Mateus 21

Bora NT (BOA_TBL) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Aamée muha méwajtsɨ́ Jerotsaréé pɨɨhɨ́riyéjuco Bepajéé cóómí úníuri Oríívo bájú íjcyátsihvu. Átsihdyúu Jetsóó wallóó míítyétsikye múúhadítyú técoomívu.
1 Quando Jesus e os discípulos estavam chegando a Jerusalém, pararam no povoado de Betfagé, que fica perto do monte das Oliveiras. Dali Jesus enviou dois discípulos na frente,
2 Áámútsikyée neébe: —Écoomi ɨ́pɨɨhɨ́ré cóómityu óóma méujcúté íayáne ɨ́ɨ́jú íllíma íjcyaabe dóhjɨ́númeííbyeke. Áábeke metsíñaáyóne métsívaco.
2 com a seguinte ordem:
3 Aane tsaate ámúhtsikye ‘ɨ́véémútsikyé ámuhtsi métsíñaáyó’ néhajchíí méneéco: “Ávyéjuubéne múhtsikye néénélliíhye. Ɨ́ɨ́cúiyévané ihdyu óómíchóiíbye.” Ehdúu neebe diityétsikye.
3 Se alguém falar alguma coisa, digam que o Mestre precisa deles. Assim deixarão vocês trazerem logo os animais.
4 Ehdúu pajtyéné Píívyéébé ihjyú uubálle múnáajpíhjyáa íllu néhdújuco:
4 Isso aconteceu para se cumprir o que o profeta tinha dito:
5 Ehdúhjáa neebe Píívyéébé ihjyú uubálle múnáajpi.
5 “Digam ao povo de Jerusalém: Agora o seu rei está chegando. Ele é humilde e está montado num jumento e num jumentinho, filho de jumenta.”
6 Aamútsíi tsúúca újcujé diibye íayáne ɨ́ɨ́juke íllíma Jetsóó néhdújuco.
6 Então os discípulos foram e fizeram o que Jesus havia mandado.
7 Áábé hallúu wájyamúúnetu muha meɨ́hbóné hallúvú iñéríívyéne péjúcoóbe.
7 Levaram a jumenta e o jumentinho, jogaram as suas capas sobre eles, e Jesus montou.
8 Áijyúu mítyane mɨ́amúnaa íjcyame ɨhbó íwajyámuunévú juúva. Tsaatée wájyaúúnevu ɨhbóhi.
8 Da grande multidão que ia com eles, alguns estendiam as suas capas no chão, e outros espalhavam no chão ramos que tinham cortado das árvores.
9 Aamée dííbyema péé tsuullérí íjcyamee, idyéjuri íjcyamee, ehdu. Aamée wáñécohíjcyá: —¡Ñóóooj, máávyejújtsó áánu Dabíiúvúj tsɨɨménémúháábeke! ¡Maímijyu dibye Píívyéébe mémeri tsááneéj! ¡Ñóóooj, máávyejújtsó caame íjcyaabe Píívyéébeke! Ehdúu iwáñéjcóne nehíjcyáme.
9 Tanto os que iam na frente como os que vinham atrás começaram a gritar: — Que Deus abençoe aquele que vem em nome do Senhor! Hosana a Deus nas alturas do céu!
10 Aabée Jerotsaréevu úcáávéneri pámeere técoomí múnaa íbórɨ́baavémé nééhií: —¿Múamí tsáma aátyej?
10 Quando Jesus entrou em Jerusalém, toda a cidade ficou agitada, e o povo perguntava: — Quem é ele?
11 Áánélliihyée tsaate nééhií: —Áánerá aabye Jetsóó Píívyéébé ihjyú uubálle múnáajpi Gariréá iiñújɨri íjcyacóómí Natsarée múnáajpi.
11 A multidão respondia: — Este é o
12 Ááné boonétúu duurúvájá pañévú náhjɨ́hénújcatsímyeke téjá pañétú boáyoóbe. Wájójcoobée dsɨ́ɨ́dsɨke cápáyócohíjcyámé metsáwááne. Áhdurée ɨ́júúmuke náhjɨ́hénuhíjcyámé acúúvéihcyúné wájójcoóbe.
12 Jesus entrou no pátio do Templo e expulsou todos os que compravam e vendiam naquele lugar. Derrubou as mesas dos que trocavam dinheiro e as cadeiras dos que vendiam pombas.
13 Áánemáa neebe diityéke: —Muurá Píívyéébé waajácúháámɨtu nééneé: “Íjya tahjya tééjá lliiñévú mɨ́amúnaa óóma íhjyúvahíjcyáijya.” Aaja ¿ɨ́veekí ámuha naní múnáá jaríyéjuco medíllone?
