Mateus 13
Píívyéébé ihjyu: jetsocríjyodítyú cáátúnuháámɨ (BOANT) vs NTLH
1 Ehdúu Jetsóó diityéké nétsihdyu muha dííbyema meíjcyájatu mepéé únéú úniúvu.
1 Naquele mesmo dia Jesus saiu de casa, foi para a beira do lago da Galileia, sentou-se ali e começou a ensinar.
2 Átsihyíi muha meíjcyánáa idyé mítyane mɨ́amúnaa píhcyaavéjucóó dííbyedívu. Aamée téhíwájú hallúrí íjcyánáa mɨ́ɨ́né pañévú úcááveébe.
2 A multidão que se ajuntou em volta dele era tão grande, que ele entrou num barco e sentou-se; e o povo ficou em pé na praia.
3 Aabée téémɨ́ pañétú diityéké mítyane panévatu iúwaabóné úúbállehíjcyá tsíeménéhjɨtu. Téijyúu tsaapi bájtsónetu úwááboobe íllu úúballéhi:
3 Jesus usou parábolas para ensinar muitas coisas. Ele disse:
4 Aanéhjáa dibye wávárájcónetu tsáuhjɨ juuváj pɨɨnévú dójcone coomɨ́mú méhdojéhi.
4 Quando estava espalhando as sementes, algumas caíram na beira do caminho, e os passarinhos comeram tudo.
5 Ááné tsiúhjɨ́hjáa néwayúúné raahóvú dójcoúhjɨ́ ɨ́ɨ́cúíwuúré iiñé tétsii iiñu imíchi íjcyátúnélliíhye.
5 Outra parte das sementes caiu num lugar onde havia muitas pedras e pouca terra. As sementes brotaram logo porque a terra não era funda.
6 Áróhiibájɨ́hjáa chemé núhbá allóócori hállúháñeríyé tébajkyéjɨ́ íjcyánélliíhye.
6 Mas, quando o sol apareceu, queimou as plantas, e elas secaram porque não tinham raízes.
7 Ááné tsiúhjɨ́hjáa tsuhjɨ íjcyátsihvu dójcóné hallúvú tene wááménéneri ííñeróné duhcúvatéhi.
7 Outras sementes caíram no meio de espinhos, que cresceram e sufocaram as plantas.
8 Áánetúhjáa ihdyu tsáuhjɨ dojcó imíwu ííñujɨ nétsihvu. Aanéhjáa imíwu píívyénetu tsáhiibájɨ́ neevá mítyane. Ááné tsihííbájɨ́hjáa llííñevúré neeváhi. Ááné lliiñévuréjucóhjáa tsíhiibájɨ́ néévane.
8 Mas as sementes que caíram em terra boa produziram na base de cem, de sessenta e de trinta grãos por um.
9 Aane ihdyu óvíi lléébome icyáhcújtsóne tehdu ijcyáhi.
9 E Jesus terminou, dizendo:
10 Ehdúu dibye néénéllii muha dííbyeke menééhií:
10 Então os discípulos chegaram perto de Jesus e perguntaram: — Por que é que o senhor usa
11 Áánélliihyée múúhakye neébe:
11 Jesus respondeu:
12 Muurá ɨ́mɨáájú imíllémedívú bóhówájtsóiibye éhnííñevu ditye iwáájácuki. Áánetu teene ímíllétúmedívú tsá dibye bóhówájcaáyóityúne. Tsáijyu múu áyánéwu ditye wáájácuróné muurá íllure dojtúcúiibye diityédítyu.
12 Pois quem tem receberá mais, para que tenha mais ainda. Mas quem não tem, até o pouco que tem lhe será tirado.
13 Ehdu néénéllii muurá o úwaabóné tsíeménéhjɨtu ó úúbállehíjcyáhi. Muurá o úwaabóné lléébójúcoorómé ícyahíjcyá lléébótúmeúvúdu. Áhdure teene ájtyúmɨ́júcoorómé ícyahíjcyá ájtyúmɨ́túmeúvúdu.
