Marcos 9

Bora NT (BOA_TBL) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Téhduréhjáa tsiiñe neebe diityéke: Muurá ɨ́mɨááné ámúhadítyú tsáhái tsaate dsɨ́jɨ́véityú Píívyéébé avyéjú ɨhtsútú ájtyúmɨtúme.
1 E Jesus terminou, dizendo:
2 Átsihdyúhjáa 6 coojɨ́vatu peebe cáméhbaúvú apáámyemáyé Péédoroo, Jacóóboo, Jóáaá, éhdúmema. Áámedívúhjáa tsíhdyúrééveébe.
2 Seis dias depois, Jesus foi para um monte alto, levando consigo somente Pedro, Tiago e João. Ali, eles viram a aparência de Jesus mudar.
3 Íwajyámúhjáa ávyeta tsɨ́tsɨ́j íjcyaja ajchúcunúhi. Tsáháubá múha téhdu ímí níjtyúítyuró wájyamu.
3 A sua roupa ficou muito branca e brilhante, mais do que qualquer lavadeira seria capaz de deixar.
4 Áánáacáhjáa Eríama Moitséemútsí tétsihvu diityédívú bóhówáávémútsima Jetsóó ihjyúváhi.
4 E os três discípulos viram Elias e Moisés conversando com Jesus.
5 Ááneríhjyáa Péédoro iúllévenúne néé dííbyeke: —¡Ávyéjuúbej, maímijyu ihdyu mee íchihyij! Ahdícyane métsu méméénu 3-wava nújuwááné ámúhá ahpa dihñéwaa, Moitsée éhwaa, Ería éhwaa, éhdune.
5 Então Pedro disse a Jesus: — Mestre, como é bom estarmos aqui! Vamos armar três barracas: uma para o senhor, outra para Moisés e outra para Elias.
6 Ehdúhjáa iíllityéné pañe iñééne tsá Péédoro wáájácutúne. Áhduréhjáa íñahbéjtétsí íllityéhi.
6 Pedro não sabia o que deveria dizer, pois ele e os outros dois discípulos estavam apavorados.
7 Áánáacáhjáa ojtso diityédívú níítyéné pañétú Píívyéébe nééhií: —Áánu Hájchíwu mítyane o wájyúúbeke tsáma méllééboco.
7 Logo depois, uma nuvem os cobriu, e dela veio uma voz, que disse: — Este é o meu Filho querido. Escutem o que ele diz!
8 Áánélliihyéhjáa ɨ́ɨ́terómé ɨ́ɨ́néubárá íjcyatúne. Téhduréhjáa Moitséemútsí Eríama tsáhájuco íjcyatúne. Apáábyeréjucóhjáa Jetsóó tétsihyi.
8 Aí os discípulos olharam em volta e viram somente Jesus com eles.
9 Átsihdyúhjáa ditye óómíñáa Jetsóó bóijcyú ditye muucá teene iúúbállétu Mɨ́amúnáajpidívúu ípívyééveebe ɨdsɨ́jɨ́vétsihdyu tsiiñe bóhɨ́ɨ́túné hajchóta.
9 Quando estavam descendo do monte, Jesus mandou que não contassem a ninguém o que tinham visto, até que o Filho do Homem ressuscitasse.
10 Ahdújucóhjáa tsá ditye muucá úúbálletú teéne. Aaméhjáa ihdyu tsamééré díllócatsíhijcyá muhdú dsɨ́jɨ́veebe tsiiñe bóhɨɨíñe.
10 Eles obedeceram à ordem, mas discutiram entre si sobre o que queria dizer essa ressurreição.
11 Átsihdyúhjáa nééme dííbyeke: —¿Ácooca muhdú ɨ́ɨ́vane taúhbájú uwáábojte nehíjcyá Eríá tsiiñe íjcyaíñé mɨ́amúnáake pájtyetétsóiibye bóhówáávéíñé ɨhdéwu?
