Marcos 2
Melɛ̌ Mékɔ̄ɔ̄lē (BSSNT) vs NAA
1 Nɛ́ɛ nguse é eʼpun étómé, Yesuɛ ansú ámbīd á Kapenahum. Bad bénwōg bán ahúú.
1 Dias depois, Jesus entrou de novo em Cafarnaum, e logo se ouviu dizer que ele estava em casa.
2 Ekud é bad énkūmɛ̄n áwe ndáb nyaa echě etə́l éēbēdɛɛ́ á ndáb-te, ké á mmwɛ. Yesuɛ akǎnléʼáá bɔ́ eyale é Dyǒb.
2 Muitos se reuniram ali, a ponto de não haver lugar nem mesmo junto à porta. E Jesus anunciava-lhes a palavra.
3 Hɛ́ɛ dɔ́ɔ bad béniin bépɛ́ɛ́né mod awě awédé epɛd.
3 Trouxeram-lhe, então, um paralítico, carregado por quatro homens.
4 Boŋ ngáne ndun e mod émbɛ̄ɛ̄ áhed, bénkênhɛnlé mɔ́ apɛɛn wɛ́ɛ Yesuɛ ábédé. Né-ɔɔ́, bénchə̄gē á ndáb mîn, bénēdē nnɔŋ ń ndáb á nló mîn wɛ́ɛ Yesuɛ ántyēēmmē. Áde bémáá nnɔŋ anede, bênsudtɛ́n ane mod ebúm éche ânnaáʼɛ́ ámīn wɛ́ɛ Yesuɛ ámbɛ̄ɛ̄.
4 E, não podendo aproximar-se de Jesus, por causa da multidão, removeram o telhado no ponto correspondente ao lugar onde Jesus se encontrava e, pela abertura, desceram o leito em que o paralítico estava deitado.
5 Áde Yesuɛ ányíné adúbe ádě ábe bad béwóó áte anláá ane mod awě awédé epɛd aá, “A-mwǎn, nlǎgsɛ́né wɛ mbéb.” Bad bênnedé nnɔŋ ń ndáb|src="Man through the roof.tif" size="col" ref="2.3-5"
5 Vendo-lhes a fé, Jesus disse ao paralítico:
6 Doŋge dé bemeléede bé mbéndé ábe bêndyɛɛ́ ásē áhed bêmbootéd anyoo áte á nlém-tê bán,
6 Alguns escribas estavam sentados ali e pensavam em seu coração:
7 “Chán anɛ́n mod áhɛlɛɛ́ se áhɔ̄bēʼ enɛ́n ndín e akan? Asyə́ə Dyǒb. Nzɛ́ɛ́ ahɛlɛsɛ álagsɛ́n mbéb ésebán Dyǒb děmpɛn?”
7 — Como ele se atreve a falar assim? Isto é blasfêmia! Quem pode perdoar pecados, a não ser um, que é Deus?
8 Ábwɔ̄g-ábwɔ̄g Yesuɛ anchěm bɔ́ mewêmtɛn. Hɛ́ɛ ásɛdtɛɛ́ bɔ́ aáken, “Cheé ékə́ə́ boŋ nyéwōōʼ enɛ́n ndín e mewêmtɛn?
8 E Jesus, percebendo imediatamente em seu espírito que eles assim pensavam, disse-lhes:
9 Ahéé ádé dyam ásad, naa âhɔ́b wɛɛ́ ‘Nlagsɛ́né wɛ mbéb,’ káa âhɔ́b wɛɛ́, ‘Syəə́ ásē, étêd échōŋ ebúm ébooted akɛ?’
9 O que é mais fácil? Dizer ao paralítico: “Os seus pecados estão perdoados”, ou dizer: “Levante-se, tome o seu leito e ande”?
10 Boŋ, mɛ̌lūmēd nyé nɛ́n mɛɛ́ Mwǎn-a-Moonyoŋ awóó kunze á nkǒŋsé âlagsɛn mbéb.” Dɔ́ɔ álâŋgɛɛ́ ane mod awě awédé epɛd aá,
10 Mas isto é para que vocês saibam que o Filho do Homem tem autoridade sobre a terra para perdoar pecados. E disse ao paralítico:
11 “Nlâŋge wɛ nɛ́n, syəə́ ásē, étêd échōŋ ebúm, ésúɛʼ á ndáb.”
11 — Eu digo a você: Levante-se, pegue o seu leito e vá para casa.