13 É por isso que eu uso parábolas para falar com essas pessoas. Porque elas olham e não enxergam; escutam e não ouvem, nem entendem.
14 Ehdu ícyahíjcyámé Píívyéébé ihjyú uubálle múnáajpíi Itsaíá íllu néhdújuco:
14 E assim acontece com essas pessoas o que disse o
15 Dityé ɨ́jtsaméí ímí néétúnéllii tsá ditye ímíñeúvú lléébohíjcyatúne. Aame ícyahíjcyá wáájácúmeítyúmé éhne múúne hállúvatúmé íjcyadu. Aaméjɨ́ɨ́va tehdu óhdi íjyácunúmekéjɨ́ɨ́ ó ímíjpyetétsóiyáhi.
15 Pois a mente deste povo está fechada:
16 Áánetu ihdyu ímí ámuha melléébónéllii tsúúca méwaajácú ɨɨná tene nééiyóne. Áhdure muurá ámuha maájtyumɨ́né tsúúca méwaajácú ɨɨná íjcyane. Áánéllii ihdyu méimíjyúú tééneri.
16 Jesus continuou, dizendo:
17 Muuráhjáa éíjyuúvú íjcyame Píívyéébé ihjyú uubálle múnáama tsijtye Píívyéébeke úráávyehíjcyámé imíllehíjcyará iájtyumɨ́né íñe ícyooca tsúúca ámuha maájtyumɨ́ne. Árónáacáa tsá téijyu diityédívú tene ajtyúmɨ́dú néétune. Áhdurée imíllehíjcyarómé illéébone íñe ícyooca ámúhakye o úwáábohíjcyáné uwááboju. Árónáacáa tsáhái téijyu tene bóhówáávetúne.
17 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: muitos profetas e muitas outras pessoas do povo de Deus gostariam de ver o que vocês estão vendo, mas não puderam; e gostariam de ouvir o que vocês estão ouvindo, mas não ouviram.
18 Cáhawáá ímíñeúvú meɨ́jtsó bajtsó múnáájpidítyú íjcyáné uwááboju ɨɨná nééiyóné o bóhówajtsóne.
18 — Então escutem e aprendam o que a
19 Muurá níjkyéjɨri íjcyaabe Píívyéébé avyéjutu íjcyáné uwááboju tsaate lléébójúcooróné Naavéné diityédívú mútátsohíjcyáhi. Aane nééiyóné eene juuváj pɨɨnévúhjáa dójcoúhjɨ́ coomɨ́mú méhdojéne.
19 As pessoas que ouvem a mensagem do vem e tira o que foi semeado no coração delas.
20 — ausente —
20 As sementes que foram semeadas onde havia muitas pedras são as pessoas que ouvem a mensagem e a aceitam logo com alegria,
21 — ausente —
21 mas duram pouco porque não têm raiz. E, quando por causa da mensagem chegam os sofrimentos e as perseguições, elas logo abandonam a sua fé.
22 Áánetu tsaate tsúúca ímí tééné uwááboju llééborómé mítyane ɨ́jɨ́ avyéjuríyé itsúúrámeíñéllii ténejcu ábájɨ́ɨ́vehíjcyáhi. Aane nééiyóné eene tsuhjɨ́ pañévúhjáa dójcoúhjɨ́ ííñeróné íllure dúhcúvaténe.
22 Outras pessoas são parecidas com as sementes que foram semeadas no meio dos espinhos. Elas ouvem a mensagem, mas as preocupações deste mundo e a ilusão das riquezas sufocam a mensagem, e essas pessoas não produzem frutos.
