Lucas 20
Bora NT (BOA_TBL) vs NAA
1 Aabéhjáa Jetsóó duurúvájá pañévú pajtyéteju úwáábónáa llúúvájté avyéjujtee, taúhbájú uwáábojtee, túkevéjtsojtee, íjcyame itsááne dííbyeke nééhií: —¿Aca múúbé ɨhtsúturí u íjcyaabe eene ehdu nénehjɨ ú méénuhíjcyáhi? Cána múúhakye duubállej.
1 Aconteceu que, num daqueles dias, estando Jesus a ensinar o povo no templo e a evangelizar, chegaram os principais sacerdotes e os escribas, juntamente com os anciãos,
2 — ausente —
2 e lhe perguntaram: — Diga-nos com que autoridade você faz estas coisas? Ou quem lhe deu esta autoridade?
3 Áánélliihyéhjáa neebe diityéke: —Áyu cána téhdure ámúhakye ó díllone oke máañújcuj.
3 Jesus respondeu:
4 ¿Acáa múha nééjuri Jóááuvu tsótsohíjcyá cáhcújtsómeke? ¿A Píívyéébépeé, mityá mɨ́amúnaárée nééjuri?
4 O batismo de João era do céu ou dos homens?
5 Áánélliihyéhjáa tsamééré néjcatsíhi: —Muurá ‘Píívyéébée nééjuri tsótsohíjcyaábe’ menéhajchíí meke nééíyoóbe: “Áábekéráhjáa ¿ɨ́veekí tsá ámuha mecáhcújtsotúne?”
5 Então discutiram entre si: — Se dissermos: “Do céu”, ele dirá: “Por que não acreditaram nele?”
6 Áánetu ‘mɨ́amúnaárée nééjuri’ menéhajchíí meke diitye mɨ́amúnaa tééné hallútú dsɨ́jɨ́vétsóiyá néwayúúnevu iáámúneri. Muurá paméváré cáhcujtsó ɨ́mɨáánéjucóo Píívyéébé ihjyú uubálle múnáajpi diibye Jóáa íjcyane.
6 Mas, se dissermos: “Dos homens”, o povo todo nos apedrejará, porque está convicto de que João era profeta.
7 Ehdúhjáa nééneri iñúhnévéne nééme iwáájácutúne.
7 Por fim, responderam que não sabiam de onde era.
8 Áánélliihyéhjáa Jetsóó néé diityéke: —Aanéjɨ́ɨ́va idyé ámúhakye ó úúbálleé múúbé ɨhtsúturí o méénuhíjcyáne.
8 E Jesus lhes disse:
9 Téhduréhjáa tsiiñe úwááboobe nééhií: —Tsaapíhjyáa íúmɨhe bajtsó tsanééré óóvaá. Ápallívúhjáa tsaatéké ityéhmétsoíñúne peebe tsiéllevu tsúúcaja téhulle iíjcyáíhullévu.
9 A seguir, Jesus passou a contar ao povo esta parábola:
10 Áhullétúhjáa tsúúca tépalli néévane iwáájácútsihvu wálloobe íúníu múnáájpikye dííbyema ditye iwállóóro téénetu dííbye éhné íjcyadúne. Ahdújucóhjáa pééróóbeke ditye méénúpéjtsónetu dibye óómiñe íéveébe.
10 No devido tempo, mandou um servo aos lavradores para que lhe dessem do fruto da vinha. Mas os lavradores, depois de espancá-lo, o despacharam de mãos vazias.
11 Áánélliihyéhjáa tsíjpiikye dibye wállóóróóbeke téhdure iúhbáne méénúpejtsóme. Aabéhjáa idyé oomí íéveebére.
11 Em vista disso, enviou-lhes outro servo, mas também a este espancaram e, depois de insultá-lo, despacharam de mãos vazias.
12 Áróné pañéhjáa tsíjpiikye dibye wállóóbeke téhdure ditye túúvátsónetu ílluréjuco dibye wááneé.
12 Mandou ainda um terceiro; também a este, depois de feri-lo, expulsaram.
13 Áánéhjáa diibye úmɨhé aabájaabe nééhií: “¿Aane muhdúí íñe teéne? Áyu cána hájchíwu mítyane o wájyúróóbekéréjuco o wálloókij. Dííbyeke íhya avyéjúúlléiyóme.”
