Mateus 20
Bora NT (BOA_TBL) vs NTLH
1 Muurá Píívyéébe níjkyéjɨri íjcyaabe pámeemáyé íavyéjú ímíbájchoó éhne múúne tsaapi íúmɨhé wákimyéi múnáama diityé wákimyéí ímíbajchódu. Tsaapíhjyáa muurá íúmɨhé pañétú óóva ditye iááhɨ́vétso cúúvénetúré nehcó wákimyéi múnáake.
1 Jesus disse:
2 Aanéhjáa tsúúca iújcúmeke neebe 10-haamɨ́vá tsájcoojɨ iáhdoíñe. Áánemáhjáa wallójúcoobe ditye iwákímyeíki.
2 Ele combinou com eles o salário de costume, isto é, uma moeda de prata por dia, e mandou que fossem trabalhar na sua plantação.
3 Ááné boonétúhjáa idyé cójɨ́hréjuco néénáa tsiiñe tsíjtyeke néhcotéébé úújeté tsaate tsátsii pevétáré íjcyámedívu.
3 Às nove horas, saiu outra vez, foi até a praça do mercado e viu ali alguns homens que não estavam fazendo nada.
4 Áámekéhjáa neébe: “Ámuúhaj, óóma méwákímyeítyé táúmɨhé pañe. Ámúhakye ímí ó áhdoóhi.” Ahdújucóhjáa ditye wákímyeítyéne.
4 Então disse: “Vão vocês também trabalhar na minha plantação de uvas, e eu pagarei o que for justo.”
5 Ááné boonétúhjáa idyé tsiiñe cójɨ́jpɨɨne péébe újcujé tsíjtyeke. Átsihdyúhjáa tsiiñe péébe újcujé tsíjtyeke.
5 — E eles foram. Ao meio-dia e às três horas da tarde o dono da plantação fez a mesma coisa com outros trabalhadores.
6 Ááné boonétúhjáa ávyétá cuuvé pañéjuco péébe úújeté tsaate pevétáré íjcyámedívu. Áámekéhjáa neébe: “¿Ɨ́veekí wákímyeítyúmé ámuha pevétáre?”
6 Eram quase cinco horas da tarde quando ele voltou à praça. Viu outros homens que ainda estavam ali e perguntou: “Por que vocês estão o dia todo aqui sem fazer nada?”
7 Áánélliihyéhjáa néémeé: “Muhdú múha múúhakye táúhbánejɨ́ɨ́ ɨɨná muha méwákímyéiyáhi.” Áánélliihyéhjáa neébe: “Ané óóma mepééne méwákímyeítyé táúmɨhe. Ámúhakye ímí ó áhdoóhi.” Ahdújucóhjáa ditye pééne dííbyema.
7 — “É porque ninguém nos contratou!” — responderam eles.
8 Ááné iijyúnuvúhjáa diitye wákimyéi múnáá tehméébeke neébe: “Áyu ílluréjuco wákimyéi múnáake dááhɨ́vétsómeke dahdo. Nihñérené úcáávémedítyú ú áhdótujkénuúhi. Ááné boonétúi ú áhdoó tujkénuné úcáávémeke.”
8 — No fim do dia, ele disse ao administrador: “Chame os trabalhadores e faça o pagamento, começando com os que foram contratados por último e terminando pelos primeiros.”
9 Ahdújucóhjáa dibye eenée ávyétá nihñéejtéré cuuvé pañe úcáávémedítyú áhdótujkénúné tsáápiitsáké 10-haamɨ́vá diibye tépallí múnáajpi néhdunéjuco.
9 — Os homens que começaram a trabalhar às cinco horas da tarde receberam uma moeda de prata cada um.
10 Aanéhjáa diitye eenée tujkénú cúúvénetúré úcaavémé ɨɨ́ɨ́téne ɨ́jtsámeí dibye áhdoíñé éhnííñevu pájcoojɨ́ré ditye wákímyeíñélliíhye. Árónáacáhjáa diityéké téhdunéré 10-haamɨ́vá áhdoóbe.
10 Então os primeiros que tinham sido contratados pensaram que iam receber mais; porém eles também receberam uma moeda de prata cada um.
11 Aanéhjáa múhdurá diityéké pájtyénéllii tépallí múnáájpidítyú llíhcyámeímye.
11 Pegaram o dinheiro e começaram a resmungar contra o patrão,
12 Áámedítyúhjáa tsaapi néé dííbyeke: “Aca muhdú ɨ́ɨ́vane aatye ícyoocárené cuuvé pañe úcáávémeke ú ahdó íñe muha cójɨ́hajchótá állócohɨ́váneri mewákímyeímyeke u áhdodúnére.”
