. Pánih pãp péanit, queét nʉñʉ́pdih mao ʉb jʉ̃óhnit, ĩ pãpnidih cáo wʉ̃hna, bʉ́dí ĩt weñep wʉt jĩ.
41 Naqueles dias, fizeram um bezerro e ofereceram sacrifício ao ídolo, alegrando-se com as obras das suas mãos.
42 Páant ĩ pãpnijidih ĩ weñechah ennit, ‘Weemdíh yohnit, cʉ́iwãdih, widhdih, yeodíhbʉt ĩ wẽi dáhwa naáh’, niijnít, Dios queétdih ãtih yohop wʉt yʉh jĩ. Páant ĩ chãjatjidih Dios naáwátdih naóh yapani nin pah ãt niíj daacáp tajĩ:
42 Mas Deus se afastou e os entregou à adoração das estrelas do céu, como está escrito no Livro dos Profetas: “Ó casa de Israel, será que foi para mim que vocês ofereceram vítimas e sacrifícios no deserto, durante quarenta anos?
43 Pánih náhnican, Móloc wʉ̃t jʉmnidih wẽinit, ã́ih mʉʉdíh ñi bíbohop jĩ. Biíh cʉ́i Refán wʉ̃t jʉmni, caan páh jígohni yeéb ñi pãpni dahdihbʉt ñi weñep be. Pánihna, yeebdíh peéh chãjna, yʉʉ́p Babilonia baácboó wã wahbipna caá”, Dios ã niijná caá’, ãt niíj daacáp tajĩ. (Am 5.25-27)
43 Não é verdade que vocês levantaram o tabernáculo de Moloque e a estrela de Renfã, o deus de vocês, imagens que vocês fizeram para as adorar? Por isso, vou mandar vocês ao exílio para além da Babilônia.”
44 “Jon jã́tih moón jwĩ nʉowã mʉʉ́ wihcapboó jʉmna, Dios ĩjeéh ã jʉmat pínah niijná, nʉñʉ́p chóojĩh ĩ chãjni mʉʉdíh ĩt bíbohop wʉt jĩ. Caán mʉʉdíh Dios ã niijátji pah biíc yoobó Moisés ãt chãjap wʉt jĩ. Caán mʉʉ́ diítboó Dios ã wʉtat daácni jeé naaná ãt jʉmʉp wʉt jĩ.
44 — O tabernáculo do testemunho estava entre nossos pais no deserto, como havia ordenado aquele que disse a Moisés que o fizesse segundo o modelo que tinha visto.
45 Pánihna, queétdih Dios ã naóhniji nin baácdih jʉiná, Josué jwĩ nʉowã biícdih caán mʉʉdíh ĩt ʉb jʉyʉ́p wʉt jĩ. Páant ĩ ʉb jʉyʉ́chah, Dios queétdih teo wáacna, caanjĩ́h jʉmnitjidih ãt yohop wʉt jĩ. David ã jʉm láabʉt caán mʉʉdíh ĩt bíboh jwʉhʉp wʉt jĩ.
45 Também nossos pais, com Josué, tendo recebido o tabernáculo, o levaram, quando tomaram posse das nações que Deus expulsou da presença deles. Foi assim até os dias de Davi,
46 Pánihna, caandíh Dios ã tʉ́i weñechah jéihnit, caán ĩjeéh ã jʉmat pínah mʉʉdíh chãjíhna, David Diosdih ãtih ʉʉ́bʉ́p wʉt yʉh jĩ.
46 que obteve o favor de Deus e pediu autorização para construir uma casa para o Deus de Jacó.
47 Obohjeéhtih, páant ã ʉʉ́bʉ́chah yʉhna, ã wʉnat tʉ́ttimah, ã wʉ̃ʉ́h Salomónboó Dioíh mʉʉdíh ãt chãjap wʉt jĩ.
47 Mas foi Salomão quem lhe edificou a casa.
48 Pánih chãjna yʉhna, Diosboodíh cã́acwã ĩ chãjni mʉʉdíh ĩ jéih nemcan caá. Páant niijnít, Dios naáwátdih naóh yapani nin pah ãt niíj daacáp tajĩ:
48 Entretanto, o Altíssimo não habita em casas feitas por mãos humanas. Como diz o profeta:
49 ‘ “Japboó wã chʉ́ʉdat panihni caá. Caánboó chʉ́ʉdna, nihatdih wã wʉtna caá. Pánihna, noónboó wĩ́ih jítcha wã chʉ̃i chʉ́ʉdat panihni caá. Pánih chʉ̃i chʉ́ʉdna, chah wẽpni wã jʉmna caá. Weém Dios caá. Páant wã jʉmʉchah, wĩ́ih mʉʉ́ pínahdih ñi jéih teo wʉ̃hcan caá. Wã chooát pínah mʉʉdíh wã náahcan caá.
