Atos 19

Dios ã jáap naáwát tólih (CBV) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Corinto tʉ́tchidih Apolos ã jʉmʉchah, Pabloboó Frigia baácdih jʉmniji jeé yoób pʉ́ʉd dei bej, Éfeso tʉ́tchina ãt jʉibínap wʉt jĩ. Caanná jʉibínit, biquína ã jéih jwʉhcannit Jesúíhwãdih ãt jwãááp wʉt jĩ.
1 Enquanto Apolo estava na cidade de Corinto, Paulo viajou pelo interior da província da Ásia e chegou a Éfeso. Ali encontrou alguns cristãos
2 Queétdih jwãáhnit, nin pah ãt niíj ʉʉ́bh joyóp wʉt jĩ:
2 e perguntou: — Quando vocês creram, vocês receberam o Espírito Santo? Eles responderam: — Nós nem mesmo sabíamos que existe o Espírito Santo.
3 —¿Tʉ́ini doonádih yeéb ñi jepahachah, ded pah tií yeebdíh ĩ nih chãj daabá? Pablo queétdih ãt niíj ʉʉ́bh joyóp wʉt jĩ.
3 — Então que tipo de batismo vocês receberam? — perguntou Paulo. — O batismo de João Batista! — responderam.
4 —Cã́acwã ĩ yéejatdih ĩ yohochah ennit, queétdih Juan ãt daabánap wʉt jĩ. Pánih daabána, ĩ yéejat yohat jʉ́ʉtna ĩ chãjap wʉt jĩ. Obohjeéhtih, Juan cã́acwãdih nin pah ãpĩ́ niíj naáwáp wʉt jĩ. ‘Wã tʉ́ttimah jʉ̃óhnidih ñi tʉ́i jepahaá’, ãt niijíp wʉt jĩ. Páant niijná, Jesúsdih niijná ãt chãjap wʉt jĩ, Pablo ãt niíj naáwáp wʉt jĩ.
4 Então Paulo disse: — João batizava aqueles que se arrependiam dos seus pecados. E também dizia ao povo de Israel que eles deviam crer naquele que havia de vir depois dele, isto é, em Jesus.
5 Páant ã niijíchah joinít, Jesús ã wẽpatjĩh queét ĩt daabáát tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ.
5 Depois de ouvirem isso, aqueles homens foram batizados em nome do Senhor Jesus.
6 Pánih daabánitdih Pablo ã teo jã́ha ʉʉ́bʉ́chah, Tʉ́ini Espíritu queétdih ãt waadáp wʉt jĩ. Páant ã waadáchah, mácah wéheatjĩh Diosdih wẽi naóhnit, ã naáwátdihbʉt ĩt naóh yapanap wʉt jĩ.
6 Aí Paulo pôs as mãos sobre eles, e o Espírito Santo veio sobre eles. Então começaram a falar em línguas estranhas e a anunciar também a mensagem de Deus.
7 Queét nihat doce neoná ĩt jʉmʉp wʉt jĩ.
7 Esses homens eram mais ou menos doze.
8 Queétdih naáwát tʉ́ttimah, Pablo judíowã ĩ míic wáacat mʉʉná waadnít, ãt bohénap wʉt jĩ. Biíc peihcanni widh pohba Éfeso tʉ́tchiboó chooát yeó jáap jʉmat pah ʉ́ʉmcanjeh, Dios maáh ã jʉmatdih naóhna ãt chãjap wʉt jĩ. Páant ã naáwáchah joinít, “Ã naáwát yoobópdih caá”, ĩt míic niijíp wʉt jĩ.
8 Durante três meses Paulo foi à sinagoga e falou com coragem ao povo. Ele conversava com eles e tentava convencê-los a respeito do Reino de Deus .
9 Obohjeéhtih, bitaboó joííhcan, cã́acwã ĩ enechah, Jesúíh doonádih ĩt yéej naáwáp wʉt jĩ. Páant ĩ yéej naáwáchah joinít, judíowã ĩ míic wáacat mʉʉmánt Pabloboó Jesúíhwãdih nʉmah bac bejnit, Tirano wʉ̃t jʉmniíh mʉʉná ĩt bejep wʉt jĩ. Pánihna, caán mʉʉdíh yeó jáap jʉmat pah Jesúíh doonádih ãpĩ́ bohénap wʉt jĩ.
