Mateus 15
MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs VC
1 Nda gɨ ore zɨ́ ngíti géyị Farụsáyo e kɨ́ ngíti géyị ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ ꞌdódo lorụ ní, ógụyé gɨ sɨmɨ Yerụsaléma ndúꞌyú Yésụ kɨ́dí,
1 Alguns fariseus e escribas de Jerusalém vieram um dia ter com Jesus e lhe disseram:
2 “Éyị́ bɨ ꞌyị lódụ́ kacɨ́yị ga ba ilinɨ́ méngị kéyị kacɨ́ ondụ́ ezé gɨ zɨ́a wá ní ꞌdi? Ndịsịnɨ́ ánu éyị́ geré mɨánu ilinɨ́ lúgu sị́lị́ye kí wá ní.”
2 Por que transgridem teus discípulos a tradição dos antigos? Nem mesmo lavam as mãos antes de comer.
3 Zɨ́ Yésụ ndúꞌyú lúgu yée kɨ́dí, “Sara ílisé méngị kéyị kacɨ́ lorụ ꞌbɨ Lomo wá gɨ ro ꞌdi, bɨ zɨ́se ndị́sịsé méngị dụụ́ ledre ga bɨ ondụ́ esé ili yée ní.
3 Jesus respondeu-lhes: E vós, por que violais os preceitos de Deus, por causa de vossa tradição?
4 Lomo iꞌbí lorụ kɨ́dí, ‘Ídí óto úndru ꞌbụyị́ e kɨ́ mbágáyị.’ ‘ꞌYị bɨ nɨ uku tara sinyí zɨ́ ꞌbụné e kɨ́ mbágáne ní, idínɨ́ úfu wo ꞌdáꞌba.’
4 Deus disse: Honra teu pai e tua mãe; aquele que amaldiçoar seu pai ou sua mãe será castigado de morte {Ex 20,12; 21,17}.
5 Tɨ́ lá ndị́sịsé ꞌdódo ledre kɨ́dí, togụ́ ꞌyị uku ledre zɨ́ ꞌbụné e kɨ́ mbágáne kɨ́dí, ‘Éyị́ ga bɨ ílisé gɨ ro zɨ́ye sáká sée kɨ́e ní, máíꞌbí go káa do tákpásị́lị́ zɨ́ Lomo,’
5 Mas vós dizeis: Aquele que disser a seu pai ou a sua mãe: aquilo com que eu vos poderia assistir, já ofereci a Deus,
6 ndaá gɨ ro zɨ́ye óto úndruyé kɨ́e wá. ꞌDéwesé née go lorụ ꞌbɨ Lomo gɨ ro ondụ́ esé ꞌbɨ Yụ́da e.
6 esse já não é obrigado a socorrer de outro modo a seus pais. Assim, por causa de vossa tradição, anulais a palavra de Deus.
7 Ndị́sịsé lóndo rosé kɨ́dí ásé ꞌyị méngị ledre ꞌbɨ Lomo, ábuwá ledre bɨ nébị Isáya uku gɨ rosé ní nɨ maꞌdíi kɨ́dí,
7 Hipócritas! É bem de vós que fala o profeta Isaías:
8 “ ‘ꞌYị ga ba ndịsịnɨ́ óto úndrumá lá dụụ́ do tarayé,
8 Este povo somente me honra com os lábios; seu coração, porém, está longe de mim.
9 Ndịsịnɨ́ óto úndrumá lá gbékpị́ne,
9 Vão é o culto que me prestam, porque ensinam preceitos que só vêm dos homens {Is 29,13}.
10 Gɨ do kacɨ́ ledre née ní, zɨ́ Yésụ ndóloyóko tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e zɨ́a úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Ídísé úwú ledre ba zɨ́se ówoyéme a bɨlámáne.
10 Depois, reuniu os assistentes e disse-lhes:
11 Ndaá ꞌbɨ ené éyị́ mɨánu bɨ ꞌyị ánu ní nɨ oto wo ne zɨ́a ídíne ꞌyị lúyú ledre wá, yị́ ené bɨsinyí ódro bɨ gɨ taraꞌyị ní.”
