João 19

Bora NT (BOA_TBL) vs ARIB

Sair da comparação
ARIB Almeida Revisada Imprensa Bíblica
1 Aanée ehdu ditye néénéllii awáá Piráátó ílluréjuco Jetsóodívú táuhbáné ítsodáhómuke ditye dííbyeke iwátsíhcyuki.
1 Nisso, pois, Pilatos tomou a Jesus, e mandou açoitá-lo.
2 Aamée ánetóónetu cháhiiwa imyéénuwávú ávohjácó dííbyeke. Áánemáa dííbyeke uácómé wájyamu duujɨ́nuúdú nééjácobávu.
2 E os soldados, tecendo uma coroa de espinhos, puseram-lha sobre a cabeça, e lhe vestiram um manto de púrpura;
3 Áánemáa dííbyé úniúvú iíjcyáne íllu wáñécohíjcyáme: —¡Ñóóooj, maímijyu áánu jodíómú avyéjuúbej! Ehdúu iwáñéjcóne néémere wábáácohíjcyá dííbyeke.
3 e chegando-se a ele, diziam: Salve, rei dos judeus! e davam-lhe bofetadas.
4 Aanée tsiiñe Piráátó dííbyekée tsájtyéme éllevu ipyééne nééhií: —Cáhawáá ííllevu dííbyeke o íjchívyétso ámuha mewáájácu ɨ́mɨááné dibye ímítyuube íjcyatúne.
4 Então Pilatos saiu outra vez, e disse-lhes: Eis aqui vo-lo trago fora, para que saibais que não acho nele crime algum.
5 Ehdúu iñééne Jetsóoke dibye pɨ́úvaabe úújeté diityé úmɨwávú ánetóóné chahííwavu ditye ávohjácónema. Téhdurée wájyamu duujɨ́nuúdú nééjavu ditye úácójama diíbye. Áábedítyúu neebe Piráátó diityéke: —Éje, áánu muuráhaja.
5 Saiu, pois, Jesus, trazendo a coroa de espinhos e o manto de púrpura. E disse-lhes Pilatos: Eis o homem!
6 Áábekée llúúvájté avyéjujtémá duurúvájá tehméjté iájtyúmɨ́ne kéévánécoba nééhií: —¡Áábyedívú wátyétyehcútsó páwachékevu! ¡Tsáma wátyétyéhcútsoco! Áánélliihyée neebe Piráátó diityéke: —Wa ihdyu metsájtyéébeke ámuháyé méwátyetyéhcuj. Tsá muurá ímítyuube dibye íjcyatúne.
6 Quando o viram os principais sacerdotes e os guardas, clamaram, dizendo: Crucifica-o! Crucifica-o! Disse-lhes Pilatos: Tomai-o vós, e crucificai-o; porque nenhum crime acho nele.
7 Áánélliihyée nééme dííbyeke: —Árónáa ihdyu múúhá taúhbaju néhdújuco dibye dsɨ́jɨ́veíñé ɨ́veekí Píívyéébé Hájchidi dibye díllómeíhíjcyáné déjúcotu.
7 Responderam-lhe os judeus: Nós temos uma lei, e segundo esta lei ele deve morrer, porque se fez Filho de Deus.
8 Ehdúu ditye nééneri Piráátó mítyane íllityéhi.
8 Ora, Pilatos, quando ouviu esta palavra, mais atemorizado ficou;
9 Áánemáa tsiiñe ihjyá pañévú itsájtyéébeke neébe: —¿Aca kiá múnáajpí uú? Aanée tsá dibye áñújcutúne.
9 e entrando outra vez no pretório, perguntou a Jesus: Donde és tu? Mas Jesus não lhe deu resposta.
10 Áánélliihyée neebe dííbyeke: —¿Aca ɨ́veekí tsá oke u áñújcutúne? ¿Aca tsá u wáájácutú o nééjuri páwachékevu uke ditye wátyétyéhcúiyóne? Téhdure ¿a tsá u wáájácutú uke téénetu o pájtyetétsóiyóne?
10 Disse-lhe, então, Pilatos: Não me respondes? não sabes que tenho autoridade para te soltar, e autoridade para te crucificar?
11 Áánélliihyée neebe Jetsóo: —Ávyeta muurá tsá muhdú oke u méénúityuró Píívyéébe ímíllétuca. Muurá íñe diéllevu oke tsívame díehnííñevu ímityúné meenúhi.
