Mateus 21
MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs NTLH
1 Sɨmɨ bɨ Yésụ kɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e nderéogụnɨ́ go gbóo kɨ́ Yerụsaléma zɨ́ye ógụyé sɨmɨ gara kɨ́ ịrịné Betefége do landa bɨ kɨ́ kágá ga bɨ olíva doné bɨ ndịsịnɨ́ ndólo a Landa Olíva ní, zɨ́a kásaókpó ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e gbre ꞌdáꞌdá,
1 Quando Jesus e os discípulos estavam chegando a Jerusalém, pararam no povoado de Betfagé, que fica perto do monte das Oliveiras. Dali Jesus enviou dois discípulos na frente,
2 kɨ́dí, “Ndéréókpósé mu sɨmɨ gara íri, ásé ndéré ndíki mbágá dongí kɨ́ owụ́ ꞌbɨ ené mɨódóótoyé tara mɨsiꞌdi kenée, ídísé líkpí yée gbrengárá ógụ kɨ́ye zɨ́ma yáa.
2 com a seguinte ordem:
3 Togụ́ ngíti ꞌyị ayí úku ledre kɨ́dí, líkpísé bangá ga gére née gɨ ro ꞌdíya yá, ídísé úku a zɨ́a kɨ́dí Ngére ili yée ne. Nɨ geré ótoómo yée zɨ́se.”
3 Se alguém falar alguma coisa, digam que o Mestre precisa deles. Assim deixarão vocês trazerem logo os animais.
4 Ledre née mengị roné go té káa zɨ́ bɨ kóo ngúru nébị eké ní,
4 Isso aconteceu para se cumprir o que o profeta tinha dito:
5 Kɨ́dí, “Ídísé úku ledre zɨ́ nyị́ ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ Yerụsaléma ní,
5 “Digam ao povo de Jerusalém: Agora o seu rei está chegando. Ele é humilde e está montado num jumento e num jumentinho, filho de jumenta.”
6 Zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga ga gére née ndéréye méngị tɨ́ ledre bɨ Yésụ uku zɨ́ye ní.
6 Então os discípulos foram e fizeram o que Jesus havia mandado.
7 Zɨ́ye ógụyé kɨ́ dongí ga gére née zɨ́ Yésụ, zɨ́ ngíti géyị ónzó bongó eyé e do dongí ga gére née. Zɨ́ Yésụ ékị́ ndị́sịné doyé.
7 Levaram a jumenta e o jumentinho, jogaram as suas capas sobre eles, e Jesus montou.
8 Zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e ízí bongó eyé e do mɨsiꞌdi, zɨ́ ngíti géyị ꞌdécị ꞌbɨ eyé mbílí tịyị́ e ízí yée do mɨsiꞌdi.
8 Da grande multidão que ia com eles, alguns estendiam as suas capas no chão, e outros espalhavam no chão ramos que tinham cortado das árvores.
9 Zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ngíti géyị ꞌyị ga bɨ utúnɨ́ zɨ́ Yésụ ꞌdáꞌdá, nda kɨ́ yée ga bɨ gɨ do kacɨ́ a ní ndị́sịyé mbófo wo kɨ́dí,
9 Tanto os que iam na frente como os que vinham atrás começaram a gritar: — Que Deus abençoe aquele que vem em nome do Senhor! Hosana a Deus nas alturas do céu!
10 Sɨmɨ bɨ Yésụ olụ́ sɨmɨ Yerụsaléma ní, zɨ́ bi kị́zịné mɨkị́zị gɨ zɨ́ ꞌyị e. Zɨ́ ꞌyị e ndị́sịyé ndúnduꞌyú kɨ́dí, “ꞌYị máa bɨ ogụ ba káa náambi?”
10 Quando Jesus entrou em Jerusalém, toda a cidade ficou agitada, e o povo perguntava: — Quem é ele?
11 Zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ga bɨ Yésụ ogụnɨ́ kéye née úkulúgu ledre kɨ́dí, “Née Yésụ, nébị bɨ gɨ sɨmɨ Nazeréta owụ́ gara bɨ sɨmɨ káṇgá bɨ Galiláya ní.”
