Mateus 13
Bora NT (BOA_TBL) vs NAA
1 Ehdúu Jetsóó diityéké nétsihdyu muha dííbyema meíjcyájatu mepéé únéú úniúvu.
1 Naquele mesmo dia, Jesus saiu de casa e se assentou à beira-mar.
2 Átsihyíi muha meíjcyánáa idyé mítyane mɨ́amúnaa píhcyaavéjucóó dííbyedívu. Aamée téhíwájú hallúrí íjcyánáa mɨ́ɨ́né pañévú úcááveébe.
2 E grandes multidões se reuniram em volta dele, de modo que entrou num barco e se assentou. E toda a multidão estava em pé na praia.
3 Aabée téémɨ́ pañétú diityéké mítyane panévatu iúwaabóné úúbállehíjcyá tsíeménéhjɨtu. Téijyúu tsaapi bájtsónetu úwááboobe íllu úúballéhi: —Tsaapíhjyáa íwajcyóhá tríígoúúhá bájtsoobe íllure wávárajcóhi.
3 E de muitas coisas lhes falou por parábolas, dizendo:
4 Aanéhjáa dibye wávárájcónetu tsáuhjɨ juuváj pɨɨnévú dójcone coomɨ́mú méhdojéhi.
4 E, ao semear, uma parte caiu à beira do caminho, e, vindo as aves, a comeram.
5 Ááné tsiúhjɨ́hjáa néwayúúné raahóvú dójcoúhjɨ́ ɨ́ɨ́cúíwuúré iiñé tétsii iiñu imíchi íjcyátúnélliíhye.
5 Outra parte caiu em solo rochoso, onde a terra era pouca, e logo nasceu, visto não ser profunda a terra.
6 Áróhiibájɨ́hjáa chemé núhbá allóócori hállúháñeríyé tébajkyéjɨ́ íjcyánélliíhye.
6 Saindo, porém, o sol, a queimou; e, porque não tinha raiz, secou-se.
7 Ááné tsiúhjɨ́hjáa tsuhjɨ íjcyátsihvu dójcóné hallúvú tene wááménéneri ííñeróné duhcúvatéhi.
7 Outra parte caiu entre os espinhos; e os espinhos cresceram e a sufocaram.
8 Áánetúhjáa ihdyu tsáuhjɨ dojcó imíwu ííñujɨ nétsihvu. Aanéhjáa imíwu píívyénetu tsáhiibájɨ́ neevá mítyane. Ááné tsihííbájɨ́hjáa llííñevúré neeváhi. Ááné lliiñévuréjucóhjáa tsíhiibájɨ́ néévane.
8 Outra, enfim, caiu em boa terra e deu fruto: a cem, a sessenta e a trinta por um.
9 Aane ihdyu óvíi lléébome icyáhcújtsóne tehdu ijcyáhi.
9 Quem tem ouvidos para ouvir, ouça.
10 Ehdúu dibye néénéllii muha dííbyeke menééhií: —¿Aca ɨ́veekí tsíeménetu ú úúbállehíjcyá u úwaabóne?
10 Então os discípulos se aproximaram de Jesus e lhe perguntaram: — Por que o senhor fala com eles por meio de parábolas?
11 Áánélliihyée múúhakye neébe: —Muurá ihdyu ehdu ó úwáábohíjcyá Píívyéébe ámúhakye iwáájácútso muhdú íavyéjú íjcyanévu. Áánetu oke cáhcújtsótúmeke tsá dibye wáájácútsotú téénevu eene ámúhakye iwáájácutsódu.
11 Ao que Jesus respondeu:
12 Muurá ɨ́mɨáájú imíllémedívú bóhówájtsóiibye éhnííñevu ditye iwáájácuki. Áánetu teene ímíllétúmedívú tsá dibye bóhówájcaáyóityúne. Tsáijyu múu áyánéwu ditye wáájácuróné muurá íllure dojtúcúiibye diityédítyu.