49 “O céu é o meu trono, e a terra é o estrado dos meus pés. Que casa vocês edificarão para mim, diz o Senhor, ou qual é o lugar do meu repouso?
50 Weemjéh nin baácboó nihatdih wã chãjap jĩ”, Dios ã niijná caá’, ãt niíj daacáp tajĩ. (Is 66.1-2)
50 Não é fato que a minha mão fez todas estas coisas?”
51 “Jwĩ nʉowãji ĩ yap yohat pah mʉntih yeebbʉ́t Diosdih ñi yap yohna caá. Dios naáwátdih joiná yʉhna, yeéb yehna joyáh bojnit Tʉ́ini Espíritudihbʉt yehna ñi niijná caá.
51 — Homens teimosos e incircuncisos de coração e de ouvidos, vocês sempre resistem ao Espírito Santo. Vocês fazem exatamente o mesmo que fizeram os seus pais.
52 Jwĩ nʉowãji Dios naáwátdih nihat naóh yapanitdih yeejép ĩt chãjap wʉt jĩ. ‘Tʉ́ttimah tʉ́ini yoobát ã jʉ̃óhbipna caá’, queét ĩ niíj naáwáchah, jwĩ nʉowã ĩt joijí ta yʉh caá. Obohjeéhtih, páant niíj naóhnitjidih ĩpĩ́ mao yohop wʉt jĩ. Pánihna, ‘Tʉ́ini yoobát ã jʉ̃óhbipna caá’, ĩ niijníji Jesúsdih yeebbʉ́t ñi mawap be.
52 Qual dos profetas os pais de vocês não perseguiram? Eles mataram os que anteriormente anunciavam a vinda do Justo, do qual vocês agora se tornaram traidores e assassinos,
53 Dios ã wʉtatdih ángelwã Moisésdih ĩt naóh yapanap wʉt yʉh jĩ, jwĩ joyát pínah niijná. Obohjeéhtih, ĩ wʉtatjidih jwĩ bíbohna yʉhna, yeébboó caandíh ñi yap yohna caá”, Esteban ãt niijíp wʉt jĩ.
53 vocês que receberam a lei por ministério de anjos e não a guardaram.
54 Páant ã niijíchah joinít, queétboó tʉbit ĩt íijip wʉt jĩ. Pánih íijna, ʉ́ʉm náah jʉmnit ĩt jígohop wʉt jĩ.
54 Ao ouvirem isto, ficaram com o coração cheio de raiva e rangiam os dentes contra ele.
55 Páant ĩ íijichah yʉhna, Tʉ́ini Espíritu caandíh bʉ́dí ã teo wáacachah, japboó chéi en ñahanit, Dios ã yeh iigátdih, Jesús Dios ã jéihyepmant bóo bʉwámant ã ñʉhʉchahbʉt Esteban ãt enep wʉt jĩ.
55 Mas Estêvão, cheio do Espírito Santo, fitou os olhos no céu e viu a glória de Deus e Jesus, que estava à direita de Deus.
56 —¡Ñi eneé! Jeáboó jéweat panihni ã jʉmʉchah, Jesús nihat cã́acwã ʉ́ʉd jeñé, Dios ã jéihyepmant bóo bʉwámant ã ñʉhʉchah, wã enna caá, ãt niijíp wʉt jĩ.
56 Então disse: — Eis que vejo os céus abertos e o Filho do Homem, em pé à direita de Deus.
57 Páant ã niijíchah joinít, queét tʉbit íij yapna, ñaácnit, ĩ́ih molítdih nem teo, ñáo ñah bejnit, caandíh ĩt tewep wʉt jĩ.
57 Eles, porém, gritando bem alto, taparam os ouvidos e, unânimes, avançaram contra ele.
58 Pánih teonit, caán tʉ́tchimant wái bac bejnit, jee dáhnajĩh ĩt yoh mawap wʉt jĩ. Páant ĩ yohat pínah jã́tih, jih ĩ dʉoní yégueh chóonadih tóo dʉg jwejnit, jáap beh tóahni Saulo wʉ̃t jʉmnidih ĩt wapat tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ.
58 E, expulsando-o da cidade, o apedrejaram. As testemunhas deixaram as capas deles aos pés de um jovem chamado Saulo.
59 Estebandih jeejĩ́h ĩ yohochahjeh, “Maá Jesús, wĩ́ih caolihdih ma ʉbʉʉ́”, ãt niijíp wʉt jĩ.
59 E enquanto o apedrejavam, Estêvão orava, dizendo: — Senhor Jesus, recebe o meu espírito!
60 Páant niijnít, bódicha caj yoh ñajnit, “Maá, weemdíh yeejép ĩ chãjachah yʉhna, queétdih ma peéh chãjca bojoó”, niijnít, ãt wʉnah bejep wʉt jĩ.
60 Então, ajoelhando-se, gritou bem alto: — Senhor, não os condenes por causa deste pecado! E, depois que ele disse isso, morreu.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.