11 Respondeu-lhe Jesus: Nenhuma autoridade terias sobre mim, se de cima não te fora dado; por isso aquele que me entregou a ti, maior pecado tem.
12 Ehdúu Jetsóó néénéllii Piráátó imíllerá dííbyeke iácádsɨ́jcaáyóne. Árónáacáa nééme kéévánécoba dííbyeke: —Muurá áádikye u ácádsɨ́jcaáyóhajchíí tsá páñétúejpi avyéjuube Tséétsáma ímí u íjcyáityúne. Muurá iiye ávyéjúúbedi díllómeímyé íllure ehdɨ́ɨ́vallé dííbyeke.
12 Daí em diante Pilatos procurava soltá-lo; mas os judeus clamaram: Se soltares a este, não és amigo de César; todo aquele que se faz rei é contra César.
13 Ehdúu ditye néénéllii ihjyá pañétú ijchívyétsoobe Jetsóoke. Áánemáa ácúúveebe íavyéjú ijyáwá néwayúúnetu níjcyómeíñé hallúvu. Tétsíi mémée heeberéómú ihjyúrí Gabááta.
13 Pilatos, pois, quando ouviu isto, trouxe Jesus para fora e sentou-se no tribunal, no lugar chamado Pavimento, e em hebraico Gabatá.
14 Téijyúu cójɨ́jpɨɨne péjcore teene pajtyété wañéhjɨ́ llééváíñáaáca. Áijyúu Piráátó néé diityéke: —¡Aabye ámúhá avyéjuúbe!
14 Ora, era a preparação da páscoa, e cerca da hora sexta. E disse aos judeus: Eis o vosso rei.
15 Árónáacáa kéévánécoba néémeé: —¡Wa ihdyu dííbyedívú wátyétyehcútsó páwachékevu dibye ɨdsɨ́jɨ́veki! Árónáacáa neebe diityéke: —Árónáa tsáháubá ámuha jodíómú avyéjúúbedívú o wátyétyécútsóítyuró páwachékevu. Ehdúu dibye néérónáa llúúvájté avyéjujte néé dííbyeke: —¡Árónáa íjcyaabe apáábyéré páñétúejpi múúhá avyéjuube Tséétsaá!
15 Mas eles clamaram: Tira-o! tira-o! crucifica-o! Disse-lhes Pilatos: Hei de crucificar o vosso rei? responderam, os principais sacerdotes: Não temos rei, senão César.
16 Ehdúu éhnííñevúré ditye néénéllii ílluréjuco Piráátó ɨ́hvejtsóné diityédívú ditye dííbyeke iwátyétyéhcu páwachékevu. Áábekée tsajtyémé iwátyétyéhcúíhullévu.
16 Então lho entregou para ser crucificado.
17 Aabée Jetsóó tsajtyé dííbyeke ditye wátyétyéhcúíwachéké ‘Niwáupáájɨ’ némeítsíí heeberéómú ihjyúrí ‘Góógota’ némeítsihvu.
17 Tomaram, pois, a Jesus; e ele, carregando a sua própria cruz, saiu para o lugar chamado Caveira, que em hebraico se chama Gólgota,
18 Áábekée tétsihvu wátyétyehcúmé téwachékevu. Áhdurée téijyu tsaatétsikye wátyétyehcúmé dííbyé úníutu panéjcuváácutu.
18 onde o crucificaram, e com ele outros dois, um de cada lado, e Jesus no meio.
19 Áijyúu Piráátó néé ditye téwachéketu ipícyo íllu nééneé: “Jetsóó Natsarée múnáajpi jodíómú avyéjuúbe.”
19 E Pilatos escreveu também um título, e o colocou sobre a cruz; e nele estava escrito: JESUS O NAZARENO, O REI DOS JUDEUS.
20 Aanée mítyame éévehíjcyá pɨ́hɨ́ré tétsii Jerotsaréetu íjcyánélliíhye. Caatúvánée heeberéómuu, gríéégomuu, romáánómuu, éhdúmé ihjyúri.
20 Muitos dos judeus, pois, leram este título; porque o lugar onde Jesus foi crucificado era próximo da cidade; e estava escrito em hebraico, latim e grego.
21 Ehdúhjáa Piráátó cáátúnúnéllii dííbye éllevu llúúvájté avyéjujte ipyééne néé dííbyeke: —Tsáháa u cáátúnúítyuró jodíómú avyéjuube dibye íjcyane. Úpée ú caatúnúiyá iiye jodíómú avyéjúúbedi dibye díllómeíhijcyáne.