13 Então o dono da vinha disse: “Que farei? Enviarei o meu filho amado; talvez o respeitem.”
14 Ehdúhjáa iñééne íllíkyeréjuco dibye wállóóbeke iájtyúmɨ́ne néjcatsímye: “Aabye muurá íllíyéjuco íñe cááníñúiyóne. Áánéllii metsu dííbyekéréjuco medsɨ́jɨ́vétso mehnéréjuco tene iíjcyaki.”
14 — Mas, quando os lavradores viram o filho, começaram a discutir entre si: “Este é o herdeiro; vamos matá-lo, para que a herança seja nossa.”
15 Ahdújucóhjáa tétsihdyu kémuéllevu itsájtyéébeke ditye dsɨ́jɨ́vetsóne. Ehdúhjáa Jetsóó iúúbállétsihdyu nééhií: —¿Aane íñe diibye tépallí aabájaabe itsáácooca muhdú méénuú diityéké eenée íúmɨhévú dibye téhmétsoíñúmé ímityúné dárɨ́ɨ́vémeímyeke?
15 E, lançando-o fora da vinha, o mataram.
16 Muurá diityéké tééné hallútú ɨdsɨ́jɨ́vétsóne tsíjtyekéréjuco dibye téhmétsoíñé tépallívu. Ehdúhjáa Jetsóó néénéllii tétsihyi íjcyame nééhií: —Óvíi ihdyu Píívyéébe múúhakye tehmé tehdu muha meíjcyátuki.
16 Virá, exterminará aqueles lavradores e entregará a vinha a outros. Ao ouvir isto, disseram: — Que tal não aconteça!
17 Áánélliihyéhjáa Jetsóó diityédívú ɨɨ́ɨ́téne nééhií: —¿Aca muhdú nééiyóné Píívyéébé waajácúháámɨtu íllu nééhií:
17 Mas Jesus, com o olhar fixo neles, disse:
18 Aane muurá teeu nééwayúdú o néébé uwááboju cáhcújtsotúmé mújtaáhi. Áámedívú o cáyobáávatécooca ílluréjuco ditye wágóóóveíñe.
18 Todo o que cair sobre esta pedra ficará em pedaços; e aquele sobre quem ela cair ficará reduzido a pó.
19 Ehdúhjáa Jetsóó taúhbájú uwáábojtémá llúúvájté avyéjujtéké múu lléboobódú úwaabóné iwáájácúne imíllerómé téijyúré dííbyeke iékeevéne. Árónáacáhjáa íllityémé mɨ́amúnáadi.
19 Naquela mesma hora, os escribas e os principais sacerdotes procuravam prender Jesus, porque entenderam que ele havia contado essa parábola contra eles; mas temiam o povo.
20 Aaméhjáa ɨ́mɨáámédú tsaatéké dííbye éllevu wallóó ditye dííbyeke ávyéjúúbedítyú díllone dibye múhdurá áñújcúhajchíí tééné hallútú dííbye éllevu itsájtyéroki.
20 Eles passaram a vigiar Jesus. Enviaram espiões que se fingiam de justos para ver se o apanhavam em alguma palavra, a fim de entregá-lo à jurisdição e à autoridade do governador.
21 Aaméhjáa neeté dííbyeke: —Uwááboóbej, muha muurá méwaajácú tehdújuco u úwáábohíjcyáné keená Píívyéébe mɨ́amúnáadívú tújkevééllejɨ́jtó tsijtye múhdurá úhdivu ɨ́jtsúcunúróneri ɨ́ɨ́cúvétuubére.
21 Então lhe perguntaram: — Mestre, sabemos que o senhor fala e ensina corretamente e não se deixa levar pela aparência das pessoas, mas ensina o caminho de Deus segundo a verdade.
22 Aabe cána múúhakye diñe díicyánéjcutuj: ¿A tehdújuco ávyéjuube romáánómuube íjcyáábé wáábyuta dsɨ́ɨ́dsɨke ditye áhdótsohíjcyáné maáhdóiyóne, mityá tsáhaáj?
