Mateus 12

Bora NT (BOA_TBL) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Áábemáa muha wáyeéévejcóójɨ úmɨhéj pɨɨnétú mepájtyeme maájyabáávaténéllii bajtsóháñetu meújcúne mémajchóhi.
1 Atravessava Jesus os campos de trigo num dia de sábado. Seus discípulos, tendo fome, começaram a arrancar as espigas para comê-las.
2 Aanée paritséómú ɨɨ́ɨ́téne néé dííbyeke: —¿Aca ɨ́veekí eene aatye dímamyémú meenú íjcyoojɨ wáyeéévejcóójɨ́ meméénúítyuróne?
2 Vendo isto, os fariseus disseram-lhe: Eis que teus discípulos fazem o que é proibido no dia de sábado.
3 Árónáacáa Jetsóó néé diityéke: —¿Aca tsá ámuha meéévehíjcyatú tsáijyúu iájyabáávaténéllii íñahbéjtema téhdure Dabíiúvú méénune Píívyéébé waajácúháámɨtu cáátuváne?
3 Jesus respondeu-lhes: Não lestes o que fez Davi num dia em que teve fome, ele e seus companheiros,
4 Muuráhjáa duurúvájá pañévú iúcáávéne imájchóítyuróné Píívyéébé ɨɨcúvé pááa tééjá pañévú pícyámeíhijcyáné apáámyéré llúúvájte máchohíjcyánetu majchóme.
4 como entrou na casa de Deus e comeu os pães da proposição? Ora, nem a ele nem àqueles que o acompanhavam era permitido comer esses pães reservados só aos sacerdotes.
5 Áhdure ¿aca tsá ámuha meéévehíjcyatú Moitséeúvúu téhaamɨ́túré cáátunúné duurúvájá pañé wákimyéi múnaa llúúvájte wáyeéévéjcoojɨ́jɨ́ íjcyaróné wáyééévéítyuróne? Aane muurá ditye téjcoojɨ wáyééévetúné tsá ímityúné íjcyatúne.
5 Não lestes na lei que, nos dias de sábado, os sacerdotes transgridem no templo o descanso do sábado e não se tornam culpados?
6 Aanéjɨ́ɨ́ awáá muurá teene duurúvaja ávyejúúllémeíñé ehnííñevu táavyéju.
6 Ora, eu vos declaro que aqui está quem é maior que o templo.
7 Muurá Píívyéébé waajácúháámɨtu nééneé: “Ó imíllé ámuha pamévamáyé meɨ́daatsólléjcatsíñe. Tsá o ímílletú apááñéré oke ámuha iyámeke mecóvájtsóneri meɨ́ɨ́cúvehíjcyáne.” Aane muurá ámuha ímí mewáájácuca tsá menéétsóítyuró ímityúné méénútúrómedívu.
7 Se compreendêsseis o sentido destas palavras: Quero a misericórdia e não o sacrifício... não condenaríeis os inocentes.
8 Muurá íñe Mɨ́amúnáájpidívúu o ípívyéévéébéllii téhdure téjcoojɨ wáyeéévejcóójɨ. Ehdúu Jetsóó néé paritséómuke.
8 Porque o Filho do Homem é senhor também do sábado.
9 Átsihdyúu dííbyema muha méúcaavé téjcoojɨ pihcyáávéjá pañévu.
9 Partindo dali, Jesus entrou na sinagoga.
10 Áájá pañée tsaapi tsánejcúehójtsɨ́ íhyójtsɨ múhdurá néébeé. Áánáacáa tsaate tétsihyi íjcyame Jetsóodívú iñéétsóro néé dííbyeke: —¿A ímí tehdújuco teene íjcyoojɨ wáyeéévejcóójɨ́ tsaate chémémeke mebóhɨ́ɨ́tsóiyóne?
10 Encontrava-se lá um homem que tinha a mão seca. Alguém perguntou a Jesus: É permitido curar no dia de sábado? Isto para poder acusá-lo.