21 Diziam então a Pilatos os principais sacerdotes dos judeus: Não escrevas: O rei dos judeus; mas que ele disse: Sou rei dos judeus.
22 Árónáacáhjáa neébe: —Árónáacáa tsúúca o cáátunúné óvi éhduréjuco.
22 Respondeu Pilatos: O que escrevi, escrevi.
23 Aanée tsodáhómú dííbyeke iwátyétyehcúné ɨnɨ́jkevádú dííbyé wajyámúúné wátújcatsíhi. Áánetúu tsaja cááméjácoba tsá ditye píívyetétú muhdú iácújcatsíñe.
23 Tendo, pois, os soldados crucificado a Jesus, tomaram as suas vestes, e fizeram delas quatro partes, para cada soldado uma parte. Tomaram também a túnica; ora a túnica não tinha costura, sendo toda tecida de alto a baixo.
24 Áánélliihyée néjcatsímye: —Íjyáhcoba tsá medóváájcóityúne. Metsu menéhco muucá tene dómajcómé teeja itsájtyeki. Ehdúu pajtyéné tsúúcajátújucóhjáa Píívyéébé waajácúháámɨtu íllu tene néhdújuco: “Táwajyámúúné wátújcatsímye. Áánetu ícyaaméjácóbá hallúvú nehcómé muhnéjá teja íjcyaíñe.” Ahdújucóo ɨ́mɨááné tsodáhómú méénune.
24 Pelo que disseram uns aos outros: Não a rasguemos, mas lancemos sortes sobre ela, para ver de quem será {para que se cumprisse a escritura que diz: Repartiram entre si as minhas vestes, e lançaram sortes}. E, de fato, os soldados assim fizeram.
25 Áijyúu tétsihyi dííbyéj tsɨɨ́juu, dííllé naállee, Créopá taaba Maaríaa, Maaría Madarénaa, éhdume.
25 Estavam em pé, junto à cruz de Jesus, sua mãe, e a irmã de sua mãe, e Maria, mulher de Clôpas, e Maria Madalena.
26 Téhdurée ɨvámeíwu oke dibye néhíjcyaabe tsɨ́ɨ́jú úníuri o íjyócunúúbeke ɨɨ́ɨ́téne neebe díílleke: —Wáhaj, aadi muurá tsaapi daáchi.
26 Ora, Jesus, vendo ali sua mãe, e ao lado dela o discípulo a quem ele amava, disse a sua mãe: Mulher, eis aí o teu filho.
27 Átsihdyúu oke neébe: —Aalle, muube, dɨ́ɨ́tsɨ́ɨ́juú. Áánélliihyée tahjyávuréjuco díílleke o tsájtyene.
27 Então disse ao discípulo: Eis aí tua mãe. E desde aquela hora o discípulo a recebeu em sua casa.
28 Aanée téijyu tsúúca páneere pájtyéíñe éévé úújeténé Jetsóó iwáájácúne nééhií: —Ó ádóiyáhi. Ehdúu neebe tsúúcajátújucóhjáa Píívyéébé waajácúháámɨtu tene néhdújuco.
28 Depois, sabendo Jesus que todas as coisas já estavam consumadas, para que se cumprisse a Escritura, disse: Tenho sede.
29 Áánélliihyée bíínójpácyó kiwátyé llíyíhlló pañe íjcyánetu wájyámúɨhdsɨ́dú nééne iééniyóné úméhéí nɨ́jcáutu ipícyóóne cújuuvémé dííbyeke.
29 Estava ali um vaso cheio de vinagre. Puseram, pois, numa cana de hissopo uma esponja ensopada de vinagre, e lha chegaram à boca.
30 Aanée ɨɨ́ɨ́hátsihdyu neébe: —Áyu, ícyooca ihdyu páneere nɨjkéváhi. Ehdúu iñétsihdyu ílluréjuco dibye dsɨ́jɨvéne.
30 Então Jesus, depois de ter tomado o vinagre, disse: está consumado. E, inclinando a cabeça, entregou o espírito.
31 Ááné tsiíjyúu pajtyété wañéhjɨ́ llééváíñéllii tsá ditye ímílletú ɨ́témehóóné téwachékéjɨtúré íjcyane. Áánélliihyée nééme Piráátoke dibye ityáúhba ítsodáhómuke ditye ítyájkiííñé iwáíhyáñu ɨ́ɨ́cúi ditye ɨdsɨ́jɨ́ve ditye tétsihdyu iñíítyétsómeke tsiéllevúréjuco ipícyoóki.
