João 6

Bora NT (BOA_TBL) vs NAA

Sair da comparação
NAA Nova Almeida Atualizada 2017
1 Ááné boonétúu dííbyema muha mepéé Gariréá unéú tsaúúré ‘Tibééria’ némeíú tsiñéjcuvu.
1 Depois dessas coisas, Jesus atravessou o mar da Galileia, que é o de Tiberíades.
2 Áijyúu mítyane mɨ́amúnaa múúhakye úraavyé méénúráítyuróné chéméméhjɨke dibye bóhɨ́ɨ́tsohíjcyáné iájtyúmɨ́nélliíhye.
2 Uma grande multidão o seguia, porque tinham visto os sinais que ele fazia na cura dos enfermos.
3 Téijyúu pajtyété wañéhjɨ́ tsúúca llééváíñáa muha caméhbaúvú mepééme téhbaú déjucóvú meúújetétsihvu ácúúveébe.
3 Então Jesus subiu ao monte e sentou-se ali com os seus discípulos.
4 — ausente —
4 Ora, a Páscoa, festa dos judeus, estava próxima.
5 Áánemáa diitye mɨ́amúnáake ɨɨ́ɨ́téne neebe Perípeke: —¿Aca kiátú íñe majcho méújcuú íjtyéke memájchótsoki?
5 Então Jesus, erguendo os olhos e vendo que uma grande multidão se aproximava, disse a Filipe:
6 Ehdúu neebe muhdú dííbyeke dibye iáñújcuki. Waajácúroobée muhdú imájchótsoíñé diityéke.
6 Mas Jesus dizia isto para testá-lo, porque sabia o que estava para fazer.
7 Aanée dibye díllónéllii Perípé nééhií: —Muurá 200-jɨvámá majcho meújcuróné tsá úújetéítyuró diityédívú áyánéwuújɨ́ maájcúrónáaáca.
7 Filipe respondeu: — Nem mesmo duzentos denários de pão seriam suficientes para que cada um recebesse um pedaço.
8 Áánélliihyée Tsimóo Péédoró nahbe Aderéé néé Jetsóoke: —Áánúwúudíhya 5-hova tsebáádatu méénúmeíñé paáhóónema míítyétsi amóóbemútsi. Árónáacáubá tsá tene úújetéítyuró áyámedívujɨ́ɨ́vari.
8 Um dos discípulos, chamado André, irmão de Simão Pedro, disse a Jesus:
9 — ausente —
9 — Aqui está um menino que tem cinco pães de cevada e dois peixinhos. Mas o que é isto para tanta gente?
10 Árónáacáa Jetsóó nééhií: —Méne pámeere iáhcúbaki. Ahdújucóo muha menéénéllii ditye áhcubáné 5,000-meváubáhjáa íjcyame.
10 Jesus disse: Havia muita relva naquele lugar. Assim, os homens se assentaram, e eram quase cinco mil.
11 Aabée teene páahóóné iékéévéne téhdujtsó Píívyéébeke. Áánemáa múúhakye dibye ájcune muha méwajtú pámeekére. Áhdurée amóóbemútsikye muha mewájtune úújeté pámehdívúre.
11 Então Jesus pegou os pães e, tendo dado graças, distribuiu-os entre eles; e também igualmente os peixes, tanto quanto queriam.
12 Aanée pámeere tsaímíyé óóvéné boone múúhakye neébe. —Cóeene mepíhcyú tene iwágóóóvétuki.
12 E, quando já estavam satisfeitos, Jesus disse aos seus discípulos:
13 Ahdújucóo pátyeevéné muha mepíhjyucúné 12-rujtsívá úvérujtsíñe wáhpe.
13 Assim, pois, o fizeram e encheram doze cestos de pedaços dos cinco pães de cevada, que sobraram depois que todos tinham comido.
14 Ehdúu méénúráítyuróné Jetsóó méénune iájtyúmɨ́ne tsaate néjcatsíhi: —Ɨ́mɨáánéha diibyéjuco áánu Píívyéébé ihjyú uubálle múnáajpi éhneváa ííñujɨ́vú tsááiíbye.