11 Ouvi e compreendei. Não é aquilo que entra pela boca que mancha o homem, mas aquilo que sai dele. Eis o que mancha o homem.
12 Zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yésụ ógụyé úku ledre zɨ́a kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, ówo go kɨ́dí ledre bɨ gáa úku ba sinyí yị́ ené ro Farụsáyo e go mɨsínyí?”
12 Então se aproximaram dele seus discípulos e disseram-lhe: Sabes que os fariseus se escandalizaram com as palavras que ouviram?
13 Zɨ́a úkulúgu ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Éyị́ ga bɨ mbá ngárá Babá bɨ komo ere ꞌdịyị́ yée ne wá ní, nɨ lálaóyó yée mbá ꞌdáꞌba.
13 Jesus respondeu: Toda planta que meu Pai celeste não plantou será arrancada pela raiz.
14 Ndásé óto komosé ro ledre ꞌbɨ Farụsáyo ga gére née wá, nɨyí yị́ eyé manda ga bɨ komoyé ndaá ní. ꞌYị bɨ komoa ndaá ní togụ́ lala ezené bɨ komoa ndaá ní, yée gbrengárá nɨyí útú sɨmɨ gu.”
14 Deixai-os. São cegos e guias de cegos. Ora, se um cego conduz a outro, tombarão ambos na mesma vala.
15 Zɨ́ Pétero úku ledre kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, úku ꞌdódo aka ini ledre gɨ sɨmɨ muruwayi bɨ úku née zɨ́ze.”
15 Tomando então a palavra, Pedro disse: Explica-nos esta parábola.
16 Yésụ ya zɨ́ye ní, “Áyí, ówosé esé kpá wá?
16 Jesus respondeu: Sois também vós de tão pouca compreensão?
17 Ówosé bɨ kɨ́dí éyị́ mɨánu ndịsị ólụ́ gɨ ku ꞌyị, zɨ́a ókpóne sɨmɨ ꞌyị, zɨ́a nda ólụ́ógụné gɨ sɨmɨ ꞌyị ꞌdáꞌba ní wá?
17 Não compreendeis que tudo o que entra pela boca vai ao ventre e depois é lançado num lugar secreto?
18 Bɨsinyí ledre bɨ ndịsị ówụ́ gɨ taraꞌyị ní, ndịsị ólụ́ógụ gɨ yana mɨmbéꞌde ꞌyị. Gɨ zɨ́ kéyị née zɨ́ ꞌyị ídíne bɨsinyíne do komo Lomo.
18 Ao contrário, aquilo que sai da boca provém do coração, e é isso o que mancha o homem.
19 Bɨ kenée ní, bɨsinyí ledre ga bɨ káa zɨ́ úfu ꞌyị, sóꞌdo roꞌyị kɨ́ ꞌyị bɨ ófụ́sé rosé kéne wá ní, kɨ́ ledre ꞌbɨ gámá faa kacɨ́ kará e togụ́ yaꞌdá e, kɨ́ ugu, kɨ́ ṛanga, kpá úku tara sinyí zɨ́ ꞌyị e. Ledre ga gére née mbá olụ́ogụnɨ́ gɨ do mɨmbéꞌde ꞌyị.
19 Porque é do coração que provêm os maus pensamentos, os homicídios, os adultérios, as impurezas, os furtos, os falsos testemunhos, as calúnias.
20 Éyị́ ga gére née ndịsịnɨ́ óto ꞌyị e ye zɨ́ye ídíye bɨsinyíye do komo Lomo. Ndaá ꞌbɨ ené ánu éyị́ mɨánu togụ́ mbú ꞌyị lúgu sị́lị́ne wá ní óto ꞌyị ne zɨ́a ídíne do komo Lomo bɨsinyíne ní wá.”
20 Eis o que mancha o homem. Comer, porém, sem ter lavado as mãos, isso não mancha o homem.
21 Zɨ́ Yésụ nda ị́nyịné gɨ ore ndéréne sɨmɨ gara ga bɨ Táyire kɨ́ Sidóna ní.
21 Jesus partiu dali e retirou-se para os arredores de Tiro e Sidônia.
22 Zɨ́ ngíti kára gɨ sɨmɨ kúfú bɨ Kanána e ndịsị ndị́sị do bi gbóo ore ógụné ṇgúṇgú roné zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Ngére, Bulúndu Dawídi, ówo aka ledre kɨ́ma. Nyị́ma dokéké e ndịsịnɨ́ méngị wo bɨsinyíne kɨ́ngaya.”
