João 2
MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs NVT
1 Sị́lị́ gbre gɨ do kacɨ́ a bɨ Yésụ ndolo Phị́lịpo e kɨ́ Natanị́yele káa do ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e ní, zɨ́ ngíti ꞌyị méngị ayímbi ꞌbɨ ófụ́ roꞌyị ꞌbe ꞌbɨ ené sɨmɨ Kána, ngíti owụ́ gara sɨmɨ Galiláya. Maríya mbágá Yésụ nɨ kóo kpá sɨmɨ ayímbi máa née íri.
1 Três dias depois, houve uma festa de casamento no povoado de Caná da Galileia. A mãe de Jesus estava ali,
2 Ndolonɨ́ kóo kpá Yésụ kɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e sɨmɨ ayímbi máa née íri.
2 e Jesus e seus discípulos também foram convidados para a celebração.
3 ꞌYị e nɨyí ídí kɨ́e ní, leꞌyị́ kóṛó ụkụ́ go. Zɨ́ Maríya ị́nyịné úku ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Bɨ áyí lúrú a ba ní leꞌyị́ ụkụ́ yị́ ené go, éyị́ bɨ zɨ́ ꞌyị éwé a ní ndaá lolụ wá.”
3 Durante a festa, o vinho acabou, e a mãe de Jesus lhe disse: “Eles não têm mais vinho”.
4 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ mbágáne kɨ́dí, “Mamá, ba ndaá aka sịndị́ kadra bɨ zɨ́ma ꞌdódo rokoꞌbụmá sɨmɨ a zɨ́ ꞌyị e ní wá.”
4 “Mulher, isso não me diz respeito”, respondeu Jesus. “Minha hora ainda não chegou.”
5 Nda gɨ ore, zɨ́ Maríya maꞌdáa ị́nyịné úku ledre zɨ́ ꞌyị ꞌbɨ moko ga bɨ ore ní kɨ́dí, “Togụ́ uku ledre go zɨ́se yá, ídísé méngị ꞌduo wo.”
5 Sua mãe, porém, disse aos empregados: “Façam tudo que ele mandar”.
6 Mɨngburoko ndoko iní nɨyí kóo kɨ́rɨ́ née ịnyị doa kéṛị́ (6) ndịsịnɨ́ íngiꞌdúcu yée kɨ́ iní gɨ ro do ndị́sị méngị moko e kpá kɨ́ lúgu éyị́ e kɨ́e kacɨ́ ondụ́ ꞌbɨ Yụ́da e. Pheṛé máa ga gére née kacɨ́ye kékị́éꞌdo mbá bɨkéṛị́ye ndịsị ꞌdíꞌbi kúkú e cị́ kéṛị́ a (20) togụ́ wá, cị́ kéṛị́ a doa sokó (30).Iní oyóloꞌbó roné káa do leꞌyị́ |src="CN01667B.TIF" size="span" loc="John 2:6" copy="Cook" ref="2:6-11"
6 Havia ali perto seis potes de pedra usados na purificação cerimonial judaica. Cada um tinha capacidade entre 80 e 120 litros.
7 Zɨ́ Yésụ ị́nyịné úku ledre zɨ́ ꞌyị ꞌbɨ moko ga gére née kɨ́dí, “Ndíṛíꞌdúcusé aka ndoko iní ga gére née mu kɨ́ iní.” Zɨ́ ꞌyị ꞌbɨ moko ga gére née tɨ́ méngị a kenée, zɨ́ye íngi ꞌdúcu pheṛé ga gére née ꞌbé.
7 Jesus disse aos empregados: “Encham os potes com água”. Quando os potes estavam cheios,
8 Zɨ́ Yésụ úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Íngisé iní máa ga gére née mu ndéré kɨ́e zɨ́ ꞌyị bɨ ndịsị lúrú bi kacɨ́ ꞌyị e ní.” Zɨ́ ꞌyị ꞌbɨ moko ga gére née méngị a tɨ́ kenée.
8 disse: “Agora tirem um pouco e levem ao mestre de cerimônias”. Os empregados seguiram suas instruções.
9 Zɨ́ ꞌyị lúrú bi kacɨ́ ꞌyị e ꞌdíꞌbi iní née éwéúzu a. Sɨmɨ bɨ ewéuzu ní, oyóloꞌbó yị́ ené roné go leꞌyị́ kóṛó, inyiromo nda kpá go do leꞌyị́ bɨ ewénɨ́ ꞌdáꞌdá ore ní mbá. Owo bi bɨ ogụnɨ́ kɨ́ bɨkinyi leꞌyị́ née gɨ doa ní wá, ꞌyị ꞌbɨ moko ga bɨ ogụnɨ́ kɨ́e ní owonɨ́ dụụ́ ye. Geré zɨ́ ꞌyị lúrú bi kacɨ́ ꞌyị e née ị́nyịné ndólo mị́ngị́ ayímbi,
9 O mestre de cerimônias provou a água transformada em vinho, sem conhecer sua procedência (embora os empregados obviamente soubessem). Então chamou o noivo.