12 Hɛ̂ děn wɛ́ɛ moosyəə́l ánɔnɛɛ́ mɔ́ nɛ̂, ane mod anhidé ásē, atéd éche ebúm ábootéd-tɛ akɛ. Yə̌l enkɔ́m bɔ́ áte bwâmbwam, békɛ̄nē Dyǒb, béhɔ̄bē bán, “Séēnyīnɛ̄ɛ̄ sé enɛ́n ndín e dyam mbêd!”
12 Ele se levantou e, no mesmo instante, pegando o leito, retirou-se à vista de todos, a ponto de todos se admirarem e darem glória a Deus, dizendo: — Jamais vimos coisa assim!
13 Ámbīd e nɛ̂, Yesuɛ antǐm ámbīd ámpē á nkin mé edib-é-nzab é Galilia. Ndun e mod empɛ̌ áwē, ábootéd-tɛ bɔ́ ayə́ged.
13 De novo, Jesus foi para junto do mar, e toda a multidão vinha ao encontro dele, e ele os ensinava.
14 Áde átómɛɛ́ á nzii, annyín nlad-é-táásɛ nhɔ́g awě béchə́géʼáá bán Leviɛ, mwǎn awě Alpasɛɛ. Leviɛ andyɛɛ́ ásē á ndáb echě ákóbéʼáá táásɛ áte. Hɛ́ɛ Yesuɛ álâŋgɛɛ́ mɔ́ aá, “Hídé mɛ.” Dɔ́ɔ Leviɛ átyéémé ámīn boŋ áhīdē-ʼɛ mɔ́.
14 Quando ia passando, viu Levi, filho de Alfeu, sentado na coletoria e lhe disse: Ele se levantou e o seguiu.
15 Ámbīd e póndé Yesuɛ adyágéʼáá ndyééd á ndáb wɛ́ɛ Leviɛ. Ekud é besaad bé táásɛ ne bad bé mbéb bémpēe béhídéʼáá mɔ́. Bɔ́bɔ̄ɔ bêndyɛɛ́ á tébelɛ ne ábē bembapɛɛ.
15 Achando-se Jesus à mesa, na casa de Levi, estavam junto com ele e com os seus discípulos muitos publicanos e pecadores; porque estes eram muitos e também o seguiam.
16 Áde doŋge dé bemeléede bé mbéndé ábe bébédé Befarisia bényíné Yesuɛ ádyāg ndyééd ne ábê bad bé mbéb, ne besaad bé táásɛ, dɔ́ɔ bésɛdtɛɛ́ ábē bembapɛɛ bánken, “Cheé ékə́ə́ boŋ ádyāg ndyééd ne échê ndín é bad?”
16 Os escribas dos fariseus, vendo Jesus comer em companhia dos pecadores e publicanos, perguntavam aos discípulos dele: — Por que ele come e bebe com os publicanos e pecadores?
17 Áde Yesuɛ áwógé nɛ̂, anláá bɔ́ aá, “Bad ábe bédyɛ́ɛ́ bwâm béētógnɛnɛɛ́ mod-a-bwɛl. Bad ábe békonleʼ bɔ́ɔ bétógnɛ́né mod-a-bwɛl. Meépedɛɛ́ á nkǒŋsé âchɛ́le bad ábe békóbnédé áʼsō éʼ Dyǒb, boŋ mpedé áyə̄le bad bé mbéb.”
17 Tendo ouvido isto, Jesus lhes respondeu:
18 Póndé pɔ́g ebédé, bembapɛɛ ábe Jɔnɛ, Ndusɛnɛ ne Befarisia bêndǐd yə̌l nzaa á mekáne-tê. Dɔ́ɔ bad behɔ́g bépédé wɛ́ɛ Yesuɛ boŋ bésɛdte mɔ́ bánken, “Cheé ékə́ə́ boŋ bembapɛɛ ábe Jɔnɛ, Ndusɛnɛ ne ábe Befarisia bédidé yə̌l nzaa á mekáne-tê boŋ ábōŋ pɛn béedidéʼ?”
18 Ora, os discípulos de João e os fariseus estavam jejuando. Algumas pessoas foram perguntar a Jesus: — Por que os discípulos de João e os discípulos dos fariseus jejuam, mas os seus discípulos não jejuam?
19 Yesuɛ ankwɛntɛ́n bɔ́ ne ngan aá, “Chán bad ábe bélébpé á ngande e eʼwóŋgé, béhɛle bédidé yə̌l nzaa á mekáne-tê áde mod awě akude sɔ́mbé ádíi adé ne bɔ́? Béedidɛ́ɛ́, béetə̂ŋgɛnɛɛ́ yə̌l nzaa adid á mekáne-tê póndé echě mod awě akude sɔ́mbé ádíi ne bɔ́.