9 Mas alguns eram teimosos, não acreditavam e, em frente de todos, ainda falavam mal do Caminho do Senhor . Então Paulo abandonou a sinagoga, levando os cristãos consigo, e começou a falar diariamente na escola de um homem chamado Tirano.
10 Chéne jópchi caanjĩ́h ãt bohénap wʉt jĩ. Páant ã bohénachah, nihat Asia baácdih moón judíowã, judíowã nihcannitbʉt jwĩ Maáh Jesúíh tʉ́ini doonádih ĩt joyóp wʉt jĩ.
10 Ele fez isso durante dois anos, até que todos os moradores da província da Ásia, tanto os judeus como os não judeus, ouviram a mensagem do Senhor.
11 Dios ã wẽpatjĩh jwiít cã́acwã jwĩ jéih chãjca naáhdih chãjnit, Pablo dawá láa wʉnnitdih ãt booa jʉ́ʉtʉp wʉt jĩ.
11 Deus fazia milagres extraordinários por meio de Paulo,
12 Dios ã wẽpat caandíh bʉ́dí ã jʉmʉchah, ã́ih bácahdih cã́acwã ĩ chʉ̃ʉ́áni chóonadih ʉb bejnit, wʉnnitdih ĩ cáagachah, ĩpĩ́ boonap wʉt jĩ. Ded nemép jʉmnidih caán chóojĩh ĩ cáagachah, nemépwãboó ĩpĩ́ bac bejep wʉt jĩ.
12 tanto que as pessoas pegavam lenços e aventais que ele usava e os levavam para os doentes tocarem. E, quando estes tocavam neles, ficavam curados; e de outras pessoas saíam os espíritos maus.
13 Obohjeéhtih, bita judíowã jióhnitboó jibnit, nemépwãdih ĩpĩ́ bacanap wʉt jĩ. Pánihna, Pablo ded pah ã chãjatdih ennitji nemépwãdih bacaíhna, nin pah ĩtih niíj wʉtʉp wʉt yʉh jĩ: “Pablo ã bohéni Jesús ã wẽpatjĩh yeebdíh jwĩ wʉtna caá. Ñi bac bejeé nin newémant”, ĩpĩ́ niijíp wʉt jĩ.
13 Alguns judeus que andavam de um lugar para outro, expulsando espíritos maus, quiseram usar também o nome do Senhor Jesus para expulsar os espíritos maus, dizendo a eles: — Pelo poder do nome de Jesus, o mesmo que Paulo anuncia, eu mando que vocês saiam!
14 Esceva wʉ̃t jʉmni, siete ã wehboó páant ĩt chãjap wʉt jĩ. Ĩ íip judíowã sacerdotewã ĩ maátajeéh jʉmni ãt jʉmʉp wʉt jĩ.
14 Os homens que faziam isso eram os sete filhos de um judeu chamado Ceva, que era Grande Sacerdote .
15 Pánihna, ã weh nemépdih ĩ bacaat déedih, nemépboó nin pah queétdih ãt niijíp wʉt jĩ: “Jesúsdih wã jéihna caá. Pablodihbʉt wã jéihna caá. Obohjeéhtih, yeébboodíh wã jéihcan caá”, ãt niijíp wʉt jĩ.
15 Mas certa vez um espírito mau disse a eles: — Eu conheço Jesus e sei quem é Paulo. Mas vocês, quem são?
16 Páant niijnítjeh, nemép jʉmniboó ñaáp jʉ̃óhnit, queétdih ãt teo pʉñʉp wʉt jĩ. Páant ã pʉñʉchah, yégueh wihcannit, yahwítna jʉmnit, caán mʉʉmánt queét ĩt ñáo bac peét bejep wʉt jĩ.
16 Então o homem que estava dominado pelo espírito mau os atacou e bateu neles com tanta violência, que eles fugiram daquela casa feridos e com as roupas rasgadas.
17 Páant ĩ yapachah, nihat Éfeso tʉ́tchidih moón, judíowã, judíowã nihcannitbʉt caán doonádih joinít, bʉ́dí ĩt ʉ́ʉmʉp wʉt jĩ. “Jesús ã wẽpat bʉ́dí caá”, nihat cã́acwã ĩt míic niijíp wʉt jĩ.
