Lucas 6
Bora NT (BOA_TBL) vs ARA
1 Aabéhjáa tsáijyu wáyeéévejcóójɨ́ ímamyémuma úmɨhéj pɨɨnétú pájtyénáa bajtsóháñetu ujcúmé imájchoki.
1 Aconteceu que, num sábado, passando Jesus pelas searas, os seus discípulos colhiam e comiam espigas, debulhando-as com as mãos.
2 Aanéhjáa paritséómú ɨɨ́ɨ́téne néé diityéke: —¿Aca ɨ́veekí ehdu ámuha mémeenú íjcyoojɨ wáyeéévejcóójɨ́ meméénúítyuróne?
2 E alguns dos fariseus lhes disseram: Por que fazeis o que não é lícito aos sábados?
3 Áánélliihyéhjáa Jetsóó néé diityéke: —¿Aca tsá ámuha meéévehíjcyatú tsáijyúu iájyabáávaténéllii íñahbéjtema Dabíiúvú téeméné méénune Píívyéébé waajácúháámɨtu cáátuváne?
3 Respondeu-lhes Jesus: Nem ao menos tendes lido o que fez Davi, quando teve fome, ele e seus companheiros?
4 Muuráhjáa duurúvájá pañévú iúcáávéne imájchóítyuróné Píívyéébé ɨɨcúvé pááa majchómé apáámyéré llúúvájte máchohíjcyáne.
4 Como entrou na casa de Deus, tomou, e comeu os pães da proposição, e os deu aos que com ele estavam, pães que não lhes era lícito comer, mas exclusivamente aos sacerdotes?
5 Áhduréhjáa neebe diityéke: —Muurá íñe Mɨ́amúnáájpidívúu o ípívyéévéébé wáábyuta téhdure téjcoojɨ wáyeéévejcóójɨ.
5 E acrescentou-lhes: O Filho do Homem é senhor do sábado.
6 Tsáijyúhjáa téénere wáyeéévejcóójɨ́ pihcyáávéjá pañévú Jetsóó úwaabóhi. Áánáacáhjáa tsaapi tsánejcúehójtsɨ́ íhyójtsɨ múhdurá néébe tétsihyi.
6 Sucedeu que, em outro sábado, entrou ele na sinagoga e ensinava. Ora, achava-se ali um homem cuja mão direita estava ressequida.
7 Áánélliihyéhjáa taúhbájú uwáábojtémá paritséómú Jetsóodívúré ɨ́ɨ́tehíjcyá dííbyeke téjcoojɨ dibye bóhɨ́ɨ́tsóhajchíí téénej tééveri ímítyuube dibye íjcyane iñééroki.
7 Os escribas e os fariseus observavam-no, procurando ver se ele faria uma cura no sábado, a fim de acharem de que o acusar.
8 Ehdúhjáa ditye ɨ́jtsámeíñé iwáájácúne Jetsóó néé diibye múhdurá íhyójtsɨ néébeke: —Muúbej, cána dichaj. Ahdújucóhjáa dibye pééne dííbye éllevu.
8 Mas ele, conhecendo-lhes os pensamentos, disse ao homem da mão ressequida: Levanta-te e vem para o meio; e ele, levantando-se, permaneceu de pé.
9 Áábedítyúhjáa neebe diityéke: —Ámúhakye ó dílloó tsane: ¿Aca tsá íjcyoojɨ wáyeéévejcóójɨ́ mepɨ́áábóítyuró tsaatéké tsíeméné pájtyémeke, mityá méɨ́hvéjtsóiyá ditye ɨdsɨ́jɨ́vekij?
9 Então, disse Jesus a eles: Que vos parece? É lícito, no sábado, fazer o bem ou o mal? Salvar a vida ou deixá-la perecer?
10 Ehdúhjáa iñééne diityéké ɨ́ɨ́teebéré néé dííbyeke: —Muúbej, cána ííllevu cujúúvé díhyótsɨɨ́j. Ahdújucóhjáa dibye cújúúvénemáyé téhojtsɨ́ ímíjpyeténe.
10 E, fitando todos ao redor, disse ao homem: Estende a mão. Ele assim o fez, e a mão lhe foi restaurada.
11 Ehdúhjáa Jetsóó méénune dííbyeke múnáátsohíjcyámé ɨɨ́ɨ́téne ávyétá ɨhnáhó cayóbáávatéhi. Áánemáhjáa pítyácójcatsímyé muhdú dííbyeke imyéénuíñe.