10 do úku ledre zɨ́a kɨ́dí, “Méngịsé bɨ káa ledre ꞌdi? Ásé aka gáa íꞌbíógụ mbigí leꞌyị́ zɨ́ ꞌyị e ꞌdáꞌdá kí, káa zɨ́ bɨ legbe ndịsịzé méngị a ní abú ásé nda íꞌbíógụ iní a gɨ ꞌdáꞌba yá ndaá káa do ledre wá, née ꞌyị e lerenɨ́ go.”
10 “O anfitrião sempre serve o melhor vinho primeiro”, disse ele. “Depois, quando todos já beberam bastante, serve o vinho de menor qualidade. Mas você guardou o melhor vinho até agora!”
11 Née mɨzefị mongụ́ ledre bɨ Yésụ mengị wo bɨ gbékpị́ ꞌyị utúasá méngị a wá, oyóloꞌbó iní káa do leꞌyị́ sɨmɨ Kána owụ́ gara sɨmɨ bɨ Galiláya ní. Sɨmɨ sịndị́ kadra máa bɨ kóo née ní, zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e ówo a mbá kɨ́dí nɨ kɨ́ rokoꞌbụ ledre e zɨ́ne. Gɨ zɨ́ kéyị née, zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga nda ṇgúṇgu ledre a za kɨ́ngaya.
11 Esse sinal em Caná da Galileia foi o primeiro milagre que Jesus fez. Com isso ele manifestou sua glória, e seus discípulos creram nele.
12 Sɨmɨ bɨ ayímbi utú nda go ní, zɨ́ Yésụ ị́nyịyé kɨ́ mbágáne kɨ́ lúnduné e nda kpá kɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e ndéré ndị́sịyé sɨmɨ ngíti owụ́ gara kɨ́ ịrịné Kapáranawúma kɨ́ owụ́ sị́lị́ cúkuꞌdée.
12 Depois do casamento, foi a Cafarnaum, onde passou alguns dias com sua mãe, seus irmãos e seus discípulos.
13 Sɨmɨ bɨ ngítí sị́lị́ ꞌbɨ Ayímbi ꞌbɨ Yụ́da e bɨ ndịsịnɨ́ ndóló a Umbuokpó idíaká go lá cúkuꞌdée gɨ ro zɨ́a tónóne ní, zɨ́ Yésụ ị́nyịné kɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e ndéréye sɨmɨ Yerụsaléma.
13 Era quase época da festa da Páscoa judaica, de modo que Jesus subiu a Jerusalém.
14 Sɨmɨ bɨ ogụnɨ́ íri ní, geré zɨ́ye ndéréókpóye do ligá mongụ́ ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo. Nɨyí ógụ íri ní, ngíti géyị ꞌyị e nɨyí go ndị́sị úgúóyó ị́tị́ e, kábịṛị́kị e kpá kɨ́ amámu e zɨ́ lafúye gɨ ro do ndị́sị ꞌdáná éyị́ kɨ́e zɨ́ Lomo. Ngíti géyị ꞌyị ogụnɨ́ ꞌbɨ eyé kɨ́ késị́ e ndị́sị kɨ́ óyólóꞌbó yée.
14 No pátio do templo, viu comerciantes que vendiam bois, ovelhas e pombas para os sacrifícios; também viu negociantes, em mesas, trocando dinheiro estrangeiro.
15 Zɨ́ ledre bɨ ꞌyị ga gére ndịsịnɨ́ méngị a née sínyíne ro Yésụ, zɨ́a ꞌdíꞌbi síꞌdí bɨ kɨ́ mɨrásáne ní ndị́sịné ócó bayi ꞌyị ga gére née kpá kɨ́ bangá eyé ga gére née kɨ́e do ligá ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo. Zɨ́a sị́kpị tarabíza ga bɨ ꞌyị óyólóꞌbó késị́ e ndịsịnɨ́ óyólóꞌbó késị́ eyé e doyé ní do ị́trị́ónzó yée kpụkpụ́kpụ bi, zɨ́ késị́ eyé ga gére née báyiyé faa bi.
15 Jesus fez um chicote de cordas e os expulsou a todos do templo. Pôs para fora as ovelhas e os bois, espalhou as moedas dos negociantes no chão e virou as mesas.
16 Zɨ́a ndéréne úku ledre zɨ́ yée ga bɨ ndịsịnɨ́ úgúóyó amámu e ní kɨ́dí, “ꞌDíꞌbióyósé yị́ esé ga gére née gɨ ore mu káa zɨ́ bɨ mááyí úku a ba. Ndásé óyólóꞌbó ꞌDị́cị́ bɨ ꞌyị e ndịsịnɨ́ ógụ íni ini sɨmɨ a zɨ́ Babá ní káa do sụ́ụ wá.”
