Mateus 25

Bora NT (BOA_TBL) vs NAA

Sair da comparação
NAA Nova Almeida Atualizada 2017
1 Muurá idyé níjkyéjɨri íjcyaabe Píívyéébé avyéjú tsaatéhjáa 10-meva bádsɨjca tsáápíllé tajɨ íjcyáííbyeke peetémá téhmehíjcyádu.
1 — Então o Reino dos Céus será semelhante a dez virgens que, pegando as suas lamparinas, saíram a encontrar-se com o noivo.
2 Diityédítyúhjáa 5-meva ímuhdúrejte. Áánetúhjáa téhduméré 5-meva ɨ́ɨmɨ́ajte.
2 Cinco delas eram imprudentes, e cinco, prudentes.
3 Aaméhjáa diitye ímuhdúrejte tsá tsájtyetú ícyuujúwájpacyóné ipyéété ipáñénuíñe.
3 As imprudentes, ao pegar as suas lamparinas, não levaram óleo consigo,
4 Áánetúhjáa ihdyu ɨ́ɨmɨ́ajte tsajtyé ícyuujúwájpacyóne.
4 mas as prudentes, além das lamparinas, levaram óleo nas vasilhas.
5 Aaméhjáa wájtsɨ́pítyúúbeke tépejco ityéhmehíjcyáróne icyúwávénéllii ílluréjuco cúwane.
5 E, como o noivo estava demorando, todas ficaram sonolentas e adormeceram.
6 Árónáacáhjáa tsúúca pécójpɨɨne tsaate kéévánécoba nééhií: “¡Tsúúca tsaabe ámuha metéhmehíjcyaábe! ¡Wa mécáhdahɨ́roj!”
6 Mas, à meia-noite, ouviu-se um grito: “Eis o noivo! Saiam ao encontro dele!”
7 Ahdújucóhjáa ditye iájkyéne ɨ́ɨ́cúi íjcyátsíiivyéjucóóné ipyééteháñema.
7 — Então todas aquelas virgens se levantaram e prepararam as suas lamparinas.
8 Áánáacáhjáa diitye ímuhdúrejté cuujúwajpácyó tsúúca óuuvéhi. Áánélliihyéhjáa diitye ɨ́ɨmɨ́ajtéké neeróme: “Cána óvíjyuco múúhakye ámúhá cuujúwájpácyotu tsánéhwuúvú maájcuj. Tsúúca múúhadívú múúhá cuujúwajpácyó óuuvéhi.”
8 E as imprudentes disseram às prudentes: “Deem a nós um pouco do óleo que vocês trouxeram, porque as nossas lamparinas estão se apagando.”
9 Árónáacáhjáa nééme diityéke: “Tsáhaá. Muurá ehdu meméénúhajchíí méhdivu óúúveíñé tsaméhjɨdívújuco. Wa ihdyu tsiiñe máahdótej.”
9 Mas as prudentes responderam: “Não! Porque então vai faltar tanto para nós como para vocês! Vão aos que o vendem e comprem óleo para vocês.”
10 Ahdújucóhjáa ditye ahdóvúi pééné hallúrí tsúúca wájtsɨ́ɨ́bema ditye úcaavéné teeja dibye wáñehjɨ́vatéíjyá pañévu. Áámé hallúvúhjáa ílluréjuco dibye tééjá lleehówá wátajcóné múha iúcaavéjúcóótuki.
10 E, saindo elas para comprar, chegou o noivo, e as que estavam preparadas entraram com ele para a festa do casamento. E fechou-se a porta.
11 Ááné boonéréjucóhjáa diitye ímuhdúrejte iwájtsɨ́ne llééhowa dibye ipááyúcúro wátótóhcoméré nééneé: “¡Ávyéjuúbej, Ávyéjuúbej, múúhakye paayúcu!”
11 Mais tarde, chegaram as virgens imprudentes, dizendo: “Senhor, senhor, abra a porta para nós!”
12 Árónáacáhjáa neebe diityéke: “Tsá o wáájácutú ámúhakye.”