23 Áánetu ihdyu ijcyámé tsaate teene illéébone cáhcujtsómé ímí tehdújuco úráávyehíjcyáme. Aame muurá eene imíwuúhjáa ííñujɨ nétsihvu dójcoúhjɨ́ ííñedu. Áámedítyú ijcyámé tsaate éhnííñevu ímí Píívyéébeke úráávyehíjcyámé eenéhjáa teene tríígóhiibáné imíwu píívyene mítyane néévadu néémeé. Áánetu ijcyámé tsaate ɨhtsútáwu ímí Píívyéébeke úráávyehíjcyámé eenéhjáa llííñevúré nééváhiibájɨ́dú néémeé. Áámedítyúi muurá ijcyámé tsaate diityé llííñevúréjuco úraavyémé eenéhjáa máɨhtsúnéré nééváhiibájɨ́dú néémeé. Ehdúu Jetsóó bóhówajtsó bajtsó múnáájpidítyú íjcyáné uwááboju.
23 E as sementes que foram semeadas em terra boa são aquelas pessoas que ouvem, e entendem a mensagem, e produzem uma grande colheita: umas, cem; outras, sessenta; e ainda outras, trinta vezes mais do que foi semeado.
24 Téhdurée tsiiñe úwááboobe tsaapi íúmɨhe bájtsónetu. Neebépeé:
24 Jesus contou outra parábola . Ele disse ao povo:
25 Dibyéhjáa ibájtsójéne óómíñe déjuvu tsaapi dííbyeke múnáátsohíjcyaabe bájtsojé bɨɨva tríígo dibye bájtsóné raahóri.
25 Certa noite, quando todos estavam dormindo, veio um inimigo, semeou no meio do trigo uma erva ruim, chamada joio, e depois foi embora.
26 Aanéhjáa keemévé teene ɨ́mɨááné ikyéémévéne nééváné tujkéveríye.
26 Quando as plantas cresceram, e se formaram as espigas, o joio apareceu.
27 Aanéhjáa diibye tépallí aabájáábé úníu múnaa iúújéjéne néé dííbyeke:
27 Aí os empregados do dono das terras chegaram e disseram: “Patrão, o senhor semeou sementes boas nas suas terras. De onde será que veio este joio?”
28 Áánélliihyéhjáa neébe:
28 — “Foi algum inimigo que fez isso!”, respondeu ele.
29 Ehdúhjáa ditye néénéllii neébe:
29 — “Não”, respondeu ele, “porque, quando vocês forem tirar o joio, poderão arrancar também o trigo.
30 Áánéllii ihdyu óvíjyucói meɨ́hvéjtsoíñé tsanéécú ikyééméveki. Tsanééréi teene ɨ́mɨááne néévá maááhɨ́vétsócooca ámúhakye ó neé ámuha metábahcyóné pájtsuuhójɨ́ mechíjchu mecóvájtsoki. Áánetu ihdyu ɨ́mɨááné maááhɨ́vétsóne ímíñeúvú mépícyoóhi. Ehdúu Jetsóó úwaabó tsaapi íúmɨhe bájtsónetu.
30 Deixem o trigo e o joio crescerem juntos até o tempo da colheita. Então eu direi aos trabalhadores que vão fazer a colheita: ‘Arranquem primeiro o joio e amarrem em feixes para ser queimado. Depois colham o trigo e ponham no meu depósito.’ ”
31 Áhdurée tsiiñe úwááboobe ‘mojtáátsa’ némeíñé uméhetu. Neebépeé:
31 Jesus contou outra parábola . Ele disse ao povo:
32 Muurá panévá neváúúné lliiñévúré íjcyáróúwúutu ííñehe keemévé panévá bajtsóhééné ehnííñevu bájú uméhedúhe. Ááhé pañévú muurá wahpéjté ijcyóváhi. Ehdúu Jetsóó úwaabó mojtáátsáhetu.
32 Ela é a menor de todas as sementes; mas, quando cresce, torna-se a maior de todas as plantas. Ela até chega a ser uma árvore, de modo que os passarinhos vêm e fazem ninhos nos seus ramos.
33 Téhdurée pááá ooríchotu úwááboobe nééhií:
33 Jesus contou mais esta parábola para o povo:
34 Ehdúu Jetsóó tsíeménéhjɨtu iúúbállénej tééveri úwáábohíjcyá mɨ́amúnáake ímíñeúvú iwáájácútso ɨɨná íuwááboju nééiyóne. Tsáháa dibye pevénéré úwáábohíjcyatúne.
