Lucas 10

MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs ARIB

Sair da comparação
ARIB Almeida Revisada Imprensa Bíblica
1 Gɨ do kacɨ́ ódro ga bɨ Ngére Yésụ odro yée née mbá, wo Yésụ maꞌdáa zɨ́a ị́nyịné ndólo ꞌyị e cị́ ota doa sokó doa gbre (72) zɨ́a úkuíꞌbí ledre tarayé idínɨ́ ídí gbre gbre ndéré kɨ́ úku ledre zɨ́ ꞌyị e do bi ga bɨ née ili ndéréógụ doyé ní mbá.
1 Depois disso designou o Senhor outros setenta, e os enviou adiante de si, de dois em dois, a todas as cidades e lugares aonde ele havia de ir.
2 Kɨ́dí, tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e nɨyí go nzíyiyé gɨ ro ṇgúṇgu mɨkánda bɨlámá ledre bɨ máógụ kɨ́e ní, ꞌyị kasa eyenɨ́ aka zɨ́ma gɨ ro zɨ́ye ꞌdíꞌbi bɨlámá ledre máa ba báyiyé kɨ́e zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e mbá wá. Káa zɨ́ bɨ Ngére Lomo nɨ ne mị́ngị́ moko maꞌdáa ní, ídísé íni ini zɨ́a idí géléógụ yata ꞌyị kasa e gɨ ro zɨ́ye báyiyé kɨ́ úku bɨlámá ledre ené zɨ́ ꞌyị e za mbá.
2 E dizia-lhes: Na verdade, a seara é grande, mas os trabalhadores são poucos; rogai, pois, ao Senhor da seara que mande trabalhadores para a sua seara.
3 Ídísé mu ndéré. Ásé ídí dongará bɨsinyí ꞌyị e íri káa zɨ́ kábịṛị́kị ga bɨ dongará máárára e mị́ngị́ye ndaá ní.
3 Ide; eis que vos envio como cordeiros ao meio de lobos.
4 Ndásé ꞌdíꞌbi komo késị́ gɨ ro ndéré kɨ́ úgú éyị́ mɨánu kɨ́e zɨ́se wá, gba kombo, ndásé ꞌdíꞌbi a wá, ndásé kpá ꞌdíꞌbi yata éyị́ sịndị́ drú yata wo bɨ sịndị́se ní wá. Ndásé kpá sínyi sịndị́ kadra kɨ́ íꞌbí mandá zɨ́ ꞌyị e do mɨsiꞌdi wá.
4 Não leveis bolsa, nem alforge, nem alparcas; e a ninguém saudeis pelo caminho.
5 ꞌBe bɨ ógụsé go sɨmɨ a ní, ídísé íꞌbí mandá. Gɨ do kacɨ́ a née, mɨzefị ledre bɨ ásé úku a zɨ́ye ní idí ídí kɨ́dí Lomo idí ídí kɨ́se sɨmɨ ꞌbe ba.
5 Em qualquer casa em que entrardes, dizei primeiro: Paz seja com esta casa.
6 Togụ́ mị́ngị́ ꞌbe née nɨ ꞌyị bɨ kɨ́ ledre ꞌbɨ Lomo do mɨmbéꞌdené ní, mandá bɨ ásé íꞌbí a kɨ́ úndru ꞌbɨ Lomo sɨmɨné ní, nɨ ídí káa do úndru sɨmɨ ꞌbe née. Togụ́ ledre ꞌbɨ Lomo ndaá ꞌbɨ ené sɨmɨ ꞌbe née wá, úndru ꞌbɨ Lomo ogụ ené ore kpá wá.
6 E se ali houver um filho da paz, repousará sobre ele a vossa paz; e se não, voltará para vós.
7 ꞌBe bɨ ꞌdiꞌbinɨ́ sée go sɨmɨ a sɨmɨ sụmụ ní, ídísé ndị́sị dụụ́ ore, ndásé gámá faa wá. Éyị́ mɨánu esé e kɨ́ iní mɨéwé esé e idí ídí dụụ́ yée ga bɨ iꞌbínɨ́ go zɨ́se ore ní. Nɨ mɨútúásáne zɨ́ ꞌyị ꞌbɨ moko ndíki éyị́ kacɨ́ moko bɨ mengị wo ní.