12 Pois ao que tem, mais será dado, e terá em abundância; mas, ao que não tem, até o que tem lhe será tirado.
13 Ehdu néénéllii muurá o úwaabóné tsíeménéhjɨtu ó úúbállehíjcyáhi. Muurá o úwaabóné lléébójúcoorómé ícyahíjcyá lléébótúmeúvúdu. Áhdure teene ájtyúmɨ́júcoorómé ícyahíjcyá ájtyúmɨ́túmeúvúdu.
13 Por isso, falo com eles por meio de parábolas: porque, vendo, não veem; e, ouvindo, não ouvem, nem entendem.
14 Ehdu ícyahíjcyámé Píívyéébé ihjyú uubálle múnáajpíi Itsaíá íllu néhdújuco:
14 Assim, neles se cumpre a profecia de Isaías:
15 Ehdúu neebe Itsaía.
15 Porque o coração deste povo
16 Áánetu ihdyu ímí ámuha melléébónéllii tsúúca méwaajácú ɨɨná tene nééiyóne. Áhdure muurá ámuha maájtyumɨ́né tsúúca méwaajácú ɨɨná íjcyane. Áánéllii ihdyu méimíjyúú tééneri.
16 — Bem-aventurados, porém, são os olhos de vocês, porque veem; e bem-aventurados são os ouvidos de vocês, porque ouvem.
17 Muuráhjáa éíjyuúvú íjcyame Píívyéébé ihjyú uubálle múnáama tsijtye Píívyéébeke úráávyehíjcyámé imíllehíjcyará iájtyumɨ́né íñe ícyooca tsúúca ámuha maájtyumɨ́ne. Árónáacáa tsá téijyu diityédívú tene ajtyúmɨ́dú néétune. Áhdurée imíllehíjcyarómé illéébone íñe ícyooca ámúhakye o úwáábohíjcyáné uwááboju. Árónáacáa tsáhái téijyu tene bóhówáávetúne.
17 Pois em verdade lhes digo que muitos profetas e justos desejaram ver o que vocês estão vendo, mas não viram; e quiseram ouvir o que vocês estão ouvindo, mas não ouviram.
18 Cáhawáá ímíñeúvú meɨ́jtsó bajtsó múnáájpidítyú íjcyáné uwááboju ɨɨná nééiyóné o bóhówajtsóne.
18 — Ouçam, portanto, o que significa a parábola do semeador.
19 Muurá níjkyéjɨri íjcyaabe Píívyéébé avyéjutu íjcyáné uwááboju tsaate lléébójúcooróné Naavéné diityédívú mútátsohíjcyáhi. Aane nééiyóné eene juuváj pɨɨnévúhjáa dójcoúhjɨ́ coomɨ́mú méhdojéne.
19 A todos os que ouvem a palavra do Reino e não a compreendem, vem o Maligno e arrebata o que lhes foi semeado no coração. Este é o que foi semeado à beira do caminho.
20 Áánetu teene illéébone tsúúca ímí úraavyéjúcoorómé páhduváré nééné mávaríjchojúúné íjcyanéhjɨ́ iáábucújúcóótúnetu ílluréjuco teene ɨ́hvejtsóne. Aane nééiyóné eene néwayúúnéhjáa íjcyátsihvu dójcoúhjɨ́ imíwu ííñeróné núhbá allóócori chémene. Ehdu muurá patyéhijcyáné ímí cáhcújtsótúmema.
20 O que foi semeado em solo rochoso, esse é o que ouve a palavra e logo a recebe com alegria.
21 — ausente —
21 Mas ele não tem raiz em si mesmo, sendo de pouca duração. Quando chega a angústia ou a perseguição por causa da palavra, logo se escandaliza.
22 Áánetu tsaate tsúúca ímí tééné uwááboju llééborómé mítyane ɨ́jɨ́ avyéjuríyé itsúúrámeíñéllii ténejcu ábájɨ́ɨ́vehíjcyáhi. Aane nééiyóné eene tsuhjɨ́ pañévúhjáa dójcoúhjɨ́ ííñeróné íllure dúhcúvaténe.