34 Jesus usava parábolas para dizer tudo isso ao povo. Ele não dizia nada a eles sem ser por meio de parábolas.
35 Ehdúu úwáábohíjcyaabe Píívyéébé ihjyú uubálle múnáajpíhjyáa íllu néhdújuco:
35 Isso aconteceu para se cumprir o que o profeta tinha dito: “Usarei parábolas quando falar com esse povo e explicarei coisas desconhecidas desde a criação do mundo.”
36 Átsihdyúu ílluréjuco mɨ́amúnáake ipítyájcóne dibye ááhɨvu pééneé. Áhullévúu muha dííbyeke menééhií:
36 Então Jesus deixou a multidão e voltou para casa. Os discípulos chegaram perto dele e perguntaram: — Conte para nós o que quer dizer a
37 Áánélliihyée múúhakye neébe:
37 Jesus respondeu:
38 Áánetu teene úmɨhe ‘páneere ííñújɨri mɨ́amúnaa íjcyane’ nééiyóne. Muurá eene ɨ́mɨá bájtsó Píívyéébé avyéjúejte íjcyane nééiyóne. Áánetu bɨɨva ‘Naavéné icyánéjcuríyé íjcyáné mɨ́amúnaa íjcyane’ nééiyóne.
38 O terreno é o mundo. As sementes boas são as pessoas que pertencem ao .
39 Áánetu eene tépallí múnáájpikye imúnáájtsóne bɨɨva bájtsoobe muurá páñetu diibye Naavéne. Áánetu ‘íñe ííñújɨma páneere ílluréjuco nɨ́jkévaíñé’ nééiyóné eene bajtsóháñé ááhɨ́vétsómeíñe. Áánetu diitye eene bajtsóháñé ááhɨ́vetsómé ‘níjkyéjɨ múnaa íjcyane’ nééiyóne.
39 O inimigo que semeia o joio é o próprio Diabo. A colheita é o fim dos tempos, e os que fazem a colheita são os anjos.
40 Muurá éhne múúne úmɨhé pañe bɨɨva mepíhñune mecóvajtsódú pajtyéiñe diitye Naavéné icyánéjcúejtéma. Aame wágóóóveé cúújúwá pañévú íñe ííñújɨri múhdurá mɨ́amúnaa ícyahíjcyáné diityémá nɨ́jkévácoóca.
40 Assim como o joio é ajuntado e jogado no fogo, assim também será no fim dos tempos.
41 Muurá Mɨ́amúnáájpidívúu o ípívyééveebe ó táúhbaá tahñéjté níjkyéjɨ múnáake ditye íhdyúétsihvu ipíhjyúcu diitye ímítyúmeke táavyéjúejtéké ímítyúnejcúvú ɨ́búwátsohíjcyámeke.
41 O Filho do Homem mandará os seus anjos, e eles ajuntarão e tirarão do seu Reino todos os que fazem com que os outros pequem e também todos os que praticam o mal.
42 Áameke cúújúwá pañévú ditye wájojcómé tééwá pañe íjcyame íhwáñeene ɨɨ́hdóne taá ɨɨ́cúbáhrámeíñeri.
42 Depois os anjos jogarão essas pessoas na fornalha de fogo, onde vão chorar e ranger os dentes de desespero.
43 Áánetu ihdyu Píívyéébe ímillédú ícyahíjcyámé dííbyé avyéjú pañe íjcyame cádiúcúnuú éhne múúne nuhba cóójɨ́ejpi ájchúcunúdu. Aane ihdyu óvíi ámúhadítyú lléébome icyáhcújtsóne tehdu ijcyáhi.
43 Então o povo de Deus brilhará como o sol no Reino do seu Pai. Se vocês têm ouvidos para ouvir, então ouçam.
44 Téhdure idyé Píívyéébé avyéjú ílluú:
44 — O
45 Téhdure muurá Píívyéébé avyéjú éhne múúne tsaapi náhjɨ́he múnáajpi imíwu nééné newáyúúné mítyane áhdótsámeíúhjɨ́ néhcohíjcyádu.