13 Ele lhes disse:
14 Áijyúu tééjá pañe hállúvátúméhjɨma ímí úllehíjcyátuméhjɨ́ íjcyame dííbyeke pɨáábó táúmeímyeke ímíjpyetétsoóbe.
14 Cegos e coxos iam encontrar Jesus no pátio do Templo, e ele os curava.
15 Ehdúu téijyu méénuube méénúráítyúronéhjɨ. Áijyúu tsɨɨme wáñécohíjcyá: “¡Ñóóooj! Átsihdyúu nehíjcyáme: ¡Máávyejújtsó aadi Dabíiúvúj tsɨɨménémúháábeke!” Aanée llúúvájté avyéjujtémá taúhbájú uwáábojte tsárí ɨɨ́jtsúcunúne Jetsóoke nééhií: —¿A ú lleebo eene aatye néhijcyánej?
15 Os chefes dos sacerdotes e os mestres da Lei ficaram zangados quando viram as coisas maravilhosas que ele fazia e ouviram as crianças gritando no pátio do Templo: —
16 Áánélliihyée Jetsóó néé diityéke: —Éée. ¿Aca tsá múijyú ámuha meéévetú Píívyéébé waajácúháámɨ́ téénetu íhjyuváne? Íllu muurá nééneé:
16 E eles disseram a Jesus: — Você está ouvindo o que estão dizendo? Jesus respondeu:
17 Ehdúu Jetsóó diityéké nééné boonétú muha mepéé Jerotsaréetu Betáániávuréjuco. Áhullée tépejco muha mécuwáhi.
17 Então Jesus os deixou, saiu da cidade e foi para o povoado de Betânia. E passou a noite ali.
18 Ááné tsɨtsɨ́ɨ́vevúu cúúvénetúré muha tsiiñe Jerotsaréevu meóómíñáa Jetsóó ajyábáávatéhi.
18 No dia seguinte, quando estava voltando para a cidade, Jesus teve fome.
19 Aabée juuvá úníutu íjcyahe higyéérahe úújéjerá ‘néévahéubáhaja’ iñéénema. Árónáacáa tsá tehe néévatúne. Áánélliihyée ílluréjuco dibye teehe pítyúútsoobe nééneé: —Níhñécunu ílluréjuco u chéméihye ¿ɨ́veekí tsá u néévatúne? Ehdúu dibye néénemáyé tsúúca ɨ́jtoíñuhe.
19 Ele viu uma figueira na beira da estrada e foi até lá, mas não encontrou nada; só folhas. Aí disse para a figueira: E na mesma hora a figueira secou.
20 Áánéríi muha meúllévenúne menéé dííbyeke: —¿Aca muhdú eene eehe higyéérahe peecútéré tsúúca cheméhi?
20 Os discípulos viram isso, ficaram muito admirados e disseram: — Como a figueira secou depressa!
21 Áánélliihyée neebe múúhakye: —Muurá ɨ́mɨááné ímíñeúvú ámuha mecáhcújtsoca tsá apááñéré íñe higyéérahe o chémétsónéeméné ámuha meméénúítyuróne. Téhdure muurá ámuha menééjuri tsane cámehbáú ɨ́ɨ́néiyá móááj pɨɨnévu.
21 Então Jesus disse:
22 Ahdícyane muurá páneere ɨɨná Píívyéébeke ámuha metáúmeíñé ámúhakye ájcúiibye ɨ́mɨáánetúré ámuha ímí mecáhcújtsóhajchííjyu.
22 Se crerem, receberão tudo o que pedirem em oração.
23 Átsihdyúu idyé tsiiñe duurúvájá pañévú dibye úwáábónáa páñétúejte llúúvájté avyéjujtémá túkevéjtsojte dííbye éllevu itsááne nééhií: —¿Aca múúbé ɨhtsúturí u íjcyaabe eene ehdu nénehjɨ ú méénuhíjcyáhi?
23 Jesus chegou ao Templo, e, quando já estava ensinando, alguns chefes dos sacerdotes e alguns líderes judeus chegaram perto dele e perguntaram: — Com que autoridade você faz essas coisas? Quem lhe deu essa autoridade?
24 Áánélliihyéhjáa neebe diityéke: Áhdure ¿acáa múha nééjuri Jóáa tsótsohíjcyá cáhcújtsómeke? ¿A Píívyéébeé, mityá mɨ́amúnaárée nééjuri tééné wákimyéí méénuhíjcyaábej? Áyu cána oke máañújcuj. Ámuha oke maáñújcúhajchíí botsíi ámúhakye ó neé múúbé ɨhtsúturí ténehjɨ o méénuhíjcyáne. Áánélliihyée tsamééré néjcatsíhi: —Muurá ‘Píívyéébée nééjuri tsótsohíjcyaábe’ menéhajchíí meke nééíyoóbe: “¿Áábekéráhjáa ɨ́veekí tsá ámuha mecáhcújtsotúne?”