12 dizendo: “Estes homens que foram contratados por último trabalharam somente uma hora, mas nós aguentamos o dia todo debaixo deste sol quente. No entanto, o pagamento deles foi igual ao nosso!”
13 Áánélliihyéhjáa neebe dííbyeke: “Muúbej, ¿acáne tsá o néétu téhdune 10-haamɨ́vá ámúhakye o áhdoíñé tsájcoojɨ́ wákiméi? Áánerá tsáháturo ímityúné ámúhakye o dárɨ́ɨ́vetúne.
13 — Aí o dono disse a um deles: “Escute, amigo! Eu não fui injusto com você. Você não concordou em trabalhar o dia todo por uma moeda de prata?
14 Ahdícyane wa eene uke o áhdone dékéévéne dipyej. Muurá ihdyu ó imíllé áyánéwu wákímyeíyómema tsahdúnéhjɨ́ré o áhdone pámeekére.
14 Pegue o seu pagamento e vá embora. Pois eu quero dar a este homem, que foi contratado por último, o mesmo que dei a você.
15 ¿Aca tsá u wáájácutú o ímillédú o áhdóiyóné tadsɨ́ɨ́dsɨdívu? Anéjɨ́ɨ́va oke ú nééiyá múhdurá o dárɨɨvéne. Áhdure tsá u nómíutááváítyuró pámeemáyé ɨ́mɨáábé o íjcyáneri.” Ehdúhjáa neebe tépallí múnáajpi dííbyeke.
15 Por acaso não tenho o direito de fazer o que quero com o meu próprio dinheiro? Ou você está com inveja somente porque fui bom para ele?”
16 Ahdícyane íñe ícyooca iiye ɨ́htsutúmé iíjcyane ɨ́tsúcunúmeíhijcyámé nihñéétsihvu ɨ́dátsó waagóojte íjcyaáhi. Ááné lliiñévú íñe ícyooca ɨ́daatsómé ávyéjúúteéhi. Muurá mítyámeke táavyéjú wákimyéivu o újcúrómedítyú uhjéméré ímí teene úraavyémé ávyéjúúteéhi. Ehdúu Jetsóó úwaabó tsaapi íwákimyéi múnáama diityé wákimyéí ímíbájchónetu.
16 E Jesus terminou, dizendo:
17 Átsihdyúu múúhaye 12-meva Jerotsaréevu dííbyema mepéénáa juuvávyú múúhakye neébe: —Mepéé íñe Jerotsaréevu.
17 Quando Jesus estava subindo para Jerusalém, chamou os discípulos para um lado e falou com eles em particular, enquanto caminhavam. Ele disse:
18 Ácoomívú muurá Mɨ́amúnáájpidívúu o ípívyéévéébedívú tsaapi llúúvájté avyéjujtémá taúhbájú uwáábojtéké óhdivu ékéévétsoóhi. Aame neé oke ɨdsɨ́jɨ́vétsoíñe.
18 — Escutem! Nós estamos indo para Jerusalém, onde o
19 Áábeke muurá oke ɨ́hvéjtsoímyé jodíómú íjcyátúmé hójtsɨ́ pañévu. Aame óhdi iúúhɨ́vaténe oke imyéénúúbeke ílluréjuco wátyétyéhcuíñé páwachékevu o dsɨ́jɨ́veki. Ároobe tsiiñe ó bóhɨɨ́ 3 coojɨ́vatu. Ehdúu Jetsóó néé múúhakye.
19 e o entregarão aos não judeus. Estes vão zombar dele, bater nele e crucificá-lo; mas no terceiro dia ele será ressuscitado.
20 Téijyúu Tsebedéó taaba Jetsóo éllevu itsááne íllímutsi Jacóóboo, Jóáaá, íjcyamútsí múúhama íjcyámútsikye ɨpɨ́úváne dííbyé lliiñévú mɨ́móuuvé pɨáábó ityáúmeíki.
20 Então a mãe dos filhos de Zebedeu chegou com os seus filhos perto de Jesus, curvou-se e pediu a ele um favor.
21 Áállekée neébe: —¿Ɨ́ɨ́netú uke o pɨ́aabóné ú imílléhi? Áánélliihyée neélle: —Ó imíllé íjtyetsi hájchíwúumútsí úúma páñétúétsihyi íjcyane díavyéjuri u íjcyácoóca.
21 — O que é que você quer? — perguntou Jesus. Ela respondeu: — Prometa que, quando o senhor se tornar Rei, estes meus dois filhos sentarão à sua direita e à sua esquerda.
