Lucas 7
MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs ARA
1 Sɨmɨ bɨ Yésụ ukuasá ledre ga bɨ gáa ndịsị úku yée née go ní, zɨ́ye ị́nyịyé kɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e gɨ ore ndáꞌbayé sɨmɨ gara bɨ Kapáranawúma ní.
1 Tendo Jesus concluído todas as suas palavras dirigidas ao povo, entrou em Cafarnaum.
2 Sɨmɨ gara ore, ngíti mongụ́ ꞌyị ꞌbɨ asikíri e ꞌbɨ Róma nɨ kóo bo ꞌyị ꞌbɨ moko ené ꞌbɨ ꞌbe bɨ kɨ́ ledrené zɨ́a owóowó ní nɨ kɨ́ ndíyá kɨ́ngaya, kpá gbóo gɨ ro zɨ́ ꞌdówụ́ a ụ́kụ́ne.
2 E o servo de um centurião, a quem este muito estimava, estava doente, quase à morte.
3 Sɨmɨ bɨ mongụ́ ꞌyị ꞌbɨ asikíri e née uwú ledre Yésụ ní, zɨ́a ị́nyịné kása ngíti géyị mɨngburoko ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ Yụ́da e ní zɨ́ Yésụ idí ógụ yómo ꞌyị ꞌbɨ moko ené ba.
3 Tendo ouvido falar a respeito de Jesus, enviou-lhe alguns anciãos dos judeus, pedindo-lhe que viesse curar o seu servo.
4 Zɨ́ mɨngburoko ꞌyị ga gére née ógụyé zɨ́ Yésụ, zɨ́ye ṇgúṇgú royé kɨ́dí, “Áko mongụ́ ꞌyị, utúasá mɨútúásá zɨ́yị ndéréyị yómo ꞌyị moko ꞌbɨ mongụ́ ꞌyị née. Mongụ́ ꞌyị née nɨ zɨ́ze kɨ́ra bɨlámáne.
4 Estes, chegando-se a Jesus, com instância lhe suplicaram, dizendo: Ele é digno de que lhe faças isto;
5 ꞌBú ꞌyị ezé e nɨ doa kɨ́ngaya, ụbụ́ mongụ́ ꞌDị́cị́ Kótrụro bɨ zɨ́ze kɨ́ra ba ne.”
5 porque é amigo do nosso povo, e ele mesmo nos edificou a sinagoga.
6 Zɨ́ Yésụ ị́nyịné zɨ́ye ndéréye. Sɨmɨ bɨ nɨyí nda go gbóo ꞌbe ní, zɨ́ mongụ́ ꞌyị ꞌbɨ asikíri e née kása ngíti eze lámáne ndéré úku ledre zɨ́ Yésụ do mɨsiꞌdi kɨ́dí, “Ngére, ndá ꞌdóꞌdó royị́ ógụyị́ cụ́ zɨ́ma ꞌbe wá áyí yị́ eyị́ mongụ́ ꞌyị gɨ zɨ́a mándá ꞌbɨ amá kɨ́ ledremá owóowó wá.
6 Então, Jesus foi com eles. E, já perto da casa, o centurião enviou-lhe amigos para lhe dizer: Senhor, não te incomodes, porque não sou digno de que entres em minha casa.
7 “Née ngúru sị́ ledre bɨ máíli ógụ gɨ zɨ́a cụ́ máa zɨ́yị wá ní. Bɨlámá a ídí lá úku kúrúyị, nɨ óto ꞌyị moko amá zɨ́a ị́nyịné gɨ do ndíyá.
7 Por isso, eu mesmo não me julguei digno de ir ter contigo; porém manda com uma palavra, e o meu rapaz será curado.
8 Mándị́sị méngị moko sị́ lorụ zɨ́ma kpá ídíma kɨ́ asikíri e sị́ sị́lị́ma. Togụ́ máyá ngúru a idí ógụ yá, zɨ́a tɨ́ ógụné. Togụ́ máyá idí ndéré do bi káa yá, zɨ́a ndéréne. Togụ́ máíꞌbí moko zɨ́ ꞌyị moko amá ꞌbe yá, zɨ́a tɨ́ méngị a.”