12 Mas o noivo respondeu: “Em verdade lhes digo que não as conheço.”
13 Ehdúu iúúbálléne múúhakye Jetsóó nééhií: —Téhdu ámúhakye tene ipájtyétu tsáma ímíñeúvú meíjcyátsííívyéne oke méɨ́tsohíjcyaco. Tsá muurá mewáájácutú múijyú tsiiñe o tsááiñe Mɨ́amúnáájpidívúu o ípívyééveébe.
13 Portanto, vigiem, porque vocês não sabem o dia nem a hora.
14 Téhdure níjkyéjɨri íjcyaabe Píívyéébé avyéjú wákimyéí tsáné avyéjuube tsííñé iiñújɨ́ iááhɨ́veté íwákimyéi múnáadívú ɨdsɨ́ɨ́dsɨke téhmétsoíñúdu.
14 — Pois será como um homem que, ausentando-se do país, chamou os seus servos e lhes confiou os seus bens.
15 Tsáápihdívúhjáa pícyoíñuube 5,000-jɨva, tsíjpihdívúhjáa 2,000-jɨva, tsíjpihdívúhjáa 1,000-jɨva. Ehdúhjáa diityéké ɨɨ́jtsúcunúdunéhjɨ́ iwájtúne peebe diityédítyu.
15 A um deu cinco talentos, a outro deu dois e a outro deu um, de acordo com a capacidade de cada um deles; e então partiu.
16 Ááné hallúríhjyáa diibye 5,000-jɨvámá íjcyaabe náhjɨhe meenú téénema. Ááneríhjyáa llíyaatétsoobe dííbyema tsiiñe éhnííñevu 5,000-jɨva.
16 O servo que tinha recebido cinco talentos saiu imediatamente a negociar com eles e ganhou outros cinco.
17 Áhduréhjáa idyé tsijpi 2,000-jɨvámá íjcyaabe náhjɨhe imyéénúneri llíyaatétsó tsiiñe éhnííñevu téhdunéré 2,000-jɨva.
17 Do mesmo modo, o que tinha recebido dois ganhou outros dois.
18 Áánetúhjáa tsijpi 1,000-jɨváré dibye ájcuíñuube íllure cuuú teene dsɨɨdsɨ wákímyeíchótuúbe.
18 Mas o servo que tinha recebido um talento, saindo, fez um buraco na terra e escondeu o dinheiro do seu senhor.
19 Áánáacáhjáa diityé avyéjuube tsúúca wajtsɨ́ diityédívu. Aabéhjáa ímíbajchóvá diityémá teene diityékée ityéhmétsoíñúne dsɨ́ɨ́dsɨ́ muhdú ditye téhmene.
19 — Depois de muito tempo, o senhor daqueles servos voltou e fez um ajuste de contas com eles.
20 Tujkénúhjáa ímíbájchoobe 5,000-jɨvávúu iájcúúbema. Aabéhjáa néé dííbyeke: “Ávyéjuúbej, okée éhne 5,000-jɨvávú u ájcune muurá íñeé. Áánetújuco íñe tsiiñe éhnííñevu téhdunéré 5,000-jɨva o llíyaatétsóne.”
20 Aproximando-se o que tinha recebido cinco talentos, entregou outros cinco, dizendo: “O senhor me confiou cinco talentos; eis aqui outros cinco que ganhei.”
21 Áánélliihyéhjáa neebe íavyéjuube dííbyeke: “Tehdújuco, ávyeta ɨ́mɨáábé uu ímí tehdújuco u wákímyeííbye. Muurá múhdurá néérone ímí ú tehméhi. Áánéllii ícyooca éhnííñevu íjcyane díhyójtsɨ́ pañévú ó ɨ́hvéjtsoó u téhmeki. Ahdícyane óvíi ílluréjuco u ávyéjuuténe.
21 O senhor disse: “Muito bem, servo bom e fiel; você foi fiel no pouco, sobre o muito o colocarei; venha participar da alegria do seu senhor.”