16 Depois, foi até aqueles que vendiam pombas e lhes disse: “Tirem essas coisas daqui! Parem de fazer da casa de meu Pai um mercado!”.
17 Sɨmɨ bɨ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yésụ lurúnɨ́ ledre ga bɨ Yésụ mengị yée gɨ ro ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo kenée ní, geré zɨ́ye sómụ́ndíki ledre bɨ kóo ngére Dawídi uku wo do éké a sɨmɨ mɨéké kúrú Lomo kɨ́dí, “Lomo, ꞌbú ꞌdị́cị́ eyị́ ofụ domá go.”
17 Então os discípulos se lembraram desta profecia das Escrituras: “O zelo pela casa de Deus me consumirá”.
18 Zɨ́ ledre bɨ Yésụ mengị gɨ ro ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo née sínyíne ro mɨngburoko ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ Yụ́da e ní. Zɨ́ye ógụyé útúye do Yésụ kɨ́ ledre kɨ́dí, “Éyị́ bɨ méngị kéyị gɨ zɨ́a kenée ní ꞌdi? Togụ́ kenée yá, méngịógụ aka ngíti mongụ́ ledre cakaba, wo bɨ kɨ́ rokoꞌbụné ní gɨ ro zɨ́ze ówo a kɨ́dí maꞌdíi Lomo kasaogụ yị́ị ne.”
18 “O que você está fazendo?”, questionaram os líderes judeus. “Que sinal você nos mostra para comprovar que tem autoridade para isso?”
19 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ Yụ́da ga gére née kɨ́dí, “Togụ́ ílisé ówo rokoꞌbụmá, ndụ́rụsé aka mongụ́ ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo née mbá bi, mááyí ụ́bụ́lúgu a dụụ́ sɨmɨ sị́lị́ ota.”
19 “Pois bem”, respondeu Jesus. “Destruam este templo, e em três dias eu o levantarei.”
20 Zɨ́ Yụ́da ga gére née úkulúgu ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Úu, úku née ledre? ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo bɨ sɨmɨbi nderé do ꞌyị e kɨ́ ụ́bụ́ a ꞌdényé cị́ gbre doa ịnyị doa kéṛị́ (46) ní, yá togụ́ ndụrụnɨ́ yá née nɨ ụ́bụ́lúgu a dụụ́ sɨmɨ sị́lị́ ota (3)?”
20 Eles disseram: “Foram necessários 46 anos para construir este templo, e você o reconstruirá em três dias?”.
21 Yésụ uku ené née ledre ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo wá, uku yị́ ené née ledrené.
21 Mas quando Jesus disse “este templo”, estava se referindo a seu próprio corpo.
22 Sɨmɨ bɨ úrú gɨ sɨmɨ umbu ní, geré zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga sómụ́ndíki ledre bɨ kóo uku ní. Gɨ zɨ́ kéyị née, zɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga ṇgúṇgu ledre ga bɨ mɨékéye sɨmɨ mɨéké kúrú Lomo kpá kɨ́ ngíti géyị ledre ga bɨ Yésụ maꞌdáa uku yée ní.
22 Depois que ele ressuscitou dos mortos, seus discípulos se lembraram do que ele tinha dito e creram nas Escrituras e em suas palavras.
23 Sɨmɨ bɨ kóo Yésụ nɨyí sɨmɨ Yerụsaléma ní, sɨmɨ Ayímbi ꞌbɨ Umbuokpó, zɨ́ Yésụ maꞌdáa kóo ndị́sịné méngị tụ́ꞌdụ́ mɨngburoko ledre e íri. Gɨ zɨ́ kéyị née, zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e ṇgúṇgu ledre a maꞌdíi.
23 Por causa dos sinais que Jesus realizou em Jerusalém durante a festa da Páscoa, muitos creram nele.
24 Tɨ́ lá Yésụ maꞌdáa ili ené kóo méngị kéyị kacɨ́ mɨsómụ́ ledre ꞌbɨ ꞌyị e wá gɨ zɨ́a owo bú mɨmbéꞌdeyé ndaá bɨlámáne wá.
24 Jesus, porém, não confiava neles, pois conhecia a todos.
25 Yésụ maꞌdáa ili ené zɨ́ ꞌyịmaꞌdí úku ledre ꞌyịmaꞌdí zɨ́ne wá gɨ zɨ́a owo yị́ ené bɨsinyí mɨsómụ́ ledre ꞌbɨ ꞌyịmaꞌdí e mbá bú.
25 Ninguém precisava lhe dizer como o ser humano é de fato, pois ele conhecia a natureza humana.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.