17 E todos os que moravam em Éfeso, judeus e não judeus, souberam disso. Eles ficaram com muito medo, e o nome do Senhor Jesus se tornou mais respeitado ainda.
18 Dawá Jesúsdih jepahnitji, nihat cã́acwã ĩ enechah, ĩ yéej chãjatjidih Diosdih ĩt naáwáp wʉt jĩ.
18 Então muitos dos que creram vinham e confessavam publicamente as coisas más que haviam feito.
19 Queét cãtíh dawá jióhnit ĩt jʉmʉp wʉt jĩ. Pánihna, jióhna ĩ enat papélah quiítnajidih caanná ʉb jʉ̃óhnit, cã́acwã ĩ enechah, ĩt cáo yohop wʉt jĩ. Caán quiítnaji ã jíib jʉmatdih ĩ jenah enechah, cincuenta mil yeó jáapna tewat jíib pah bóo ãt jíib jʉmʉp wʉt jĩ.
19 E muitos daqueles que praticavam feitiçaria ajuntaram os seus livros e os trouxeram para queimar diante de todos. Quando calcularam o preço dos livros queimados, o total chegou a cinquenta mil moedas de prata .
20 Páant ĩ chãjat doonádih joinít, chah dawá Jesúíh doonádih jepahnit, ĩt tʉ́i tʉ́ʉt nʉʉmʉ́p wʉt jĩ.
20 Assim, de maneira poderosa, a mensagem do Senhor era anunciada e se espalhava cada vez mais.
21 Tʉ́ttimah, Pablo nin pah ãt niíj jenah joyóp wʉt yʉh jĩ: “Macedonia baácna jʉibí yap bej, Acaya baácna jʉibínit, Jerusalén tʉ́tchina wã jwʉ́ʉb bejbipna caá. Caanná jʉibíniji Roma tʉ́tchina enedih wã bejbipna caá”, ãt niíj jenah joyóp wʉt jĩ.
21 Depois desses acontecimentos, Paulo resolveu passar pelas províncias da Macedônia e da Acaia e ir até Jerusalém. Ele dizia: — Depois que eu visitar Jerusalém, preciso ir a Roma.
22 Pánihna, Timoteo, Erasto wʉ̃t jʉmnijĩh caandíh teo wáacnitdih Macedonia baácna ãtát wah waáwá bojop wʉt jĩ. Pánih wah boj péanit, Pablo maátcanjeh Asia baácboó, Éfeso tʉ́tchidih biícjeh ãt chão jwʉ́hʉp wʉt jĩ.
22 Então Paulo enviou para a Macedônia dois dos seus ajudantes, Timóteo e Erasto, mas ele ficou mais algum tempo na província da Ásia.
23 Pablo Éfeso tʉ́tchidih ã jʉmʉchah, caán tʉ́tchidih moón Jesúíh doonádih náahcan, Pablodih ĩt jʉ̃ihñʉp wʉt jĩ.
23 Foi nessa ocasião que houve na cidade de Éfeso uma grande desordem por causa do Caminho do Senhor .
24 Demetrio wʉ̃t jʉmni, ĩ́ih dios wili Artemisa wʉ̃t jʉmnihíh botoni mʉʉ dáhnadih platajĩh ãpĩ́ chãjap wʉt jĩ. Bitabʉt biíc yoobó teonit, ĩ jíib chãj wʉ̃hna, bʉ́dí ĩpĩ́ jíib tewep wʉt jĩ.
24 Um ourives chamado Demétrio fazia pequenos modelos de prata do templo da deusa Diana, e o seu negócio dava muito lucro aos que trabalhavam com ele.
25 Demetrio queétdih bid wáacnit, nin pah queétdih ãt niijíp wʉt jĩ: “Ñi joyoó. Nin tewatjĩh bʉ́dí jwĩ jíib tewatdih ñi jéihna caá.
25 Então ele chamou estes e outros da mesma profissão e disse: — Meus amigos, vocês sabem que a nossa riqueza vem deste nosso ofício.