22 Áábé boonétúhjáa tsijpi 2,000-jɨvávúu ityéhmétsóóbema idyé ímíbájchoóbe. Aabéhjáa idyé néé dííbyeke: “Ávyéjuúbej, okée éhne 2,000-jɨvávú u téhmétsoíñúné muurá íñeé. Áánetújuco íñe tsiiñe éhnííñevu téhdunéré 2,000-jɨva o llíyaatétsóne.”
22 — E, aproximando-se também o que tinha recebido dois talentos, disse: “O senhor me confiou dois talentos; eis aqui outros dois que ganhei.”
23 Áánélliihyéhjáa idyé neebe íavyéjuube dííbyeke: “Tehdújuco, ávyeta ɨ́mɨáábé uu ímí tehdújuco u wákímyeííbye. Muurá múhdurá néérone ímí ú tehméhi. Áánéllii ícyooca éhnííñevu íjcyane díhyójtsɨ́ pañévú ó ɨ́hvéjtsoó u téhmeki. Ahdícyane óvíi ílluréjuco u ávyéjuuténe.”
23 Então o senhor disse: “Muito bem, servo bom e fiel; você foi fiel no pouco, sobre o muito o colocarei; venha participar da alegria do seu senhor.”
24 Ehdúhjáa tsaatétsima iímíbájchótsihdyu ɨ́ɨ́neebe ípyée 1,000-jɨvávúré iájcúúbedívu. Aabéhjáa íllure néé dííbyeke: “Ávyéjuúbej, ópée ó waajácú múhdurá u néébe uure u wákímyeíñé hallúvú dsɨ́ɨ́dsɨ́jɨke u ékéévehíjcyatúne. Muuráhjáa ɨ́htsútúnetu o llíyaatétsóné dsɨɨdsɨ́jɨ́ ɨ́mɨátsíí páneere úhdivúré ú újcúiyáhi.
24 — Chegando, por fim, o que tinha recebido um talento, disse: “Sabendo que o senhor é um homem severo, que colhe onde não plantou e ajunta onde não espalhou,
25 Áánélliihyée íllure ó cuuú dɨdsɨ́ɨ́dsɨke. Aane íñe dɨdsɨ́ɨ́dsɨ.”
25 fiquei com medo e escondi o seu talento na terra; aqui está o que é seu.”
26 Áánélliihyéhjáa íavyéjuube néé dííbyeke: “¡Ávyeta ímítyuube uu óvéhe múnáajpi táwákimyéi múnáadítyu! ¿A éhdurée ú meenú teene tadsɨ́ɨ́dsɨke ‘o wákímyeítyúroobe dsɨ́ɨ́dsɨ́jɨke o ékéévehíjcyáné’ u néénema?
26 Mas o senhor respondeu: “Servo mau e preguiçoso! Você sabia que eu colho onde não plantei e ajunto onde não espalhei?
27 Aanéhdée ihdyu ditye dsɨ́ɨ́dsɨke téhmehíjcyájáúbá pañévúré ú pícyóóiyá tene óóma illíyaatéki. Aacáa muurá ícyooca ó wajtsɨ́iyá éhnííñéwuúvújuco tene llíyaaténáaáca.”
27 Então você devia ter entregado o meu dinheiro aos banqueiros, e eu, ao voltar, receberia com juros o que é meu.”
28 Ehdúhjáa dííbyeke iñétsihdyu neebe tsaatéké tétsihyi íjcyámeke: “Áábyedítyú eene 1,000-jɨva íjcyane dsɨɨdsɨ medójtúcúne maájcú áádíkye eene 10,000-jɨva ɨdsɨ́ɨ́dsɨ́ íjcyáábeke.
28 — “Portanto, tirem dele o talento e deem ao que tem dez.
29 Muurá múúne ihñe llíyaatétsómeke éhnííñevu tsiiñe máajcú ditye illíyaatétsoki. Áánetu ihñe pevénéré pícyohíjcyámedítyú ílluréjuco medójtucúné páneere diityédí íjcyaróne.