11 Então perguntaram a Jesus: — Por que os
12 Áánélliihyéhjáa neébe: —Éée, ɨ́mɨáánéjucóhdée tene némeíñé Eríá bóhówááveíñé mɨ́amúnáake pájtyetétsóííbyé úmɨ́wari dibye diityéké ɨɨ́hdénu dííbyema. ¿Muhdútá nééne óhdityu Mɨ́amúnáájpidívúu o ípívyéévéébedítyú Píívyéébé waajácúháámɨtuj? Muurá nééne mɨ́amúnaa oke iávyejúúllétúne óhdi ɨ́cúbáhraíñe.
12 Ele respondeu:
13 Aanée muurá ɨ́mɨááné ijcyájúcóóroobe tsojtsó múnáajpi Jóáa eenée Eríá dibye íjcyane ditye néhíjcyaábe. Áróóbekée mɨ́amúnaa iéhdɨɨválléne íllure ɨ́cúbáhrahíjcyáhi. Áánemáa dibye néérone tsá ditye cáhcútsohíjcyatúne. Ehdúu Píívyéébé waajácúháámɨtu tene néhdújuco dííbyeke tene pájtyene. Ehdúhjáa neebe Jetsóó 3-meva ímamyémuke.
13 Eu afirmo a vocês que Elias já veio, e o maltrataram como quiseram, conforme as Escrituras dizem a respeito dele.
14 Aaméhjáa tsúúca ímunáajtémá tsijtye mítyame íjcyámedívú wajtsɨ́hi. Áánáacáhjáa taúhbájú uwáábojtémá diitye ímamyémú táhjácatsíhijcyáhi.
14 Quando eles chegaram perto dos outros discípulos, viram uma grande multidão em volta deles e alguns mestres da Lei discutindo com eles.
15 Aaméhjáa dííbyeke iájtyúmɨ́ne ɨ́ɨ́cúi dííbye éllevu ipyééne dííbyeke duurúváhi.
15 Quando o povo viu Jesus, todos ficaram admirados e correram logo para o cumprimentarem.
16 Áámekéhjáa neébe: —¿Ɨ́ɨ́nerí ámuha métáhjácatsíhijcyá támamyémuma?
16 Jesus perguntou aos discípulos:
17 Ehdúhjáa dibye neerónáa tsaapi néé diityéj pɨɨnétú dííbyeke: —Ávyéjuúbej, áánu hájchíwúú pañe naavéné íjcyaabe íhjyúvátúúbeke ó tsivá diéllevu óóma u ímíbájchoki.
17 Um homem que estava na multidão respondeu: — Mestre, eu trouxe o meu filho para o senhor, porque ele está dominado por um espírito mau e não pode falar.
18 Muhdú íhya dííbyeke dibye méénúcooca baavu áákityéébé ihjyútú uráhtsaba íjchívyécooca íhwáñe ɨɨ́hdóne cópenúhíjcyaábe. Áánéllii íñe íjtye dímamyémuke ó neerá dityévá óóma dííbyé pañétú iwáágóóroki. Árónáa tsá ditye píívyetétúne.
18 Sempre que o espírito ataca o meu filho, joga-o no chão, e ele começa a espumar e a ranger os dentes; e ele está ficando cada vez mais fraco. Já pedi aos discípulos do senhor que expulsassem o espírito, mas eles não conseguiram.
19 Áánélliihyéhjáa Jetsóó néé ímamyémuke: —¡Juhúú, múhdúré mɨ́amúnaáami ámuuha Píívyéébeke cáhcujtsópityúme! Aane íñe ¿múhajchótá ámúhá muhdúré o áábúcúne ámúhakye ó úwáábohíjcyaá ámuha mecáhcújtsoki? Ehdúhjáa diityéké iñééróne neébe: —Áyu cána bo ííllevu metsívá dííbyekej.
19 Jesus disse:
20 Ahdújucóhjáa dííbyéwúuke ditye tsájtyene dííbye éllevu. Áánáacáhjáa naavéné Jetsóoke iájtyúmɨ́ne dííbyeke ávyeta wáɨ́rohjácoobe áákityé baavújuco. Aabéhjáa baari cávíhyíñúmeííbyeke íhjyútu uráhtsaba ijchívyéhi.