11 A multidão respondia: — Este é o
12 Zɨ́ Yésụ ndéré ólụ́ne do ligá ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo, zɨ́a ógóbáyi ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ úgúóyó éyị́ kɨ́ yée ga bɨ ndịsịnɨ́ úgú eyị́ e ore ní mbá ꞌdáꞌba. Zɨ́a ị́trị́ónzó tarabíza ꞌbɨ ꞌyị óyólóꞌbó késị́ e kɨ́ bi ndị́sị ꞌbɨ ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ úgúóyó amámu e ní kpụkpụ́kpụ bi.
12 Jesus entrou no pátio do Templo e expulsou todos os que compravam e vendiam naquele lugar. Derrubou as mesas dos que trocavam dinheiro e as cadeiras dos que vendiam pombas.
13 Zɨ́a úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Nɨ mɨékéne sɨmɨ mɨéké kúrú Lomo kɨ́dí, ‘ꞌDị́cị́ amá nɨ ꞌdị́cị́ ꞌbɨ ini zɨ́ma,’ tɨ́ lá óyólóꞌbósé nda yị́ esé go káa do ‘bi lóꞌbo ꞌbɨ ꞌyị ugu e.’ ”
13 Ele lhes disse:
14 Gɨ do kacɨ́ ledre née zɨ́ ꞌyị e ógụyé kɨ́ ꞌyị ga bɨ kɨ́ komoyé mɨꞌdụ́tụné kɨ́ mɨgịgị́ṛị́ e zɨ́a ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo ore, zɨ́a yómo yée.
14 Cegos e coxos iam encontrar Jesus no pátio do Templo, e ele os curava.
15 Tɨ́ lá sɨmɨ bɨ manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e kɨ́ ꞌyị ꞌdódo lorụ e lurúnɨ́ mɨngburoko ledre ga bɨ Yésụ ndịsị méngị yée kenée née ní, zɨ́ye ndị́sịyé kpá úwú do owụ́ e kɨ́ ndị́sị mbófo wo do ligá ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo kɨ́dí, “Mbófo éyị́ zɨ́ Bulúndu Dawídi”, zɨ́ bi sínyíne royé gbála.
15 Os chefes dos sacerdotes e os mestres da Lei ficaram zangados quando viram as coisas maravilhosas que ele fazia e ouviram as crianças gritando no pátio do Templo: —
16 Zɨ́ mɨngburoko ꞌyị ga gére née ndúꞌyú Yésụ kɨ́dí, “Úwú ledre bɨ owụ́ ga gére née ndịsịnɨ́ úku a née goó?”
16 E eles disseram a Jesus: — Você está ouvindo o que estão dizendo? Jesus respondeu:
17 Zɨ́ Yésụ ólụ́ógụné gɨ sɨmɨ Yerụsaléma gɨ ore ndéré ꞌdúꞌduné sɨmɨ owụ́ gara bɨ Beteníya ní.
17 Então Jesus os deixou, saiu da cidade e foi para o povoado de Betânia. E passou a noite ali.
18 Akpa kɨ́ phịyị́ sɨmɨ bɨ Yésụ nɨ go ndáꞌbalúgu roné sɨmɨ Yerụsaléma ní, ꞌbú ufu kóo wo go mɨúfu.
18 No dia seguinte, quando estava voltando para a cidade, Jesus teve fome.
19 Zɨ́a lúrúndíki ndóṛí dogboṛụ mɨsiꞌdi. Sɨmɨ bɨ olụ́ sị́ a ní, kémbị́ mɨáná a ndaá tɨ́ lá dụụ́ mbílía. Zɨ́a úku ledre zɨ́ kágá née kɨ́dí, “Tɨ́ bɨ áyí ndị́sị ꞌbɨ eyị́ ní, áná lolụ kú wá.” Geré zɨ́ ndóṛí née gágáne.
19 Ele viu uma figueira na beira da estrada e foi até lá, mas não encontrou nada; só folhas. Aí disse para a figueira: E na mesma hora a figueira secou.
20 Sɨmɨ bɨ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga lurúnɨ́ ledre née kenée ní, zɨ́ tarayé ị́drị́ne mbá mɨị́drị́. Zɨ́ye úku ledre kɨ́dí, “Bɨ káa lárá ledre ꞌdi, kágá ba gagá ꞌdiya gɨ zɨ́ ꞌdi?”