29 Porque a todo o que tem, mais será dado, e terá em abundância; mas ao que não tem, até o que tem lhe será tirado.
30 Ahdícyane áádikye ɨ́ɨ́néubárá óóma wákímyeítyúúbeke méwaagóote peete íjcyátúhullévú dibye ityáá íhwáñe ɨɨ́hdónema.”
30 Quanto ao servo inútil, lancem-no para fora, nas trevas. Ali haverá choro e ranger de dentes.”
31 Muurá Mɨ́amúnáájpidívúu o ípívyééveebe múijyú tsiiñe o tsáácooca ó tsaá ɨ́htsútuubéréjuco avyéjuube o íjcyaabe tahñéjté níjkyéjɨ múnáama. Áijyu táavyéjú ijyáwá hallúrí ó ácuúcúnuúhi.
31 — Quando o Filho do Homem vier na sua majestade e todos os anjos com ele, então se assentará no trono da sua glória.
32 Áábedívú óhdivu páneere ííñújɨri íjcyáné mɨ́amúnaa pícyáávémedítyú ó dówajcároó tsaatéké íhdyúétsihvúré éhne múúne obééjámudítyú cáávarámuke ítyehméébé dówajcáródu.
32 Todas as nações serão reunidas em sua presença, e ele separará uns dos outros, como o pastor separa as ovelhas dos cabritos:
33 Aame diitye obééjámudi o díllome óóma íjcyaáhi. Áánetu cáávarámudi o díllome tsiélléré íjcyaáhi.
33 porá as ovelhas à sua direita e os cabritos, à sua esquerda.
34 Áijyu eene óóma íjcyámé avyéjuube o íjcyaabe diityéké ó neéhi: “Muuráhjáa Llihíyó ámúhakye ííñujɨ iípívyéjtsótúné ɨhdéjuco ityújkevééllémeke wábyujtsódújuco íñe ámuha óóma táavyéjuri.
34 — Então o Rei dirá aos que estiverem à sua direita: “Venham, benditos de meu Pai! Venham herdar o Reino que está preparado para vocês desde a fundação do mundo.
35 Muuráhjáa o ájyabáávatéébeke ámuha oke mémáchótsohíjcyáhi. O ádóíyóneríi o íjcyáábeke ámuha oke méíchohíjcyáhi. Wáájácúrátuubée úlleebéré o péhíjcyáábeke ámuha oke mécúwátsohíjcyá ámúhá jaaháñevu.
35 Porque tive fome, e vocês me deram de comer; tive sede, e vocês me deram de beber; eu era forasteiro, e vocês me hospedaram;
36 O wájyamúúvátúúbekée ámuha oke máajcú wájyamúvu. O chéméébekée ámuha oke méúújehíjcyáhi. Cúvéhóójaríi o íjcyáábeke ámuha oke méúújehíjcyáhi.”
36 eu estava nu, e vocês me vestiram; enfermo, e me visitaram; preso, e foram me ver.”
37 Ehdu o néénéllii muurá diitye ɨ́mɨájté óóma íjcyame oke neéhi: “Ávyéjuúbej, ¿acáa múijyú u ájyabáávatéébeke uke muha mémájchotsóhi? ¿Múijyúhjáa ádópiyi u íjcyáábeke uke muha méijchóhi?
37 — Então os justos perguntarão: “Quando foi que vimos o senhor com fome e lhe demos de comer? Ou com sede e lhe demos de beber?
38 ¿Áhdurée múijyú múha uke wáájácútuube u úlléébeke uke muha mécúwátsohíjcyá múúhá jaaháñevu? ¿Múijyúhjáa u wájyamúúvátúúbeke uke muha máajcú wájyamúvu?
38 E quando foi que vimos o senhor como forasteiro e o hospedamos? Ou nu e o vestimos?
39 ¿Acáa múijyú u chéméébeke uke muha méúújehíjcyáhi? Áhdure ¿acáa múijyú cúvéhóójari u íjcyáábeke uke muha méúújehíjcyáhi?”