22 O que foi semeado entre os espinhos é o que ouve a palavra, porém as preocupações deste mundo e a fascinação das riquezas sufocam a palavra, e ela fica infrutífera.
23 Áánetu ihdyu ijcyámé tsaate teene illéébone cáhcujtsómé ímí tehdújuco úráávyehíjcyáme. Aame muurá eene imíwuúhjáa ííñujɨ nétsihvu dójcoúhjɨ́ ííñedu. Áámedítyú ijcyámé tsaate éhnííñevu ímí Píívyéébeke úráávyehíjcyámé eenéhjáa teene tríígóhiibáné imíwu píívyene mítyane néévadu néémeé. Áánetu ijcyámé tsaate ɨhtsútáwu ímí Píívyéébeke úráávyehíjcyámé eenéhjáa llííñevúré nééváhiibájɨ́dú néémeé. Áámedítyúi muurá ijcyámé tsaate diityé llííñevúréjuco úraavyémé eenéhjáa máɨhtsúnéré nééváhiibájɨ́dú néémeé. Ehdúu Jetsóó bóhówajtsó bajtsó múnáájpidítyú íjcyáné uwááboju.
23 Mas o que foi semeado em boa terra é o que ouve a palavra e a compreende; este frutifica e produz a cem, a sessenta e a trinta por um.
24 Téhdurée tsiiñe úwááboobe tsaapi íúmɨhe bájtsónetu. Neebépeé: —Muurá Píívyéébé avyéjú tsaapíhjyáa íúmɨhe bájtsojédu.
24 Jesus lhes propôs outra parábola, dizendo:
25 Dibyéhjáa ibájtsójéne óómíñe déjuvu tsaapi dííbyeke múnáátsohíjcyaabe bájtsojé bɨɨva tríígo dibye bájtsóné raahóri.
25 Mas, enquanto todos estavam dormindo, veio o inimigo dele, semeou o joio no meio do trigo e foi embora.
26 Aanéhjáa keemévé teene ɨ́mɨááné ikyéémévéne nééváné tujkéveríye.
26 E, quando as plantas cresceram e produziram fruto, apareceu também o joio.
27 Aanéhjáa diibye tépallí aabájáábé úníu múnaa iúújéjéne néé dííbyeke: —Ávyéjuúbej, ááneráhjáa ɨ́mɨáánéré méúmɨhe mebájtsónáa ¿kiátú íjcyane bɨɨva iiñé tééné raahóri?
27 Então os servos do dono da casa chegaram e disseram: “Patrão, o senhor não semeou boa semente no seu campo? De onde, então, vem o joio?”
28 Áánélliihyéhjáa neébe: —Tsaapíubá oke múnáátsohíjcyaabe ehdu meenúhi. Áánélliihyéhjáa nééme dííbyeke: —Cána muha mewáámíuki. ¿Mityá óvíi ijcyánej?
28 Ele, porém, lhes respondeu: “Um inimigo fez isso.” Mas os servos lhe perguntaram: “O senhor quer que a gente vá e arranque o joio?”
29 Ehdúhjáa ditye néénéllii neébe: —Tsáhaá. Muurá ámuha teene metábáhcyóhajchíí bajtsóháñé ámuha métútávájtsoóhi.
29 O dono da casa respondeu: “Não! Porque, ao separar o joio, vocês poderão arrancar também com ele o trigo.
30 Áánéllii ihdyu óvíjyucói meɨ́hvéjtsoíñé tsanéécú ikyééméveki. Tsanééréi teene ɨ́mɨááne néévá maááhɨ́vétsócooca ámúhakye ó neé ámuha metábahcyóné pájtsuuhójɨ́ mechíjchu mecóvájtsoki. Áánetu ihdyu ɨ́mɨááné maááhɨ́vétsóne ímíñeúvú mépícyoóhi. Ehdúu Jetsóó úwaabó tsaapi íúmɨhe bájtsónetu.