14 Quando as pessoas viram o sinal que Jesus havia feito, disseram: — Este é verdadeiramente o profeta que devia vir ao mundo.
15 Áánemáa imíllerómé peecútéré dííbyeke páñétúejpi ávyéjúúbedívú ipícyoóne. Aanée iwáájácúne múúhadítyú iiye peebe cáméhbaúvu.
15 Jesus ficou sabendo que estavam para vir com a intenção de fazê-lo rei à força. Então ele se retirou outra vez, sozinho, para o monte.
16 Ááné iijyúnuvúu muha dííbyé mamyémú mepéé mɨ́ɨ́neri Capenaóovu tsíñejcúéuri íjcyácoomívu. Áijyúu tsúúca péjcóhréjuco néénáa tsá Jetsóó múúhama íjcyatúne.
16 Ao final do dia, os discípulos de Jesus desceram para o mar.
17 — ausente —
17 E, entrando num barco, passaram para o outro lado, rumo a Cafarnaum. Já estava escuro, e Jesus ainda não tinha ido até onde eles estavam.
18 Áánáacáa mítyane nohjɨ ávyétá ɨhnáhó kííjyeba íjcyáneri.
18 E o mar começava a ficar agitado, porque soprava um vento forte.
19 Aamée muha pɨ́ɨ́nééuríjyuco meíjcyame máájtyumɨ́ dibye tsááne nújpácyó hallúrí úlleebéré múúhá tujkévetu. Ááneríi muha méíllityéhi.
19 Os discípulos já tinham navegado uns cinco ou seis quilômetros, quando viram Jesus andando sobre o mar, aproximando-se do barco; e ficaram com medo.
20 Árónáacáa neebe múúhakye: —Oóre, méíllityédíñe.
20 Mas Jesus lhes disse:
21 Áánélliihyée muha méujcú dííbyeke mɨ́ɨ́né pañévu. Aamée tsúúca muha méúújeté muháa mepétsihvu.
21 Então eles o receberam com alegria, e logo o barco chegou ao seu destino.
22 Ááné tsijcyóójɨ́hjáa múúha déjuvu ɨ́tsaavémé apáámɨ́rée mɨɨne íjcyámɨri muha mepéémema Jetsóó péétune.
22 No dia seguinte, a multidão que tinha ficado do outro lado do mar notou que ali havia apenas um pequeno barco e que Jesus não tinha entrado nele com os seus discípulos, tendo estes partido sozinhos.
23 Áánáacáhjáa tsɨ́mɨhjɨ Tibéériá cóómityu tsámɨhjɨ wajtsɨ́ dibyée Píívyéébeke ityéhdújtsóne áyaróné majcho mítyámedívú úújetétsótsííj pɨɨhɨ́vu.
23 Entretanto, outros barquinhos de Tiberíades se aproximaram do lugar onde a multidão havia comido o pão depois que o Senhor deu graças.
24 Aanéhjáa tétsihyi dííbyeke iájtyúmɨ́túnéllii témɨ́hjɨri pééme múúha déjutu Capenaóovu dííbye néhcovu.
24 Quando aquela multidão viu que Jesus não estava ali nem os seus discípulos, entraram nos barcos e partiram para Cafarnaum à procura de Jesus.
25 Aamée tsúúca múúhadívú úújetémé dííbyeke nééhií: —Uwááboóbej, ¿acáa múijyúrá u tsáá ííllevu?
25 E, tendo-o encontrado no outro lado do mar, lhe perguntaram: — Mestre, quando o senhor chegou aqui?
26 Árónáacáa neebe diityéke: —Ɨ́mɨááné ámúhakye o néé ámúhakyée o májchótsónélliihyéré oke ámuha menéhcohíjcyáne. Tsá ámuha oke menéhcohíjcyatú méénúráítyúronéhjɨ́ o méénune ɨɨná nééiyóné ámuha mewáájácuki.