24 Jesus respondeu:
25 — ausente —
25 Respondam: quem deu autoridade a João para batizar? Foi Deus ou foram pessoas? Aí eles começaram a dizer uns aos outros: — Se dissermos que foi Deus, ele vai perguntar: “Então por que vocês não creram em João?”
26 Áánetu ‘mɨ́amúnaárée nééjuri’ menéhajchíí meke diitye mɨ́amúnaa tééné hallútú méénúiyáhi. Muurá paméváré cáhcujtsó ɨ́mɨáánéjucóo Píívyéébé ihjyú uubálle múnáajpi diibye Jóááuvu íjcyane.
26 Mas, se dissermos que foram pessoas, temos medo do que o povo pode fazer, pois todos acham que João era profeta .
27 Ehdúu iñéjcatsíñeri iñúhnévéne íllure nééme dííbyeke: —Maáhuú, tsá muha mewáájácutúne. Áánélliihyée neebe diityéke: —Aanéjɨ́ɨ́va idyé ámúhakye ó neé múúbé ɨhtsúturí o méénuhíjcyáne.
27 Por isso responderam: — Não sabemos.
28 Átsihdyúu tsiiñe Jetsóó diityéké nééhií: —¿Muhdú ámuha méɨjtsúcunú tsiiñe ámúhakye o úúbálleíñe? Tsaapíhjyáa íllímútsidítyú ámíáábeke nééhií: “Llíhij, cána íhyajchíí méúmɨhe wákímyeítyej.”
28 Jesus continuou:
29 Árónáacáhjáa neébe: “Tsá o ímílletúne.” Árónemáhjáa bóónétu wákímyeítyeébe.
29 — Ele respondeu: “Eu não quero ir.” Mas depois mudou de ideia e foi.
30 Átsihdyúhjáa bónéébeke neebe téhdure. Áánélliihyéhjáa neébe: “Juújuj Llíhij, tehdújuco. Óvíi ó wákímyeítyéhi.” Árónáacáhjáa tsá dibye wákímyeítyetúne.
30 — O pai foi e deu ao outro filho a mesma ordem. E este disse: “Sim, senhor.” Mas depois não foi.
31 Aanée ¿caabyé diityétsidítyú cáhcujtsó cááníkyeé? Áánélliihyée nééme dííbyeke: —Tujkénúejpíhjyáa cáhcujtsóhi. Átsihvúu neebe diityéke: —Ɨ́mɨáánetúré ámúhakye o néé muurá múhdurá ícyahíjcyáné walléémuma méiiñújɨ́ avyéjúúbé wáábyuta dsɨ́ɨ́dsɨke áhdótsohíjcyámé ímityúmé íjcyarómé ímíjpyéteé ámúhájtane Píívyéébé avyéjúejtéréjuco iíjcyaki.
31 — Qual deles fez o que o pai queria? — perguntou Jesus. E eles responderam: — O filho mais velho. Então Jesus disse a eles:
32 Muuráhjáa tsojtsó múnáajpi Jóáa ámúhakye úwáábohíjcyará ímityúné ámuha meícyahíjcyáné meɨ́hvéjtsóne Píívyéébé icyánejcúvuréjuco ámuha meɨ́búwáávéroki. Árónáacáa tsá ámuha mecáhcútsohíjcyatú dííbyeke. Áánetúu ihdyu muurá diitye ɨ́mɨááné ímityúmé íjcyarómé dííbyé uwáábó icyáhcújtsóne ímíjpyetéhi. Áánáacáa ¿muhdú ɨ́veekí tsá ámuha teene melléébójúcoorómé meímíjpyetétúne?
32 Pois João Batista veio para mostrar a vocês o caminho certo, e vocês não creram nele; mas os cobradores de impostos e as prostitutas creram. Porém, mesmo tendo visto isso, vocês não se arrependeram e não creram nele.
33 Cáhawáá mélleebúcunu tsiiñe ámúhakye o úúballéne: Tsaapíhjyáa íúmɨhe óóva ibájtsone mɨjcónúhi. Áánemáhjáa tsátsii ímíbájchoobe tééne néévá dótsúhcúmeíitsíi. Áhduréhjáa jáhwu méénuube cáámé cóhnaúvú tééjá pañétú tépalli téhmémeíijya. Ápallívúhjáa tsaatéké ityéhmétsóne aahɨ́vetéébé tsííñé iiñújɨ.