8 Porque também eu sou homem sujeito à autoridade, e tenho soldados às minhas ordens, e digo a este: vai, e ele vai; e a outro: vem, e ele vem; e ao meu servo: faze isto, e ele o faz.
9 Sɨmɨ bɨ Yésụ uwú maꞌdíi ledre bɨ oꞌdo née uku kenée ní, zɨ́ ledre née ówóne komoa. Zɨ́a ị́nyị óyó komoné úku ledre zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ lódụ́ kacɨ́ a née kɨ́dí, “Do ngará Isɨréle e mbá, mándíki aka ꞌyị bɨ ṇguṇgu ledre ꞌbɨ Lomo go kɨ́ngaya káa zɨ́ ꞌbɨ oꞌdo ba ní ní wá.”
9 Ouvidas estas palavras, admirou-se Jesus dele e, voltando-se para o povo que o acompanhava, disse: Afirmo-vos que nem mesmo em Israel achei fé como esta.
10 ꞌYị ga bɨ oꞌdo née kasa yée zɨ́ Yésụ, nɨyí ndáꞌbaógụ bɨ íri ní, ꞌyị moko bɨ kɨ́ ndíyá ba roa eme yị́ ené go.
10 E, voltando para casa os que foram enviados, encontraram curado o servo.
11 Do kacɨ́ ledre máa wo née ní, zɨ́ Yésụ ị́nyịné kɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne ené e gɨ ore zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ a útúye do kacɨ́ye zɨ́ye ndéréye sɨmɨ ngíti gara kɨ́ ịrịné Náyína.
11 Em dia subsequente, dirigia-se Jesus a uma cidade chamada Naim, e iam com ele os seus discípulos e numerosa multidão.
12 Ngíti kára umbu nɨ kóo sɨmɨ gara née ore ndiki owụ́ kpá lá dụụ́ kị́éꞌdo owụ́oꞌdo. Ábuwá bɨkéṛị́ owụ́ née uyu yị́ ené go tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e ogụnɨ́ go sɨmɨ ini ore nɨyí go ndéré óto a.
12 Como se aproximasse da porta da cidade, eis que saía o enterro do filho único de uma viúva; e grande multidão da cidade ia com ela.
13 Sɨmɨ bɨ Ngére Yésụ lurú kára née kenée ní, zɨ́ sɨmɨkozo méngị wo zɨ́a úku ledre kɨ́dí, “Ndá lolụ íni ini wá.”
13 Vendo-a, o Senhor se compadeceu dela e lhe disse: Não chores!
14 Zɨ́ Yésụ maꞌdáa ꞌdíꞌbingéṛị gbagbara. Zɨ́ ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ ị́mbị́ umbu ba tóroyé. Zɨ́a úku ledre zɨ́ umbu kɨ́dí, “Owụ́, ị́nyịógụ mu.”
14 Chegando-se, tocou o esquife e, parando os que o conduziam, disse: Jovem, eu te mando: levanta-te!
15 Beré, zɨ́ owụ́phɨṛangá líkpí phụ́trụ komoné, do ị́nyịógụ ndị́sịné ꞌdága ndị́sị ódroné. Yésụ ya zɨ́a ní, ndáꞌba mu zɨ́ mbágáyị ꞌbe.
15 Sentou-se o que estivera morto e passou a falar; e Jesus o restituiu a sua mãe.
16 Zɨ́ tara ꞌyị ga bɨ sɨmɨ ini née ị́drị́ne mbá mɨị́drị́. Zɨ́ye ndị́sịyé mbófo Lomo kɨ́dí, “Mbófo éyị́, Lomo kasaogụ ngúru mongụ́ nébị go ógụ ndị́sị sáká zée ꞌyị ené e.”
16 Todos ficaram possuídos de temor e glorificavam a Deus, dizendo: Grande profeta se levantou entre nós; e: Deus visitou o seu povo.