11 Áánélliihyée neebe diityéke: —¿Aca wáyeéévejcóójɨ́ ámúha jééú obééjá wáhyéjú pañévú áákityéébeke tsá ámuha meíjchívyétsóítyuróne? Muurá ámuha méijchívyétsóiyáhi.
11 Jesus respondeu-lhe: Há alguém entre vós que, tendo uma única ovelha e se esta cair num poço no dia de sábado, não a irá procurar e retirar?
12 ¡Aanéjɨ́ɨ́ awáá muurá diibye obééjá wájyúmeíñé ehnííñevu mɨ́amúnaa wajyúmeíhi! Aane muurá tsá muhdú tene néétu wáyeéévejcóójɨ́ ɨ́mɨááné íjcyane meméénune.
12 Não vale o homem muito mais que uma ovelha? É permitido, pois, fazer o bem no dia de sábado.
13 Ehdúu diityéké iñétsihdyu neebe dííbyeke: —Muúbej, cána ííllevu cujúúvé díhyótsɨɨ́j. Ahdújucóo dibye cújúúvénemáyé téhojtsɨ ímíjpyeténe.
13 Disse, então, àquele homem: Estende a mão. Ele a estendeu e ela tornou-se sã como a outra.
14 Átsihdyúu paritséómú ipyéénemáhjáa pítyácójcatsí muhdú Jetsóoke ɨdsɨ́jɨ́vétsoíñe.
14 Os fariseus saíram dali e deliberaram sobre os meios de o matar.
15 Aanée iwáájácúne péjúcoóbe. Áábekée mítyane mɨ́amúnaa úráávyémedítyú chéméméhjɨke bóhɨ́ɨ́tsoóbe.
15 Jesus soube disso e afastou-se daquele lugar. Uma grande multidão o seguiu, e ele curou todos os seus doentes.
16 Áánemáa diityéké bóíjcyuube ditye muucá iúúbállétuki.
16 Proibia-lhes formalmente falar disso,
17 Ehdúu diityéké bóíjcyuube Píívyéébé ihjyú uubálle múnáajpíhjyáa Itsaíá dííbyedítyú íllu néhdújuco:
17 para que se cumprisse o anunciado pelo profeta Isaías:
18 — ausente —
18 Eis o meu servo a quem escolhi, meu bem-amado em quem minha alma pôs toda sua a afeição. Farei repousar sobre ele o meu Espírito e ele anunciará a justiça aos pagãos.
19 — ausente —
19 Ele não disputará, não elevará sua voz; ninguém ouvirá sua voz nas praças públicas.
20 — ausente —
20 Não quebrará o caniço rachado, nem apagará a mecha que ainda fumega, até que faça triunfar a justiça.
21 Ehdúhjáa Píívyéébé ihjyú uubálle múnáajpi Itsaíá Jetsóodítyú nééhií.
21 Em seu nome as nações pagãs porão sua esperança {Is 42,1-4}.
22 Áábe éllevúu tsáápiikye tsivámé naavéné ípañe íjcyáábeke. Aabée íhjyúvátuube íjcyaabe idyé tsá hállúvatúne. Áábekée Jetsóó ímíjpyetétsoobe tsúúca ihjyúváhi. Áhdurée hállúvájúcoóbe.
22 Apresentaram-lhe, depois, um possesso cego e mudo. Jesus o curou de tal modo, que este falava e via.
23 Ááneríi tétsihyi íjcyame iúllévenúne néjcatsíhi: —¿Aca tsá diibyéjuco áánu Dabíiúvúj tsɨɨménémúhaabe Críjto íjcyatú éhneváa tsááiíbye?
23 A multidão, admirada, dizia: Não será este o filho de Davi?
24 Ehdúu tsaate nééne paritséómú illéébóne néjcatsíhi: —Aadi muurá naavémuke waagóohíjcyá mɨ́amúnáá pañétú diitye naavémú avyéjuube Betsebóó pɨ́áábóneríye.