11 Mas eles se encheram de furor e discutiam entre si quanto ao que fariam a Jesus.
12 Téijyúhjáa Jetsóó cáméhbaúvú péébe Píívyéébema ihjyúvápéjcovéhi.
12 Naqueles dias, retirou-se para o monte, a fim de orar, e passou a noite orando a Deus.
13 Ááné tsɨtsɨ́ɨ́vevúhjáa pihjyúcuube dííbyema péhíjcyámeke. Áámedítyúhjáa újcuube 12-meváké páñétúejte ímamyémú íjcyame úwááboméré péhíjcyáímyeke.
13 E, quando amanheceu, chamou a si os seus discípulos e escolheu doze dentre eles, aos quais deu também o nome de apóstolos:
14 Aaméhjáa ílluúme: Tsimóóhjáa íjcyáábeke téhdure Péédoródívú dibye méménuúbee, íñahbe Aderéee, Jacóóboo, Jóáaá, Perípee, Batoroméee, Matéoo, Tomáaa, tsijpi Jacóóbó Apéó hajchii, cananíjtámúejpi Tsimóoo, Jacóóbó nahbe Jóódaá, tsijpi Jóóda Ijcarióóté bóónétúhjáa dííbyedívú méénútsóiíbyee, éhdume.
14 Simão, a quem acrescentou o nome de Pedro, e André, seu irmão; Tiago e João; Filipe e Bartolomeu;
15 — ausente —
15 Mateus e Tomé; Tiago, filho de Alfeu, e Simão, chamado Zelote;
16 — ausente —
16 Judas, filho de Tiago, e Judas Iscariotes, que se tornou traidor.
17 Aaméhjáa teene cáméhbáutu tsááme wajtsɨ́ ítyujkévétsihvu. Áijyúhjáa mítyane mɨ́amúnaa Jetsóó uwáábó illéébúcunú tsáácunú pahúllevátú teene Jodéá iiñújɨtu Jerotsaréetuu, Tíírótuú, Tsidóotuu, íjcyane. Aaméhjáa tsivá chéméméhjɨke dibye ibóhɨ́ɨ́tsoki.
17 E, descendo com eles, parou numa planura onde se encontravam muitos discípulos seus e grande multidão do povo, de toda a Judeia, de Jerusalém e do litoral de Tiro e de Sidom,
18 Áámedítyúhjáa tsaaté pañe naavémú íjcyámeke dibye wáágóóné boone tsaímiyéjuco ditye ícyahíjcyáne.
18 que vieram para o ouvirem e serem curados de suas enfermidades; também os atormentados por espíritos imundos eram curados.
19 Paméváréhjáa chémeméhjɨ́ imíllehíjcyará dííbyeke idyómajcóné tsaatéhjáa dííbyeke idyómájcóneríyé bóhɨhíjcyáné iájtyúmɨ́nélliíhye.
19 E todos da multidão procuravam tocá-lo, porque dele saía poder; e curava todos.
20 Aanéhjáa Jetsóó ímamyémuke ɨɨ́ɨ́téne nééhií: —Maímijyu ihdyu ámuha ɨdáátsóméhjɨúvú menééme meíjcyanej. Muurá tehdu néémé wáábyuta Píívyéébé avyéju.
20 Então, olhando ele para os seus discípulos, disse-lhes:
21 Maímijyu ámuha meíjcyane dibye ímillédú ámuha meíjcyáíyóneri metsúúrámeíhijcyáme. Muurá ámúhakye pɨ́ááboobe tehdu ámuha meíjcyaki. Maímijyu ámuha meíjcyane kímóhcó nénehjɨ ámúhakye pátyehíjcyáme. Píívyéébe muurá ámúhakye ímíjyúúvetsóhi.
21 Bem-aventurados vós, os que agora tendes fome, porque sereis fartos.
22 Muurá íñe Mɨ́amúnáájpidívúu o ípívyéévéébeéjté ámuha meíjcyáné déjúcotu oke cáhcújtsotúmé ámúhakye tsarílleéhi. Aame tsá ámúhakye lléébóityúne. Ámúhakye átéréejtédí idíllóne nehníwu ihjyúvahíjcyaímyé ámúhadítyu. Árome ihdyu maímijyu ámuha meíjcyanej.