17 Zɨ́ phanda ledre bɨ Yésụ mengị née báyiné kacɨ́ tara ꞌbe ga bɨ sɨmɨ káṇgá bɨ Yụdáya ore ní za mbá.
17 Esta notícia a respeito dele divulgou-se por toda a Judeia e por toda a circunvizinhança.
18 Née ní, zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yiwáni ị́nyịyé ndéré úku ledre ga bɨ Yésụ mengị yée née mbá zɨ́ Yiwáni.
18 Todas estas coisas foram referidas a João pelos seus discípulos. E João, chamando dois deles,
19 Zɨ́ Yiwáni maꞌdáa kása ꞌyị e gbre gɨ dongará ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne ga gére née kɨ́dí, ndérésé aka mu ndúꞌyú Ngére, “Nɨ née go tɨ́ owụ́ ꞌbɨ Lomo bɨ kóo uku ledre a kɨ́dí née nɨ kásaógụ wo ní, ala née aka ngíti ꞌyị kpị́?”
19 enviou-os ao Senhor para perguntar: És tu aquele que estava para vir ou havemos de esperar outro?
20 Zɨ́ yaꞌdá ga bɨ Yiwáni Babatị́za kasa yée née ndéréógụyé zɨ́ Yésụ zɨ́ye ndúꞌyú wo kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, mongụ́ ꞌyị ezé Yiwáni kasa zée ógụ ndúꞌyú yị́ị kɨ́dí, áyí ba go tɨ́ ꞌyị bɨ Lomo uku ledre kásaógụ wo káa do ꞌyị yómo ꞌyị e ní ala áyí aka ba ngíti ꞌyị kpị́?”
20 Quando os homens chegaram junto dele, disseram: João Batista enviou-nos para te perguntar: És tu aquele que estava para vir ou esperaremos outro?
21 Sɨmɨ sịndị́ kadra máa bɨ kóo née ní, Yésụ nɨ go ndị́sị yómo tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ndíyá e gɨ sɨmɨ ṛị́kị́ ndíyá eyé e. Zɨ́a kpá lágaóyó bɨcayi lomo e gɨ sɨmɨ ngíti géyị ꞌyị e ꞌdáꞌba. ꞌYị máa yée ga bɨ komoyé ꞌdụtụ mɨꞌdụ́tụ ní zɨ́a líkpí a.
21 Naquela mesma hora, curou Jesus muitos de moléstias, e de flagelos, e de espíritos malignos; e deu vista a muitos cegos.
22 Sɨmɨ bɨ mengị onzó moko bɨ gáa ꞌyị ꞌbɨ Yiwáni ogụ ndikinɨ́ wo roa ní, zɨ́a ị́nyịné úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Ledre ga bɨ lúrúsé yée kɨ́ yée ga bɨ úwúsé yée ní, ídísé ndéré úku a zɨ́ Yiwáni. ꞌYị ga bɨ kóo ngárá lurúnɨ́ bi wá ní, nɨyí go lúrú bi, yée ga bɨ kóo mɨgịgị́ṛị́ ní nɨyí go gámá. Yée ga bɨ kɨ́ sámá royé ní, royé eme go. Mɨmbílí ngbụtụ́ nɨyí go ndị́sị úwú ledre. Umbu e urúnɨ́ gɨ sɨmɨ umbu go. ꞌYị ga bɨ ndịsịnɨ́ lúrú yée káa zɨ́ moko ndaá sɨmɨyé wá ní, nɨyí go úwú bɨlámá ledre ꞌbɨ Lomo.
22 Então, Jesus lhes respondeu: Ide e anunciai a João o que vistes e ouvistes: os cegos veem, os coxos andam, os leprosos são purificados, os surdos ouvem, os mortos são ressuscitados, e aos pobres, anuncia-se-lhes o evangelho.
23 ꞌYị bɨ nɨ íꞌbí roné ndị́sị lódụ́ kacɨ́ma sɨmɨ ledre e za mbá ní, nɨ ídí mbigí ꞌyị amá, Lomo nɨ óto wo zɨ́a ídíne kɨ́ mongụ́ rokinyi.”