20 Quando o levaram, o espírito viu Jesus e sacudiu com força o menino. Ele caiu e começou a rolar no chão, espumando pela boca.
21 Aanéhjáa Jetsóó néé cááníkyeé: —¿Aca múhajchótájuco íllu dibye íjcyane? Áánélliihyéhjáa neébe: —Tsɨ́ɨ́ménedítyúré ehdu diíbye.
21 Aí Jesus perguntou ao pai: O pai respondeu: — Ele está assim desde pequeno.
22 Tsáijyu muurá cúújúwá pañévú dibye ɨ́jcaáyoobe tsúúca dsɨ́jɨ́vehíjcyáiyáhi. Ááné tsaíjyú téhí pañévú dííbyeke wááohíjcyaábe. Aane cána ihdyu u píívyetéhajchíí múúhadi dɨ́dáátsóvéne múúhakye pɨááboj.
22 Muitas vezes o espírito o joga no fogo e na água para matá-lo. Mas, se o senhor pode, então nos ajude. Tenha pena de nós!
23 Áánélliihyéhjáa Jetsóó néé dííbyeke: —¿A o píívyetéhajchííjyu? Ú eene ihdyu ɨ́mɨááné oke u cáhcújtsóhajchíí tehdújuco uke o pɨ́ááboíñe. Tehdu ɨɨná óhdivu túhúúnejɨ́ɨ́vari.
23 Jesus respondeu:
24 Áánélliihyéhjáa neébe: —Uke muurá ó cáhcujtsóhi. Áánéllii oke pɨáábó éhnííñevu uke o cáhcújtsoki.
24 Então o pai gritou: — Eu tenho fé! Ajude-me a ter mais fé ainda!
25 Aanéhjáa mítyane mɨ́amúnaa píhcyáávénáa Jetsóó naavéneke úhbaabe nééhií: —¡Nave Naavénej, eene muhdú áádíwúuke u dárɨ́ɨ́veebe íhjyúvátuube lléébótúúbé pañétú uke o néé u íjchívyeki! ¡Aabe dohmíjyúcohdí dííbyé pañévu!
25 Quando Jesus viu que muita gente estava se juntando ao redor dele, ordenou ao espírito mau:
26 Áánélliihyéhjáa naavéné wáníjcyámeííbyéré dííbyeke tsiiñe ávyétá ɨhnáhó iwáɨ́róhcóne ijchívyéhi. Ááné boonéhjáa coévaabe dsɨ́jɨ́veebédu. Aanéhjáa mítyame ɨjtsúcunú tsúúca dibye dsɨ́jɨvéjucóóne.
26 O espírito gritou, sacudiu o menino e saiu dele, deixando-o como morto. Por isso todos diziam que ele havia morrido.
27 Árónáacáhjáa Jetsóó íhyójtsɨtu íjyócujcároobe tsaímiyéjuco.
27 Mas Jesus pegou o menino pela mão e o ajudou a ficar de pé.
28 Ááné boonéhjáa tsájaavu aahɨ́veebe ímamyémuma. Átsihvúhjáa tsamééré iíjcyátsihvu néé dííbyeke: —¿Aca ɨ́veekí muhdú nétsihdyu tsá muha mepíívyetétú meíjchívyetsóné naavéneke eene u íjchívyetsódu?
28 Quando Jesus entrou em casa, os seus discípulos lhe perguntaram em particular: — Por que foi que nós não pudemos expulsar aquele espírito?
29 Áánélliihyéhjáa neébe: —Muurá ihdyu téeméjpiikye mewáágóo májchotúmé Píívyéébeke pɨáábó métáúmeíhi. Ehdúhjáa Jetsóó néé ímamyémuke.
29 Jesus respondeu:
30 Átsihdyúhjáa pééme pajtyé Gariréá iiñújɨtu. Áijyúhjáa tsá Jetsóó ímílletú múha wáájacúné ditye tééneri pájtyene.