30 Deixem que cresçam juntos até a colheita. E, no tempo da colheita, direi aos ceifeiros: ‘Ajuntem primeiro o joio e amarrem-no em feixes para ser queimado; mas recolham o trigo no meu celeiro.’”
31 Áhdurée tsiiñe úwááboobe ‘mojtáátsa’ némeíñé uméhetu. Neebépeé: —Téhdure idyé muurá Píívyéébé avyéjú éhne múúne ‘mojtáátsa’ némeíñé neeváúwu tsaapi bájtsone ɨ́ɨ́né imíjyaú ávyétá mityáhé kéémevédu.
31 Jesus lhes propôs outra parábola, dizendo:
32 Muurá panévá neváúúné lliiñévúré íjcyáróúwúutu ííñehe keemévé panévá bajtsóhééné ehnííñevu bájú uméhedúhe. Ááhé pañévú muurá wahpéjté ijcyóváhi. Ehdúu Jetsóó úwaabó mojtáátsáhetu.
32 Esse grão é, na verdade, a menor de todas as sementes, mas, quando cresce, é maior do que as hortaliças, e chega a ser uma árvore, de modo que as aves do céu vêm se aninhar nos seus ramos.
33 Téhdurée pááá ooríchotu úwááboobe nééhií: —Muurá tsáápille haríínállíjyutu pááa imyéénúcooca áyánéwu tééné ooríchotu pícyooróné páneeréjuco óórichódú idyé teene Píívyéébé avyéju.
33 Jesus lhes contou ainda outra parábola:
34 Ehdúu Jetsóó tsíeménéhjɨtu iúúbállénej tééveri úwáábohíjcyá mɨ́amúnáake ímíñeúvú iwáájácútso ɨɨná íuwááboju nééiyóne. Tsáháa dibye pevénéré úwáábohíjcyatúne.
34 Jesus disse todas estas coisas às multidões por parábolas e sem parábolas nada lhes dizia.
35 Ehdúu úwáábohíjcyaabe Píívyéébé ihjyú uubálle múnáajpíhjyáa íllu néhdújuco:Ehdúhjáa Píívyéébé ihjyú uubálle múnáajpi néhdújuco Jetsóó úwáábohíjcyáné tsíeménéhjɨtu.
35 Isso aconteceu para se cumprir o que foi dito por meio do profeta: “Abrirei a minha boca em parábolas; publicarei coisas ocultas desde a criação do mundo.”
36 Átsihdyúu ílluréjuco mɨ́amúnáake ipítyájcóne dibye ááhɨvu pééneé. Áhullévúu muha dííbyeke menééhií: —Áyu cána múúhadívú bóhowájtsó úmɨhé pañe bɨɨva íjcyánetu íjcyáné uwááboju ɨɨná nééiyóne.
36 Então, despedindo as multidões, Jesus foi para casa. E, aproximando-se dele os seus discípulos, disseram: — Explique-nos a parábola do joio do campo.
37 Áánélliihyée múúhakye neébe: —Eene ɨ́mɨá bájtsó bájtsoobe muurá oo Mɨ́amúnáájpidívúu o ípívyééveébe.
37 E Jesus respondeu:
38 Áánetu teene úmɨhe ‘páneere ííñújɨri mɨ́amúnaa íjcyane’ nééiyóne. Muurá eene ɨ́mɨá bájtsó Píívyéébé avyéjúejte íjcyane nééiyóne. Áánetu bɨɨva ‘Naavéné icyánéjcuríyé íjcyáné mɨ́amúnaa íjcyane’ nééiyóne.
38 O campo é o mundo. A boa semente são os filhos do Reino; o joio são os filhos do Maligno.
39 Áánetu eene tépallí múnáájpikye imúnáájtsóne bɨɨva bájtsoobe muurá páñetu diibye Naavéne. Áánetu ‘íñe ííñújɨma páneere ílluréjuco nɨ́jkévaíñé’ nééiyóné eene bajtsóháñé ááhɨ́vétsómeíñe. Áánetu diitye eene bajtsóháñé ááhɨ́vetsómé ‘níjkyéjɨ múnaa íjcyane’ nééiyóne.