20 Os discípulos viram isso, ficaram muito admirados e disseram: — Como a figueira secou depressa!
21 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Máúku zɨ́se maꞌdíi, togụ́ ṇgúṇgusé ledre ꞌbɨ Lomo go ítísé kangú a wá, útúásásé méngị lá dụụ́ ledre bɨ máméngị zɨ́ ndóṛí née wá, ásé kpá útúásá úku ledre zɨ́ landa ba, ‘Ndéré mu, útú sɨmɨ mongụ́ iní bɨ ꞌdáa,’ zɨ́a tɨ́ méngị roné kenée.
21 Então Jesus disse:
22 Togụ́ ṇgúṇgu tɨ́ ledre ꞌbɨ Lomo go, éyị́ ga bɨ áyí íni ini zɨ́ Lomo gɨ royé ní, nɨ íꞌbí a zɨ́yị.”
22 Se crerem, receberão tudo o que pedirem em oração.
23 Zɨ́ Yésụ ndáꞌbalúgu roné do ligá ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo, sɨmɨ bɨ nɨ ndị́sị ꞌdódo ledre zɨ́ ꞌyị e ní, zɨ́ manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e kpá kɨ́ ngíti géyị mɨngburoko Yụ́da e ógụyé zɨ́a. Zɨ́ye ndúꞌyú wo kɨ́dí, “Ndíki rokoꞌbụ bɨ ndị́sị méngị éyị́ ga ba kɨ́e ba gɨ ꞌda? Ambí iꞌbí rokoꞌbụ máa née zɨ́yị ne?”
23 Jesus chegou ao Templo, e, quando já estava ensinando, alguns chefes dos sacerdotes e alguns líderes judeus chegaram perto dele e perguntaram: — Com que autoridade você faz essas coisas? Quem lhe deu essa autoridade?
24 Yésụ ya zɨ́ye ní, ꞌdáꞌdá zɨ́ma kɨ́ úku ledre zɨ́se, “Mááyí aka kpá ndúꞌyú sée. Togụ́ úkulúgusé ledre go kacɨ́ a zɨ́ma, mááyí nda fú úku ꞌdódo ledre ꞌyị bɨ iꞌbí rokoꞌbụ zɨ́ma ndị́sị méngị éyị́ ga gére kɨ́e ní.
24 Jesus respondeu:
25 Rokoꞌbụ bɨ Yiwáni ndịsị íꞌbí babatị́za kɨ́e zɨ́ ꞌyị e ní ogụ gɨ zɨ́ Lomo gɨ komo ere togụ́ mbú gɨ zɨ́ ꞌyịmaꞌdí e?”
25 Respondam: quem deu autoridade a João para batizar? Foi Deus ou foram pessoas? Aí eles começaram a dizer uns aos outros: — Se dissermos que foi Deus, ele vai perguntar: “Então por que vocês não creram em João?”
26 Tɨ́ lá togụ́ ukuzé yaá rokoꞌbụ née ogụ gɨ zɨ́ ꞌyịmaꞌdí e yá, tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ga ba nɨyí zíngi eyé gɨ zɨ́a owonɨ́ Yiwáni bú kɨ́dí nɨ yị́ ené nébị.”
26 Mas, se dissermos que foram pessoas, temos medo do que o povo pode fazer, pois todos acham que João era profeta .
27 Nda née ní, zɨ́ye úkulúgu ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Owozé ezé e wá.”
27 Por isso responderam: — Não sabemos.
28 Zɨ́ Yésụ úku ledre zɨ́ mɨngburoko ꞌyị ga gére née kɨ́dí, “Ili zɨ́se sómụ́ ledre sɨmɨ muruwayi ba bɨlámáne. Ngíti oꞌdo nɨ kóo bo kɨ́ wotị́ne e gbre. Kadra kị́éꞌdo zɨ́a úku ledre zɨ́ owụ́ndíká kɨ́dí, ‘Ndéré aka karaba méngị moko yáká.’