22 É lícito pagar imposto a César ou não?
23 Ehdúhjáa ímityúné ɨɨ́jtsámeíñemáyé ditye nééne Jetsóó iwáájácúne néé diityéke: —¿Ɨ́veekí ehdu ámuha oke médárɨɨvéhi? Áyu cána oke méuujétsó dsɨ́ɨ́dsɨjɨ́vuj. Ahdújucóhjáa ditye úújétsojɨ ɨɨ́ɨ́téne neébe: ¿Aca múhúmɨ náávé eéne? Áhdure ¿mumémé eene tééjɨtu? Áánélliihyéhjáa néémeé: —Tséétsá húmɨ nááve. Áábe méméré íñe tééjɨtu.
23 Mas Jesus, percebendo a artimanha deles, respondeu:
24 — ausente —
24 — Mostrem-me um denário. De quem é a figura e a inscrição? Eles responderam: — De César. Então Jesus lhes disse:
25 Áánélliihyéhjáa Jetsóó néé diityéke: —Ané wa ihdyu diibye Tséétsáke mááhdohíjcyá dííbye éhnéjuco íjcyanévu. Áánetu ihdyu Píívyéébeke máácuhíjcyá dííbyé wáábyuta íjcyanévu.
25 — Pois deem a César o que é de César e a Deus o que é de Deus.
26 Ehdúhjáa dííbyeke dárɨ́ɨ́verómé tsá píívyetétú dííbyedívú iñéétsóiyóne. Aaméhjáa ehdu dibye nééneri iúllévenúne tsá ɨɨná íhjyuvájúcootúne.
26 Não puderam apanhá-lo em palavra alguma diante do povo; e, admirados da sua resposta, calaram-se.
27 Ááné boonéhjáa tsadotséómudítyú tsaate péé dííbye éllevu medsɨ́jɨvémé tsiiñe mebóhɨɨne cáhcújtsotúme.
27 Chegando alguns dos saduceus, que dizem não haver ressurreição,
28 Aaméhjáa néé dííbyeke: —Uwááboóbej, Moitséeúvúhjáa muurá néé tsaapi méwadívú tsɨ́ɨ́mávátuube dsɨ́jɨ́véhajchíí íñahbéréjuco díílleke táábávaíñe dííbyeréjuco ɨtsɨ́ɨ́máva díílledívú íñáhbeúvúu tsɨ́ɨ́máváiyóne.
28 perguntaram a Jesus: — Mestre, Moisés nos deixou escrito que, se um homem casado morrer sem deixar filhos, o irmão desse homem deve casar com a viúva e gerar descendentes para o falecido.
29 Aanée ijcyámé 7-meva tsané nahbému. Áámedítyúu ámíaabe ityáábávárólléjtane dsɨ́jɨvé tehdu tsɨ́ɨ́mávátuúbe.
29 Ora, havia sete irmãos: o primeiro casou e morreu sem filhos;
30 Ááné boonée bóneebe díílleke táábávároobe téhdure dsɨ́jɨvé tsɨ́ɨ́mávátuubére.
30 o segundo
31 Ááné boonée tsijtye bónejte díílleke táábávarómé téhdure dsɨ́jɨvé tsɨ́ɨ́mávatúme.
31 e o terceiro também casaram com a viúva, e assim foi com os sete. Todos morreram sem deixar filhos.
32 Ááne nihñévúrée díílleréjuco dsɨ́jɨvéne.
32 Por fim, morreu também a mulher.
33 Aane cána múúhakye diñe ¿cáábyé taabá ímichi dille íjcyaíñé tsiiñe ditye bóhɨ́ɨ́coóca?
33 Portanto, na ressurreição, de qual deles a mulher será esposa? Porque os sete casaram com ela.
34 Áánélliihyéhjáa Jetsóó néé diityéke: —Muurá ihdyu ííñújɨri íjcyame táábávácatsíhi.
34 Jesus respondeu:
35 Áánetu ɨ́mɨáámé dsɨ́jɨvémé tsiiñe bóhɨɨme níjkyéjɨri iíjcyácooca tsáhájuco táábávájcatsíityúne. Tsíhdyuréjuco ditye íjcyaíñe.