39 O inimigo que o semeou é o diabo. A colheita é o fim dos tempos, e os ceifeiros são os anjos.
40 Muurá éhne múúne úmɨhé pañe bɨɨva mepíhñune mecóvajtsódú pajtyéiñe diitye Naavéné icyánéjcúejtéma. Aame wágóóóveé cúújúwá pañévú íñe ííñújɨri múhdurá mɨ́amúnaa ícyahíjcyáné diityémá nɨ́jkévácoóca.
40 Pois, assim como o joio é colhido e jogado no fogo, assim será no fim dos tempos.
41 Muurá Mɨ́amúnáájpidívúu o ípívyééveebe ó táúhbaá tahñéjté níjkyéjɨ múnáake ditye íhdyúétsihvu ipíhjyúcu diitye ímítyúmeke táavyéjúejtéké ímítyúnejcúvú ɨ́búwátsohíjcyámeke.
41 O Filho do Homem mandará os seus anjos, que ajuntarão do seu Reino todos os que servem de pedra de tropeço e os que praticam o mal
42 Áameke cúújúwá pañévú ditye wájojcómé tééwá pañe íjcyame íhwáñeene ɨɨ́hdóne taá ɨɨ́cúbáhrámeíñeri.
42 e os lançarão na fornalha acesa; ali haverá choro e ranger de dentes.
43 Áánetu ihdyu Píívyéébe ímillédú ícyahíjcyámé dííbyé avyéjú pañe íjcyame cádiúcúnuú éhne múúne nuhba cóójɨ́ejpi ájchúcunúdu. Aane ihdyu óvíi ámúhadítyú lléébome icyáhcújtsóne tehdu ijcyáhi.
43 Então os justos resplandecerão como o sol, no Reino de seu Pai. Quem tem ouvidos para ouvir, ouça.
44 Téhdure idyé Píívyéébé avyéjú ílluú: —Tsaapíi tsátsii ííñújɨ́ pañe ávyétá mityáné wájyúmeíñé tsíeméné iájtyumɨ́né tétsihvúré ɨ́hvéjtsoíñúhi. Ááneríi iímíjyúúvéne páneere ítsíeméné iñáhjɨ́hénúne dsɨ́ɨ́dsɨma tétsii ííñujɨ áhdoobe iiyéjuco téénema iíjcyaki.
44 — O Reino dos Céus é semelhante a um tesouro escondido no campo, que um homem achou e escondeu. Então, transbordante de alegria, vai, vende tudo o que tem e compra aquele campo.
45 Téhdure muurá Píívyéébé avyéjú éhne múúne tsaapi náhjɨ́he múnáajpi imíwu nééné newáyúúné mítyane áhdótsámeíúhjɨ́ néhcohíjcyádu.
45 — O Reino dos Céus é também semelhante a um homem que negocia e procura boas pérolas.
46 Aabe muurá tsau iájtyúmɨ́cooca páneere ítsíeméné iñáhjɨ́hénúne dsɨ́ɨ́dsɨma teeu ahdóhi.
46 Quando encontrou uma pérola de grande valor, ele foi, vendeu tudo o que tinha e comprou a pérola.
47 Téhdure Píívyéébé avyéjú éhne múúne tsɨ́ɨ́núúri amómeke meújcudu.
47 — O Reino dos Céus é ainda semelhante a uma rede que foi lançada ao mar e apanhou peixes de toda espécie.
48 Muurá múúne tsɨ́nú múnaa ɨtsɨ́núúmeke técoohóríyé téhí úniúvú itsájtyéne pihcyú ɨ́mɨá amómeke. Áánetu doorátujtéké ílluréjuco ditye wámiúúne.
48 E, quando já estava cheia, os pescadores a arrastaram para a praia e, assentados, escolheram os bons para os cestos e jogaram fora os ruins.