22 Bem-aventurados sois quando os homens vos odiarem e quando vos expulsarem da sua companhia, vos injuriarem e rejeitarem o vosso nome como indigno, por causa do Filho do Homem.
23 Muuráhjáa téhdure éíjyuúvú diityé ɨhdé múnáaúvú Píívyéébé ihjyú uubálle múnáadi ɨ́cúbáhrahíjcyáhi. Ahdu ámúhakye ditye dárɨ́ɨ́véróné pañe óvíi ámuha íllure méimíjyúúhií. Muurá ámuha meɨ́cúbáhrámeíñe áhdó ɨ́ɨ́né imíjyaú Píívyéébe ámúhakye pícyoóhi.
23 Regozijai-vos naquele dia e exultai, porque grande é o vosso galardão no céu; pois dessa forma procederam seus pais com os profetas.
24 Áánetu ihdyu ɨ́htsutúmé ehnéva múnaa tééneríyé tsúúrámeíhíjcyámeke máɨdáátsoju tene pájtyeíñej. Muurá tééneri ditye ímíjyúúveróné nɨjkévaá diityéma.
24 Mas ai de vós, os ricos! Porque tendes a vossa consolação.
25 Ehdu ɨ́ɨ́né imíjyaú panévatúré ícyahíjcyámeke máɨdáátsoju tene pájtyeíñej. Muurá ɨ́dátsó diityémá nɨjkévaíñé ɨ́ɨ́né imíjyaú ditye ícyahíjcyaróne. Muurá ímíjyuuri íjcyárómema nɨjkévaíñé kímóóvevúréjuco.
25 Ai de vós, os que estais agora fartos! Porque vireis a ter fome.
26 Áhdure ditye ávyejúúllehíjcyámeke máɨdáátsoju tene pájtyeíñej. Ehdúu muurá diityé ɨhdé múnáaúvú iiye Píívyéébé ihjyú uubálle múnáadi díllómeímyeke tsaate ávyéjútsohíjcyáhi.
26 Ai de vós, quando todos vos louvarem! Porque assim procederam seus pais com os falsos profetas.
27 Ahdícyane ámuha oke melléébúcunúmeke o néé ámuha mewájyu ámúhakye múnáájtsórómeke. Áhdure ámúhakye tsáríllérómeke múu pɨ́aabóhi.
27 Digo-vos, porém, a vós outros que me ouvis: amai os vossos inimigos, fazei o bem aos que vos odeiam;
28 Téhdure múu ámúhadítyú ímityúné íhjyúvárómema tsaímíyé íhjyúváhi. Téhdure ámúhakye áábohíjcyárómé hallúvú múu táúmeí pɨáábó Píívyéébeke.
28 bendizei aos que vos maldizem, orai pelos que vos caluniam.
29 Áhdure tsaate ámúhakye méénúhajchíí tsá múu pɨ́ámeítyúne. Téhdure ámúhá wajyámú dɨ́ɨ́vane ditye ámúhadítyú újcúhajchíí múu ɨ́hvejtsó tsiijya ditye itsájtyeki.
29 Ao que te bate numa face, oferece-lhe também a outra; e, ao que tirar a tua capa, deixa-o levar também a túnica;
30 Áhdure ámúhakye tsíeméné táúmeímyeke múu ajcúhi. Áhdure tsaate ámúha éhné náníhajchíí tsá múu díllotúne.
30 dá a todo o que te pede; e, se alguém levar o que é teu, não entres em demanda.
31 Áhdure pamévamáyé ámuha ímí meíjcyane meímílléhajchíí múu íicyánéjcutu ɨ́mɨááméré ijcyáhi.
31 Como quereis que os homens vos façam, assim fazei-o vós também a eles.
32 Muurá ámúhakye wájyúmekéré ámuha mewájyúhajchíí tsá ɨ́mɨá wájyú tene íjcyatúne. Muurá ímítyúné mɨ́amúnaa íjcyarómé téhdure diityéké wájyúmemáyé wajyújcatsíhi.