28 Jesus continuou:
29 “Owụ́ndíká née ya zɨ́ ꞌbụné ní, ‘Mándéré amá a wá.’ Tɨ́ lá nda gɨ ꞌdáꞌba, zɨ́a óyólóꞌbó sómụ́ ledre ené zɨ́a ndéréne.
29 — Ele respondeu: “Eu não quero ir.” Mas depois mudou de ideia e foi.
30 “Zɨ́ ꞌbụa ndéréne úku kpá kémbị́ ledre née zɨ́ ngíti wotị́ne. Zɨ́a úkulúgu ledre zɨ́a kɨ́dí, ‘Babá mááyí ndéré.’ Abú uku kenée, nderé ené wá.
30 — O pai foi e deu ao outro filho a mesma ordem. E este disse: “Sim, senhor.” Mas depois não foi.
31 “Gɨ dongará wotị́ga ga bɨ gbre née, ambí mengị ledre kacɨ́ kúrú ꞌbụyé ní ne?”
31 — Qual deles fez o que o pai queria? — perguntou Jesus. E eles responderam: — O filho mais velho. Então Jesus disse a eles:
32 Gɨ zɨ́ kéyị née, Yiwáni ogụ kóo ꞌdódo mɨsiꞌdi méngị ledre ga bɨ Lomo ili yée ní zɨ́se, ṇgúṇgusé esé ledre ené wá, tɨ́ lá ꞌyị ꞌdóꞌdụ́ ụsórụ e kɨ́ kará ga bɨ ndịsịnɨ́ gámá kacɨ́ yaꞌdá e faa ní, ṇguṇgunɨ́ nda yị́ eyé ledre ené ye. Abú lúrúsé yée tɨ́ kɨ́ méngị ledre ga bɨ Lomo ili yée ní yá, ílisé esé óyólóꞌbó somụ́ ledre esé zɨ́se ṇgúṇgu ledre ené wá.
32 Pois João Batista veio para mostrar a vocês o caminho certo, e vocês não creram nele; mas os cobradores de impostos e as prostitutas creram. Porém, mesmo tendo visto isso, vocês não se arrependeram e não creram nele.
33 “Úwúsé aka kpá ngíti muruwayi ba. Ngíti oꞌdo oꞌdo kóo yáká ené zɨ́a ꞌdị́yị́ kóṛó sɨmɨ a. Zɨ́a íciꞌdíkí gara gbaá roa. Zɨ́a íci gu káa do ndoko gɨ ro do ndị́sị lụ́rụ mɨáná kóṛó née sɨmɨ a. Zɨ́a yéme bi ndị́sị ꞌdága gɨ ro zɨ́ ꞌyị ꞌbáꞌbá yáká máa née ékị́ ndị́sịné doa ꞌbáꞌbá éyị́. Zɨ́a óto ꞌyị ꞌbɨ moko e ndị́sị méngị moko ore, yóó zɨ́a ndéréókpóne do bi gbála.
33 Jesus disse:
34 Sɨmɨ bɨ sịndị́ kadra ꞌbɨ kpɨ́ṛékpe mɨáná kóṛó ogụ ní, zɨ́ mị́ngị́ yáká kása ꞌyị kasa ené zɨ́ ꞌyị lúrú bi kacɨ́ yáká idí ụ́nzụ kóṛó máa ꞌbɨ ené gɨ ro do ógụ kɨ́e zɨ́ne.
34 Quando chegou o tempo da colheita, o dono mandou alguns empregados a fim de receber a parte dele.
35 “Zɨ́ ꞌyị ꞌbɨ moko ga bɨ yáká íri née ꞌdíꞌbi ꞌyị ga bɨ mị́ngị́ yáká kasa yée née. Zɨ́ye ócó ngíti a bɨsinyíne, zɨ́ye úfu ngíti a geré mɨúfu, zɨ́ye óngbo otayé kɨ́ tutú.
35 Mas os lavradores agarraram os empregados, bateram num, assassinaram outro e mataram ainda outro a pedradas.
36 Zɨ́a kpá kása ngíti géyị ꞌyị ꞌbɨ moko ené e rómo gɨ do yée ga bɨ ꞌdáꞌdá ní, zɨ́ye yáká íri. Zɨ́ye méngị yée kpá bɨsinyíne káa zɨ́ yée ga bɨ ꞌdáꞌdá ní.