7 Ficai nessa casa, comendo e bebendo do que eles tiverem; pois digno é o trabalhador do seu salário. Não andeis de casa em casa.
8 ꞌBe ga bɨ za mbá ásé ógụ sɨmɨyé ní, togụ́ mị́ngị́ye ꞌdiꞌbinɨ́ sée go sɨmɨ sụmụ yá, ídísé ndị́sị ore, zɨ́se ánu éyị́ ga bɨ nɨyí íꞌbí yée zɨ́se ore ní.
8 Também, em qualquer cidade em que entrardes, e vos receberem, comei do que puserem diante de vós.
9 Togụ́ ꞌyị ndíyá nɨyí ore yá, zɨ́se íni ini zɨ́ Lomo kɨ́ óto sị́lị́se doyé gɨ ro zɨ́ ndíyá eyé ụ́kụ́ne gɨ royé. Zɨ́se úku ledre ꞌbɨ Lomo zɨ́ye kɨ́dí, sịndị́ kadra ogụ go zɨ́ye, idínɨ́ mu ṇgúṇgu ledre ꞌbɨ Lomo gɨ ro zɨ́ye ógụyé ꞌbe ꞌbɨ Lomo.
9 Curai os enfermos que nela houver, e dizer-lhes: É chegado a vós o reino de Deus.
10 ꞌBe bɨ ꞌdiꞌbinɨ́ sée sɨmɨ sụmụ wá ní, ídísé ólụ́ógụ ókpó esé, zɨ́se úku ledre zɨ́ye kɨ́dí,
10 Mas em qualquer cidade em que entrardes, e vos não receberem, saindo pelas ruas, dizei:
11 “Azé go ụ́ꞌbụ́ ꞌbụrụ gɨ ro sịndị́ze ótoómo a cịkị zɨ́se ona. Ídísé ówo a kɨ́dí, sịndị́ kadra ꞌbɨ ledre ga bɨ ꞌbe ꞌbɨ Lomo ní, nɨ go gbóo.”
11 Até o pó da vossa cidade, que se nos pegou aos pés, sacudimos contra vós. Contudo, sabei isto: que o reino de Deus é chegado.
12 Gɨ do kacɨ́ ledre máa wo née, zɨ́ Yésụ úku ngíti ledre kpá zɨ́ ꞌyịmɨkása ga gére née gɨ ro ꞌyị ga bɨ nɨyí asi gɨ ro ledre ꞌbɨ Lomo ní kɨ́dí, “Máúku zɨ́se zaá maꞌdíi, ꞌyị ga bɨ za mbá nɨyí ási gɨ rosé ní, ꞌdoꞌdó bɨ Lomo nɨ íꞌbí a royé ní, nɨ rómo do wo bɨ kóo iꞌbí ro ꞌyị lúyú ledre ga bɨ kóo sɨmɨ káṇgá bɨ Sodóma ní.”
12 Digo-vos que naquele dia haverá menos rigor para Sodoma, do que para aquela cidade.
13 Zɨ́a kpá úku ngíti ledre gɨ ro ꞌyị ga bɨ ndị́sị gámá kɨ́ ledre ꞌbɨ Lomo dongaráye ní kɨ́dí, “Sée ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ gara Korazíni kɨ́ sée ga bɨ sɨmɨ Beteseyị́da ní, karanée ꞌdáꞌdá íri Lomo nɨ íꞌbí ꞌdoꞌdó rosé gɨ zɨ́a ílisé ṇgúṇgu ledre ené wá. Mɨngburoko ledre ga bɨ ꞌbɨ Lomo máméngị sɨmɨ gara esé ba, idí máméngị kóo née sɨmɨ gara ꞌbɨ ngíti géyị ꞌyị e káa zɨ́ yée ga bɨ sɨmɨ Táyire kɨ́ Sidóna ní, káa bɨ oyóloꞌbónɨ́ sómụ́ ledre eyé go, ṇguṇgunɨ́ ledre ꞌbɨ Lomo go ꞌdesị́.
13 Ai de ti, Corazim! ai de ti, Betsaida! Porque, se em Tiro e em Sidom se tivessem operado os milagres que em vós se operaram, há muito, sentadas em cilício e cinza, elas se teriam arrependido.