26 Obohjeéhtih, nin Pablo ã bohénachah, jwiítdih ã tobohna caá. ‘Dioswã déedih cã́acwã ĩ pãpnidih báadhni nihcan caá’, ãpĩ́ niíj bohéna caá. Páant ã niijíchah joinít, dawá Éfeso tʉ́tchidih moón, nihat Asia baácdih moonbʉ́t ã bohéátdih ‘Yoobópdih tigaá’, ĩ niijná caá.
26 Vocês mesmos podem ver e ouvir o que esse tal de Paulo está fazendo. Ele afirma que os deuses feitos por mãos humanas não são deuses de verdade. E está conseguindo convencer muita gente, tanto daqui como de quase toda a província da Ásia.
27 Páant niijná, jwĩ tewatdih cã́acwã yeejép ĩ wéhebipna caá. Jwĩ́ih dios wili Artemisaíh mʉʉdíhbʉt ĩ yohbipna caá. Pánihna, nihat Asia baácdih moón, nihat baácnadih moonbʉ́t caántdih wẽi ʉʉ́bhnitji ĩ cádahbipna caá”, Demetrio queétdih ãt niijíp wʉt jĩ.
27 Assim nós estamos correndo o perigo de ver o povo rejeitar o nosso negócio. E não é só isso. Existe o perigo de o templo da grande deusa Diana não ficar valendo mais nada e também de ser destruída a grandeza dessa deusa adorada por todos na Ásia e no mundo inteiro.
28 Páant ã niijíchah joinít, queétbʉt íijnit, ĩt jʉ̃ih ñaác ñʉhʉp wʉt jĩ: “Artemisa, jwiít Éfeso tʉ́tchidih moóníh dios wili wẽpép wili mi jʉmna caá”, ĩt niíj jʉ̃ih ñaacáp wʉt jĩ.
28 Quando a multidão ouviu isso, ficou furiosa e começou a gritar: — Viva a grande Diana de Éfeso!
29 Pánihna, nihat Éfeso tʉ́tchidih moonbʉ́t íijna, biíc yoobó ĩt niíj ñaacáp wʉt jĩ. Pánih íijnit, Gayodih, Aristarco wʉ̃t jʉmnidihbʉt teonit, cã́acwã ĩ míic wáacap jʉ́dʉna queétdih ĩt wái bejep wʉt jĩ. Gayo, Aristarcojĩh Macedonia baácdih moón Pablo ã pej jʉm jibnit ĩt jʉmʉp wʉt jĩ.
29 E a confusão se espalhou por toda a cidade. A multidão agarrou Gaio e Aristarco, dois macedônios que viajavam com Paulo, e os arrastou até o teatro.
30 Pablo queét cã́acwãdih wéhenadih ã bejíhichah yʉhna, Jesúíhwãboó caandíh ĩt wahcap wʉt jĩ.
30 Paulo queria falar ao povo, mas os irmãos não deixaram.
31 Bita caán baácdih moón ĩ maáta Pablo ã chéenwãbʉt ã bejcat pínah niijná dooná ĩt wahap wʉt jĩ. “Cã́acwã ĩ míic wáacapboó ã bejca bojo naáh”, Pablodih ĩt niíj naáwát tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ.
31 Alguns altos funcionários daquela província, que eram amigos de Paulo, mandaram a ele um recado, pedindo que não fosse ao teatro.
32 Dawá caanjĩ́h míic wáac jʉinít biícdih “¿Dépanih tigaá jwiít míic mawat tʉ́ʉt jwĩ chãj?” ĩt niíj jenah joicáp wʉt jĩ. Queét tʉbit ñaácnit, ĩt jʉ̃ih yapanap wʉt jĩ. Biquína mácah ĩt jʉ̃ih ñaacáp wʉt jĩ. Bitabʉt mácah ĩt jʉ̃ih ñaacáp wʉt jĩ.
32 Naquela altura dos acontecimentos a multidão que se achava no teatro estava em completa desordem: uns gritavam uma coisa, e outros gritavam outra, pois a maioria nem sabia por que estava ali.
33 Biquína judíowã Alejandro wʉ̃t jʉmnidih cã́acwãdih ĩt naáwát tʉ́ʉtʉp wʉt jĩ. Pánihna, Pablowã ded pah ĩ chãjatdih ã yoób naáwát tʉ́ʉt niijná, Alejandro “Laihca bojoó”, niijná, ã́ih téihyajĩh jʉ́ʉtnit, ãt yayát tʉ́ʉtʉp wʉt yʉh jĩ.
