Atos 20
Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs ARA
1 Páant ĩ jʉ̃ih ñaác yayát tʉ́ttimah, Pabloboó Jesúíhwãdih bid wáacnit, ãt jwʉ́ʉb bohénap wʉt jĩ, Jesúsdih ĩ cádahcat pínah niijná. Pánih bohé péanit, “Wã bejna caá”, niijnít, Macedonia baácna bejna, queétdih ãt cádah bejep wʉt jĩ.
1 Cessado o tumulto, Paulo mandou chamar os discípulos, e, tendo-os confortado, despediu-se, e partiu para a Macedônia.
2 Caanná jʉibínit, Dios naáwátdih táoh naóh bohénit, caanjĩ́h moón Jesúíhwãdih ãt weñanap wʉt jĩ. Queétdih Dios naáwátdih táoh naóh bejna, Grecia baácna ãt jʉibínap wʉt jĩ.
2 Havendo atravessado aquelas terras, fortalecendo os discípulos com muitas exortações, dirigiu-se para a Grécia,
3 Pánih jʉibínit, caán baácdih biíc peihcanni widh ãt chão jwʉ́hʉp wʉt jĩ. Caanjĩ́h jʉmna, Siria baácna ãt jwʉ́ʉb chʉ́ʉh jʉ̃ʉ́wíhip wʉt jĩ. Obohjeéhtih, judíowã caandíh tewíhat doonádih ãt joyóp wʉt jĩ. Caán doonádih joinít, Pablowã Macedonia baácboó bejni namádih jwʉ́ʉb aáb bejnit, Filipos tʉ́tchina ĩt pʉ́ʉd dei jʉyʉ́p wʉt jĩ.
3 onde se demorou três meses. Tendo havido uma conspiração por parte dos judeus contra ele, quando estava para embarcar rumo à Síria, determinou voltar pela Macedônia.
4 Páant ã jʉ̃ʉ́wʉ́chah, Berea tʉ́tchidih bóo, Sópater wʉ̃t jʉmni Pablodih ãt pej jʉm jʉ̃ʉ́wʉ́p wʉt jĩ. Sópater Pirro wʉ̃ʉ́h ãt jʉmʉp wʉt jĩ. Tesalónica tʉ́tchidih moón Aristarco, Segundobʉt, Asia baácdih moón Tíquico, Trófimobʉt, Derbe tʉ́tchidih moón Gayo, Timoteobʉt caandíh ĩt pej jʉm jʉ̃ʉ́wʉ́p wʉt jĩ. Filipos tʉ́tchina ĩ jwʉ́ʉb jʉyʉ́chah, weém Lucasbʉt Pablowãdih wã jwʉ́ʉb pej jʉmʉp jĩ.
4 Acompanharam-no [até à Ásia] Sópatro, de Bereia, filho de Pirro, Aristarco e Secundo, de Tessalônica, Gaio, de Derbe, e Timóteo, bem como Tíquico e Trófimo, da Ásia;
5 Pánihna, caandíh pej jʉm jʉinítji, Troas wʉ̃t jʉmni tʉ́tchina ĩ waóh bej páñap jĩ.
5 estes nos precederam, esperando-nos em Trôade.
6 Páant ĩ bej páñachah, paacánni pandih jwĩ jeémát tʉ́ttimah, jwiítboó Pablojĩh Filipos tʉ́tchidih jʉmnitji, johlitjĩh bejni jãáj chóodih waadnít, Troas tʉ́tchina jwĩ chʉ́ʉh bejep jĩ. Pánih chʉ́ʉh bejnit, cinco yeó jáap tʉ́ttimah, caán tʉ́tchina chʉ́ʉh jʉibínit, queét waóh bej pã́initjidih jwĩ jwãááp jĩ. Pánih chʉ́ʉh jʉibí jwãáhnit, siete yeó jáap caanná jwĩ jʉm jwʉhʉp jĩ.
6 Depois dos dias dos pães asmos, navegamos de Filipos e, em cinco dias, fomos ter com eles naquele porto, onde passamos uma semana.
7 Troas tʉ́tchidih jʉmna, domingo yeó jáapdih Jesúíh cã́acwã míic wáac jʉinít, Jesús ã wʉnatjidih jwĩ náhni jeémátdih jwĩ jeémát pínah jã́tih, Pablo queétdih Dios naáwátdih ã bohénap jĩ. Pánihna, Pablo ã pée naáwát chei, maatápdih ã naáwáp jĩ, pʉ́ʉ́ chei tac yoob póhba.