14 Ídísé ówo a bɨlámáne kɨ́ꞌdí bɨ karanée Lomo ili go ꞌdécị ngbanga ꞌbɨ ꞌyịmaꞌdí e do sogo káṇgá ní, sée ꞌyị ꞌbɨ Korazíni kɨ́ Beteseyị́da, Lomo nɨ ꞌdóꞌdo sée rómo do ꞌbɨ Táyire kɨ́ Sidóna.
14 Contudo, para Tiro e Sidom haverá menos rigor no juízo do que para vós.
15 Kpá kenée gɨ rosé, sée ꞌyị ga bɨ sɨmɨ mongụ́ gara bɨ Kapáranawúma ní. Ndásé sómụ́ a bɨ kɨ́dí ꞌbɨ esé ledre nɨ ídí bɨlámáne kadra ꞌdécị ngbanga ní wá gɨ zɨ́a ásisé kpá kɨ́ ṇgúṇgu ledre ꞌbɨ Lomo go. Ásé ídí kpá sɨmɨ ꞌdoꞌdó kɨ́ umbu bɨ odụ a ndaá ní.”
15 E tu, Cafarnaum, porventura serás elevada até o céu? até o inferno descerás.
16 Zɨ́ Yésụ maꞌdáa nda kpá úku ngíti ledre zɨ́ ꞌyị ga bɨ nɨ kása yée née kɨ́dí, “Togụ́ ꞌyị asi gɨ rosé, asi née go kpá gɨ romá. Togụ́ ꞌyị ꞌdiꞌbi sée sɨmɨ sụmụ, ꞌdiꞌbi née go kpá máa sɨmɨ sụmụ. Wo bɨ asi gɨ romá go ní, asi née go kpá gɨ ro Lomo bɨ kasaogụ máa ní.”
16 Quem vos ouve, a mim me ouve; e quem vos rejeita, a mim me rejeita; e quem a mim me rejeita, rejeita aquele que me enviou.
17 Sɨmɨ bɨ ꞌyị ga bɨ Yésụ kasa yée ndaꞌbaogụnɨ́ ní, zɨ́ye úku ledre zɨ́ Yésụ kɨ́ mongụ́ rokinyi kɨ́dí, “Ngére, sɨmɨ bɨ ndịsịzé ꞌdódo ledre eyị́ zɨ́ ꞌyị e ní, zɨ́ bɨcayi lomo e ndị́sịyé éré ngịrị gɨ zɨ́ ịrịyị́ bɨ ndịsịzé ị́fị́ a ní, zɨ́a ndị́sị ngásáóyó roné.”
17 Voltaram depois os setenta com alegria, dizendo: Senhor, em teu nome, até os demônios se nos submetem.
18 Zɨ́ Yésụ úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Málúrúndíki Satána go kɨ́ útúóyo roné gɨ komo ere káa zɨ́ mɨꞌbɨ́léꞌbe iní ní.
18 Respondeu-lhes ele: Eu via Satanás, como raio, cair do céu.
19 Rokoꞌbụ née nɨ gɨ ro zɨ́se ndị́sịsé méngị okó kɨ́ Satána kɨ́e, zɨ́se kɨ́ rómo komoa sɨmɨ ledre e za mbá za fí utúasá úfu trịdrịsé wá.
19 Eis que vos dei autoridade para pisar serpentes e escorpiões, e sobre todo o poder do inimigo; e nada vos fará dano algum.
20 Ndásé ídí kɨ́ rokinyi lá gɨ zɨ́a bɨ bɨcayi lomo e ngasáoyónɨ́ royé gɨ zɨ́se ní go wá. Ídísé ídí kɨ́ rokinyi gɨ ro ịrịsé bɨ Lomo nɨ éké a sɨmɨ bụ́kụ ꞌbɨ trịdrị komo ere ní.”
20 Contudo, não vos alegreis porque se vos submetem os espíritos; alegrai-vos antes por estarem os vossos nomes escritos nos céus.