22 Árónáacáa neebe díílleke: —Ávyeta tsá u wáájácutú ɨɨná u táúmeíñe. Ehdúu díílleke iñétsihdyu diityétsikye neébe: —¿Aca ámuhtsi ávyétá ɨhnáhó méɨ́cúbáhrámeíiyá muhdú o ɨ́cúbáhrámeídyu? Áánélliihyée neemútsi: —Éée, muhtsi méɨ́cúbáhrámeíiyáhi.
22 Jesus disse aos dois filhos dela: — Podemos! — responderam eles.
23 Áánélliihyée neebe diityétsikye: —Ɨ́mɨáánéhde ámuhtsi méɨ́cúbáhráméiíhi. Árónáa ihdyu páñétúétsihyi táavyéjuri o íjcyácooca tsá oore ámúhtsikye táúniúvú o pícyóóítyuróne. Muurá ihdyu Llihíyóré pícyoó caatyéké iwábyújtsómeke.
23 Então Jesus disse:
24 Ehdúu Jetsóoma dityétsí íhjyuváné múúhakye diityétsí nahbéjté 10-meva muha meíjcyámeke tsárí pajtyéhi.
24 Quando os outros dez discípulos ouviram isso, ficaram zangados com os dois irmãos.
25 Árónáacáa múúhakye ɨpɨ́úváne neébe: —Ámuha muurá méwaajácú íñe ííñújɨri íjcyáné avyéjujte paméváré ɨ́htsutúmé iíjcyane ímilléne.
25 Então Jesus chamou todos para perto de si e disse:
26 Áánetu ihdyu íñe ámuha tsúúca tahñéjté meíjcyame tsá múu tehdu néétune. Ámúhadítyú tsaapi íboohówaabe iíjcyane ímílleebe múu íñahbéjteke ɨ́ɨ́cuvé íñée muhdú Mɨ́amúnáájpidívú o ípívyééveebe o méénuhíjcyádu.
26 Mas entre vocês não pode ser assim. Pelo contrário, quem quiser ser importante, que sirva os outros,
27 — ausente —
27 e quem quiser ser o primeiro, que seja o escravo de vocês.
28 Tsáháa muurá o tsáátu ɨ́htsútuube ávyéjuube o íjcyáábeke mɨ́amúnaa oke ɨɨ́ɨ́cúveki. Muuráhjáa ihdyu o tsáá diityéké o pɨ́aabódú íjcyaabe diityé wájyuri o dsɨ́jɨ́ve teene cáhcujtsómé ipájtyetéki.
28 Porque até o
29 Aamée Jericóotu muha mepéémeke mítyane mɨ́amúnaa úraavyéhi.
29 Quando Jesus e os discípulos estavam saindo de Jericó, uma grande multidão seguia Jesus.
30 Áijyúu hállúvátumútsí juuvá úníuri ácuúcunúhíjcyamútsí tétsihdyu Jetsóoma muha mepájtyene iwáájácúne kéévánécoba néé dííbyeke: —¡Ávyéjuúbej, Dabíiúvúj tsɨɨménémúhaabe u íjcyaábej, múhtsidi ihdyu óvíjyuco dɨ́daatsóve!
30 Dois cegos, sentados na beira do caminho, ouviram alguém dizer que ele estava passando e começaram a gritar: — Senhor,
31 Ehdúu dityétsí néénéllii tétsii íjcyame uhbá cúúvéhulléré dityétsí iíjcyaki. Áróneríi ɨ́ɨ́cúvétumútsí éhnííñevúré tsiiñe nééhií: —¡Ávyéjuúbej, Dabíiúvúj tsɨɨménémúhaabe u íjcyaábej, múhtsidi ihdyu óvíjyuco dɨ́daatsóve!
31 A multidão os repreendeu e mandou que calassem a boca, mas eles gritaram ainda mais: — Senhor, Filho de Davi, tenha pena de nós!
32 Áánélliihyée Jetsóó iíjyócúúvéne néé diityétsikye: —¿Ɨɨná ámuhtsi méimílléhi?
32 Então Jesus parou, chamou os cegos e perguntou:
33 Áánélliihyée neemútsi: —Ávyéjuúbej, muhtsi méimíllé mahálluváne.
33 — Senhor, queremos poder enxergar! — responderam eles.
34 Ehdúu dityétsí néénéllii mítyane ɨ́dáátsóveebe diityétsidi. Áánemáa diityétsikye íhyálluúúné dibye dócárájcónetu tsaímíyé ɨɨtéjúcoomútsi. Aamútsíi dííbyekéréjuco úraavyéne.
34 Jesus teve pena dos cegos e tocou nos olhos deles. No mesmo instante eles puderam ver e então seguiram Jesus.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.