24 Mas, ouvindo isto, os fariseus responderam: É por Beelzebul, chefe dos demônios, que ele os expulsa.
25 Aanéhjáa Jetsóó iwáájácúne nééhií: —Muurá tsáné avyéjujte tsajɨ́jtóré ɨ́jtsámeítyúmé ímityúné idyárɨ́ɨ́véjcatsíñe ílluréjuco ɨ́hvejtsóné íavyéju. Áhdure tsája múnaa ímityúné idyárɨ́ɨ́véjcatsíñe ílluréjuco wáchájánújcatsíñe.
25 Jesus, porém, penetrando nos seus pensamentos, disse: Todo reino dividido contra si mesmo será destruído. Toda cidade, toda casa dividida contra si mesma não pode subsistir.
26 Ahdu nééne ¿aca muhdú ɨ́ɨ́vane Naavéné ihyájkíyé íjcyáábeke tsíjpiikye waagóóiyáhi? Muurá tehdu imyéénuca ílluréjuco dibye íavyéjú újóvéjtsóiyóne.
26 Se Satanás expele Satanás, está dividido contra si mesmo. Como, pois, subsistirá o seu reino?
27 Aane muurá ámuha menéé Betsebóó pɨááboríyé dííbyeéjté naavémuke o wáágóohíjcyáne. Áánetúhaca ¿múúbé pɨááborí ámúhá mamyémú waagóohíjcyá diitye naavémuke? Áyu cána oke menej. Tsá muurá ámuha menééítyuró Betsebóó pɨáábori ditye wáágóohíjcyáne. Íllure ámuha mémujtá ehdu óhdityu meíhjyúváneri.
27 E se eu expulso os demônios por Beelzebul, por quem é que vossos filhos os expulsam? Por isso, eles mesmos serão vossos juízes.
28 Muurá ihdyu Píívyéébé Apííchó oke pɨ́áábóneri ó waagóohíjcyá naavémuke tsaaté pañétú téénetu ámuha mewáájácúro tsúúca dííbyé avyéjú ííñújɨri ámúhama íjcyájucóóne.
28 Mas, se é pelo Espírito de Deus que expulso os demônios, então chegou para vós o Reino de Deus.
29 Tsá muurá tsáápi éhné dííbyé já pañétú múha tsájtyéítyuró dííbyeke tétsihdyu bóáyotúmére. Muurá ihdyu dííbyeke tujkénú ibóáyoca botsíi tsajtyéiyómé dííbye éhne. Árónáa tsáháubá muurá dibye ihñe múhdivú ɨ́hvéjtsóítyuróne. Ahdu ɨ́ɨ́vane tsá Naavéné oke pɨ́áábóítyuró dííbye hájkímuke o wáámíuki.
29 Como pode alguém penetrar na casa de um homem forte e roubar-lhe os bens, sem ter primeiro amarrado este homem forte? Só então pode roubar sua casa.
30 Muurá oke ɨpɨ́aabóné ímílletúmé táwákimyéí íllure imíllé óhdivu ityútávajtsóne. Aame tahñéjté íjcyáíyómeke íllure óhdityu mútátsohíjcyáhi.
30 Quem não está comigo está contra mim; e quem não ajunta comigo, espalha.
31 Muurá panéváré ímityúné mɨ́amúnaa méénuhíjcyáronéhjɨ́ Píívyéébe ábájɨ́ɨ́veé diityédí ɨɨ́dáátsóvénema. Áhdure íñe Mɨ́amúnáájpidívúu o ípívyéévéébedítyú ímityúné íhjyúvárómedi ɨ́dáátsóvéiíbye. Áánetu ihdyu dííbyé Apííchotu ímityúné íhjyúvahíjcyámedi tsá dibye múijyú ɨ́dáátsóvéityúne.
31 Por isso, eu vos digo: todo pecado e toda blasfêmia serão perdoados aos homens, mas a blasfêmia contra o Espírito não lhes será perdoada.
32 — ausente —
32 Todo o que tiver falado contra o Filho do Homem será perdoado. Se, porém, falar contra o Espírito Santo, não alcançará perdão nem neste século nem no século vindouro.
33 Muurá bajtsóháñetu ɨ́mɨááhé ímí neeváhi. Áánetu átéréehe tsá ímí néévatúne. Áánetúré méwaajácú keehé ɨ́mɨááhé íjcyane.