26 Jesus respondeu:
27 Tsá múu íjyácunútú majchórí múhajchótá ámuha tééne tájpí meíjcyáíñeríjɨ́ɨ́vari. Múu táuwáábori ijyácunú teene majchódú nééne múijyú ámuha medsɨ́jɨvéjúcóóítyúne bóhɨ́ meújcúíñeri. Áánevúu muurá ámúhakye o ájcu Llihíyó oke meménuube mɨ́amúnáájpidívú ó ípívyeevéhi.
27 Trabalhem, não pela comida que se estraga, mas pela que permanece para a vida eterna, a qual o Filho do Homem dará a vocês; porque Deus, o Pai, o confirmou com o seu selo.
28 Áánélliihyée nééme dííbyeke: —¿Aanéhaca muhdú muha Píívyéébe ímilléné méméénúiyáhi?
28 Então lhe perguntaram: — Que faremos para realizar as obras de Deus?
29 Áánélliihyée neebe diityéke: —Muurá imílleebe okée dibye wállóónéllii ííñujɨ́vú o tsáábeke ámuha mecáhcujtsóne.
29 Jesus respondeu:
30 Áánélliihyée néémeé: —¿Aca ɨɨná díwákimyéi? Ané cána méénúráítyuróné meenu uke muha mecáhcújtso diibyéjuco mɨ́amúnáake pájtyetétsóiibye u íjcyane.
30 Então eles disseram: — Que sinal o senhor fará para que vejamos e creiamos no senhor? O que o senhor pode fazer?
31 Muuréváhjáa múúhá ɨhdé múnáaúvú manáá májchohíjcyá ɨ́ɨ́néubárá píívyétúné iiñújɨri iíjcyácoóca. Muurá Píívyéébé waajácúháámɨtu nééneé: “Píívyéébe diityé éllevu majcho dójcotsó níjkyéjɨtu.”
31 Nossos pais comeram o maná no deserto, como está escrito: “Deu-lhes a comer pão do céu.”
32 Ehdúu Jetsóoke ditye néénéllii neébe: —Ɨ́mɨáánéjucóo Moitséeúvú tsá diityéké ácuhíjcyatú majchóvú téijyu. Muuráhjáa ihdyu Llihíyóré dócótsohíjcyá diityé éllevu teene ‘manáa’ némeíñe májcho. Aabe muurá imíllé ámúhakye iájcune teene majchódú nééne múijyú ámuha medsɨ́jɨvéjúcóóítyúne bóhɨɨ́vu.
32 Jesus lhes disse:
33 Muuráhjáa teene majchódú o néébeke níjkyéjɨtu oke wálloobe ííñujɨ́vú mɨ́amúnáake tééne bóhɨɨvu o ájcuki.
33 Porque o pão de Deus é o que desce do céu e dá vida ao mundo.
34 Áánélliihyée nééme dííbyeke: —Ávyéjuúbej, ané ihdyu múúhakye paíjyuváré dáácuhíjcyá téeméne májchotu.
34 Então lhe disseram: — Senhor, dê-nos sempre desse pão.
35 Áánélliihyée neébe: —Oo muurá teene majchódú o néébe múijyú medsɨ́jɨvéjúcóóítyúne bóhɨɨvu ó ajcúhi. Aane ɨ́mɨááné oke cáhcujtsómé tsáhájuco muhdú éhnííñevu tsaímíyé iíjcyáíyóneri ɨ́jtsámeítyú éhne múúne memájchóne maádóne tsiiñe maájyabáávatémé memájchóíyóneri maádóíyóneri meɨ́jtsámeídyu.
35 Jesus respondeu:
36 Árónáa ihdyu íñe ámúhakye o néhijcyádú ¿ɨ́veekí ámuha tsá oke mecáhcújtsotú ɨ́mɨááné diibyéjuco o íjcyáábeke tsúúca ámuha oke maájtyúmɨróme?
