Lucas 6

Melɛ̌ Mékɔ̄ɔ̄lē (BSSNT) vs ARIB

Sair da comparação
ARIB Almeida Revisada Imprensa Bíblica
1 Mbwɛ nhɔ́g Yesuɛ ne ábē bembapɛɛ bétóméʼáá á nzag e ngun-tê. Nɛ́n démbɛ̄ á mbwɛ-mé-nkɔ́me-áte. Ábē bembapɛɛ bêmbootéd eʼsɔ́g éʼ ngun apád, bépə̄gkeʼ, bédyâg.
1 E sucedeu que, num dia de sábado, passava Jesus pelas searas; e seus discípulos iam colhendo espigas e, debulhando-as com as mãos, as comiam.
2 Nguse é Befarisia bényíné-ʼaá nɛ̂, boŋ bésɛdté bɔ́ bánken, “Cheé ékə́ə́ boŋ nyébɛlé akan áde mbéndé éebagɛɛ́ kunze âbɛl á mbwɛ-mé-nkɔ́me-áte?”
2 Alguns dos fariseus, porém, perguntaram; Por que estais fazendo o que não é lícito fazer nos sábados?
3 Hɛ́ɛ Yesuɛ mɔ́-ʼɛ ásɛdtɛɛ́ bɔ́ aáken, “Nɛ́dē nyéēlááʼɛ́ á kálag e Dyǒb dyam áde kə̂ŋ Dabidɛ âmbɛnlé áde nzaa ékóbé mɔ́ ne ábē bad-ɛ?
3 E Jesus, respondendo-lhes, disse: Nem ao menos tendes lido o que fez Davi quando teve fome, ele e seus companheiros?
4 Ansɔ́l á Ndáb-e-Dyǒb mɔ́ ne bad ábe bénwoón mɔ́, atéd eʼwɛle ábe éʼbédé ndɛ e Dyǒb, adyɛ́. Boŋ echɛd mbéndé eébagɛɛ́ mod ké nhɔ́g kunze ádyɛ̄ ábê eʼwɛle étōmɛɛ́ prisɛ. Mwěn andyɛ́, ábɛ̄-ʼɛ kə́ə́ŋne bad ábe bénwoón mɔ́ doŋge.”
4 Como entrou na casa de Deus, tomou os pães da proposição, dos quais não era lícito comer senão só aos sacerdotes, e deles comeu e deu também aos companheiros?
5 Yesuɛ ambádé bɔ́ áte aá, “Mwǎn-a-Moonyoŋ awóó nkamlɛn kə́ə́ŋne ámīn e mbwɛ-mé-nkɔ́me-áte.”
5 Também lhes disse: O Filho do homem é Senhor do sábado.
6 Epun émpēe Yesuɛ ankɛ̌ á ndáb e mekáne. Ambootéd bad ayə́ged. Nɛ́n ámpē démbɛ̄ á mbwɛ-mé-nkɔ́me-áte. Mod nhɔ́g-kɛ ambɛ́ áhed awě ekáá émbáá éwédé.
6 Ainda em outro sábado entrou na sinagoga, e pôs-se a ensinar. Estava ali um homem que tinha a mão direita atrofiada.
7 Bemeléede bé mbéndé ne Befarisia bénɔ́néʼáá mɔ́ chodchod, ânyín nzé ǎdǐd ane mod bwâm á mbwɛ-mé-nkɔ́me-áte, âbɛl nɛ́n békóbɛn mɔ́ awusé.
7 E os escribas e os fariseus observavam-no, para ver se curaria em dia de sábado, para acharem de que o acusar.
8 Yesuɛ mɔ́-ʼɛ anchěm bɔ́ mewêmtɛn áte. Hɛ́ɛ Yesuɛ álâŋgɛɛ́ ane mod aá, “Hyɛ̌ étyéem átîntê hɛ́n.” Ane mod anwógɛ́n mɔ́.
8 Mas ele, conhecendo-lhes os pensamentos, disse ao homem que tinha a mão atrofiada: Levanta-te, e fica em pé aqui no maio. E ele, levantando-se, ficou em pé.
9 Dɔ́ɔ Yesuɛ ásɛdtɛɛ́ bad aá, “Nyéláa mɛ ké édé mbéndé âbɛl mboŋ á mbwɛ-mé-nkɔ́me-áte, káa âbɛl mbéb. Édé mbéndé âsoŋ aloŋgé á mod, káa âwúu mɔ́?”
