João 18
MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs NVT
1 Gɨ do kacɨ́ ini bɨ Yésụ ini wo zɨ́ ꞌBụné ní, zɨ́a ị́nyịné kɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e gɨ ore, zɨ́ye ndéréye sága ꞌbɨlulu bɨ kɨ́ ịrịné Kidróne ní, zɨ́ye ólụ́ndị́sịyé sɨmɨ ngíti mongụ́ yáká íri, kɨ́ꞌdí bɨ ꞌdịyị́nɨ́ kágá ga bɨ ndịsịnɨ́ ndólo yée olíva ní.
1 Depois de dizer essas coisas, Jesus atravessou com seus discípulos o vale de Cedrom e entrou num bosque de oliveiras.
2 Yụ́da, ngúru ꞌyịmɨkása ꞌbɨ Yésụ bɨ íꞌbí ngbángá Yésụ gɨ ro do úfu wo ní owo bi máa née bú gɨ zɨ́a Yésụ ndịsị lengbe ndéré ndị́sị íri kɨ́ ꞌyị lódụ́ kacɨ́ne e.
2 Judas, o traidor, conhecia aquele lugar, pois Jesus tinha ido muitas vezes ali com seus discípulos.
3 Zɨ́ Yụ́da ꞌdíꞌbi asikíri ga bɨ manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e kɨ́ Farụsáyo e kasanɨ́ yée ní kɨ́ ndụlụ kpá kɨ́ asikíri ga bɨ ndịsịnɨ́ lúrú bi kacɨ́ ꞌDị́cị́ Kótrụro ní, ngíti géyị ụndụnɨ́ ꞌbɨ eyé phoꞌdụ, zɨ́ye ndéré útúye do Yésụ kɨ́ ndụlụ née.
3 Os principais sacerdotes e fariseus tinham dado a Judas um destacamento de soldados e alguns guardas do templo para acompanhá-lo. Eles chegaram ao bosque de oliveiras com tochas, lanternas e armas.
4 Yésụ owo éyị́ bɨ nɨ go ógụ méngị née ní bú. Sɨmɨ bɨ lurú asikíri ga gére née ogụnɨ́ go ní, geré zɨ́a ndéréne zɨ́ye, zɨ́a ndúꞌyú yée kɨ́dí, “Gámásóꞌdosé náambi?”
4 Jesus, sabendo tudo que ia lhe acontecer, foi ao encontro deles. “A quem vocês procuram?”, perguntou.
5 Zɨ́ye úkulúgu ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Gamásoꞌdozé Yésụ, oꞌdo bɨ gɨ sɨmɨ Nazeréta ní.”
5 “A Jesus, o nazareno”, responderam. “Sou eu”, disse ele. (Judas, o traidor, estava com eles.)
6 Sɨmɨ bɨ Yésụ uku ledre kɨ́dí, “Oꞌdo máa née máa ní,” zɨ́ yaꞌdá ga bɨ ogụnɨ́ ꞌdíꞌbi wo née ndáꞌbayé mɨꞌdí sogo do útúye mbá bi káa zɨ́ éyị́ bɨ uyunɨ́ go mɨúyu ní.
6 Quando Jesus disse: “Sou eu”, todos recuaram e caíram para trás, no chão.
7 Zɨ́ Yésụ kpá ndúꞌyú ándá yée kɨ́dí, “Gámásóꞌdosé náambi yaá?”
7 Mais uma vez, ele perguntou: “A quem vocês procuram?”. E, novamente, eles responderam: “A Jesus, o nazareno”.
8 Zɨ́ Yésụ kpá úkulúgu ledre kɨ́dí, “Máúku gáa ledre go zɨ́se, máyá oꞌdo bɨ ndị́sị gámásóꞌdo wo née máa. Ídísé ꞌdíꞌbi nzúó máa, ndásé ꞌdíꞌbi ꞌyị lódụ́ kacɨ́ma ga ba wá.”