30 Jesus e os discípulos saíram daquele lugar e continuaram atravessando a Galileia. Jesus não queria que ninguém soubesse onde ele estava
31 Imílleebéhjáa apáámyekéréi ímamyémuke iúwaabóne. Téijyúhjáa úúbálleebe Mɨ́amúnáájpidívúu ípívyéévéébedívú tsaapi ímítyúmeke ékéévétsóóbeke ditye dsɨ́jɨ́vétsoobe 3 coojɨ́vatu tsiiñe ibóhɨɨíñe.
31 porque estava ensinando os discípulos. Ele lhes dizia:
32 Ehdúhjáa dibye diityéké úúballéné tsá ditye wáájácutú muhdú nééiñe ehdu dibye nééneé. Aanéhjáa dííbyeke ímíñeúvú idíllóiyóné nuhnévehíjcyáme.
32 Eles não entendiam o que Jesus dizia, mas tinham medo de perguntar.
33 Átsihdyúhjáa Capenaóovu pééme úújeté tsájaávu. Átsihvúhjáa Jetsóó diityéké nééhií: —¿Ɨ́ɨ́nerí éhne ámuha táhjájcatsímyéré métsahíjcyá juuváyi?
33 Jesus e os discípulos chegaram à cidade de Cafarnaum. Quando já estavam em casa, Jesus perguntou aos doze discípulos:
34 Árónáacáhjáa tsá ditye áñújcutú caabyé diityédítyú ɨ́ɨhtsútuube íjcyáíyóneríhjyáa ityáhjájcatsíñélliíhye.
34 Mas eles ficaram calados porque no caminho tinham discutido sobre qual deles era o mais importante.
35 Áánélliihyéhjáa iácúúvéne neebe diityéke: —Ámúhadítyú ɨ́ɨhtsútuube iíjcyane ímílleebe óvíi tsíjtyeke ɨ́ɨ́cuvéhi.
35 Jesus sentou-se, chamou os doze e lhes disse:
36 Ehdúhjáa diityéké iñééne tsɨ́ɨ́ménéwúuke icyájaabúcúne neébe: —Éje, áánu muurá tsɨ́ɨ́mene ɨ́dátsóhreé.
36 Aí segurou uma criança e a pôs no meio deles. E, abraçando-a, disse aos discípulos:
37 Ahdu muurá táuráávye múnaa ɨ́dátsó néémeke ɨ́ɨ́cúvehíjcyámé ookéjuco ɨ́ɨ́cuvéne. Aane tsá idyé ookére. Téhdure okée wállóóbekéjuco ditye ɨ́ɨ́cuvéne. Ehdúhjáa Jetsóó néé ímamyémuke.
37 — Aquele que, por ser meu seguidor, receber uma criança como esta estará também me recebendo. E quem me receber não recebe somente a mim, mas também aquele que me enviou.
38 Áhduréhjáa tsáijyu Jóáa néé dííbyeke: —Ávyéjuúbej, tsáápiikye muha máájtyumɨ́ tsaaté pañe naavémú íjcyámeke dimyémeri wáágóohíjcyáábeke. Áábeke muha mébóíjcyuíñú tsíjpiiye íjcyaabe ɨ́veekí tehdu méénúnélliíhye.
38 João disse: — Mestre, vimos um homem que expulsa demônios pelo poder do nome do senhor, mas nós o proibimos de fazer isso porque ele não é do nosso grupo.
39 Árónáacáhjáa Jetsóó nééhií: —¿Ɨ́veekí ámuha mébóijcyúhi? Muurá eene tamyémeri méénúráítyúronéhjɨ́ méénuhíjcyáméubá tsá óhdityu ímityúné íhjyúváítyuróne.
39 Jesus respondeu:
40 Muurá meke pɨ́aabómé tsá meke tútávájtsotúne.
40 Porque quem não é contra nós é por nós.
41 Ahdícyane tsaate ámuha tahñéjté meíjcyámeke nújpácyo dɨ́ɨ́vanévú tamyémeri íjchome muurá tééne áhdó ɨ́ɨ́né imíjyaú íjcyaáhi.
41 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: quem der um copo de água a vocês, porque vocês são de Cristo, com toda a certeza receberá a sua recompensa.