36 Porém eu já disse que vocês não creem, embora estejam me vendo.
37 Muurá Llihíyó nééjuri oke cáhcújtsómeke tsá o cátúhtsóítyuróne.
37 Todo aquele que o Pai me dá, esse virá a mim; e o que vem a mim, de modo nenhum o lançarei fora.
38 Tsáháa níjkyéjɨtu oke dibye wállootú o ímilléné o méénuki. Muuráhjáa ihdyu o tsáá oke dibye táuhbáné o méénuki.
38 Porque eu desci do céu, não para fazer a minha própria vontade, mas a vontade daquele que me enviou.
39 Aabe tsá ímílletú ópée o pájtyetétso óhdivu dibye ɨ́hvéjtsómedítyú tsaate wágóoovéne. Imílleebe páneere nihñéétsihvúré tsíhdyuréjuco ímíbáávyécooca pámeere pájtyeténe.
39 E a vontade de quem me enviou é esta: que eu não perca nenhum de todos os que ele me deu; pelo contrário, eu o ressuscitarei no último dia.
40 Muurá imílleebe okée dibye wállóóbeke cáhcujtsómé múijyú ɨdsɨ́jɨvéjúcóóítyúne bóhɨ́ újcune. Muurá dsɨ́jɨ́vémeke ó bóhɨ́ɨ́tsoó páneere tsíhdyuréjuco ímíbáávyécoóca.
40 De fato, a vontade de meu Pai é que todo aquele que vir o Filho e nele crer tenha a vida eterna; e eu o ressuscitarei no último dia.
41 Ehdúu Jetsóó majchódú néébe níjkyéjɨtu itsááne diityéké néénetu dííbyeke cáhcújtsotúmé dííbyedítyú nééhií: —Áánerá aabye Jotséé hajchi Jetsóó wájácú cáánímútsikye menéébe ¿muhdú ɨ́ɨ́vane néé níjkyéjɨtu itsááneé?
41 Então os judeus começaram a murmurar contra ele, porque tinha dito: “Eu sou o pão que desceu do céu.”
42 — ausente —
42 E diziam: — Este não é Jesus, o filho de José? Por acaso não conhecemos o pai e a mãe dele? Como é que ele agora diz: “Desci do céu”?
43 Áánélliihyée neebe diityéke: —Ayécó óhdityu ámuha meíhjyuváne.
43 Jesus respondeu:
44 Muuráhjáa Llihíyó oke wálloobe mɨ́amúnáake óhdivu ɨ́búwájtsótuca tsá múha pájtyetéítyuróne. Aane muurá oke cáhcujtsómé dsɨ́jɨ́vémeke ó bóhɨ́ɨ́tsoó páneere tsíhdyuréjuco ímíbáávyécoóca.
44 Ninguém pode vir a mim se o Pai, que me enviou, não o trouxer; e eu o ressuscitarei no último dia.
45 Muurá Píívyéébé ihjyú uubálle múnáájpí waajácúháámɨtu nééneé: “Píívyéébere diityéké úwaabóhi.” Ehdu dibye úwaabóné lléébome oke úraavyéhi.
45 Está escrito nos Profetas: “E todos serão ensinados por Deus.” Portanto, todo aquele que ouviu e aprendeu do Pai, esse vem a mim.
46 Árónáa tsá múha ájtyúmɨtú dííbyeke. Apáábyéré ihdyu ó ájtyumɨ́ dííbyeke dííbyedítyúu o tsáánélliíhye.
46 Não que alguém tenha visto o Pai, a não ser aquele que vem de Deus; este já viu o Pai.
47 Aane ɨ́mɨááné ámúhakye o néé oke cáhcujtsómé tsúúca újcune múijyú ɨdsɨ́jɨvéjúcóóítyúne bóhɨ.
47 — Em verdade, em verdade lhes digo: quem crê em mim tem a vida eterna.
48 Áánevu majchódú o néébe ó ajcúhi.
48 Eu sou o pão da vida.
49 Muuráhjáa ámúhá ɨhdé múnáaúvú ɨ́ɨ́néubárá píívyétúné iiñújɨri iíjcyácooca ‘manáa’ némeíñé májchorómé dsɨ́jɨ́vehíjcyáhi.