8 “Já lhes disse que sou eu”, respondeu ele. “E, uma vez que é a mim que vocês procuram, deixem estes outros irem embora.”
9 Yésụ uku ledre née kenée gɨ do bɨ zɨ́a útúásáne kɨ́ ledre bɨ uku zɨ́ ꞌBụné kɨ́dí, “Babá, ꞌyị ga bɨ íꞌbí yée zɨ́ma ba ngúruyé bɨ kị́éꞌdo yaá ịndrị gɨ dongará lafúne e go ní ndaá.”
9 Ele fez isso para cumprir sua própria declaração: “Não perdi um só de todos que me deste”.
10 Simúna Pétero ngúru ꞌyịmɨkása ꞌbɨ Yésụ nɨ kpá nyé kɨ́ ꞌbɨ ené maku. Sɨmɨ bɨ lurú kɨ́dí ꞌyị ga gére née ayínɨ́ go gɨ ro ꞌdíꞌbi Yésụ ní, zɨ́a lálaógụ ꞌbɨ ené maku gɨ sɨmɨ siṛíkpa ku, lágáꞌdécị mbílí Málakasa ngúru ꞌyị ꞌbɨ moko ꞌbɨ mongụ́ ꞌyị ꞌdáná éyị́ kɨ́e tụ mɨlágá, sáma nɨ go trịị.
10 Então Simão Pedro puxou uma espada e cortou a orelha direita de Malco, o servo do sumo sacerdote.
11 Zɨ́ Yésụ úku ledre zɨ́ Pétero kɨ́dí, “Née ndaá ledre bɨ áyí méngị a ní wá. Ésịlúgu maku née sɨmɨ siṛíkpa. Sómụ́ yá ꞌdoꞌdó bɨ Babá kasaogụ máa gɨ roa ní, mándá ꞌdóꞌdó a wá?”
11 Jesus, porém, disse a Pedro: “Guarde sua espada de volta na bainha. Acaso não beberei o cálice que o Pai me deu?”.
12 Zɨ́ asikíri ga gére née kɨ́ mongụ́ ꞌyị eyé, nda kɨ́ mɨngburoko ꞌyị ꞌbɨ Yụ́da e ꞌdíꞌbi Yésụ do ódó sị́lị́ a ndá mɨódó.
12 Assim, os soldados, seu comandante e os guardas do templo prenderam Jesus e o amarraram.
13 Zɨ́ye ꞌdíꞌbi wo gɨ ore fị ndéré kɨ́e kóꞌdụ́ ngúru mongụ́ ꞌyị kɨ́ ịrịné Ána, oꞌdo bɨ Kayáfa ofụ́ nyị́ a ní. Sɨmɨ sịndị́ kadra máa bɨ kóo née ní, Kayáfa maꞌdáa nɨ kóo ne mongụ́ ꞌyị ꞌdáná éyị́.
13 Primeiro, levaram Jesus a Anás, pois era sogro de Caifás, o sumo sacerdote naquele ano.
14 Née ꞌyị bɨ kóo uku ledre zɨ́ Yụ́da e kɨ́dí, utúasá mɨútúásá zɨ́ bɨkéṛị́ ꞌyị úyuné gɨ ro zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e ídíye trịdrịyé ní.
14 Caifás foi quem tinha dito aos outros líderes judeus: “É melhor que um homem morra pelo povo”.
15 Sɨmɨ bɨ ꞌdiꞌbinɨ́ Yésụ nɨyí go ndéré kɨ́e ní, zɨ́ Simúna Pétero kɨ́ ngíti ezené bɨ kpá ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yésụ ní útúye do kacɨ́ a. Eze Pétero máa née mongụ́ ꞌyị ꞌdáná éyị́ owo wo bú. Née sị́ ledre bɨ otoomonɨ́ mɨsiꞌdi zɨ́a ólụ́lódụ́ kacɨ́ Yésụ gị do ligá ꞌbe ꞌbɨ Kayáfa mongụ́ ꞌyị ꞌdáná éyị́ íri ní.