33 Jesus disse:
34 Aabéhjáa tsúúca tene néévane iwáájácútsihvu wallóó íúníu múnáake diityémá ditye iwállóóro téénetu dííbye éhné íjcyadúne.
34 Quando chegou o tempo da colheita, o dono mandou alguns empregados a fim de receber a parte dele.
35 Árónáacáhjáa íllure méénúpejtsómé diityéke. Tsáápiikyéhjáa néwayúúnevu aamúme. Áánetúhjáa tsíjpiikye dsɨ́jɨ́vetsóme.
35 Mas os lavradores agarraram os empregados, bateram num, assassinaram outro e mataram ainda outro a pedradas.
36 Ááné boonétúhjáa idyé tsiiñe wálloobe pívámevákéjuco. Árómekéhjáa idyé méénúpejtsóme.
36 Aí o dono mandou mais empregados do que da primeira vez. E os lavradores fizeram a mesma coisa.
37 Ááné nihñévúréhjáa wálloobe íllíkyeréjuco ‘íhya hájchíwu íjcyánéllii dííbyeke avyéjúúlléiyóme’ iñéénema.
37 Depois de tudo isso, ele mandou o seu próprio filho, pensando: “O meu filho eles vão respeitar.”
38 Árónáacáhjáa dííbyeke iájtyúmɨ́ne néjcatsímye: “Aabye muurá íllíyéjuco íñe cááníñúiyóne. Áánéllii metsu dííbyeke medsɨ́jɨ́vétso mehnéréjuco tene iíjcyaki.”
38 Mas, quando os lavradores viram o filho, disseram uns aos outros: “Este é o filho do dono; ele vai herdar a plantação. Vamos matá-lo, e a plantação será nossa.”
39 Ahdújucóhjáa iékéévéébeke ditye tépallítyú ɨ́ɨ́wávu itsájtyéne dsɨ́jɨ́vetsóne.
39 — Então agarraram o filho, e o jogaram para fora da plantação, e o mataram.
40 Ehdúu iúúbállétsihdyu neebe diityéke: —¿Aane íñe diibye úmɨhé aabájaabe itsáácooca muhdú méénuú diityéké eenée tépallívú dibye téhmétsoíñúmé ímityúné dárɨ́ɨ́vémeímyeke?
40 Aí Jesus perguntou:
41 Áánélliihyée néémeé: —Íhya ihdyu diityéké ɨ́dáátsóvétuubéré ɨdsɨ́jɨ́vétsóne tsíjtyekéréjuco téhmétsoíñé tépallívú botsíi teene bajtso kéémévécooca tsáneevu dííbyeke ájcúímyeke.
41 Eles responderam: — Com certeza ele vai matar aqueles lavradores maus e vai arrendar a plantação a outros. E estes lhe darão a parte da colheita no tempo certo.
42 Ehdúu ditye néérónáa neebe diityéke: —¿Aca tsá ámuha múijyú meéévetú Píívyéébé waajácúháámɨ? Muurá tsátsihdyu nééneé:Ehdu muurá Píívyéébé waajácúháámɨtu nééneé.
42 Jesus então perguntou:
43 Aane ámúhakye o néé Píívyéébé avyéjú ámúhá wáábyuta íjcyájúcootúne. Muurá ihdyu tsijtye ímí óóma íjcyámé wáábyutáréjuco teéne.
43 E Jesus terminou:
44 Muurá teeu nééwayúdú o néébedítyú íjcyáné uwááboju cáhcújtsotúmé mújtaáhi. Áámedívú muurá o cáyobáávatécooca ílluréjuco ditye wágóóóveíñe.
44 Quem cair em cima dessa pedra ficará em pedaços. E, se a pedra cair sobre alguém, essa pessoa vai virar pó.
45 Ehdúu Jetsóó tsíeménéhjɨtu úwaabóné llúúvájté avyéjujtémá paritséómú waajácújucóó diityéké dibye lléboobóne.
45 Os chefes dos sacerdotes e os fariseus ouviram as parábolas que Jesus contou e sabiam que ele estava falando a respeito deles.
46 Áánélliihyée imíllerómé dííbyeke iwáágoóné tétsihdyu. Árónáacáa nuhnévémé Píívyéébé ihjyú uubálle múnáajpi dibye íjcyane mɨ́amúnaa néhíjcyáneri iíllityénema.
46 Por isso queriam prendê-lo, mas tinham medo da multidão porque o povo achava que Jesus era profeta .

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 21, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.