45 — O
46 Aabe muurá tsau iájtyúmɨ́cooca páneere ítsíeméné iñáhjɨ́hénúne dsɨ́ɨ́dsɨma teeu ahdóhi.
46 Quando encontra uma pérola que é mesmo de grande valor, ele vai, vende tudo o que tem e compra a pérola.
47 Téhdure Píívyéébé avyéjú éhne múúne tsɨ́ɨ́núúri amómeke meújcudu.
47 — O
48 Muurá múúne tsɨ́nú múnaa ɨtsɨ́núúmeke técoohóríyé téhí úniúvú itsájtyéne pihcyú ɨ́mɨá amómeke. Áánetu doorátujtéké ílluréjuco ditye wámiúúne.
48 E, quando está cheia, os pescadores a arrastam para a praia e sentam para separar os peixes: os que prestam são postos dentro dos cestos, e os que não prestam são jogados fora.
49 Ehdu muurá pajtyéiñe mɨ́amúnáama Píívyéébe páneere ííñujɨ nɨ́jkévátsócoóca. Muurá níjkyéjɨ múnaa dówajcároó ɨ́mɨáámedítyú ímítyúmeke.
49 No fim dos tempos também será assim: os anjos sairão, e separarão as pessoas más das boas,
50 Áámeke cúújúwá pañévú ditye wájojcómé tééwá pañe íjcyame íhwáñeene ɨɨ́hdóne taá ɨɨ́cúbáhrámeíñeri.
50 e jogarão as pessoas más na fornalha de fogo. E ali elas vão chorar e ranger os dentes de desespero.
51 Ehdúu Jetsóó iúwáábóné nɨ́jcáutu néé múúhakye:
51 Então Jesus perguntou aos discípulos: — Sim! — responderam eles.
52 Áánélliihyée neebe múúhakye:
52 Jesus disse:
53 Ehdúu Jetsóó tsíeménéhjɨtu iúúbállénej tééveri iúwaabóné nɨ́jkevádú muha mepéé tétsihdyu.
53 Quando Jesus acabou de contar essas parábolas , saiu dali
54 Aamée muha méúújeté Natsaréevu dibyée píívyécoomívu. Áijyúu idyé úwaabójúcoobe tétsíi múnáake pihcyáávéjá pañévu. Áábedíi iúllévenúne néjcatsímye:
54 e voltou para a cidade de Nazaré, onde ele tinha morado. Ele ensinava na sinagoga , e os que o ouviam ficavam admirados e perguntavam: — De onde vêm a sabedoria dele e o poder que ele tem para fazer milagres?
55 ¿Aca tsá éhne aabye úméhewááné wákimyéi múnáájpí hajchi íjcyatúne? ¿Aca tsá éhne tsɨɨju Maaríá íjcyatúne? Muurá dííbyé nahbémú Jacóóboo, Jotséee, Tsimóoo, Jóódaá, éhdume.
55 Por acaso ele não é o filho do carpinteiro? A sua mãe não é Maria? Ele não é irmão de Tiago, José, Simão e Judas?
56 Áhdure muurá íñaallémú íchihyi. Aabéjɨ́ɨ́ muhdú ¿kiátú waajácú ehdu nénehjɨ múu méénune?
56 Todas as suas irmãs não moram aqui? De onde é que ele consegue tudo isso?
57 Ehdúhjáa dííbyedítyú iñééne tsá ditye cáhcútsohíjcyatú dibye diityéké úwáábohíjcyaróne. Áámekée neébe:
57 Por isso ficaram desiludidos com ele. Mas Jesus disse:
58 Ehdúu dííbyeke ditye cáhcútsohíjcyátúnéllii tsá éhnííñevu dibye méénújúcootú méénúráítyúronéhjɨ́ tétsihvu.
58 Jesus não pôde fazer muitos milagres ali porque eles não tinham fé.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.