33 Ou dizeis que a árvore é boa e seu fruto bom, ou dizeis que é má e seu fruto, mau; porque é pelo fruto que se conhece a árvore.
34 Ahdu ɨ́ɨ́vane ¿ɨ́mɨáámejɨ́ɨ́va ámuha ímí méihjyúváiyá ííñimyémúeméjtéré ámuha meíjcyame? Muurá ímityúné ɨ́ɨ́ɨ́búwá pañe íjcyámedítyú téénere ijchívyéhi.
34 Raça de víboras, maus como sois, como podeis dizer coisas boas? Porque a boca fala do que lhe transborda do coração.
35 Muurá ɨ́mɨáábé ɨ́mɨáánéré ihjyúvá ɨ́mɨá ɨ́jtsaméí ípañe íjcyanéjuco. Áánetu ímítyuube ímityúnéré ihjyúvá ímítyúné ɨ́jtsaméí ípañe íjcyanéjuco.
35 O homem de bem tira boas coisas de seu bom tesouro. O mau, porém, tira coisas más de seu mau tesouro.
36 Aane muurá pámeere mɨ́amúnaa úúbálleé Píívyéébeke muhdú iíhjyúvahíjcyanéhjɨ́ dibye páneere muhdú ditye ícyahíjcyáné diityémá ímíbájchócoóca.
36 Eu vos digo: no dia do juízo os homens prestarão contas de toda palavra vã que tiverem proferido.
37 Muurá tsáápiitsámá ímíbájchóiibye muhdú ditye íhjyúvahíjcyádújuco. Ɨ́mɨáánéré íhjyúvahíjcyámé hallúrí tsá ɨɨná íjcyáityúne. Áánetu ímityúné íhjyúvahíjcyámé ɨ́cúbáhráméiíhi. Ehdúu Jetsóó néé paritséómuke.
37 É por tuas palavras que serás justificado ou condenado.
38 Aamée tsiiñe taúhbájú uwáábojtémá Jetsóo éllevu itsááne néé dííbyeke: —Uwááboóbej, cána bo méénúráítyuróné meenu muha maájtyúmɨ́ne menéé ɨ́mɨááné diibyéjuco Críjto Pájtyetétsoobe u íjcyane.
38 Então alguns escribas e fariseus tomaram a palavra: Mestre, quiséramos ver-te fazer um milagre.
39 Áánélliihyée neébe: —¿Ɨ́veekí ámuha méimíllé teene o méénune ámuha mecáhcújtsokíjɨ́ɨ́vari? Óvíi ihdyu Píívyéébé ihjyú uubálle múnáajpíi Jonáake pájtyedu nééne oke pájtyénetu ámuha méwaajácú diibyéjuco mɨ́amúnáake o pájtyetétsoobe o íjcyane.
39 Respondeu-lhes Jesus: Esta geração adúltera e perversa pede um sinal, mas não lhe será dado outro sinal do que aquele do profeta Jonas:
40 Muuráhjáa amóóbé pañe téhí déjúcori ijcyaabe 3 coojɨ́va. Ahdu muurá íñe Mɨ́amúnáájpidívúu o ípívyéévéébeke ditye cúúuube ííñújɨ́ pañe 3 coojɨ́vá o íjcyátsihdyu tsiiñe ó bóhɨɨ́hi.
40 do mesmo modo que Jonas esteve três dias e três noites no ventre do peixe, assim o Filho do Homem ficará três dias e três noites no seio da terra.
41 Aane muurá Níínibé cóómi múnaa ámúhadívú néétsoó íñe ícyooca íjcyáné mɨ́amúnaa ámuha mecáhcútsohíjcyátúmedívú Píívyéébe mɨ́amúnaa muhdú ícyahíjcyáné ímíbájchócoóca. Muuráhjáa técoomí múnaa diibye Jonáaúvú úwaabóné icyáhcújtsóne ímíbaavyé ímityúné iícyahíjcyánetu. Áánáa dííbyeúvú ehnííñevu o íjcyaabe ámúhakye o úwááboróné ¿ɨ́veekí tsá ámuha oke mecáhcútsohíjcyatúne?