22 E eis que uma cananéia, originária daquela terra, gritava: Senhor, filho de Davi, tem piedade de mim! Minha filha está cruelmente atormentada por um demônio.
23 Tɨ́ lá Yésụ ukulugu ené ledre zɨ́a wá. Zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yésụ ógụyé úku ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Ógóóyó kára née gɨ ore ꞌdáꞌba. Ndịsị fú lá gbúrógbó do kacɨ́ze kɨ́ ledre ené née.”
23 Jesus não lhe respondeu palavra alguma. Seus discípulos vieram a ele e lhe disseram com insistência: Despede-a, ela nos persegue com seus gritos.
24 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ kára née kɨ́dí, “Lomo kasaogụ máa lá dụụ́ gɨ ro sáká ꞌyị amá e Isɨréle e gɨ zɨ́a nɨyí káa zɨ́ kábịṛị́kị ga bɨ mị́ngị́ye ndaá ní.”
24 Jesus respondeu-lhes: Não fui enviado senão às ovelhas perdidas da casa de Israel.
25 Zɨ́ kára née ndósoógụné gbóo útúne gbrị kóꞌdụ́ Yésụ. Zɨ́a úku ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Ngére, sáká máa mu.”
25 Mas aquela mulher veio prostrar-se diante dele, dizendo: Senhor, ajuda-me!
26 Yésụ ya zɨ́a ní, “Ndaá ꞌbɨ ené bɨlámáne do ꞌdíꞌbi éyị́ mɨánu ꞌbɨ owụ́ e íꞌbí a zɨ́ ị́sị e wá.”
26 Jesus respondeu-lhe: Não convém jogar aos cachorrinhos o pão dos filhos. _
27 Zɨ́a úkulúgu ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Ngére, nɨ tɨ́ kenée. Tɨ́ lá ị́sị e ꞌdoꞌdụ́nɨ́ nyụnyụ́ éyị́ mɨánu gɨ sị́ tarabíza ꞌbɨ mị́ngị́ye bú.”
27 Certamente, Senhor, replicou-lhe ela; mas os cachorrinhos ao menos comem as migalhas que caem da mesa de seus donos...
28 Née ní, zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ kára née kɨ́dí, “Kára ṇgúṇgu ledre eyị́ ofụ go. Éyị́ bɨ íli ní mááyí méngị a zɨ́yị.” Kpá tɨ́ geré sɨmɨ sịndị́ kadra née zɨ́ ro nyị́ kára née émené.
28 Disse-lhe, então, Jesus: Ó mulher, grande é tua fé! Seja-te feito como desejas. E na mesma hora sua filha ficou curada.
29 Zɨ́ Yésụ ị́nyịné gɨ ore ndáꞌbané kóꞌdụ́ mɨkavu Galiláya. Zɨ́a ndéré ékị́ne do landa ndị́sịné bi.
29 Jesus saiu daquela região e voltou para perto do mar da Galiléia. Subiu a uma colina e sentou-se ali.
30 Zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e ndị́sị ógụyé zɨ́a kɨ́ ꞌyị eyé ga bɨ kɨ́ umbu sịndị́ye, ꞌyị komo mɨꞌdụ́tụ e, mɨgịgị́ṛị́ e, yée ga bɨ odronɨ́ wá ní, nda kpá kɨ́ yée ga bɨ kɨ́ toso ndíyá eyé e mɨngúngúcua ní. Do ógụ óto yée mbá cigí Yésụ bi kenée, zɨ́a óto sị́lị́ne royé zɨ́ye ómo yée mbá.
30 Então numerosa multidão aproximou-se dele, trazendo consigo mudos, cegos, coxos, aleijados e muitos outros enfermos. Puseram-nos aos seus pés e ele os curou,
31 Zɨ́ taraꞌyị e ị́drị́ne kɨ́ lúrú ꞌyị ga bɨ odronɨ́ wá ní kɨ́ ódro, mɨgịgị́ṛị́ e sịndị́ye ꞌdózo roné go, yée ga bɨ kɨ́ umbu sịndị́ye ní nɨyí go kɨ́ gámá, mɨkomo mɨꞌdụ́tụ nɨyí go lúrú bi. Zɨ́ye mbófo Lomo bɨ Isɨréle e ndịsịnɨ́ íni ini zɨ́a ní.