21 Sɨmɨ kadra bɨ kóo née ní, zɨ́ ꞌDówụ́ Lomo óto Yésụ zɨ́a ídíne kɨ́ rokinyi, zɨ́a úku ledre zɨ́ Lomo kɨ́dí, “Babá, áyí Ngére do ere kpá kɨ́ do sogo káṇgá mbá, mbófo éyị́ zɨ́yị, zɨ́yị ótoécị rokoꞌbụyị́ gɨ zɨ́ ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ óto royé kɨ́ royé káa do ꞌyị ówo ledre e ní, zɨ́yị nda ꞌdódo a zɨ́ yée ga bɨ ꞌyị ówo ledre e lurúnɨ́ yée moko ndaá sɨmɨyé wá ní. Méngị ꞌdị́yị kenée gɨ zɨ́a née ledre bɨ utúasá mɨútúásá kacɨ́ komoyị́ ní.”
21 Naquela mesma hora exultou Jesus no Espírito Santo, e disse: Graças te dou, ó Pai, Senhor do céu e da terra, porque ocultaste estas coisas aos sábios e entendidos, e as revelaste aos pequeninos; sim, ó Pai, porque assim foi do teu agrado.
22 Zɨ́a kpá úku ledre kɨ́dí, “Babá, otoomo ledre e go za mbá do sị́lị́ma gɨ zɨ́a owoyeme máa dụụ́ ne. Kpá káa zɨ́ bɨ máówoyéme wo dụụ́ máa ní. ꞌYị máa yée ga bɨ ṇguṇgunɨ́ ledre amá go, nɨyí go ꞌyị amá e ní, mááyí ꞌdódoyéme wo zɨ́ye.”
22 Todas as coisas me foram entregues por meu Pai; e ninguém conhece quem é o Filho senão o Pai, nem quem é o Pai senão o Filho, e aquele a quem o Filho o quiser revelar.
23 Sɨmɨ bɨ Yésụ nɨyí nda go céré ye kɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e ní, zɨ́a úku phụ́trụ ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Lúrúsé go, Lomo mengị bɨlámá ledre go zɨ́se, ndị́sịsé go lúrú a kɨ́ méngị mɨngburoko ledre ga bɨ kɨ́ rokoꞌbụyé ní cụ́ kɨ́ komosé.
23 E voltando-se para os discípulos, disse-lhes em particular: Bem-aventurados os olhos que vêem o que vós vedes.
24 Máúku ledre née zɨ́se gbékpị́ne wá. Tụ́ꞌdụ́ nébị e kɨ́ mɨngburoko ngére tonónɨ́ kóo go ꞌdesị́ óto komoyé gɨ ro zɨ́ye lúrú ledre ga bɨ ásé lúrú yée ba, tɨ́ lá lurúndikinɨ́ wá, kpá gɨ ro úwú ledre ga bɨ ásé úwú yée ba, uwúnɨ́ kpá wá.”
24 Pois vos digo que muitos profetas e reis desejaram ver o que vós vedes, e não o viram; e ouvir o que ouvis, e não o ouviram.
25 Gɨ do kacɨ́ ledre ga gére ní, nda go kpá sɨmɨ ngíti sị́lị́, zɨ́ ngúru mongụ́ ꞌyị ꞌdódo lorụ ga bɨ ꞌbɨ Lomo, ị́nyịógụ tóroné ꞌdága úzu Yésụ kɨ́ꞌdí bɨ Yésụ nɨ ꞌdódo ledre zɨ́ ꞌyị e ní kɨ́dí, “Mongụ́ ꞌyị, éyị́ bɨ máídí méngị a gɨ ro zɨ́ma ndíki trịdrị bɨ za fí ní ꞌdi?”
25 E eis que se levantou certo doutor da lei e, para o experimentar, disse: Mestre, que farei para herdar a vida eterna?
26 Yésụ ya zɨ́a ní, “Sara bɨ áyí tɨ́ mongụ́ ꞌyị ꞌdódo lorụ ní, lorụ maꞌdáa uku yaá ꞌdi? Sara ndị́sị ólo a zɨ́yị ndị́sịyị́ ꞌdódo a zɨ́ ꞌyị e lárá a káa be ꞌdi?”