23 E bem-aventurado é aquele que não achar em mim motivo de tropeço.
24 Sɨmɨ bɨ ꞌyị ga bɨ Yiwáni kasaogụ yée née ndaꞌbalugunɨ́ royé ní, zɨ́ Yésụ ndáꞌba ndị́sị ódroné zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ga bɨ gáa ba kɨ́dí, “Sɨmɨ bɨ kóo ndị́sịsé úwú ledre ga bɨ Yiwáni ndịsị úku yée zɨ́se sɨmɨ yana súwú ní, lúrúsé kóo wo kacɨ́ komosé káa zɨ́ bɨcayi ꞌyị bɨ sómụ́ ledre ené nɨ gbre gbre káa zɨ́ lómí ga bɨ síli ndịsị ílílóꞌbó yée ní?
24 Tendo-se retirado os mensageiros, passou Jesus a dizer ao povo a respeito de João: Que saístes a ver no deserto? Um caniço agitado pelo vento?
25 Togụ́ kenée wá ní, ndérésé nda kóo íri lúrú ꞌyị bɨ esị bɨlámá bongó roné ní? ꞌYị ga bɨ ndịsịnɨ́ ésị bɨlámá bongó ga bɨ ugúnɨ́ yée kɨ́ tụ́ꞌdụ́ késị́ ní, nɨyí ye ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ ndị́sị ꞌbe ꞌbɨ mongụ́ ngére ní, gɨ zɨ́a nɨyí yị́ eyé ꞌyị ga bɨ kɨ́ tụ́ꞌdụ́ éyị́ e zɨ́ye ní.
25 Que saístes a ver? Um homem vestido de roupas finas? Os que se vestem bem e vivem no luxo assistem nos palácios dos reis.
26 Nɨ maꞌdíi, máówo bú kɨ́dí ndérésé kóo lúrú Yiwáni gɨ zɨ́a ówosé bú kɨ́dí nɨ nébị. Máúku zɨ́se, rokoꞌbụ ledre ené romo do ꞌbɨ nébị e.
26 Sim, que saístes a ver? Um profeta? Sim, eu vos digo, e muito mais que profeta.
27 Née oꞌdo bɨ ekénɨ́ ledre a sɨmɨ mɨéké kúrú Lomo kɨ́dí,
27 Este é aquele de quem está escrito:
28 Máúku zɨ́se maꞌdíi, ꞌyịmaꞌdí ga bɨ ndikiogụnɨ́ yée do sogo káṇgá ba za mbá, wo bɨ nɨ rómo do Yiwáni ní ndaá. Dụụ́ ꞌyị bɨ nɨ cúkuꞌdée ꞌbe ꞌbɨ Lomo ní, ledre ené nɨ rómo ꞌbɨ Yiwáni ne.”
28 E eu vos digo: entre os nascidos de mulher, ninguém é maior do que João; mas o menor no reino de Deus é maior do que ele.
29 Sɨmɨ bɨ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ga gére née uwúnɨ́ ledre bɨ Yésụ uku kenée ní, zɨ́ye ị́nyịyé za kɨ́ ꞌyị ꞌdóꞌdụ́ ụsórụ e mbá ṇgúṇgu ledre ꞌbɨ Lomo, gɨ zɨ́a Yiwáni íꞌbí kóo babatị́za go zɨ́ye.
29 Todo o povo que o ouviu e até os publicanos reconheceram a justiça de Deus, tendo sido batizados com o batismo de João;
30 Zɨ́ Farụsáyo e kɨ́ yée ga bɨ nɨyí ꞌbɨ eyé ꞌyị ꞌdódo lorụ ga bɨ kóo Mụ́sa eké yée ní, ási eyé mɨási gɨ ro Lomo kpá kɨ́ úwú ledre ga bɨ Yiwáni ndịsị úku yée ní gɨ zɨ́a Yiwáni íꞌbí ené kóo babatị́za zɨ́ye wá.