41 No dia do juízo, os ninivitas se levantarão com esta raça e a condenarão, porque fizeram penitência à voz de Jonas. Ora, aqui está quem é mais do que Jonas.
42 Áhdure tsáápille tsííñé iiñújɨ múnáalle ámúhadívú néétsoóhi. Muuráhjáa tsíhyullétú tsaalle Tsaromóó úwaabóné illééboki. Aallée muurá ímí cáhcujtsóhi. Áánáa dííbyeúvú ehnííñevu o íjcyaabe o úwaabóné ¿ɨ́veekí tsá ámuha mecáhcútsohíjcyatúne?
42 No dia do juízo, a rainha do Sul se levantará com esta raça e a condenará, porque veio das extremidades da terra para ouvir a sabedoria de Salomão. Ora, aqui está quem é mais do que Salomão.
43 Muurá naavéné tsaaté pañétú íjchívyeebe pehíjcyá iíjcyáitsíí néhcoobére. Aabe iíjcyáíyotsíí iájtyúmɨ́túnéllii íllu ɨ́jtsámeíhi: “Tsiiñe éhne bɨwáábé pañévúré ó óómií ópée o íjchívyéébé pañévu.”
43 Quando o espírito impuro sai de um homem, ei-lo errante por lugares áridos à procura de um repouso que não acha.
44 Ahdújuco muurá óómiibye ájtyumɨ́váné diibye ípyée iíjchívyéébeke imíwu pevéébé éhne múu jaa llíjyahdu néébeke.
44 Diz ele, então: Voltarei para a casa donde saí. E, voltando, encontra-a vazia, limpa e enfeitada.
45 Áánéllii múúne nahbévaabe tsijtye 7-meváké éhnííñevu ímítyúmeke diityémá tsiiñe iúcááve dííbyé pañévu. Áábeke muurá ɨ́hdée ɨɨ́cúbáhráné ehnííñevu ɨ́cúbáhraábe. Ehdu muurá ímityúmé íjcyame ɨ́dátsó ɨ́cúbáhráméiíhi.
45 Vai, então, buscar sete outros espíritos piores que ele, e entram nessa casa e se estabelecem aí; e o último estado daquele homem torna-se pior que o primeiro. Tal será a sorte desta geração perversa.
46 Ehdúu Jetsóó íhjyúvánáa íñahbémú tsɨ́ɨ́juma dííbye éllevu tsááme wajtsɨ́ tétsihvu áachívu. Aamée imíllé iíhjyuváné dííbyema.
46 Jesus falava ainda à multidão, quando veio sua mãe e seus irmãos e esperavam do lado de fora a ocasião de lhe falar.
47 Aanée tsaate úúballé dííbyeke. Néémépeé: —Áátye éhtsíhyi áachi díñahbémú dɨ́ɨ́tsɨ́ɨ́juma íjcyamévá imíllé úúma iíhjyuváne.
47 Disse-lhe alguém: Tua mãe e teus irmãos estão aí fora, e querem falar-te.
48 Árónáacáa neebe diityéke: —¿Aca caatyé táátsɨ́ɨ́juú, táñahbémuu, táñaallémuu, íjcyame?
48 Jesus respondeu-lhe: Quem é minha mãe e quem são meus irmãos?
49 Ehdúu iñétsihdyu múúhakye úúbácyunúúbéré nééhií: —Áánerá téhdure ámuha pámeere wahárómú, táñahbémú, táñaallémú, méijcyá íñe múhdumé tahñéjté ámuha meíjcyame.
49 E, apontando com a mão para os seus discípulos, acrescentou: Eis aqui minha mãe e meus irmãos.
50 Muurá Llihíyó níjkyéjɨri íjcyáábeke cáhcujtsómé dibye ímillédú íjcyame ɨ́mɨááné tahñéjté táñahbémú, táñaallémú, wahárómu.
50 Todo aquele que faz a vontade de meu Pai que está nos céus, esse é meu irmão, minha irmã e minha mãe.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.