15 Simão Pedro e outro discípulo seguiram Jesus. Esse outro discípulo era conhecido do sumo sacerdote, de modo que lhe permitiram entrar com Jesus no pátio do sumo sacerdote.
16 Pétero idíaká aka ꞌbɨ ené cịkị tara mbotụ gara sága. Zɨ́ eze a bɨ kpá ꞌyị lódụ́ kacɨ́ Yésụ bɨ gáa olụ́ née, gɨ zɨ́a bɨ mongụ́ ꞌyị ꞌdáná éyị́ owonɨ́ wo bú ní, zɨ́a ndéréne úku ledre zɨ́ kara bɨ ndịsị líkpí mbotụ gara ní kɨ́dí idí íꞌbí mɨsiꞌdi zɨ́ Pétero ólụ́ne sɨmɨ gara.
16 Pedro teve de ficar do lado de fora do portão. Então o discípulo conhecido do sumo sacerdote falou com a moça que tomava conta do portão, e ela deixou Pedro entrar.
17 Sɨmɨ bɨ Pétero olụ́ ní, zɨ́ kára née ndúꞌyú wo kɨ́dí “Tosoyị́ nda káa zɨ́ ngúru ꞌyị gɨ dongará ꞌyị lódụ́ kacɨ́ oꞌdo bɨ ꞌdiꞌbinɨ́ wo ba ní ní?”
17 A moça perguntou a Pedro: “Você não é um dos discípulos daquele homem?”. “Não”, respondeu ele. “Não sou.”
18 ꞌDiꞌbinɨ́ kóo Yésụ née kɨ́ ndụlụ, drụ́ nɨ nda go kɨ́ngaya, bi ịdrị́ kpá go lị́lị́lị́. Zɨ́ bolị́sị ga bɨ ndịsịnɨ́ ꞌbáꞌbá ꞌbe ꞌbɨ mongụ́ ꞌyị ore, nda kpá kɨ́ ꞌyị máa yée ga bɨ ndịsịnɨ́ méngị moko ore ní kótụ́ phoꞌdụ ndị́sịyé roa. Zɨ́ Pétero kóo kpá ndósoógụné ndoo ro phoꞌdụ máa née ị́bị roné gɨ zɨ́ drụ́.
18 Como fazia frio, os servos da casa e os guardas tinham feito uma fogueira com carvão e se esquentavam ao redor dela. Pedro estava ali com eles, esquentando-se também.
19 Née ní, mongụ́ ꞌyị ꞌdáná éyị́ bɨ ogụnɨ́ kɨ́ Yésụ kóꞌdụ́ a bɨ kɨ́ ịrịné Ána ní, nɨ go ndị́sị ndúꞌyú Yésụ gɨ ro ꞌyị lódụ́ kacɨ́ga kɨ́ ledre ga bɨ ndịsị ꞌdódo yée zɨ́ ꞌyị e ní.Manda ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́∼e nduꞌyú Yésụ|src="cn01815B.tif" size="span" loc="John 18:19" copy="Cook" ref="18:19-24"
19 Lá dentro, o sumo sacerdote começou a interrogar Jesus a respeito de seus discípulos e de seus ensinamentos.
20 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ mongụ́ ꞌyị née kɨ́dí, “Ledre ga bɨ mándị́sị ꞌdódo yée ní za mbá, ndanɨ́ eyé sɨmɨ ugu royé wá. Mándị́sị ꞌdódo ledre zɨ́ ꞌyị e sɨmɨ ꞌDị́cị́ Kótrụro e kpá kɨ́ ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo nda kpá do bi ga bɨ tụ́ꞌdụ́ Yụ́da e ndịsịnɨ́ yóko royé doyé ní.