26 Perguntou-lhe Jesus: Que está escrito na lei? Como lês tu?
27 Zɨ́a úkulúgu ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “ ‘Ídí óto ꞌbú Ngére bɨ Lomo eyị́ ní kɨ́ mɨmbéꞌdeyị́ kị́éꞌdo, kɨ́ lomo royị́ mbá za kɨ́ rokoꞌbụyị́ kɨ́ sómụ́ ledre eyị́ mbá.’ ‘Zɨ́yị óto ꞌbú lafúyị e káa zɨ́ bɨ óto ꞌbúyị kɨ́ royị́ ní.’ ”
27 Respondeu-lhe ele: Amarás ao Senhor teu Deus de todo o teu coração, de toda a tua alma, de todas as tuas forças e de todo o teu entendimento, e ao teu próximo como a ti mesmo.
28 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ oꞌdo bɨ gáa née kɨ́dí, “Bɨlámáne, ídí méngị ledre ga gére née kenée, áyí ndíki trịdrị bɨ za fí ní.”
28 Tornou-lhe Jesus: Respondeste bem; faze isso, e viverás.
29 Oꞌdo née ili kpá fú óto roné zɨ́ Yésụ kɨ́dí ledre bɨ née ndịsị úku a née, née owoyeme bú. Zɨ́a ndúꞌyú Yésụ kɨ́dí “Lafúma ga bɨ máídí óto ꞌbúye ní náambi?”
29 Ele, porém, querendo justificar-se, perguntou a Jesus: E quem é o meu próximo?
30 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ oꞌdo née do ngíti mɨsiꞌdiné kpị́ kɨ́dí, “Kadra kị́éꞌdo, ngíti oꞌdo ịnyị kóo gɨ sɨmɨ Yerụsaléma ndéréne sɨmɨ ngíti owụ́ gara kɨ́ ịrịné Zérịko, zɨ́ ꞌyị ugu e útúye roa ócó wo gbóo kɨ́ umbu zɨ́ye ngáka éyị́ ené e gɨ roa mbá do ngásáókpó eyé ótoómo wo ngbali bi kenée.”
30 Jesus, prosseguindo, disse: Um homem descia de Jerusalém a Jericó, e caiu nas mãos de salteadores, os quais o despojaram e espancando-o, se retiraram, deixando-o meio morto.
31 Kutrú gɨ do kacɨ́ ꞌyị ugu ga bɨ ngasá bayinɨ́ royé née ní, zɨ́ ngúru ꞌyị ꞌdáná éyị́ ógụné kpá kacɨ́ mɨsiꞌdi née. Zɨ́a ógụndíki oꞌdo née ngbali bi. Zɨ́a ꞌdécị bi gɨ dogboṛụ mɨsiꞌdi yóó, ókpó ené.
31 Casualmente, descia pelo mesmo caminho certo sacerdote; e vendo-o, passou de largo.
32 Zɨ́ ngíti oꞌdo gɨ sɨmɨ kúfú ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ ndolo yée Lévị e ní, nɨ kpá ꞌyị méngị moko sɨmɨ ꞌDị́cị́ Kótrụro ꞌbɨ Lomo. Sɨmɨ bɨ lurú oꞌdo née ngbali bi ní, zɨ́a kpá ꞌdécị bi yóó do ókpó ené.
32 De igual modo também um levita chegou àquele lugar, viu-o, e passou de largo.
33 Zɨ́ ꞌyị ꞌbɨ Samáriya ógụndíki oꞌdo née kpá fú ngbali bi, zɨ́ lerị́ oꞌdo née méngị wo kɨ́ngaya.
33 Mas um samaritano, que ia de viagem, chegou perto dele e, vendo-o, encheu-se de compaixão;
34 Zɨ́ Samáriya née ndósoógụné truú ro oꞌdo née do sị́kpị wo ꞌdága. Zɨ́a lúgu uṇgú ga bɨ roa née drá, zɨ́a óto kágá komo a do ódó a. Zɨ́a ị́mbị́ óto wo do bangá ené bɨ ndịsị ị́mbị́ ꞌyị ní ndéré óto wo sɨmɨ ꞌdị́cị́ ꞌbɨ ṇgu e gɨ ro do lúrú bi kacɨ́ a ore.
34 e aproximando-se, atou-lhe as feridas, deitando nelas azeite e vinho; e pondo-o sobre a sua cavalgadura, levou-o para uma estalagem e cuidou dele.