9 Disse-lhes, então, Jesus: Eu vos pergunto: É lícito no sábado fazer bem, ou fazer mal? salvar a vida, ou tirá-la?
10 Ahɔ́be nɛ̂, anɔne-ʼɛ bad á mesó. Dɔ́ɔ álâŋgɛɛ́ ane mod aá, “Sálé ekáá áte.” Asále áde ane mod ásánlé ekáá áte, ekáá éndyɛɛ́ mɔ́ bwâm ámpē.
10 E olhando para todos em redor, disse ao homem: Estende a tua mão. Ele assim o fez, e a mão lhe foi restabelecida.
11 Nɛ́n dénkōbēd Befarisia ne bemeléede bé mbéndé ekaŋ áte, béhəgké mɔ́ âpid mɔ́ mekáá.
11 Mas eles se encheram de furor; e uns com os outros conferenciam sobre o que fariam a Jesus.
12 Ámbīd e póndé Yesuɛ ankɛ̌ á ekone mîn âkáne. Ankáné nkuu ńsyə̄ə̄l kə́ə́ŋ ne mbwɛmbwɛ.
12 Naqueles dias retirou-se para o monte a fim de orar; e passou a noite toda em oração a Deus.
13 Boŋ áde bǐn éʼkɛ́nlé, anchɛ́lé ábē bembapɛɛ, ápwɛdé dyôm ne bébɛ áwab tîntê, áchəgé bɔ́ aá, bembapɛɛ bé nlómag. Ábê bembapɛɛ bé nlómag bébédɛ́ɛ,
13 Depois do amanhecer, chamou seus discípulos, e escolheu doze dentre eles, aos quais deu também o nome de apóstolos:
14 Simɔnɛ awe âmbagké dǐn aá, Petro, bɔ́ mwǎnyaŋ Andreya, Simɔnɛ, Jakɔbɛ, Jɔnɛ, Filibɛ, Batolomyo,
14 Simão, ao qual também chamou Pedro, e André, seu irmão; Tiago e João; Filipe e Bartolomeu;
15 Matyo, Tɔmasɛ, Jemsɛ mwǎn awě Alfɔsɛ, Simɔnɛ mod a kə́n,
15 Mateus e Tomé; Tiago, filho de Alfeu, e Simão, chamado Zelote;
16 Judasɛ, mwǎn awě Jemsɛ ne Judas Iskariɔdɛ awě antǐm Yesuɛ asóm.
16 Judas, filho de Tiago; e Judas Iscariotes, que veio a ser o traidor.
17 Dɔ́ɔ bɔ́ɔbɛ bembapɛɛ bésyɔ́gké á ekone sé, bépag á hǒm áde átánlé. Béntān bembapɛɛ bémpēe híin ne ndun e mod áhed. Ene ndun e mod embíd á mbwɔ́g e Judeya-tê esyəə́l, á Jerusalɛm, kə́ŋne á myad mé Tirɛ ne Sidɔn á nkin mé edíb é nkwɛ̌.
17 E Jesus, descendo com eles, parou num lugar plano, onde havia não só grande número de seus discípulos, mas também grande multidão do povo, de toda a Judéia e Jerusalém, e do litoral de Tiro e de Sidom, que tinham vindo para ouvi-lo e serem curados das suas doenças;
18 Bêmpɛ̌ nɛ̂ âwóg Yesuɛ eche pɔ́le, ne âbɛl nɛ́n ádid bad ábe békonle bwâm. Adidéʼáá bad ábe edəə́dəŋ bé mbéb éʼtágtéʼáá bɔ́mpē bwâm.
18 e os que eram atormentados por espíritos imundos ficavam curados.
19 Mod tɛ́ɛ́ ahɛdáá aá mɔ́ nsidtɛ́n mɔ́ ngáne émbɛ̄ɛ̄ bán, ngíne ebídéʼáá mɔ́ á yə̌l echě edidéʼáá bad bwâm.
19 E toda a multidão procurava tocar-lhe; porque saía dele poder que curava a todos.
20 Hɛ́ɛ ábóótédé ábē bembapɛɛ akalɛn aá,
20 Então, levantando ele os olhos para os seus discípulos, dizia: Bem-aventurados vós, os pobres, porque vosso é o reino de Deus.