31 de sorte que o povo estava admirado ante o espetáculo dos mudos que falavam, daqueles aleijados curados, de coxos que andavam, dos cegos que viam; e glorificavam ao Deus de Israel.
32 Zɨ́ Yésụ ndólo ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e zɨ́a úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Lerị́ ꞌyị ga ba mengị máa go, mengịzé kéye go sị́lị́ ota éyị́ mɨánu ndaá zɨ́ye wá. Ndaá bɨlámáne zɨ́ma ótoómo yée zɨ́ye ndáꞌbayé kɨ́ ꞌbú wá káa bɨ komoyé nɨ ụ́lụ́ yana zɨ́ye útúye ke.”
32 Jesus, porém, reuniu os seus discípulos e disse-lhes: Tenho piedade esta multidão: eis que há três dias está perto de mim e não tem nada para comer. Não quero despedi-la em jejum, para que não desfaleça no caminho.
33 Zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga úkulúgu ledre zɨ́a kɨ́dí, “Azé ówo éyị́ mɨánu sɨmɨ súwú ona íꞌbí a zɨ́ tụ́ꞌdụ́ káa zɨ́ wo née gɨ ꞌda?”
33 Disseram-lhe os discípulos: De que maneira procuraremos neste lugar deserto pão bastante para saciar tal multidão?
34 Yésụ ya zɨ́ye ní, ambata nɨ zɨ́se kɨ́rɨ́ née ndu? Zɨ́ye úkulúgu ledre zɨ́a kɨ́dí, “Ambata e nɨyí ịnyị doa gbre (7) nda lá kɨ́ mɨnzéré kénzé e.”
34 Pergunta-lhes Jesus: Quantos pães tendes? Sete, e alguns peixinhos, responderam eles.
35 Zɨ́a úku ledre zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ga gére née ndị́sịyé bi do káṇgá.
35 Mandou, então, a multidão assentar-se no chão,
36 Zɨ́a ꞌdíꞌbi ambata ga bɨ ịnyị doa gbre (7) kɨ́ mɨnzéré kénzé ga gére née, sɨmɨ bɨ iꞌbí mbófo éyị́ go zɨ́ Lomo ní, zɨ́a ꞌdéweífi sɨmɨyé zɨ́a íꞌbí yée zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e, zɨ́ye nda íꞌbí a zɨ́ ꞌyị ga gére ní. Yésụ iꞌbí éyị́ mɨánu zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị∼e|src="CN01718B.TIF" size="span" loc="15:36" copy="Cook" ref="15:32-38"
36 tomou os sete pães e os peixes e abençoou-os. Depois os partiu e os deu aos discípulos, que os distribuíram à multidão.
37 Zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ga gére née ánu éyị́, zɨ́ye léreyé mbá. Ngítí éyị́ mɨánu ga bɨ idíakánɨ́ ní, zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga ꞌdóꞌdụ́ ꞌdúcu gbété e kɨ́e kpá ịnyị doa gbre (7).
37 Todos comeram e ficaram saciados, e, dos pedaços que restaram, encheram sete cestos.
38 Gɨ sɨmɨ ꞌyị ga bɨ kóo anunɨ́ éyị́ ní, olonɨ́ lá dụụ́ yaꞌdá e álifu eso (4,000). Olonɨ́ kará e kɨ́ owụ́ e wá.
38 Ora, os que se alimentaram foram quatro mil homens, sem contar as mulheres e as crianças.
39 Gɨ do kacɨ́ bɨ Yésụ bayi ꞌyị ga gére née go ní, zɨ́a nda ékị́ne sɨmɨ kuṛúngba zɨ́ye ndéréye sɨmɨ bi bɨ ndịsịnɨ́ ndólo a Magadána ní.
39 Jesus então despediu o povo, subiu para a barca e retornou à região de Magadã.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.