36 Aí o dono mandou mais empregados do que da primeira vez. E os lavradores fizeram a mesma coisa.
37 “Odụ a, zɨ́a nda kása cụ́ owụ́ ꞌbɨ ené zɨ́ye yáká íri. Zɨ́a úku ledre kɨ́dí, ‘Nɨyí óto úndru wotị́ne.’
37 Depois de tudo isso, ele mandou o seu próprio filho, pensando: “O meu filho eles vão respeitar.”
38 “Tɨ́ lá sɨmɨ bɨ lurúndikinɨ́ owụ́ née ní, zɨ́ye yéme ledre kɨ́dí, ‘Nɨ ídíne karanée mị́ngị́ yáká ba. Ógụsé mu zɨ́ze úfu wo ꞌdáꞌba zɨ́ze ꞌdíꞌbi yáká ba káa do ꞌbɨ ezé.’
38 Mas, quando os lavradores viram o filho, disseram uns aos outros: “Este é o filho do dono; ele vai herdar a plantação. Vamos matá-lo, e a plantação será nossa.”
39 Gɨ ore zɨ́ye ꞌdíꞌbi wo, do lála óyó wo gɨ yáká gɨ ore ꞌdáꞌba, zɨ́ye úfu wo.
39 — Então agarraram o filho, e o jogaram para fora da plantação, e o mataram.
40 “Bɨ kenée ní, sɨmɨ bɨ mị́ngị́ yáká née nɨ ndáꞌbaógụ ní, nɨ méngị kɨ́ ꞌyị ꞌbɨ moko ga gére née ꞌdi?”
40 Aí Jesus perguntou:
41 Zɨ́ye úkulúgu ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Nɨ úfu ꞌyị ꞌbɨ moko ga gére née mbá ꞌdáꞌba, zɨ́a ꞌdíꞌbiógụ mɨkánda ꞌyị ꞌbɨ moko e gɨ ro zɨ́ne kpá ndíki éyị́ gɨ yáká ené née.”
41 Eles responderam: — Com certeza ele vai matar aqueles lavradores maus e vai arrendar a plantação a outros. E estes lhe darão a parte da colheita no tempo certo.
42 Yésụ ya zɨ́ye ní, “Ówosé bú kɨ́dí mɨéké kúrú Lomo uku kɨ́dí,
42 Jesus então perguntou:
43 “Máúku zɨ́se maꞌdíi, bɨlámá bi bɨ ꞌbe ꞌbɨ Lomo ꞌdáa ní, Lomo nɨ ꞌdíꞌbióyó a gɨ zɨ́se, zɨ́a íꞌbí a zɨ́ ꞌyị ga bɨ nɨyí méngị moko ené do bɨlámá mɨsiꞌdiné ní.
43 E Jesus terminou:
44 ꞌYị bɨ nɨ lése utú do tutú née ní, nɨ ꞌdéwe geré mɨꞌdéwe. ꞌYị máa wo bɨ tutú née nɨ útú doa ní, nɨ kányá geré mɨkányá.”
44 Quem cair em cima dessa pedra ficará em pedaços. E, se a pedra cair sobre alguém, essa pessoa vai virar pó.
45 Sɨmɨ bɨ manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e kɨ́ Farụsáyo e uwúnɨ́ ledre ga bɨ Yésụ ndịsị úku yée sɨmɨ muruwayi kenée ní, zɨ́ye ówo a kɨ́dí, ndịsị úku ledre née gɨ royé.
45 Os chefes dos sacerdotes e os fariseus ouviram as parábolas que Jesus contou e sabiam que ele estava falando a respeito deles.
46 Zɨ́ye ndị́sịyé gámásóꞌdo mɨsiꞌdi gɨ ro ꞌdíꞌbi wo, tɨ́ lá bi ꞌdíꞌbi wo ndaá, ngịrị tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e mengị yée mɨméngị gɨ zɨ́a ambá ꞌyị e ṇguṇgunɨ́ yị́ eyé mbá ledrea kɨ́dí nɨ nébị.
46 Por isso queriam prendê-lo, mas tinham medo da multidão porque o povo achava que Jesus era profeta .
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 21, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.