21 Nnam ḿbɛ̂ ne nyé ábe nyêdé nzaa bɔɔb, áyə̄le Dyǒb dɛ́kōdēd nyé.
21 Bem-aventurados vós, que agora tendes fome, porque sereis fartos. Bem-aventurados vós, que agora chorais, porque haveis de rir.
22 Nnam ḿbɛ̂ ne nyé nzé édé bán ngáne nyéhídɛɛ́ Mwǎn-a-Moonyoŋ, bad békɔ́ɔ́ nyé, bébáa nyé á yə̌l, bésyə́ə nyé, béchəge-ʼɛ nyé mǐn mé mbéb.
22 Bem-aventurados sereis quando os homens vos odiarem, e quando vos expulsarem da sua companhia, e vos injuriarem, e rejeitarem o vosso nome como indigno, por causa do Filho do homem.
23 Nyéwóge bwâm, nyébwɛɛn ámīn ḿmê mbwɛ, áyə̄le nsábe ḿme nyɛ́kudté ádyōb ńchábé ámīn. Melemlem nɛ̂ dɔ́ɔ besáá bêʼ bɔɔ́d bɔ́mpē bésyə́ə́ʼáá bekal béʼdəə́dəŋ.
23 Regozijai-vos nesse dia e exultai, porque eis que é grande o vosso galardão no céu; pois assim faziam os seus pais aos profetas.
24 Boŋ édé ngɔl ne nyé ábe nyêdé nhɔn, áyə̄le nyêmaá echɛ̂n ndɛ akud.
24 Mas ai de vós que sois ricos! porque já recebestes a vossa consolação.
25 Édé ngɔl ne nyé ábe nyêkódé bɔɔb, áyə̄le póndé ěpɛ̌ echě nyɛ́také nzaa.
25 Ai de vós, os que agora estais fartos! porque tereis fome. Ai de vós, os que agora rides! porque vos lamentareis e chorareis.
26 Édé ngɔl ne nyé nzé moosyəə́l ákêmte nyé. Nɛ̂ dɔ́ɔ ábāb besáá békémtáá bekal béʼdəə́dəŋ bé metóm.
26 Ai de vós, quando todos os homens vos louvarem! porque assim faziam os seus pais aos falsos profetas.
27 “Boŋ nlâŋge nyé ábe nyêwóglan mɛ hɛ́n bɔɔb mɛɛ́, nyédəŋ bad ábe béhɛde nyé kɔkɔɔ, nyébɛnle-ʼɛ bad ábe békɔ́ɔ́ nyé mboŋ.
27 Mas a vós que ouvis, digo: Amai a vossos inimigos, fazei bem aos que vos odeiam,
28 Nyénamed bad ábe bésyə̂ŋtad nyé, nyékânnad-tɛ bad ábe bébɛle nyé nhel mé mekan.
28 bendizei aos que vos maldizem, e orai pelos que vos caluniam.
29 Nzé mod abɔmé wɛ abɛ́n á akəg, ékunnéd mɔ́ ádíníí ámpē. Nzé mod akǒbné wɛ ḿmôŋ nkobe, weebáŋné mɔ́ ké echoŋ sɔ́te.
29 Ao que te ferir numa face, oferece-lhe também a outra; e ao que te houver tirado a capa, não lhe negues também a túnica.
30 Kénzɛ́ɛ́ awě achɔ́mé wɛ chǒm, bɛɛ́ mɔ́. Mod ké ahéé-ʼɛ awě adumné wɛ bwěm, weéhɛdné mɔ́ bɔ́ ámbīd.
30 Dá a todo o que te pedir; e ao que tomar o que é teu, não lho reclames.
31 Kéchéé éche édə́ə́ wɛɛ́ bad bébɛl áwôŋ, ébɛl chɔ́ áwāb.
31 Assim como quereis que os homens vos façam, do mesmo modo lhes fazei vós também.
32 “Nzé nyêdəə́ bad ábe bédə́ə́ nyé běnpɛn, né mekɛnag méhéé nyɛ́kudté ne nɛ̂? Kə́ə́ŋne bebɛl bé mbéb bɔ́mpē bédəə bad ábe bédə́ə́ bɔ́.