20 Jesus respondeu: “Falei abertamente a todos. Ensinei regularmente nas sinagogas e no templo, onde o povo se reúne.
21 Ndá ndúꞌyú máa wá, bɨlámá a ídí geré ndúꞌyú ꞌyị ga bɨ mándị́sị ꞌdódo ledre máa née zɨ́ye ní, owoyemenɨ́ go bɨlámáne gɨ zɨ́a uwúnɨ́ go cụ́ kɨ́ mbílíye.”
21 Por que você me interroga? Pergunte aos que me ouviram. Eles sabem o que eu disse”.
22 Sɨmɨ bɨ Yésụ uku ledre née kenée ní, geré zɨ́ ngíti bolị́sị bɨ toro gbóo cigí Yésụ ní ị́nyịné óngbo komo Yésụ gbiya mɨóngbo. Zɨ́a úku ledre zɨ́ Yésụ kɨ́dí, “Née ndaá ledre bɨ áyí úku a zɨ́ mongụ́ ꞌyị ꞌdáná éyị́ ní wá.”
22 Um dos guardas do templo que estava perto bateu no rosto de Jesus, dizendo: “Isso é maneira de responder ao sumo sacerdote?”.
23 Zɨ́ Yésụ úku ledre zɨ́ oꞌdo née kɨ́dí, “Bɨsinyí ledre bɨ máúku zɨ́ mongụ́ ꞌyị ní wo be ꞌdi, bɨ zɨ́yị ócó máa gɨ zɨ́a geré mɨócó ní, úku ꞌdódo aka zɨ́ma. Togụ́ máúku tɨ́ bɨlámá ledre ní, sara ócó nda máa gɨ ro ꞌdi?”
23 Jesus respondeu: “Se eu disse algo errado, prove. Mas, se digo a verdade, por que você me bate?”.
24 Nda gɨ ore, zɨ́ Ána úku ledre kɨ́dí ꞌdiꞌbiokpónɨ́ Yésụ mu nyé mɨódóne kenée ndéré kɨ́e kóꞌdụ́ Kayáfa bɨ mongụ́ ꞌyị ꞌdáná éyị́ ní.
24 Então Anás amarrou Jesus e o enviou a Caifás, o sumo sacerdote.
25 Sɨmɨ bɨ nɨyí ndị́sị ndúꞌyú Yésụ ní, Simúna Pétero nɨ aka fú ndị́sị tóro ro phoꞌdụ gɨ zɨ́ drụ́. Zɨ́ ngíti géyị ꞌyị e ndúꞌyú Pétero kɨ́dí, “Tosoyị́ nda tɨ́ káa zɨ́ áyí ngúru ꞌyị gɨ dongará ꞌyị lódụ́ kacɨ́ oꞌdo bɨ ꞌdiꞌbinɨ́ wo ba ní ní?”
25 Nesse meio-tempo, enquanto Simão Pedro estava perto da fogueira, esquentando-se, perguntaram-lhe novamente: “Você não é um dos discípulos dele?”. Ele negou, dizendo: “Não sou”.
26 Ngíti oꞌdo nɨ kóo kpá bo dongará ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ úku ledre zɨ́ Pétero née. Oꞌdo máa née nɨ sụmụ oꞌdo bɨ Pétero lagáꞌdecị ngúru mbílí a kɨ́ mongụ́ maku ní, nɨ ꞌyị ꞌbɨ moko ꞌbɨ mongụ́ ꞌyị ꞌdáná éyị́. Zɨ́ oꞌdo máa née kpá úku ledre zɨ́ Pétero kɨ́dí, “Sɨmɨ bɨ gáa ꞌdiꞌbinɨ́ Yésụ yáká ꞌdáa ní, komomá utú ro ngíti ꞌyị íri tɨ́ káa zɨ́yị ní.”
26 Mas um dos servos da casa do sumo sacerdote, parente do homem de quem Pedro havia cortado a orelha, perguntou: “Eu não vi você no bosque de oliveiras com Jesus?”.