49 Ehdu muurá pajtyéiñe mɨ́amúnáama Píívyéébe páneere ííñujɨ nɨ́jkévátsócoóca. Muurá níjkyéjɨ múnaa dówajcároó ɨ́mɨáámedítyú ímítyúmeke.
49 Assim será no fim dos tempos: os anjos sairão, separarão os maus dentre os justos
50 Áámeke cúújúwá pañévú ditye wájojcómé tééwá pañe íjcyame íhwáñeene ɨɨ́hdóne taá ɨɨ́cúbáhrámeíñeri.
50 e os lançarão na fornalha acesa; ali haverá choro e ranger de dentes.
51 Ehdúu Jetsóó iúwáábóné nɨ́jcáutu néé múúhakye: —¿A ícyooca ámuha mélleebójucóó ɨɨná nééiyóné o úwáábohíjcyáne? Áánélliihyée muha menéé: —Éée Ávyéjuúbej, ímí muha mélleebó ícyooca ɨɨná tene nééiyóne.
51 Então Jesus perguntou: Eles responderam: — Sim!
52 Áánélliihyée neebe múúhakye: —Muuráhjáa tujkénúene Píívyéébé taúhbaju úwáábohíjcyámema ícyooca tsúúca ijcyáné míñéécu uwáábó ɨ́hdéénema béhne Píívyéébé avyéjutu íjcyane. Aane muurá teene ɨ́hdéene Píívyéébé waajácúháámɨ́ pañe ijcyáhi. Áánetu íñe béhne ámúhadívú ó bóhówátsohíjcyáhi.
52 Então Jesus lhes disse:
53 Ehdúu Jetsóó tsíeménéhjɨtu iúúbállénej tééveri iúwaabóné nɨ́jkevádú muha mepéé tétsihdyu.
53 Quando Jesus acabou de contar essas parábolas, retirou-se dali.
54 Aamée muha méúújeté Natsaréevu dibyée píívyécoomívu. Áijyúu idyé úwaabójúcoobe tétsíi múnáake pihcyáávéjá pañévu. Áábedíi iúllévenúne néjcatsímye: —¿Aca kiátú aabye iújcúné waajácuri panéváré méénúráítyúronéhjɨ́ méénuhíjcyáhi?
54 E, chegando à sua terra, ensinava-os na sinagoga, de modo que se maravilhavam e diziam: — De onde lhe vêm esta sabedoria e estes poderes miraculosos?
55 ¿Aca tsá éhne aabye úméhewááné wákimyéi múnáájpí hajchi íjcyatúne? ¿Aca tsá éhne tsɨɨju Maaríá íjcyatúne? Muurá dííbyé nahbémú Jacóóboo, Jotséee, Tsimóoo, Jóódaá, éhdume.
55 Não é este o filho do carpinteiro? A sua mãe não se chama Maria, e seus irmãos não são Tiago, José, Simão e Judas?
56 Áhdure muurá íñaallémú íchihyi. Aabéjɨ́ɨ́ muhdú ¿kiátú waajácú ehdu nénehjɨ múu méénune?
56 Todas as suas irmãs não vivem entre nós? Então, de onde lhe vem tudo isto?
57 Ehdúhjáa dííbyedítyú iñééne tsá ditye cáhcútsohíjcyatú dibye diityéké úwáábohíjcyaróne. Áámekée neébe: —Tsijtye muurá ihdyu avyéjuullé Píívyéébé ihjyú uubálle múnáájpiíkye. Áánetu ihyájkímú íjcyarómé tsá ávyejúúlletú dííbyeke.
57 E escandalizavam-se por causa dele. Jesus, porém, lhes disse:
58 Ehdúu dííbyeke ditye cáhcútsohíjcyátúnéllii tsá éhnííñevu dibye méénújúcootú méénúráítyúronéhjɨ́ tétsihvu.
58 E não fez ali muitos milagres, por causa da incredulidade deles.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.