32 Se amardes aos que vos amam, que mérito há nisso? Pois também os pecadores amam aos que os amam.
33 Nzé nyêbɛle mboŋ dásɔ̄ wɛ́ɛ bad ábe bébɛnle nyé mboŋ běnpɛn, né nsyə́ŋ ńhéé nyɛ́kudté ne nɛ̂? Kə́ə́ŋne bebɛl bé mbéb bɔ́mpē bébɛle nɛ̂.
33 E se fizerdes bem aos que vos fazem bem, que mérito há nisso? Também os pecadores fazem o mesmo.
34 Nzé édé nɛ́n bán bad ábe nyélyə́gé nlém bán bɔ́mpē bɛ́bāl nyé bwěm běnpɛn bɔ́ɔ nyébálɛɛ́ bwěm, né nsyə́ə́ŋ ńhéé nyɛ́kudté ne nɛ̂. Ké bebɛl bé mbéb bébále baáb ngáne bébíí bán bɔ́mpē bɛ́bāl bɔ́ melemlem.
34 E se emprestardes àqueles de quem esperais receber, que mérito há nisso? Também os pecadores emprestam aos pecadores, para receberem outro tanto.
35 Boŋ nyédəŋ bad ábe béhɛde nyé kɔkɔɔ, nyébɛnle-ʼɛ bɔ́ mboŋ. Nyébále-ʼɛ bad bwěm ésebán nyésine dyamdyam ámbīd e nɛ̂. Nɛ̂ dɛ́bɛ̌l Dyǒb ábɛ nyé nsábe ḿme ńchábé á mîn, nyéchəgnéd-tɛ bán, bǎn bé Dyǒb á Ngum. Nyébíi-ʼɛ bán, Dyǒb ádé ngɔl ne bad ábe béēsāgnān Dyǒb, ne ábe bébébé nlém.
35 Amai, porém a vossos inimigos, fazei bem e emprestai, nunca desanimado; e grande será a vossa recompensa, e sereis filhos do Altíssimo; porque ele é benigno até para com os integrantes e maus.
36 Nyéwôŋ nlém ń ngɔl melemlem ngáne awɛ̂n Titɛ́ɛ áwóó nlém ń ngɔl.
36 Sede misericordiosos, como também vosso Pai é misericordioso.
37 “Nyéekáádté bad, boŋ Dyǒb dɔ́mpē déēkāādtē nyé. Nyéehɔ́bé bad, boŋ Dyǒb dɔ́mpē déēhɔ̄bē nyé. Nyélagsan bad boŋ Dyǒb dɔ́mpē álagsan nyé.
37 Não julgueis, e não sereis julgados; não condeneis, e não sereis condenados; perdoai, e sereis perdoados.
38 Nyébage bad, boŋ Dyǒb dɔ́mpē ábage nyé. Akab áde nyɛ́kudté, bɛ́kīn dɔ́, bépuméd-tɛ dɔ́ ámīn, kə́ə́ŋ ásyɔgke, boŋ bépémtéd nyé. Melemlem mé nhəgtéd ḿme ébɛ́nlédé mɔ́ɔ Dyǒb dɔ́mpē dɛ́bɛnlédté.”
38 Dai, e ser-vos-á dado; boa medida, recalcada, sacudida e transbordando vos deitarão no regaço; porque com a mesma medida com que medis, vos medirão a vós.
39 Yesuɛ ankalé bɔ́ ngan aáken, “Mod awě akwedé ndím ahɛle alyə́géd waáb mod a ndím-ɛ? Bɔ́ bad bébɛ béehúnné ebíí-yɛ?
39 E propôs-lhes também uma parábola: Pode porventura um cego guiar outro cego? não cairão ambos no barranco?
40 Mwǎn-a-ayə́ge eetómɛ́ɛ́ mod awě ayə́gte mɔ́, boŋ kénzɛ́ɛ́ awě amadé ayə́ge áte, abɛlé abɛ́ ndə́gke eche awe meléede.
40 Não é o discípulo mais do que o seu mestre; mas todo o que for bem instruído será como o seu mestre.
41 “Cheé ékə́ə́ boŋ éwāmsān mwǎ púuted anyín á dǐd á wɛ̌n, ésebán ehɛle nkɔg ḿme ńdé emǒŋ á dǐd anyín?