27 Zɨ́ Pétero kpá ítíándá kangú kɨ́dí, “Ɨ́ꞌɨ, née ndaá ꞌbɨ ené máa wá.” Geré zɨ́ ngono ụ́cụ koko.
27 Mais uma vez, Pedro negou. E, no mesmo instante, o galo cantou.
28 Nda gɨ ore akpa kɨ́ sị́ndóndó, zɨ́ Kayáfa kásaókpó Yésụ kóꞌdụ́ Piláto gávana ꞌbɨ Róma. Sɨmɨ bɨ Yụ́da nderéogụnɨ́ kɨ́ Yésụ ꞌbe ꞌbɨ Piláto ní, Yụ́da maáge idíakánɨ́ ꞌbɨ eyé cịkị sága olụ́nɨ́ ꞌdị́cị́ wá gɨ zɨ́a Piláto nɨ ꞌyị lóṇgó, orụ́ roné káa zɨ́ yée Yụ́da e wá. Togụ́ yée olụ́nɨ́ go sɨmɨ gara ꞌbɨ Piláto yá, yée ꞌdewenɨ́ lorụ ꞌbɨ ondụ́ eyé go, yée utúasánɨ́ lolụ ánu Ayímbi Umbuokpó ndro kɨ́ lafúye e wá.
28 O julgamento de Jesus diante de Caifás terminou nas primeiras horas da manhã. Em seguida, foi levado ao palácio do governador romano. Seus acusadores não entraram, pois se contaminariam e não poderiam celebrar a Páscoa.
29 Née sị́ ledre bɨ Piláto olụ́ogụ zɨ́ye sága ndúꞌyú yée kɨ́dí, “Oꞌdo bɨ ógụsé kɨ́e ba lúyú ledre ené nɨ ꞌdi?”
29 Então o governador Pilatos foi até eles e perguntou: “Qual é a acusação contra este homem?”.
30 Zɨ́ mɨngburoko ꞌyị ꞌbɨ Yụ́da ga gére née úkulúgu ledre zɨ́ Piláto kɨ́dí, “Idí oꞌdo née luyú ledre wá yá, káa bɨ ꞌdiꞌbiogụzé wo kóꞌdụ́yị ona wá.”
30 Eles responderam: “Não o teríamos entregue ao senhor se ele não fosse um criminoso”.
31 Zɨ́ Piláto úku ledre zɨ́ Yụ́da ga gére née kɨ́dí, “ꞌDíꞌbióyósé wo mu gɨ ona zɨ́se ꞌdécị ngbanga roa kacɨ́ lorụ esé bɨ ꞌbɨ Yụ́da e ní.”
31 “Então levem-no embora e julguem-no de acordo com a lei de vocês”, disse Pilatos. “Só os romanos têm direito de executar alguém”,
32 Ledre née mengị roné kenée gɨ ro zɨ́a útúásáne kpịnị kɨ́ ledre bɨ Yésụ uku kɨ́dí nɨyí úfu née mɨúfu ní.
32 Assim cumpriu-se a previsão de Jesus sobre como ele morreria.
33 Zɨ́ Piláto ólụ́lúgu roné ꞌdị́cị́ ngbanga, zɨ́a úku ledre kɨ́dí idínɨ́ ndáꞌbaógụ kɨ́ Yésụ kóꞌdụ́ ne. Sɨmɨ bɨ Yésụ ogụ ní, zɨ́a nduꞌyú Yésụ kɨ́dí, “Maꞌdíi, áyí Ngére ꞌbɨ Yụ́da e?”
33 Então Pilatos entrou novamente no palácio e ordenou que trouxessem Jesus. “Você é o rei dos judeus?”, perguntou ele.
34 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ zɨ́a kɨ́dí, “Ledre bɨ úku née tɨ́ sómụ́ ledre eyị́, ala née sómụ́ ledre ꞌbɨ ngíti géyị ꞌyị e?”