32 Se amais os que vos amam, qual é a vossa recompensa? Porque até os pecadores amam aos que os amam.
33 Téhdure ámúhama ɨ́mɨáámé íjcyámemáyé ámuha ɨ́mɨáámé meíjcyáhajchíí tsá tene ímityúne. Muurá ímityúmé íjcyarómé tehdu meenúhi.
33 Se fizerdes o bem aos que vos fazem o bem, qual é a vossa recompensa? Até os pecadores fazem isso.
34 Áhdure ámúhakye tsíeménevu ájcúmekéré tééné cápayóóvéré ámuha maájcúhajchíí tsá tene ímityúne. Muurá ímityúmé íjcyarómé tsaatéké tsíeménevu ajcú ditye ɨpɨ́ámeíkíye. Ahdu tsá múu néétune.
34 E, se emprestais àqueles de quem esperais receber, qual é a vossa recompensa? Também os pecadores emprestam aos pecadores, para receberem outro tanto.
35 Ámúhakye múu néhníllérómeke iwájyúne panévatúré ditye pɨ́htónéhjɨtu pɨ́aabó ditye ámúhakye pɨ́ámeíítyúrónáaáca. Ehdu ámuha mepɨ́áábóhajchíí ɨ́htsútuube Píívyéébej tsɨ́ɨ́mé ámuha meíjcyame ɨ́ɨ́né imíjyaú méíjcyaáhi. Muurá Píívyéébe ímityúmé íjcyárómeke ɨɨ́daatsólléne pɨ́áábohíjcyáhi.
35 Amai, porém, os vossos inimigos, fazei o bem e emprestai, sem esperar nenhuma paga; será grande o vosso galardão, e sereis filhos do Altíssimo. Pois ele é benigno até para com os ingratos e maus.
36 Ahdícyane óvíi ámuha pamévakéré meɨ́daatsólléne mépɨ́áábohíjcyá Méécááni Píívyéébe méénuhíjcyádu.
36 Sede misericordiosos, como também é misericordioso vosso Pai.
37 Tsá múu íhjyúvatú tsijtye múhdurá néémedi Píívyéébe ámúhakye iñéétu téhdure ímityúmé ámuha meíjcyane. Tsá múu tsíjtyedi ɨ́cúbáhratú Píívyéébe ámúhadi ɨɨ́cúbáhrátuki. Téhdure ámúhakye ímityúné tsaate méénuróné múu ɨ́hvejtsó ɨɨná diityéké méénutúméré téhdure Píívyéébe ámúhakye ɨɨná imyéénútuki.
37 Não julgueis e não sereis julgados; não condeneis e não sereis condenados; perdoai e sereis perdoados;
38 Múu pɨ́aabó múhdurá néérómeke téhdure Píívyéébe ámúhakye ɨpɨ́ááboki. Muurá ɨ́mɨáámeke pɨ́ááboóbe. Aabe muurá ámuha muhdú tsíjtyeke mepɨ́áábohíjcyádúré ámúhakye pɨ́ááboóhi.
38 dai, e dar-se-vos-á; boa medida, recalcada, sacudida, transbordante, generosamente vos darão; porque com a medida com que tiverdes medido vos medirão também.
39 Téhduréhjáa tsiiñe Jetsóó úwááboobe nééhií: —¿Aca tsaapi hállúvátuube tsijpi téhdure néébeke tsajtyéiyá tsiéllevu? ¿Aca tsá tsamútsíyé áákityéítyuró wáhyéju dɨ́ɨ́váné pañévu?
39 Propôs-lhes também uma parábola: Pode, porventura, um cego guiar a outro cego? Não cairão ambos no barranco?
40 Tsá muurá tsaapi mamye dííbyeke úwáábohíjcyáábé ehnííñevu wáájácutúne. Muurá ihdyu páneeréi ɨnɨ́jkévácooca botsíi dibye wáájacúdú wáájácuúbe.
40 O discípulo não está acima do seu mestre; todo aquele, porém, que for bem-instruído será como o seu mestre.
41 ¿Aca ɨ́veekí ámuha méijyácunúhijcyá ámúhá nahbémú hálluúúné pañe wááhyéwuúné íjcyáneri ámúhá hálluúúné pañe úménebááné íjcyane wáájácúmeítyúme?