7 No primeiro dia da semana, estando nós reunidos com o fim de partir o pão, Paulo, que devia seguir viagem no dia imediato, exortava-os e prolongou o discurso até à meia-noite.
8 Dawá jiiátna jʉmni chah bóo tólihboó jwĩ míic wáacap jĩ.
8 Havia muitas lâmpadas no cenáculo onde estávamos reunidos.
9 Pablo ã naáwáchah joinít, jáap behni, Eutico wʉ̃t jʉmni, enat jẽcdih bóo naadíh ã pʉ́ʉh laáb chʉ́ʉdʉp jĩ. Pablo jwiítdih maatápdih Dios naáwátdih ã bohénachah, Euticodih quíib chei ãt jʉ̃óhjip taga. Pánihna, biíc peihcanni tólih chah caán ʉ̃o chʉ́ʉdni ãt pʉd jéen bejep jĩ. Ã pʉd jéen bejechah ennit, jã́tih dei bejnitboó wʉnnidih ĩ wái ñahanap jĩ.
9 Um jovem, chamado Êutico, que estava sentado numa janela, adormecendo profundamente durante o prolongado discurso de Paulo, vencido pelo sono, caiu do terceiro andar abaixo e foi levantado morto.
10 Pablo ĩ tʉ́ttimah pée dei bejnit, caandíh ã jʉibí ʉb tʉ́ʉhʉp jĩ. Pánih ʉb tʉ́ʉhnit, nin pah queétdih ã niijíp jĩ:
10 Descendo, porém, Paulo inclinou-se sobre ele e, abraçando-o, disse: Não vos perturbeis, que a vida nele está.
11 — ausente —
11 Subindo de novo, partiu o pão, e comeu, e ainda lhes falou largamente até ao romper da alva. E, assim, partiu.
12 — ausente —
12 Então, conduziram vivo o rapaz e sentiram-se grandemente confortados.
13 Troas tʉ́tchidih jʉmnit, Pablo jã́tih jwiítdih Aso tʉ́tchina johlitjĩh bejni jãáj chóojĩh ã chʉ́ʉh bej páñat tʉ́ʉtʉp jĩ. Pabloboó namámant ã bejíhip jĩ. Pánihna, Pablo ã niijátji pahjeh Aso tʉ́tchina caandíh jwĩ jwãááp jĩ.
13 Nós, porém, prosseguindo, embarcamos e navegamos para Assôs, onde devíamos receber Paulo, porque assim nos fora determinado, devendo ele ir por terra.
14 Caandíh jwĩ jwãááchah, jwĩ bejni jãáj chóodih jwĩjeéh ã waadáp jĩ. Pánihna, caán chóojĩh chʉ́ʉh bejnit, Mitilene tʉ́tchina jwĩ chʉ́ʉh jʉibínap jĩ.
14 Quando se reuniu conosco em Assôs, recebemo-lo a bordo e fomos a Mitilene;
15 Caán tʉ́tchidih jʉibí yap bej, biíh yeó jáapdih Quío quewadih jwĩ yap bejep jĩ. Pánih yap bejnit, tʉ́ttimah bóo yeó jáapdih Samos quewadih páantjeh jwĩ en yap bejep jĩ. Pánih yap bejnit, Trogilio wʉ̃t jʉmni tʉ́tchidih ʉ̃onitji biíh yeó jáap Mileto tʉ́tchina jwĩ chʉ́ʉh jʉibínap jĩ.
15 dali, navegando, no dia seguinte, passamos defronte de Quios, no dia imediato, tocamos em Samos e, um dia depois, chegamos a Mileto.
16 Pablo Pentecostés yeó jáapnadih Jerusalén tʉ́tchina jʉibííhna, Asia baácdih maatápdih ã jʉmíhcap jĩ. Pánihna, Éfeso tʉ́tchidih yoobópdih yap bejnit, Mileto tʉ́tchina jwĩ jʉibínap jĩ.
16 Porque Paulo já havia determinado não aportar em Éfeso, não querendo demorar-se na Ásia, porquanto se apressava com o intuito de passar o dia de Pentecostes em Jerusalém, caso lhe fosse possível.
17 Mileto tʉ́tchina jwĩ jʉibínachah, Pablo Éfeso tʉ́tchidih moón Jesúíhwã maátadih ã bid bojop jĩ.
17 De Mileto, mandou a Éfeso chamar os presbíteros da igreja.
18 Páant ã bid bojnitji jwĩ pebhna ĩ jʉyʉ́chah, Pablo queétdih nin pah ã niíj naáwáp jĩ: “Asia baácdih jʉmna, ded pah wã chãjatjidih yeebjéh ñi jéihna caá.