49 Os pais de vocês comeram o maná no deserto e morreram.
50 Áánetu íñe ícyooca ó ihjyúvahíjcyá tsííñere níjkyéjɨ́ene íjcyáne májchori, teene májchome múijyú dsɨ́jɨ́véítyúne májchori.
50 Este é o pão que desce do céu, para que todo o que dele comer não pereça.
51 Aabe ó ijcyá teenée majchódú o néébe níjkyéjɨtu o tsáábe mɨ́amúnáake bohɨ́ɨ́vú o ájcuúbe. Aane bohɨ́ɨ́vú o ájcuube mɨ́amúnaa ipájtyeté ó dsɨ́jɨ́veéhi. Áánéllii táuwááboju majchódú nééne cáhcujtsómé tsá múijyú dsɨ́jɨvéjúcóóityúne.
51 Eu sou o pão vivo que desceu do céu; se alguém comer deste pão, viverá eternamente. E o pão que eu darei pela vida do mundo é a minha carne.
52 Ehdúu Jetsóó néénetu tsaate múhdurá ɨɨ́jtsámeíñe néjcatsíhi: —Ɨɨnáami aabye ehdu meke nehíjcyaj. ¿Aca muhdú meke íhyéécovu dóótsóíyoóbe?
52 Então os judeus começaram a discutir entre si, dizendo: — Como é que este pode nos dar a sua própria carne para comer?
53 Áánélliihyée neebe diityéke: —Muurá ɨ́mɨááné Mɨ́amúnáájpidívúu o ípívyéévéébe héécó dóótume tsá újcúityú múijyú ɨdsɨ́jɨvéjúcóóítyúne bóhɨ. Téhdure tátyujpácyó ádotúmé tsá újcúityú tééne bóhɨ.
53 Jesus respondeu:
54 Áánetu ihdyu táhyééco dóóme téhdure tátyujpácyó ádome újcuú tééne bóhɨ. Muurá oke cáhcujtsómé dsɨ́jɨ́vémeke ó bóhɨ́ɨ́tsoó páneere tsíhdyuréjuco ímíbáávyécoóca.
54 Quem come a minha carne e bebe o meu sangue tem a vida eterna, e eu o ressuscitarei no último dia.
55 Muurá tájpi ɨ́mɨá májcho. Áhdure tátyujpácyó ɨ́mɨá ádo.
55 Pois a minha carne é verdadeira comida, e o meu sangue é verdadeira bebida.
56 Áánéllii téneecu óóveme ímí óóma nahbévájcatsíhi.
56 Quem come a minha carne e bebe o meu sangue permanece em mim, e eu permaneço nele.
57 Muurá Llihíyó okée wálloobe ɨ́mɨááné ijcyáhi. Áábe tájpí ó ícyahíjcyáhi. Áánéllii oke cáhcujtsómé tatyájpí ijcyáhi.
57 Assim como o Pai, que vive, me enviou, e igualmente eu vivo por causa do Pai, também quem de mim se alimenta viverá por mim.
58 Ehdu íñe ó nehíjcyá tsííñére májchoma níjkyéjɨtu o tsááneé. Aane májchome újcuú múijyú ɨdsɨ́jɨvéjúcóóítyúne bohɨ. Tsá ‘manáa’ némeíñe májchódú tene néétu éhnée méɨhdé múnáaúvú teene májchorómé dsɨ́jɨ́vehíjcyáne májchódu.
58 Este é o pão que desceu do céu, em nada semelhante àquele que os pais de vocês comeram e, mesmo assim, morreram; quem comer este pão viverá eternamente.