35 Sɨmɨ bɨ bi aráloꞌbó roné ní, zɨ́a ótoómo késị́ zɨ́ ꞌyị bɨ ndịsị lúrú bi kacɨ́ bi máa née. Zɨ́a úkuómo ledre kɨ́dí togụ́ késị́ ba ụkụ́ go, ídí kpá lúrú kacɨ́ a kɨ́ késị́ bɨ nɨ bo ní, mááyí ndáꞌbaógụ íꞌbílúgu a.
35 No dia seguinte tirou dois denários, deu-os ao hospedeiro e disse-lhe: Cuida dele; e tudo o que gastares a mais, eu to pagarei quando voltar.
36 Sɨmɨ bɨ Yésụ ukuonzó ledre ga gére née go ní, zɨ́a ị́nyịné ndúꞌyú ꞌyị ꞌdódo lorụ née kɨ́dí, “Sɨmɨ sómụ́ ledre eyị́ ní, gɨ dongará yaꞌdá ga bɨ ota máúku ledreyé née, ambí mengị bɨlámá ledre zɨ́ ꞌyị bɨ ꞌyị ugu e ocónɨ́ wo ní ne?”
36 Qual, pois, destes três te parece ter sido o próximo daquele que caiu nas mãos dos salteadores?
37 Zɨ́a úkulúgu ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “ꞌYị bɨ saká oꞌdo bɨ ꞌyị ugu e ocónɨ́ wo ní mengị bɨlámá ledre ne.”
37 Respondeu o doutor da lei: Aquele que usou de misericórdia para com ele. Disse-lhe, pois, Jesus: Vai, e faze tu o mesmo.
38 Yésụ nɨyí aka kpá fú do mɨsiꞌdi mɨndéréye sɨmɨ Yerụsaléma. Zɨ́ye ndéréógụyé sɨmɨ gara bɨ Márata e kɨ́ lémịné nɨyí sɨmɨ a ní. Zɨ́ Márata ꞌdíꞌbi yée ꞌbe ꞌbɨ ené ore sɨmɨ sụmụ.
38 Ora, quando iam de caminho, entrou Jesus numa aldeia; e certa mulher, por nome Marta, o recebeu em sua casa.
39 Zɨ́ Maríya lémị Márata maꞌdáa ndéré ndị́sịné cigí Ngére Yésụ ndị́sị úwú ledre ꞌbɨ Lomo bɨ ndị́sị ꞌdódo a ní.
39 Tinha esta uma irmã chamada Maria, a qual, sentando-se aos pés do Senhor, ouvia a sua palavra.
40 Gɨ zɨ́a bɨ Márata ꞌdiꞌbi nda ambá sịndị́ kadra go ngúcuné sɨmɨ moko ndị́sị yéme éyị́ mɨánu zɨ́ Yésụ kɨ́ ꞌyị kasa ené e ní, zɨ́a ógụné úku ledre kɨ́dí, “Ngére, úku aka ledre zɨ́ Maríya idí ógụ sáká máa. Lúrú aka mongụ́ moko bɨ mándị́sị méngị a lá ngúcumá ba, nɨ nda lá ndị́sị ené cigíyị íri gbékpị́ne ní.”
40 Marta, porém, andava preocupada com muito serviço; e aproximando-se, disse: Senhor, não se te dá que minha irmã me tenha deixado a servir sozinha? Dize-lhe, pois, que me ajude.
41 Zɨ́ Ngére Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ Márata kɨ́dí, “Márata ndá óto tụ́ꞌdụ́ gbékpị́ ledre ga gére née kɨ́ ledreyé zɨ́yị owóowó wá.
41 Respondeu-lhe o Senhor: Marta, Marta, estás ansiosa e perturbada com muitas coisas;
42 Lémịyị́ gelé go ledre ꞌbɨ Lomo gɨ ro ndị́sị úwú a. Née go éyị́ bɨ kɨ́ ledrené owóowó rómo do ledre e za mbá ní. Utúasánɨ́ ꞌdíꞌbióyó a gɨ zɨ́a wá.”
42 entretanto poucas são necessárias, ou mesmo uma só; e Maria escolheu a boa parte, a qual não lhe será tirada.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.