18 E, quando se encontraram com ele, disse-lhes: Vós bem sabeis como foi que me conduzi entre vós em todo o tempo, desde o primeiro dia em que entrei na Ásia,
19 Ñijeéh jʉmna, dedé biíh pah bóo niiját wihcan, jwĩ Maáh Jesúíh tʉ́ini doonádih wã naáwáp jĩ. Yeéb Jesúsdih chah ñi jéihyat pínah niijná, wã jʉ̃í naáwáp jĩ. ‘Yeéb chah wã jéihna caá’, wã niijcáp jĩ. Wã déewã weemdíh ĩ yéej chãjachah yʉhna, Dios ã wẽpatjĩh wãpĩ́ naóh bohénap jĩ.
19 servindo ao Senhor com toda a humildade, lágrimas e provações que, pelas ciladas dos judeus, me sobrevieram,
20 Yeéb Jesúsdih chah ñi tʉ́i péeat pínah niijná, yeebdíh Dios naáwátdih wã naóh beedánap jĩ. Cã́acwã ĩ enechah, ñíih mʉʉnáboobʉ́t yeebdíh wã bohénap jĩ.
20 jamais deixando de vos anunciar coisa alguma proveitosa e de vo-la ensinar publicamente e também de casa em casa,
21 Judíowãdih, judíowã nihcannitdihbʉt biíc yoobó Dios naáwátdih wã wẽp bohénap jĩ. ‘Ñi yéej chãjatdih cádahnit, jwĩ Maáh Jesúsdih ñi tʉ́i jenah joyoó’, wãpĩ́ niíj naáwáp jĩ.
21 testificando tanto a judeus como a gregos o arrependimento para com Deus e a fé em nosso Senhor Jesus [Cristo].
22 Pánihna, bʉʉ Tʉ́ini Espíritu ã wʉtat pahjeh tih Jerusalén tʉ́tchina bejna caá wã chãjap. Caanná jʉibínit, ded pah wã yapat pínahdih wã jéihcan caá.
22 E, agora, constrangido em meu espírito, vou para Jerusalém, não sabendo o que ali me acontecerá,
23 Obohjeéhtih, tʉ́tchi jʉmat pah Tʉ́ini Espíritu weemdíh nin pah ã niíj jéihyanap be: ‘Jerusalén tʉ́tchiboó jʉmnit, meém yeejép ma yapbipna caá. Meemdíh nemat mʉʉ́boó ĩ nembipna caá’, ã niijíp be.
23 senão que o Espírito Santo, de cidade em cidade, me assegura que me esperam cadeias e tribulações.
24 Obohjeéhtih, tʉ́ini dooná, Dios ã oyat doonádih jwĩ Maáh Jesús weemdíh ã naáwát tʉ́ʉtʉp jĩ. Páant ã wʉtatjidih wã teo péa jwʉhbipna caá. Caandíh wã teo péa beedánit, wã wʉnat pínahdih wã ʉ́ʉmcan caá.
24 Porém em nada considero a vida preciosa para mim mesmo, contanto que complete a minha carreira e o ministério que recebi do Senhor Jesus para testemunhar o evangelho da graça de Deus.
25 “Pánihna, ñijeéh jʉmna, Jesús maáh ã jʉmatdih wãpĩ́ naáwáp jĩ. Obohjeéhtih, chéneji jwĩ jwʉ́ʉb míic encat pínahdih wã jéihna caá.
25 Agora, eu sei que todos vós, em cujo meio passei pregando o reino, não vereis mais o meu rosto.
26 — ausente —
26 Portanto, eu vos protesto, no dia de hoje, que estou limpo do sangue de todos;
27 — ausente —
27 porque jamais deixei de vos anunciar todo o desígnio de Deus.
28 Yeebjéh ñi tʉ́i jenah joyoó. Jesúíhwã Tʉ́ini Espíritu yeebdíh ã en daawát tʉ́ʉtnitdih ñi tʉ́i en dawaá. Ovejawãdih en daonít ĩ en dawát pah Jesúíhwãdihbʉt yeéb ñi tʉ́i en dawaá. Dios wʉ̃ʉ́h wʉnna, ã́ih meépjĩh queétdih ã́ihwã pínah ãt jíib chãjjip taga.
28 Atendei por vós e por todo o rebanho sobre o qual o Espírito Santo vos constituiu bispos, para pastoreardes a igreja de Deus, a qual ele comprou com o seu próprio sangue.