30 mas os fariseus e os intérpretes da Lei rejeitaram, quanto a si mesmos, o desígnio de Deus, não tendo sido batizados por ele.
31 Zɨ́ Yésụ úku ledre gɨ ro ꞌyị ga gére née kɨ́dí, “Mááyí ótoásá ꞌyị ga ba kɨ́ ꞌdi? Bɨ ngárá ṇguṇgunɨ́ ledre amá wá ní?
31 A que, pois, compararei os homens da presente geração, e a que são eles semelhantes?
32 Bɨlámá a nɨyí káa zɨ́ mɨnzéré owụ́ e do bi ndeke kɨ́ lafúye ní. Yée ga bɨ ndịsịnɨ́ úku keꞌbị kɨ́ ụ́cụ kị́drị́ ní, zɨ́ye úku ledre zɨ́ ngíti géyị lafúye kɨ́dí,
32 São semelhantes a meninos que, sentados na praça, gritam uns para os outros:
33 Lúrúsé aka, sɨmɨ bɨ kóo Yiwáni Babatị́za maꞌdáa ogụ dongaráse zɨ́a ndị́sịné káa zɨ́ órụ́ roné mɨórụ́ ní, anu éyị́ mɨánu kɨ́ngaya wá, nda kpá ꞌyị éwé leꞌyị́ wá, zɨ́se ndị́sịsé fála wo kɨ́dí nɨ kɨ́ bɨcayi lomo e sɨmɨné.
33 Pois veio João Batista, não comendo pão, nem bebendo vinho, e dizeis: Tem demônio!
34 Sɨmɨ bɨ Owụ́ ꞌbɨ ꞌYịmaꞌdí ógụ ndị́sị dongaráse kɨ́ ánu kótrụ éyị́ kpá kɨ́ éwé éyị́ e ndro kése ní, ndị́sịsé kpá fála Máa kɨ́dí Mááyí ꞌyị mɨmbéꞌde kpá ꞌyị kóyó zɨ́ma ụ́nzụ ꞌyị lúyú ledre e kɨ́ ꞌyị ꞌdóꞌdụ́ ụsórụ óto yée káa do ezegámá e.
34 Veio o Filho do Homem, comendo e bebendo, e dizeis: Eis aí um glutão e bebedor de vinho, amigo de publicanos e pecadores!
35 Sée ga bɨ ndị́sịsé úwú ledre ga bɨ Yiwáni uku yée kɨ́ yée ga bɨ máógụ ndị́sị úku yée ní, ásé ówoyéme a dụụ́ se kɨ́dí ndịsịzé úku née ledre ga bɨ ꞌbɨ Lomo ní.”
35 Mas a sabedoria é justificada por todos os seus filhos.
36 Nda gɨ do kacɨ́ ledre ga gére née sɨmɨ ngíti sị́lị́ kpị́, zɨ́ ngíti mongụ́ ꞌyị nɨ Farụsáyo kɨ́ ịrịné Simúna. Zɨ́a yéme éyị́ mɨánu ꞌbe ꞌbɨ ené do ndólo Yésụ gɨ roa. Zɨ́ Yésụ ndéréne go ógụné íri do ndị́sịyé ánu éyị́.
36 Convidou-o um dos fariseus para que fosse jantar com ele. Jesus, entrando na casa do fariseu, tomou lugar à mesa.
37 Ngíti kára nɨ kóo bo sɨmɨ gara bɨ Simúna nɨ sɨmɨ a ore ní. ꞌYị ga bɨ ore ní owonɨ́ wo mbá nɨ kára bɨ mɨméngị ledre ené emengụ́ ní. Sɨmɨ bɨ kára máa née uwú ledre kɨ́dí Yésụ nɨ ꞌbe ꞌbɨ Simúna bɨ Farụsáyo ore ní, zɨ́a ꞌdíꞌbi bɨlámá sụꞌbụ́ mɨndonyo bɨ kɨ́ ndonyoné trụụ ní, ndéréne ólụ́ne kɨ́e ru ꞌdị́cị́ bɨ Yésụ nɨyí ndị́sị ánu éyị́ sɨmɨ a kɨ́ ꞌyị e ní.