59 Ehdúu Jetsóó úwaabó Capenaóovu pihcyáávéjá pañévu.
59 Jesus disse essas coisas quando ensinava na sinagoga de Cafarnaum.
60 Aanée muha meíjcyarómé mewáájácútúnéllii ménéjcatsíhi: —Tsáháubá múha lléébóítyuró muhdú tuhúwu dibye úwaabóne.
60 Muitos dos seus discípulos, tendo ouvido tais palavras, disseram: — Duro é este discurso; quem pode suportá-lo?
61 Ehdúu téénetu muha meíhjyuváné iwáájácúne neebe múúhakye: —¿A múhdurá ámúhakye pajtyéné o úwaabóne?
61 Mas Jesus, sabendo por si mesmo que os seus discípulos murmuravam a respeito do que ele havia falado, disse-lhes:
62 Awááréjucóubá Mɨ́amúnáájpidívúu o ípívyééveebe ámuha meɨ́ɨ́téneríyé cáámevu ópée o tsáhullévú o pééca múhduréjuco ámuha meíjcyáiyóne.
62 Que acontecerá, então, se virem o Filho do Homem subir para o lugar onde primeiro estava?
63 Muurá ihdyu Píívyéébé Apííchoj tééveríyé méujcú múijyú medsɨ́jɨvéjúcóóítyúne bóhɨ. Tsá meere teene meújcúítyuróne. Aane íñe ámúhakye o néhijcyáné Píívyéébedítyú tsááne ɨ́mɨááné meke ajcú tééne bóhɨɨ́vu.
63 O Espírito é o que vivifica; a carne para nada aproveita. As palavras que eu lhes tenho falado são espírito e são vida.
64 Árónáa ijcyámé tsaate ámúhadítyú teene icyáhcújtsóiyóné ímílletúme. Ehdúu neebe Jetsóó ɨ́hdéjuco caatyé dííbyeke cáhcújtsóityúné iwáájácúnema. Áhdurée waajácuube ɨ́hdéjuco caabyé dííbyedívú méénútsoíñe.
64 Mas há descrentes entre vocês. Ora, Jesus sabia, desde o princípio, quais eram os que não criam e quem iria traí-lo.
65 Áánélliihyée neébe: —Ehdúu mɨ́amúnaa múhdurá nééne o wáájácúne ó nehíjcyá Llihíyó óhdivu ɨ́búwájtsótuca múha pájtyetéítyuróne.
65 E prosseguiu:
66 Ehdúu dibye nétsihdyu múúhama péhíjcyámedítyú mítyame ílluréjuco dííbyeke ɨɨ́hvéjtsóne pééneé.
66 Diante disso, muitos dos seus discípulos o abandonaram e já não andavam com ele.
67 Áánetúu múúhakye neébe: —¿A téhdure idyé ámuha méimíllé oke meɨ́hvéjtsóne óhdityu mepééneé?
67 Então Jesus perguntou aos doze:
68 Áánélliihyée Tsimóo Péédoro nééhií: —Ávyéjuúbej, ¿aca múhdivú muha mecátsɨ́páávéne uke méɨ́hvéjtsóiyá apááñéré díuwááboju múijyú medsɨ́jɨvéjúcóóítyúne bóhɨɨvu meke ájcúnáaáca?
68 Simão Pedro respondeu: — Senhor, para quem iremos? O senhor tem as palavras da vida eterna,
69 Muurá muha tsúúca uke mécáhcujtsóhi. Aame muha méwaajácú ɨ́mɨááné diibyéjuco Píívyéébé Hajchi mɨ́amúnáake u pájtyetétsoobe Críjto u íjcyane.
69 e nós temos crido e conhecido que o senhor é o Santo de Deus.
70 Áánélliihyée neebe múúhakye: —Muuráhjáa ámúhakye ó ujcú ámúhakye o mámyénuki. Árónáa íjcyaabe tsaapi ámúhadítyú ímítyuube ávyétá naavéné íjcyaábe.
70 Então Jesus lhes disse:
71 Ehdúu Jetsóó néé Tsimóó hajchi Jóódáke iñéérone múúháejpi íjcyároobéhjáa dííbyedívú méénútsoíñé iwáájácúnema.
71 Ele se referia a Judas, filho de Simão Iscariotes, porque este, sendo um dos doze, era quem o haveria de trair.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.