41 Por que vês o argueiro no olho de teu irmão, e não reparas na trave que está no teu próprio olho?
42 Chán éhɛle-sɛ eláá mwǎnyoŋ wɛɛ́, ‘Amúɛ̄, mwɛ̌, ńhûd wɛ mwǎ púuted á dǐd’, áde wéēnyīnɛ̄ɛ̄ nkɔg ḿme ńdé mmǒn á dǐd? Á-bedog-bad! Sébé éhûd nkɔg ḿme ńdé mmǒn á dǐd, dɔ́ɔ wɛ́tōŋʼɛ́ púuted echě edé mwǎnyoŋ á dǐd anyín, boŋ ehúd-tɛ chɔ́.
42 Ou como podes dizer a teu irmão: Irmão, deixa-me tirar o argueiro que está no teu olho, não vendo tu mesmo a trave que está no teu? Hipócrita! tira primeiro a trave do teu olho; e então verás bem para tirar o argueiro que está no olho de teu irmão.
43 “Alín á bwɛl á bwâm déebɛlɛ́ɛ́-sɛ áchyáá eʼpum bé mbéb. Alín á bwɛl dé mbéb-pɛ déēchyāāʼɛ́ eʼpum éʼ bwâm.
43 Porque não há árvore boa que dê mau fruto nem tampouco árvore má que dê bom fruto.
44 Á epum é bwɛl dɔ́ɔ béchemɛɛ́ alín á bwɛl. Ébyɛ́ɛ́né bwâm bán, béēpādɛ̄ɛ̄ ngun á yə̌l e mbísaŋ káa besabé á yə̌l e mewáŋ.
44 Porque cada árvore se conhece pelo seu próprio fruto; pois dos espinheiros não se colhem figos, nem dos abrolhos se vindimam uvas.
45 Mod a bwâm abɛle bwâm áyə̄le éʼbíde mɔ́ á nlém-tê wɛ́ɛ bwâm ékóŋnédé. Mod a mbéb-pɛ abɛle mbéb áyə̄le ḿbídé mɔ́ á nlém-tê wɛ́ɛ mbéb nkóŋnédé. Édé nɛ̂ áyə̄le, mam ḿme ńlóné mod á nlém-tê, mɔ́-ʼaá mébíde mɔ́ á nsəl.
45 O homem bom, do bom tesouro do seu coração tira o bem; e o homem mau, do seu mau tesouro tira o mal; pois do que há em abundância no coração, disso fala a boca.
46 “Chán nyɛ́chəgɛ́ɛ́ mɛ póndé tɛ́ɛ́ bán, ‘A-Sáŋ, A-Sáŋ,’ boŋ nyéēbɛ̄lē dyam áde ńlâŋgɛɛ́ nyé?
46 E por que me chamais: Senhor, Senhor, e não fazeis o que eu vos digo?
47 Mod tɛ́ɛ́ awě apedé áwem, awě awógé ábêm eʼyale, boŋ ábɛlé-ʼɛ ngáne ńhɔ́bɛɛ́, mɛ̌həgtɛ́n nyé nyaa e mod echě ákóó abɛ́.
47 Todo aquele que vem a mim, e ouve as minhas palavras, e as pratica, eu vos mostrarei a quem é semelhante:
48 Adé nɛ́ɛ nlóŋ-a-ndáb, awě anlímé mekon mé ndáb se ásē, ásūmē ene ndáb eláá mîn. Edíb énlōnē, éból mɔ́ á ndáb-te ne ngíne, boŋ énkênhɛnlé chɔ́ apáŋ, áyə̄le ambíí chɔ́ alóŋ.
48 É semelhante ao homem que, edificando uma casa, cavou, abriu profunda vala, e pôs os alicerces sobre a rocha; e vindo a enchente, bateu com ímpeto a torrente naquela casa, e não a pôde abalar, porque tinha sido bem edificada.
49 Boŋ kénzɛ́ɛ́ awě awóge ábêm eʼyale boŋ eébɛle ngáne éʼhɔ́bɛɛ́ adíi nɛ̂ŋgáne mod awě anlóŋ ndáb ésebán asumme chɔ́. Áde edíb ébólé mɔ́ á ndáb-te, ene ndáb enkwɛ̌ melemlem mé póndé, epáá-ʼɛ nyaa eche ekamé ahəgtɛn.”
49 Mas o que ouve e não pratica é semelhante a um homem que edificou uma casa sobre terra, sem alicerces, na qual bateu com ímpeto a torrente, e logo caiu; e foi grande a ruína daquela casa.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.