37 E eis que uma mulher da cidade, pecadora, sabendo que ele estava à mesa na casa do fariseu, levou um vaso de alabastro com unguento;
38 Zɨ́a óyó roné gɨ ꞌdí sogo Yésụ ndéré útúne sị́ sịndị́a bi, ꞌdíꞌbi sịndị́ Yésụ maꞌdáa ngbúó ndị́sịné íni ini roa. Zɨ́ do sogo sịndị́ Yésụ sílíne zɨ́líꞌbéte gɨ zɨ́ iní komoa. Sɨmɨ bɨ ini asá ini ní, zɨ́a ndị́sịné óꞌdó iní komoné née gɨ ro sịndị́ Yésụ kɨ́ bi doné bɨ alamɨála née. Zɨ́a ꞌdíꞌbi sụꞌbụ́ mɨndonyo bɨ gáa ogụ kɨ́e ní dụ́dụ a mbá ro sịndị́ Yésụ.
38 e, estando por detrás, aos seus pés, chorando, regava-os com suas lágrimas e os enxugava com os próprios cabelos; e beijava-lhe os pés e os ungia com o unguento.
39 Sɨmɨ bɨ Simúna bɨ Farụsáyo lurú ledre ga bɨ kára née nɨ ndị́sị méngị yée ro Yésụ kenée ní, zɨ́a ndị́sị ódroné zɨ́ne kɨ́ roné kɨ́dí, “Áyi, ábuwá mongụ́ ꞌyị ba ndaá ꞌbɨ ené nébị wá ke. Idí ídí nébị yá, káa bɨ owo go kɨ́dí kára née nɨ ꞌyị lúyú ledre, utúasá ótoómo wo ndósoógụné ndị́sị óto sị́lị́ne roné wá.”
39 Ao ver isto, o fariseu que o convidara disse consigo mesmo: Se este fora profeta, bem saberia quem e qual é a mulher que lhe tocou, porque é pecadora.
40 Sɨmɨ bɨ Yésụ owo kɨ́dí Simúna nɨ go ndị́sị sómụ́ ledre kenée ní, zɨ́a ị́nyịné úku ledre zɨ́ Simúna kɨ́dí, “Máíli aka gáa úku owụ́ ledre zɨ́yị.”
40 Dirigiu-se Jesus ao fariseu e lhe disse: Simão, uma coisa tenho a dizer-te. Ele respondeu: Dize-a, Mestre.
41 Zɨ́a úku ledre kɨ́dí yaꞌdá e nɨyí kóo bo gbre, zɨ́ye ị́nyịyé ndéréye sáká késị́ gɨ zɨ́ ngíti mongụ́ ꞌyị. Gɨ dongará yaꞌdá ga bɨ gbre née, ngíti ꞌyị saká ꞌbɨ ené míya ịnyị (500), ꞌbɨ ngíti a ꞌbɨ ené dụụ́ cị́ gbre doa sokó (50).
41 Certo credor tinha dois devedores: um lhe devia quinhentos denários, e o outro, cinquenta.
42 Késị́ bɨ yaꞌdá ga gére née sakánɨ́ ní ụkụ́ yị́ ené go. Rokoꞌbụ bɨ zɨ́ye íꞌbílúgu a kɨ́e ní ndaá ꞌbɨ ené lolụ kpá wá. Zɨ́ mị́ngị́ késị́ lúrú a kenée, zɨ́a úku ledre zɨ́ yaꞌdá ga gére née kɨ́dí, “Ndásé lolụ sómụ́ ledre wá, késị́ née idí mu ndásé íꞌbílúgu a wá. Gɨ dongará yaꞌdá ga bɨ gbre née, ambi nɨ óto ꞌbú mị́ngị́ késị́ née za kɨ́ngaya ní ne?”
42 Não tendo nenhum dos dois com que pagar, perdoou-lhes a ambos. Qual deles, portanto, o amará mais?
43 Zɨ́ Simúna úkulúgu ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, oꞌdo bɨ kɨ́ tụ́ꞌdụ́ késị́ kacɨ́ne ní, nɨ óto ꞌbú mị́ngị́ késị́ née ne kɨ́ngaya.”