35 mas os que são considerados dignos de alcançar a era vindoura e a ressurreição dentre os mortos não casam, nem se dão em casamento.
36 Aame tsáhájuco dsɨ́jɨ́véityú Píívyéébej tsɨ́ɨ́mé íjcyame níjkyéjɨ múnaáduréjuco néémeé.
36 Pois não podem mais morrer, porque são iguais aos anjos e são filhos de Deus, sendo filhos da ressurreição.
37 Muurá ɨ́mɨááné dsɨ́jɨvémé tsiiñe bóhɨɨ́hi. Muuráhjáa Moitséeúvú teene úúballé úméhéwu péétécunúné pañétú Píívyéébe dííbyeke íllu nééneé: “Aavaráaa, Itsáaa, Jacóóboo, íjcyámé Piivyéébé ó ijcyáhi.”
37 E que os mortos ressuscitam, Moisés o indicou no trecho referente à sarça, quando afirma que o Senhor é o Deus de Abraão, o Deus de Isaque e o Deus de Jacó.
38 Ehdúu Píívyéébe néénetu méwaajácú ditye íjcyane. Muurá ditye íjcyátuca tsá dibye nééítyuró diityé Piivyéébé iíjcyane. Muurá dííbyedívú tsá múha dsɨ́jɨ́vetú tétsɨ́hjɨ́ daíhañe.
38 Ora, Deus não é Deus de mortos, e sim de vivos; porque para ele todos vivem.
39 Ehdúhjáa diityéké dibye néénéllii tsaate taúhbájú uwáábojtédítyú nééhií: —Uwááboóbej, tehdújuco u nééneé.
39 Então alguns dos escribas disseram: — Boa resposta, Mestre!
40 Aaméhjáa tsáhájuco dííbyeke tsiiñe díllotúne.
40 E não ousaram mais fazer perguntas a Jesus.
41 Áijyúhjáa idyé Jetsóó néé diityéke: —¿Aca muhdú ɨ́ɨ́vane ámuha ménehíjcyá Críjto Dabíiúvúj tsɨɨménémúhaabe íjcyaíñe?
41 Mas Jesus lhes perguntou:
42 Ááneráhjáa dííbyeúvú íjcyároobe dííbyedítyú néé íwaajácuháámɨtu:
42 Pois o próprio Davi afirma no Livro dos Salmos:
43 — ausente —
43 até que eu ponha
44 Ehdúhjáa muurá Dabíiúvú dííbyeke Íavyéjúúbedi dillóhi. Aane ¿muhdú dííbyeúvúj tsɨɨménémúhaabe íjcyáiibye Críjtoó? Ehdúhjáa Jetsóó nééhií.
44 — Portanto, Davi o chama de Senhor. Então como ele pode ser filho de Davi?
45 Aabéhjáa pámeere lléébónáa néé ímamyémuke: —Téɨɨbúwá tsáma méíjcyaco.
45 Quando todo o povo estava ouvindo, Jesus disse aos seus discípulos:
46 Tsá múu ɨ́ɨ́vatú eene aatye taúhbájú uwáábojte mɨ́amúnaa diityéké iávyejúúllekíyé cááméjácobájɨvu úcámeíhíjcyánetu. Muurá pihcyáávejááné pañe imíllémé íboohówátsɨhjɨ́vúré iácuuvéne. Áhdure wañéhjɨ pañe imíllémé íimítsɨhjɨ́vúré imájchone.
46 — Cuidado com os escribas, que gostam de andar com vestes talares e muito apreciam as saudações nas praças, as primeiras cadeiras nas sinagogas e os primeiros lugares nos banquetes.
47 Aame pííbájyujte walléémudítyú dótuhíjcyá diityé jaaháñe. Ááné nucójpɨ́ muurá cááménécóbaúvú ihjyúvahíjcyarómé Píívyéébema. Ehdu muurá dárɨ́ɨ́vémeímyeke Píívyéébe ɨ́cúbáhraáhi. Ehdúhjáa Jetsóó néé ímamyémuke.
47 Eles devoram as casas das viúvas e, para o justificar, fazem longas orações. Estes sofrerão juízo muito mais severo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.