29 Weém ninjĩh wã bejat tʉ́ttimah, jiowã́ ovejawãdih ĩ mawat pah, bita yeejépwãboó Jesúíhwãdih yéejanadih ĩ jʉ̃óhbipna caá. Pánihna, queét Jesúíhwãdih ñi tʉ́i en dawaá.
29 Eu sei que, depois da minha partida, entre vós penetrarão lobos vorazes, que não pouparão o rebanho.
30 Tʉ́ttimah, bita ñijeéh jʉmnitboó ‘Jesúíhwã jwĩ jʉmna caá’, niijná yʉhna, queétboodíh ĩ péeat pínah niijná, bita Jesúíhwãdih yeenit, biíh naáwátdih ĩ joyát tʉ́ʉtbipna caá.
30 E que, dentre vós mesmos, se levantarão homens falando coisas pervertidas para arrastar os discípulos atrás deles.
31 Pánihna, ¡ñi tʉ́i chãja chaáh! Yeó jáap jʉmat pah, chei jʉmat pahbʉt jʉ̃inít, biíc peihcanni jópchi pohba, Dios naáwátdih yeéb nihatdih, wã wẽp bohénap jĩ. Caandíh ñi tʉ́i náhninaá.
31 Portanto, vigiai, lembrando-vos de que, por três anos, noite e dia, não cessei de admoestar, com lágrimas, a cada um.
32 “Bʉʉ jwʉh bejna, ‘Paá, queétdih ma tʉ́i en dawaá’, Diosdih wã niíj ʉʉ́bhna caá. Ã oyatdih jenah joinít, ñi tʉ́i jʉmbipna caá. Dios naáwát wẽpép caá. Pánihna, caandíh yeó jáap jʉmat pah ñi jepahachah, yeebdíh ã teo wáacbipna caá. Pánih jepahnit, Dios pebhboó nihat ã ñíonit biícdih ãjeéh ñi jʉmbipna caá.
32 Agora, pois, encomendo-vos ao Senhor e à palavra da sua graça, que tem poder para vos edificar e dar herança entre todos os que são santificados.
33 Ñijeéh jʉmna, ñíih dinerodih, ñíih yéguehdihbʉt wĩ́ih pínah wãpĩ́ ʉʉ́bhcap jĩ.
33 De ninguém cobicei prata, nem ouro, nem vestes;
34 Obohjeéhtih, weemjéh teonit, wĩ́ih pínahdih wã jíib chãjap jĩ. Pánihna, wã náahatdih, wãjeéh jʉmnit ĩ náahatdihbʉt wã tewat jíibjĩh wãpĩ́ jíib chãjap jĩ. Páant wã chãjatjidih ñi jéihna caá.
34 vós mesmos sabeis que estas mãos serviram para o que me era necessário a mim e aos que estavam comigo.
35 Maatápdih ñijeéh jʉmna, bʉ́dí wã tewechah, ñi enep jĩ. Pánih ennitji moh yéejnitdih teo wáacat tʉ́ʉt niijná, yeebbʉ́t biíc yoobó ñi chãjaá. Jwĩ Maáh Jesús nin pah ã niijátjidih ñi tʉ́i náhninaá: ‘Ded biíhdih teo wáacna, chah bʉ́dí ã wẽibipna caá. Obohjeéhtih, ã́ihdihjeh ʉbna, nʉmp ã wẽibipna caá’, ãt niijíp wʉt jĩ”, Pablo Éfeso tʉ́tchidih moón Jesúíhwã ĩ maátadih ã niijíp jĩ.
35 Tenho-vos mostrado em tudo que, trabalhando assim, é mister socorrer os necessitados e recordar as palavras do próprio Senhor Jesus: Mais bem-aventurado é dar que receber.
36 Páant niíj péanit, Pablo queét biícdih bódicha caj yoh ñajnit, Diosdih ĩ ʉʉ́bʉ́p jĩ.
36 Tendo dito estas coisas, ajoelhando-se, orou com todos eles.
37 Páant ĩ ʉʉ́bh péanachah, queét nihat Pablodih oina, pin teonit, jʉ̃inít, ã́ih pʉ́o tíibdih ĩ nomop jĩ.
37 Então, houve grande pranto entre todos, e, abraçando afetuosamente a Paulo, o beijavam,
38 “Yeebdíh chéneji wã encan niít”, ã niijíchah joinít, queét bʉ́dí ĩ jĩ́gahap jĩ. Pánihna, caán jẽ́litna jwĩ dei bejechah, jwĩjeéh queét nihat ĩ pée dei bejep jĩ.
38 entristecidos especialmente pela palavra que ele dissera: que não mais veriam o seu rosto. E acompanharam-no até ao navio.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.