41 Por que vês tu o argueiro no olho de teu irmão, porém não reparas na trave que está no teu próprio?
42 Muurá úménebááné ámúhá hálluúúné pañe íjcyame tsá ámúhá nahbémuke ámuha menééítyuróne: “Cána muha ámúhakye mebóhdo eene wááhyene ámúhá hálluúúné pañe íjcyane.” ¡Ávyeta bañú múnaa ámuha meíjcyame pánehjɨ́dú ɨ́mɨáámeúvúdú ámuúha! Tujkénú méwaagóoméí eene úménebááné ámúhá hálluúúné pañe íjcyane botsíi ímí ámuha maájtyumɨ́mé mebóhdo teene wááhyene ámúhá nahbémú hálluúúné pañe íjcyane. Ehdu nééne tsá múu tsaate wahdɨ́ɨ́váné imítyúwu méénúneri íjyácunútú tsáijyu múu éhnííñevu ímityúné ámuha meméénuhíjcyáme.
42 Como poderás dizer a teu irmão: Deixa, irmão, que eu tire o argueiro do teu olho, não vendo tu mesmo a trave que está no teu? Hipócrita, tira primeiro a trave do teu olho e, então, verás claramente para tirar o argueiro que está no olho de teu irmão.
43 Tsá muurá oove néévahíjcyáné uméhé nééváítyuró átéréene oove íjcyatúne. Áhdure oove íjcyatúné néévahíjcyáné uméhé tsá múijyú nééváítyuró oove íjcyane.
43 Não há árvore boa que dê mau fruto; nem tampouco árvore má que dê bom fruto.
44 Muurá iñéévatúré méwaajácú uméhééné kéeméhéhjɨ́ íjcyane. Tsá muurá múijyú tsúhjɨ́vahe nééváítyuró híígoó. Áhdure tsá múijyú wacyónejke nééváítyuró baáco.
44 Porquanto cada árvore é conhecida pelo seu próprio fruto. Porque não se colhem figos de espinheiros, nem dos abrolhos se vindimam uvas.
45 Ahdu ɨ́ɨ́vane muurá ɨ́mɨáámé ɨ́ɨ́búwá pañe ɨ́mɨá ɨ́jtsaméí íjcyanéjuco ditye íhjyuváne. Áánetu ímityúmé ihjyúvá ɨ́ɨ́ɨ́búwá pañe ímítyúné ɨ́jtsaméí íjcyanéjuco. Muurá muhdú ɨ́ɨ́buúúné ɨ́ɨ́jtsaméí íjcyadújuco ditye íhjyuváne.
45 O homem bom do bom tesouro do coração tira o bem, e o mau do mau tesouro tira o mal; porque a boca fala do que está cheio o coração.
46 ¿Ɨ́veekí ámuha oke Ávyéjúúbedi médíllohíjcyá ámúhakye o nééne ámuha melléébóne tehdu meíjcyámejɨ́ɨ́vari?
46 Por que me chamais Senhor, Senhor, e não fazeis o que vos mando?
47 Cáhawáá ámúhakye o úúbálle muhdú tahñéjté oke lléébome íjcyane.
47 Todo aquele que vem a mim, e ouve as minhas palavras, e as pratica, eu vos mostrarei a quem é semelhante.
48 Muurá tsaapi ánúmeííbyé cóhpéj nétsihdyu ávyéta páñé itséhdíhyejújɨri íapɨ́hajcúné wáduhcúhi. Aaja tsá nújpabya wááóítyuró ávyéta cóhpé teja méénúmeíñélliíhye. Ehdu muurá tahñéjté oke lléébome ijcyáhi.
48 É semelhante a um homem que, edificando uma casa, cavou, abriu profunda vala e lançou o alicerce sobre a rocha; e, vindo a enchente, arrojou-se o rio contra aquela casa e não a pôde abalar, por ter sido bem-construída.
49 Áánetu o nééne cáhcújtsotúmé ijcyá éhne múúne tsaapi ímíñeúvú ihjyá apɨ́hajcúné wádúhcútuja dííbyedívú nújpabya wááóné boone dibye ɨ́dátsó íjcyadu.
49 Mas o que ouve e não pratica é semelhante a um homem que edificou uma casa sobre a terra sem alicerces, e, arrojando-se o rio contra ela, logo desabou; e aconteceu que foi grande a ruína daquela casa.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.