43 Respondeu-lhe Simão: Suponho que aquele a quem mais perdoou. Replicou-lhe: Julgaste bem.
44 Zɨ́ Yésụ óyó komoné zɨ́ kára gáa ndịsị íni ini ní, zɨ́a úku ledre zɨ́ Simúna kɨ́dí, “Lúrú go Simúna, kára ba ṇguṇgu ledremá go rómo doyị́ kɨ́e. Bɨ gáa máógụ ꞌbe ꞌbɨ eyị́ ona ní, íꞌbí eyị́ iní zɨ́ma lúgu ꞌbụrụ gɨ ro sịndị́ma kɨ́e wá. Zɨ́a léfe za cụ́ iní komoné ro sịndị́ma do ndị́sịné óꞌdóóyó a kpá za cụ́ kɨ́ bị doné.
44 E, voltando-se para a mulher, disse a Simão: Vês esta mulher? Entrei em tua casa, e não me deste água para os pés; esta, porém, regou os meus pés com lágrimas e os enxugou com os seus cabelos.
45 Sɨmɨ bɨ máólụ́ zɨ́yị ꞌbe ona ní, fáka máa kɨ́ íꞌbí mandá zɨ́ma kɨ́ ꞌbúne wá. Kára née iꞌbí mandá zɨ́ma ne kɨ́ ꞌbúne, zɨ́a fáka sịndị́ma ndá sɨmɨ kóꞌdụ́ne.
45 Não me deste ósculo; ela, entretanto, desde que entrei não cessa de me beijar os pés.
46 ꞌDíꞌbi máa sɨmɨ sụmụ bɨlámáne kpá wá, kára née ꞌdiꞌbi nda máa ne sɨmɨ sụmụ káa zɨ́ mị́ngị́ ꞌbe nɨ nda ne wo ní.
46 Não me ungiste a cabeça com óleo, mas esta, com bálsamo, ungiu os meus pés.
47 Máúku zɨ́yị Simúna, gɨ zɨ́a bɨ kára née ṇguṇgu ledremá go kɨ́ngaya ní, Lomo lụlụoyó tụ́ꞌdụ́ lúyú ledre ené ga kóo née go za mbá. ꞌYị bɨ otoomonɨ́ lúyú ledre ené lá cúkuꞌdée ní, ꞌbú ꞌyị e nɨ doa kpá cúkuꞌdée. ꞌYị bɨ otoomonɨ́ lúyú ledre ené mongụ́ne ní, ꞌbú ꞌyị e nɨ doa kpá mongụ́ne.”
47 Por isso, te digo: perdoados lhe são os seus muitos pecados, porque ela muito amou; mas aquele a quem pouco se perdoa, pouco ama.
48 Zɨ́ Yésụ úku ledre zɨ́ kára máa née kɨ́dí, “Máúku zɨ́yị, máótoómo lúyú ledre eyị́ e go za mbá.”
48 Então, disse à mulher: Perdoados são os teus pecados.
49 Zɨ́ ngíti géyị ṇgu ga bɨ nɨyí kpá ore ní, ị́nyịyé ndị́sị úku ledre dengbị́ye kɨ́dí, “Oꞌdo née ili ótoásá roné kɨ́ Lomo ndị́sị ótoómo lúyú ledre ꞌbɨ ꞌyị e ꞌdáꞌba.”
49 Os que estavam com ele à mesa começaram a dizer entre si: Quem é este que até perdoa pecados?
50 Zɨ́ Yésụ kpá úku ándá ledre zɨ́a kɨ́dí, “Gɨ zɨ́a bɨ ṇgúṇgu ledremá go ní, ómo yị́ eyị́ go. Ndáꞌba mu ꞌbe, mɨmbéꞌdeyị́ idí ídí teéteké.”
50 Mas Jesus disse à mulher: A tua fé te salvou; vai-te em paz.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.