39 E quando foi que vimos o senhor enfermo ou preso e fomos visitá-lo?”
40 Ehdu muurá oke ditye néénéllii ó neé diityéke: “Muuráhjáa ihdyu ehdu ámuha tahñéjteke ɨ́ɨ́técunútúméré panévatúré mepɨ́áábohíjcyáneri ookéjuco ámuha meɨ́ɨ́cúvehíjcyáne.” Ehdu ó neé óóma íjcyámeke.
40 — O Rei, respondendo, lhes dirá: “Em verdade lhes digo que, sempre que o fizeram a um destes meus pequeninos irmãos, foi a mim que o fizeram.”
41 Áánetu óhdityu tsiélléré íjcyámeke ó neéhi: “Méɨɨne óhdityu ámúhá imítyú nɨ́jcaúvú ámuha méwágóóóveímye. Muurá ámuha méwágóóóveé ihyájkímuma Naavéné wágóóóvéíñé cuujúwá pañévú múijyú ámuha meíjchívyéítyúhullévu.
41 — Então o Rei dirá também aos que estiverem à sua esquerda: “Afastem-se de mim, malditos, para o fogo eterno, preparado para o diabo e seus anjos.
42 Muuráhjáa tsá ámuha oke memáchótsohíjcyatú o ájyabáávatéébeke. Tsáháa ámuha oke meíchohíjcyatú ádópiyi o íjcyáábeke.
42 Porque tive fome, e vocês não me deram de comer; tive sede, e vocês não me deram de beber;
43 Áhdurée wáájácúrátuube o úlléébeke tsá ámuha oke mecúwátsohíjcyatú ámúhá jaaháñevu. O wájyamúúvátúúbekée tsá ámuha oke maájcutú wájyamúvu. Tsáháa ámuha oke meúújehíjcyatú o chéméébeke. Tsáháa ámuha oke meúújehíjcyatú cúvéhóójari o íjcyáábeke.”
43 sendo forasteiro, vocês não me hospedaram; estando nu, vocês não me vestiram; achando-me enfermo e preso, vocês não foram me ver.”
44 Ehdu o néénéllii muurá oke neeímye: “Ávyéjuúbej, árónáacáa tsá múijyú uke muha maájtyúmɨtú u ájyabáávatéébé ádópiyi u íjcyáábeke. Tsáháa múijyú úlleebéré u péhíjcyáábeke uke muha maájtyúmɨtúne. Áhdurée tsá múijyú muha maájtyúmɨtú wájyamúúvátuube u íjcyáábeke. Áhdurée tsá muha mewáájácutú u chémene. Áhdurée tsá muha mewáájácutú cúvéhóójari u íjcyane. Aanéjɨ́ɨ́varíi muhdú uke muha mépɨ́áábóiyáhi.”
44 — E eles lhe perguntarão: “Quando foi que vimos o senhor com fome, com sede, forasteiro, nu, enfermo ou preso e não o socorremos?”
45 Ehdu oke ditye néénéllii ó neéhi: “Muuráhjáa tahñéjteke ámuha mepɨ́áábohíjcyátúneri téhdure ookéjuco ámuha meéhdɨɨvállehíjcyáne.” Ehdu ó neé óhdityu tsiélléré íjcyámeke.
45 — Então o Rei responderá: “Em verdade lhes digo que, sempre que o deixaram de fazer a um destes mais pequeninos, foi a mim que o deixaram de fazer.”
46 Aame ílluréjuco wágóóóveíñé múijyú nɨ́jkéváityúné ɨɨ́cúbáhrámeííhullévu. Áánetu ihdyu ɨ́mɨáámé pájtyéteé muhdú íjcyáityúmeréjuco ɨ́ɨ́né imíjyaú iíjcyáki.
46 E estes irão para o castigo eterno, porém os justos irão para a vida eterna.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 25, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.