42 Áánetu botsíi oke cáhcujtsómé ɨ́dátsó tsɨɨméwuúmúdúréi néémedítyú tsaatéké ímítyunévú ɨ́búwátsohíjcyámekéubá múu apáhajchíí íjkyééháñetu néwayúcobáné ióhbáñúmeke wájojcó móóá pañévú ditye ɨ́cúbáhrámeííyóné ɨhdétu.
42 Jesus continuou:
43 Ahdícyane ámúhá hojtsɨ́neri ímityúné ámuha meméénuhíjcyáhajchíí múu kípíyújcúmeí téhojtsɨ́jɨ. Muurá ímí ámuha méíjcyaá tsánejcúéhójtsɨma íjcyájúcóóturómé ámuha mepájtyetéhajchííjyu. Áánetu ɨ́dátsó ámuha méíjcyaá tsahójtsɨ́cuma ámuha meíjcyarómé múijyú áábatéítyúnéj cuujúwá pañévú mewágóóóvéhajchííjyu. Árónáa ihdyu tééwá pañe íjcyame tsá muhdú íjcyáityúne.
43 Se uma das suas mãos faz com que você peque, corte-a fora! Pois é melhor você entrar na vida eterna com uma só mão do que ter as duas e ir para o inferno, onde o fogo nunca se apaga.
44 — ausente —
44 [Ali os vermes que devoram não morrem, e o fogo nunca se apaga.]
45 Téhdure ámúháj tuhááñeri ímítyúne éllevu ámuha mepéhíjcyáhajchíí múu kípíyújcúmeí téjtuhájɨ. Muurá ímí ámuha meíjcyaá tsajtúháácyuma íjcyájúcóóturómé ámuha mepájtyetéhajchííjyu. Áánetu ɨ́dátsó ámuha meíjcyaá tsajtúháácyuma ámuha meíjcyarómé múijyú áábatéítyúnéj cuujúwá pañévú mewágóóóvéhajchííjyu. Árónáa ihdyu tééwá pañe íjcyame tsá muhdú íjcyáityúne.
45 Se um dos seus pés faz com que você peque, corte-o fora! Pois é melhor você entrar na vida eterna aleijado do que ter os dois pés e ser jogado no inferno.
46 — ausente —
46 [Ali os vermes que devoram não morrem, e o fogo nunca se apaga.]
47 Áhdure idyé ámúhá hálluúúneri ámuha maájtyumɨ́né ímityúné meméénuhíjcyáhajchíí méwaagóoméí téuhjɨ. Muurá ímí ámuha méíjcyaá tsánejcúéuma íjcyájúcóóturómé Píívyéébé avyéjuri ámuha meíjcyáhajchííjyu. Áánetu ɨ́dátsó ámuha méíjcyaá tsaúúcuma ámuha meíjcyarómé múijyú áábatéítyúnéj cuujúwá pañévú mewágóóóvéhajchííjyu. Árónáa ihdyu tééwá pañe íjcyame tsá muhdú íjcyáityúne.
47 Se um dos seus olhos faz com que você peque, arranque-o! Pois é melhor você entrar no
48 — ausente —
48 Ali os vermes que devoram não morrem, e o fogo nunca se apaga.
49 Muurá pámeere tééwá pañe íjcyámedi tééwaj cúvá búúúveéhi. Áánetu Píívyéébeke ɨ́ɨ́cúvehíjcyámeke ímíjpyetétsóiibye éhne múúne cánááma heeco ímíjpyetétsódu.
49 — Pois todas as pessoas serão
50 Muurá cánááma iíímúnéllii meke pɨ́aabóhi. Áánetu iíímútuca tsá ɨ́ɨ́netú tene pɨ́áábóítyuróne. Ahdu teene Píívyéébé uwááboju cánáámadu. Aane ihdyu óvíi ámúhá pañévú ámuha méujcú tsaímíyé ámuha menáhbévájcatsíki. Ehdúhjáa Jetsóó úwaabó ímamyémuke.
50 O sal é uma coisa útil; mas, se perder o gosto, como é que vocês poderão lhe dar gosto de novo? Tenham sal em vocês mesmos e vivam em paz uns com os outros.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.