19 Jesus respondeu:
20 Boŋ epun épɛ̌ éche bɛ́kobɛ́nné bɔ́ mod awě akude sɔ́mbé. Échê epun dɔ́ɔ bédidté yə̌l nzaa á mekáne-tê.
20 No entanto, virão dias em que o noivo lhes será tirado, e então, naquele dia, eles vão jejuar.
21 Nyêbíí nɛ́n bán nzé mod anabpeʼ mbɔ́té, eetédɛ́ɛ́ epɛd é abad ékɔ̄ɔ̄lē sɛ ánabnéd nchun ḿ mbɔ́té. Áyə̄le nzé échê epɛd é abad ébóótédé abób áte ébɛlé éhabnéd abad dé nchun. Nɛ̂ ábɛleʼ, échê epɔn ékəleʼ áte tómaa ngáne énsēbɛ̄ɛ̄ abɛ́.
21 Ninguém costura um remendo de pano novo em roupa velha; porque o remendo novo tira um pedaço da roupa velha, e o buraco fica ainda maior.
22 Melemlem nɛ̂ŋgáne mod éētēdɛ̄ɛ̄ mǐm mékɔ̄ɔ̄lē sɛ ahɛ́ mɔ́ á nchun mé ntyə́g, se ápen. Áyə̄le nzé abɛlé nɛ̂, né mǐm mɛ́hǒd kə́ə́ŋ ntyə́g ńyɛ́d, mǐm mɛ́mǎd asyɔge ntyə́g-kɛ ámpē ḿbéb. Boŋ bétédɛɛ́ mǐm mékɔ̄ɔ̄lē, béhɛ́ á ntyə́g mékɔ̄ɔ̄lē-te.”
22 E ninguém põe vinho novo em odres velhos, porque, se fizer isso, o vinho romperá os odres e se perdem tanto o vinho como os odres. Mas põe-se vinho novo em odres novos.
23 Mbwɛ-mé-nkɔ́me-áte nhɔ́g Yesuɛ atóméʼáá á nzag e ngun-tê. Ambɛ́ ne ábē bembapɛɛ. Áde békagké nɛ̂, dɔ́ɔ ábē bembapɛɛ bébóótédé eʼsɔ́g éʼ ngun apád.
23 Aconteceu que, num sábado, Jesus atravessava as searas, e os seus discípulos, ao passar, começaram a colher espigas.
24 Hɛ́ɛ Befarisia bélâŋgɛɛ́ Yesuɛ bán, “Nɔnéʼ, cheé ékə́ə́ boŋ ábōŋ bembapɛɛ bébɛle dyam áde mbéndé éebagɛɛ́ kunze âbɛl á mbwɛ-mé-nkɔ́me-áte?”
24 Então os fariseus disseram a Jesus: — Olhe! Por que eles estão fazendo o que não é lícito aos sábados?
25 Yesuɛ antimtɛ́n bɔ́ aá, “Nɛ́dē nyéēlāāʼɛ́ mbêd á kálag e Dyǒb dyam ádě kə̂ŋ Dabidɛ ámbɛnlé ádě bétógé chǒm éche bédyágkē ne ádě nzaa ékóbé mɔ́ ne ábē bad-ɛ?
25 Ele lhes respondeu:
26 Ansɔ́l á Ndáb-e-Dyǒb á póndé echě Abyataa ábédé prisɛ ambáámbáa. Andyɛ́ eʼwɛle ábe éʼbédé ndɛ e Dyǒb. Boŋ echɛd mbéndé eébagɛɛ́ mod ké nhɔ́g kunze ádyɛ̄ ábê eʼwɛle étōmɛɛ́ Prisɛ. Mwěn andyɛ́ ábɛ̄-ʼɛ kə́ə́ŋne bad ábe bênwoón mɔ́ doŋge.”
26 Como entrou na Casa de Deus, no tempo do sumo sacerdote Abiatar, e comeu os pães da proposição, os quais só aos sacerdotes era lícito comer, e ainda deu esses pães aos seus companheiros?
27 Dɔ́ɔ Yesuɛ ásógtɛɛ́ aá, “Dyǒb dénsēbē moonyoŋ ahəg, boŋ átīīdē epun éche bɛ́kɔ̄mmɛ̄ɛ̄ áte. Enkênsébɛ́ɛ́ epun atíi boŋ áhəgé moonyoŋ aá ákɔ̂mme áte échê epun.
27 E Jesus acrescentou:
28 Né-ɔɔ́, Mwǎn-a-Moonyoŋ awóó nkamlɛn kə́ə́ŋne ámīn e mbwɛ-mé-nkɔ́me-áte.”
28 Assim, o Filho do Homem é senhor também do sábado.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.