33 Algumas pessoas ficaram pensando que Alexandre era o culpado, pois os judeus o obrigaram a ir e ficar lá na frente. Aí Alexandre fez um sinal com a mão e tentou falar para se defender diante do povo.
34 Obohjeéhtih, caán judío ã jʉmʉchah ennit, nihat cã́acwã chah íijnit, biíc yoobó chéne horas pohba ĩt ñaác jʉ̃ih ñʉhʉp wʉt jĩ: “Artemisa, jwiít Éfeso tʉ́tchidih moóníh dios wili wẽpép wili mi jʉmna caá”, ĩt niíj ñaacáp wʉt jĩ.
34 Mas, quando perceberam que ele era judeu, ficaram gritando todos juntos a mesma coisa durante duas horas: — Viva a grande Diana de Éfeso!
35 Páant ĩ niíj ñaác jʉ̃ihñʉchah ennit, Éfeso tʉ́tchidih moón maátadih teo wáacniboó, “Laihca bojoó” niijnít, nin pah ãt niíj naáwáp wʉt jĩ: “Wã déewãá, yeéb Éfeso tʉ́tchidih moón, ñi joyoó. Jwĩ́ih chah wẽpép dios wili Artemisaíh mʉʉdíh wapnit jwiít jwĩ jʉmatdih nihat baácdih moón ĩ jéihna caá. Jeámant caánt pah jígohni bʉʉ́g jéen jʉ̃óhnidih en daonít jwĩ jʉmʉchahbʉt ĩ jéihna caá.
35 Finalmente o secretário da prefeitura da cidade conseguiu acalmar o povo. Ele disse o seguinte: — Cidadãos de Éfeso! Todos sabem que a nossa cidade é a guardadora do templo da grande Diana e da pedra sagrada que caiu do céu.
36 Bita ‘Nin yoobópdih nihcan caá’, ĩ jéih niijcán caá. Pánihna, ñi míic jʉ̃ih cádahaá. Tʉ́inijeh ñi joyoó.
36 Ninguém pode negar isso. Assim fiquem calmos e não façam nada sem pensar bem.
37 Nit yeéb teo jʉ̃óhnit jwĩ́ih dios wilidih yeejép niíj wéhecan, miíh mʉʉdíh waad béjnit, ĩ nʉʉmcáp be. Pánihna, ñi tʉ́i chãjaá.
37 Vocês trouxeram aqui estes homens, mas eles não assaltaram o templo, nem ofenderam a nossa deusa.
38 Demetrio, platajĩh teonit biícdih naóh yaquíhna, peéh chãjat tʉ́ʉtnitboodíh naóh yacadih ĩ beje naáh.
38 Se Demétrio e os seus ajudantes têm alguma acusação contra alguém, eles podem apresentar suas acusações no tribunal, pois para isso há dias certos de reunião, e também existem os governadores.
39 Jwʉ́ʉb míic wáacna, tʉ́inijeh ñi míic wáacáp, bʉca. Yeéb bʉʉ ñi chãjatji pah ñi jwʉ́ʉb chãjca bojoó.
39 Porém, se vocês querem mais alguma coisa, isso será tratado na reunião do povo, convocada de acordo com a lei .
40 Bʉʉ yeéb ñi míic jʉ̃ih ñaacátdih jwĩ maáta joinít, ‘Jwiítdih ĩ yohbipna caá’, ĩ niíj jenah joiná nacaá. Pánihna, yeéb ñi niíj ñaác jʉ̃ih ñʉhatjidih queétdih tʉ́inijeh jwĩ jéih naóhcan niít”, maátadih teo wáacniboó queétdih ãt niijíp wʉt jĩ.
40 Pois corremos o risco de sermos acusados de revolta, por causa do que está acontecendo hoje. Não há motivo para toda esta confusão. E nós não poderíamos justificar tudo isso.
41 Páant niíj naóh péanit, “Páant bóojeh tigaá. Ñi bejeé”, ãt niijíp wʉt jĩ.
41 Depois de dizer essas palavras, ele terminou a reunião.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 19, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.