34 Jesus respondeu: “Essa pergunta é sua ou outros lhe falaram a meu respeito?”.
35 Piláto yaá, “Ledre amá ndaá, mándá ꞌbɨ amá Yụ́da wá. ꞌYị eyị́ e kɨ́ manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e ꞌdiꞌbiogụnɨ́ yị́ị ye kóꞌdụ́ma. Éyị́ bɨ méngị bɨsinyíne ní ꞌdi?”
35 “Acaso sou judeu?”, disse Pilatos. “Seu próprio povo e os principais sacerdotes o trouxeram a mim para ser julgado. Por quê? O que você fez?”
36 Zɨ́ Yésụ úkulúgu ledre zɨ́ Piláto kɨ́dí, “Rokoꞌbụ ꞌbɨ ídíma bɨ káa do Ngére ní, ogụ ené gɨ zɨ́ ꞌyịmaꞌdí e gɨ do sogo káṇgá ona wá. Idí rokoꞌbụ amá nɨ gɨ zɨ́ ꞌyịmaꞌdí e yá, káa bɨ ꞌyịmɨkása amá e ụdụnɨ́ okó go sɨmɨ bɨ Yụ́da e ꞌdiꞌbinɨ́ máa ógụ kɨ́ma kóꞌdụ́ mɨngburoko ꞌyị eyé e ní.”
36 Jesus respondeu: “Meu reino não é deste mundo. Se fosse, meus seguidores lutariam para impedir que eu fosse entregue aos líderes judeus. Mas meu reino não procede deste mundo”.
37 Piláto ya zɨ́ Yésụ ní, “Úku ledre kenée ní, áyí Ngére ke.”
37 Pilatos disse: “Então você é rei?”. “Você diz que sou rei”, respondeu Jesus. “De fato, nasci e vim ao mundo para testemunhar a verdade. Todos que amam a verdade ouvem minha voz.”
38 Piláto yaá, “Maꞌdíi bɨ úku ledre a kɨ́rɨ́ née, née maꞌdíi ꞌbɨ ꞌdi?” Sɨmɨ bɨ uku ledre née kenée ní, geré zɨ́a ólụ́ógụ ndéréne zɨ́ Yụ́da ga bɨ ꞌdiꞌbiogụnɨ́ Yésụ ní, zɨ́a úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Málúrúndíki amá lúyú ledre gɨ zɨ́ oꞌdo bɨ ꞌdíꞌbiógụsé wo ba wá.
38 Pilatos perguntou: “Que é a verdade?”. Depois que disse isso, Pilatos saiu outra vez para onde estava o povo e declarou: “Ele não é culpado de crime algum.
39 Káa zɨ́ bɨ nɨ mɨyémené kacɨ́ ondụ́ esé ꞌbɨ Yụ́da e kɨ́dí, kadra Ayímbi Umbuokpó máídí ndị́sị ótoómo ꞌyị kị́éꞌdo zɨ́a ólụ́ógụné gɨ sɨmɨ sị́gịnị ní, máídí mu ótoómo Yésụ Ngére esé ꞌbɨ Yụ́da e ba zɨ́a ólụ́ógụné?”
39 Mas vocês têm o costume de pedir que eu solte um prisioneiro cada ano, na Páscoa. Vocês querem que eu solte o ‘rei dos judeus’?”.
40 Zɨ́ Yụ́da ga gére née ị́nyịyé mbá ótrụ́ ledre kɨ́dí, “Ídí ótoómo Barába zɨ́a ólụ́ógụné zɨ́ze.” (Barába nɨ ꞌyị lúyú ledre bɨ kóo ịcị́ okó ro akúma ꞌbɨ Róma zɨ́ye úfu ꞌyị e ní.)
40 Eles, porém, gritaram: “Não! Esse homem, não! Queremos Barrabás!”. Esse Barrabás era um criminoso.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 18, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.