31 Ora, os judeus, como era a preparação, e para que no sábado não ficassem os corpos na cruz, pois era grande aquele dia de sábado, rogaram a Pilatos que se lhes quebrassem as pernas, e fossem tirados dali.
32 Ahdújucóo dibye néénéllii tsodáhómú pééme wáíhyañúné Jetsóó úníutu panéjcuvátú íjcyámútsí tájkiííñe.
32 Foram então os soldados e, na verdade, quebraram as pernas ao primeiro e ao outro que com ele fora crucificado;
33 Áánetúu Jetsóoke ditye wáíhyáñúíyónáa tsáhájuco dibye bóhɨɨtúne. Áánélliihyée tsáhájuco ditye wáíhyáñutú dííbyé tájkiíícyu.
33 mas vindo a Jesus, e vendo que já estava morto, não lhe quebraram as pernas;
34 Árónáacáa tsodáhó dííbyeúvuke íáámɨ́hotu cáváajcáró aamúbari. Áhejútúu tújpácyoma nújpacyo ijchívyéhi.
34 contudo um dos soldados lhe furou o lado com uma lança, e logo saiu sangue e água.
35 Ehdúu ɨ́mɨááné tene pájtyene o ájtyumɨ́né íñe ó úúballéhi. Aane ihdyu óvíi ámuha mécáhcujtsóhi.
35 E é quem viu isso que dá testemunho, e o seu testemunho é verdadeiro; e sabe que diz a verdade, para que também vós creiais.
36 Ehdúu Jetsóoke tsodáhómú ítyájkiíícyú tsá wáihyáyotú tsúúcajátújucóhjáa Píívyéébe íwaajácúháámɨtu íllu néhdújuco: “Tsá dííbyeke tsátsííuba ditye wáihyáyóityúne.”
36 Porque isto aconteceu para que se cumprisse a escritura: Nenhum dos seus ossos será quebrado.
37 Téhdure téhaamɨ́tú nééneé: “Ditye cáváájcóóbeke ɨ́ɨ́teímye.”
37 Também há outra escritura que diz: Olharão para aquele que traspassaram.
38 Ááné boonéhjáa Arimatéá cóómi múnáajpi Jotséé ávyéjujté apííchoríi teevétaríyé Jetsóoke úráávyehíjcyaabe táúmeí Piráátoke dííbyeúvú ɨɨtémeho icyúúuki. Ahdújucóo dibye ájcune dibye icyúúuki.
38 Depois disto, José de Arimatéia, que era discípulo de Jesus, embora oculto por medo dos judeus, rogou a Pilatos que lhe permitisse tirar o corpo de Jesus; e Pilatos lho permitiu. Então foi e o tirou.
39 Téijyúhjáa dííbye éllevu Nicodéémó tsáá tsáijyúu pejco Jetsóoma íhjyúvájeébe. Aabéhjáa tsivá mííraá, áároee, íjcyáné pacúúcuma úméváné duurúbajpácyó 30-áámú íjcyane.
39 E Nicodemos, aquele que anteriormente viera ter com Jesus de noite, foi também, levando cerca de cem libras duma mistura de mirra e aloés.
40 Ááneríhjyáa wájyámubááné imúríjchóne bɨ́ɨ́jɨ́numútsí dííbyeúvuke dityée ɨ́ɨ́témeho icyúúu méénuhíjcyádújuco.
40 Tomaram, pois, o corpo de Jesus, e o envolveram em panos de linho com as especiarias, como os judeus costumavam fazer na preparação para a sepultura.
41 Aanéhjáa dííbyeúvuke ditye wátyétyéhcúné úníuri bajtsóháñé íjcyátsihdyu níkyehéjú béhéjure tsaatékéi ditye pícyóótuhéju.
41 No lugar onde Jesus foi crucificado havia um jardim, e nesse jardim um sepulcro novo, em que ninguém ainda havia sido posto.
42 Áhejú pañévúhjáa dííbyeke cúúumútsí pɨ́hɨ́ré tétsihdyu téheju néénélliíhye. Ehdúhjáa meenúmé wáyeéévéjcóójɨ́ ɨhde ditye ímíbáchómeíhíjcyajcóójɨ́ tsíijyu téjcoojɨ íjcyáíñélliíhye.
42 Ali, pois, por ser a véspera do sábado dos judeus, e por estar perto aquele sepulcro, puseram a Jesus.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 19, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.